Silvestr se blíží. Je to k neuvěření, ale rok je zase pryč. Tenhle rok tedy za to stál. Skoro se to nedá ani vypovědět a napsat. Mají pravdu. Po 11. září je všechno jinak. Lidi se bojí létat a však víte...
Je jeden den v roce kdy se provoz domečku v Ústí zastavuje. Tenhle den se prostě nedělá. Na domečku je jen ochranka. Všichni mají volno. Neuvěřitelný, jak v pohádce. Na Silvestra je prostě volno.
Dohodli jsme se všichni, tedy celá parta, co vystupujme na točně, že Silvestr oslavíme u Evy a Martina. Je to na oslavu jejich nového domku. Všichni jsme se na něm podíleli. Oba nás pozvali na oslavu. Prý jim to nemůžeme odmítnout. Tak se tedy připravují fantastický oslavy...
Eva jako vůdčí osobnost si nás všechny holky pozvala k sobě domů. V SMS bylo jako předmět uvedeno " oblečení na Silvestra". To jsem tedy zvědavá, co se jí vylíhlo v hlavě. Ještě jeden den předtím, než se máme sejít, se z ní něco pokouším dostat. Odbývá mě, že až zítra.
Všechny se scházíme už před Vánocemi. Nevím sice proč, ale musí to mít nějaký důvod. Jinak by nás Eva nesháněla. Je 22., když se všichni se scházíme u ní na Karláku. Ještě štěstí, že jsme všichni z Prahy. Dostáváme kafe a Eva se jde obléct. Je jasný, že budeme všechny čtyři oblečený stejně. Jsem zvědavá, co si na nás připravila.
Tak, teď přichází její chvíle. Eva se objevuje v pěkný bílý sukýnce, která je přesně tak dlouhá, aby se pod ní schoval zadeček. No, je delší, tak těsně nad polovinu stehen, ale je to přesně ta sexy délka, ale která ještě není pobuřující.
Koukám jak puk. Ta sukně je pletená. Nahoře kolem pasu je to správně hustě pletený, ale přesně tam, kde má pičku jsou očka minimálně třikrát větší. Řekla bych, že mají velikost dvakrát dva centimetry. Je skrz to docela solidně vidět. No, vidět. Člověk vnímá to, že tam prosvítá kůže, ale jak se to kolem ní vlní, není nic vidět. Doopravdy fantazie, je to špičkově rajcující. Abych tedy nezapomněla, dole je taky hustě pletená, alespoň deset centimetrů. Uprostřed je to jen takový řidší.
Nahoře má bílou vestičku. Krátkou, je to jen takový doplněk, žádný knoflíčky. Bříško s pupíkem jí nádherně svítí. Vestička je kolem černě obšitá. Paráda, nikdy bych nevěřila, že to takhle parádně vynikne. Je přesně tak dlouhá, aby nešla zapnout. Je to jen tak, aby měla něco na sobě, ale když se předkloní je nahoře všechno vidět. Paráda, na sukni má široký sametový pásek. Je jen pro ozdobu. Nádherný blonďatý vlasy má do fantastický rozevlátý hřívy. Černý klasický botičky, ale žádná vysoká podezdívka. Normální, jen na vysokým kramflíčku. Celek není žádná vulgárnost. Je to jen správně rajcující. Je z ní fantastická kočka.
Projde několikrát kolem nás a posadí se. Teprve teď si všimnu, že je ta sukýnka upletená tak, že se vpředu rozevře. Když přehodí nohu přes nohu a dá ji trochu volně je doopravdy super rajcující. Kdyby se ještě trochu zaklonila, byl by určitě vidět kroužek tam dole.
Aha, zapomněla jsem vám říct, že kroužková akce, kterou jsem začala já jako jedna z prvních, se parádně rozmohla. Dneska je mají všechny holky, co vystupují. Tedy ve dvojičkách s klukama. Ty, co jedou sami, ty to moc nechtějí. Ale z naší party není nikdo, kdo by ho tam neměl. Některá z holek ho má v lapličce a někdo, kdo je víc voraženej , si ho nechal dát na citlivější místo.
Z nás čtyřech, co tu sedíme, ho tam máme všechny. Ti naši kluci se můžou po nich utlouct. Nechci se vsázet, ale u Jiřího by holka, která ho tam nemá, asi neměla šanci. Jsou svým způsobem správně zhejčkaný, hajzlici jedni. Jsou to ale naši milovaní kluci. Ví to, rošťáci, a někdy toho využívají, když nás chtějí pozlobit.
Eva si ještě jednou přehodí nohu přes nohu a povídá:
" Tak, dámy, tohle si každá vezmete na sebe. Budeme jak čtyřčata, a o to tu taky jde. Ať si kluci užijí. Nejde jen o ně. Samy to víte. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Co tomu říkáte?"
Maruška se zasměje a potom odpoví " Jasně jako nápad dobrý, ale něco to chce navíc!"
" Jdeme bez kalhotek, tak co navíc?"
" No tutově by se jim líbilo, když nás budou moct pozlobit. Co vy na to?"
" Myslíš to vážně?"
" Naprosto... Neříkám to jen tak!"
" Myslela jsem si, že s něčím takovým přijdeš."
" Předpokládám, že máš na mysli ty vajíčka," vmísí se do hovoru Marcelka.
" Jasně, jsou nejlepší. Normálně ho tam skoro necítím."
" Tak to já ho cítím, ale je to docela příjemný."
Všichni se zasmějeme. Ani mě to není nijak nepříjemný. Ty dvě nebo tři hodiny to vydržíme, potom se to stejně zvrhne. Znám je, rošťáky. Nevydrží bez toho ani jeden den, natož na Silvestra. Pokud vím, jsou při chuti pořád.
" Jak jim to dáme?"
" No na tácku, ať si vyberou. Alespoň se budou snažit uhodnout, kterou z nás vlastně mají."
" Tak to bude kouř. Jsem zvědavá, jak to dlouho vydržíme?"
Koukáme po sobě, nakonec Maruška řekne: " Až do konce přeci, ne ?!"
Všichni se znovu zasmějeme a myslíme si své. Já osobně tedy budu mít problémy hned od začátku. Nebude to žádný med.
Posledních pár dnů utíká jako voda. Ani si nepřipadám, že se blíží konec roku. Na konci týdne volá Eva, že si máme dojít nahoru vyzkoušet oblečení. Nevím, jak to protlačila, ale někdo to dokázal uplést a ušít přes svátky.
Fakt, babí Alžběta má spojení všude. Nikdy bych nevěřila, jak taková starší paní může mít super myšlení a vědět, co se nosí. Co se bude k čemu hodit a jak to bude vypadat. Vždyť nás neoblékají jen na vystoupení a na takovýhle ptákoviny. Většina naší práce je v eskortech a tam se vyžaduje naprosto jiné oblečení. Do skoro šedesátiletý ženský bych to nikdy neřekla. Je jednička. Na tohle musí být intuice. Tohle se asi nedá naučit. Máte to jako s kadeřnicí. Někdo je experimentátor a někdo nedokáže překročit vlastní stín.
Jdeme všechny čtyři nahoru. Postupně se oblékáme. Když se obléknu jako poslední mám pocit, že bych v tomhle oblečení chtěla být pořád. Nikde nic netlačí. Je to nádherně volné. Sukýnka je sice trošku těžší, ale ne zas moc. Jen trochu klepe do nohou. To je ale dáno sílou úpletu, nedá se s tím nic dělat. Nedokážu pochopit, jak se jim povedlo udělat na úpletu zvonovitý tvar. Fakt, spodek, když stojím a nehýbám se, je nádherně zvlněný. Zřejmě to dělá ten zesílený okraj.
Koukáme se na sebe jak čtyři grácie. Jsme skoro všechny čtyři stejně vysoký, prostě paráda. Skoro to nemá chybu. Koukáme se po sobě a babí začíná vrčet. Á, bude se upravovat. Na každý z nás něco najde. Je to síla., nechala bych to tak, ale babí ne...
Další zkouška za dva dni. Chudáci holky, co to budou předělávat.
Tak finále se povedlo. Za dva dni jsme jedna od druhé k nerozeznání. Fakt jak sestry. Kluci budou čumět. Docela se těšíme na to, až bude Silvestr. Skoro se nemůžeme dočkat. Ještě že je to za dva dni.
Silvestr dopoledne. Maruška si na nás dala záležet. Barva vlasů u ženský je pomíjivá. Na mě tentokrát vyšel oříšek. Hezká barva, docela se mi líbí. Změna musí být.
Jedu ještě domů a pak večer k Evě. Odjíždíme na šestou do Roudnice. Odemykáme dveře jako první. Eva vypíná alarm a jdeme připravovat věci. Je po osmé, když zvoní mládenec, co přivezl chlebíčky. Bylo to dohodnuté, že je nepovezeme z Prahy, ale že je přivezou z hotelu na náměstí. Je po půl deváté. Přijíždí Marcela s Jitkou. Máme všechno připravené a jdeme se oblékat.
Tak, poslední přípravy. Končíme po dvaceti minutách s oblékáním, mládenci mají přijít každou chvíli. Každá si bereme ještě pásek. Jdeme se jedna druhé předvést. Fakt jsme jak čtyřčata. Každá má jen jinou barvu vlasů. Přesně jak jsme se domluvily. Eva bohatou, krásnou zlatou hřívu. Tý to sluší v týhle barvě nejvíc. Moje maličkost se pro tentokrát změnila na už zmiňovaný oříšek. Báječně se mi lesknou a je to paráda mít zas trochu jinou image. Maruška je pro změnu se svým překrásným ohonem naprosto černá. Je jako noc, připadá mi, jako když jí ty vlasy přecházejí do fialova. Parádní barva. No a konečně Marcelka je nádherně zrzavá. Je vždycky nakrátko a ta zrzavá ji taky potvoře parádně sluší. Krásný modení účes. Fakt, je z ní vyzývavá krasavice.
Kluci přicházejí všichni najednou. Vlečou dvě bedny šampusu a spoustu hloupostí. Když nás vidí, jen zatleskají. Abych jim nekřivdila, všichni mají své parádní obleky a každý stejný hmyz. Jen barva je jiná.
Každá dostáváme velkou kytici. Jsou překrásné. Musely stát balík.
Táhnem je dovnitř. Martin ještě uklízí auta a přidává se k nám. Musíme se jim předvést. Jinak to ani nejde. Hovějí si v křeslech a na sedačce a pokukují po nás. Vidíme, že máme navrch. A to ještě neví, co jsme si na ně připravily.
První obligátní přípitek a první chlebíčky.
Je to tu. Přichází naše chvíle. Rozhodly jsme se, že si ty dráždila, do sebe vezmeme před desátou, ale ty ovladače dáme klukům, až v těch deset hodin. Budou mít na nás dvě hodiny. Je to až dost.
Jedna po druhé se vytrácíme do koupelny a bereme si do sebe tu potvoru. Je to takový malý vajíčko, ale jak to dokáže člověka rozklepat. Kdo to nezkusil, neuvěří.
Jednou jsme to jen tak z legrace zkoušely na vernisáži. Zrovna jsem se bavila s jedním známým fotografem, když mi to Jiří zapnul naplno. Normálně jsem vyjekla. Chlapík, se kterým jsem fotila hezkých pár fotek, se vyděsil tak, že upustil skleničku s vínem. Celý sál se otočil. Nikdo nic samozřejmě neviděl, ale to zadrnčení uvnitř, to bylo strašlivé. Pokud se člověk uvolní a nečeká to, tak je to pro něj vždycky šok.
Tomu chlapíkovi to potom asi došlo. Prohodil jen: " Madam, dávejte si na něj pozor." Myslel zřejmě vibrátor a Jiřího zároveň. Bylo mu jasné, že jsme tam spolu. Že to tedy bude mít určitě souvislost.
Tak to bylo odskočení. Vibrátorek, pokud to nevíte, má tak dva a půl centimetru v průměru a asi pět dlouhý, napájený bateriemi, které vydrží při normálním provozu určitě pět hodin. Neznamená to, že vás ten, kdo má dálkové ovládání, může dráždit celou dobu. Vůbec ne. Je to totiž fantasticky vymakaný. Jen tak mimochodem, je to docela detailně popsaný v šesté povídce.
Celá tahle potvůrka je složená ze dvou dílů. Ten vibrátorek jsem vám popsala. Ještě jen to, že to má anténu ve formě zvláštního řetízku. Na konci je skákací kroužek, který se dá zacvaknout do jiného kroužku nebo tam, kam je to zapotřebí. Je úplně stejný jako na normálním řetízku, co máte na krku, je jen o něco větší.
To je to, co si bereme do sebe. Ten, kdo Vás chce dostat, má dálkový ovládání. Je ve velikosti čtyřcentimetrového kotoučku. Má nádherně jantarovou barvu. Poloprůhledný, kdo neví, k čemu to slouží, má za to, že to je nějaký zapalovač. Slabounký pevný řetízek kolem ruky slouží zase jako anténa. Normálně se celý kotouček dá schovat do dlaně a není vůbec vidět.
Princip je jednoduchý. Uprostřed kotoučku je tlačítko. Pokud ho stisknete, vibrátorek uvnitř se zapne. Ale pozor, není to tak jednoduché. Ten, kdo vás dráždí, jej může většinou stisknout jen jedním prstem. Podle toho, jak jej tiskne, jakou silou , se vibrátorek chvěje uvnitř. Když tiskne málo, jen se nepatrně pohybuje, když ho stiskne pořádně, klepe se jako hrom. Celý je to uzpůsobený tak, že tě nikdo nemůže dráždit velkou silou dlouho. Největší dávka, jak to je schopné dlouho běžet, je dvacet vteřin. Pak je půl minuty pauza, i kdyby to držel celých pět hodin. Jinak to fungovat nemůže. Ještě jedna maličkost - po tom mým zážitku na vernisáži to mládenci upravili tak, že se to nedá spustit naplno hned, ale nejdřív jemně zavrní, než se spustí naplno. Stejně, i když mě to upozorní, mám vždycky co dělat, abych se udržela.
Finito, školení skončilo, už víte, jak to funguje a jdeme na to. Roztáhnout nožičky, celý ho naslinit a pomaličku zatlačit. Lapličky na chvilku protestují, ale pak si dají říct. Ještě kousek a je uvnitř. Ještě zacvaknout řetízek na kroužek, co mám tam dole a je to. Stoupnu si. Jemně se předkloním a poskočím si. Je tam perfektně. Rozkročím se a podívám do zrcadla. Paráda, řetízek jen nepatrně vyčuhuje z dírky. Ani nedělá pověstný třpytivý kroužek. Je to tím, že to místo, kde ho mám zacvaknutý, je dost vysoko. Holky který mají kroužek na lapličce, mají problémy. Těm se potom řetízek bimbá mezi nohama. Moje maličkost si ho nechala od začátku dát do poštěváčku. Potom se parádně napne a nikde nebimbá.
Beru do ruky ovládání. Jemně stisknu. Ani necítím, jak to uvnitř vrní. Teprve když pořádně přitlačím je cítit. Dost, znám se, hlavní je, že to funguje. Baterky jsou nabitý a tak máme před sebou dvě hodiny zábavy.
Holky se jedna po druhé střídají. Netrvá to ani deset minut a jsme všechny čtyři připravené. Každá držíme v ruce ovladač od svého robertka. Dáváme je na tác a Eva ještě kontroluje, jestli jsou všechny ovladače stejný. Končíme, jdeme ven ke klukům.
Eva nese tác nad sebou tak, aby na něj nebylo vidět. Z dálky to vypadá jako že nese chlebíčky.
Maruška, která jde před ní, ji zastaví a otočí se k našim mládencům:
" Něco jsme si na vás připravily, doufám, že se Vám to bude líbit.
Eva potom pokládá tác mezi kluky na stůl. Všichni koukají jako na zjevení. Jiří se na mě podívá a pak se usměje:
" No tohle, čekal to někdo z vás?" a otáčí se ke svým společníkům. Všichni koukají jako puci.
" Kterej je ale kterej? To jsou potvůrky. Kdo by to čekal?"
" Že se tak blbě ptám, máme si určitě vybrat?"
" To dá rozum. Musíte si nás vyzkoušet."
" Je to jedno, stejně to na nás ušily, budeme potom stejně hádat," konstatuje Martin.
První si bere ovladač a dává ho před sebe na stůl. Mládenci si rozebírají ty ostatní. Docela nás všechny čtyři překvapily. Ani jeden si ho nevzal ihned. Nechávají je ležet ne stole a baví se dál. Jdeme s Evou do kuchyně tentokrát doopravdy pro chlebíčky. Maruška jde pro kolu a když odevírá lednici, krádce se zasměje:
" Tak ten můj už neleží na stole," konstatuje.
Vezme moji ruku do dlaně a nese ji k bříšku. Cítím ještě poslední záchvěvy vibrátorku. Jen se stačím stáhnout a hne se ve mně. Okamžitě sebou cuknu. Podívám se kolem, Eva se směje a kývá hlavou, že taky. Dobrý, tak jdeme na to. Jde o to, aby to na nás nepoznali, rošťáci, ale finále se stejně bude konat. Docela se na něj těším.
Jdeme za klukama. Neseme každá jeden tác s chlebíčky. Posadím se na kraj podesty krbu a dívám se do nádherně praskajícího ohně. Pokaždý to v člověku vzbuzuje pocit klidu a pokoje. Snad se takhle cítil i prehistorický člověk.
Sedím a čekám, kdy to přijde. Kluci se dívají všude možně okolo, ale nakonec to evidentně Martin nevydrží. Vyloženě mu vidím na ruce, jak tiskne v ruce ovládání. Nebo se mi to jen zdá? Ale ne! Určitě ho tiskne, ale není moje. Stoprocentně dráždí některou jinou z holek. Eva sedí naproti v křesle a nechává ji to naprosto klidnou. Mirek se dívá nenápadně, ale pořád na jedno místo. Jitka sedí proti němu v křesle tak vyzývavě, že jí je vidět řetízek. Vyloženě jí na její opálené pleti svítí. Je z nás nejtmavší, takovej asijskej typ. Nádherná kočka. Nikdo neví, jak se ty jejich rasy vlastně smíchaly. Oba její rodiče jsou z Prahy a ona se tu taky narodila, ale kdoví, co bylo mezi předky.
Toho řetízku si nakonec všimnou všichni kluci. Někdo na něj vidí líp, někdo hůř. Sedí takhle potvora ještě chvilku, než si uvědomí, že jí tam všichni čučí.
" Ale, no tak. Nechte toho."
Sedne si normálně a způsobně si uhladí sukni.
" Mohla jsi vydržet ještě chvíli, alespoň malinkou. Bylo to hezký."
" Jasně, abyste přišli na to, kdo mě má, tůdle ..."
Zvedá se a jde do kuchyně. Další láhev šampíčka je dopitá. Jdu za ní a nesu prázdný tácek.
" To jsou rošťáci, pokoušeli se o mě všichni, ale snad to nepoznali."
" Ty víš, kdo tě má?"
" Možná Martin nebo Míra. Nevím, těžko se to pozná."
Jdeme zpět. Eva tancuje s Martinem a mě si k sobě bere Jiří. Krásný pomalý ploužáček. Jak malá holka. Tulím se k němu a je mi nádherně.
Pořád čekám co bude a kdy se ve mně začne hýbat. Nic se ale neděje. Jiří si mě pomaličku odvede do rohu pokoje. Zatlačí mě za starodávnou hrací skříň a začne líbat. Krásný polibky na tvář a oči. Rukama mi jede rošťák po zadečku a hladí půlky. Není to pro něj žádný problém. Sukýnka je krátká a nedá moc práce ji zdvihnout. Druhou rukou mi hladí bradavku. Vestičky, co máme na sobě, jsou pěkně sexy. Evě se to tedy s tím oblečením povedlo. Kluci jen čuměli. Na tenhle Silvestr určitě nezapomenou. Hudba sice hraje dál, ale dotěra jeden se zastavil. Pokouší se dostat přes bříško k řetízku. Hezky ho ještě políbím a zakroutím hlavou.
" Mám tě anebo ne?"
" Hádej, zkus to!"
Dá mi ovládání před oči a stiskne ho. Nic se neděje. Přesto se neutrálně usměji.
" Nic?"
" Možná, nebo ne?"
Políbím ho ještě jednou a otočím se. Ještě slyším, jak si pro sebe říká:
" Tak vím zase prd."
Vezmu ho za ruku a jdeme mezi ostatní.
Uděláme kolečko a všichni tancujme společně. Martin nakonec pouští přeci jen něco rychlejšího. Ale my holky to všechny vzdáváme. Nemůžeme s tím hopsat nějak moc.
Martin si to uvědomuje a za chvilku jede zase normální pohodová hudba.
Rošťáci, nevědí jak dál. Ani jedna jsme se jim zatím neprozradila. Dohadují se, jak na nás. Přicházejí na nápad, jeden po druhém nás budou dráždit a to by v tom byl čert, abychom se neprozradily.
Sedíme kolem stolu a vzpomínáme na to, jak se stavěl tenhle domek. Jen tak mimochodem, je to popsáno v 16. a 17. povídce.
Jeden po druhém nenápadně mačkají ovládání. Po třetím kolečku vím, že mě má Mirek. Zajímavý poznání. Žádná z nás ale na sobě nedává znát, že ji někdo dráždí. Všichni sedíme naprosto uvolněně. Po pátý rundě se Marušce začne klepat ruka. Skoro upustí skleničku. Hurá pro ně, první poznání. Maruška se zdvihne a jde do kuchyně. Musím si odskočit a tak jdu za ní. Když jdu zpátky, potkávám znovu Marušku:
" To bylo tak silný nebo to hraješ?"
" Ale houbeles. Vůbec jsem nebyla na řadě, jen jsem je chtěla zmást."
" Ty jsi číslo, vážně bych ti to věřila."
To je divadelnice. Tohle je tedy něco. "Víš alespoň, kdo tě má?"
" Martin, nebo si to alespoň myslím."
Tak jsme na tom asi všechny stejně. Máme pocit, ale nevíme to jistě. Půjdeme zpátky a pokusíme se zjistit něco navíc. Je to taková hádanka pro obě strany.
Kluci bádají a nám je víc a víc těžko se udržet. Rošťáci, chtěla bych je vidět, kdyby jim někdo takhle klepal žaludem. Zkoušejí to pořád. Nakonec se dohodnou, že budou pokračovat po půlnoci. Prý jak na Nový rok... a dál to znáte sami. Alespoň že takhle. Dávají nám trochu času sebrat se. Vždyť když jsme tam seděli kolem toho stolu, bylo to už na krajíčku. Všechny čtyři jsme seděly se zkříženýma nohama a držely se ze všech sil.
Je skoro půl dvanáctý. Do půlnoci roku 2001 zbývá jen pár minut. Stejně ten rok byl šílenej. Nejhorší okamžiky pro mě byly ale zrovna v Německu. Od 8. do 15. září. Přesně v ty dny, kdy Martin letěl do jižní Ameriky a přestupoval ve Spojených státech. Hu, radši na to nemyslet. Ještě že jsou telefony a faxy. Nezapomenu na ten okamžik, kdy přišel mailik, že je v pořádku a nic se mu nestalo. Zrovna v ten den už byl Montevideu, to jsem ale nevěděla. Odlétal ze Spojených států 10. září ...
Tak, je za pár minut dvanáct. Všecko je připravené. Hodiny se posunují jak hlemejždi. Martin pár minut před půlnocí pouští na pár minut televizi. Přesně tam dobíhá silvestrovský pořad. Tak to ten rok 2001 už má doopravdy na kahánku. Všichni vstáváme a čekáme posledních pár vteřin. Jedno správné doklepnutí ručičky a je to tu. Staroměstský orloj na obrazovce roztáčí svoje kolečka a vrtulky. Začíná na něm odbíjet poslední půlnoc bývalého roku. Krása, jsem celá nějak naměkko. Slzička mi pomaličku teče po tváři.
Všichni se po sobě podíváme, pak se zasmějeme:
"Tak pěkný Nový rok."
Novoroční políbení Jiřímu, potom přicházení na řadu ostatní. S Evou se držíme v objetí pořádně dlouho. Nakonec se dostávám zpátky Jiřímu. Skončím u něj v náručí. Přeju si nám všem strašně moc zdraví. Doopravdy jak se říká, určitě alespoň kbelík. Jak se ho držím, vzpomínám na bráchu a naše doma. Tátu s mámou, no jsem celá naměkko. Poslední políbení a sedáme si.
Mládenci na tohle čekali. Je jasný, že si to teď užijeme. Sedím u stolku a mám se co držet. Kluci sice jen tak klábosí, ale je to jen naoko. Všichni sledují, jak která budeme reagovat a jestli se nám povede neprozradit se.
Nakonec je to první Eva. Normálně to s ní škubne a vyleje na sebe šampus. No tedy nevyleje, jen solidně ucmrndne.
" Zvíře jedno, víš, že mě máš už aspoň hodinu. Ale nedá pokoj. Musí s ním do mě vandrovat a zlobit. Kdo to má vydržet. Jsem celá rozklepaná. Tak už přestaň."
Jiří se směje a dává ovladač Martinovi:
" Na, kámo a nezlob se, že jsem ti jí polil."
Martin dává ovladač, co měl v ruce Jiřímu a se smíchem pomáhá Evě vstát. Oba se nesou do koupelny. Eva, ještě než ji Martin vezme do náruče, stopí skoro plnou láhev šampusu z těch dvou co nám stojí na stole v kbelíčku. Živě si dovedu představit, jak to tam dopadne.
Jitka se zvedá a jde pro další šampíčko. Já i kdybych chtěla, nemůžu. Pravděpodobně by to špatně dopadlo. To zvíře Mirek mě tak zničil, že jsem celá mokrá. Jestli to neskončí nějak brzo, nevím. Nedovedu si představit, jak to dopadne, když mě bude dráždit ještě chvíli. Už teď je to kritický. Přeci se nemůžu udělat tady před nima. Tisknu nohy k sobě a koušu si rty. Musí to být na mě vidět. Hrůza, neměla jsem toho tolik vypít. Normálně se nenapiji, ale dneska je to jiné.
Kluci se chvilku dohadují a pak dávají ovladače do cylindru, který odněkud přivezl Martin. Tahají si z něj ovladače po jednom proti směru hodinových ručiček. Nakonec si zase začínají hrát. Nikdo z nás už nemůže prchnout. Musíme si to užít až do konce.
Mládenci se snaží. Sláva, vypadá to tentokrát, že se jim to u nás dvou povedlo. Jiří si je za chvilku skoro jistej. Držím se ze všech sil, ale je to silnější než já. Nechci sebou cuknout, ani vykřiknout. V okamžiku, kdy se mi blíží orgasmus, se vzepnu a ztuhnu. Pokusím se naposledy uklidnit. Je to jen pokus, nejde to. Vydechnu a škubnu sebou. Mizera, drží ten ovladač celou dobu, jak to jen jde. Celých třicet vteřin se kroutím. Jsem úplně hotová. Ruku mám mezi nohama a škubu sebou. Nakonec zkřížím nohy a dřevěně sedím. Takhle mě dostat přede všema. Jiří se mi svým kouzelným úsměvem dívá do obličeje. Bere mě kolem krku. Cítím, jak se mi koulí slzička po tváři. Když se postavím, je u mě. Cítím, jak se mi klepou kolena. Nemůžu ani pořádně stát. Všichni nám zatleskají. Mizerové, zase jsem se jim předvedla.
Dost, dost, chci okamžitě ven to dráždidlo a mít ho tam. Nese si mě do kuchyně. No nazdar. Tohle tedy dopadne. Nakonec přeci jen změní směr a končíme na jednom z velkých záchodů v přízemí. V domku jsou celkem čtyři, takže se nic neděje, když budeme jeden okupovat.
Sukně jede bleskově dolů. Jeho jazýček jede po bříšku. Zastavuje se jen na chvilku u sponky v pupíku. Trvá to jen chvilku, nevydrží. Rukou je okamžitě dole. Pomáhá mi rozepnout skákací kroužek. Pro změnu se Jiřího snažím co nejdřív dostat ze šatů. Slipy dolů, konečně je tu.
Jeho nádherný milovaný příro stojí jako kus klacku. Tvrdej a krásně stavěný pyj se nedá ani stisknout. Předkožka je dole a když se chci k němu sklonit, tak mě nenechá.
Jsme na tom stejně. Chceme se a chceme šukat. Mít se a být v sobě. Ne nějaký dráždění. Milostný předehry tenhle večer bylo ažaž.
Posadí se na mísu, na které je víko. Bere si mě na sebe. Obejmu ho nohama a nechám se nabodnout. Jede dovnitř fofrem. Jasně, jsem rozdělaná už nejmíň tři hodiny. Potřebuji ho ...
K tomu, aby poprvé vystříknul, jsme potřebovali snad jen pět minut. Krásný okamžik, když cítím, jak do mě proudí ty jeho pramínky. Musí toho být učiněná záplava. Kluk musel být taky pořádně nadržený. Zdvihá si mě a pokládá na zem.
Celý domek má podlahové vytápění. Podlaha tedy krásně hřeje a místa je tu tolik, že by se sem vešly tři páry. Neskutečný, máme tu pro sebe všechno včetně bidetu.
Jiří si mě bere naznak. Název misionář, kdo si to vymyslel?
Jede jako mašinka. Příro uvnitř jezdí jako kláda. Šuká jako šílenec. Tohle tempo mu nemůže vydržet dlouho. Nakonec se přeci jen unaví a zklidní. Nechá mě, abych mu trošku pomáhala.
Dám svoje chodidla na podlahu a pomáhám mu přirážet. Nemusí se alespoň tolik snažit při přiražení. Paráda, nádherně nám to jde dohromady. Není nad to, když jsou oba sehraní. Jiří si ještě chvilku nechá pomáhat a pak mě zdvihne. Pomaličku si mě vezme do náruče. Jsem po celou dobu nabodnutá. Pravdou je, že při nějakém neopatrném pohybu to uvnitř zabolí, ale potom ...
Skutečně si mě vezme rukama za zadeček a normálně mě rukama vzpírá. Jsem nabodnutá a on mě normálně šuká. Jezdím mu po příru jak po kládě. Vniká až na konec a zase si mě vysunuje, až na okraj.
Šílený, tohle nikdy nezkoušel. Snažím se mu pomoci, ale je to jen symbolické. Jiří má takovou páru, že si s mými padesáti pěti kilogramy hraje jak s činkou. Normálně mě zdvihá jak v posilovně. Po třech minutách a možná padesáti zdvizích usedá na přikrytou mísu. Je to přeci jen síla. Po skráních mu teče pot a žíly mu zběsile vyvstávají. Ale je dobrej, na příru není cítit žádný změknutí. Stojí mu pořád jako klacek.
Je řada na mě. Jsem nad ním nádherně roztažená. Zvíře jedno, celičkou mě vyplňuje. Tohle se nedá nijak popsat. Hovím si na něm a boky pomalu kroužím. Potom se kloužu dopředu a dozadu. Poštěváček se tře o jeho příro. Začnu na něm znovu kroužit. Musí ho tam mít jako ve mlejně. Nádherně tuhne. Zuby tiskne k sobě a polyká naprázdno. Na chvilku zastavím a sevřu se. Je to jako když dostane ránu. Krásně ztuhne ještě víc a sevře se. Sice to trvá jen chvilku, pár vteřin, ale stojí to za to.
Jiří drží jako mladý býček. Mít ho takhle je fantasticky vzrušující. Kroužím nad ním a cítím, jak se jeho nádherně tuhej klacek tře o stěny pochvičky. Vyloženě cítím, jak mi uvnitř jeho žalud jede po stěně. Je to paráda, dívám se mu do obličeje zblízka a vidím, jak se kouše do rtů. Krásná chvíle, je teď suprově vydrážděný a nebude mu to do finále moc dlouho trvat. Je to přesně to, co chci. Chci, aby se udělal. Chci ho mít. Celý moje tělo ho potřebuje.
Cítím, jak se mu začíná škubat a cukat. Zastavím se. Pomaličku se mu na nádherným těšiteli jen pozdvihnu. Držím se Jiřího kolem krku a jen minimálně ho šukám. Jedu jen kousek nahoru a dolů. Snad jen pět centimetrů. Stačí těchhle pár pohybů a je v tom. Nevydrží už nic víc.
První dávku cítím jak uklidňující pocit. Rozjetou pičku to zklidňuje a ukojuje. Jiří se neudrží a zběsile sebou začne zmítat. Žaludem mi doráží na konec pochvičky a snaží se být co nejdál uvnitř. Šíleny, za normálních okolností by to určitě bolelo, ale teď vnímám jen nádhernou slast, která se šíří v mém bříšku. Ještě pár škubnutí a zůstáváme ve fantastickém objetí. Držím se ho kolem krku a mám to nádherný příro pořád v sobě. Krásná chvíle, je nám teď úplně fantasticky. Tenhle pocit je to nejhezčí, co potom vždycky cítím.
Vnímám ho pořád, jak je uvnitř. Příro se pomalu zmenšuje. Není až vzadu, je už nádherně tvárnej. Cítím, jak se smrskává. Vím, že když budu chtít, dokážu ho v týhle chvíli vydráždit tak, že se mu okamžitě postaví. Je mi jasné, že by stačilo jen párkrát sevřít vnitřek a všechno by se změnilo. Ale ...
Pot z nás jen kape. Jsme oba tak zpocení, že po sobě normálně kloužem. S námahou si stoupnu a beru za sebou pověšený froté ručník. Není to ručník, ale osuška. Super veliká, nádhera. Celá se do ní zabalím a rohem utírám Jiřího čelo a záda. Trvá to jen chvilku, musím z ní ven. Je mi v ní jak v pekárně. Jiří se směje a přitahuje si mě k sobě. Proboha, už zas? Ale ne, alespoň teď tohle nehrozí.
Jiří otvírá dveře. Máme žízeň jak zavalení horníci. Miláček se vydává do kuchyně. Slyším ho, jak se směje. Je v okamžiku zpátky.
" Co se děje?"
Ukazuje kbelíček s šampíčkem, který je solidně vychlazený. Led ještě nestačil roztát. Dvě skleničky drží v druhý ruce. Všechno to muselo být hned za dveřmi. Určitě Eva, nebo spíš Jitka. Eva má určitě jiný problémy.
Lebedíme si na prohřátých dlaždičkách. Připíjíme na lásku. Teplo a víno dělá divy. Nemůžu odolat. Musím si vzít to jeho nádherný příro do ruky.
Sedí na dlaždičkách a hladí mě po vlasech. Zády se opírá o zeď. Je to silnější než já. Nemůžu tomu odolat. Musím si ten jeho zázrak prohlédnout zblízka. Sehnu se k němu a hladím mu žalud. Je to chvilka a stojí. Stojí jako kláda. Jak to ten kluk dělá? Stačí se ho jen dotknout a je z něj klacek. Známe se přes rok a je to stejný. Spíš bych řekla, že si dává víc a víc záležet. Určitě mu záleží víc na mě nežli na něm samotným. Chce, aby se to líbilo mě a teprve potom se začíná starat o sebe. Musím přiznat, že nejsem žádná potvora a snažím se mu to co nejlíp oplatit.
Příro se postaví ihned a předkožka sklouzne dozadu. Obnažený žalud se nádherně a svůdně leskne. Vyloženě vidím, jak se jeho zvětšená a rozšířená část zvětšuje. Roste přímo před očima.
Jiří si lehne na záda a nechá mě, abych si s ním dělala co budu chtít.
Levou rukou vezmu jeho kuličky a sevřu je. Zakňourá, asi jsem mu zmáčkla víc než je milé. Taky se to stane. Někdy mu to nevadí a někdy si musím dávat víc pozor.
Kuličky tedy pouštím a uchopím a sevřu mu kůži nad nimi. Pomaličku ji sevřu a popotáhnu dál od těla. Pootočím ruku trošku doleva. Kuličky se tak dostanou nahoru. Příro se celé začne nalévat ještě víc.
Tím popotáhnutím a posunutím mu nejdříve víc obnažím žalud a potom se tím trošku zmenšil průtok krve. Následkem toho se zvětšilo celé příro. Tohle všecko vidím hezky zblízka. Dívám se na jeho žalud a vidím, jak se pořád zvětšuje. Vidím, jak mu na kuličkách vystupují žilky. Varlata se nádherně ukazují v celé své kráse. Mimoděk se mi vkrádá na mysl takový přirovnání: " Ten kluk má koule jako bejček."
Paráda, ty varlata chtějí vyloženě potěšit. Levou rukou ho držím pořád na stejném místě a pravou přitisknu příro k tělu. Jazýčkem začnu jezdit po kuličkách. Vidím a cítím, jak se mu příro cuká a napíná. Obě varlata probleskují napjatou kůží a vidím, jak sebou poškubávají. Hráz u prdelky se mu stahuje a vnímám na jeho pohybech, jak se mu varlata chtějí pohybovat.
Je to nádherný pocit vědět, že držím toho nádhernýho kluka za to nejcennější, co má. Vědět, že bych mu mohla obrovsky ublížit a taky vědět, že mi absolutně důvěřuje. Víc už mi věřit ani nemůže, snad jen v okamžiku, když mám jeho kuličku v pusince. Pak je to je tedy absolutní odevzdání. Ty chvíle potom tedy tomu také odpovídají. Milování pak má úplně jiné rozměry.
Jazýčkem jedu po trubičce nahoru. Pravou rukou mu držím úd pořád přitisknutý k tělu. Příro se pořád staví. Snaží se dostat do svislé polohy víc a víc. Nakonec povolím. Je to jako když se vymrští péro. Přirození mu stojí jak svíčka. Žilky dole rytmicky pulsují a žalud se přesně s tlukotem srdce zachvívá. Tohle všechno pozoruji naprosto zblízka. Lehounce pohladím tuhle nádheru. Pro mě je to obrovsky rajcující pocit. Vidět jak se mu chvěje a čeká, co mu s ním budu dělat.
Pravým palcem a ukazováčkem udělám kroužek. Uchopím žalud za rozšířenou část a sevřu, stisknu jednou a naprosto uvolním stisk. Nejenom že uvolním, pustím Jiřího žalud z ruky. Ani se ho nedotýkám. Chvilku počkám a znovu jej sevřu. Když to udělám potřetí, žalud se začne cukat.
Znovu ještě chvilku počkám a potom tenhle sevřený kroužek začnu posunovat přes zvětšenou část žaludu. Vždycky jen těch pár centimetrů. Tři nebo čtyři, víc to určitě není. Vždycky dvakrát nebo třikrát a chvilku počkám. Za chvíli zase, s přestávkami takhle pokračuji dál.
Jiří se mi chvěje pod rukama. Cítím, jak mu vládnu. Vnímám, jak reaguje na každý můj pohyb. Vyloženě vidím, jak čeká na to, až mu zase přejedu po tý nejcitlivější části jeho těla. Je naprosto v mé moci Nic jiného nevnímá a čeká na to, až ho dovedu k naprostému vyvrcholení. Celý se třese pomyšlením, jaké to bude.
Chviličku ho ještě dráždím naprosto stejně, ale potom změním způsob. Přitisknu jeho úd k tělu a začnu dráždit ukazováčkem jeho obnaženou uzdičku. Chvilku si s ní jen hraji, ale potom přitvrdím. Dlouhým nehtem jej lehounce škrábu a lechtám. Tohle chce mít fantastický cit. Není problém tomu klukovi ublížit. Pozor na to, když to budete zkoušet.
Dneska to není ono, je už pořádně vydrážděný a tohle nezabírá. Nakonec si vezmu na paškál jeho spodní část žaludu. Ukazováčkem a prostředníčkem jezdím po jeho rozšířené části, která leží momentálně nahoře. Chvilku se nic neděje a potom vidím, jak se začíná příro škubat. Tak pozor, tohle by mohlo být finále, ale to nechci.
Uvolním ruku a nechám příro zase postavit. Počkám a znovu udělám ze dvou prstů kroužek a přejedu po rozšířené části žaludu. Tentokrát to trvá jen chviličku. Kluk je tak nadrženej, že si ucmrndne. Z dírky, na kterou se dívám, snad z dvaceti centimetrů vyhrkne pár kapek semene. Okamžitě strnu a ani se nehnu. Počkám na to, aby se mohl uvolnit a jen se to stane, přejedu znovu dvakrát. Znovu strne a nepatrně si vystříkne.
Je to fantazie. Dokážu ho dráždit a přitom prodlužovat tu jeho rozkoš co nejdéle. Jiří se neudrží a vyhekne si. Jen se uvolní, znovu přejedu nahoru a dolů. Znovu se napne a znovu trošku vystříkne.
Ruku a prsty mám celou mokrou. Semeno stéká po žaludu dolů. Je ho tolik, že mi začíná stékat po ruce k lokti
Přejedu znovu po žaludu. To je snad popáté nebo pošesté. Nejsem schopná to spočítat. Fascinovaně koukám na dírku, ze které se hrne další dávka. Vždycky si ucmrndne, příro se mu začne škubat. Je fantastickej, že to dokáže vždycky potom ustát. Musí to být obrovská sebekázeň. Nedovedu si představit, jak je to možné, ale dokáže to.
Když je to snad poosmé, nedokáže se už udržet. Vezme mě za ruku a pomáhá mi. Stačí jen pár pohybů a stříká. Sprška semene vystřikuje z dírky a dělá nádherný oblouk. Vůbec není poznat, že si před tím ucmrndnul v malejch dávkách minimálně dvojnásobek. Všechno tohle sleduji opravdu z minimální vzdálenosti.
Nádhera, správně trénovaný žlázy dokážou neuvěřitelný věci. Všichni víme, že v tom, co vystříkne, je jen asi pět procent spermii, ale stejně. Ta žláza, která tomu dává to obrovské množství, musí být správně trénovaná. Jinak by to prostě nedokázal.
Jiří je správně odvařenej. Tentokrát se mu svěsil jak hromádka neštěstí. Snad mu to chvilku vydrží.
Chvilku popíjíme. Víno nám pomaličku teplá. Máme na sebe celou noc. Vlastně zbytek noci. Vždyť ani nevím, kolik je hodin. Jiří se pomaličku dává dohromady. Teď jsem mu skutečně dala co proto. Jeho příro je pořád svěšený. Skoro se bojím na něj podívat. Vím, co dokáže. Stačí jen pár vteřin a je zase vzhůru.
Jiří si mě přitáhne k sobě. Hladí mě po vlasech a na zádech. Taková nádherná pohoda. Je to parádní, nechat se takhle hýčkat a hladit.
Pohoda ale netrvá dlouho. Podvědomě vnímám, že mi přejíždí po bradavkách a jeho dech se nepatrně zrychluje. Jasně tutově už mu zase stojí. Tentokrát to bude snad naposledy. Svým způsobem se na něj docela těším, ale pička si žádá odpočinek. Marná sláva, jedu v tom od desíti hodin. Ani nevím, kolik vlastně je.
Jiří si mě otáčí na kolínka. Krásnými polibky mě hýčká. Je nádherně milej. Hladí mě po zadečku a zádech. Ještě chvilku a budu ho chtít mít v sobě. Nevím, čím to je, ale vždycky ve mně spouští takový divošský pud. Vždycky když se mi dotkne obnaženým přirozením nohy, tak mě nastartuje. Okamžitě ho tam chci mít. Je to tak. Prostě to mám ráda a s ním je to něco fantastického. Je špička a proto se mi s ním spí tak nádherně.
Finále se blíží. Pokládá mě na lokty a pomaličku vjíždí dovnitř. Je neuvěřitelně jemný. Bolavá pička si jen pomaličku zvyká na jeho další nárazy. Trvá to ale doopravdy jen chviličku. Posune se párkrát dovnitř a všechno je jinak. Chci ho tam mít. Je to tak. Celý tělo se chvěje radostí, že je uvnitř.
Nejdřív jezdí pomaličku. Nechává si přestávky a projíždí uvnitř ze strana na stranu. Dává si záležet, aby nevynechal ani kousek. Cítím, jak se tře o vnitřní strany pochvičky. Příro má tak dlouhý, že mi zase ťuká do konce. Cítím, jak mi Jiřího kuličky bouchají do poštěváčka. Kroutí s ním uvnitř jako s kolíkem.
Drží mě pevně za boky a zrychluje tempo. Poznenáhlu do toho dává větší a větší sílu. Vnímám, jak se uvnitř ještě víc zvětšuje. Nepatrnou chvilku a bude na konci.
Měla jsem ten pocit, ale všechno je jinak. Vezme mě jemně za vlasy. Mám je dlouhý, skoro až do pasu. Normálně si je rošťák omotá kolem pravé ruky a přitáhne moji hlavu dozadu. Moc se mi to nelíbí, ale držím.
Podvolím se tomu a dovolím, aby si mě přitáhl zpátky. Pohladí mě po tváři a začne šukat. Levou rukou mě drží za bok a pravou mě přitahuje za vlasy zpátky k sobě. Škube mě s hlavou a nutí mě, abych ji měla nahoru. Nedovolí, abych ji sklonila. Chvilku se tomu vzpouzím, ale pak se mi to začíná líbit. Nemám žádnou možnost se bránit. Je to něco, co naprosto neznám. Musím držet přesně tak, jak si to přeje. Je sice trošku drsnej, ale jen tak málo. Vyloženě si dává pozor, aby mě to moc nebolelo.
Neuvěřitelný, svým způsobem se mě to doopravdy líbí. Nedovolí mi moc se pohybovat. Musím dělat přesně to, co chce on. Mám sice zavřené oči, ale cítím, jak se pase na výrazu mé tváře. Vždycky když dorazí až na konec, si heknu. Nemůžu za to. Vyloženě ze mě ty vzdechy vyráží. Trvá to ještě chvilku, snad dvě minuty, a pak mi pouští vlasy.
Uchopí mě za boky oběma rukama a šuká jako ďábel. Skláním se znovu na lokty a pokouším se mu pomoct. Je to zbytečné. Drží mě jako v kleštích, nedá se nic dělat. Skláním se ještě víc a čekám, až se do mě uvnitř uvolní. Ještě chvilku a je to tady. Stříká jako ďáblík. I přes rozbolavělou pičku cítím, jak se mi plní spodek pochvičky. Je to k zbláznění. Naprosto jasně cítím jeho první dva pramínky. Je to vždycky jako když do mě někdo uvnitř drcne. Perfektně cítím, jak do mě dopadají. Trvá to vždycky jen vteřinu, ale tenhle okamžik vnímám nějak zpomaleně.
Nic se neděje, sedím doma a nebo něco dělám a najednou si na tohle vzpomenu. Normálně po mě přejede husí kůže. Na chvilku se oklepu. Není to ale nějakým ošklivým zážitkem. Je to jen intenzivní prožití toho, co se mi líbilo.
Končíme. Chvilku o sobě nevím. Jiří mě drží a líbá na zádech. Vlasy trochu bolí, ale to vnímám jen okrajově. Zvedáme se z podlahy. Kolínka se mi podlamují. Tak snad dneska končíme. Jsem naprosto hotová. Jiřího šťávička ze mě odkapává a tak blahořečím tomu, že je tu bidet.
Doopravdy končíme, bereme si na sebe župany a jdeme se podívat, kde je zbytek osazenstva. Nikde nikdo. Je tu jak vymeteno. Šampus je teplej. Led roztál a ani jeden nevíme, kolik je hodin. Jiří pouští televizi. Běží potichu, jen jako zvuková kulisa. Posadím se k němu a položím hlavu na jeho rameno. Kolena skrčím pod sebe a opřu se o něj. Pomaličku začínám klimbat. Svíčky na stole pomalu dohořívají a zhasínají. Když slyším, že hodiny odbíjí pět, ani tomu nechci uvěřit. Řádili jsme na tom hajzlíku skoro tři hodiny, hrůza. Otáčím se k Jiřímu:
" Tři hodiny, že se nestydíš!"
Kouzelně se usmívá, dopíjíme víno a vypíná bedýnku. Odnáší si mě do pokoje, kde spíme. Tentokrát doopravdy usínáme. Netrvá to ani pět minut a nevím o světě ...
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek