Upozornění: Tato a předchozí povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.


         Dostáváme pozvání od Moniky a Jiřího, jet na veletrh v Hamburku. Nemusím Vám říkat, o jaký veletrh se tu jedná. Tohle pozvání se nedá odmítnout.
         Vyjíždíme brzo ráno vlakem. Nemá cenu tam jezdit dvěma auty. Naloží nás na nádraží a pojedeme rovnou. V deset hodin nasedáme do Volva a jedeme. Nejdřív po našich silnicích, ale pak to pěkně odsejpá už po Německých dálnicích. Je to skoro 900 kilometrů, což i s přestávkami nám trvá přes 8 hodin. Nakonec končíme v zámečku, který slouží jako pension, poblíž Hamburku. Osprchovat se a jdeme na večeři. Jsem z té cesty docela odvařená, mám toho dost. Martin je na tom obdobně. Monika s Jiřím, ale jak to vypadá, mají nezdolný elán.
         Monika se na mě dívá a pak mě popadne za ruku. Vleče mě do svého pokoje. Otevře kufr a vyndá z něj tenkou, naprosto černou čokoládu. Dva velké kousky pro mě a dva, pro sebe. Je tak tvrdá, že se skoro nedá ulomit. Je to slušně hořký. Když vidí, co to se mnou udělá, povídá.
        „Nekousej to, nech to pomalu roztát. Bude tě trošku brnět jazyk a patro. To je ale normální. Je to stoprocentní čokoláda s Equadoru. Proto je to tak hořký. Neboj se toho. Je tam trošku rozemletý koky a ještě jedné bylinky Ten název je absolutně nevyslovitelnej. Konečně můžeš si to přečíst na zadní straně obalu.
         Podává mi černostříbrný obal. Pokouším se to přečíst, ale docela se do toho latinského názvu zamotám. Dozvídám se, že je v tom půl procenta koky a půl procenta té bylinky
        Fakt, začíná mi trošku brnět jazyk a to mám ještě polovinu čokolády v puse. Zdá se mi to, a nebo, je to tak. Už si nepřipadám tak unavená a najednou se myšlenky, které jsem jen mizerně dávala dohromady, samy srovnávají do logických vět. Monika se na mě usměje a říká. „Jdi si vzít šaty, kluci se šli určitě taky převléct“.

        Ve dveřích od našeho pokoje se míjím s Markem. Má na sobě šedý oblek a fialovou vestičku. Jeho naleštěné boty jen září. Nedá se nic dělat. Vezmu si ty šaty, co jsem si schovávala pro nějakou odvázkovou akci. Jsou tedy super odvážné, no uvidíme. Měla jsem je schované v kufru, aby je Marek neviděl.
        Pověsím je na věšák a klušu se osprchovat. Je mi báječně. Žádný stres z toho, co na to řeknou ostatní. Dneska žádný kuličky, když na to dojde, bude se šukat, jak o život. Chci si to pořádně užít.
        Pořádně namalovat, chvilku váhám. Pak si beru na krk tři silné kratší řetízky. Potom ještě jeden Je to silný pancr, a je o hodně delší. Uprostřed, pod klíční kostí je spojený kroužkem. Odtud vedou dolů dva konce s očky. Za očky jsou ještě tři centimetry řetízku s miniaturní pětimilimetrovou kuličkou. Ta se volně bimbá pod bradavkou a slouží jako závažíčko. Přiznám se, že když jsem si to zkoušela poprvé, bylo to pěkně rajcující. Když má člověk na sobě běžné oblečení, efekt se ztrácí, ale v těchhle šatech je to něco jiného.
        Do obou bradavek si místo miniaturních činek, které normálně nosím, aby to nebylo moc vidět, si beru kroužky. Kroužek vlastně není kroužek ale šroubovací polokroužek. Do něj zacvaknu spodní kroužek řetízku a kuličku nechám volně bimbat Byla to sranda. Několikrát jsem otravovala jednoho známého zlatníka, aby mi to zkrátil na přesnou míru. Samozřejmě jsem se napoprvé netrefila. Teprve třetí míra byla správná.
        Takže černé šatičky. Jsou to vlastně dva díly svázané tkanicí. Po stranách je vidět, že mimo nich, na sobě nic nemám Mezera není moc veliká, ale přesto dostačuje. Navíc mají pěkně široký a hluboký výstřih. Jinak by ty řetízky nevynikly. Šaty mám, těsně nad kolena, s prodlouženým zadním dílem. Zjišťuji v zrcadle, že když se postavím přímo proti světlu, je všechno vidět. Tedy, nejen bradavky, ale doslova všechno, tedy i ty řetízky se závažíčkem. To jsem tedy zvědavá na Marka. Snad mi neuteče. Beru si skoro nové botičky. Jsem ráda, že jsem v nich několikrát šla do práce. Alespoň mě nebudou tlačit.
        Podívám se na sebe do velkého zrcadla. Ještě, že mám takovou postavu. Tyhle šaty jsou doopravdy hodně odvážné. Znovu se podívám na sebe zpředu. Velký výstřih skutečně odhaluje, kam spodní část řetízků vede. Trošku se zarazím, jestli jsem to nepřehnala. Nakonec vítězí touha, ukázat se. Černý psaníčko do ruky a jdu za Monikou.
        Jen mě spatří, roztáhne obličej do širokého úsměvu.
        „Jsi překrásná. Tedy ty řetízky, to je něco. Už jsem je viděla, ale tobě to špičkově sedne.
        Sama má na sobě černé koktejlky. Celé jsou z rafinované síťoviny. Na inkriminovaných místech a někde jen tak bez úmyslu je síťovina hustější. Vpředu uprostřed je velký přeložený rozparek. Jde tak daleko, že bych si troufla říct, že při sezení v křesle a pokud nebude mít nohu přehozenou přes druhou, musí být vidět úplně všechno. Mimo šatů a překrásného náhrdelníku, je taky jako já, bez spodního prádla
        Mám sice parádní vlasy, ale takovou hřívu, jakou má ona, tu ji musím závidět. Nikdy bych neřekla, že tahle štíhlá žena má dvě děti.
        Bere si taky pidi psaníčko a kráčíme do jídelního salonku.
        Pánové jsou v družném rozhovoru, ale když se objevíme, rozhovor okamžitě ustává.
        Marek na mě vykulí oči a pak se usměje. Jiří si svou ženu přitiskne k sobě a pak ji políbí. Marek je trošku zdrženlivější, ale evidentně mu to nevadí. Vezme moji ruku do své. Zdvihne ji a políbí. Potom dostávám políbení na ústa. Drží mě za ruku a kousek ode mne poodstoupí. Musí si mě prohlédnout.
        „Sluší jí to, viď, je překrásná“ Říká Monika.

        Máme skvostnou tabuli. Jíme doopravdy o svíčkách. Dostatečné osvětlení dávají dva parádní pětiramenné svícny. Je to skutečně doopravdy večeře na zámku. Máme předkrm a pak véča o třech chodech. Od všeho kousek, jen aby to člověk nepřehnal. Předkrm máme račí ocásky a artyčoky s citrónovým olejem. Paráda, pokračuje to steakem z tuňáka, pak grilovaná chobotnice a na závěr grilované tygří krevety. Jako přílohu si dávám grilovanou zeleninu. K pití mám růžové Coteuax du Languedoc ročník 2012.
        Tak, je mi nádherně. Když je člověk sytý, všechno vypadá podstatně lépe. Vstáváme od stolu.
        Jdeme si sednout vedle, ke kulečníku. Mládenci hrají sami, ale nakonec nás vezmou do hry. Kulébr hraju docela obstojně, ale zdaleka nemám na Moniku. O mládencích ani nemluvě. Nakonec Moniku Jiří odvleče od stolu. Prý, abychom si mohli v klidu zahrát. Má pravdu, jsme proti ní béčka.
        Chvilku hrajeme proti sobě s Markem. Pěkně to s ním šije. Doslova mě svléká očima. Když se předkloním, je úplně mimo. Je to mizera a schválně to kazí, aby se na mě mohl dívat, jak jsem v předklonu. Nemá to cenu, končíme.

        Jdeme na terasu. Je nádherný teplý večer. Opřu se lokty o balustrádu. Ohřátý kámen mě hřeje do rukou. Marek stojí vedle mě. Rukou mě obejme kolem pasu. Přitáhne si mě k sobě. Otočím se, abych se podívala, jestli si nás druhá dvojička všímá.
        Musím se usmát. Jiří sedí v křesle na druhé straně balkonu a Monika si hoví obkročmo na něm. Podle toho, jak kroutí prdelkou, si ho uvnitř pěkně hýčká. Při tom ho náruživě líbá na ústa. Není od nich slyšet jediný zvuk. Jsou jak myšky.

        Marek, zvíře jedno, se postavil kousek za mě. Není na nás vidět. Stojíme za sloupem arkády, která drží horní patro.
        Líbá mě na krku a pravou rukou se mi mezi tkanicí a šaty dostává k pravé bradavce. Kousek se nahrbím a položím mu prs do dlaně. Ještě kousek couvnu a přitisknu mu hřbet ruky na balustrádu. Nedá mu to a musí si hrát s bimbající se kuličkou na řetízku. Ani netuší, jak mě to lechtá.
        Pustí mi prs z dlaně a vyvlíkne se ven. Cítím ho, jak mi jede po zádech, pak přejde na prdelku a ze strany se mi dostane mezi nohy. Dám je schválně co nejvíc k sobě. Zvíře jedno, začne mě jemně kousat do ucha. Trošku se přikrčím, abych mu kousek uhnula, ale při tom povolím nohy od sebe.
        Vedle nás je nízký kamenný taburet, zřejmě na vázu s květinami. Je to jako by to pro něj někdo připravil.
        Posadí se na něj a okamžitě mám jeho prsty na vnitřní straně stehna. Cítím, jak jeho palec míří k dírce. Nejde okamžitě dovnitř, ale pomalu mě šimrá okolo. Když už si říkám, že mě nechá čekat, vnímám, jak se mi pomalu dostává dovnitř. Na okamžik se tomu bráním, ale když to začíná bolet, povolím.
        Nakloním se na levou stranu. Markovo palec se mi dostává hluboko dovnitř. Ukazováčkem mě šimrá po poštěváčku ale palcem je hluboko uvnitř.
        Zpočátku se tomu, jak mě dráždí, pokouším bránit sevřením, ale když pokračuje dál, tak to neustojím. Uvnitř sebou škubnu. Na chvilku mi i poklesne noha v koleni. Okamžitě jsem zase v reálu, ale vzrušení je už moc veliké.
        Tím, jak mi dráždí ukazováčkem, mě pěkně dostává. Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost, ale po dvou minutách neustálého laskání, je to všechno jinak.
        Uvědomím si, že ten palec je jen ubohá náhražka. Tohle je k ničemu. Potřebuji mít v sobě pořádného chlapa.
        Přesně v okamžiku, kdy si to uvědomím, mě Marek pouští. Postaví se za mě a pomalu vyhrne šaty nahoru. Prdelka mi musí v měsíčním světle, doslova svítit. Cítím, jak si rozepne kalhoty a okamžik potom, vnímám jeho péro na těle.
        Začátek je vždycky těžký. Jeho velký žalud se prodírá dovnitř jen ztěžka, ale dneska to jde docela jinak než jindy. Zvíře jedno, vydráždil mě pořádně, už tím palcem.

        Tak, je uvnitř. Nenastává nějaké divoké šukání. Je nesmírně jemný a hlavně pomalý.
        Vím, a je mě jasné, že to není tím, že by to nemohl ustát. Chce si mě vychutnat pomalu. Nemám proti tomu nic. Docela se mi to takhle líbí. Je to takové souznění duší. Chce mě mít a mě se zase líbí, mít ho v sobě.
        Čas od času se zastaví a líbá mě zezadu na krku a zádech. Dlaněmi se mi vsune pod prsa a nechá mě, abych mu je tam položila.
        Zastaví se a oba se díváme na měsícem zalitou krajinu. Není nic hezčího než si ho takhle v pohodě hýčkat v sobě.
        Kousek se pohne a pomaličku procítěně se začne pohybovat. Vždycky jen kousek tam a zase zpět. Je to jen pár centimetrů, ale i to je příjemné. Není uvnitř celý. Ví, že by byl teď, až nepříjemně hluboko. Vždycky si musím zvyknout na to, že je až na konci. Vždycky mi to chvilku trvá, než se dokonale uvolním.
        Kousek si s ním uvnitř zacuká. Je to jasné znamení, že mu ho mám sevřít. Teď je přesně ta chvíle, kdy si i já chci hrát.
        Pomalu se začnu svírat a tisknout mu žalud. Chvilku se nic neděje, ale za chvíli se to už začne projevovat. Vnímám, že jak jede dovnitř, tak se začíná poškubávat. Z pomalého, krátkého posunování, se stává, ještě pomalejší, ale o to delší dorážení.
        Ještě se o kousek sevřu. Teď je to na Markovi znát ještě víc. Cítím, jak se mu uvnitř poškubává. Nechci, aby se udělal moc brzo a tak se jeho tempu přizpůsobím. Jede tak pomalu, že to není žádný problém. Když jde dovnitř, uvolním se a naopak, když jede ven, dám mu pořádně zabrat.
        Netrvá to ani dvě minuty a vnímám, jak se mu začínají chvět ruce, kterými mě drží kolem boků. Ještě chvilku a musí se zastavit. Nedokáže mě vzdorovat. Zná mě, ví, že bych ho dokázala udělat, jen kdyby byl bez hnutí uvnitř. Ostatně jsem mu to už několikrát dokázala. Dneska ale chci, aby měl navrch on. Je to ta chvíle, kdy si ho v sobě, chci jen krásně hýčkat
        Chvilka uvolnění. Okamžitě toho využije a jede hluboko dovnitř. Je tak daleko, že to je až nepříjemné. Cítím až na poštěváčku, jeho kuličky. Snaží se pomalu dostat, co nejdál. Teď už je to doopravdy nepříjemné.
        Sevřu prdelku a všechny svaly na kraji co nejvíc. Totálně ho zastavím. Musí si připadat, že mu ho ucvaknu.
        Doslova zkameněl. Zřejmě si až teď uvědomil, že mě to bolí. Ne, že by to na sobě nedal znát, ale drží jako býk. Konečně mu stejně nic jiného nezbývá, ale ví, že ho stejně nakonec pustím.
        Zvláštní, asi jsem mu u kořene přiškrtila přísun krve. Vnímám, jak se mu žalud uvnitř jakoby zvětšuje. No nemůžu ho takhle držet pořád. Markovi se to taky už nelíbí. Jemně mě kouše do ucha. Nakonec zašeptá, že si dá už pozor.
        Polehoučku se uvolním. Kousek couvne a zastaví se. Chvilku mu trvá než se z toho zmátoří.
        Teď už je opatrnější. Chvilku mu trvá, než dosáhne obvyklého rozměru. Chvilková nepříjemnost je za námi a kluk pokračuje v předchozí rychlosti dál. Dvě, tři, pět minut, kdo by to počítal. Znovu ho tisknu, když jede ven. Ještě se vyvrcholení brání, ale to ho stejně co nejdřív dostane.
        Žalud uvnitř se pocukává víc a víc. Při cestě ven se mu vědomě klepou stehna. Je to stejně borec. Po celou dobu se ani na chvilku nezastavil. Šuká pomalu po celou dobu, bez přestávky.
        Ještě okamžik a je to tady. Příro uvnitř se poškubává a cuká. Ví, že dokážu vnímat dopadající pramínky výstřiku, tam hluboko v sobě. Proto nikdy není hluboko, až na konci. Vždycky je kousek od dalšího pokračování pochvičky.
        Není tomu jinak i teď. Cítím jednotlivé výstřiky, jak jdou po sobě. Pěkně mě to vždycky dostává. Přesně jako dneska. Orgasmus si pokaždé prožívám doslova živočišně. Nic nevnímám. Uvnitř se celá sevřu a přestávají mě poslouchat kolena. Ještě, že tu je to zábradlí.
        Marek už to zná. Zůstává pořád uvnitř a tu chvilku kdy o sobě nevím, mi pomáhá překonat Trvá to sice jen jednu, možná dvě vteřiny, ale stojí to za t Matka příroda věděla jak na nás.
        Kluk jeden zlatej. Líbá mě za krkem a znovu se dobývá oběma rukama pod prsa. Dotkne se mé levé bradavky a ještě se celá zachvěji. Pak to všechno teprve odezní. No bylo to tedy nádherný.

         Krátkou chvilku je ještě uvnitř, a když se mu začíná smrskávat, tak ze mě, vyjíždí. Konečně se můžu narovnat. Otáčím se k zábradlí zády. Byla to parádní jízda.
        Musím si odskočit. Všechno dole plave a je to nepříjemné. Tohle se přece dalo čekat. To už k tomu u mě prostě patří.

        Přicházím na toaletu. Monika si právě domalovává rty. Podívá se na mě.
        „Dneska jsou jak malý kluci, nebo se mě to zdá.“
        „Spíš jak mladý bejčci“, jí odpovídám.
        Zvonivě se zasměje a já mizím v boxu. Pomalu a opatrně se uvolňuji. Teprve za okamžik si uvědomím, že tu hraje hudba a nebylo by to tím pádem slyšet.

        Jdu do salonku, ale nikdo tam není. Na terase se rýsuje temná postava. Marek na mě čeká se sklenicí vína v ruce. Postavím se zády k zábradlí. Je nízké a v mých botách je mi těsně k pasu. Přiťukneme si a oba si navzájem připijeme. Chvilku, ale doslova jen chviličku na sebe koukáme. Postavím skleničku na kamenné zábradlí.
        Marek se ke mně přitiskne a já ho obejmu kolem krku. Dlouhý milenecký políbení nám oběma scházelo. Držím se ho kolem krku a ani jeden nemíníme přestat. Vidět nás tak někdo, budeme mu připadat jako puberťáci. Marek má na hrudi rozepjatou košili a jeho ruce se pomalu blíží k mému výstřihu.
        Opatrně se rozhlédnu kolem. Na balustrádě jsme oba skutečně sami. Eva a Jiří jsou někde uvnitř. Pochybuji, že by šli spát.
        Neposedné prstíky se blíží k výstřihu. Opatrně mi ho, rozhrne na strany. Prsa a řetízky s kuličkami se mu zjeví v celé parádě. Jemně a pomaličku mi pohladí pravý prs. Pomaličku jede po řetízku do úžlabí. Odtamtud jede na druhou stranu. Pak je vezme oba do dlaní a laská se s nimi. Přitlačí mě k zábradlí a přinutí, abych se trošku zaklonila. Levá bradavka s kroužkem mu končí v pusince. Jazykem ji začíná lehce dráždit.
        Mizera jeden. Možná netuší, jak mě to vzrušuje. Obě bradavky se mi za chvilku viditelně zvětší. Fafíček se nalije a vystoupí znatelně nahoru. Zvíře jedno, ještě mi do něj laškovně drncá špičkou jazyka. To už jsem oběma rukama opřená o zábradlí.
        Jezdí mi mezi prsy špičkou jazyka. Vždycky, když mi zavadí o bradavku, tělo reaguje škubnutím. Nemusím říkat, že se mu to samozřejmě líbí. To jsem zvědavá, kdy přijde na to, že by mi mohl sáhnout mezi nohy.
        Jen jsem si to domyslela, a je to tu.
        Kousek si mě pootočí a ze strany mi sáhne na bříško. Pomalu krouží kolem pupíku. Opatrně se vydává dolů.
        Kousek si mě narovná, abych se ho mohla znovu chytit kolem krku. Levou rukou zcela nepokrytě jede mezi mé nohy. Kousek se zase prohnu a o malý kousek ji vyšpulím. Jeho noha končí mezi mými.
        Docela se mi to líbí. Pravou nohu dávám dál. Ukazováčkem mě dojede ke spouštěcímu knoflíku. Přejede prsty dolů a zase zpět. Asi je mu divné, že ji mám čistou a suchou.
        „Si to čekala viď.“
        Jen se usměji. Tohle sice ne, ale že to bude pokračovat nějakou kulisárnou, bylo jasné od počátku.
        Lehounce mi povytáhne vrchol poštěváčka. Pomaličku si s ním hraje, a ten pomalu přibývá na velikosti. Když je tak akorát, vezme ho mezi palec a ukazováček. Pomaličku mi ho mezi prsty mne.
        Tak to je síla. Musím uznat, že tohle neznám. Prvních dvacet vteřin to bolelo, ale pak se ve mně všechno zastaví. Jen si vyheknu. Nedokážu se ani pořádně nadechnout. Po minutě se nedokážu už na nic jiného soustředit, jen na jeho prsty. Po dvou minutách jsem hotová. Kroutím se před ním a vzdychám. Tak tohle je něco šíleného. Moje tělo odmítá poslouchat mozek. Kolena mi podklesávají a stehna i bříško sebou škubou. Cítím, jak znovu dole vlhnu. To je totálně poslední spouštěcí pocit před orgasmem.
        Je to síla. Následují krásné chvilky bouřlivého orgasmu. Musím si nechtěně několikrát vyheknout.
        Trvá to docela dlouho, než se všechno vrátí k normálu. Marek mě drží kolem boků a má moji hlavu přitisknutou u svého krku. Síla, tohle mu nezapomenu. Dokázal mě udělat určitě za míň jak pět minut.
        Bouchnu ho pěstičkou do hrudi.
        „Mizero jeden, takhle zneužívat příležitost.“
        Upravuji si výstřih.
        „Ale líbilo se ti to!“
        „Počkej, to ti nezapomenu!“
        Natočí si mě k sobě, a pak mě nádherně políbí.
        Zvíře jedno. Abych klusala znova na toaletu. Cítím to na vnitřní straně stehna.
        Tentokrát jsem na toaletě sama. Monika by ze mě měla určitě legraci.

        Upozornění: Tato a následující povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.