Cesta domů


          Hovím si ve skoro novém volvu. Martin se kterým jsem se seznámila dost kuriózním způsobem dnes odpoledne jede jako hlemýžď. Couráme se přes lesy za Nepomukem. Kluk jede pořádně opatrně. Tahle silnice je pověstná tím, že tu zvěř neustále přebíhá přes cestu. Nebyla by to tu první rána. Jednou jsem měla co dělat, abych zastavila v šedesátce. Není to žádná radost srazit v osmdesátikilometrové rychlosti srnu. Je mi těch zvířat nesmírně líto a to nemluvím o tom, že to auto není pancéřový. Určitě by to na něm zanechalo pořádný otisk.
          Jedeme tedy, jak se říká, jako s hnojem. Za Starým Smolivcem se rychlost ještě snižuje. Tentokrát za to nemůže žádná zvěř, ale ruka šmátralka. Martin si nejdřív hraje jen s lemem sukně, ale pak mu to nedá. Pomaličku a po kousíčkách se dostává po mé noze výš a výš. Nenápadně se mu prsty ruky dostávají na vnitřní stranu stehna.
          Pomaličku se posunu kousek na stranu tak, abych mu to co nejvíc ztížila. Teď sedím od něj trošku bokem a dívám se na jeho tvář z profilu.
          Nic neříká, ale na ruce šmátralce je cítit, že by si chtěl ještě víc hrát. Nakonec to vzdává a stahuje se zpět. Není naštvanej, jen si asi v duchu říká, že to přehnal.
          Po stoupání a projetí několika ostrými zatáčkami na okraji dalšího lesa si k němu přisednu. Moc to nejde. Bezpečnostní pás mi nedovolí se k němu přitisknout, ale to není účel.
          Natáhnu se ruku a přitáhnu si ho jemně za ucho. Povolí jen kousek, ale to stačí. Jemně ho kousnu do lalůčku a zašeptám:
          " Zastav na parkovišti!"
          Jen přikývne a po několika stech metrech zastavuje na parkovišťátku. Je uprostřed lesů a velikostí je to doopravdy pidi parkoviště, spíš jen rozšířená silnice, ale nám to stačí.
          Jen co zastaví je jeho ruka je okamžitě na mém koleně. Pravou rukou mě hladí ve vlasech a levá si znovu hraje s lemem sukně. Nakonec se vydává kousek nahoru a míří mi mezi nohy, přesně doprostřed. Pootáčí si mě ještě kousek k sobě a zřejmě s údivem zjišťuje, že jsem naostro. Žádný kalhotky, nic takovýho. Jen si na sucho polkne. Přeci jen je to pro něj překvapení.
          " Mám halucinace a nebo se mi to zdá?"
          Tak to jsem ho dostala. Je naprosto mimo. Ale je to kluk. Žádná takováhle příležitost se nesmí propást. Okamžitě zareaguje. Je to jen okamžik, a pak se zase zklidní. Je vidět, že si to chce vychutnat až do konce. Žádná rychlovka.
          Tutově to bude hezký romantický milování a ne prachsprostá šukačka. Jeho "Já" dole se pomaličku uklidňuje. Nikam nepospíchá.
          Začíná mě hezky líbat. Tohle miluju. Je to nádherný laskání. Jeho rty jsou jemné jako pohlazení hedvábím. Jazýček se mě jen tak lehounce dotýká a potom, když si vezme mezi zoubky okraj mého ouška, jsem na vrcholu blaha.
          Je fantastickej. Skoro věřím, že mi tohle dělá schválně. Nějak to musel vytušit, co se mi líbí. Známe se jen pár hodin, ale ví jak na mě. Jsou jemnosti které mi dokážou zvednout krevní tlak a on je umí dokonale využít.
          Jeho ruka si pořád hraje s okrajem sukně, ale dotek na vnitřní straně stehne mi správně rajcuje. Po chvilce se moje maličkost pomaličku propracovává k docela solidnímu vzrušení.
          Když to začíná být kritické, rozjede se rošťák, nahoru mezi nožičky. Pomaličku mi je roztáhne, aby se tam mohl pohodlně dostat a sáhne si na okraj.
          Jen to se mnou škubne. Okamžitě se celá zachvěji a musím si polknout. Je fantasticky jemnej. Krouží kolem okraje navhčený dírky ale nejde dovnitř. Pořád je na okraji a dráždí mě.
          Rošťák jeden, ani neví jak mě to rajcuje. Když se mi hlavička se vzdychnutím zakloní, přesune se kousek nahoru. Naprosto mokrým ukazováčkem mi začne jezdit po poštěváčku.
          Je to jako když do mě pustí proud. Jen sebou škubu. Nedokážu se pořádně kontrolovat. Chtěla bych mu ukázat, že se ještě dokážu ovládat, ale v okamžiku kdy mi druhou rukou roztáhne lapličky je rozhodnuto.
          Pravou rukou mi roztáhne vrchní část pičky a obnaží poštěváčka. Druhou rukou mě dráždí tak, že mi palcem a ukazováčkem tře proti sobě mého vystouplého poštěváčka.
          Tak tohle jsem schopná vydržet maximálně dvě minuty. Pak je mi všechno jedno. Jeho prsty se zastavují a já se o ně dráždím sama.
          Nejsem schopná si uvědomit, jak to dlouho trvá. Když se zastavím a nechám všechno na něm, je tu během chvilky velký finále.
          Má mě tam kde mě chtěl mít. Jeho levá ruka je pod mou prdelkou a cítím palec hluboko uvnitř své dírky, zatímco jeho pravá ruka bez přestání dráždí můj knoflíček. Vzpínám se do mostu a cítím, jak se to ve mně uvnitř všechno uvolňuje.
          Záplava dlouho zadržované vlhkosti se dává do pohybu a v okamžiku kdy jsem na totálním vrcholu se bezvědomky všechno spouští.

          Když se za pár vteřin probírám, jsem jak po dlouhém běhu. Nemůžu se ani pořádně nadechnout a Martin je taky trošku mimo. Ještě že nesedím přímo na sedadle, ale kousek jsem se svezla dolů.
          Je to vlastně klika. Moje pička je celá mokrá a šťávička pořád ukapává. Cítím ji na své druhé dírce a prdelce. Jsem celá mokrá a sukně taky.
          Martin se tváří vyjeveně. " Poboha nestalo se ti něco. Tohle přeci není normální,,,"
          Posadím se na provlhlou sukni a přisaji se mu na ústa. Okamžitě je zticha. V další vteřině si začne zuřivě rozepínat a stahovat kalhoty.

          Jeho příro okamžitě vyskakuje jako papírový čertík z krabičky. Všechno se odehrává strašně rychle. Nakonec jsou dole i slipy a já mám sukni vyhrnutou nahoru. Martin má na sobě jen košili a já bílé tričko.
          Otáčím se na kolena a vidím, jak sedadlo pode mnou odjíždí, co nejdál dozadu. Martin se posazuje na moje sedadlo spolujezdce a bere si mě na sebe. Stačí jen kousek a měla bych ho v sobě, ale to on ještě na rozdíl ode mě nechce. Nevydržím to:
          " Zvíře jedno, chci tě takhle!"
          " Žádná guma, nic takovýho ???"
          " Co blbneš, chci tě takhle až do konce."
          Nic už neříká. Je mu to jasné. Nejdřív rozepíná a pak mi přetahuje mi sukni přes hlavu. Jeho příro se mi legračně bimbá mezi roztaženýma nohama.
          Nedá mi to a přitisknu se k Martinovi podbříškem. Zvětšené lapličky se okamžitě rozjedou do stran a mezi nimy se usadí jeho nádherný těšitel. Ještě si kousek poposednu a mám ho v suprové poloze, co jsem chtěla.
          Martin pololeží a příro má mojí maličkostí přitisknutí k břichu. Stačí se jen kousek pohnout nahoru a drnknu si poštěváčkem o jeho rozšířenou část žaludu. Přesně v tom místě kde má uzdičku.
          Paráda, moje zvlhlé lapličky se třou o jeho silné příro a poštěváček pokaždé drnkne o obnažený žalud.. Štávička ze mě pořád prýští a neustále zvlhčuje místo, kde se o něj dráždím.
          Ještě chvilku a připadám si jako královna. Ten kluk drží jak malý býček. Jeho kamenné příro se ani nehne. Pánví vysunutý do parádního malého mostu. Aby se tak udržel, musí si pomoci rukama.
          Dlaněmi má podloženou svou svalnatou prdelku. Poloha přímo božská. Jeho utahovák, jinak se to teď ani nedá říct, je napjatý k prasknutí.
          Stačí jen přitlačit a nepatrně pohybovat pánví. Můžu se tak o jeho nářadíčko parádně masturbovat. Stačí jet pět centimetrů dopředu a pak to samé couvnout. Jen si drnknout poštěváčkem o jeho zvětšenou hranu žaludu.
          Martinovo příro a část břicha je celá zmáčená od šťávičky která prýští z mojí dírky. Je jí tolik, že mu to stéká na poskakující varlata.
          Ještě chvilku a budu znovu totálně hotová. Cítím po těle mravenčení a lapličky se samy od sebe svírají a znovu roztahují.
          Musím přibrzdit a uvolnit se.
          Pomalu se kousek nadzdvihnu a teď si drnkám jen tak lehce. Uvolnění je znatelné. Nikdo se nemůže v takovéhle poloze do nekonečna masturbovat bez vyvrcholení.
          Když jsem tak akorát, znovu se přitisknu. Jedu svou jízdu bez zastavení minimálně minutu. Martin se ale neudrží a vyndavá ruce zpod svého zadečku. Uchopí mě za boky a zastavuje. Nakláním se k němu a slyším, jak mi šeptá do ouška.
          " Zvíře jedno, moc tě chci. Jsi jednička. Takhle mě vyhecovat. Kdo to má vydržet. Podívej se na něj, na chudáčka."
          Moc hezkej chudáček. Jen sebou poškubává a pořád se zvedá. Z dírky mu ukapává a mohla bych se klidně vsadit, že si i kousek ucmrndnul.
          Nápad, uvidíme co snese. Počkám si chvilku a když mu z dírky vyjede pár kapek bleskurychle je naberu na ukazováček. Pomaličku, aby to viděl si ten prstík olíznu a pak celý vsunu do pusinky.
          Nepolykám a pomaličku se přesunu k němu. Nádherní políbení, až mě to zarazí. Necouvnul ani na okamžik, spíš se snaží abych mu taky kousek nechala. Jasně o nic nejde, bylo to jen pár kapek. Jde jen o pocit chuti. Na jazyku zbude jen pár molekul, ostatní se všechno rozpustí ve slinách. Spíš jde o princip. Tak tady tedy zabodoval.
          Pomaličku sjíždím dozadu. Ani jeden to už nemůžeme vydržet. Je to už v nás. Oba se chceme a už se nemůžeme jeden druhého dočkat.

          Musím se ale hodně nadzdvihnout. Pak si beru jeho utahováček do sebe. Jede tam tak, jako by tam patřil odjakživa. Cítím jak si uvnitř dělá místo. Stěny pochvičky se roztahují a zároveň parádně dráždí naběhlý žalud. Nepovede se mě dosednout na konec. Teprve na třetí pokus ho tam mám celého. Ne že by tam nešel, ale pochvička se musí kousek uvolnit na délku, aby se tam vešel.
          Pak se jen se uvelebím a čekám, až se uklidní. Žádná zběsilá šukačka. Chci mít nádherný milování a chci si to celé krásně vychutnat. Přeci vůbec nezáleží, že je to v autě. Nádherně se pomilovat můžeme i tam.
          Jsem nabodnutá až na konec, ale vnímám jak se příro uvnitř vzpíná a škube. Martin je ale klasa. Nakonec to ustojí a čeká jak si ho vychutnám. Veškerou iniciativu jasně nechává na mě.
          Pomaličku nahoru a dolů. Posun jen pár centimetrů. Jeho utahováček si tam musí udělat místo. Pomaličku začínám kroužit boky a vytáčet pánev do stran. Pak začnu jezdit dopředu a dozadu. Po několika minutách pomalého kroužení cítím, že to bude ono. Jeho žalud si tam udělal prostor a tak to můžu spustit naplno.
          Na okraji mu ho stisknu jak to jde nejvíc a začnu se na něm houpat. Příro se chviličku škube, ale pak se rytmu podvoluje.
          Následkem stisku se mu do něj dostává méně krve a tak se ještě navíc uvnitř parádně zvětšuje. Vím že nesmím přestat a tak mu ho tisknu, čím dál, tím víc. Nádhera, žalud se ve mně jen škube. Martin má zatnutý zuby, ale vnitřně svítí jako sluníčko.
          Ještě chvilku s začínám se na něm kroutit. Potom si ho vezmu ještě víc do parády. Pánví se posunuji znovu dopředu a dozadu.
          Příro mu držím pořád stisknuté a on je tak přinucený třít si vnější část rozšířeného žaludu a kus stažené předkožky o vnitřní část rozšířené pochvičky.
          Jinak, držím mu ho pořádně stisknutýho u kořene a on musí jak se pohybuji, se svým žaludem uvnitř kývat. Tohle je pro chlapy absolutní kouř.
          Tak tohle nedokážete s poloměkým údem, ale s pořádně nažhaveným klackem a to je přesně tenhle případ.

          Tak tohle se mi povedlo. Martin evidentně zatíná prsty u rukou které má sepnuté nad hlavou. Vsadila bych se klidně, že i u nohou, ale nevidím tam. Dráždím ho vždycky chvilku a když vidím, že se začíná chvět, přestávám. Nejdřív se mu začínají klepat kolena ale když se mu začnou škubat stehna je nejvyšší čas přestat. Nechám ho trošku vydychnou a jedem dál. Žádný uvolnění sevření. Hezky mu ho držet po celou dobu.
          Když se zastavím, vnímám jak se ve mně škube a cuká. Nádherně mi to rajcuje. Zatímco se on uklidňuje, já si užívám.
          Jsem asi potvora, ale vím, že ho od téhle chvíle mám. Nikdo zatím neodolal tomuhle pokušení. Každý kluk se po tomhle může utlouct. Věřte mi, že i pro mě to je pořádný záhul. Být sevřená takhle, poměrně dlouhou dobu to chce trénink a dobrou fyzičku. Nesmíte se při tom ani na chvilku uvolnit. Kluk se kterým jsem se to kdysi dávko učila mi vždycky potom říkal, že mu ho snad chci ucvaknout.
          Nejsem ale jen potvora, mám z toho radost, že se mu to líbí a chci aby to bylo pro nás oba hezký. Navíc mi to docela solidně dráždí, takže mám docela problém vydržet tak dlouho, než se kluk v tomhle případě Martin udělá.
          Finále se nedá odkládat. Ještě několik pohybů a jsme v tom oba. Nejkrásnější okamžik nastává. Martin se vzpíná do mostu a je připravený dostát svému údělu hřebce.
          Ještě mi kousek chybí, ale to se dá docela slušně napravit. Přestanu ho dráždit posuvy pánví, ale jedu několikrát nahoru a dolů. Trvá mi to jen chvilku a jsme na tom stejně. V okamžiku kdy začíná uvnitř stříkat se mi dává na pochod totální orgasmus.
          Vnímám jen, že si mě kousek nadzdvihává, ale jen natolik abych cítila jak to do mě pere. Vyloženě vnímám jak s mu napíná a vystříkává se do mě. Je to správný, jak jsem řekla hřebec. Cítím jeho pramínky, jak se mi uvnitř dotýkají konce pochvičky. Ještě si mě posadí až na konec a drží za zadeček abych mu snad nemohla utéct a nebo vyklouznout.
          Tak tohle je poslední co bych chtěla. Byl tak fantastický, že se mi to snad jen zdálo. Tohle žádnej kluk před tím nevydržel.
          Ve finále se nad ním pozdvihnu a pak dojedu ještě jednou naprosto tvrdě až na konec. Bříško se mi škube, jak se snažím napumpovat dovnitř co nejhlouběji výsledek jeho snažení. Paráda, jsem jak v sedmém nebi. Ještě chvilku mu ho automaticky moje pička ždíme z posledních kapek. Cítím to uvnitř jako úplnou záplavu. Fakt, je to absolutní hřebec, jinak se to ani nedá popsat.
          Sedím nad ním a je mi báječně. Řekla bych, že jsem našla někoho s kým se mi šuká nejlíp s kým jsem kdy byla. Nevím jak je to možné, ale po těch dvou zážitcích, jeden z dnešního nedělního odpoledne a ten který se odehrál teď, mám pocit, že lepšího kluka asi nenajdu. Sedím nad ním a cítím jak se jeho příro začíná smrskávat. Zřejmě by nebyl problém nastartovat ho znovu, ale jak by dopadlo to auto.
          Jen chvilku trvá nežli mi začíná jeho obrovská dávka prosakovat z pičky ven. V mžiku jsme oba totálně mokří. Martin se usmívá a pokouší se setřít nejhorší část do svých slipů.
          Kalhotky nemám a tak je nemůžu použít, ale pomáhá alespoň malý kapesník. Nakonec zastavujeme tu obrovskou záplavu na poslední chvíli. Martin mi pomáhá vylézt z auta a pak se souká sám ven. Je úplná tma. Parkovišťátko tone v naprosto neprostupné tmě. Hvězdy nesvítí a navíc jsme v lese. Světla u auta nesvítí a tak je tu doopravdy absolutní tma. Martina slyším jen podle toho, jak mu pod chodidly křoupou kamínky kterými je posypán asfalt parkoviště.

          Obchází auto a jeho ruce šmátralky mě hladí po zádech. Tričko mi sjíždí z natažených rukou a jen tuším že končí na zadní sedadle v autě. Vnímám, že si pokleká za mě a hladí mě zadeček. Přechází lehce na naprosto mokré lapličky. Paráda, jen si mě položí přes teplou kapotu motoru a okamžitě mi začíná dvěma prsty žmoulat poštěváčka. Trvá to jen minutu a jedu v tom znova.
          Ten kluk je tedy třída. Žádný zkoumání. Přesně ví, co na mě platí. Staří se jen naklonit a mám jistotu, že mě vezme tu správnou kozičku do dlaně.
          Jak říkám, moje trojky mu končí v dlaních. Roztomile žmoulá bradavky a když zjistí, že mi to nevadí docela solidně přitvrdí. V okamžiku kdy to začíná bolet si syknu. Okamžitě povoluje.
          Teď je to ono. Jednou ruku na bradavce a druhou na poštěváčku. Co asi víc holka může chtít.
          Jemně si mě poplácá po zadečku a pomalu roztáhne lapličky. Těsně před tím, než mi ho tam dá cítím, jak se mi předvádí kuličkama na zadečku. Je to jen chvilka, ale mě to parádně nažhaví. Jeho varlata je kapitola sama pro sebe. Takový koule jsem ještě neviděla u žádnýho z kluků se kterými jsem chodila. Má je jak malý býček. Fantazie, prostě koule jako hrom.

          Tentokrát je to bleskurychlý. Žalud je jen chviličku na kraji a pak jen cítím, jak mě nabodává jako zvíře. Žádný slitování. Je jako divoch v prvotně pospolný společnost. Tentokrát se semnou nemazlí. Abych řekla pravdu, přesně takhle jsem to čekala. Tohle není milá šukačka. Tohle je prosté vybouření smyslů. Tentokrát je pánem on. Jsem jen loutka v jeho rukách kterými mi žmoulá bradavky a popotahuje fafíky.
          Je to jak v jiném divošském světě. Šuká jak o život. Každý kluk to má v sobě, ale tenhle je nějaký silnější a čistčí. Jeho šukačka není brutální, ale nějaká taková emotivní. Bere si mě sice pořádně hrubě, ale když vnímá že mi působí bolest okamžitě ubere. Prostě jak jinak bych to řekla. Dokáže se i v těchhle okamžicích kontrolovat a rozhodně mi nepůsobí bolest. O to je to hezcí a krásnější.
          Nakonec si nechává parádní překvapení. V okamžiku naprostýho vyvrcholení, kdy bych čekala, že mi ho tam zarazí až na konec, se tak nestane. Právě naopak. Povytáhne jej na okraj a nechá mě, abych si okrajem pochvičky prožila všechno co se děje s jeho tělem v těchhle okamžicích.
          Přesně vnímám, kdy se mu uvolňuje semeno v jeho chvějícím a škubajícím žaludu. Díky tomu mě dovádí k fantastickýmu orgasmu, který začíná těsně potom, kdy skončí.
          Přesně s poslednímy pramínky které končí v hlouby mé pochvičky se sevřu a držím ve fantastickém sevření. Martin se tomu nijak nebrání a poslední kapky při tom odkapávají dovnitř.
          Konec, ležím přitisknutá na teplé kapotě auta. Jednou rukou mi Martin lehounce masíruje pravou kozičku, zatímco jeho levá ruka mi hladí na zádech. Krásný okamžik.
          Teprve za chvilku si uvědomuji plnost svoji pochvičky. Mám toho v sobě obrovskou dávku a jsem na to taky patřičně hrdá. Jsem ráda, že mě tenhle nádhernej kluk dal svou největší část svého já.
          Vím, asi by se to dalo napsat jinak, ale já to prostě cítím tak jak jsem to popsala.

          Nastává konečně totální úklid. Ale potom nastává ten okamžik, kdy víme, že se můžeme mít vždycky kdy budeme chtít a to je nezanedbatelně fantastický pocit. Absolutní jistota, kdy si naprosto věříte, je to nejlepší co si můžete přát.
          Ještě jedno políbení před nasednutím a jedem dál.

          Jsme asi oba recesisti. Ani jeden jsme si na sebe neoblékli jediný kousek oděvu. Nic, prostě nic, žádný slipy, kalhotky, prostě nic.
          Průjezd polospícím Rožmitálem je brnkačka. Ani Příbram pro nás nic neznamená. Po dálnici uvažuji, že bych si něco přeci jen měla na sebe vzít. V Praze budeme někde na křižovatkách zastavovat a bude problém. Podívám se na Martina? Jen zavrtí hlavou.
          Dobře, jak chce. Bude sranda. Uvidíme jak se na to budou dívat turisti a lidi kolem.
          Přijíždíme po zbraslavské silnici a až do okamžiku kdy zastavujeme u národního divadla se nic neděje. Vlastně nic se neděje ani po dobu odbočení na křižovatce z mostu, ale pak. Za křižovatkou v zůžení zastavuje taxík před námi a pokouší se naložit zřejmě pěkně opivněnou čtveřici němců. Vyšlo to doopravdy perfektně. Všichni kdo jdou z nedělního večerního představení z národního si nás můžou perfektně prohlídnout.
          Moje trojky nikoho nenechávají na pochybách, že jsme oba jen tak. Jediný klad toho je, že si nás za dvě minuty dohadování nikdo nevyfotil. Abych řekla pravdu, nejsem nadšená, ale dáma musí zachovat dekoru.
          Tvářím se jako by to bylo naprosto normální. Martin ale pozoruje reakce lidí. Upozorňuje mě na dvojici starších lidí kteří stojí přímo před námi. Vidí nás naprosto detailně. Před námi stojí pouliční osvětlení a svítí přímo do auta. Chlapík drží svoji ženu kolem boků a dívá se na Martina. Mluví velice potichu, ale dá se mu doopravdy perfektně odečíst ze rtů:
          " Mládenče, má je nádherný. Držte se jí...." Pak pozdvihne svou špacírku kterou drží v pravé ruce:
          " Madam...." Nepatrně se ukloní.
          Přitiskne svou ženu k sobě. Ta se usměje a podívá se na něj. Martin jim poděkuje zdvižnou rukou a popojíždíme dál.
          Je s podivem, co si někdy člověk pamatuje. Například tenhle okamžik si budu pamatovat snad do konce života a po čase, kdy jsem se na to ptala Martina, vybavil si to přesně jako já. Přitom to byli naprosto tuctový lidi a nikdy předtím ani potom jsem je neviděla....
          Samozřejmě musíme zastavit ještě u nástupního ostrůvku u knihovny, respektivě na Palachově náměstí. Tam nám pro změnu zatleská minimálně dvacet němců, co se vracejí z nějakého večírku.
          Dost, tohle stačí. Odbočujeme do Pařížské projedeme několika uličkama a zastavujeme v ulici s podivným názvem. Jmenuje se Kozí a mimo toho, že v ní sídlí puncovní úřad se ničím neliší od spousty dalších ulic starého města pražského.
          Konec, vystupujeme, tak jak jsme. Na ulici nikdo není a do domu odnášíme věci nadvakrát. Všechno probíhá naprosto normálně až do té doby když nás míjí starší dáma se psem.
          Ani slušné pozdravení " Dobrý večer paní Svobodová", ji nedokáže rozptýlit. Její vytřeštěné oči nás ještě pozorují z hlouby schodiště kde mizí. Vypadá na to, že viděla právě ďábla se svou společnicí.
          Tak teď doopravdy konec. Teď se musím obléct a jít domů do Biskupské. Ještě že to jen několik ulic přes Revoluční. Nedá se nic dělat. Vím naprosto jasně jak by to dopadlo. Martin by šukal celou noc a co pak dál.
          Víme oba jak by to dopadlo. Nesmí se to přehánět. Oblékám se a trošku upravuji. Když se loučíme dole u schodů, mám pocit, že jsem našla toho správnýho kluka. Uvidíme, čas nám ukáže.
          Je to zvláštní, připadám si, jako bych ho měla pořád uvnitř...zvláštní pocit. Snad nejsem zamilovaná....Hrůza, snad jen tohohle se bojím...

Tato a předchozí povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si ji také.
Tato a následující povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si ji také.



Zajímavé netradiční tapety. Staří mistři, 16 až 19 století.
Zajímavé netradiční tapety. Staří mistři, 16 až 19 století.



23.9.2003

Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek

Od 1.1.2019                     návštěv.

Použita počitadla Zeal.cz


© ® Monik.cz