Je nádherné ráno. Od rána svítí sluníčko a obloha je bez mráčku. V okamžiku kdy se vzbudím mám nějaký jiný pocit. Minimálně to bude tím, že nejdu jako každý den do nenáviděné práce. Můj bývalý šéf mi to dokázal naposled tak znepříjemnit, že jsem mu dala současně se svojí kolegyní včera výpověď. Konečně, něco špatné je zas pro něco dobré. Každopádně díky tomu jsem viděla jak se natáčí pornofilmy a seznámila se s pár lidma z týhle branže. Všechno tohle, je ale popsáno v minulé povídce.
Vstáváme oba najednou. Máme před sebou další natáčecí den. Musíme se zastavit u mě doma. Musím si vzít něco normálního na sebe i když co. To je otázka. Je vedro už ráno natož odpoledne. Oblečení co jsem měla na sobě včera při natáčení si vzít musím, ale není nutné chodit po rozpálené Praze oblečená jako sekretářka ředitele.
Taška na oblečení se plní. Rezervní kalhotky... Martin se směje, zvíře jedno. Ani mu nevadilo, že musím skoro celý den chodit naostro. Kalhotky mě z hromady židlí kam je odhodil nedopatřením, nakonec vyndali kluci od zvuku, až pozdě odpoledne. Balím a když si chci natáhnout na sebe tuhle spodní část oblečení, začne se smát.
" Pověz mi, čemu se zas směješ?"
" No ty kalhotky bych si bejt tebou nebral!"
" Prosím tě proč?"
" No Eduard nemá moc rád, když jsou na pěkném těle vidět otlačeniny od spodního prádla. Včera to patřilo do natáčení, ale dnes nevím. Mám pocit, že by to nebylo ono. Kalhotky ani podprsenku bych si na sebe být tebou nebral... Sebou do tašky určitě, kdybys je na sobě potřebovala mít při natáčení.
" To mám jako celý den být naostro?"
" Samozřejmě, žádná podprsenka ani kalhotky?
Paráda, tím odpadají džíny, a kalhoty jako takový teda vůbec. Paráda, budu si muset vzít šaty. To bude dílo. Mám všechny letní takový poloprůhledný. Živě si dokážu představit, jak na mě budou lidi čumět. Zvlášť ti, kteří ví, že pod těmi šaty nemám nic. Podprsenka je něco úplně jiného. Padesát procent holek ji v mém věku nenosí, ale kalhotky...
" Máš pocit, že mám lidem dát ťafku hned na začátku a nebo mám bejt tak trochu při zdi."
" Asi tak napůl. Připrav se, že tě bude hodnotit i Eda. Na to bych si dal pozor."
Dobrá, beru si na sebe hedvábný letní šatičky. Na zádech mají výstřih do půli zad. Je tedy jasně vidět že nemám nahoře nic, ale to je dneska docela normální. Výhoda těchhle šatů spočívá v tom, že spodní část od pasu dolů je tmavší a není tak průhledná jako nahoře, navíc nejsou úplně mini. Taková akorát dýlka.
Dívám se do zrcadla. Bradavky sice jsou vidět jak na přehlídce, ale dole snad nebude vidět, že tam nic nemám. Ještě že jsem si to předevčírem upravila. Je tam je takový uzounký centimetrový proužek. Hrůza, když si představím, že by tam byl tmavý, šaty prosvítající trojúhelník....
Bleskurychle se tedy oblékám, pokud se to tedy dá vůbec nazvat. Jeden kus oblečení a botičky, doopravdy paráda.
Dvoje náhradní boty dávám do tašky. Džíny, co kdybych je potřebovala. Bílé tričko a další dvě barevné. Sadu spodního oblečení tu světlounce fialovou. Ještě váhám nad tím jestli s sebou vzít tu řvavě červenou nebo černou. Nakonec v tašce končí obě. Nedovedu si představit, co vlastně budu potřebovat. Na poslední chvíli dávám na vrchol hromady v kufru oblečení z včerejška, které budu tutově potřebovat.
Problémy, problémy... Připadám si, že jsem se do toho neměla pouštět. Všechno se poněkud komplikuje. Ještě před chvilkou jsem měla naprosto jinou náladu. Ta vynikající suprová rozpustilost se rozplynula jak voda. Je ta tam a najednou zjišťuji, že mě čeká práce jako každá jiná, možná, nebo zcela určitě odpovědnější než datlování dopisů a sjednávání obchodních schůzek.
Dávám Martinovi pusu a pak už beze slova balím svoje věci. Nakonec je toho docela solidní kufr. Martin mi s ním pomáhá dolu ze schodů. Nemá cenu volat výtah. Z prvního patra to sneseme dřív, než přijede.
Volvo míří znovu na Prosek. Po cestě mi nakonec opouští mizerná nálada a začíná převládat zvědavost, co se dnes bude dít.
U benzinové pumpy ve stoupání, na Liberecké ulici vystupuji a jdu si koupit kolu. Martin zatím tankuje benzin a tak se vracím do auta dřív. Neuvědomím si, že fouká docela solidní větřík.
Nestačím okamžitě zachytit zdvihající se šaty. Jeden z kluků co natírají reklamní poutač, málem spadne z žebříku, když mu s ním začne kolega klepat, aby se taky podíval. Jsou docela roztomilí, když tak vytřeštěně na mě zírají.
Martin se vrací, koukne na kluky, kteří na nás zírají doslova s pokleslou čelistí. " Dávej pozor, lidi si kvůli tobě můžou ublížit."
Vyjíždíme od pumpy. Když je míjíme, tak jim zamávám. Ani jeden se nedokáže pohnout. Jsou doslova jak solné sloupy.
" Hele nech toho nebo začnu žárlit" povídá Martin. Jeho pravá ruka která leží na řadicí páce, se posune kousek na koleno. Pak mi pomaličku jede nahoru. Legračně to šimrá.
Jsem zvědava jestli dojede, až tam kam si myslím. Jasně, je to kluk. Legračně mi zadrnká o poštěváčka o pět vteřin později. Budu ale upřímná. Trošku sem mu pomohla.
Idylka netrvá nijak dlouho. Odbočujeme vpravo a zajíždíme znovu do sídliště. Zastavujeme u včerejší krabice. Kluk z ochranky který mě včera nechtěl vpustit dovnitř, se usměje a přeje hezký den. Bere mi z ruky drncající kufr na kolečkách a vynáší ho do schodů. Další z kolegů si nás odškrtává ze seznamu lidí, které smí vpustit dovnitř. Další z mládenců nakládá naše kufry na vozík a veze je dovnitř budovy. Jdeme za ním a dostáváme se do šatny, která slouží jako provizorní převlékárna.
Vypadá to na to, že celá, nebo skoro celá parta je tu. Jsme asi poslední. Skoro se mi to zdá. Je dvacet minut před oficielním srazem, ale jsme tu všichni.
Přesně v půl desáté se objevuje asistent. Všichni jdeme do předsálí. Eduard a produkční tu už jsou. Krátký proslov o tom co se bude ten den dělat a co je nutné natočit. Nakonec ještě povídá:
Mám pro Vás ještě jednu věc. Vzhledem k tomu, že se na nás jedna superhvězda vykašlala, všichni víte, o koho jde, bereme do party mladičkou Evu Heřmánkovou, kterou Vám tímto představuji. Vzhledem k tomu co nám včera předvedla na place, věřím, že se všechno dopadne dobře a tenhle film nebude jen jeden v řadě, ale stane se vyjímečným. Vyjímečným je už dnes tím, že v něm poprvé hraje vycházející hvězdička. Doufám, že spokojenost bude na obou stranách. Věřím, že tento film nebude její poslední. Nabídka spolupráce pro oba aktéry, slečnu Evu a pana Martina Grůšu se připravuje. Takže Vám vlastně představuji dva nastávající kolegy. Tak to by bylo....
Prosím převlíknout, točíme za dvacet minut venku. Děkuji Vám....."
Totální šumivka. Jen mi zahučí v hlavě. V tomhle okamžiku mi probleskne myšlenka. Je to náhoda. Ale být v pravý čas na pravém místě a pak svou šanci nepustit....
Převlékáme se sice v pohodě, ale určitá nervozita se přeci jen dostavuje. Máme to tak tak. Bleskově se převlékám do včerejšího kostýmku. Ještě že jsem si to všechno vzala s sebou. Naštěstí mám i punčochy. Vždycky si kupuji alespoň troje stejný. Každopádně se to dnes vyplácí. Díky tomu se dokážu obléct naprosto stejně jako včera.
Jdeme na chodbu. Eduard tu už je. Asistent vyhání poslední z šatny. Jdeme před budovu. Místní se zastavují. Kamera a filmový štáb na ulici tu asi není každý den.
Natáčíme příjezd na parkoviště, vystupování z aut a příchod do budovy. Nic nenormálního, jen vítr trochu zesílil a všem nám ženským aktérkám pěkně ztrpčuje život. Máme co dělat, abychom udržely šaty v normální poloze. Eduard nás žene několikrát po schodech nahoru. Nakonec to vzdává. Ani jednou se kameramanovi nepovedlo natočit sekvenci tak, aby diváci neviděli alespoň u jedné z nás kus zadečku. Paráda, čas jsou peníze. Zkusíme to ještě jednou odpoledne, pak se uvidí.
Točí se grupáč, tedy podle jejich mluvy. Pro mě naprosto nová věc. Nikdy jsem nebyla v šesti lidech, tedy tři dvojičky. Naštěstí to není střídačka, ale každý je s tím, ke komu patří. Dvacetiminutová šukací scéna s tím, že se každý z kluků musí udělat partnerce na pusu nebo obličej není nic nenormálního. Pro mě která to má před sebou poprvé, je to dost šokující zážitek. Mám štěstí alespoň v tom, že jsem na řadě jako poslední.
Když vidím jak se u toho ksichtí dvě aktérky přede mnou, mám pocit, že to takhle zvládnu taky. Nakonec po dalších dvaceti minutách se na mě dostává řada.
Co dodat. Martinovo vyšukání a slušná dávka která mi snáší na pusu je dostatečným stimulem k tomu, že si dokážu olíznout rty s nánosem Martinova snažení. Kamera mě zabírá s minimální vzdáleností a tak mi nezbývá nic jiného, než to co mám v puse polknout. Dokonce se dokážu při tom i pousmát. Přiznám se, že to nebylo zrovna nejpříjemnější a jsem ráda, že to mám za sebou.
Jdeme se všichni osprchovat a asistentka nás upozorňuje, abychom si dávaly pozor na vlasy. Za chvilku točíme dál a není čas si je sušit.
Tak tedy osprchování pomocí partnera který pomáhá držet vlasy. Nezbývá čas a tak se sprchujeme všichni najednou. S úžasem zjišťuji, že všem klukům napůl stojí. Ani jedna z obou hlavních aktérek se nad tím nepozastavuje. Nedávám tedy na sobě znát, že mě to trošku překvapilo. Tohle bych každopádně po akci kdy se každý z nich musel udělat, a to pořádně, ne jen nějaké mrňavé ucmrndnutí, rozhodně nečekala. Zdravej chlap je prostě připravenej na samičku vždycky a každých okolností.
Jdeme znovu na plac. Tentokrát je to pořádné vykouření. Máme jít na řadu jako poslední a tak po natočení několika společných scén dostáváme pohov.
Stačí se natočit jedna dvojice, ta slovenská a je pauza na oběd. Karavan co parkuje před budovou je nacpaný zmraženými jídly. Obsluha je jen vrazí do mikrovlnky a za čtyři minuty je to hotové. Mikrovlnky jsou tam čtyři, takže nikdo nečeká.
Meruňkové knedlíky a kola dělá divy. Sedíme před karavanem v docela příjemný minizahrádce. Jsme odděleni od ulice pomyslným plotem z papírových bambrdlat, které se bimbají na nataženém provázku mezi stojany. Židličky i stolky jsou skládací. Nic moc, ale na posezení to stačí. To co si ale všichni chválíme, jsou obrovské slunečníky, který v tomhle parném létě dělají pravé divy. Místní nás okukují. Připadáme jim jako exoti.
Najednou se stane neuvěřitelná věc. Vnímám chlapíka, který jde okolo po chodníku. Najednou se zastaví. Otočí se a upaluje zpátky, odkud přišel. Za chvilku je tu zpátky. Dohaduje se s ochrankou. Nakonec ho jeden z mládenců vpouští za pomyslný plot.
Vedle nás obědvá Dina a Milan. Dina, je ta hnědovláska z Anglie, bez které se tam nenatočí pořádný pornofilm. Mimochodem, to je také ta, o které jsem psala v minulé povídce.
Kluk z ostrahy jde s ním. Zdraví a chlapík si se zakoktáním řekne o autogram. Je to neuvěřitelné, ale klepou se mu ruce tak, že nedokáže roztrhnout umělohmotný obal na nové kazetě, kterou zřejmě před chvilkou někde koupil. Letmo zahlédnu titulní. Nedokážu ho přečíst. Je to v němčině, ale fotka na titulu je jasná.
Dina se na něj podívá, pak se usměje.
" Jak se jmenujete?"
Odpovídá, že " Mirek".
Koukám jí na ruce, když začíná psát. .... Mirkovi... Jako vzpomínku na náhodné setkání. Přidává takovej ten uměleckej podpis Dina a pod tím dává do malého kroužku D.H.
Podává kazetu chlapíkovi který ani neví jak by poděkoval. Jde po chodníku k parkovišti. Díváme se na něj a v duchu si říkáme, který auto otevře. Namíří dálkové ovládání neurčitě na parkoviště. Kviknutí a zablikání světel je u posledního auta co stojí v řadě. Nevidíme tam a tak čekáme, co vyjede. Je to poslední model mercedesu, takže to nebyl určitě žádný chudák.
" Stává se ti to často, myslím, že tě poznají lidi na ulici?"
" Jo, ale většinou se jen otočí."
" Proč to D.H, co to znamená?...proboha, nevadí, že se na to ptám?"
" Ale, co blbneš. Každý se přeci nějak jmenujeme, no a moje maličkost se jmenuje Diana Horáčková, proto D.H. To víš. Moc lidí to neví a tak jim můžu dát tuhle hádanku, jenže pro tohohle to asi žádná hádanka nebyla."
Za deset minut jsme po jídle a jdeme zpátky. Maskérka nás upravuje a jdeme znovu na plac. Dina si odbývá tu svou porci a já se začínám připravovat na svou premiéru v kouření před kamerou. Ještě deset minut a je na nás řada.
Dina pomaličku končí a mě to nedá. Musím se podívat na to, jakým způsobem toho kluka kouří. Holka je naprosto fantastická. Pokusím se to udělat po ní, ale nevím, nevím. Asi na to nemám.
Jsme na place. Martin je na zádech a já klečím nad ním. Pod hlavou má podprdelník, jestli víte co to je. Je to taková ta podložka na židli. Má ji nadvakrát složenou pod hlavou a pěkně si hoví. Příro mu ční jak stěžeň. Nádherný čnící obnažený žalud se leskne v záři reflektorů.
Chvilku jej dráždím rukou, ale pak na pokyn režie, si ho beru do pusinky a začínám si s ní hrát. Jemně mu prsty masíruji kuličky a snažím se mu vycucnout něco z dírky. Nevydržím to a špičkou jazýčku se snažím dostat dovnitř. Jemně ho hladím na okraji a za chvilku vidím jak se objevuje první kapička. Kluk to nevydrží a ucmrndne si. Napůl se posadí a podívá se na mě. Kamera mi zabírá zblízka tvář a rty. Musí být naprosto jasně vidět, jak ho saji a trápím.
Celé to trvá minimálně pět minut. Kamera pořád zabírá mě. Jen málokdy se podívá na Martina. Spíš zabírají jeho čnící příro a poškubávající kuličky než jeho tvář. Lížu mu žalud a uvnitř pusinky jezdím jazýčkem po uzdičce. Dráždím ho pořád dokola a jak se zdá, kluk začíná být proti tomu docela imunní. Jedu pořád dokola, ale nic se neděje. Proboha, snad mu ho budu nakonec muset vyhonit rukou. Nakonec když mě už bolí celá pusa, dostávám spásný nápad.
Pravou rukou podržím Martinovo nádheru ve vodorovné poloze. Předkožku stáhnu co nejvíc dozadu a obnažím celý žalud. Špičkou jazýčku mu vjedu na okraj dírky a začnu ho přesně na tomhle místě dráždit. Nejdřív se nic neděje, ale po minutě se situace mění. Příro se napíná a poškubává. Ještě chvíli a začínají mu z něj ukapávat kapky. Kluk si při poškubávání zase ucmrndává.
Nepřestávám a trošku víc přitlačím. Snažím se pořád vniknout co nejdál dovnitř. Moc to nejde, protože se dírka rytmicky svírá díky tomu jak sebou poškubává. Nakonec to nevydrží. Okamžik jeho udělání je tu. Na chvilku se zastaví a strne. Stačí jeden pohyb jazýčkem a je to tu. V ruce kterou mu držím příro, se koncentruje celá příprava okamžiku výstřiku.
Kousek couvnu a odevřenýma očima čekám. Nespletla jsem se. První dávka do pusinky je jako vodopád. V pravé ruce kterou mu svírám příro, vnímám sílu jeho výstřiku těsně před tím, než opouští jeho tělo. Následný dopad do pusinky a zalechtání na jazyku je jen završení, že se mu to povedlo a že je takovej správnej hřebec jak vypadá. Jeho pět výstřiků mě končí v puse na jazýčku a nepřipadá mi to nijak nenormální. Zrovna tak normální věc mi připadá polknutí jeho semene a olíznutí lesknoucího žaludu. Následné polknutí je trošku vynucené, ale ne zas moc. Je to jen trochu nepříjemné. Jsem ráda, že jsem měla po celou dobu odevřené oči a mohla jsem to celé vnímat naostro. S úžasem si uvědomuji, že těsně před výstřikem se vždycky příro trošku uvolnilo a těsně před tím než semeno letělo ven, se mi příro v ruce parádně škublo.
V okamžiku kdy se kamera zastavuje, si uvědomuji, že je to celé natočené nejméně ze tří kamer. Teprve teď mi to dochází. Je to ten okamžik, kdy vím, že už nemůžu zpátky. Je rozhodnuto. Už nemám šanci vrátit se zpět mezi normální pracující lidičky.
Asistentka mi podává pořádnou třídecovou sklenici s vinným střikem. Částečně spláchnu nepříjemnou chuť na jazyku. Okamžik potom dostávám pusu na tvář od Martina. Celé osazenstvo nám tleská. Připadám si jak po dlouhém běhu který se mi podařilo vyhrát. Paráda, všechno je jak má být.
Osprchovat se a pak zpátky za asistentem. Sedíme vedle zvukaře a sledujeme jeho hraní s páčkami a knoflíky.
Pak se ještě jednou se oblékáme do původního oblečení a natáčíme všichni začátek oslavy v kanceláři. Úmyslně to bylo ponechané na konec. Stačíme se při tom i docela solidně najíst. Je to sice všehochuť, chlebíčkem začínaje a šopským salátem konče. Nikomu z nás to nevadí. Je osm večer a totálně končíme. Režie si to celodenní snažení ještě jednou pustí a připraví seznam záběrů na ráno.
Celá parta se balí. Všichni jedeme dolů do Prahy. Převlékáme se do normálního oblečení. Obě hlavní aktérky si berou jen tričko a sukýnku. Nic pod to.
Po očku po nich pokukuji. Mám si vzít něco na sebe nebo ne..? Nakonec vítězí, žádné kalhotky, ani podprsenku, nic takovýho. Totálně se odstřihávám od předešlého života. Natáhnout poloprůhledné tričko a sukni je dílem okamžiku. Kouknu se do zrcadla. Paráda, všechno je vidět, i žlábek mezi půlkami. Dina si mě prohlídne. Pak mrkne jedním okem. Je to síla. Nedávám na sobě nic víc znát.
Za chvilku sedím u Martina v autě na zadním sedadle s Dinou. Její partner sedí vpředu a v druhém voze za námi jede zbytek mančaftu. Už než sedáme do aut, se domlouvají, kam se půjde. Hádejte kam....?
Jdeme do Bunkru. Dobrý, tak to mám domů asi tak 400 metrů. Že bych to tu zrovna milovala, to se říct nedá, ale přeci nebudu trhat partu.
Bunkr, tohle super zařízení se bude za týden zavírat a tak si chceme ještě jednou pořádně zařádit. Kdo to neznáte, tak je to vyhlášená techno diskotéka v podzemním bunkru z druhé světové války. Sídlí na Petrském náměstí, vlastně ne přímo na něm, ale kousek za rohem. Nemůžete to od osmi večer přehlídnout. Rachot a dunění které se line z podzemí je přímo ohlušující. Ani se nedivým, že si obyvatelé vymohli uzavření téhle atrakce, která je proslavila Prahu v Německu a Anglii u věkové kategorie mládeže, těsně po školních letech.
Uvnitř je minimálně šedesát procent Němců, dvacet procent Angličanů a zbytek zlatá česká mládež. Věkově sem sice úplně nepatříme, ale proč ty osmnáctky trochu nenadzdvihnout.
Táhnu Martina na blikající parket. Sice se mu zjevně nechce, ale nakonec si dá říct. Nakonec řádíme s Martinem tak, že je kolem nás za chvilku kolečko a mládež čumí, co ta trochu starší generace dokáže. Jedeme v kuse přes hodinu. Většina ze společnosti v které jsme přišli, už to vzdala, ale my ne. Po skoro čtvrt hodinové skladbě to vzdáváme i my.
Všude u baru je obsazeno. Bereme si pití a hledáme místo kam si sednout. Končíme vzadu, v skoro tmavém koutě. Sedí tu jen několik párků, které si chtějí užít. Od baru je sem daleko a pití se tu neroznáší. Většina naší společnosti sedí a nebo stojí u baru.
Uvolněná atmosféra, hodinový řádění a dunění hudby mě správně připraví. Celodenní nutnost nemít na sobě kalhotky mě jen správně stimuluje.
Připíjíme si. Dunění bubnů nás oba rozechvívá. Dívám se na Martina. Jen se usměje. Ví, o co jde. Nekážu se udržet. Trocha alkoholu a správná chvíle dělá divy.
Nikdy jsem to takhle necítila, ale toho kluka chci. Zrovna tady a teď. Jen mi to bleskne hlavou.... Jsem asi blázen.
Trvá to jen okamžik, možná vteřinu. Vyhoupnu se na Martina. Hoví si v takovém tom rohovém boxu pro pět lidí. Okolo nikdo není. Z parketu kde se blbne sem není vidět a od baru taky ne. Většinou tomu brání betonové sloupy všude okolo. Přeci jen je to protiletecký kryt.
Oba postavíme před sebe pití na stolek a já si na něm pohovím. Pokleknu nad ním a přitisknu se k němu. Pička je obnažená od rána a díky tomu zcitlivěla. Cítím na ní i závany chladného vzduchu. Vnímám na lapličce studený kousek zipu Martinových kalhot. Pak začnou kalhoty bobtnat a zdvíhají se pode mnou. Příro se dere nahoru.
Chvilička napětí a dál je vše jasné. Příro vyskakuje z kalhot jako papírový čertík. Párkrát přetáhnu předkožku přes zvětšenou část žaludu a v okamžiku kdy se už nedá přetáhnout k dírce, s tím končím. Moje dírka mezi tím zvlhla očekáváním a tak se stačí, jen kousek nadzdvihnou a vzít si tu krásu do sebe.
Zajíždí dovnitř bez jakéhokoliv problému. Dírka je tak mokrá, že vjíždí až do konce. Zastavím se až v okamžiku, kdy se mi dotkne konce pochvičky.
Nádhera, mám, co jsem chtěla. Přitisknu se k němu. Cítím jeho ruce na zadečku. Upravuje sukýnku, aby to nevypadalo tak provokativně. Nikdo tu stejně není, tak co. Beru si jeho hlavu do dlaní a začínám ho dlouze líbat. Paráda, ten kluk se pode mnou normálně chvěje. Tomuhle se říká znásilnění chlapa...
Podržím si jeho hlavu a dávám mu malé lehounké polibky na rty. Nepohybuji se. Jsem jen na něm nabodnutá a svírám se vnitřně. Žmoulám mu tak žalud uvnitř. Kluk se pode mnou napíná a kroutí. Vždycky ho nechám kousek vydechnout a pak mu nasadím znovu ten malý svěráček na jeho chvějící se příro. Z vlastní zkušenosti vím, že největší sílu mám kousek od okraje. Vysunuji se tedy kousek nahoru. Martin chce začít šukat, ale zastavuji ho.
Beru si jeho žalud jen kousek do sebe. Tak možná deset cenťáků, spíš ještě míň. Pak se pořádně sevřu. Jen to s ním cukne. Sevřu se znovu a ještě jednou. To už si hekne. Chvilku počkám. Znovu do toho dám všechnu sílu.
Martin je na konci světa. Normálně cítím, jak v okamžicích kdy ho nedržím, se u mě uvnitř cuká a škubá. Tutově si i ucmrndává. Jinak to není možné. Lapličky jsou celé mokré a cítím jak mu to teče po příru ke kořeni.
Přitisknu se k němu. Pusinku na jeho rty a jazýčkem mu rozevřu stisknuté zuby. Špičkou jazýčku dovnitř do jeho pusinky. Riskuji tím sice, že mě nevědomky kousne, ale takhle mě to maximálně rajcuje.
Kluk je teď naprosto v mé moci. Neví kam se soustředit. Zatímco mě nedělá žádné potíže, nádherně ho líbat a zároveň tisknout dole, on je totálně mimo. Když se pracně soustředí na můj jazýček, sevřu se dole. Okamžitě ztuhne a je kamenný. Vždycky mu to pak trvá chvilku, než se uvolní. Není nad to, takhle si s ním hrát. Drží jako malý býček.
Kousek se posadím kolměji. Lokty mu položím na ramena a bradavkami se mu třu i nos a ústa. Už na začátku mi je vyndal z výstřihu a teď se na ně teprve dostalo. Pokouší se jemně mi za ně tahat, ale má problémy s tím, aby mě nestiskl moc silně. Nakonec zanechává pokusů a veškerou iniciativu nechává na mě. Chvilku si hraji s jeho ústy, ale pak to na mě teprve přichází. Vydráždil mě svým stojícím přírem tak, že chci, aby se udělal. Ale, ne normálně. Chci, aby na to jen tak nezapomněl.
Sednu si kolměji. Beru si ho dovnitř tak z poloviny. Ruce které na mé prdelce mu přitisknu co nejvíc k ní. Pak se pohnu kousek dopředu a sevřu se. Povolím a jedu kousek dopředu a pak zase zpět. Minimálně pět krát. Pak se zastavím a znovu sevřu.
Nebývala terapie, se podepisuje na vzrušení, které se ho zmocňuji. Je napnutej jak strunka a ani nedutá. Ani snad nedýchá. Ruce se mu poškubávají, ale tisknu si je křečovitě k zadečku.
Vím, že když jsem dostatečně vzrušená, dokážu tímhle způsobem klukovi maximálně dráždit žalud tím, že jej nutím, aby se třel o stěny pochvičky. Prostě u kořene mu jej držím a nutím jej, aby s ním uvnitř mě kýval. Samozřejmě, že to nedělá on, ale já. Není to moc. Možná pět centimetrů, ale to naprosto stačí. V úzkým a teplým prostoru se pak dějí fantastické věci. Málokterý kluk vydržel tuhle terapii víc než tři minuty.
Nevymýšlím si. Doopravdy to netrvá ani tak dlouho a obvyklá reakce je tady. Martin se pomaličku napíná a jde do mostu. Ještě se několikrát pohnu a pak jen vnímám jak se jeho příro škube. Zpočátku to nevypadalo nijak špičkově, ale nakonec ho vnímám tak, jakoby se schoulil do sebe a na tu správnou chvilku počkal.
Kluk se napne a pak cítím jak ni uvnitř dělá doslova potopu. Vystříkává jako malej čertík. Jednou, podruhé, potřetí a pořád nemá dost. Nakonec se snad po páté vyčerpá a zničeně klesne zpět. Je fantastickej. Po posledním výstřiku se svezu dolů a nabodnu se až na doraz. Chvějící a poškubávající příro cítím až na konci. Jako bych ho měla až v krku.
Chvilku počkám a v okamžiku kdy je ještě nejvíc napružený se posunu o kousek dolů. Pochvička se ještě kousek podvolí tlaku. Teď je to naprosto ono. Jsem nabodnutá až po kořen tohohle nádherného kluka. Dokázala jsem dostat do sebe celou tu jeho nádheru. Nekecám, cítím to tak. Z mé strany je to nádherný povznášející pocit. Naprostá fantazie z toho, že je celý uvnitř. Nedokážu to jinak popsat. Ohromující pocit z toho, že jsem to dokázala.
Martin je naprosto mimo. Ruce které mu tisknu ke svojí prdelce, se mu chvějí. V okamžiku kdy mu je pouštím si chce utřít pot z čela. Ruka se mu při tom parádně klepe.
Je naprostou ironii, že v okamžiku kdy kluk je už po vrcholu, se to u mě teprve parádně rozjíždí. Cítím a vnímám, jak se uvnitř svírá. Mládenec se má na co těšit. Znám se a v těchhle okamžicích se dokážu pěkně sevřít.
Je to tu. Vnitřek se mi svírá a pochvička je připravená. Dvakrát se mi to ještě podaří oddálit, ale dál už je to nemožné. Sevřu se tak, že cítím jak kluk tuhne. Naštěstí se nepokouší ze mě dostat. Jeho ruce mu vyjedou po mém zadečku a sevře mě vší silou. Musí mít pocit, že se mu ho snažím ucvaknout.
Celé to trvá jen několik vteřin a vnitřní sevření pomine. Nedokážu se tomu ubránit. Znám se a vím, že když jsem doopravdy hotová, tak se tomuhle sevření nevyhnu. Přiznám se, že mě potom bolí celý člověk. Nevědomky do toho dávám všechnu sílu, co mám v sobě.
Chvilka uvolnění co přichází potom je tak trochu smutná, že to už skončilo. Nádherný políbení je jen zdánlivá poslední třešnička na dortu. Všechno se pomaličku vrací k normálu.
Martinovi se uvnitř pomaličku smrskává a vadne. Kluk je docela mimo. Drží mě pod sukýnkou za zadeček a hezky hebounce mi ho hladí. Pomaličku se uklidňuje a získává nad sebou vládu.
Je to nádherná, podmanivá chvíle. Taková kdy se nám holkám nechce skončit. Máme náladu a chuť si hrát dál. Provokovat kluka a nechat se od něj hýčkat. Na to musí být správná chvíle a okamžik, kdy si tím musím být jistá je tu. Vím že Martin nebude proti.
Nikdo si nás nevšímá. Jsme tu uprostřed obrovského množství lidiček a přitom jsme tu sami pro sebe. Kouzelná chvilka doopravdy nastává.
Obejmu Martina kolem krku a pomaličku mu ho sevřu. Jemný podmanivý sevření. Kluk se zachvěje a na chvilku ztuhne. Netrvá to nijak dlouho. Za chviličku se povoluje a čeká. Většina z nás dokáže v tomhle okamžiku dělat určitě dvě věci najednou. Nejsem výjimka.
Nádherně ho líbám. Jazýček se v jeho pusince jen kmitá. Nakonec se zklidním. Pomaličku si ho vychutnávám. Kluk je jak nádherná zmrzlina. Dokáže se nakonec odvázat a jde proti mně. Všechno jen do té doby než ho začnu rytmicky svírat. Jen tak, aby se neřeklo, ale má to na něj fantastický účinek. Totálně polozvadlé příro se začíná stavět a tuhnout. Martin pomaličku začíná znovu tuhnout. Zdá se, že vnímá jen tu svou věc dole. Pusinka se jen minimálně projevuje. Je to hrůza. Zrovna teď bych chtěla, aby mě líbal a hýčkal on.
Jedu takovýmto tempem ještě chvilku a v okamžiku kdy je už správně nabitý se zastavuji.
Je to jako mávnutím kouzelného proutku. Okamžitě obživne a je to někdo jiná. Skoro to vypadá, že se přepnul na jinou vlnovou délku. V pusince je z něj najednou hotovej ďáblík a stává se vůdčí osobností. Můj jazýček se dostává do defenzivy a je zatlačen zpátky. Nádhera, přesně takhle jsem si to představovala.
Zadeček mi hýčká opět pomalými mazlivými pohyby a pomaličku se dostává ukazováčkem k druhé dírce.
Nepoznané láká. Nikdy jsem si tam nenechala sáhnout, natož si tam nechala něco dát, byť by to byl jen ukazováček ruky. To všechno je ale pryč, nedočkavě čekám jestli bude mít odvahu sáhnout si dovnitř.
Minuta hebkého kroužení ukazováčku nakonec končí. Vnímám jak si dole v plovoucí loužičce u pičky namáčí palec a po další chvilce jemného kroužení se ponořuje do druhé dírky. Nic nebolí, jen nezvyklý tlak na chvilku vnímám nepříjemně, ale všechno za chviličku pomíjí.
Okamžik kdy se uvnitř pohne, patří k nejrajcovnějším, v mém dosavadním životě. Paráda, nedokážu to popsat. Je to něco nádherného. Jeho palec vnímám jako něco, co by mě dokázalo vydráždit až k vrcholu.
Martin to určitě taky tak vnímá. Po chvilce zkoušení, co to se mnou udělá, se zastaví. Je skoro absurdní, ale je to tak. Vždycky když uvnitř pomaličku zahýbá palcem, okamžitě reaguji. Pochvička se sevře, co to jde nejvíc a držím mu jeho příro tak, že celá uvnitř vibruji. Celé to u mě trvá několik vteřin, než to odezní. Doopravdy, stačí maličký pohyb palcem a celá se rozezvučím. Nedokážu se tomu ubránit. Pokouším se o to znova a znova, ale nejde tomu odolat. Martin si tak na mě hraje jak na harfu. Stačí se jen trošku víc pohnout a během vteřiny je taková odezva ode mě, že si musí připadat, že ho má ve svěráku.
Zvíře jedno. Samozřejmě když na to přijde, patřičně toho využívá. Je to příjemné do okamžiku, kdy mě dráždí dýl než pět vteřin. Pak mě to začne bolet. Ne v zadečku, jak by se zdálo, ale uvnitř. Celý človíček se ve mně svírá a škube. Chvilku to snáším, ale když je to po třetí začnu protestovat.
Okamžitě je venku. Bylo to tak rychlé, že jsem mu ani nestačila říct, že nechci, aby ten palec vyndal. Jednalo se mi jen o to, aby s ním tak dlouho nepohyboval. Škoda, co se dá dělat. Není všem dnům konec. Vždyť se známe jen pár dní....Vlastně od neděle a dneska je čtvrtek.
Jen několik okamžiků se na něm houpu a pak na něm začnu normálně šukat. Žádný fígle a prodlužování. Chci, aby se Martin udělal, udělal ale pořádně. Žádný jen tak. Chci, abychom na to měly oba dva nádherné vzpomínky.
Jedu jek čertík. Žalud uvnitř klouže a postupně tvrdne. Všechno se schyluje k tomu, že to bude za pár desítek vteřin. Martin se trošku narovná a vystrčí příro víc ven.
Tak teď je to správná šukačka. Nabodávám se až na konec a cítím jak kluk víc a víc tvrdne. V okamžiku kdy si vezme moje prsa do dlaní, jsme skoro na konci. Vnímám jak se napíná a podle toho jak mi tiskne prsa, jsme na konci. Fantastický na tom je to, že jsme tam oba. Martinovo škubající příro se uvnitř pochvičky vyprazdňuje a moje maličkost mu ho znovu tiskne. Musí mít znovu pocit, že mu ho ucvaknu. Dost. Kluk se ještě několikrát pohne a nakonec se zastavuje.
Zůstávám na něm bezvládně ležet.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek