Dnes tedy kuličky a podobné věci. Existuje několik druhů. Vezmeme to popořadě od těch nejstarších.
Kdysi dávno, ještě ve staré Čině je na malbách znázorněno vkládání kuliček do pochvy ženy. S největší pravděpodobností naprosto v prvopočátku to údajně bylo z donucení, ale postupem času se to zalíbilo i těm které do toho byly nuceny. Potom si je tam ženy vkládaly samy pro své potěšení. Z největší pravděpodobností tohle probíhalo určitě dříve, ale teprve v Čínských svitcích, se to zachovalo v písemné podobě.
Z vyobrazení šlo o dvě klasické kuličky navlečené na ozdobné šňůrce. Z hlediska pocitů u ženy to není zrovna nic suprového. Jde jen o to, že má něco uvnitř, ale že by ji to nějakým způsobem stimulovalo..... Není to prostě nic převratného.
Možná, že už v téhle době vznikly půlený kuličky. Je to už částečný pokrok k posledním typům. Tyhle kuličky se vyznačují tím, že se do duté větší vloží ještě jedna o hodně menší ale těžší. Pocity jsou samozřejmě podstatně jiné než u těch původních. Nejdřív je nutné si uvědomit, že při každém kroku se těžiště těla přenese dvakrát. Uvnitř těla se to potom projeví, jako když se uvnitř něco pohybuje. Je to docela příjemné, a někomu se to zdá, jako nejvyšší vrchol jakého se dá dosáhnout.
Poslední pokrok nastal až s rozvojem kovových výrobků a plastů. Je s podivem, čeho všeho se dá dosáhnout. Podstata posledních mechanických kuliček je v tom, že v té duté větší, je na kovové struně upevněna menší, která je taky jako u předchozí podstatně těžší. Princip je v tom, že ta malá se uvnitř té větší pinká ze strany na stranu a klepe do stěny. Není to nějaké šílené mlácení a klepání. Tohle ti rošťáci vymysleli velice fikaně. Kulička uvnitř klepe na tu vnější jen takovou silou, aby to bylo příjemné.
Jako další je do téhle skupiny možné zařadit vibrační vajíčka. Jsou to věcičky, které se dají dálkově ovládat. Buď jen vypínáním a zapínáním, u těch lepších je zajištěna i možnost regulace vibrací.
Prosím, uvědomte si, že se stále bavíme o věcech, které se dají vkládat dovnitř a vše je řešeno mechanicky nebo elektricky na baterie. Základem všeho tohohle snažení je to, aby Vás to nijak neomezovalo a nebránila to v žádném pohybu. Žádné šňůry a kabely. Naprosto nic takového. Zvenku nikdo nesmí poznat, že něco máte uvnitř a užíváte si. Mládenci by se možná docela divili, kolik hezkých koček kolem nich chodí a užívá si. Ze svého okolí znám minimálně dvě kamarádky, které jsou docela naštvaný, když si je nemůžou vzít ten jeden týden z měsíce.
Tak, dostáváme se k tomu proč a kdy.
Proč, má tří možnosti. Buď si kočka sama chce udělat radost. Je to většinou zpočátku ze zvědavosti, jaké to je. Pak se jí to zalíbí a začne je pro svý potěšení nosit občas. Pokud tomu propadne a nosí je pořád, není něco v pořádku. Tohle se většinou odehrává v manželstvích po pěti létech. Ve velké většině za to může soužití v rodině. Znám dvojici která spolu spí jednou za měsíc. Až na tohle, to jejich manželství funguje naprosto normálně. Mají spolu nádhernýho kluka a kouzelnou holčičku. Moje kamarádka to prozatím vyřešila tímhle kuličkovým způsobem. Jako náhrada to po nějakou dobu určitě stačí. Co bude dál, je otázka.
Druhá možnost ve velké většině případů je ta, že holka chce udělat tý svý polovičce radost. Většinou kuličky přinese domů kluk a snaží se svou partnerku přesvědčit, aby to zkusila. Pokud Vám to vyloženě není protivné, zkuste mu vyhovět. Ponechte pro tentokrát stranou všechny předsudky a zkuste to. Uvidíte, že nebudete litovat. Jen tak mimochodem, Vaše drahá polovička se k Vám bude chovat naprosto jinak. Je zajímavý jak tohle ty kluky rozparádí a svým způsobem rozněžní.
No a poslední možnost je, že chci někoho pořádně překvapit. Pozor na to. Musí na to ale mít. Pro někoho kdo Vás má za dámu a skoro se bude bát Vám políbit ruku, to může být pořádná šumivka. Je nutný si dávat pozor na jeho reakce. Je klidně možný, že se mu potom ani nepostaví.... Takže pozor na překvapení takového formátu.
Jako další se v návaznosti na předchozí řádky jeví sice jako druhořadá, ale pro holku dost podstatná záležitost barvy a provedení. Z vlastní zkušenosti musím říct, že dvě barvy bílou a černou v tomhle případě nesnáším a červenou snad může snést jen totální zhýralec. Pokud si můžu vybrat, je pro mě na prvním místě kovově lesklá zlatá, potom stříbrná. Nakonec bych snad snesla tělovou barvu... Pozor, mluvíme pořád o kuličkách a podobnejch věcech.
Teď z vlastní zkušenosti. Kuličky musí být opravdu z kovu. Ideálně se udržují a mají ještě jednu fantastickou vlastnost. Dají se dát do lednice a pořádně podchladit. Pozor, ne do mrazáku. Jinak si ji spálíte.
Vidíte z čeho všeho, se správný požitek skládá. Je neuvěřitelný, na co všechno se přijde. Jak takovou maličkost vylepšit.
Tak, to jsme se dostali od starých dřevěných, až po ty zlatě se třpytící krásně chladné kousky kovu.
Mládenci, přesto se stane, že prostě tu svou k tomu nedonutíte. Bude vám vzdorovat a vymlouvat se. Nemá cenu jí to nějak znepříjemňovat. Kdo ví, třeba jednou přijdete domů z oslavy u kamaráda a najednou zjistí, že to zas není takový špatný nápad. Jen nepropást tu správnou příležitost.
Dostáváme se k další podstatné věci. To znamená " kdy si je vzít ".
Částečně jsem vám odpověděla v předchozích řádcích. Přesto je nutné si to pořádně rozmyslet. Pominu takovou jasnou věc jako je návštěva lékaře. To musí být samozřejmostí. Samozřejmé je, že tuhle legraci si může dovolit jen naprosto zdravá ženská. Jakákoliv anomálie je alarmující a ve velké většině je nejrozumnější, co nejrychleji navštívit lékaře. Ze zdravotních výzkumů ve Francii a Německu je naprosto v pořádku jen polovina populace. Mám za to, že na tom nebudeme lépe. Spíš bych si myslela dík naší životosprávě a způsobu života, že jsme na tom hůř. Tak tedy jen polovina z nás si to může dovolit. Je naprosto nutné sledovat svůj zdravotní stav. Ale ne, to přeci nebudu psát. Tohle je naprosto samozřejmé.
Takže kdy ??? je to trochu problém. Spíš lepší je si říct, kdy určitě ne !!
Není asi nejlepší nápad vzít si je do sebe na první rande. Nikdy nevít,e kam půjdete a co budete dělat. Rozhodně není nejlepší, mít je v sobě a jet na koni. Jízda na kole také není nejvhodnější. Pokud půjdete na první rande se šéfem a budete se muset ( nebo se chcete ) s ním vyspat, není to taky nejvhodnější doba pro takovéhle experimenty.
Co je ?? Není nad přímou mluvu.
Určitě nemůžete nic zkazit tím, že si je na poprvé vezmete na nějakou procházku. Bude to pro Vás poučný z toho důvodu, že poznáte jak na ně vaše tělo reaguje. Jakým způsobem se máte pohybovat a jakým způsobem jít. Někdy stačí jen změnit rytmus chůze a cítíte je jako buben v sobě. Jindy se potřebujete soustředit a potom je lepší to v sobě vypnout. Stačí se třeba jen míň houpat v bocích a nebo nedošlapovat na patu. Okamžitě je všechno jinak. Tohle je nutný si vyzkoušet, abyste si to mohli regulovat tak, jak chcete.
Ubezpečuji Vás, že se změní i vaše psychika. Budete se víc kontrolovat, víc si dávat pozor na to, co říkáte a děláte. Marná sláva, když je máte uvnitř, musíte na sebe víc dávat pozor. Žádný utíkání na autobus. To pusťte z hlavy. Zrovna tak, klusat jako kůň ze schodů. Na to rovnou zapomeňte.
Ještě jeden postřeh. Ve velké většině, Vás to donutí chodit zpříma a mít půlky u sebe. Prostě budete sevřená. Zadeček stažený a prdelku sevřenou. Pozor, zadeček a prdelka není to samé.
Je s podivem co taková maličkatá věc dokáže. Za čas se dokážete dokonale ovládat. Nebude pro Vás problém při procházce kolem Vltavy donutit svoje tělo k tomu, že se skoro uděláte. Pokud u sebe budete mít někoho, komu věříte a nebo kdo ví, že je máte uvnitř. Klidně si potom můžete dovolit popustit svoji fantazii a nechat se unášet nádhernými vlnami slasti. Znám pár který dokázal při tanci a byl to obyčejný ploužák, i několikanásobný orgasmus. Moje skoro nejlepší kamarádka se dokázala udělat při tanci třikrát za sebou. Z vlastní zkušenosti vím, že je to možné. Nepotřebujete při tom pochodovat jako závodník. Pomalé táhlé pohyby a pocitový vjem, že mu stojí a má ho k Vám přitisknutého je v tomhle případě daleko rajcovnější nežli chůze o závod.
Nezapomeňte, že vaše polovička pro kterou jste si to do sebe vzala je vedle Vás. Mimochodem, byl by to dřevák a mizera kdyby se k Vám nechoval jako ke královně. Minimálně myšlenka, že ví, že je tam máte a ostatní ne. Už to je pro něj přeci neskutečně povznášející.
Zaručuji Vám, že bude ve společnosti k Vám neuvěřitelně galantní. Není nad to nechat se od své drahé polovičky hýčkat. Každé z nás to dělá dobře. Nemá cenu si to nechat ujít. Každá jsme svým způsobem ješitná. Co si budeme nalhávat. Prostě to k nám patří.
Závěrem, není nutné vědět kdy si je vzít. Je nutné vědět kdy si je nevzít. Snad Vám to tenhle odstavec alespoň částečně nastínil.
Dostáváme se k další věci. Tou jsou extrémy.
Maličkost, vezmu si do sebe kuličky. Což si tak nevzít kalhotky. Prostě jít jen tak. Cožpak se Vám to po přečtení řádků nahoře nevybavilo?? Jak vidíte, došlo i na tohle.
Co si budeme povídat. na tohle musí být kočka odvaz. I totálně morálně uvolněný holky na tohle mají jiný měřítko.Neříkám, že se to nehodí, ale.... Musí na to být doba, nesmí to být příliš často a musím počítat s následky. Jiné je to v uzavřené společnosti kde se všichni známe. Víme, že takovouhle vylomeninu dokážeme jen jednou za dva roky. Pak je všechno v pořádku. Jestliže se takhle předvedu na prvním rande s klukem, na kterém mě záleží, nebude mě brát jako úplně normální. Zase je tu to co jsem napsala před tím. Vědět kdy ne, je důležitější nežli doporučení kdy ano.
Finální rada. Pro legraci, v partě kde se známe, to určitě nemůže uškodit. Zvlášť když je nás víc nežli dvě. Pak to má spráný grády a můžete se těšit, že si užijete. Podmínka je, že se znáte a víte, s kým půjdete. Pak je to fantastický a všichni na to rádi vzpomínají. Pokud je situace nejistá, neexperimentovat. Zůstat spíš konzervativní a vědět své. Vždycky můžu couvnout. Líp se ale couvá s kalhotkami, nežli bez nich.
Kapitola sama pro sebe, je povídání o vibračních vajíčkách. Patří to sice trošku do jiné kategorie, ale budiž.
Nebudeme se tu zabývat systémy, které jsou připojeny na nějaký vnější zdroj. Teď se nám jedná o vibrační vajíčko, které je maximálně na baterie. Jak jsem psala, žádné kabely a vnější připojení.
Takže, vibrační vajíčko. Je to věc, která ve Vás dokáže neuvěřitelný věci. Existuje ve dvojím provedení. Buď se dá jen zapnout a vypnout a nebo má regulaci vibrace. Samozřejmě lepší je ten druhý způsob. Tím prvním se snad ani nemusíme zabývat. Snad jen u typů které dovolují přednastavení síly vibrace. To je tak že si napřed nastavíte jak se to ve vás má chovat a potom si ho zavedete. Pokud chcete změnu, není možná. Prostě, buď je to silné moc a nebo málo. Obojí je na nic. Když si vybrat, tak pořádnou věc a ne odfláknutý paskvil. Pokud vím solidní věci dělají S.A.E. a Kanada. Nikdy nebrat Polsko a USSR. Slušná úroveň je u U.K. a Holandsko. Ještě možná D. Pokud si můžu vybrat S.A.E. Je s podivem, že takováhle zemička vyrábí takhle fantastický věci.
Takže dál.Podstata toho všeho je, že jen vy a nebo ten, kdo vás má možnost dráždit o tom ví. Jinak to ztrácí smysl a je to o něčem jiném.
Ve velký většině jsou na tohle dva. Holka je většinou v poloze částečného donucení. Pozor, tohle není na závadu. Většina z nás to i vyžaduje. Líbí se nám totiž role otrokyně.
Ale ne, nebudu zacházet do extrémů. Je pravda, že se nám líbí, když nás kluci zlobí a dráždí. V okamžiku kdy si s někým vzácným povídáte a on to ve Vás spustí, byste ho roztrhli, ale... Věřte, že pokud ten váš Vás chápe a ví, jaká jste, v tomhle okamžiku to určitě nebude. Je to málo, ale pro někoho jsem řekla dost.... Ostatní si domyslete.
Jen osobní zkušenost. S Jiřím tuhle hru hrajeme poměrně často. Dnes přesně vím, kdy se ve mně zhmotní a kdy ne. Jen dvakrát se stalo, že to bylo jinak. Jednou někomu připaloval cigaretu a podruhé mu ovladač vypadl na zem a on si jej botou přišlápl, aby mu jej nikdo neodkopl.
Jak říkám, do tohohle člověk musí dospět. Nemůže se to stát hned. Jak se říká, musí dozrát. Všechno chce čas.
Jednou z podstatných věcí je to, že tyhle kvalitní hračky jsou pořádně drahý a druhá záležitost.... Prostě na to musí být souzvuk duší. Někdo toho nedosáhne po dvaceti létech a někdo je v pohodě po dvou. Osobně si myslím, že hranice kdy jim to funguje opravdu parádně je někde u tří let. Věkově bych si tipla u holky pětadvacet, u kluka osmadvacet let. V tomhle věku jsou psychicky vyzrálý tak, že ví, co chtějí a co je důležitější. Ví jak toho dosáhnout. Osmnáctiletý děti sice můžou mít zase děti, ale jak dál...
Dost... nechme toho. Skončíme s teorii a přejděme k praxi. Svým způsobem to bude rozhodně zábavnější.
Je pozdě ráno. Dneska nemusím vstávat. Máme dnes naprosté volno. Nevím co se děje, ale dnes musí být domeček naprosto prázdný. Nikdo nevíme, jaká je ta pravá příčina. Jen doufám, že nám ho nechtějí prodat. Musí to být pádný důvod, že ho na jeden den odstavili. Žádné vysvětlení, jen striktní příkaz, že dnes se nejede a nástup až zítra odpoledne.
Abych řekla pravdu, vůbec mi to nevadí. Mít jeden den volna navíc, se docela šikne. Nemuset nikam pospíchat v sobotu, a mít ji volnou až do nedělního odpoledne, paráda.
Jiří jel na tři dni do Německa a přijede taky až odpoledne. Připravují tam s Martinem vystoupení. Pojedeme ven na tři měsíce. Střídání s Německou partou je novinka. Uvidíme jak se to ujme. Moc se mi tam nechce, ale co se dá dělat. Jiří s Martinem se snaží. Oba kluci jsou přinuceni k enormním výkonům. Psychický vysávání je poznenáhlý a z počátku nepozorovatelný. Je to neuvěřitelný, ale nejdřív se to projeví v sexuálním životě. To je ten barometr, který říká, že něco není v pořádku. U našich kluků se to zatím neprojevuje, ale znám případy kdy je všechno v háji. Čím je člověk starší, tím je tahle věc problematičtější. Nakonec je problém zašukat si.
Fakt, moje známá má problémy ve čtyřiceti. Její polovička se dala na soukromničení. Nic proti tom. Jen se tomu nesmí propadnout úplně. Vím, je problém povolit, když vám to jede jak z praku. Ale něco musí stranou. Je to hrozný, když musí bokem dříve milovaná žena. Prostě na ní není čas...a veškeré úsilí se dá na vydělávání peněz. Nejsou v tomhle státě jen chudáci a ukřivděný.
S Jiřím máme alespoň výhodu že jedem ve stejným ranku. Není to ani pro jednoho z nás nijak stresující. Vyhovíme si v práci i doma.
Jasně, vždycky se něco najde, ale i na druhou stranu se najde kompromis a jede se dál. Ani jeden nemáme pocit že ten druhý má navrch, a nebo chce jinam. Vyhovíme si navzájem a navíc, máme pocit, že ani jeden bez druhého nemůžeme být. Docela se na něj těším. Přeci jen my ten rošťák chybí.
Tak to byla sonda do vnitřních vztahů a pojedeme ve vyprávění dál.
Jako každý chlap, si čas od času musí Jiří upevnit dominantní postavení. Říkám tomu tak, i když to není docela pravda. I my chceme, aby nám dokázal, že je osobnost. Žádná z nás nemá dobrý pocit, když má doma bačkoru. Jasně, jsou i tací, ale ....
Říkám to proto, protože když odjížděl, se mě zeptal " až přijedu, budeš si ťukat". Jen jsem mu se smíchem a zavrtěním hlavou, jako že ne, nasadila brouka do hlavy. Ale co, na devadesát devět procent ví, že si ty kuličky vezmu.
Jiří si čas od času usmyslí, abych si vzala do sebe buď kuličky a nebo vajíčko. Pokud si mám vybrat, na procházku a někam ven v klídku tak mám radši kuličky, pokud je to nějaké rajcovnější prostředí a nebo se známými vajíčko. Každá věc má svoje plusy a mínusy. Kuličky si ovládám já a Jiří mi do toho nemůže kecat, a naopak. Vajíčkem mě má ve své hrsti. Doslovně, ovládá si mě a musím se tomu podvolit. Tohle je na tom, ale to nejhezčí.
Než odjel, tak jsme se dohodly, že se sejdeme u naší kamarádky na Letné. Pohodička půjdu zase napříč starou Prahou. Je to doba, co jsem už takhle necourala. Přeci jen, moje práce se odehrává v jiné časové rovině. Nejhorší je asi to, že jednou jdete spát až ráno a potom dva dni, někoho doprovázíte a jste vzhůru ty dva dni skoro dvacet hodin v kuse a další den zase celou noc. Většina s nás je potom chronicky nevyspalá. Tohle není výsady jen nás. Ti naši kluci jsou na tom skoro stejně.
Jiří přijede odpoledne a máme jet s Martinem k nim. Eva nás bude čekat s večeří. Posezení po třech dnech v naší ustálený partě. Hlavní důvod je ale ten, že se dozvíme, co se bude za pár dní dít. Co se pro nás změní. Nikdo zatím neprohazoval páry. Je to novinka. Lidi ale chtějí změnu.
Tak tedy kuličky.
Osprchovat a pak si na chvilku sednout. Není dobré si je do sebe brát, když je člověk rozpařený. Chce to mít na to klídek a chvilku na pořádnou prohlídku a uvolnění. Není nad to podívat se, jestli je všechno tak, jak má být.
Před použitím si je dávám minimálně na tři hodiny do lednice. Pozor, do lednice, ne do mrazáku. Žádná si určitě nechceme udělat pořádnou spálenin na tomhle místě.
Každou zvlášť si přezkouším. Musí správně uvnitř ťukat. Jakmile se správně neozývá, nikdy si je do sebe nevezmu. Ten pocit, že si do sebe dám ty nádherný chladný kovový kulička je naprosto uchvacující.
Tak, jedeme dovnitř. Nejdřív jednu co nejdál a potom druhou. Co nejvíc se rozevřít. naslinit okraj lapliček a pořádně objet jazýčkem obě kuličky. Pořádně roztáhnout. Vezmu jednu kuličku a pomalu ji zasunu dovnitř. Druhá se mi zatím bimbá někde u druhý dírky. Když je uvnitř, nasliněným ukazováčkem si ji posunu dál. Vezmu druhou a pomaličku posunuji dovnitř. Levou rukou držím šňůrku napjatou. Nesmím si ji tam zastrčit. Tahle věc mi potom pomůže dostat je ze mě ven.
Většinou to jde bez problémů. Tkaničku podržím a kuličku opět zasunu co nejdál. Vždycky si s tou druhou, tu první zasunu až na konec. Důležité je, abyste je měli, co nejdál vzadu. Vaše tělo si s nima samo poradí. Pochvička si je sama srovná, tak jak jí to nejlíp vyhovuje. Ještě urovnám konec šňůrky mezi lapličkami. Většinou si ji posunu dopředu. Na prdelce, to sice rajcovně šimrá, ale někdy to zrovna není nejvhodnější. Člověk se potom na to moc fixuje.
Obě jsou tedy uvnitř a moje tělo na to okamžitě reaguje. Kluk ho má taky chladného, když ho do Vás dává. Teprve ve Vás, se rozehřeje na tu správnou teplotu. Jinými slovy, pička na to reaguje tím, že skoro teču. Normálně se to ve mně rozjede a není to k zastavení. Chladný kuličky dělají divy.
Když mám obě kuličky zasunutý až na konci, je to neskutečný zážitek. Stačí se jen postavit a projít po pokoji. Obě se při každém kroku pohnou a při přenesení váhy těla mi uvnitř ťuknou do pochvičky. Jsou ještě nádherně podchlazený a když se na to na chvilku zafixuji, vnímám jak mě běhá mráz po těle. Na chvilku si stoupnu k oknu a nepřítomně se dívám ven. Nechám si tělem probíhat ten pocit mravenčení. Stojím nádherně sevřená a cítím jak se ve mně uvnitř zvětšuje pocit chladu. Proberu se až v okamžiku, kdy cítím, jak se mi podlamují kolena. Vnitřně se svírám a povoluji. Nádherný jemný, ale přitom fantasticky vtíravý ťukání hluboko uvnitř těla, je zážitek, který mě doslova fascinuje.
Dokážu jít na procházku kolem Vltavy nebo po starém městě a přitom mít tohle dráždidlo v sobě. Jen se tak courat a vnímat ten nádherný pocit pohybu v sobě. Pohybovat boky a vědět v kterém okamžiku se to uvnitř mě ozve. Vědět, že když jsem skoro hotová, stačí se jen na okamžik zastavit a tu nádhernou chvíli oddálit. Když ten největší příliv slasti pomine, pokračovat zase pomalu dál. V klídku si vychutnávat jednotlivé pohyby.
Fantastická věc o které jsem se zmínila jen okrajově, je to, že mě to nutí být pořád sevřená. Sevřená takovým způsobem, aby se ta potvůrka ve mně nemohla moc pohybovat. Je to takový podmíněný sevření. Člověka to nutí k tomu, aby měl půlky pořád u sebe a zároveň kontroloval jestli mu to neklouže ven. Postupem času jsem zjistila, že není problém sevřít se takovým způsobem, aby se kuličky a nebo jiný dráždidlo když vám jedou ven, se dostaly zase zpátky, dozadu, až na konec.
Víte, mám vždycky problémy s tím, že po nějaký době když se takhle dráždím, docela solidně vlhnu. Je to daný mojí maličkostí. Nedá se s tím nic dělat. No a potom je to docela zážitek. Potom to v sobě udržet, je kouř.
Vím, že teď musím zůstat v klídku. Když teď půjdu ven, udělám se za nejbližším rohem. Docela se na to těším, ale ta chvilka klidu tu musí být. Po pěti minutách se tělo uklidňuje. Přeci jen jsem je neměla delší dobu a to je pak znát.
Procházka po polední sobotní Praze, to je pro mě to nejhezčí co jsem poznala. V tuhle dobu tu není zase tolik lidí jako pozdě odpoledne. V klídku si ťapu Školskou dolů z kopečka. Na křižovatce s Jungmankou se zastavuji. Cítím kuličky, jak si hezky do rytmu uvnitř klapou. Člověk ani nemusí kroutit prdelkou a všechno je jak má být. Stačí jít jen na normálním kramflíčku a došlapávat na patu.Všechno ostatní jde úplně samo.
Podívám se před sebe a maličko se usměji. Vzpomínka na to, že jsem dělala v jedné instituci, kterou spravovalo Ministerstvo stavebnictví. Byla tam tiskárna a tenhle podnik pořádal i výstavy. Mimo jiné tam byla i obrovská knihovna. Tahle instituce sídlila v domě, na který se právě dívám. Jako blesk si vzpomenu na jednu příhodu.
Dělala jsem tam s kolegyní Jiřinkou, která byla moje docela solidní kamarádka. Většinou jsme si všechno řekli, alespoň pokud šlo o kluky. V té době mě bylo asi devatenáct. Byla o tři roky starší a podstatně chytřejší.
Jednou se mi mimo jiné, přiznala k tomu, že v sobě nosí kuličky. Tenkrát to byli ty starší typy. Jen ty houpací. Čuměla jsem na ní jako tele. Musel to být na mě docela zábavnej pohled, když vyprskla smíchem a na umocnění všeho mě řekla, že taky občas nenosí kalhotky. Tím to skončilo. Nijak jsem to nerozebírala, ale tahle věta mi utkvěla v paměti a pořád jsem nad tím dumala a přemýšlela.
Nemohla jsem to pochopit, až do okamžiku kdy jsem ji náhodou uviděla s jedním z našich tiskařů. Fantastickej kluk po kterým všechny holky bláznily. Nejen, že byl tiskař ale dovedl opravit takřka všechno, včetně tiskařského stroje který nedokázala spravit ani firma, která u nás dělala údržbu strojového parku. Jmenoval se Michal a všichni věděli, že spolu asi chodí. Nikdy je nikdo ale neviděl v nějaké choulostivé situaci.
Jednou jsem psala večer pro šéfa nějaký rozbory a než jsem si to uvědomila, bylo skoro jedenáct večer. Bylo už tak pozdě, že v celý firmě už nikdo nebyl. Strážný seděl dole ve své kukani a na dílně se jelo noční vydání. Tohle byla vždycky doba duchů. Stroje hučí a kluci nejsou skoro vidět. Většinou si připravují papír do mašiny, aby prostoj byl co nejmenší. V tuhle dobu bývá na strojovně jen jeden ze strojníků. Jak říkám, dům duchů.
Šla jsem z knihovny přes grafický oddělení. Jinudy se už nedalo projít. Všude bylo zhasnuto Najednou slyším šeptání a vzdychání. Nedalo mi to a podívala jsem se pootevřenými dveřmi dovnitř. Viděla jsem sedět Michala s Jiřinkou u stolu na prohlížení diapozitivů. Michal držel Jiřinku v náručí a líbal ji bradavky. Nemohla jsem jít dál. Nešlo to. Nemohla jsem je vyrušit.
Jiřinka měla nádherně zakloněnou hlavu a rozmazleně si vzdychala. Přeci není možné, aby ji takhle rozdělal jen líbáním bradavek. Sténání a vzdychání přecházelo v nádherný kňourání. Vypadalo to, že se každou chvilku udělá. Teprve teď jsem si všimla, že Michal má levou ruku pod stolem a hraje si s ní. Pootočili se na otočné židli, aby na sebe líp mohli a já uviděla důvod, proč Jiřinka tak řádí.
Samozřejmě, kuličky měla uvnitř, ale šňůrka která slouží na vyndavání, posloužila úplně něčemu jinému. Michal jí držel pořád napjatou a drnkal s ní Jiřince přes poštěváčka. Jak jsem řekla, držel tkaničku mezi palcem a ukazováčkem. Prsteníčkem drnkal o tu napnutou ozdobnou tkaničku a ta tase drnkala do nejcitlivějšího místa Jiřinky. Vždycky když ji chtěl vydráždit, zadrnkal a potom přestal. Holka se k němu přitulila a čekala, kdy znovu začne. Chvilku počkal a znovu si začal hrát. Fantastická okamžitá reakce. Kočka se vzepjala do mostu, roztáhne nohy, co to jde nejvíc a skoro okamžitě se mu chvěje v náručí. Když je skoro na okraji, Michal povoluje. Hlavička se zdvihá a přisává se mu na rtech. Nádherně ho líbá. Nakonec nevydrží a heká "už,už, proboha dělej, už to nevydržím". Ještě chvilku cvičení a je hotová. Napíná se mu přes ruku, kterou ji podpírá a dává nohy křečovitě k sobě. Michal má mezi nohama uvězněnou ruku a ani se jí nesnaží vyndat. Blonďatý ohon se houpe do rytmu nádhernýho orgasmu.. Kočka sebou ještě několikrát škubne a pak se schoulí Michalovi do náruče. Tedy udělal ji to, opravdu suprově.
Seděla jsem na židli a čekala, kdy skončí. Netrvalo to nijak dlouho. Ozvalo se zvonění a to je pro kluky od mašiny vždycky nějaká problémová věc. Michal se zdvihl a fofrem zmizel. Jiřinka se upravila jako správná princezna a vytratila se za ním.
Neměla jsem to srdce, někdy se jí tímhle zážitkem, kdy jsem je viděla pochlubit. Počkala jsem dvě minuty, co odešla a vypadla z podniku.
Dneska vím, že tahle hra se nedá hrát s kalhotkami na sobě. Pokud si holka umane, že ji kluk bude dráždit tímhle způsobem, nezbývá ji nic jiného než chodit bez spodního prádla, pokud si na poslední chvíli nechce ze sebe strhávat kalhotky. Pro kluka je stoprocentně rajcovnější když se dozví, že ta kočka o kterou usiluje, je na to napůl připravená. Tihle byli naprosto sehraní. Tenkrát jsem jim to záviděla. Přeci jen Michal byl a je nádhernej kluk. Za rok jsem šla dělat jinam a dlouho jsem je neviděla. Ale tihle dva, jsou spolu dodnes. Nedávno jsem je potkala na Karláku. Zamilovaní do sebe šli tak, že mě neviděli.
Pohodička, přecházím na druhou stranu ulice a v duchu se pořád usmívám, při téhle vzpomínce. Je to jedna z věcí, kterou jsem tedy nezkusila..... Jasně, člověk se pořád učí.
Cesta přes Staromák a Pařížskou je pro dnešního Pražáka poněkud zavádějící. Tohle není dnes, už jeho Praha. Tohle je Praha cizinců a turistů. Připadám si, že sem snad ani nepatřím. Je to jen pár dnů kdy jsou tyhle řádky napsaný. Jděte se tam do těchhle míst podívat. Budete mít určitě stejný pocit. Než přejdu přes most na druhou stranu Vltava, ozývá se mobil.
Když telefonuji s Jiřím, stojím na mostě a dívám se na rej všech možnejch paskvilů, které se prohánějí po Vltavě. Starý hrachoviny které už nechtějí vozit turisty v Drážďanech a někde jinde na Labi se posunují mezi mosty pod Hradčany. Většina z nich byla určitě prodána na šrot a podle toho taky vypadají. Je záhada, promiňte vlastně není, jak tu dostali povolení k plavbě. Ta trocha barvy to moc nevylepší. Je to štěstí, že je Vltava v těchhle místech hluboká jen pár metrů.
Sláva, Jiří je v Praze a čeká na mě. Honem taxíka a na Letnou. Nikomu z ulice nevěřím a tak volám Bedřichovi. Správně bych se tu neměla sama takhle potulovat. Ale mám volno, tak co. Bere telefon skoro okamžitě. Říkám mu svou prosbičku, že se potřebuji dostat na Letnou.
Nou probléma. Bude to Mercedes a bude mít 64. Za chvilku je tam. Skutečně, netrvá to ani pět minut a uprostřed mostu u mě zastavuje tmavomodrý skoro černý Mercedes který má na konci espézetky číslo 64. Mládenec se jen zeptá, kam to bude a už si to frčíme do Kostelní ulice. Za pět minut mi zastavuje na udané adrese. Když mu chci zaplatit, jen se usměje. " Madam, pro Vás gratis. Rád jsem Vás svezl".
Dobře, pohladím ho po ruce a vypadnu ven. Zamáván on jednou blikne varovnými světly a je fuč.
Nestačím dojít ani ke dveřím činžáku. Mám před sebou domovní dveře natřené ponorkovou šedí, když slyším jak za mnou zastavuje auto. Ani se nemusím otočit a vím že je to Jiřího Volvo.
Moje milovaná láska je tu. Karel který vystupuje, se jen směje a Martin si samozřejmě neodpustí nějakou narážku. Momentálně nic nevnímám. Nádherný políbení po třech dnech. Tři dni bez něj. Jsem blázen, chovám se jako patnáctiletá zamilovaná holka.
Chvilička naprostého odevzdání. Potom se všechno vrací k normálu. Přitiskne si mě k sobě a do ucha mi šeptá nádherný ptákoviny.
Jak vidíte, nevešlo se to sem. Budeme pokračovat v další kapitole.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek