Je časně ráno. Ani se mi nechce vstávat. Noc strávená u Martina byla tak nádherně podmanivá, že se mi od něj nechce. Připadám si jako malá holka.
Ráno je ráno, je těsně před devátou. Jen zajdu za roh domu, všechno je jinak. Po cestě přes Staromák se prodírám mezi davy turistů. Jsou jako mravenečci. Japonci jdou spořádaně kolem svého vedoucího. Mládenci kteří sem zabloudily z Hamburku pokukují po holkách a pokoušejí se vymámit z obsluhy předzahrádky první pivo ještě před otevřením a důchodci z Mnichova stojí disciplinovaně ve skupince a čekají na celou hodinu, až se dá do chodu staroměstský orloj. Pestrá směsice lidiček mě na chvilku dává zapomenout na to, že jdu do práce.
Do reality mě okamžitě dostává kolegyně, která už sedí za stolem. Jen se na ní podívám a je mi to jasné. Rozmazané nalíčení očí je dostatečná odpověď na nevyřčenou otázku, jestli je tu šéf. Kouknu se z okna a chvilku přemýšlím. Stojí to za to, takhle se trápit a čekat co si zase šéf vymyslí za ptákovinu, aby nám ztrpčil život. Otočím se zpět do místnosti a je nám oběma jasno. Nastartuji počítač a začnu psát výpověď. Maruška se na mě dívá a pak povídá.
" Pro mě taky, nebudu tu sedět jako slepice a čekat, co si ten magor zase vymyslí."
Nechám výpověď vytisknout a v textu jen přepíšu jméno a příjmení. Všechno je dílo okamžiku. Druhá výpověď jede z tiskárny o deset vteřin později.
Maruška čte svou výpověď a pak se zasměje...
" Seš případ. Napsat tam, že dávám výpověď z důvodu ... Základní neshody se svým nadřízeným, to je kouř."
" Je to pravda, je, tak co. Nemá cenu si na něco hrát. Dneska je třetího. Je pondělí, ten nezaplacenej den mu odpustíme. Do konce měsíce je hafo času a není kam spěchat. Maruška pokud vím má místo a může nastoupit zítra, co se týče mě, kliďánko bych si zůstala do konce měsíce doma. Je ovšem otázka jak to dopadne s naším šéfem a majitelem firmy.
Obě se zvedneme ze židlí a nastoupíme u dveří. Kliďánko zaklepu a vezmu za kliku dveří. Víme obě že uvnitř nikdo není a tak jdu dovnitř.
Pan majitel leží na gauči a sladce chrupe. Když nás zaregistruje, vymrští se jako papírový čertík.
" Co sem lezete nány."
Moc pěkná průpovídka hned na začátku. Ani nemusí nic říkat dál. Obě nás tak hned nakrknul, že je to dál docela už víc než jasné.
" Nenecháme se urážet, pane majiteli, vůbec nás nebaví jak se k nám chováte a nemíníme to dál trpět. Jdeme obě, abyste to mohl vyřídit najednou. Váš čas je drahý, jak sám říkáte a proto nám to podepište a my Vás nebudeme déle zdržovat."
Mluvím schválně naprosto spisovně. Vím, že ho tím vždycky správně rozzuřím. Nicméně velké finále se blíží. Vidím jak brunátní a nafukuje se k velkému proslovu. Nakonec z něj ale jen vypadne:
" Zmizte ať už ty vaše ksichty nevidím." Vezme propisovačku a podepíše oba papíry. Necháváme mu na stole každá jeden výtisk a jdeme ven. Kouknem na sebe...
" A je to, padáme."
" Počkej, napíšu nám zápočťáky. Čekali bychom na ně od něj moc dlouho, pokud by je vůbec poslal." Na konec ještě vyplňuje nám oběma karty pro důchoďák. Znovu klepeme na dveře. Vcházíme bez čekání. Šéf sedí za stolem a nenávistně se na nás dívá.
" Neseme klíče a prosíme ještě podepsat tohle."
Kouká jako puk. " Jak to, co to má znamenat? Myslel jsem, že jdete do háje až posledního?"
" Zřejmě neumíte číst. Ve výpovědi kterou jste nám podepsal je napsané datum a hodina kdy končíme. Pokud si naši výpověď někdy v budoucnu přečtete, tak se to tedy dozvíte, co jste podepsal. Ještě prosíme tohle podepsat. Je to důchoďák a zápočťák pro sociálku, že tu končíme." Beze slova všechny čtyři papíry podepisuje.
Dáváme obě na stůl klíče a karty na vstup do budovy. Obě se otáčíme a odcházíme. Ani jedna jsme se neotočila. Konec, zaboucháváme vchodové dveře a obě jedeme dolů výtahem.
Když míjíme recepci, chlapík od ochranky na nás volá, že máme telefon a ukazuje rukou nahoru. Jen mávneme rukou a jdeme dál.
Nepopsatelný osvobozující pocit. Je nádherný den. Je půl jedenácté, sluníčko svítí a všechno je jinak. Obě dvě si připadáme jako když máme v sobě každá alespoň velký koňak. Jdeme po Můstku a po dlouhé době se koukáme do výloh obchodů. Teprve teď jsem schopná si uvědomit, co za prádlo a oblečení se tu nabízí. Vždycky když jsem šla domů, jsem měla v hlavě naprosto jiné věci než se dívat do výloh obchodů.
U metra nahoře u Muzea se rozcházíme. Maruška jede domů do Krče a já se vydávám na druhou stranu, na Prosek.
Martin má natáčet posledních několik sekvencí do nového filmu. Nikdy jsem neviděla, jak se natáčí něco takového jako je pornofilm, ale proč se nepodívat. Dneska mám spoustu času, proč ho tedy nestrávit takhle.
Metro končí na Holešovickém nádraží. Nastupuji do autobusu, co jede na Prosek. Po necelých dvaceti minutách vystupuji uprostřed betonového sídliště. Popojdu několik desítek kroků a dostávám se k bývalé hospodě. Je to taková ta šílený betonová krabice uprostřed sídliště. Bývalé kulturní středisko, čistírna, fotografie, mateřská školka a co já vím ještě. Vše v jedné budově.
Všechno se v dnešní době mění. Dneska je tu tiskárna a slušný kuželník s deseti dráhami. Jdu do prvního patra. Šatny a kanceláře jsou asi dneska uzavřeny. Všude cedulky, že je dnes a zítra zavřeno. Kluk z ochranky stojí u dveří a nemá chuť mě pustit dovnitř. Nakonec někomu telefonuje mobilem.
Mám počkat. Minuty utíkají a nic se neděje. Když mu říkám, jestli by to nezkusil ještě jednou, rezolutně to zamítá. Prý mám počkat, pokud se mi to zdá dlouho, klidně můžu odejít.
Nevzdávám to a po pěti minutách se přeci jen objevuje tak osmnáctiletá dívčina v džínech a tričku. Vyzvedává si mě a vede dovnitř.
Obrovská kulečníková herna svítí naplno a všude je cvrkot. Náhle se všechno uklidňuje a pozornost se soustřeďuje kolem tří aktérů, kteří se pokoušejí šukat na jedné z drah pro kuželky. Doopravdy se pokoušejí, protože jsou pořád zastavováni a posunováni. Je s podivem, že ti kluci jsou schopni tohle všechno absolvovat se stojícím přirozením. Minimálně desetkrát je někdo zastavuje a opravuje. Když se z počátku rozjedou, tak nejdřív vadí špatně nasvícený světlo. Není vidět pořádně na varlata a když se to podaří dobře nasvítit, tak se rozhodne fotograf, že je musí v téhle poloze vyfotit. Když skončil, tak se trošku rozjedou. Znovu je zastavují, vše se neuvěřitelně leskne, jak jsou zpocení. Po zapudrování a novém rozjezdu se musí upravit vlasy hlavní aktérky, které jí neustále padají do obličeje a není ji vidět jak se kouše do rtů. Když je tenhle problém zdárně vyřešen, nastává nový. Je nutné se potočit, protože se režii zdá pozadí mizerné.
Lepší to bude točit proti baru nežli k stavěči kuželek respektive ke konci dráhy. No konečně. Po dvaceti minutách se dodělává na bříško hlavní krasavice první z kluků, zatímco druhý si ho honí naprázdno a čeká, až na něj přijde řada. Za další minutu ten druhý vystříkává obrovskou dávku semena hlavní aktérce na pusu a tváře. Poslední z několika výstřiků končí na jejích prsou.
Je to dílo. Kočka je celá mokrá. Papírový ručník nestačí, a ani se jí nedivým. Musí se jít osprchovat, ale do sprchy s ní jde ještě jedna asistentka, podržet vlasy. Bude se točit dál a nemůže je mít mokrý.
S úžasem zjišťuji, že se tu mluví doopravdy světově. Jeden z kluků nemluví jinak než anglicky, hlavní aktérka je Němka, tak jako ten druhý kluk. Personál co to točí, jsou Češi. Režisér je Slovák a kameraman Maďar. Fotograf je sice Čech, ale běžně s každým z aktérů mluví v jejich jazyce. Totální magoriárna. Kdybych to neviděla, neuvěřím tomu.
Sedím hodnou chvilku v rohu a ani nedutám. Martin není nikde v dohledu. Začínám pochybovat, že tu je. Skoro mám pocit, že kecal. Na druhou stranu, kdybych ochrance neřekla jeho jméno které si ověřovaly, tak jsem se dovnitř nedostala. Uvidíme, kde se vyloupne. je to trošku depresivní. Vůbec nikoho tu neznám a oblečením sem už ani náhodou nepasuji. Tmavé sáčko s tmavou, ale alespoň kratší sukní, sem moc nepatří. Jsem oblečená, jak jsem šla ráno do práce, tedy do advokátní kanceláře. Hrůza, musím jim připadat jak nějaká kontrola z berňáku. Všichni okolo jsou v džínech a tričku a já se od nich naprosto liším....
Když se jde znovu na věc, je zapotřebí podržet světlo. Jeden z osvětlovačů mi vrazí do ruky nevelký matně svítící reflektor. Moc s tím "nekvrdlej" mi k tomu povídá.
Jede se z fleku naostro. Tentokrát se točí skoro bez přestávky. Hezká blonďatá Slovenka s velkýma prsy se dostává do trojičky mládenců. Ty jí pomáhají se svlékáním. Je to skoro ve skutečnosti. Kočce se to přestane líbat a chce jim utéct. Jeden ji podrží, zatímco druhý se svléká. Kalhoty včetně svítivých minislipů jedou dolů jak namydlený. Mládenec se posadí na dráhu po které se koulí koule zpět k hráči. Přinutí ji pokleknout před ním a musí mu ho kouřit.
Polozvadlá hadice se napřimuje a tloustne. O délce radši nemluvit. Ještě polozvadlá měla minimálně přes dvacet centimetrů. Kočka si s ním chvilku bimbala do ruky ale tahle terapie neměla moc efektivní účinek.
Je vidět, že obyčejné dráždění na tohohle supersamce nemá moc velký vliv. Kočka mění způsob jak ho vydráždit.
Bere si do dlaně levé ruky varlata. Nejdřív je stiskne a pak je začíná v dlani žmoulat. Přehazuje si je jako koule z kulébru. Pravou vezme hlavičku žaludu do ruky a jemně na ni nanese vrstvu slin. Pak ho stiskne a začne honit. Ne nijak daleko, jen kousek přes hlavičku. Kluk se sebou nechá dělat všechno, co chce ta před ním klečící potvůrka. Chvíli se nic neděje, ale pak se mládenec kousek napřímí a ztuhne. Ze začátku to ani nevypadalo na to, že to s ním hne, ale teď je situace naprosto jiná.
Příro skoro okamžitě kamení a mládenec nejdřív jen tuhne, ale postupem času sebou začíná škubat. Pak se schoulí do sebe a přitáhne si kočku k sobě. Vezme ji za hlavu a přitáhne k žaludu.
Nádhera, přesně v tomto okamžiku se ozve režie, že musí vyměnit kazetu. Všechno se zastavuje. Kočka si stoupne a na chvilku si sedá vedle mládence, kterého před chvílí skoro kouřila. Mne si červená otlačená kolena. Kluk si pořád hraje s přirozením. Je mi jasné, že se za chvilku bude pokračovat dál a tedy musí být připravenej. Abych řekla pravdu, mládenec který si ho nezůčasněně honí před patnácti lidma, je něco určitě neobvyklého. Tváří se přitom asi tak jako když svačí housku se salámem. Fascinuje mě to. Kluk se baví s někým od zvukařů, dohadují se o tom, že betamax byl lepší než VHS a přitom si pořád honí péro.
Kousek poodstoupím. Dívám se sice ze strany, ale nemůžu jinak. Jsem prostě zvědavá. Chvilku si ho drandí pomalu, pak zrychlí a pak jede zas pomalu. Na okamžik přestane. Dívám se ze strany, jak pouští příro z ruky. To se nepatrně zhoupne ale ta kláda neskutečně stojí.
Dívá se na kočku naproti u stolku s kosmetikou. Je to krasavice, co upravuje vizáž všem zůčasněným. Kluk se pootočí na stranu a zamává s ním na ní. Ta se usměje a mávne rukou. Otočí se jinam, ale on stojí a čeká. Po očku se na něj znovu podívá. Znovu se příro napíná a mává na ni. Zatne ruku v pěst a dá si ji k bradě. Docela přesně se jí dá odečíst ze rtů: " Počkej večer..."
Přestávka končí. Hlavní aktérka si znovu pokleká před mládence. Tentokrát to nepokračuje jako před tím, ale scéna začíná tím, že si krasavice bere do pusinky dráždidlo.
Kamera ji zabírá od počátku, když si provléká jazýčkem náušnici. Obě kuličky jsou docela solidní. Ta vrchní má ale větší průměr. Bude o určitě víc než centimetr. Musím přiznat, že je správně rajcující pohled do její pusinky. Koulička se uvnitř třpytí jako kus stříbra. No a když vyplázne jazyk ven ..... nemá to chybu.
Je vidět, že by pro ni nebyl problém nasadit si ji během dvou vteřin, ale trošku to protahuje. Nakonec je vše v pořádku a vyplazuje na kameru pěkný široký jazyk se stříbrnou náušnicí.
Mládenec se na ni teď dívá jak na obrázek. Když mu poprvé přejíždí jazýčkem po žaludu, a ještě studený kov se dotkne obnažené uzdičky, má dost. Trhne sebou a příro se normálně vzepne. Škubne sebou tak, že mu z dírky vyteče trochu šťávičky. Všechno je jen dočasné. Vidíme jak mu jezdí špičkou jazýčku kolem dírky, ale reakce se už skoro nedostavuje.
Na tohle všechno se dívám z bezprostřední vzdálenosti. Po pravdě, dívám se, není až tak doslova. Podle šéfa osvětlovačů nasvěcujeme scénu. Nemůžeme se zas motat až tak moc do záběru, ale jsme na tom o něco líp, nežli kamera. Ta to musí snímat z větší vzdálenosti, než jsme my. Bohudík, detailní nasvícení má v tomhle případě přednost nade vším. Kamera se může podívat zblízka díky transfokátoru i z větší dálky, dejme tomu tři metry, ale měkce nasvícený to musí být maximálně za dvou metrů. Praxe je taková, že světla jsou těsně před kamerou a velké většině jdou s ní. Pokud je zapotřebí nasvítit pozadí používají se statická světla na stojanech, případně nasvícení ze shora z rampy. Světlo které je u kamery není žádný super světlomet. Je to malá přenosná lampa, která svítí spíš mdle a jen rozptýleně. Žádné bodové světlo, nic takového. Díky těm dvěma světlům ze stran se potlačí ve velké většině stíny kolem a detail je vidět daleko lépe.
Jo technika, to je moje... Faktem ale je, že jazýček kluka, by na nádherně naběhlý lapličce tý krásky před námi, by určitě nebylo vidět, zatímco pak se s tímto nádherným záběrem budou moci pokochat všichni, kdo si tenhle film koupí.
Děj tedy pokročil a jedeme do finále. Mládenci se přidávají, střídavě ji šukají do pochvičky. Pak se jí jeden nasliní prst a plivne na druhou dírku. Pomalu se do ní dostává. Je sice jen na okraji, ale holka drží. Když vidí, že je v pohodě, jde dál. Omyl, myslela jsem si, že to půjde, ale opak je pravdou. Kluk to ale zkouší po kouskách znovu a znovu. Nakonec po několika pokusech se děvče uvolní a pustí ho dovnitř. Může ji pak šukat naprosto stejně do prdelky. Kočka na sobě nedává nic moc znát, ale když to už trvá skoro dvě minuty, začne kňourat. Kluk přestává a jde okamžitě ven.
Kamera zabírá obrovský mokrý kráter v prdelce a přesunuje se na dalšího aktéra. Ten ji šuká do pusinky. Nakonec kočka leží na zádech a tak jak se nechává šukat do dírky, ji druhý kluk šuká do pusy. Je neuvěřitelné co si ta kočka nechá líbit. Zjevně ji to zas až tak nevadí, ale že by jí to působilo radost, to nevypadá.
Mám pocit, že jsem všechno už viděla a že mě nemůže nic překvapit. Následující šukání mě ale dostává, a zjišťuji, že se pěkně pletu. Jeden z kluků se položí na záda a ona si ho bere do sebe. Pička je pěkně zmáčená a tak tam jeho solidní příro zajíždí jak namydlený. Druhý mládenec si kleká nad ní a dává ji péro do pusy. Pomaličku ji tam šuká. Je to ale jen tak na udržení stojícího přirození. Třetí aktér ji proti mému očekávání nezastrčí příro do prdelky, ale začne se dobývat ke kolegovi do pičky. Na chvilku normálně ztuhnu. Trvá mu to sice pořádnou chvíli, než se dostane dovnitř a ještě dýl, než je úplně vzadu.
Je to skoro absurdní, ale vnímáme, jak se kluci na chvilku v její pochvě dráždí navzájem. Kuličky jim oběma vyjedou nahoru.
Jeden vždycky šuká a druhý je uvnitř. Když je na konci a blíží se vyvrcholení, přestane. Druhý ještě chvilku počká, než se kolega uklidní a jede zas on. Na konci ji šukají oba proti sobě. Jeden jede dovnitř a druhý ven. Děsivý, neuvěřitelně roztažená pička je schopná oba samce pojmout. Kluci se navzájem ještě chvilku dráždí, ale pak to vypadá, že se oba naráz udělají. Jak na povel se zastavují. Jeden chvilku počká a jede ven. Za chvíli ho následuje i druhý mládenec. Pička potom vypadá, že se tam snad vejde bez problémů pomeranč.
Oběma stojí jako kolíky. Jsou parádně vydrážděný. Poslední pan kolega si sice moc neužil, ale zato jemu se teď kráska věnuje. Končí to bohapustou šukačkou do pusy. Nakonec jí vyjede ven a vystříkává svou obrovskou dávkou do její nastavené pusinky. Kočka má chvilku jeho semeno uvnitř, ale pak ho jazykem vytlačí na okraj tak, aby ho viděla kamera a pak ven. Teče jí po bradě a ukapává na prsa a k pupíku.
Ostatní dva ji potom postupně vystříkávají svoje semeno na pusu a bradu. Jednomu se povede vystříknout ještě kousek výš. Na poslední zlomek vteřiny stačí reflexivně zavřít oči. Kousek semena ji končí v koutku oka. Další dávka ji končí na prsou a chudák holka mi po téhle akci připadá jako pobryndaný čuně. No, co se dá dělat, někomu se to líbí..... Kráska se ještě křečovitě usměje do kamery a jen záběr končí, výraz obličeje se rapidně mění. Vystihuje naprosto přesně, co si o tom myslí.
Hromada papírových ručníků a asistentka která ji pomáhá utřít doslova potůčky, co má na sobě jsou dostatečným důkazem, že všichni tři kluci se doopravdy snažili. Mládenci se každý s polozvadlým přirozením plouží do sprch. Všichni tři jsou pořádně zpocený a mají toho asi taky dost. Co se dá dělat. Takováhle pořádná šukačka je docela solidní makačka.
Světla zhasínají a všechno se dává zase do pohybu. Připadám si, že sem doopravdy nepatřím. Je to jen do té doby než se objevuje Martin. Obrovská úleva. Nejradši bych ho praštila do zad mizeru.
" Kde se flákáš?"
" Kde asi. Koukám se už půl hodiny na to, jak se kocháš tím, jak ji před tebou ta trojička šuká."
" Kecáš, to není půl hodiny."
" Uvidíme", otáčí se. Ptá se mládence, který sedí u záznamového zařízení:
" Pepo, jak byl dlouhej ten poslední záběr."
" To poslední?, myslím osmnáct minut v kuse. Vyšla celá velká kazeta a ta je skoro dvacet minut. Proč?"
" Ale jen se dohadujeme jak to bylo dlouhý, dík"
Dostal mě. Měla jsem pocit, že je to pět minut, ne víc. Jak je vidět, když člověka něco zaujme, nevnímá čas.
Najednou zaregistruje, že tu jsem...
" Co tu děláš?"
" Hádej?"
" Odešla jsi sama nebo tě vyhodil?"
" Sama...Maruška taky."
" Dobrý.... Co budeš dělat?"
" Co já vím, nic..., něco se časem najde."
Přichází chlapík ve věku minimálně padesát let. Všechny nás zve do vedlejší zasedačky. Je nás minimálně dvacet. Celý personál který byl kolem natáčení a ještě několik dalších lidí kteří se přišli mezi tím, než jsme točily tu zběsilost. Zdá se, že tu jsme jen Češi nebo Slováci. Ta kočka z minulého filmu je tu taky. Vypadá to, že tu není nikdo, kdo by nerozuměl tomu, co nám říká postarší pán a od kterého bych to nečekala. Čekala jsem, že tyhle zběsilosti může točit někdo, komu je třicet, čtyřicet, ale skoro šedesátiletý postarší pán.
To ještě netuším, že to je žijící režijní legenda v české pornobranži. Polovinu života prožil v Anglii a Německu. Za svůj život natočil spoustu choulostivých filmů. Specializuje se na celovečerní filmy s dějem a sexuální tematikou. Tedy žádná zběsilá šukačka, tedy něco, co jsme zažila před půlhodinou, ale doopravdický film se zápletkou a tudíž se vším všudy, co život mladých lidí obnáší.
Je to neuvěřitelné, ale film který je povinně promítán při hodinách sexuální výchovy v Německu, režíroval tenhle Čech. Pokud si pamatuji, fantasticky popsal a rozpoložení a pocity holky než se do ní kluk dostane. To samé udělal samozřejmě i ze strany té silnější poloviny dvojice. V celém filmu nepadne jediné slovo. Je to nádherné hudební zpracování dvou mladých lidí, kteří to chtějí a nevědí jak na to. Co je na tom to hlavní, nechtějí udělat chybu a neublížit tomu druhému. Je s podivem, že se mu podařilo natočit takovýto film v zemi kde katolické náboženství má obrovskou moc, nehledě na to, že oběma protagonistům v tom filmu je asi tak patnáct, možná šestnáct let. Určitě se každému vryla do paměti závěrečná scéna, kde je v detailu dívčiny tváře vidět strach, očekávání i okamžik výstřiku, kdy se kluk do ní udělá. Určitě je si pak každý vzpomene na vítězné pousmání, že to dokázala.....
To jsem trošku předběhla, tohle všechno jsem se samozřejmě dozvěděla až postupem času. Já jen abyste věděli, o koho se jedná.
Takže posloucháme rámcové vyprávění scénáře. Je neuvěřitelné, ten člověk to má tak přesně vymakané.
Zkráceně: Děj odehrává v jednom večeru, kdy kamarádi známému redaktoru udělají radost tím, že v sobotu před jeho svatbou zaplatí tři pěkné kočky, aby ho pořádně vycucli. Prostě, aby měl na co vzpomínat. Všechno ale bude trošku jinak. Kočka která se o něj nakonec postará, bude jen jedna, zato mu dá pořádně zabrat. Chtějí, aby mu to prý udělala čtyřikrát a pokaždé pořádně, ne jen takový ucmrndnutí. Tak to jsem zvědavá, jak tohle natočí. Zároveň nám představuje hlavní aktéry. Slovenka jako hlavní šukačka. Normálního kluka který sedí vedle, a evidentně k ní patří, jako redaktora, co se má ženit. Dalšího mládence který se má spustit s druhou kočkou hraje jeden z kluků, co jeli tu zběsilou šoustačku předtím.
Ve dveřích stojí hezká nenápadná hnědovláska, kterou nám představuje jako jeho partnerku. S úžasem zjišťuji, že je to jedna z několika pornohereček, která hraje skoro v každém filmu a nebo kazetě natočené v Anglii. Ještě totální šumivku dostanu v okamžiku, kdy nás pozdraví pražskou češtinou:
" Ahoj, přátelé, co je nového. Jsem ráda, že vás zase vidím."
Klapce vrazí pusu na tvář a se zvukařem si tlesknou do dlaní. Kameramanovi pusu na tvář a Edímu, tedy tomu šedesátiletému pánovi jemné políbení na zarostlou tvář a pak jemně na rty.
" Škrábeš pořád víc a víc, dědku ..."
Zasměje se na nás ostatní, co nezná a sedne si na jednu z volných židlí vedle kameramana.
Slovo "přátelé" je vysloveno takovým způsobem, jak to někdo, kdo se nenarodil v Praze, nedokáže vyslovit. Je vidět, že s partou která tu je, netočí poprvé.
Martina představují jako posledního z hlavních aktérů. Kočku která má hrát s ním, ale nějak nedokážeme objevit. Edí, tedy vlastní českým jménem Eduard je pořádně naštvanej. Přestává mluvit, chvilku se dohaduje s produkcí, ale pak se vrací k nám. Jmenuje jednotlivé kolegy s tím, že tu hrajou pěkně nadržený křoví. S tím končí a s otázkou jestli se ještě chce na něco zeptat, ukončuje rozpravu.
Žádná otázka, nic, i když v každém z nás hloubá červíček, kdo bude hrát tu poslední kočku co patří k Martinovi.
Všichni se přesunujeme naproti do nějaké zkušebny. Mládenci tahají stoly a ač se to zdá neuvěřitelné, během dvaceti minut se ze zkušebny stává obrovská redakce nějakého novinového vydavatelství. Neustále se čeká na poslední aktérku. Když nepřichází ani v době kdy je všechno připraveno, Edí prohlásí jasně a nahlas...
" U mě skončila..." Otočí se k produkci a říká, " Teď mi řekněte, co budeme dělat. Máme to zaplacený na tři dny a pak musíme vypadnout.
Všichni se dohadují a Martin do mě drcne.
" Máš na to???"
" S tebou jo!!" Proboha, jsem blázen. Vůbec sem nepatřím. Snad mi luplo v bedně....
Martin už jde k produkci... " Maestro máme nápad...."
Dál to snad ani nechci slyšet. Edí s chlapíkem od produkce se na mě podívají.
" Víte co to znamená."
Jen pokývnu hlavou a polknu si na sucho.
" Oblečení si nechte. Pojišťovačka nebo bankovní úřednice?"
" Soudní zapisovatelka, ale teď bez zaměstnání."
" Taky dobrý, tak takovouhle profesi jsem mezi mančaftem eště neměl. Řeči?"
" Německá státnice, anglicky, částečně spíš hovorově francouzky a španělsky."
Ukáže hlavou doprava. " Fofrem nalíčit a jedem. Máme zpoždění skoro půl hodiny. Dneska zadarmo. Když budete dobrá, od zítřka normální plat jako každý jiný. Stačí?"
Jen pokývnu znovu hlavou.
Upaluji ke stolku s líčením. Fofrem domalování očí a zapudrování. Jako každému se mě leskne nos. Finále, Martin pro mě přichází. Všichni už čekají. Kluci si nás berou mezi sebe a jdeme po schodech nahoru do patra. Pomalu a s chichotáním vcházíme do dveří moderní redakce kde jak já vím, jsou všude makety faxů a počítačů. Srandičky, všechno vypadá opravdově. Mládenci se kolem nás točí asi tak jako by to bylo doopravdy.
Pikantní na tom je to, že to točíme třikrát a vždycky v jiné mutaci. Poprvé v češtině, pak v němčině a nakonec v angličtině. Edí se na mě dívá a říká:
" Není to školní angličtina, kde jste žila na ostrovech?"
"Birginham, proč??"
" Nic, jen tak. Není to čistá školní angličtina, co jsem čekal. Máte u mě plus...?
Jedeme dál. Slovenka se dostává do varu. Svádí mládence, co k ní patří tak, že je Edí zastavuje uprostřed svádění.
" Blázni, přehráváte to. Trošku realisticky. Copak by ses chovala takhle kdyby to byla pravda?"
" Jo, vadí to?"
" Seš cvok, vadí, přeci takhle se šlapka k zákazníkovi nechová, možná k milenci, ale k zákazníkovi ne!!!! Znova a pořádně."
Jedou znovu a už asi tak, jak by se to zřejmě odehrávalo. Zvyknout si, je jen otázka času.
Přichází na mě řada. Doufám jen, že to nebudu muset odšukat ve všech třech řečech. Scény se natáčejí napřeskáčku, takže vlastně nevíme, kde v ději jsme. Dozvídáme se, že mám Martina svádět, asi tak, že přijdu před jeho stůl a posadím se na něj. Potom se od něj nechám hýčkat a dráždit. Zatím všechno tak, že není vidět jak mi na ní sahá. Mám roztáhnout nohy a nechat se od něj hladit.
Dušička je ve mně malá. Připadám si jako malá školačka, jen ten kluk mě může podržet.
Stavíme se bokem ke stolu. Světla svítí a klapka se připravuje na spuštění. Poslední výzva režie:
" Synchron !!, jede.." zní odpověď. Klapka s digitálem klepne a je to na nás.
Martin mě políbí a pomalu přitlačí ke stolu. Pomalu mě na něj vysadí. Pomaličku mi přitlačí dozadu. Musím si kousek poposednout. Nožičky se rozjíždějí a kluk se tiskne k mému podbříšku. Bere mě za ruce a pokládá kousek za zády. Bezděky a nebo schválně mi tak pomáhá. Jinak bych se mohla převážit a upadnout mu na záda. Prudké pohyby se před kamerou nedoporučují, to mi stačil ještě říct, než jsme začaly.
Sedím tedy před ním a on mě pomaličku hladí na prsou. Moje sáčko se poznenáhlu sveze z ramen a začíná mi rozepínat blůzičku. Pár vteřin a je rozepnutá. V tom momentě kdy se dotkne bradavek je mi všechno jedno. lidi kolem, světla.
Martin si ještě chvilku hraje s bradavkami a pak mi přistrčí do klína vypouklé kalhoty. Chvilku se pokouším rozepnout zip, ale nejde to.
" Stop..."zazní povel. "Je to dobrý, přepudrujte ji oběma nos a ať si vyzkouší ten zip."
Všechno je dílem okamžiku. Pudr je na nose a zaseknutý zip je v pořádku.
Znovu "Klapka" a jedem. Tentokrát je to v pořádku, zip se rozjíždí a z poloodsunutých boxerek se objevuje stojící příro.
Všeříkají: " A", rozesměje tlumeně celé osazenstvo.
Martin si sundavá sako a košili. Stojí přede mnou s přírem kolmo stojícím.
Režie nás znovu zastavuje. Vyměňují kazetu.
Na Martinovo příru tedy není vidět, že by měl nějaké velké úsilí držet ho takhle nadrženýho. Stojí mu jako malému býčkovi.
Znovu nás pouštějí do akce. Teď mi má Martin sundat kalhotky. Ale trošku problém. Než se k tomu dostane, musí dolů jeho boxerky, jinak by se s nima dole, posunoval poněkud neohrabaně. Vyřeší to tedy bleskurychlým sklouznutím kaťat dolů.
Dávám nožičky k sobě. Nejdřív přijdu o lodičky. Na řadě jsou krajkové tmavomodré kalhotky, jdou dolů o chvilku později. Martin je odhazuje stranou a roztahuje mi znovu nožičky. S tím jak roztahuji nohy, se objevuje moje skoro vyholená pička. Jen úzký svislý proužek chloupků svítí uprostřed. Chvilku počkáme, aby si to mohli diváci vychutnat. Po odjetí kamery kousek dál, se Martin dává do práce.
Rošťák, dvěma prsty je uvnitř a dvěma prsty pravé ruky mi mne poštívku. Je to jako v pohádce. Normálně zapomenu na to, co se děje. Dráždí mě tak, že si začnu hekat. Pomalu se musím spustit na lokty. Nohy nemám o co si opřít a tak je držím roztažený od sebe ve vzduchu. Je to trochu hektický výkon. Nožičky za chvilku bolí. Martin to pochopí a uchopí mě za kotníky.
Počkáme na kameru a pak se do mě na jeden pomalý zásun dostane. Celých pětadvacet centimetrů najednou. Je tam až po kořen. Jen si heknu, když dorazí na konec.
Na chvilku se zastaví a začne řádit. Divoký mladý hřebec, co víc k tomu dodat. Ještě, že mě drží za kotníky, jinak bych se mu svezla ze stolu. Prdelku mám na hraně a docela to tlačí. Kousek mě posune a jede. Šílenec, hned na začátku, se takhle rozšukat. Dívám se na něj. V téhle poloze se ani moc nepohybuje. Kroutí boky a hlavně prdelkou. Neuvěřitelný, jede takhle pořádně dlouhou dobu a docela pěkně mě tím dostává. Když se za hodnou chvíli zastaví je až na doraz uvnitř. Podívá se na mě a já se napřímím. Kousek se pak schoulím do sebe, udělám kočičí hřbet. Podívám se na ní. Je to doopravdy tak. Mám ho uvnitř až na doraz, kouká mu jen kousíček. Je špičkovej, kluk jeden zlatej. Chci to vidět ještě líp a pokusím se nadzdvihnout. Už to ale víc nejde. Podívám se na okamžik na Martina vyloženě prosebně, a pak zvrátím se znovu na lokty.
Kluk se znovu rozjede. Ďábel který je v něm uvnitř se utrhl ze řetězu. Šuká tak, že mě to začíná bolet. Drží mě pořádně pevně za kotníky. Pohybuje kyčlí a příro vždycky vytáhne na kraj. Pak na jeden záraz až dozadu. Normálně ze mě vyráží vzdechy a výkřiky. Za chvilku vidím lidi kolem sebe jako v mlze. Začínají mi téct slzy.
" Dost, dost, počkejte." Zastavuje nás režie. "Utřete jim oběma tváře. Oči, hlavně oči. Trošku jste se zapomněli, co. Nevadí, jen s tím příště musíme počítat a nalíčit vás něčím jiným."
Martin je pořád až na doraz uvnitř, když nám maskérka upravuje make-up. Cítím ho jak s ním uvnitř pohybuje, zvíře jedno.
" Vy jste tedy péra", říká maskérka, když mi utírá tváře.
" Dobrý, dobrý, žene ji pryč. " Jedem..."
Počkáme ještě vteřinu a Martin se znovu pohne. Na tvrdosti i délce není vidět žádná změna. Dvouminutová přestávka se na něm nijak nepodepsala. Několik nabodnutí a je z něj stejný hřebec jako před tím.
Jsem zvědavá jak dlouho to vytrží. Tohle tempo je obrovský a není v silách toho kluka neudělat se. On však nepolevuje. Už je jasné, že chce vystříknout.
Kamera se posunuje trošku víc ze strany když mě na chvilku pouští pravou rukou nohu. Na chvilku ji zatkne v pěst a pak mě znovu chytí. Ještě pár pohybů uvnitř a vytrhává ho z dírky ven.
Přitiskne mi svoje kuličky k roztaženým lapličkám a spodní částí kořene příra se mi opře o poštívku. Pak začne stříkat. Stačím se ještě schoulit a vidím jak se první vodopád hustého semena snáší na bříško. První kapky mi doletěly až na prsa. Další dávka se rozjíždí bezprostředně po první. Škubá přírem tak, že poštěváček bezprostředně reaguje.
Cítím jeho výstřik na poštěváčku tak, jako kdyby šel dovnitř. Druhá dávka letí o kousek dál. První kapka končí na levé bradavce a ostatní pokračují k pupíku. Další kousek níž ale je to stejné množství. Pak ještě třikrát na bříško.
Celou dobu držím. Vnímám na poštěváčku jeho výstřiky pořád tak, jako by šli dovnitř, vlastně je to víc rajcovnější, když vidím jeho chvějící se dírku a škubající péro. Teprve když končí, si uvědomím, že si ho nedrží. Oběma rukama mě drží za kotníky a příro má jen opřené u kořene o mého poštěváčka. Proto je na něm vidět naprosto jasně každé škubnutí a zachvění žaludu když se semeno hrne ven a opouští dírku.
Po posledním vystříknutí které se jen vyroní na lesklý žalud, ještě chvilku počká a v okamžiku kdy sjíždí poslední dávka dolů ke kořeni, kousek couvne. Pak ho na jeden příraz zasune dovnitř. Jen se vzepnu. Ret nevědomky vsávám do pusinky. Pomalu zavírám oči. Finto, konec.
Kamera se zastavuje. Tak první křest mám za sebou. Martin je ještě uvnitř když všichni okolo začínají tleskat. Vypadá, že se jim to nakonec i líbilo. Martin pomalu vyjíždí ven. S potopou na bříšku se necítím zrovna nejlíp. Asistentka je tu bleskurychle s hromadou papírových ručníků. Oba se osušujeme z toho nejhoršího a zabaleni do osušky se jdeme osprchovat. Mezi dveřmi se setkáváme s Edím.
Ukáže prstem na nás: " Přijďte pak za mnou oba dva". Přikývneme a jdeme dál.
Zahučíme bleskurychle do sprchy.
" Jsi případ, jak to dokážeš, takhle ho držet?"
" Co já, za to můžeš ty!"
" Kecáš..."
" Co nám chce?"
" Nevím, u něj se můžeš dočkat čehokoliv. Může tě vyhodit a nebo vzít mezi lidi s kterýma spolupracuje pořád."
" Myslíš, že nás vyhodí?"
" Ale ne, to by si nás pozval daleko nasraněji."
" Takže pozvání ke spolupráci?"
" Možná.."
Zbytek sprchování probíhá v poklusu. Nedá nám to. Chceme vědět, co nám chce. Oblékáme se jak o závod. Asistentka nám přináší oblečení. Otočí se na mě a povídá:
Promiňte, ale nemůžeme najít vaše kalhotky. Martin je odhodil stranou a ony spadly mezi složený židle v rohu. Nemůžeme se tam teď dostat, protože se točí. Musíte počkat. Kluci Vám je potom najdou.
Síla, budu na ostro. Přeci nemůžu čekat až na konec.
Jdeme na plac. Edí má momentálně volno. Čeká se až mládenci uklidí trosky monitoru, který shodila na zem temperamentní slovenská dvojice.
" Maestro..."
" Zdá se, že umíte, myslím jako dvojice. Dokážeš to pokaždý?", otočí se na Martina.
" Snad jo, jednou denně určitě."
" A vy? Dokážete udělat takovej ten ztrápenej ksichtík pokaždý při koncovce?"
" Určitě, žádný problém."
" Dobře, mládenci to mají uklizený. Povíme si o tom zítra...promiňte."
Otočí se a jde buzerovat dvojičku na place, ať zas něco nerozbijí.
Koukáme oba na sebe a nevíme co si o tom myslet. Je to nabídka spolupráce a nebo není. Asi si to chce přes noc rozmyslet. Martin ví, a mluvil o tom, že Edí nedělá nic nepromyšleně. Všechno má na doraz spočítané a vykalkulované. Takže je docela možné, že se mu to nejdřív líbilo, ale pak se něco stalo. Snad uvidíme zítra.
Jdeme poněkud rozladěni k zvukaři. Vedle něj sedí ta hnědovláska kterou ani neznám jménem. Čeká až ta dvojička na place došuká a přijde na ní řada.
" Tak co?"
" Nic, nevyjádřil se?"
" Klídek, byla jsi dobrá. Kluci jsou všichni stejní, ale ten výraz co se ti při tom povedl...Bylo vidět, že se ti to líbí a že to není jen rutina, i když jsi byla dnes prý poprvé?"
" Jo, snad to zas nebylo tolik poznat.."
" Seš špičková. Víš, za koho zaskakuješ?"
" Ne..."
" Žemličková měla s Edím delší dobu problémy, respektive obráceně.. je moc velká hvězda a tak si moc poroučela. Tohle byla poslední kapka a zřejmě u Edího skončila."
Sedím a tupě zírám. To jméno mi nic, ale naprosto nic neříká, nicméně je mi jasné, že se mluví o osobě, kterou všichni znají. Martin se začne smát.
" Tak to se mi jen zdá. Vypíchnout takovou slavnou hvězdu... to jsem nevěděl..."
Sedím a koukám do země. Vůbec nevím, o kom je řeč. Zpovzdálí sleduji děvče které má na starosti klapku. To je to klasické klapnutí, podle kterého se synchronizuje zvuk a obraz. Vyťukává na digitálním displeji právě 56 záběr a pozoruji dnešní svítící datum 3.8.2003.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek