Po nějaké době zjišťujeme, že bez sebe, nemůžeme být. Marek má pořád svůj bar a já dělám svou práci u soudu. Všechno se nějak samo, skloubilo dohromady. Občas si zajdeme na večeři. Jinak většinou vařím já. V sobotu a neděli vaří Marek, tedy pokud je doma. Co se týče prádla, tak máme vedle v ulici prádelnu s mandlem. Doma v Braníku si udělám, co potřebuji a pak to odvezu do Dlouhé. Když je zapotřebí něco většího, Marek mi pomůže. Na velké nákupy, jezdíme v sobotu. Zbytek potravin a pečivo se už dokoupí během dne. Pekárna je naproti, tak co.
        Musím uznat, že je to svým způsobem výhoda, bydlet uprostřed Prahy. Do lékárny, je to například sto metrů. K doktorovi, to má Martin taky sto metrů. Dva velké obchoďáky, pět minut daleko. Jediné, s čím by tu byl problém, a to dost podstatný, je parkování. V podstatě, se tu nikde nedá zaparkovat. Ještě, že k jeho bytu patří, dvě parkovací místa, v podzemních garážích. Díky tomu je to pohodička. Jinak by to byl horor.
        Upozorňoval mě na to, a měl pravdu. Ten týden, co slouží, je na nic. Člověk se s tím, musí vyrovnat. Přijde domů, ve čtyři ráno. Dá mi pusu, a skulí se na svou stranu. Ráno vstávám a on tvrdě spí. Dostane pusu, a jen se na mě usměje. Pak se vidíme, až na čtyři hodiny odpoledne. Zjistily jsme, že i během čtyř hodin, se dá pěkně vyblbnout. Ten týden když má volno, mi chodí pravidelně naproti. Pak si někam zajdeme a pak je to divočina. Se spánkem, to mám trochu, jak na houpačce. Týden mám deficit a další týden to doženu. Nejdřív jsem s tím měla problémy, ale teď, po čtyřech měsících, už jsem si zvykla.
        Tak to bylo, jen tak na okraj. Dnes jedeme na návštěvu, za jeho kamarádem. Znají se od střední školy. Prý je to jeden z nejrozumnějších lidí, které zná, jen prý to zaměstnání které dělá, je poněkud podivné. Víc mi nechtěl říct. Jen prý se nemám, ničemu divit.
        Ve volnou sobotu v sedm hodin večer, nasedáme do auta a jedeme výpadovkou, na sever. Sjíždíme z dálnice, směrem na Lovosice. Pak posledních dvacet kilometrů, kolem Labe. V městě vyjíždíme z centra a jedeme do jedné, z okrajových čtvrtí. Navigace nás vede přesně, k jednomu velikému pensionu.
        Je půl deváté, když zastavujeme u vjezdové závory. Olivrejovaný vrátný, se ptá, jaké máme číslo vstupenky. Marek mu odpovídá, že jedeme za paní ředitelkou, a že o nás ví. Vrátný jen promluví do mikrofonu, který má připíchnutý na klopě. Okamžik potom, se skloní k okénku.
        „Pojedete přes parkoviště, do vjezdu číslo jedna. Nelekněte se, je to výtah. Ten vás sveze o patro níž a pak pojedete podle blikajících značek na parkovací místo jedna. Vpravo od místa je výtah. Kolega si Vás tam vyzvedne a zavede k paní ředitelce. Hezký večer“, ještě dodá, a zvedá závoru.
        Začínám tušit kulisárnu. Uvidím, co se z toho vyklube.
        Jedeme do vjezdu, který se proti nám otvírá. Skutečně sjíždíme o patro níž. Blikající značky, nás vedou na místo. Zastavujeme přesně proti velkému nápisu, VIP s číslem jedna v kroužku. O čtyři místa vedle, stojí nový mercedes. Na zdi před ním, je napsáno, Direktor. Vystupujeme, a v okamžiku, kdy zavíráme dveře od auta, se vedle otvírají, dveře od výtahu. Mládenec ve vestičce, nás vítá a přeje hezký večer.
        Veze nás, do prvního patra. Výtah si cinkne a vystupujeme ve velké hale. Celá jedna stěna, je obrovský naleštěný bar. Mládenec nás vede, k protilehlé stěně baru. Na poslední židličce, sedí žena. Zezadu, si všimnu jejího nádherného pozadí a překrásných vlasů. Má je zlatě mahagonové, a má, nádhernou hustou hřívu, skoro až do půli zad.
        Mládenec nás zastaví, pět kroků před sedící dámou.
        „Okamžik prosím.“
        Přistoupí k ženě, nepatrně se ukloní a povídá. „Pani ředitelko, máte návštěvu.“
        Žena se pootočí na židličce, položí papíry, do kterých se dívala a poděkuje mu. Usměje se na nás. Stoupne si a jde k nám. Je jí, asi o trochu víc než mě a je neuvěřitelně hezká. Určitě jí ještě není pětatřicet. Obličej bez jediného kazu. Na rukou jen tři prsteny. Evidentně zlatý snubní kroužek a na druhé ruce další dva. Oba vypadají, velice totožně.
        Oblečena je v černém kostýmku, který je orámován bílým lemováním. Na nohou parádní uzavřené lodičky. Tak to je šéfová, podle mého gusta. Podává nám ruku. Žádná leklá ryba. Poctivý, energický stisk.
        Zve nás k baru. Dostáváme oba bleskově pití. Děvče za barem jen čekalo, až se posadíme a hned přišlo. Za barem je pět děvčat. Zatím tu není moc lidí a tak se asi připravují, na správný hukot. Všechny holky jsou bez chyby. Oblečené jsou, do pěkných uniforem. Docela krátké sukénky, to jen zvýrazňují. Musím se usmát, zjevně všechny jsou na ostro. Jedné při ukládání lžiček, jim jedna upadla. Když se pro ni kočka sehnula, tak to bylo vidět. Marek to možná nezaregistroval, ale já ano.

        „Jsem Monika. Vy budete určitě Marek a Vy Vivien, že? Jiří bohužel musel jet, na poslední chvíli do Hannoveru. Máme takový problém. Musel sehnat záskok, za jednu dvojici. Ta holčina z té dvojice, si na sjezdovce dneska ráno, zlomila nohu a tak nemůže vystupovat. Má smůlu. Tohle je poslední týden, co se tu dá, ještě lyžovat.
        Jiří jel, pro volnou podobnou dvojici. Doufám, že to stihnou.“
        „Škoda, měl mi zavolat a my bychom přijely jindy.“ Říká Marek.
        „Ale, žádný problém, jeden z nás, tu musí stejně zůstat, minimálně do tří hodin. Takže o nic nejde. Většinou tu jsme oba dva, jen s tím rozdílem, že já jsem v kanceláři a on na to dohlíží tady dole. Alespoň dneska uvidím, celé představení od začátku. Chcete si to tu prohlédnout?“
        „Tak to určitě. Tohle se nám, asi jen tak nepovede.“
        S úžasem zjišťuji, že tohle není nějaký hodinový hotel. Tady se jedná o úplně něco jiného.
        Dopíjíme, a jdeme k výtahu. Vyjíždíme do horního patra. Pokoje a zase pokoje. Na chodbě stojí čtyři překrásné gardénie. Jsou obrovské. Mají výšku přes metr a půl. Omamně voní hodně po jasmínu. Dům je to v podstatě přeci jen, velký pension. Čelní stěna má velká prosklená okna s vyhlídkou na labskou kotlinu. Pension je postavený do velkého U a všechny pokoje, jsou do vnitřní strany. Do nejhořejšího patra nejdeme. Je tam zřejmě mozek celého domu a bůhví co ještě. Nakonec, se přeci jen zastavujeme u dveří, u kterých stojí mládenec.
        Monika se otáčí a povídá.
        „Nahoře jsou kanceláře, kontrolní místnost, ostraha a lékař. Taky šatny a je tam výtah, který jezdí přímo za přístup, do arény. Pak je tam ještě jeden, který jezdí přímo z parkoviště, také nahoru. To je kvůli tomu, aby nám personál nepobíhal mezi hosty. Hodně se toho tu změnilo, když jsem nastupovala, původní provoz byl v jiné budově. Celý tenhle dům je nový. Stará původní budova se prodala. Je v ní teď penzion.“
        „Nevadí lidem z okolí, že tu jste?“
        „Jasně, ze začátku jsme měly problémy. Zastínily jsme třem domům výhled na řeku. Dvěma jsme koupily nové pozemky a postavily jim skoro totožné domky, co měly. Dostaly solidní odstupné a tomu poslednímu, stačilo poněkud větší odstupné a možnost u nás pracovat.“
        „Co ty domky, zbouraly jste je?“
        Jen se usměje. „ Bydlí v nich naši zaměstnanci. Nebyl důvod, bourat je. Zrekonstruovali jsme je a bez problémů slouží dodnes.“
        „A co ti ostatní?“
        „Moc jim to nevonělo, ale dneska jsou rádi, že tu jsme.“
        Moc tomu nerozumíme, a je to asi na nás znát.
        Monika pokračuje „Během dvou měsíců, zmizeli bezdomovci a různí pobudové, kteří tu byli dřív. Opravily jsme dětské hřiště. Znovu jsme obnovily obě pískoviště, která byla semeništěm injekčních stříkaček. Udělaly jsme taky hřiště, na malou kopanou. Na noc se pískoviště přikrývají, aby tam nelezly kočky. Jsou tam dvě stěny na lezení a lanové prolézačky. Zřídily jsme tam WC, aby nemuseli děti běhat k plotu. Celý areál se na noc zavírá. Přes den je tam náš správce, to je ten pán, který bydlí v tom posledním domku. S městem máme smlouvu, že se o to budeme starat. Na zastávce autobusu, kde běžně sídlily bezdomovci, je čisto a žádný zápach, ani odpadky. Dvakrát se sem pokusili, nějací nerozumní blázni, přijít se sprejem. Naši kluci si na to posvítili a od té doby, sem nikdo z nich nepřišel. Je tu nulová kriminalita, žádné vloupání a krádeže do domů. Žádný blázen, který by tu jezdil s autem bezdůvodně. Žádné zmalované fasády a ploty, nic takového. Klidná oasa na okraji velkoměsta.

        Jdeme po nádherném, do oblouku stavěném, širokém schodišti o patro níž. Vcházíme znovu do místnosti s barem. Docela koukám. Za těch deset minut se tu docela zalidnilo. Spousta hostů naši původkyni zdraví. Doslova zírám. Běžně s nimi konverzuje nejen v němčině. Je tu slyšet i ruština a francouzština. Převažuje tu ovšem němčina a co se týče osazenstva, je tu víc žen než mužů. Holky za barem se už docela točí.
        Jdeme k velkým zavřeným dveřím. Mládenec, který je hlídá, nám otvírá.
        „Za pět minut, teprve budeme otvírat a tak nepotřebujeme, aby nám sem hosti chodili dřív.
        Přede mnou se otvírá pohled na zajímavě řešený prostor. Klasická aréna s nepatrným vstupním prostorem. Kolem ve třech řadách, pidi stolečky a pohodlná křesílka. Stoleček je vysoký jen po kolena. To aby přes něj, bylo dobře vidět. Dělení stolků, je po dvou, nebo čtyřech sedadlech. Tmavý strop. Teď je ještě rozsvíceno, ale když se zhasne, je tu asi docela intimo.
        Na čtyřech velkoplošných obrazovkách běží hodiny a potichu si odklapávají. Na velkém podiu, určitě to bude točna, se dodělávají dekorace. Přinášejí právě stojací lampu a zkouší, jestli funguje. Mládenec za velkým ovládacím pultem, který je naproti vstupu do arény, právě usedá. Okamžik potom se začíná stmívat. Hudba začíná tlumeně hrát.
        Jdeme ještě jednou ven. Za těch pět minut, tu přibylo hodně lidí a další pořád přicházejí. Tak 70% jsou ženy. Copak ti chlapy se sem nejdou podívat? Ještě se na to zeptám.
        Dostáváme novou dávku pití. Jsme opravdu VIP. Máme u baru oddělené červeným provazem, čtyři stoličky. Ale, musím si odskočit.
        Čistější toalety jsem v životě neviděla. Dvanáct kabinek a k tomu dvanáct zrcadel s umyvadlem. Odkládací polička, jak uvnitř, tak i u umyvadla. Jsem tu sama a tak si to můžu bez problémů prohlédnout. Klimatizace není ani slyšet. Žádný zápach, jen jemná vůně asi borovice. Super, vždycky jsem si udělala obrázek o podniku, nebo soudu, jak vypadají jejich toalety. Tohle je ale doopravdy špička.
        Vracím se nazpět. U baru s Monikou a Markem, stojí hezký opálený čtyřicátník. Jestli je to ten, kdo si myslím, musí to být Jiří, manžel Moniky. Sál je již otevřený a lidé proudí dovnitř.
        Běžné konverzační seznámení. Při něm se ozývá klasické zvonění jako v divadle.
        Marek a Jiří se znají už od střední školy. Vím, že Marek o Jiřím mluvil několikrát, ale že jsou pořád kamarádi, i po tolika letech, je taky vzácnost. Bereme si pití a jdeme do sálu. Je tu k sezení, určitě víc než šedesát sedadel. Jiří nás vede k stolečku v první řadě.
        Sál se začíná plnit. Každý si z venku přináší pití. Dámy většinou pijí nějaké mixované nápoje. Jen naši mládenci sedí u koňaku. Je rozsvícené tlumené světlo. Osazenstvo si pomalu nachází svá místa a vypadá to, že to brzy začne. Sedíme s Monikou uprostřed. Jsou tu čtyři pohodlná křesílka. Budeme vidět naprosto perfektně. Když zvednu hlavu, přímo proti mně nahoře, je velká obrazovka. Momentálně na ní běží upoutávka na příští program, který tu poběží od nového měsíce. Mládenci, kteří se tam předvádějí, jsou super exempláře. Připadám si, že snad ani takový hezouni nemůžou být. Po lampě, kterou před chvilkou zkoušely, není ani potuchy. Na kulaté ploše je vyleštěná parketová podlaha.
        Druhé zvonění. Posledních pár opozdilců si sedá na svá místa. Pomalu se stmívá. Na stropě probleskují malé hvězdičky a objevuje se hvězdná obloha.
        Okamžik šera. Zaznívá hudba a na kulaté ploše, která se rozsvěcuje, tančí pár. Nemám tedy moc zkušeností s tímhle tancem, ale asi doopravdy umí. Tak nějak si tipuji, co by to mohlo být. Vypadá, že je to mamba, ale nakonec mám pocit, že to bude asi salsa Tanec potřebuje prostor a tak se na vyvýšený plac sotva vejdou. Ale umí, vyjde jim to přesně na krok. Odtančí skoro celý tanec, s mnoha figurami. Kluk je skvělý tanečník a jeho otočky, jako by popíraly zákony fyziky. Má bílé oblečení, žádná košile a boty, a la 30tá léta. Děvče má červené, co červené, rudé šatičky a černé páskové boty. Sukýnku těsně pod zadeček, s všitým krajovým dílem. Vrchní díl oblečení, je jen, minimální. Má ho jen vpředu, záda do pasu bez ničeho. Vyniká jí tak překrásná opálená kůže. Žádné otlačeniny od podprsenky. Prsa se jí, smyslně pohybují do taktu. Těsně před koncem, se k sobě přimáčknou. Uvědomím si, jen tak mimochodem, že mládenec je běloch a ta kočka je mulatka. Těžko se dá rozeznat, jestli má blíž k černošce, nebo indiánce. Vlasy má doslova havraní. Smyslné plné rty, velká ústa.
        Kluk si partnerku přitiskne k sobě a pomůže jí vysvléknout se z šatů. Kočka má husté dlouhé vlasy. Jsou tak černé, až v odlescích přecházejí do fialova. Hlavu má smyslně zakloněnou. Vpředu se začínají objevovat pěkná prsa v celé kráse. Přetočí se k němu prdelkou. Dlaněmi jí jede od hrdla dolů. Prsty se pomaličku přibližují k bradavkám. Najednou se kočka otočí a vysvlékne z kluka, horní díl kostýmu.
        Mládenec si ji znovu otočí a dotkne se spony na jejím krku. Sukýnka a vrchní díl šatů, z ní okamžitě, lehce sjede. Je to nádherná kočka. Na chvilku se stmívá. Na obrazovce běží kousek z jejích vystoupení. Skoro nepozorovaně, se ve tmě zhmotňuje veliká postel s lampou. Pomalu se znovu rozsvěcuje nasvícení scény. Stejně rychle se rozsvěcuje i lampa vedle postele. Teď je jasné, proč stáli, na kraji podia. Střed je výsuvný a dá se na něj dát zřejmě cokoliv. Momentálně je tam pořádné letiště.
        Mládenec má pořád kalhoty. Kočka má na sobě pořád krajkovou vložku sukně. Je tak jemná, že je skrz ní všechno vidět. Dokonce i to, že má ještě na sobě, černá tanga.
        Kluk si jí odnáší na postel a vidíme i přes kalhoty, že ho má, pořádnýho. Položí si ji na záda. Milenecky jí políbí na ústa. Nevypadá, že by to bylo, nějaké hrané. Pomalu jí líbá na rameni. Přechází na bradavky a pokračuje k pupíku. Klekne si k posteli. Stáhne jí kalhotky a posune ji kousek, doprostřed.
        Ona doširoka roztáhne nohy a nechá ho tam, vklouznout hlavou. Leží naznak a obrazovka naproti mně, ji z bezprostřední blízkosti, zabírá obličej. Má takový zvláštní výraz nedočkavost. Plocha se začíná pomalu otáčet. Zpočátku skoro neznatelně, ale za chvilku se rychlost ustálí na tom, aby si je všichni mohli, prohlédnou, ze všech stran.
        Mládenec se sehne k jejímu nejcitlivějšímu bodu. V okamžiku, kdy se dotkne, jejího poštěváčku sebou děvče silně cukne. Přeci jen to čekala, ale asi ji stiskl silněji. Kluk se vrací nahoru k bradavkám. Klečí nad ní a doslova milenecky ji líbá. Hezký dlouhý políbení. Rty mu pomalu sjíždějí po jejím hrdle a prsou. Postupně vsaje obě vyšpulené bradavky a pokračuje na bříško. Nakonec znovu skončí znovu, u poštěváčka. Jazykem ho lehce dráždí a prsty jí zároveň vjede do dírky. Dvěma prsty ji dráždí uvnitř.
        Kočka se chvilku nehýbá, ale pak začne reagovat. Pomaličku se zachvívá a poškubává. Nejvíc je to vidět na obou rozevřených stehnech. Poškubávání pomalu zachvacuje i bříško. Když už to vypadá, že půjde do mostu, kluk se zastaví. Nechá ji chvilku vydechnout.
        Kotě se posadí na okraj lůžka. Rozepne mu kalhoty a uchopí, jeho polovisící přirození. Mládenec ji pohladí po vlasech. Párkrát mu přejede předkožkou, přes žalud. Pak si jej obnažený, vsaje do pusinky. Podrží si přetaženou předkožku u kořene a pomalu mu ho pusou, začne dráždit. Občas se na něj podívá nahoru. Příro, se poznenáhlu z tvárného stavu, staví do správné polohy. Mládenci to nedá a musí jí sáhnout na překrásná prsa. Pohladí ji a lehce, jí je nadzdvihne. Pak ji několikrát, zašimrá na bradavce.
        Při dráždění jeho žaludu, má kočka oči zavřené, ale když se na něj občas podívá, bělmo očí, jí doslova svítí ze snědé tváře. Když mu ho občas pustí ven, tak ho pěkným jazýčkem zezdola, pořádně polechtá. Začne mu znovu, dráždit nejširší část žaludu. Docela pěkně maká.
        Kluk si ji zastaví. Teď si uvědomím, že má pořád na sobě, tu krajkovou vložku sukně. Nebyla tedy všitá. Je vidět, že to mají dovedený k totální dokonalosti. Určitě by to nebylo takhle rajcující, když by byla nahá. Někdy stačí jen malý doplněk a je to o něčem jiném.
        Ještě chvilku si spolu hrají. Pak mládenec sundá kalhoty. Teď je teprve vidět, jakého ho má. Slušné péro, určitě delší než pětadvacet centimetrů. Není jen dlouhé, ale taky pěkně silné. Klekne si a rozkývá jej Stává se z něj tak, obrovské bimbo. Dívám se mu na něj opravdu zblízka. Je to doopravdy kláda, co se jen tak nevidí. Navíc má doopravdy slušná, velká varlata. Je tu teplo a tak mu visí, pěkně daleko, od těla. Kočka ho pohladí zespoda i po varlatech. Na chvilku jedno vezme do dlaně. Opatrně mu ho promne. Je to jak z pohádky. Příro sebou cukne a postaví se pěkně vodorovně.
        Kluk pomaličku klekne na kolena a lehounce, si ji vezme. Není to nějaké surové nabodnutí, ale spíš milenecké podržení. Děvče se na to vyloženě těší a čeká, kdy to už bude.
        Pomalu neznatelně ji začíná šukat. Žádné velké pohyby, jen pomalé a lehké nabodávání. Nikam nepospíchá. Je to zvláštní vidět pracující svaly na prdelce kluka, který takhle roztomile šuká. Navíc je to pěkný mládenec a většina místních dam, by ho brala všemi desíti. Je zvláštní, takhle detailně je při tom vidět.
        Znovu ji milenecky líbá. Oba mají zavřené oči. Děvče se mu nádherně poddává. Pomalu, téměř neznatelně se jí zmocňuje. Leží naznak a vyšpulený bradavky jsou na obrazovce dobře vidět. Je to doopravdy, nádherné milenecké škádlení. Skoro to není šukání, ale takové souznění dvou milujících se lidí. Kluk dělá jen nepatrné pohyby a to kočka, si ho v sobě doslova hýčká. Tohle všechno je prokládané mnoha dotyky a políbeními.
        Ale, nic netrvá věčně. Asi se dostal na okraj. Na chvilku, musí přestat. Vyjede ven a čeká. Děvče ví, že se nedá nic dělat, ale z jejího výrazu tváře, je vidět, že by ho tam chtěla mít. Jen se vrátí dovnitř, výraz tváře se změní. Teď je celá jeho. Takhle vypadá žena, když chce od partnera dítě. Doslova to z ní čiší.
        Na obrazovce je vidět, že tu kočku, si bere skutečně, až na doraz. Pořádné koule mu při dorazu, vyjíždějí až k tělu. Když jede ven, zase se mu vyvěsí od těla. Celá jeho chlouba mu vždycky mizí uvnitř. Najednou se kamera přemístí na jeho prdelku. Kroutí s ní, když si ji bere trošku ze strany. Moc hezké.
        Kluk pomalu zvyšuje tempo. Jede stále rychleji a rychleji. Teď už i kočka začala pohekávat. Žádné výlevy a hulákání. Vzdychá si pěkně decentně. Má zavřené oči a užívá si to. Mládenec vypadá, že se udělá. Varlata jsou přitisknutá u těla, už pořád a začínají se mu chvět i svaly na prdelce. Musí se zastavit. Celý sál čeká, jestli to ustojí. Na obrazovce zezadu, je vidět, jak si dvakrát dovnitř ubryndal. Nakonec se mu to, ale povedlo. V celém sále je ticho jako v hrobě, bylo by slyšet i upadnout špendlík. Tak to bylo fakt na hraně.
        Počká půl minuty. Je vidět, jak mu kape pot z čela. Děvče bez pohnutí čeká. Nepokouší se o další pohyby. Ví, že by to asi dopadlo špatně. Kluk jí políbí a vyklouzne ven. Pokládá se na záda. Hezká mulatka si nad něj poklekne. Protáhne se, aby bylo vidět její pěkná prsa. Má je fakt nádherný. Jsou pevné a nejsou to žádný visačky. Jsou to takový menší trojky a má je posazený pěkně vysoko. Nádherné, skoro černé bradavky s vystouplým středem.
        Nebere si ho, ale hned do sebe. Chvilku se dráždí o jeho chloubu, než se navlékne. Podívá se nahoru, přímo do kamery.
        Pomaličku klouže dolů a přímo bytostně vidíme, jak do ní vniká. Na okamžik si vsaje dolní ret do pusinky. Zavře oči a smyslně si to prožívá. Skoro potichu si vydechne.
        Na chvilku zůstane dole. Kousek se zdvihne a teprve na druhý pokus je až na konci. Musí ji mít taky, jako jeskyni. Kluk ho má přinejmenším pětadvacet centimetrů dlouhého, a když se mu ho pokusila předtím obemknout palcem a ukazováčkem, povedlo se jí to, jen kousek přes polovinu. Mládenec ho má, jak malý hřebec, a to doslovně. Zdvihne ruce a sepne dlaně za hlavou. Pomalu se nadzdvihne a poklesne. Prohne se a vidíme, jak si ho hýčká uvnitř. Stále s rukama za hlavou, se začne pohybovat.
        Prsa se jí rytmicky pohupují. Nepokouší se zrychlovat. Je kousek zakloněná a v zádech nepatrně prohnutá. Kluk ji uchopí za prsa. Rozevře prsty rukou, které měla pořád sepjaté za hlavou. Mládenec jí nabídne své dlaně. Oba se na chvilku spojí propletenými prsty. Kočka se začne převažovat dopředu a klesne na kluka. Pomalu se na něm začíná vozit. Bere si ho do sebe, vždycky až na konec. Žádné polovičaté pošukávání.
        Viditelně ji dostává. Když začali, měl ho doslova suchého, ale teď ho má, po každém přírazu, ne vlhčího, ale doslova mokřejšího, dál a dál. Nárty nohou mu položí na stehna a vozí se na něm. Kroutí se jak hádek a tak mu dává, pěkně zabrat. Kluk se pod ní, všelijak kroutí do stran. Určitě mu dává, mu pěkný záhul.
        Kotě se občas se zakloní a hrábne mu pod varlata. Pak se zastaví a žmoulá mu je. Dělá to s citem, ale ne zas úplně opatrně. Kluk sebou občas škubne, když ho sevře trošku moc.
        Ten mládenec se asi moc nezklidní, když si s nimy hraje takovýhle kulečník. Po chvilce jí to ale přestane bavit a znovu se začne šukat. Pokračují stále rychleji a rychleji. Když už to dostupuje vrcholu, kluk ji zastaví. Přitiskne ji k sobě a vsaje si postupně její bradavky do pusy. Je vidět, jak jí střed bradavky okamžitě vystoupí nahoru. Vyčnívají jí, doslova, jako malé špuntíky. Ona zakloní hlavu a nechává se znovu hýčkat.
        Kluk ji uchopí za prdelku a začíná si určovat tempo. Nejdřív pomalu, ale pak zrychluje. Občas si ji přibrzdí a pak znovu zrychlí. Občas se úplně zastaví. Končí to tím, že se posune na kraj a zvedne ji do vzduchu, za prdelku. Děvče se k němu přimáčkne, on si stoupne, otočí se a položí ji pod sebe, na lůžko.
        Vyjel mu ven, ale je okamžitě je znovu uvnitř. Nejdřív ji šuká, jen tak na krajíčku. Dráždí si jen žalud o okraj dírky, ale pak se pustí dál. Má levou nohu z letiště dole, aby měl lepší stabilitu. Pohupuje se a kroutí prdelkou, jako divoch. Svaly mu znovu, na něm, jen hrají.
        Děvče pod ním, se na něj fantasticky zamilovaně dívá. Má široce rozevřené nohy a tak jak si užívají, vidíme všichni, do nejmenšího detailu. Zajímavé jsou jeho rychlé pohyby na okraji její pochvičky. Kočka drží, jak jsem ještě nikdy neviděla. Poznenáhle si uvědomuji, že ji vlastně, rozšířeným žaludem, dráždí tam, co to má skoro každá ženská nejraději. Dělá ji to, přesně, na géčkovém bodě, rošťák jeden. Kdo by to řekl, že to jde i takhle. Kotě se pod ním začíná kroutit a vzdychat. Ještě chvilku a vypadá to, že se ten kluk, do ní udělá.
        Přirazí dovnitř, až na doraz a strne. Skoro jsem si jistá, že to nedokáže ustát. Neuvěřitelné se stává možným a ještě to vydržel. Pokračuje a honí si ho uvnitř, ještě pořádnou chvilku. Teď už je, ale doopravdy konec. Vyjede ven, péro se vymrští nahoru.
        Vadí mi akorát, že si tu koncovku, nechá udělat, od své partnerky. O co by to mělo větší šmrnc, kdyby vystříkl těsně po vyndání.
        Trošku to asi přehnaly, a tak se děvče, musí chvilku snažit. Nakonec všechno dopadne k úplné spokojenosti. Nejdřív si jen tak málo povystříkne, ale pak je to, vodopád. Některé kapky jí letí, až na rameno. Trošku zvláštní je jen to, že semeno, má na můj vkus, trošku řídkou konzistenci. Co se dá dělat. Někteří, jsou tak trošku jiní. Pravdou je, že si určitě uvnitř nevystříknul. To by zřejmě, dopadlo úplně jinak. Konečný úsměv na tváři to všechno u publika napraví.
        Potlesk je docela veliký.

        Máme pauzu, ne přestávku. V sále je tma. Hvězdná obloha nad námi svítí a na obrazovce, běží úryvky, z toho, co jsme viděli. Tentokrát je tma, jen malou chvíli. Nastupují mládenci. Jsou opálení a je vidět, že na sobě pracují. Ani jeden není nějaký suchar. Svaly na nich jen hrají.
        Jinak, je to normální striptýz, jen trošku dovedený k dokonalosti. Mládenců je pět. Každý má svou židli a na té se může předvádět. Když řeknu předvádět, tak předvádět. Vystoupení je možná desetiminutové, ale při něm se každý svlékne, předvede, jakého ho má a navíc chvíli pořádně masturbuje. Když mu to nechce jít, pomáhá jim pěkné děvče. Je oblečená, do velice úsporné zástěry a má představovat kuchtičku. Tomu, kterému se nechce postavit, pomůže poklepáním měchačky zespoda. Někdy je to, asi docela brutální. Zvlášť jeden kluk, si s ní užívá pravé peklo. Naprosto jim nevadí, že na ně civí, víc než čtyřicítka, nažhavenejch ženskejch. Když je to v pořádku, děvče odchází. Asi by to šlo bez ní, ale i takhle je to zajímavý.
        Když se jim postaví, tak ho ani jeden nemá, pod dvacet centimetrů. Jeden z kluků, typický Ital ho má, jako hadici. Když si s ním bimbá mezi nohama, tak ženské, které zdraví, doslova šílí. Jeden mládenec, takový blonďák, na krátko ostříhaný, má zase koule, jako býček. Musela bych si je vzít do obou dlaní. Do jedné by se mi nevešli. Kamera si ho pěkně vychutná. Jeden z kluků má stoprocentně obřízku. Když sedí na židli a dráždí se prsty na hraně žaludu, davová psychóza znovu graduje. Jeden z těch mládenců je jak andílek. Blonďatý kudrnatý vlasy, je k nakousnutí.
        Tak tohle jsou zřejmě ti hlavní aktéři, proč sem dámy jezdí. Pokud vidím, tak si ji polovička drží, nebo má minimálně ruku, mezi nohama. Asi to bude později ještě boj.
        Kluci odcházejí průchodem pod našima nohama. Jdou pěkně toporně. Ani se jim, nedivým. Jít s napůl ztopořeným pérem, není moc příjemné. Naštěstí se sál znovu noří do tmy.

        Tentokrát to trvá déle. Zřejmě se musí posbírat, rozházené oblečení. Potom se objevuje, konstrukce dvou tyčí. Přichází drobná dívka v šatech. Je brunetka s krátkými vlasy.
        Párkrát se projde po molu a v tanečních krocích, šaty ze sebe, pomalu jako hádek vysvlékne. Je v klasickém obleku tanečnic u tyče. Bílé bokovky a podprsenka. Není na ní nic zvláštního. Je to drobná křehká dívčina.
        Všechno vypadá normálně, až do okamžiku, kdy bez přírazu, naprosto normálně, vyšplhá skoro do čtyřmetrové výšky. Roztočí se kolem tyče a s kroužením hlavou dolů, sjede k molu. Vzápětí se do té samé výšky, vyšplhá znovu, tentokrát pomocí nohou, ale hlavou dolů. Pokračuje v neskutečných otočkách a závěsech až do chvíle, kdy přichází druhá kočka. Je blonďatá a je vyšší, ohebná jak hádek. Sehrané představení, jak tu druhou vystrnadit. Obě si samozřejmě servou oblečení.
        Teď je to mnohem hezčí. Pánové, silně zbystřili pozornost. Je to paráda. Holkám to moc sluší. Jedna něco předvede a ta druhá se jí snaží přetrumfnout. Viděla jsem už hodně, ale to co ty holky ukazují, se jen tak nevidí. Ta co čeká, až na ni přijde řada, se po tu dobu, jen tak ochomýtá kolem tyče. Ovšem nahé, pěkné ženské tělo, tomu dává naprosto jiný rozměr. Končí to, skoro synchronní sestavou, kterou předvádějí obě najednou. Obě končí v pokleku na zemi. Obě hlavou skoro na zemi a prdelkou vystrčenou nahoru. Tyhle holky, ji snad ani nemůžou mít ošklivou.
        Slušný potlesk, který si zaslouží. Zamávají a mizí v průchodu pod námi.
        Znovu tma. Po rozsvícení, jsou na řadě další mládenci. Tentokrát tam nejsou židle, ale zahradní lavičky. Zase docela zírám, uprostřed je doopravdová fontána, s malým vodotryskem uprostřed. Vodotrysk i barevně, svítí.
        Další sada mládenců. Jeden pěknější než druhý. Zase svlékací akce a předvádění. Tihle kluci, si možná dávají víc záležet Možná, že se mi to zdá. Dívám se na jednoho skoro upjatě. Připadá mi, že se dívám na Marka. Stejný kladívko, jen ho má možná o kousek tenčího. Připadá mi, že je i o kousek delší. Možná, že se mi to zdá.
        Po očku se podívám na Marka. Jasně, dívá se na mě.
        Mládenci, si dávají taky záležet Jeden ho má doopravdy zvláštního. Je velikej, tlustej a má ho prohnutého nahoru. Když si ho chvilku dráždí, doslova mu zkamení. Stoupne si a obejde lavičku. Příro mu trčí vzhůru, jako zahnutý stožár. Sedne si a pomalu si začne drnkat do uzdičky. Prdelkou se posune ke kraji lavičky. Opře se zády o opěradlo. Vlastně tak napůl leží.
        Pak si ho párkrát, pohoní u kořene. Dívám se na obrazovku. Kamera je přímo nad ním a točí se stejnou rychlostí, jako točna. Ještě dalších pár pohybů a všichni vidíme, jak se mu u dírky ukáže kapka. Nehtem, si jemně zaškrábe na uzdičku Vyroní se další kapka a tentokrát je o poznání větší. Pomalu sklouzává po péru dolů. To bylo asi poslední, co snesl. Dál se už o nic, nepokouší. Musím uznat, že se, ani nedivým. Všem okolním mládencům, už stojí taky, jako klacky. Předvádějí svou chloubu, jako parádní býčci.
        Ženský zase šílí. Kolik těch kluků tu můžou mít.
        Mizí zase pod námi. Mám pár vteřin, abych si toho kluka, s tím kladívkem, mohla vychutnat. Fakt, ta podoba je skoro totožná, jen ho má o kousek tenčího, nebo má žalud menší. Kdo ví, asi se to už nedozvím.
        Znovu tlumené osvětlení. Sedmdesát minut programu, uběhlo jak voda.
        Lavičky mizí pod točnou. V sále je živo. Na obrazovce svítí, že je patnáct minut přestávka. Většina lidí jde ven. Dámy většinou mizí na toaletě. Jiří nás vede k baru. Dostáváme další dávku pití. Moje sluníčková tequila, je namíchaná. Skoro, abych si dala pozor. Je to dneska třetí. Monika zůstává u zlatého bostonu. Mládenci mají svou skotskou s ledem. Jiří se ptá, jestli nechceme kafe. Marek říká, že si dá capuccíno, ale Jiří ho zastaví.
        „Počkej, dáme si něco jiného. Jednou za čas, si můžeme dát cibetkovou kávu.“
        No tohle. To bude správná bomba. To je kafe za tři sta. Jsem zvědav, jak mu to bude chutnat.
        Netrvá to ani dvě minuty a káva přistává před nimi. Pomaličku si ji vychutnává. Asi je doopravdy špičková. Co se týče mě, tohle mít nemusím. Zůstáváme s Monikou u osvědčeného capuccína.
        Rozhlížím se kolem sebe. Je to jak na nějakém setkání doktorů. Nikdo tu není ve svetru, nebo nějak nevhodně oblečen. Všichni buď obleky, nebo minimálně sako. Kravata tu není, tak úplně nutná. Džíny by se tu, ale nechytli. Dámy, a těch je tu většina, vyfiknutý. Žádná kočka ve věku, dvacet let. Nejmladší, tak asi jako já. Málokterá je tu sama. Většinou jsou to kamarádky. Některé dvojičky jsou zajímavé. Třebas ty dvě dámy na které se nenápadně dívám, zcela určitě patří k sobě. Většina, se sem přijela povyrazit, s klukama, co jsme právě viděly
        Stojíme u okna. Můžu se tak podívat na část parkoviště. Nestojí tu ani jeden Golf, Škodovka, nebo podobné auto. Většinou samé Audi a Mercedes. V druhé řadě stojí vedle sebe dvě Porsche. Už jen to vypovídá, jaká je tu klientela.
        Najednou to se mnou cukne. Mezi lidmi u baru objevuji jednoho z mládenců, co byly před chvilkou na točně. Baví se s dvěma čtyřicátnicemi. Když se pořádně rozhlédnu, zjistím, že ke schodišti míří, s další dámou, jiný kluk. Tak tyhle děvenky určitě představení nedokoukají.
        Ozývá se znovu zvonění. Bereme si pití a jdeme do sálu. Prý si tohle nemůžeme nechat ujít.
        Na točně, se objevuje dřevěné křeslo, Skoro takové jaké mají králové v posledních filmech o hobitech. Je, jak nějaký královský trůn, ale je nějaké podivné. Má tak trošku krátké sedátko. Opěradlo je nakloněné trochu dozadu. Proti němu jsou už nám známé, dvě tyče. Za nima je dřevěná vyřezávaná židle. Celek doplňují dvě starodávné stojací lampy.
        Přichází mládenec v triku a volných kraťasech. Už jen boule na kalhotách je pořádná. Ani se nemusí svléknout. Předem je jasné, že je to klacek. Chvilku potom se objevují dvě překrásná děvčata. Stoprocentně jsou to jednovaječná dvojčata. Je jím mírně přes dvacet, a jsou doopravdy, úchvatně překrásná. Obě mají štíhlé nohy a prdelku k nakousnutí. Černé vlasy mají, svázané do ohonu. I tak, je mají, skoro do půli zad. Pohupující se menší prsa bez podprsenky, jen podtrhují jejích mladinkou krásu. Když si svléknou vestičku, je to o hodně hezčí. Pak vyniknou i jejich nádherná tvarovaná těla. Fakt, jsou od sebe k nerozeznání. Poznat, která je která, je asi zhola nemožné. Alespoň já, bych to nedokázala.
        Hlasatel nás prosí o klid. Podotýká, že tohle číslo ten mládenec dělá jen jednou za tři dni. Tak to jsem zvědava.
        Kluk se svlékne a posadí na křeslo. Příro má teď, hodně pod dvacet centimetrů. Rozhodně to zase, ale není prcek. Visí mu mezi nohama, splihle dolů. Je vidět, že má obřízku. Pro pobavení, si s ní několikrát zabimbá. Žalud na konci, je taky taková pěkná bambulka. Minimálně má o čtvrtinu větší průměr než tělo. Něco mi to moc připomíná. Podívám se na Marka. Jen se zase usměje.
        To křeslo má spoustu zvláštností. Všimnu si, že má pod sedačkou nějakou bednu a na opěrkách rukou jsou přidělána pouta.
        Kočky se několikrát provlní mezi tyčemi. Jedna ho připoutává z levé strany a druhá z pravé. Na obrazovce je to detailně vidět. Kamera je na některé z tyčí před ním.
        Během pár vteřin, ho mají znehybněného. K nohám křesla mu připoutají i roztažené nohy. Nejen u kotníků, ale i u kolen. Sotva se může pohnout. Nastává druhá fáze. Z bedny vyndají něco! Kolem obnaženého žaludu mu dají nějakou objímku. Skládá se, z kovových kuliček. Navléknou mu ho, přes ještě změklý žalud. Zespoda do tohohle náhrdelníku, připojí slabý kabel. Má hnědou barvu a není na jeho těle téměř vidět.
        Kluk se uvolní a nechává, aby mu upravily i druhý kontakt. Zpočátku jsem si myslela, že to bude někam ke kuličkám, ale nakonec je to prozaicky u kořene žaludu. Není to ale normální nějaká tkanice. Je to široký lesklý pásek. Umístí mu ho přímo u kořene a konce pásku provléknou malou krabičkou. Pootočí to tak, aby krabička byla nahoře. Tak to je síla. Uvědomuji si, že si asi kluk na levém držadle je schopen regulovat sílu utažení. Alespoň, si to tak, vyzkoušel. Na pravé ruce, bude asi síla, dráždícího elektrického proudu. Má tam stejné regulační kolečko, co vlevo. Ještě mu kápnou kolem žaludu a pod pásek nějaký roztok. Zřejmě, aby to mělo kontakt.
        Po celou dobu hraje podmanivá hudba. Všechny přípravy netrvají déle než dvě minuty. Holky jsou sehraný.
        Začíná klasický striptýz. Děvčata jsou nádherná. Nevím, jestli se dívat na toho kluka, nebo, na ty holky. Marek sleduje spíš ty holky. Uvidíme dál.
        Dívám se, kdy se s ním něco bude dít. Ani jsem si nevšimla, že si přitáhl objímku u kořene. Úd se mu pomalu zvětšuje a nalévá. Žalud se mi před očima zvětšuje. Už nevisí, ale je tak v úhlu 45 stupňů. Tělo údu, se viditelně prodlužuje a žalud pěkně brunátní. Díváme se na obrazovku, je to tam líp vidět. Koule mu pořád pěkně visí pod tělem. Je to ale síla.
        Kouknu se na děvčata. Obě už mají na sobě jen kalhotky. Jejích oblečení je rozvěšené na dvou stojacích lampách a křesle. Musím se podívat, jak to probíhá u něj. Určitě se mu znovu, ještě o něco zvětšil. Na konci má teď pěkný, ale doopravdy pěkný kladívko. Ještě mrknu na Marka. Jen se usmívá.
        Najednou se mu pohne. Viditelně se mu začíná pohybovat. Že by to byla, reakce na vysvléknutí, těch koček z kalhotek. To asi sotva. Vidím, jak se mu zachvěje a pak se mu dvě vteřiny nalévá. Pak kousek poklesne. Po dvou vteřinách se to opakuje. Kousek po kousku se mu topoří. Dostává se do stavu, že se mu postavil o kousek víc než vodorovně. Kluk sebou nijak nepoškubává, ale příro, se evidentně poddává dráždění. Nevím, jestli to bolí, ale jako dráždidlo je to určitě dost účinné. Je fascinují pozorovat ho, když mu do něj, jde proud. Nejdřív se mu pohne nahoru, pak se začne chvět a nakonec se mu ve vrchní poloze rychle poškubává. Je to neskutečný, co mu ta elektřina, s ním dělá. Varlata už nejsou visící. Při každém ztopoření vyjedou nahoru a po uvolnění se vrátí dolů. Pokaždé, ale zůstávají o kousek výš.
        Kluk se na něj nedívá. Pozoruje děvčata, na tyčích. Ta jeho část těla, se tomu dráždění brání sama. Myslím, že není schopen, to ovlivnit. Holky jsou špičkové. Jedna vždycky blbne na tyčích a druhá si ji před ním, na židli, rukou rozvírá a dráždí. Aby toho nebylo málo, tak se po chvilce vystřídají.
        Obě části publika, se mají na co dívat. Rozhlédnu se kolem. Většina dam, co jsou tu sami, nebo v ženské společností, má znovu ruku v klíně. Stolky jsou, akorát tak vysoké, aby to bylo vidět. Abych jim nekřivdila, nevidím chlapa, kterému by nestál. Fakt je, že se to pokoušejí všelijak maskovat, ale tohle se nevyhnulo, ani našim mládencům. Kouknu na Marka. Usměje se a bezmocně pokrčí rameny.
        Monika do mě jemně strčí. „Nech je, tomuhle se nedá odolat.“
        Přiznám se, že i mě to nenechává chladnou.
        Mládenec asi přitvrdil. Příro ještě o kousek víc zkamenělo, a žalud, se ještě víc zvětšil. Má teď, hodně tmavou barvu. Moc krve, mu tam do něj asi nejde. Chvilku pozoruji jen jeho. Přeci jen to má zmáknutý. Vidím, že si ten utahováček, čas od času povoluje. To mu potom vždycky příro klesne a vrátí se mu na chvilku barva, ale za chvilku, když si to utáhne, je zase nahoře a plný síly.
        Musí to být makačka. Vypadá, že si zase kousek přidal. U dírky, se mu objevuje kapička. Kapičky se postupně, na poškubávajícím příru, mění na visící nit. Ten kluk, si docela solidně ucmrndává Jedna z koček, k němu přijde. Stoupne si za něj a dá mu přičichnout, ze skleněného flakonku. Nevím, kde ho vzala, ale byl asi za tím opěradlem. U sebe ho neměla. Určitě by přišel k úhoně, na těch tyčích.
        Účinek je okamžitý. Péro klesá, přestává se poškubávat a zklidňuje se. Mám pocit, že to přehnal. Kluk ale ví, to zklidnění trvá jen malou chvilku. Za minutu, je tam, co předtím. Zase, si kousek ucmrndne Znovu si čichá. Nemám představu, co to je, ale účinek je v tomhle okamžiku, dost zásadní.
        Na obrazovce běží mimo jiné i čas, jak dlouho si ho dráždí. Je tam skoro deset minut. Tak to je síla.
        Po třetím čichnutí ještě počká, ale pak víc přitvrdí. Žalud je teď doslova, brunátno-fialový a nalité příro sebou už nepoškubává. Má ho určitě víc, než pětačtyřicet stupňů nad vodorovnou polohou, a jen se chvěje. Žádné poškubávání se nekoná. Celý sál čeká, jak to dopadne. Holky klečí obličejem, přímo proti němu.
        Kousek povolí a pak mu znovu zkamení. A už to jede. Každý z výstřiků, je doprovázen uvolněním a znovu ztopořením údu. Je to síla. První tři, jsou obrovské. Další tři, jsou takové, za které by se nemusel stydět žádný z chlapů. Několik dalších je průměrných a poslední je jen takové vyškytnutí. Celkem měl těch výstřiků dvanáct. Tady, jestli jsem dobře počítala.
        Chvilku je ticho. Mládenec sedí docela zhrouceně v křesle a z točny se zdvihají jeho dvě společnice. Pak následuje obrovský potlesk. Je naprosto největší, za celý večer.
        Stmívá se. Točna sjíždí i s mládencem, do podzemí. Asi bude muset chvilku počkat, než mu sundají ten náhrdelníkový kroužek.
        Na obrazovce, běží zpomaleně poslední okamžiky. Je tam, mimo jiné i záběr na jeho varlata. Když stříkal, tak je měl křečovitě přitisknuté, k tělu. Obě velké kuličky, jsou naprosto jasně vidět, jak se rýsují pod kůží. Pokračuje to i záběrem, na děvčata. Obě mají obličej, solidně pocákaný. Navíc si uvědomuji, že to nebylo nějaké, takové řídké. Tohle bylo poctivé, husté, sperma. Nedivým se, že to může dělat, jen jednou za tři dni. Ty dva dni, aby byl pak, jako asketa.
        Většina pánů si utírá čelo a dámy mají hlavy u sebe. Je to vlastně pro mě legrace, být tu jako, nezůčasněný pozorovatel. Monika si čas od času, něco píše do papírů před sebou a Jiří, jí občas něco pošeptá. Připadám si jako členka hodnotící komise… He,he, to je ale blbost. Pravdou je, že tady pro nějaký stud, není místo. Tady se odhalují, u těch co vystupují, i ty nejintimnější části lidského života. Na druhou stranu musím uznat, že to pro nikoho, nebylo ponižující, nebo nepříjemné. Pro protagonisty, to bylo něco, čím se chtějí ostatním pochlubit. Tak jsem to tedy já, doposud vnímala.
        Přichází další parta holek. Tentokrát, je to parta mažoretek. Holky jsou jedna hezčí než druhá. Všechny stejně učesaný, stejně oblečený. Žádný není víc než pětadvacet. Banální, ale hezká zápletka. Jedna jim zkazí vystoupení a ostatní se na ní vrhnou. Nastává rvačka, při které si ze sebe strhávají oblečení. Bože, kdo tohle dá do původního stavu.
        Po dvou minutách je dobojováno. Skoro celá parta, si jakoby všimne, že se na ně, někdo dívá, a s jekotem mizí v průchodu. Poslední děvče, které tu zůstalo, pořád něco hledá, v hromadě oblečení, které je uprostřed točny. Nakonec nachází brýle. Už si říkám, že to končí, ale to se pletu. Kočka pořád hledá dál.
        Točna se točí a děvče tak ukazuje svou nádhernou prdelku všem okolo. Nakonec nachází, to, co hledala. Je to nádherně zlatý vibrátor. Velikostí, k ní docela sedí. Je na konci zesílený a trošku prohnutý. Když ho vidím na obrazovce, tak to není zas, nějaký malý drobeček.
        Děvče si udělá z oblečení, malý podhlavník. Široce rozevře svá štíhlá stehna. Nasliní si ukazováček pravé ruky a začne se dráždit. Pomaličku krouží nejdřív okolo poštěváčku. Nejde přímo na něj. Pomalu sjede dolů a pohladí si vnitřní část pohlaví, které jí přesahuje ven. Nerozevře lapličky, nic takového. Jen si uhladí do stran, tu část, která jí vyčuhuje ven. Jistě, není to tak vulgární, i když pánové, by to ocenily, úplně jinak. Pokračuje tak, že si dá ještě další část oblečení, pod prdelku. Ukáže se nám, úplně bezprostředně. Okamžik potom, dává nohy k sobě a koulí se, po točně. Klekne si a vystrčí na nás prdelku. Nechá točnu, aby si ji tak všichni, mohli znovu prohlédnout. Prsa se jí při tom, rajcovně vyvěsí pod tělem. Když se pohoupá na kolenou, nádherně se při tom, rozbimbají. Leze pomalu po čtyřech a kroutí prdelkou. Pak se položí na bok a zvedne levou nohu. Upraví si znovu lapličky, které se jí svezly ke straně. Překulí se na záda, pak znovu na kolena. Postaví se. Projde se houpavým, pružným krokem, po točně. Je to nádherná, dvacetiletá kráska. Tutově tu není nikdo, kdo by ji nechtěl mít. Tohle děvče, si doopravdy, může vybírat.
        Jde znovu do kolen. Pak znovu na znak a tentokrát se dočkáme i vibrátorku. Když ho zapne, je docela jasně, slyšet jeho vrčení. Nejdřív si s ním jezdí, kolem dírky, ale pak si ho položí, na vrchol poštěváčku. Po chvilce, si ho bere do pusinky. Pořádně ho navlhčí, a položí si ho, na okraj dírky. Následuje znovu olíznutí a tentokrát, si s ním, vjede na kousek dovnitř. Po třetím navlhčení, mizí polovina vibrátorku, uvnitř. Nechá ho napůl zasunutý a rukou si přehmátne pod prdelku. Tam ho znovu uchopí. Začne se pomalu šukat. Nejdřív to jsou, jen tak letmé posuny dovnitř, ale když si ho vnitřně navlhčí, jde dál. Vnitřní část dírky, se už netáhne za vibrátorem a začíná docela pěkně klouzat.
        Kamera zabírá její hezkou tvář se zoubky, v kterých si drží, spodní ret. Vypadá pěkně rozrajcovaně.
        Začíná zrychleně dýchat. Vibrátorek si zasunuje, už pěkně daleko. Mám pocit, že to už dál, ani nepůjde. Vrčení mašinky teď, pohltilo její tělo. Má ho uvnitř, tak daleko, že je venku jen otáčecí knoflík, kterým se spouští. Fakt, dál to dovnitř, nejde.
        Nechá ho zasunutý v sobě, a zvedne nohy. Dá je k sobě a vystrčí na nás prdelku, s vyčnívajícím dráždidlem. Zkontroluje si ho, jestli je docela na konci, a překulí se na bok. Je neuvěřitelná. Klekne si a pomalu s tím dráždidlem uvnitř, se plíží po čtyřech. Tak tohle, asi jen tak někdo neviděl. Proplíží se celé jedno kolo kolem točny. Jen jedinkrát si ho zkontrolovala, jestli jí nevyjíždí. Je to neuvěřitelný. Z pokleku se pomalu postaví. Pořád ho má uvnitř.
        Teď je mi to jasný. Je fakt dobrá, umět se tak sevřít, aby jí nevyjel ven, když v ní vrní.
        Aby toho nebylo dost, ještě se rozkročí. Tak to je špička.
        Jde znovu do kolen, pak na záda. Pomalu si ho vyndá ze sebe. Vrčení se znovu ozývá, na doklad toho, že běžel celou dobu naplno.
        Vypadá to, že je konec legrace. Opak je pravdou. K tomuhle ještě patří koncovka. Pokračuje tak, že si vibrátor přitiskne k poštěváčku natvrdo. Rozevřená kolena se jí občas zachvějí. Nenechává se, ale zklidnit. Pořád si ho tam tiskne. Ke kolínkům se přidávají svaly na stehnech. Zaklání hlavu a pořád drží. Tak to je síla.
        Volná ruka, kterou má ve vzduchu, se jí pěkně klepe. Přidává se k tomu i bříško. Několikrát mám pocit, že půjde do mostu, ale vždycky to ustojí. Pak přichází velká finále. Skutečně jde do mostu a rukou si pomáhá, aby se nepřekulila. Posledních pár záškubů, vytrhne ze sebe vibrátor a zkroutí se na bok, do klubíčka. Fantazie, takhle se udělat. Tohle není nahrané.
        Chvilku zůstává ležet, a je vidět, že je doopravdy hotová. Z dírky jí vytéká, slabý čúrek milostné šťávičky. Děvče se zvedá, až za chviličku. Vůbec, se jí nedivým Bylo to parádní číslo.
        Musím se uchychtnout. Všechno oblečení, na kterém to prováděla, může jít rovnou do pračky.
        Musím uznat, že ženské hodnotové žebříčky jsou dnes jiné než před padesáti léty. Od té doby, kdy se v civilizovaném světě v dostupné míře objevila antikoncepce, je všechno jinak než dřív. Nejdřív stačilo, že žena chtěla být obletována a vyhledávána. Pak se přitvrdilo a žena se stala tím, kdo sám vyhledával. Dneska jí to, ale už nestačí. V skrytu duše touží být na rukou spoutaná, na bradavkách mít skřipce a mezi nohama rozpěrku, aby je nemohla dát k sobě. Zatím o tom ve velké většině sní, ale kdo ví, jak to bude pokračovat dál. Vibrační vajíčko, nebo malý vibrátor, se stává pomalu, ale jistě doplňkem, v kabelce mladší generace. Samozřejmě, je rozdíl, mezi venkovem a městy. Ale, ten byl, vždycky.

        Nastupují znovu mládenci. Je to scéna ve vesnické hospodě. Zábava, jak ve starém Římě. Hra v kostky a přeborníci v páce. Všichni mají na sobě jen velice okleštěnou římskou tuniku. Občas si sednou tak, že je toho dost vidět. Sázejí se nejvíc při páce. Samozřejmě to vyvrcholí slušnou rvačkou. Jedna skupina vojáků proti druhé. Je jich tam celkem určitě víc než dvanáct. Jasně prostá záminka, k svlékací scéně. Když si uvědomím, že dva kluci dostali přes záda sice rozkládací a fórovou židlí, moc jim to nezávidím. Z obsluhy tam je také pěkné děvče. To dva z vojáků vezme po hlavě, sice papírovým džbánkem na víno. Ale i tak. Jedna lavice, končí převrácenou trnoží na stole. Všude kolem binec. Z pohárů jim doopravdy stříkala, asi voda. Víno by bylo cítit. Kolik toho tam bylo rozlito, si nedovedu ani představit. Jeden z vojáků se vrací. Takový pořádný rambo. Ta kočka ho vzala přes hlavu, tím džbánkem jako prvního.
        V ruce má pořádný provaz. Chce jí za tu ránu nařezat. Jasně, chvíli se honí kolem stolu. Končí to tím, že ji přitiskne na stůl a vpředu, spoutá její ruce. Děvče je kousek předkloněný a pořád mu spílá. Maník bez řečí přehodí konec provazu přes vzdálenější stranu stolu. Bleskově ho oběhne a podhodí ho pod stolem. Levou rukou, jí ale pořád drží napnuté lano, vedoucí k jejím spoutaným rukám, aby mu neutekla. Když se u ní shýbne, a chce uvázat provaz kolem nohy stolu, skoro mu nohou vyrazí zuby. Jen to cvaklo. Tohle určitě v plánu nebylo.
        Provaz vede přes převrácenou lavici. Jasně, jde o to, aby ji neměl připlácnutou k desce stolu, nehledě na to, že je pěkně špinavá. Jsou na ní zbytky chleba a je celá politá.
        Když ji má takhle přivázanou, podívá se, jestli se mu nikde nemůže uvolnit. Něco se mu nezdá a tak ji ještě trošku přitáhne. Konečně se mu to líbí. Děvče je pěkně natažené nad stolem. Pomalu a s respektem, jí částí provazu omotá kolem kotníků. Tak takhle se mu doopravdy, nemůže nijak bránit.
        Zbývá mu volných víc než dva metry provazu. Doufám, že to nedojde tak daleko, aby s ním dostala.
        Utře si čelo a setře si kousek kečupové krve. Zvedne její tuniku a přehodí ji děvčeti, přes záda. Objeví se pěkná prdelka. Poplácá ji a stoupne si ze strany. Zdvojí část provazu a vyšije ji pěknou ránu přes zadek. Kočka, jen zakvičí. Začne dupat spoutanýma nohama, ale moc toho nezmůže. Kluk se rozpřáhne a vyšije jí druhou. Vím, že to šlo jen ze strany, ale stejně. Dostává ještě jednu ránu a pak druhou, na druhou půlku. To už mu neskrývaně vyhrožuje.
        „Ty bastarde mizernej, počkej, až budu volná, já ti vyškrábu oči.“ Tak v podobném duchu se vyjadřuje. Musím se usmát. Míchá česká slova s německými. Vypadá, že je pěkně nasraná, ale v tom střídání slov, to vyznívá docela humorně.
        Kluk se zastaví, znovu jí majetnicky poplácá, na teď už červený zadek. Přejede jí dlaní pod tunikou. Jede po zádech nahoru, ke krku. Škubnutím ji zbaví celé tuniky.
        Děvče se objeví v celé kráse. Není to dvacítka, ale taky není nejkrásnější, ale něco to do sebe má. Na rameni má pěknou kérku. Parádní zelená ještěrka. Bimbající se, parádní trojky. V pravé bradavce kroužek. Jak sebou škube, prsa se jí smyslně houpou.
        Na bederní části zad, má teď už asi vytetovaný, nádherný lotos. To nyní není, podstatné. Podstatné je to, co provádí ten kluk.
        Svlékne za sebe, všechno oblečení. Objevuje se, pořádný rambo. Tedy, je ho kus. Úzký pas a široká ramena. Svaly na zádech mu jen hrají. Všechny dámy, se soustředí na jeho nádobíčka. Některá si i poposedne, aby dobře viděla.
        Klinkající se, silná hadice mu trčí dopředu. Těch deset palců to určitě bude. Musím se usmát, když si představím, kolik krve se mu do něj vejde. Jo, to je ta známá průpovídka, o tom odkrvení mozku. Asi žádný z pánů, ji neslyší rád.
        Vidím, že ho nemá rovný. Jde mu solidně do zatáčky, ale tohle je teď doopravdy nepodstatné. Předvádí se. Když jde kolem točny, tak mu to kývající se péro, v chůzi, docela vadí.
        Přistoupí k děvčeti. Přitiskne se k němu zezadu a strčí jí trčící úd mezi nohy. Předkloní se, a začne ji líbat na zádech. Totální protiklad, proti minutě předtím. Děvče se ještě chvilku vzteká, ale pak se mu podvolí. Ještě víc, je to vidět v okamžiku, kdy ji začne hýčkat prsa. Visící větší trojky, si musí přeci pořádně pohoupat.
        Jak se točí, vidím znovu, ten kroužek. Není malý, ale jako doplněk tam velikostí, naprosto patří. Udělají dvě otočky točny a mezi tím, jí pomalu ústy, jede k prdelce. Skončí v pokleku a pusou, na okraji dírky. Pořádně ji navlhčí a stoupne si. Pravou rukou si sáhne na jazyk a pořádně si navlhčí prsty. Pak si zvlhčí žalud a kousek péra.
        Pomalu vjede dovnitř. Nejdřív jen na kousek. Děvče se kousek prohne, v kříži. Napne obě nohy a dá je, co nejvíc k sobě. Vypadá to, jako by mu ho tam, nechtěla pustit. To ale asi, při jeho tvrdosti, nějak nepřipadá v úvahu. Pět vteřin spolu bojují a pak je uvnitř. Holka jen hekne.
        Lehce se jí pomalu, sune co nejdál. Děvče pořád drží, a když už se mu příro, co má ještě venku, začíná ohýbat do strany, začne protestovat. Rabiják jeden, je v ní určitě, přes dvacet centimetrů. Pomalu jede ven. Je to síla. Vnitřní část dírky, se jí objevuje venku. Tutově je uvnitř, pořádně suchá.
        Kluk se tím nenechá rozhodit. Pomalu se začne pohybovat. Deset přírazů a děvče si začíná pohekávat. Dalších dvacet a už se ozývá, docela nahlas. Ten rošťák, jí ho tam pokaždé vrazí až na doraz. Šuká ji, sice pomalu, ale procítěně. Docela se při tom i baví. Poplácává ji po prdelce a ještě si ho, při tom hecuje. Děvče trpně drží, konečně, nic jiného jí nezbývá. Mládenec zrychlí a začíná se při tom, pěkně potit. Jeho svaly a vypracovaná záda se jen lesknou. Zadek má doopravdy parádní. Devadesát procent ženského osazenstva, mu pozoruje, jen tuhle část těla.
        Rozhlédnu se kolem. Ženský jsou u vytržení, ale chlapy vypadají pěkně zaraženě. Jasně, samičky pozorují toho ramba, a chlapi v duchu, litují jeho partnerku.
        Kluk přibrzdí. Vyjíždí si s ním až ven. Podrží si ho rukou, aby měl správný směr, když jede dovnitř. Pokaždé pokračuje až na doraz. To dojetí dovnitř, ji musí pokaždé bolet. Ten kluk má doslova kládu. Minimálně pět centimetrů, ale, bude to určitě víc, mu zůstává pokaždé venku.
        Položí se na ní. Levou rukou se opře o stůl. Do pravé si znovu vezme její prs. Žmoulá a popotahuje její bradavku. Na obrazovce vidím, jak mu varlata poskakují. Zřejmě si s ním hraje tam uvnitř. Trvá to pěkně dlouho.
        Děvče nejdřív jen trpně drží, ale pak začne pohekávat. Těžko říct, jestli slastí, nebo bolestí. Někdy se ta hranice docela prolíná. Pouští ji prs a opře se druhou rukou o stůl. Začne do ní přirážet malými krátkými pohyby. Uvnitř je na konci dírky a takhle jí dává pěkně zabrat. Děvče chvilku drží, ale pak začne znovu protestovat. Přeci jen si dá říct. Postaví se normálně a uchopí ji za boky.
        Fascinující práce jeho svalů na zadku se nedá přehlédnout. Dámské osazenstvo šílí. Musím uznat, že to není můj tip, ale tohle je něco.
        Slyší ohlas, který kolem něj bouří a tak se předvádí. Vypadá to, skoro tak, že ta kočka, je tam jenom doplněk. Nakonec to ukončí. Udělá se tak, že vystříkne na partnerčinu prdelku a záda. Není to žádná sláva, ale svůj očekávaný úkol, splnil.
        Chvilku stojí za její prdelkou. Klepe si s ním o její červený vyšpulený zadeček a čeká, až se mu znovu postaví. Hrůza, ještě polotvrdého macka, jí nacpe znovu, do dírky. Zase se rozjede a tentokrát nepřestává, dokud se uvnitř neudělá. Poslední záběr je na jeho poškubávající se varlata. Tak konec, finíto.
        Překáží mu a má problémy se svou visící hadicí, když odvazuje svou partnerku. Chvilku jí trvá než se z toho pořádně zmátoří. Jen co se dostane do formy, dostává od ní tři parádní rány pěstičkou. Je to, jako by mlátila do skály. Kluk se tomu jen směje. Aby tomu dala pořádný důraz, že to myslí vážně, dupne mu na nohu. Mládenec ji popadne do náručea a políbí. Když ji postaví, je všechno jinak. Potlesk, který dostávají, mi připadá nezasloužený. Ale dámám se to líbí a tady program svým způsobem určuje zákazník. Je docela možné, že se příště, ještě přitvrdí.
        Monika se ke mně nakloní. „Svět se nám mění před očima. Dřív tu bylo spousta chlapů a vybíraly si holky. Dneska je to obráceně. Nedá se nic dělat. Musíme se přizpůsobit trendu.“
        „V Německu je to taky tak?“
        „Jak kde. Tam, co jsou finančně slabší sociální skupiny, to ještě jede po staru. Tam kde je víc peněz, je ten trend možná ještě větší než tady.“
        Je to diplomatka. Ti to nikdy neřeknou na rovinu. Musím se tomu pousmát. Jak to ale říct a nikoho neurazit.
        V sále se rozsvěcuje do pološera. Jsme poslední, kteří se zvedáme. V předsálí si dámy rozebírají poslední volné mládence. Abych tedy byly spravedlivá. Taky ani jedna z holek, tu nezůstala na ocet. Několik lidí ještě stojí u baru.

        Je po půlnoci. Část návštěvníků odjela, část zmizela s doprovodem nahoře. Sedíme na baru a Monika se ke mně nakloní.
        „Nepůjdeme si sednout dozadu ke schodům. To je jediný místo, kam není z baru vidět.“
        Kluci jdou s námi. Klábosíme o všem možném. Dozvídám se, že Jiří s Monikou jsou svoji, už deset let a mají spolu dvojčata, kluky. Tak napůl, mi to došlo podle prstýnků. Pak to, že tu šéfuje už devět let. Původní šéf, šel dělat, na ústředí, do Hamburku. On ji navrhnul, na tohle místo, a vedení to schválilo. Jejích kamarádi Martin a Eva jsou také na ústředí. Martin dělá uměleckého šéfa, všech čtyř klubů v Hamburku a Eva se stará o výběr účinkujících. Děti zatím nemají, ale kdo prý ví. Povídáme, povídáme a najednou je po třetí hodině ráno. Hosté pomalu odcházejí, jen my čtyři, tu sedíme dál.
        Jsme, v posledním odděleném boxu, na straně, vedle schodiště. Vedle je ještě stolek, se čtyřmi křesílky, který už přímo, navazuje na schodiště.
        Slyšíme nějaké mládence, kteří scházejí dolů. Jeden si sedne a ostatní ho následují.
        „Ty vole, to byla zas šichta,“ si jeden povzdechne.
        „Já taky, měl jsem nějakou paničku, co jí zazobanej manžel, zdrhnul se sekretářkou, na sobotu ven. Je to nějakej majitel prodejny, nákladních Mercedesů. Dáma se nasrala a včera odpoledne, si koupila asi poslední lístek, na dnešek. Musel jsem jí to udělat třikrát. Nakonec, jsem se s ní málem popral o gumu. Nechtěla mi jí vrátit. To by mě, eště chybělo, aby mi po rajchu, běhaly děti a já na ně platil, nasrat.“
        „Tak to já, sem mněl, kluci, dneska ředitelku školy, nebo to alespoň říkala. Možná ste si ji všimly. Taková s tím orlím nosem. Seděla na šestce.“
        „Jo, to byla parádnice.“
        „No, ale když jsem si zhasnul, docela to ušlo.“
        „Potmě je každá kočka černá viď!“
        „Náhodou, měla ji čistou a voňavou. Nejdřív moc nechtěla, ale když jsem jí to udělal jazykem, byla v pohodě. Střihli jsme si to pak normálně, ještě dvakrát. Chudák dělníček, musel pracovat jak divej. Pak byla divoká, k nezastavení. Pomalu se nám, rozsypala postel. Kluci to budou muset, do zítřka, dát dohromady.“
        „Tak já měl, nějakou rozvedenou. Bylo to docela fajn, až na to, že mě kousla do ucha.“
        „Ty vole, eště že to nebylo jinam.“ Následuje škodolibé zasmání.
        „Hele, ale měla ji pěknou. Když se postavila, tak jí plachtičky, viseli pěkně pod tělem a to já rád. Takovýhle ženský, co je maj pořádný, já žeru. Nikdy neodolám a musím ji to, zkusit udělat nakonec i rukou, a týhle se to super líbilo.“
        „Co ty Bedřichu“, ptá se jeden.
        Chvíli je ticho. „Kluci, to bylo hrozný, uchvátila mě ta majitelka kadeřnictví. Ta, co sem jezdí, jednou za čtrnáct dní.“
        „Ta, z tý osmičky na kraji?“
        „Jo ta!“
        „Myslíš tu, co má hubu, jako havajskej domovník?“
        „Jo, to víš, botox dělá divy.“
        „Hele, to bylo hrozný. Poprvé mi ho vyblafla, jen co jsme přišly nahoru. Ani jsem si nestačil sundat kalhoty. Trvalo jí to snad jen pět minut.“
        „Sem Vás potkal, když ste šli nahoru. Dívala se na tebe, jako kudlanka."
        Všeobecný smích, nejen u nich, ale i u nás. Skoro jsem vyprskla.
        „Ty vole, eště, že nechtěla píchat. Zato si mě, za chvilku podala znova. Přivázala mě na postel a s přestávkami, mi ho hulila skoro hodinu. Snažil jsem si při tom, představovat všechny nejošklivější ženský, který jsem kdy měl, abych vydržel co nejdýl, ale nakonec mě dostala. Začala mi kroutit a žmoulat koule. Tak to už sem fakt, nevydržel. Vycucla mě, jako když pije kolu brčkem, a eště si potom pomlaskávala. To bylo dílo. Eště teď mě bolej.
        „Aspoň, že ti je neukroutila.“
        „Pinda blbá, nechtěla mě odvázat, ale pak si dala říct.“
        „Stejně je to zvláštní, v co se ty ženský změní, a co na sebe při tom, všechno vyblejou.“
        Jiří polohlasně zakašle.
        Za zástěnou se vysune tvář blonďatého, kudrnatého andílka. Vyvalí svá modrá kukadla. „Pardon, my nevěděli…“
        „Mládenci, bylo to moc hezký, ale jděte si sednout na bar. Víc tam kolem sebe vidíte. Dneska tu byli i Češi, a tohle by se jim, asi nelíbilo.“
        Monika se usměje a otočí se ke mně. „Vidíš, alespoň k něčemu, je to dobré. Člověk pak ví, co nemá dělat.“
        Mládenci se zvedají a jdou si sednout k baru. Jeden je pěknější než druhý. Určitě jim není víc než pětadvacet. Propírání večera, jim asi ještě chvilku vydrží. Vůbec nevypadají, vzhledem k tomu, že je čtvrt na čtyři ráno, že jsou totálně odvaření. Kdyby přišla pěkná holka, udělaly by jí to s chutí i teď.

        Přichází starší pán.
        „Pepíčku, vezmeš nás domů?“
        „Samozřejmě, právě se jdu zeptat, kdy chcete odvézt.“
        „Můžeme to zabalit třeba hned. Dnes se už nic dít, nebude."
        Zvedáme se a jdeme dolů. Jsme na poloprázdném parkovišti a je docela chladno. Z výtahu vyjíždí černý taxikářský mercedes. Docela ráda se uvelebím mezi mládenci. Monika si sedá, vedle nám už známého řidiče.
        „Tohle je můj anděl strážný, vid“ a pohladí řidiče, po ruce.
        Je půl čtvrté, když vyjíždíme z parkoviště, na hlavní silnici.

Tato a předchozí povídka s sebou souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si ji také. Tato a následující povídka s sebou souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si ji také.

---

                        
                


© ® Monik.cz