Jsem uprostřed lesa. Je nádherný letní den. Lesní cesta se zatáčí mírným obloukem vpravo. Ještě kousek popojdu a uvidím mítinu kde do roku 1993 stála hájenka. Je mi trošku smutno.
Škoda, že ji v tomhle roce zlikvidovaly. Je to smůla, tenhle domek mohl klidně stát dál a dělat někomu radost z pohodového místa. Státní lesy se ji potřebovaly zbavit a tak to dopadlo takhle. Posledním hajným tu byl táta a když zemřel, tak se sem nikomu nechtělo. Příroda nikoho netáhla a tak to dopadlo, tak jak čtete. Možná, že si někdo dneska drbe hlavu, že tu ten domek není. Nejhorší pro mě bylo, že když jsem s bráchou tu už ruinu chtěla koupit, nešlo to. Lidská nenávist je bezměrná....
K tomuhle místu mě pojí opravdu nezapomenutelné zážitky. Tady jsem se narodila a prožila velkou většinu svého dětství. Narodila doslova. V zimě se sem nedalo dojet a tak mám skutečně v rodném listě uvedenou adresu hájenka Silov, okr Plzeň-Jih. Ten domek neměl popisné číslo a tak je to v rodném listě uvedeno takhle.
O dva roky později se narodil brácha, ten už má v rodném listě Klatovy a pak to byla teprve ta správná legrace. Do školy jsme do měly pět kilometrů. V létě na kole a co teprve v zimě. Jezdit do školy na lyžích se někomu v jihozápadních Čechách, jen tak nepovede. Všude v tý době jezdily autobusy a jen my hezky po svejch. Ale ty večerní nádherný západy slunce a noci na podzim, kdy mají jeleni a daňci říji, ty stály za to. Doopravdy, v té době tam žilo ve volné přírodě docela veliké stádo daňků.
Byla to nádhera. V zimě jsme s tátou jezdily pravidelně přikrmovat a jen málokdo se může pochlubit fotografii, kdy mu padesátikilový divočák chroustá mrkev z ruky. A co teprve, když na jaře přišlo předvést srnčí své novými přírůstky. Daněk měl vždycky trochu odstup, ale srnčí se nechalo i pohladit, za bedlivého dohledu svý mámy.
Fantazie, tohle se musí zažít. O tom jak jsem prožila tohle nádherný mládí, by se dala napsat kniha. Nádherná doba. Nikdy jsem nelitovala toho že žiju na tomhle zapadákově.
Ale, to byly vzpomínky. Teď sedím na hromadě klád. Všechno okolo žije. Stačí se jen chvilku nehýbat a tiše pozorovat. Na okraji hromady která je na druhé straně polní cesty se za chvilku objevuje rodinka malých lasiček. Řádí jako malý uličníci. Všechno musí vyzkoušet. Chvilku si jen hrají a za okamžik je z nich klubko drápků a zoubků. Utíkají takovým způsobem, že mi připadají jako malé autíčko. Nožičky jim kmitají tak, že jim nejsou vůbec vidět.
Máma je pozoruje s nadhledem. Je to pořádná makačka. Všichni se kolem ní batolí a hopsají. Je to parta malých neposedů.
Najednou všechno strne. Prckové se zastaví během okamžiku a dívají se na mámu. Ta ještě chvilku sedí na zadních a pozoruje okolí. Najednou se rozeběhne na druhou stranu cesty a celá parta malých uličníků sviští za ní. Jen zírám. To kapradí pod kterým zmizeli se ani nepohnulo. Byl to jen zlomen vteřiny a jsou pryč.
Pořád je mi ale záhadou, co je vyplašilo. Nic nenormálního tu není.
Teprve za chvilku si uvědomuji, že je slyšet prapodivný zvuk. Pořádně se zaposlouchám a pak mi to dojde. Někdo sem jede s traktorem.
Jak to ti potvůrci zjistili, se ani nepokouším hádat. Příroda je čarodějná. Trvá to určitě dobrých deset minut, než se řev motoru zhmotní natolik, že se ta potvora dá očekávat za zatáčkou.
Kravál najednou ustává. Traktor si vydychne a je chvilku ticho.
Nic není vidět, třebas mu to kleklo. Alespoň, že je ticho. Ptáci se začnou znovu hlásit o své místo na slunci. Pohoda trvá ale jen několik minut.
Najednou se ozve hluk startéru a motor znovu naskočí. Teď už to nebude trvat dlouho.
Za zatáčkou lesní cesty se objevuje traktor. Mládenec který ho řídí je pořádný pořízek. Zastavuje kousek ode mne. Traktor si ještě jednou odfrkne a pak se motor zastaví. Rázem je po nádherné idylce. Lasičky zmizely jako když střelí a všechno je najednou takové průmyslové. Snad tomu dopomáhá smrad ze spálené nafty, nebo syčení unikajícího vzduchu někde v útrobách traktoru. Všechno je najednou jiné, takové neosobní.
Kluk se vykloní z kabiny a zasměje se.
"Budete si muset sednout jinam slečinko, Ta hromada pod vaším zadečkem se bude stěhovat jinam."
Zvíře jedno, alespoň že použil zdrobnělinu. Stejně, ať si trhne nohou. Schválně, co bude dělat když se odtud nehnu.
"Myslím to naprosto vážně. Jinak vás budu muset odnést jinam. Co když zakopnu a upadnu! Dovede si představit, jak si natlučete.
Vyskočí z traktoru a jde je mě. Dá mi před oči dlaň a několikrát rukou zakývá do stran. Vyloženě mi chce vyprovokovat, abych mu odpověděla.
Do očí mi nevidí přes tmavé brýle a navíc musí koukat proti sluníčku. Chci ho trošku potrápit a tak čekám kdy tam dá tu ruku znovu. Jen se o to pokusí, tak po něm vyjedu zoubky. Bleskurychle ucukne, bylo to o kousek.
"Pozor mladíku, koušu a ne málo.."
" Vidím, to abych si dal pozor."
Kousek couvne a znovu se pokusí dát mi ruku před oči. Na poslední chvíli si to rozmyslí a couvne. Podívá se mi zblízka do očí. Nic sice nevidí, ale já ho mám pěkně před sebou. Teprve teď si ho můžu zblízka prohlídnout.
Rošťák jeden. Teprve teď si povšimnu, že je hezkej jako obrázek. Velký modrý oči, hezkej nos a nádherně tvarovanou pusu. Bílé zuby mu z ní doslova svítí, snad proto, že je krásně opálený. Černý vlnitý vlasy má mokrý. Není to ale od potu. Je mokrý celý, jako by se někde koupal. Kde se tu mohl koupat proboha. Všude je les a horko k padnutí. Pokud se člověk chvilku nehýbe, je parádně, ale pokud se potřebuje vyškrábat někam do kopečka a svítí na něj sluníčko, má toho za chvilku dost.
Kluk skloní hlavu a dívá se mi na chodidla u nohou. Potom se narovná a povídá.
"Jsi z Prahy? Promiň, ale holky tady nemají nalakovaný prstíky u nohou lakem Cebio 3 od Chanelu.
Jen si polknu. Jak ten kluk ví že je to zrovna tenhle perleťový modrý lesk. I to pojmenování řekl správně. Moc mi ten dřevorubec do toho lesa nezapadá.
" Pověz, nějak moc toho víš. Co tu vlastně děláš?"
" Stahuju dříví traktorem k silnici, vidíš ne!"
Ani ten jeho dialekt není plzeňský. Je to tutově pražák.
" Kecáš máš to tu jako brigádu, nebo něco podobnýho."
" A že ty taky všechno víš. Co když ne a dělám to jen tak, že se mi chce."
" V tom případě jsi bílá vrána, nebo se tomu říká jinak?"
" Ani ne, ale v něčem máš pravdu. Stejně mě zajímá co tu děláš? Takovýhle hezký holky se nepotulují sami v lese tři kilometry hluboko, kam skoro nikdo nechodí. Slečinka nevypadá na to, že by zabloudila. Takže na houbách, ale tady v tomhle horku nic neroste. Nezabloudila jste nakonec tak trochu..."
To víš, tobě to budu zrovna povídat. "Náhodou vím přesně kde jsem."
" Tak povídej. Na pohádky jsem zvědavej. Už od mala jsem je měl rád."
" Co ty víš. Znáš to tu alespoň."
" Asi ne, když tu stahuju dříví k silnici..."
Chvilka ticha. Neskrývaně si mě prohlíží. Pak se usměje a s uznáním říká.
"Ta naušnice v pupíku je doopravdy parádní. Co takhle ještě někde jinde by taky byla."
Aha mládeneček se vybarvuje, ale co bych čekala, že se bude bavit o lesní přírodě. Se svým ksichtíkem a postavou se na něj určitě holky jen lepí.
"To víš, zrovna tobě to budu povídat..."
" Nemyslel jsem povídat, ale třeba ukázat..."
Začínám se nadechovat, abych mu pěkně od plic odpověděla co si o něm myslím, ale předběhne mě.
" Dobrý, já si jen dělal legraci, co vydržíš, tak už se nezlob."
Koukám uraženě jinam. Takový ten pohled do blba...
" Halo... teď to myslím vážně. Chceš pomoct, nějakej problém. Jsi uprostřed lesů a k nejbližší silnici je to minimálně hodina cesty, spíš víc."
Nakonec nevydržím. Podívám se na něj
" Znáš to tu?"
" Jasně, proč?"
" Tak mi tedy ukaž kde bývala hájenka Silov"
Vyškrábe se na hromadu klád, na které sedím a ukáže do prostoru za mnou.
" Támhle na kraji tý školky, ale není to odtud přesně vidět. Je vidět, že to tu znáš, ale co bylo na pravý straně tý hájenky...pověz."
" Chceš mě zkoušet? Znám to tu určitě líp než ty. Byla tam kamenná studánka. Možná že ještě je, ale nevím, dlouho jsem tu nebyla. Minimálně tři roky."
" A vedle stála nádherná lípa, snad třista let stará. Je mi líto, ale lípa šla dolů loni na podzim když tu byla ta pořádná vichřice. Tenkrát to odnesl skoro celý les. Dodnes ty polomy kluci likvidujou. .....Tak už mi řekni co tu hledáš.
" Mamka pochází odtud. Narodila se a zemřela v tomhle domě. Škoda, že je z něj jen rozvalina. Pořád mě to sem táhne i když je to dneska jen pár kamenů. Vracím se sem ráda jednou za čas. Je tu nádherně. Pořád je tu líp než v Praze kde normálně bydlím. Tady jsem prožila nejkouzelnější čas mého dětství...."
Kluk se seskočí na zem.Vezme mě za ruku a přitáhne si mě k sobě. Je to zvláštní. Nepřipadá mi to nějak nesmyslné. Když to domýšlím teď po nějaké době, uvědomuji si že jsem to vlastně čekala.
Nádherný políbení na ústa a pak několik lehounkých na zavřená oční víčka. Pomaličku otevírám oči, abych se na něj podívala.
Jeho nádherný ústa jsou přímo přede mnou.Překrásný modrý oči si mžiknou a mě to nedá. Nádherný dlouhý políbení které je odpovědí od moji maličkosti se mu určitě líbí.
Pootevřu zoubky a nechám ho vklouznout dovnitř. Skoro okamžitě následuje můj jazýček svým. Jezdí svojí neposednou špičkou jazyku proti mojí. Pouštím jej na kus dovnitř a když je dostatečně daleko pomalu stisknu zoubky k sobě. Pomalu a opatrně, abych mu neublížila. Nejdřív sebou trhne, pak ale cítí, že to dělám opatrně a uvolní se. Pomaličku si ho stisku trošku víc. Nemůže se ani hnout. Totálně se mi ho podařilo uzemnit. Nejsem ale bestie. Přeci ho nebudu trápit jen tak.
Je to parádní kluk a docela se mi líbí. Takovej mladej býček co ošukává to, co se mu podaří ulovit. Co si budu nalhávat, je jako já. Máme na věc sexu asi stejný názor.
Pořád jej držím, ale pomalu se k němu přitisknu. Kluk má stále zavřený oči a pořád čeká, co bude dál. Přitisknu se ještě kousek. Ruce mu dám kolem krku a kousek se na něj pověsím. Posunu se kousek dolů. Hlavu mám zakloněnou a nechám se od něj nádherně líbat. Prsa v lehounkém tričku bez rukávů k němu polehoučku přitisknu. Ještě chvilku počkám, pak se pootočím tak abych ho cítila na stehně.
Jestli není kamenný a nebo se zrovna nevyšukal, musí zareagovat. Zatím to tak vždycky bylo a nemyslím si že to bude tentokrát jinak.
Zareagoval naprosto správně. Netrvalo to ani třicet vteřin a cítím na noze jak mu začíná topořit a tvrdnout. Jsem potvora, musím si ho vychutnat do dna. Kousek se pootočím a dovolím mu, aby si v pusince nahmátl spodní část náušnice, co mám v jazýčku. Děsivá reakce. Trvá to snad jen pět vteřin a stojí mu jak mladému hřebci.
Cítím se parádně. Toho kluka jsem vyhecovala do téhle reakce určitě v době do tří minut. Po celou dobu mě líbal a hráli jsme si jen jazykem v mojí pusince.
Ruku kterou jsem měla za jeho hlavou se spouštím podle jeho hrudníku. Jedu mu po těle pořád dolů a končím u montérkových kalhot co má na sobě. Kluk se pořádně vydýchne a kalhoty jedou dolů. Slipy pod nima, už toho moc nezachrání.
Stojí mu tedy doopravdy jak mladému hřebci, vlastně ještě víc. Příro není kolmo od těla, ale stojí mu tak, že má žalud nahoře u pupíku. Po hmatu se sesunu až ke kořenu. Po celou dobu mám zavřené oči. No zavřené, vždycky si jen tak mrknu, jestli na nás někdo nekouká. Jsem asi blázen. Chtít se pomilovat s úplně neznámým klukem kterého znám pět minut....
Sjíždím mu po přirození už dolu. Beru do dlaně jeho kuličky. No kuličky, jsou to doslova koule. Ani se mi nevejdou do dlaně. Má je tak rozpálený, že mu visí daleko pod tělem. Nádherný pocit když si s nima můžu hrát. Přehazuji si je v dlani jako dvě malé kulečníkové koule.
Kluk drží a ani se nehne. Až když mu sevřu kůži nad nima a doslova mu z ní udělám pytlík pro obě varlata, začne trochu protestovat. Okamžitě ho pouštím a jen mu je lehounce masíruji.
Rukou mu pouštím tu nádheru dole a jedu dlaní po jeho přirození. Nemám k tomu dál co dodat. Je to prostě klacek. Takovej silnej a tvrdej klacek. Kůžička nad žaludem je dole a na špičce, když tam dorazím, cítím pár kapek. Fakt, je nažhavenej jako dábel.
Tohle ale znám. Většinou je to fofrník jak jsou hotový, a holka aby si to pak dodělala sama.
Na to tedy nejsem zvědavá.Uvidím co vydrží. Dívám se mu na jeho příro pěkně zblízka a pozoruji jak se rytmicky zdvihá a klesá. Je to tak půl na půl. Musím ho nechat trošku uklidnit a pak se mu teprve věnovat. Nemá cenu to uspěchat. A i kdyby, nevadí, na tohle je jeden zaručenej recept. Nepustit ho do sebe a udělat mu to rukou. Pak hošánek vydrží několikanásobný solidní záhul a trvá mu to podstatně dýl než se udělá.
On stále stojí, ale já si sedám si na klády proti němu. Pozoruji jak se mu příro rytmicky zvedá a klesá. Nevypadá to na to, že se jen tak uklidní.Vezmu ze spodu za kuličky. Udělám z dlaní mističku a jeho mužství do ní vložím. Přizdvihnu obě dlaně kousek nahoru a potěžkám je.
Zvíře jedno. Má je jak malý býček. Jak velikostí tak i váhou. Je teplo a tak mu visí pod tělem hezky daleko.
Podívám se na něj nahoru.
" Jsem drzá, co?"
" Trochu, ale to nevadí. Je to docela příjemný."
" Musím uznat, že tahle velikost se jen tak nevidí."
" Velikost čeho...?"
" Vždyť víš. Není moc lidí kteří by měly takovýhle ...řekněme rozmnožovací orgány.."
" To jako myslíš koule...?"
" Jo, to myslím koule, ať je po tvým. Já se vyjadřuji jen trochu opatrněji."
" Jasně, dámy o tomhle mluví spisovně, ale to je snad slovíčkaření. Zvlášť když mi je alespoň minutu držíš v dlaních a evidentně se ti to líbí."
" Komu by se nelíbilo držet v dlani takovouhle chloubu. To bych musela být naprosto tupá."
Chvilka ticha... " Máš to ráda?"
" Jako co?"
" Ale zase slovíčkaření. Miluješ se ráda?"
" Co ty?"
" Jasně, kluk je na to seřízenej. Vždycky a všude...Tak co, odpovíš mi?"
" Jak kdy."
" Tedy rozprávka je s tebou perfektní. Abych se připravil na dlouhej rozhovor."
Pomaličku mu začnu masírovat varlata v jedné dlani a je rázem po rozhovoru.
Polehoučku si je přehazuji v dlani jako kulečníkový koule. Zase musím přiznat, že je má takový, že se mi obě do dlaně nevejdou. Nakonec držím v ruce jen jednu a drnkám mu na nerva.
Aha, výraz "drnkám mu na nerva". Tak to toho dotyčnýho držíte za kuličku. Máte ji v dlani a dvěma prsty, palcem a ukazováčkem mu jemně masírujete spermovody. To jsou ty trubičky který má chlap v pytlíku nad kuličkou.
Když to děláte přiměřeně hrubě, uvidíte jak se pod vámi rozklepe. V podstatě mu nemůžete ublížit, ale je nutný vyvarovat se nějakýho velkýho násilí.
Jak povídám, škubne sebou pokaždý když se mi podaří zadrkat si o ně. Podívám se na příro. Už se neklepe a není ani na začátku konce. Teď je ten kluk připravenej akorád.
Čím víc se na něj dívám, tím větší mám na něj chuť. Jen to prostředí se mi moc nezdá. Nevadí mi oni tak to, že je to v přírodě, ale nemám pod sebe nic a milování s rozpíchanými koleny od jehličí je na míle vzdáleno od mého ideálu.
Chvilku se rozhlížíme oba okolo sebe. Skoro oba najednou vidíme o kus dál parádní hustý mech. Oba se pohnem skoro ve stejný okamžik. Skoro to se mnou škubne.
" Co je, co se děje.."
" To je strašný, vždyť my myslíme skoro stejně."
" Dobrý a to tě trápí...máš problémy..."
Skoro jako kdyby řekl, že jsem blbá... .Trošku mě to zabrzdilo a jdu pomaleji.
" Sem to tak nemyslel... tak se nezlob!"
Otočí si mě k sobě a nádherně políbí. Všechno je rázem zapomenuto a pocit, že když budu chtít, můžu mít tohohle pěknýho kluka převládá nad vším.
Jsme u mechových polštářků. Klekáme si proti sobě. Mládenec na sobě už nemá nic. Po cestě k mešíčku jsem z něj svlékla i košili. Je řada na mě. Překulím se na záda a najednou si sundavám kalhotky i džíny. Nemusím se ani nijak moc snažit. Mejch pětašedesát kilo a stosedmdesátosm cenťáků je docela solidní štíhlá ženská. Blonďatá krátká hříva jen dokresluje moji maličkost.
V okamžiku kdy si nad něj klekám mi něco dochází.
" Jak se vůbec jmenuješ..."
" Martin, promiň vždyť vlastně nevím ani jak se jmenuješ ty..."
Mám pocit že mu nebudu nic nalhávat. V okamžiku kdy jsem nad ním skloněná a jemně mu začínám žmoulat zoubky ouško,mu zašeptám. "Eva, jako ta v ráji, víš.."
Jen položí hlavu zpátky na mech a normálně hezky se rozsvítí. Radost z něj jen vyzařuje. Je jak sluníčko.
Klečím nad ním a sundavám si tričko. V tomhle horku by stejně člověk nejraději chodil bez ničeho. Jeho ruce šmátralky se vydávají po mém bříšku nahoru. Pomaličku se přibližují k bradavkám.
První dotek je jak uvolnění přetopeného kotle. Normálně mi dostane. Schoulím se nad ním do klubíčka a nechám se od něj hýčkat nádhernými doteky. Jezdí kolem dvorce a pomaličku se přibližuje k samému středu. Po dlouhé předehře si střed bradavky vezme mezi prsty a kousíček popotáhne.
Skloním se nad ním a nechám ho, aby si mohl jazýčkem a pusinkou hrát s bradavkou jak chce. Je fantasticky jemnej. Normálně cítím jemný mravenčení po celém těle.
Nechávám ho, aby si hrál ještě chvíli. Nakonec nad ním znovu pokleknu a šmátrám v džínách. Je tam v malý kapsičce.
Nejsem blázen, abych si do sebe pustila hned napoprvé naprosto neznámýho kluka na ostro. Jsem odvážná asi až dost, ale až zas takhle, to ne.
" Dáš si ho tam sám a nebo mám já..."
" Je to na tobě. Kdyby se s ním něco stalo.... Alespoň to nebudeš vyčítat mě."
" Máš smůlu, kdyby se s tím něco stalo, budu ti to stejně vyčítat...víš."
Pomaličku nasadit a pak pomalu rozbalit na tohle pořádný příro, chce trochu času. Nakonec je ale všechno jak má být. Musím uznat, že to přirození je doopravdy kus. Dost, hodnocení si nechám na konec.
Přiznám se že cítím jak se ve mně všechno uvolňuje. Okamžik kdy si ho nasazuji na okraj dírky a pomaličku ho nechávám vklouznout dovnitř je trošku bolestivý, ale zároveň naprosto nepopsatelně krásný. Pomaličku až na konec. Paráda, kluk drží jako býček a ani se nepohne. Naprosto strnul a nechává to všechno na mě.
V okamžiku kdy se dotýká mojí pochvičky až na konci, jsem na doraz opřená o jeho stehna. Kousek si popojedu ven a znovu dovnitř. Paráda....Cídím jak se ten jeho obrovský rozšířený žalud tře o vnitřní stěnu pochvičky. Ještě několikrát pomaličku a polehoučku.
Dívám se Martinovi zblízka do tváře. Šťastnej jak malej kluk. Normálně svítí. Jak říkám, jako sluníčko. Otevře oči a usměje se na mě.
" Umíš..."
Jen se pousměji a začnu na něm pořádně jezdit. Každý doraz je až do konce a musím přiznat, že mi dává zabrat. Trošku víc se mu zvětšil, jak na délku tak na sílu. To první, je u mě znát hodně. Naráží mi na konec pochvičky a trošku to bolí. Vím, že to za chvilku přejde a tak si na něm řádím s neztenčenou silou. Za chvilku už bolest nevnímám. Jaksi to k tomu patří a tak se nabodnu doopravdy až na konec.
Kluk si pomaličku začíná pohekávat a na čele mu vystoupily krůpěje potu. Ještě chvilku a bere mě za boky. Zastavuje si mě a pak mi dává ruce na zadeček.
" Počkej chvilku, umíš...mít takovou pěknou kočku. Jsi jak proutek, ale pičku má nádhernou. Dlouhou a pružnou prostě parádní."
Pouští mi zadeček. Klidně bych mohla jít do toho znova, ale nechce se mi. Skloním se nad ním a začnu ho líbat. V okamžiku kdy je u mě v pusince jazýčkem se sevřu dole. Stisknu u příro u kořene a chvilku počkám. Kluk pode mnou strne. Počkám až se uvolní.
Po chvilce se stále sevřená posunu pánví dopředu a dozadu. Jen si hekne a vzdychne. Pro něj je to jako by jsem mu masírovala příro sevřenou rukou. Navíc je jen to, že to uvnitř pěkně klouže a je tam teplo.
Ten rozdíl teploty je i pro mě nádhernej. Co si budeme nalhávat. Jeho chladný příro se ve mně jenom poškubává. Jsem venku a držím ho jen za žalud. Nedočkavě čeká až si ho začnu znovu brát dovnitř. Je nadrženej tak, že se mu nedočkavostí poškubává a stoprocentně si po kouskách ucmrndává. Nechám ho znovu uvolnit a pomaličku se nabodávám. Hezky pomaličku, polehoučku. Nic se nesmí upospíchat. Jedu doopravdy zase až na konec.
Vnímám tu koncovku tak, že trošku zabolí. Ale ta dýlka za to stojí. Takovej klacek. Jen si ho v sobě hýčkám. Chvilku se na konci zastavím a pokusím se trošku líp posadit. Kousek víc roztáhnu nohy a pak ho pořádně uvnitř sevřu.
Jen si hejkne. Ztuhne a kdybych ho štípla do pěknýho svalnatýho zadku, ani by na to nereagoval.
Kousek povolím a znovu sevřu. V pravidelných intervalech si ho cvičím na větší záhul. Po minutě se pomaličku uvolňuje a přestává se tvářit vyděšeně. Pomaličku nad sebou začíná zase získávat kontrolu. Doposavad se musel soustředit jen na to, aby se neudělal.
Když jsem přesvědčená, že to ustojí, začnu pohybovat pánví dopředu a zpět. Pořád sevřená jen na krajíčku. Uvnitř se mu tak žalud může omezeně pohybovat v mojí pochvičce. Je to jako když mu ho na okraji pevně držím a zároveň mu žalud na rozšířené části fantasticky dráždím.
Tohle nemůže nikdo dlouho vydržet. Chvilku se ještě pohybuji, ale Martin mě zastavuje.
" Nemůžu, přiznávám se, že tohle neznám. Jsi jednička. Udělal bych se, ale nechci. Chtěl bych se s tebou milovat a ne se jen vyšukat. Víš co myslím?"
Ten kluk se mi líbí čím dál tím víc. Není to žádný maniak který si chce jen vystříknout a dost. Tenhle kluk chce aby to měla hezký i jeho partnerka a když se nedokáže udržet, tak i s jistým sebezapřením to přizná.
" Trošku jsem tě jen poškádlila. Třeba to bude ještě lepší"
" Klidně věřím, ale nech mě vydechnout. Měj jsem ho jak v kafemlejnku."
" Seš stejně dobrej. Málokdo tohle vydrží..."
Čím dál víc se mi ten kluk líbí. Je jako droga. Kousek ho okusíte a chcete víc.
" Máš pocit že vydržíš, nemyslím jen slíbit, ale doopravdy vydržet."
" Pokusím se... udělám co se dá. Když bude nejhůř, jsem okamžitě venku..."
Ten rošťák ví přesně o co mě jde. Chtěla bych ho mít doopravdy. Ne přes gumu, ale na ostro. Jako by mi četl myšlenky zvíře jedno.
" Dáš si doopravdy pozor. Nepůjdeš do mě."
" Ne..."
" Myslím to vážně!"
" Já taky, přeci tě nechci ztratit. Vím že by byl konec."
Je to jako si zahrávat s ohněm. Vědomě vím, že bych neměla, ale strašně ho chci. Chtěla bych si ho vyzkoušet až do konce. Je to jako dráždit kobru holou rukou. Na jednu stranu věřím, že je naprosto zdravej, vypadá že je si vědomej následků kdyby to nebyla pravda. Na druhou stranu červíček hloubavosti je stále cítit. Dost musím se rozhodnout. Dítě mi udělat nemůže, tak to risknu. Když to vyjde, budu mít kluka kterého mi bude kdekdo závidět. Ne nadarmo se ví, že samička v lidským rodě nejdřív hledá samečka podle vzhledu. To je to první co ji zaujme. To ostatní přijde až potom. Prvotní je jak vypadá.....
Ještě chvilku uvažuji. Martin se na mě dívá a čeká. Dost, je rozhodnuto. Chci ho a dost.
Povysunu se nahoru a vyvléknu se z něj. Kousek si poodsednu a svléknu mu z přirození gumu. Otočím ji obráceně a podívám se. Nic tam není. Ani si neucmrndnul.
" Spokojená..."
" Promiň, to ze zvyku. Jistota je jistota. Neznám tě."
" Já vím. Bude z nás parádní dvojička."
Toho dne ani netušil co řekl. Nevěděl, co se v dalších sedmi letech stane. Že nás bude znát polovina pornoevropy a z českých aktérů budeme jedni z nejznámějších. Přiznám se, že ani moje maličkost netušila, že jednou potkám svou dávnou kamarádku Moniku. Ta že se k nám přidá a s naším kamarádem Jiřím utvoří druhou dvojici která nám bude tvrdě konkurovat. A co ani jeden z nás netušil, že přijde doba kdy mě přinutí Monika k tomu, že napíšu, jak jsme se my dva seznámily. Tohle všechno se bude odehrávat ale až jednou po několika letech......
" Jak to víš..."
" Vím to. Hned jak jsem tě uviděl...."
Klečím nad nim a pomaličku se nabodávám. Konec kecům. Jdeme na to. Uvidíme, co chlapeček vydrží.
Pomaličku až na konec a znovu sevřít na okraji. Znovu se posunout pánví dopředu a zpět. Teď je to o poznání lepší. Příro se uvnitř jen svíjí. Nevím jak je to možné, ale věřím tomu klukovi. Věřím že se do mě neudělá. Radši by mě ze sebe strhnul a uhnul někam na stranu, jen aby se to nestalo.
Fakt, je špičkovej býček. Kroutím se nad ním pořádnou chvíli a drží. Čím víc se snažím, tím víc se mu to líbí. Jsme na tom tak stejně. Svítí jako sluníčko. Je parádně nažhavenej. Příro má jak tlustý klacek. Je jako kláda. Tvrdej jak kámen. Neuvěřitelnej pocit. Nakonec se šukáme navzájem a nikdo nemá navrch. Jedeme oba jak o závod. Pokoušíme jeden druhého přetrumfnout, ale nejde to. I když se snažím co nejvíc. Nedokážu ho přemoct. Ten kluk je prostě lepší. Jen o kousek, ale je.
Nakonec mě dostává na kolenou zezadu. Je to jak sen. Nádherná šukačka, kdy si mě skoro bezohledně bere zezadu, je tak nádherná, že se na ni nedá dlouho zapomenout. Nakonec píchá tak zuřivě až to bolí.
Kozičky se mi jen klepou. Skláním se před ním. Jsem na kolenou a pokládám si lokty na zem. Hlavu mám skoro až v mechu. Nechám se nabodávat nádherným přirozením, až do konce. Cítím jak se žalud tře o stěny pochvičky a vnímám že se konec blíží. Jezdí ve mně teď trošku našikmo. O to je to lepší. Žalud se ještě víc tře o stěnu.
Ještě chvilku a je to tu. Na poslední chvíli ho ze mě vyndá. Přitiskne na moji chvějící prdelku a vystříkne. Vnímám ještě, že první pramínek mi jde přes hlavu. Dalších několik se mi snáší zezadu do vlasů. Poslední finále končí na zádech a prdelce. Orgasmus se u mě rozbíhá v okamžiku jeho posledních výstřiků. Nevím ani kolik jich bylo. Paráda, nic nevnímám, celá se jen klepu. Chvilku se nedokážu nadechnout. Je to jak v pohádce. Není k tomu skoro co dodat.
Paráda, kdyby mu to vydrželo do důchodu, vůbec se nebudu zlobit. Je jednička. Musím uznat, že takhle hezky jsem si neužila hodně dlouho.
Bere mě na záda a odnáší do jezírka které tu vzniklo po nějaké všivé melioraci. Ale čistá nádherná osvěžující voda. Smíváme ze sebe všechen pot. Můžu si spláchnout hlavu s výsledky jeho snažení.
Je mi jasné, že tady se byl vykoupat než dojel s traktorem ke mně. Je to také první místo kde jsme si domluvily první rande.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek