Sedíme všichni už v klídku večer na zahradě a povídáme si o včerejším večeru. Najednou se Jana nečekaně zeptá Eriky:
" Už ses pochlubila svojí cestou do Bolívie. Móc zajímavý. Nechte si o tom vyprávět. Stojí to za to.
Je nám jasné, že se muselo stát něco nenormálního když do ní takhle reje. Určitě to nebude jen tak něco. Všichni si popíjíme a čekáme na to až začne. Moc se jí do toho nechce, ale kolem půlnoci to přeci jen povolí a na světě je tohle vyprávění. Je jen pro silné povahy a není nijak nádherné.
Do Bolívie jsem se dostala docela náhodou. S kamarádem, ale doopravdy jen kamarádem jsem se dohodla, že pojedeme do Jižní Ameriky. Prostě se sebereme a pojedeme do Chile. Jen tak mimochodem, nakonec jsme skončily ne v Chile, ale v Bolivii, to jen na okraj.
Nějaké peníze jsme oba měli a ani jeden jsme neměli nijaké veliké nároky na cestování. Letadlo turistická třída a po zemi pěšky a nebo stopem. Předpokládali jsme svoji dobu návratu po půl roce. Šest měsíců by nám mělo stačit na to, abychom dokázali přejít z jednoho konce kontinentu na druhý. Něco půjdeme pěšky a něco tedy pojedeme autem z půjčovny. Jen minimální množství peněz s sebou. Domu se musíme ohlásit každých čtrnáct dní a co je důležité, počítat s tím že za dalších čtrnáct dnů musíme být někde, odkud se dá zatelefonovat domů do Prahy.To byl tedy náš plán a ideál. Všechno bylo potom jinak. Byl to úlet, na který se nezapomíná.
Z Prahy jsme odletěli do La Paz. Zpáteční letenka do La Paz, stála kolem 31 000 Kč. Tuším, že jsme ji kupovaly na Smíchově ( Flight Ticket Centre ). Jinak se do země dostanete za všech okolních států docela normálně. Jediné co vyžadují je očkování proti žluté zimnici.
Bolivie má hlavní města dvě. Formální Surce, kde sídlí nejvyšší soud, a faktickou metropoli La Paz s vládou a prezidentem. La Paz je nejvýše položené hlavní město na světě. Místní letiště leží ve výšce přes 4000 metrů..... Slabší povahy následkem řídkého vzduchu po výstupu z letadla omdlévají. Tohle mohu potvrdit. La Paz však bere dech nejen doslova, ale i obrazně. Pohled na fantasticky položené město se dá srovnat snad jen se scenérii Ria, San Francisca, Kapského města a nebo Hongkongu. Město rozložené na svazích pět kilometrů široké a čtyřista merů hluboké kotliny, je spletí příkrých ulic a stezek, které ožívají již okolo šesté hodiny ráno. V srdci města se tyčí několik málo mrakodrapů, které kontrastují s nedalekými indiánskými čtvrtěmi domků uplácaných z hlíny. Nad městem se jako přízrak tyčí zasněžené štíty hor.
Druhé hlavní město Surce leží o tisíc metrů níž. Leží v krásné subtropickém klimatu a Bolivijci jej považují za nejhezčí město Jižní Ameriky a přezdívají mu Athény Ameriky. Je zasazeno do krásné horské krajiny 2700 metrů nad mořem a je bíle natřeno. Má zvláštní španělský koloniální šarm. Tohle, ale zjistíme, až později.
Vyjíždíme z La Paz a pokračujeme autobusem k jezeru Titicaca. Neuvěřitelné, jezero vypadá na první pohled jako moře. Jeho sytě modrá hladina se rozprostírá na území 9000 km čtverečních mezi Bolivií a Peru ve výšce 3820 metrů. Titicaca je nejvýše splavné jezero na světě. Nedávné měření zjistilo nejvyšší hloubku 457 metrů. Nádherná vysokohorská krajina. Křišťálově průzračný vzduch. Fantastická a matoucí dohlednost, neuvěřitelné kaktusy které vypadají z dálky jako mech. Barva je od pravého mechu k nerozeznání. Jen ta velikost. Když příjdu blíž zjistím, že jsou veliké přes jeden metr. Navíc někde prorůstají ve vyšších polohách jiné kaktusy, které dorůstají až čtyřmetrové velikosti.
Cesta z La Paz přes průsmyk La Cumbre (4660 m) do Yolsa (1170 m) s konečnou v Coroico je považována za nejnebezpečnější cestu světa. Prašná cesta trpí sesuvy půdy a je tak úzká že musela být doslova vysekána do skály. Cesta vede v prudkých zatáčkách po okraji až tisíc metrů hlubokých roklí. Krajnice je tu neznámé slovo. Chyba řidiče znamená pád do hlubiny. V Bolivií nejsou dopravní značky, až na jednu. Kříž u silnice. Těch je na silnici do Coroica nepočítaně. Maximální nebezpečí a extrémní podmínky jsou důvodem proč cestu podnikají lidí, kteří nemusí...šílenci a dobrodruzi. Cesta prochází krajinou od zasněžených velehor, až do subtropického pásma. Jestli se sem někdy dostanete, doporučuji Vám, sednout si při cestě do Coroica nalevo za řidiče. Je to záhul. Můžu potvrdit, že se budete dívat minimálně polovinu cesty do hloubky přes pětiset metrů. Cesta trvá 3-5 hodin a doopravdy stojí za to. Nikdy jsem neměla takový strach. Po cestě několikrát projíždíte přímo pod vodopády, které padají přímo na cestu ze stometrových výšek. Zážitek na který se do smrti nezapomíná. Silnice je jednosměrná. Dolů se jezdí ve dne a nahoru v noci. Dvě auta se tu prostě nevyhnou. Poslední jedou polís a dost. Potom už nikdo. Aby tam doopravdy nikdo nevjel, tak postaví přes silnici vojenský náklaďák. Svérázná, ale účinná závora.
Jedeme skoro patnáct set kilometrů napříč kontinentem. Altipáno to je něco. Náhorní rovina uvedeného jména a oblast jihozápadní Bolivie je svět sám pro sebe. Nekonečný prostor nehostinné náhorní roviny připomíná Tibet, ale místo Himalájí se tu zvedají do nebetyčné výše hor sopky. Najdete tu laguny s vysokým obsahem minerálů. Celé části jezer a výronů jsou různě zbarvené. Laguna "Colorada" je rezavě červená a laguna "Verde" brčálově zelená. Jako přízraky se ve vodě brodí plameňáci a nevadí jim ani to že teplota v noci klesá na - 20 stupňů. Přízračný nádech světa dodávají i gejzíry a jezírka s bublajícím bahnem. Krajina je tak nepříznivá pro život že tu najdete jen vojáky a policisty. Několik Indiánů kteří zde žijí, je něco čemu se ani nedá věřit.
Solar de Uyni, pohádka ze soli. Obrovské solné jezero o ploše 180 x 90 kilometrů. Dovedete si to vůbec představit. Výška 3660 metrů nad mořem. Šílený, neskutečná příroda. Sucho a sůl. Během tisíciletí toto jezero několikrát vzniklo a zase zmizelo. Zbyl z něj jenom obrovský kus soli. Neuvěřitelný, nikdy nic podobného asi v životě neuvidím.
Potosí - osada, to je něco co pro mě znamená cestu do pekla. Nejen obrazně, ale skutečně. Dostat se mezi horníky do místních stříbrných dolů, je to opravdová cesta do pekla. Průvodce nám dává žvýkat koku. Musím přiznat, že bych za normálních okolností zkolabovala. Takhle omámená jsem to přežila.
V díře která je jen na prolezení štíhlého člověka se plazíme za svitu olejového kahance úzkou štolou. Dostáváme se na předek štoly a průvodce nám ukazuje jak se hloubí sonda na dynamitovou nálož. Normální dutá trubka se zubama a dva indiáni kteří do ní buší palicí a zároveň s ní otáčí. Když je metr ve skále dají nálož. Zapálí doutnák a odplazíme se dvacet metrů zpět. Šílená rána. Zalehlo mi v uších nejmíň na deset minut. Nabírají skálu do měchů a táhnou ji nahoru.
Nedovedu si představit (vlastně dovedu), kdyby se to nad námi utrhlo. Kdybych to neviděla, a nebyla tam, neuvěřím. Nad zemí sice horníci věří v boha, ale v podzemí uctívají ďábla a usmiřují si ho alkoholem a cigaretami.
Concepción, tohle místo se mi naprosto nesmazatelně zarylo do paměti. Město které má poklidnou atmosféru. Po příjezdu se chceme nějak zcivilizovat. Pořádně se vykoupat a odpočinout si. Vystupujeme večer z autobusu a v tom momentě je to tu. Tři vandráci se na nás vrhají a přitlačí nás k zemi. Oběma nám zkroutí ruce za záda a spoutají je. Dodatečně si uvědomuji, že nás svázali nějakou všivou lepící páskou na koberce, nebo co. Ležíme a nemůžeme se pohnout. Vysvlečou nás do naha a nechají na zastávce autobusu. Tedy respektive za zastávkou.
Najde nás malý kluk, který nejdříve uteče, ale potom přiběhne jeho bratr a i ten nejdříve opatrně zkouší, jestli ještě žijme.
Nakonec policie a sepisování protokolu ve španělštině. Nádhera, vůbec si to nedovedete představit. Všechno bylo dílem okamžiku a nikdo si toho ani nevšiml. Ráno stojíme před stanicí v hadrech, které nám dali a v ruce máme každý jeden papír, který nám potvrzuje, že jsme byly okradeni a to je vše. Žádný pas, nic. Žádné doklady, naprosto žádné peníze, nic. Hlad jako hrom a nemožnost žádného spojení nás oba naprosto drtí.
Pokoušíme se s někým domluvit, ale nejde to. Naše španělština je jiná než jejich. Dodatečně se dozvídám, že je místním jazykem je armarština případně kečuánština. Nakonec se nad námi slituje jeden místní mládenec, který umí lámaně angličtinu. Polozmrzlé nás dotáhne do slušně vyhlížejícího domku a místní matróna nám dá najíst. Oba jsme jako zbytý psi. Ani jednomu není do nějakého hlaholu.
Teplá polévka ale dělá divy. Nakonec přichází docela hezká kočka, která mluví anglicky, a je oblečená pro nás naprosto normálně. Žádný klobouk žádná sukně. Normální džíny a bundička.
Konečně tedy civilizace. Mluvíme jeden přes druhého, až se zalykáme. Uvědomujeme si to a nakonec zmlknem. Ptá se nás odkud jsme a co tu děláme.
Ptáme se co dál. Jak se odtud dostaneme?
Skoro jí nevěříme, ale není možné se dostat odtud jinak nežli autobusem a nebo stopem. Vlak tu nejezdí a letadla nelítají. Prostě konec civilizace. Nakonec to skončí tak, že se všichni tří vydáváme do banky a pokoušíme se dostat ke svým penězům. Neuvěřitelné se stává skutečností. Konta jsou zablokovaná protože se někdo pokoušel vybrat z nich peníze a neznal správné heslo.
Zkrátím to. Nakonec nás dva vyhazují z banky ven a naši novou kamarádku Inés, laskavě vyvádějí. Ostuda jako hrom. Všichni okolo z toho mají legraci, jen my dva jsme naprosto zoufalí.
Končíme zase ve stejné místnosti a dostáváme fantastickou šíleně pálivou směs masa a fazolí. Máme oba takový hlad, že to sníme všechno bez mrknutí. Inés se na nás dívá s úžasem a jen podotýká že nás to bude pálit ještě jednou. Teprve dodatečně si uvědomuji, že má pravdu. Sedíme v kuchyni a naše nová známá se najednou sebere a se slovy že se vrátí, za chvíli odchází.
Pod dvou hodinách se vrací a její první slova jsou. Chcete si vydělat na cestu domů? Podíváme se na sebe a jen kývnem.
" Jak?"
" Uvidíte, odpoledne Vás dojdu představit."
Tak je to tu. Nikdy jsem si nepředstavovala že budu dělat v Jižní Americe a Bolívii, to už vůbec. Možná tak v Německu v nemocnici, ale tohle?
" Jsem zdravotní sestra, to nevíte?"
No oba, já i Jiří kroutíme hlavou.
Jen se lehce usměje a potom pokračuje.
" To jsem netušila, co mě čeká."
Dostala jsem se nakonec na soukromou kliniku a stálo to za to. Naše nová kamarádka se o nás postarala. Vzala nás k sobě oba dva. Martin druhý den odjel na venkov a jezdil jako řidič se sanitkou. No a já jsem se druhý den přidala k Inés a pomáhala ji na klinice.
Kdybych věděla, co mě čeká, asi bych to nedělala, ale s odstupem doby si říkám, že člověk má zkusit všechno. Ráno na osmou jdeme do práce. Solidní skoro nová budova a bíle natřené dveře. Všichni nás zdraví a procházíme do klasické šatny. Inés se ke mně otáčí a důrazně říká:
" Budeš všechno dělat jako já, je ti to jasný. Ne abys bodla žes to nedělala. Zaručila jsem se za tebe."
To je tedy rána. Nemám, ale na vybranou. Obě dvě se svlékáme. Je tu docela teplo a tak je to docela příjemné být nahá. Sice nevím, co nás čeká, ale podle toho jak se s klidem svléká Inés, nemám žádný pocit nebezpečí. Jdeme se osprchovat. Není tu nic příjemnějšího v tuhle roční dobu, nežli nádherná vlažná sprcha. Sice je ráno a zima, ale sluníčko to tu dokáže všechno rozpálit neuvěřitelně rychle. Žádným problémem tu není pětadvacetistupňový rozdíl teplot. Ráno pět stupňů a po obědě třicet.
Jen vypadneme ze sprchy ven a zabalíme se do pidi županu, ze kterého je nám všechno vidět už na nás bouchají, že si máme pospíšit. Župánek, vlastně něco co by to mohlo být nemá žádné knoflíky jen pásek kolem pasu. Je doopravdy pidi. Pička nám musí být vidět když se sehnem oběma. Inés která má docela solidní prsa si je tam ani nemůže pořádně schovat. Pořád se jí otvírá a je všechno vidět. Jen mimochodem, ta kočka má nádherný bradavky.
Dál to byla síla. Pořád i dnes po dvou letech si připadám jako když se mi to zdálo. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Čtyři chlapy přivedou spoutaného nahého mládence. Ruce má spoutaný před sebou, ale zároveň je má připoutaný řetízkem k tělu, aby se nemohl bránit a ani nikomu ublížit. Toho kluka posadí na tvrdou lavici. Je to lavice podobná těm na kterých jsme jako malé holky cvičily jako na kladině. Není nijak vysoká. Tak šedesát centimetrů. Posadí ho na ní a připoutají mu k ní dole nohy. Položí ho na záda a ruce mu k tý lavici připoutají nad hlavou. Leží naznak a škube sebou naprosto bezmocně. Jestli ví, co ho čeká, tak to nebude nic příjemného podle toho jak vyvádí. Chlapi ještě jednou zkontrolují jestli nám nemůže ublížit a Inés si mu sedá mezi nohy.
Kluk se na ni s úděsem dívá a neví co si o tom všem má myslet. Stoupnu si za její záda a pozoruji co se bude dít. Chlapi odcházejí a ten poslední se na nás otočí a s podivným úšklebkem nám přeje hezkou zábavu. Moc hezký humor.
Inés si jeho příro bere do ruky a začíná si s ním pomalu hrát. Kluk se na ní vytřeštěně dívá. Čekal zřejmě něco jiného. Nakonec se ale uklidňuje a nechá si se sebou dělat, co chceme. Nakonec je na něm znát, že ho to docela zajímá. Inés si svléká a zůstává stát před ním docela nahá. Musím se přizpůsobit a nezbývá mi tudíž nic jiného. Svlékám se taky. Je to jen chvilička. Mládenec asi ví, co ho čeká. Jak je vidět sebevědomí, se mu už vrací.
Inés se k němu otáčí a přitom si pořád hraje s jeho přirozením.
" Máš na vybranou. Buďto se necháš normálně dvakrát udělat a nebo když nebudeš chtít, tak to z tebe dostaneme. Vyber si, ale moc času nemáš."
Kluk se zapškne a začne nadávat. Prská jako křeček a je nádherně sprostej. Španělština je v tomhle směru docela šťavnatej jazyk. Kočka si mu s ním pořád hraje a najednou vidím jak se mu začíná stavět do slibný polohy. Mladík ještě chvíli prská, ale nakonec si uvědomuje svoji situaci a naprosto konsternovaně v polovině věty zmlkne. Inés se na něj usměje a povídá:
" To je ale keců. Normálně se s holkou tolik nevybavuješ co. Hupky na to a jen abys ho tam měl, že jo.
Kluk zvedá hlavu a kouká si na něj. Inés si mu s ním hezky hraje a to jeho příro mu nakonec docela solidně stojí. Žalud má venku a kočka si hraje s jeho předkožkou, kterou mu honí nahoru a dolů. Kluk se pod ní kroutí a svíjí, ale není mu to vůbec nic platné. Ta kočka ho má naprosto ve své moci. Škube spoutanejma rukama, naprosto zbytečně. Inés si s ním pohrává a dráždí mu ho, jak se jí zachce. Kluk to nakonec vzdává. Inés se otáčí se ke mně.
" Tahle práce se nedá dělat jen tak. Musíš k tomu mít vztah. Prostě se ti to musí líbit. Když máš udělat pět kluků dvakrát za den, to je přinutit je, aby se před tebou udělali, tak to nemůžeš dělat bez nějakého příjemného pocitu. Třeba tenhle kluk se mi líbí. Docela bych si ho vzala. Uvidíme jak na tom bude, až ho vycucnem. Neboj se, něco tam pro nás vždycky zůstane."
" Víš, když ho máš nakonec, je to docela pěkný. Když chceš, aby se udělat potřetí, tak jim to trvá docela dlouho. Poprvé to většinou jde rychle, podruhý je to paráda a potřetí.... Mají po tom všem docela správnou výdrž. Můžeš si na něm rejdit a hrát si s ním jak dlouho chceš. Je to docela fuška a dá ti to docela práci, aby se správně vydráždil a udělal se do tebe. Co koukáš? Jen počkej a uvidíš. Vsadím se, že se tu dneska objeví kluk kterej se ti bude líbit. Stačí si jen vybrat....
Po celou dobu si mu hraje s jeho přirozením. Kluk si na něj dívá a kroutí se. Inés mu přetahuje předkožku dozadu a zpět. Obnažuje mu žalud a zase mu tu předkožku stahuje zpět přes něj. Na mládenci je vidět že to nebude nijak dlouho trvat a bude hotovej.
" Nakonec si mu sedne na stoličku mezi nohy a docela hezky mu ho dráždí. Po paměti šmátrá pod lavicí a bere do ruky průhlednou hadičku.
" Na co to je? Proboha."
" No to je jednoduchý, normálně ho musíme udělat a tohle je pro odběr. To ti nikdo neřekl. Jen se zasměje, když vidí jak na ní vyvaleně zírám. No tady si s nima nehrajeme jen tak. Dělají se tu odběry pro banku. Jde to od nás do celého světa. Jejich semeno se používá v celé Střední Americe na oplodnění. Tos nevěděla.
Jen polykám a zírám. Kluk začne zase nadávat a kroutí se jako žížala. Příro mu trochu změklo, ale Inés si s ním ví rady. Přetáhne mu předkožku dolu a jemně mu dvěma prsty přejede po zesílené části žaludu. Kluk uprostřed věty zmlkne a celý se napne. Předkožka je dole a žalud se mu nalévá do správného obrovského rozměru. Ještě chvilku a bude to mít za sebou. Když to vypadá že je na naprostém konci, Inés se bleskurychle sehne a na ten jeho obrovský žalud mu přicucne tu průhlednou hadičku.
Hadice se přisaje na jeho špičku a rozšířeným koncem přikryje dírku na špičce. Ještě několik pohybů a kluk stříká. Je vidět jak odsávačka cucá jeho semeno pryč do sklenice pod lavicí. Ještě chvilku se zmítá a případné slovní spojení, že ho dojí, je víc než přiléhavé. Mládenec je vycucnutej momentálně až do dna. Dívám se na jeho nádherný hustý semeno, které je uvězněné v skleněné lahvičce a podle množství si teprve teď dovedu představit, kolik toho normálně správný zdravý muž dokáže ze sebe vystříknout. Ve zkumavce kterou držím v ruce je přes tři kubické centimetry jeho semene. Solidní dávka. V duchu se ptám na kolik ženskejch by to stačilo, aby se daly oplodnit. Šílený, matka příroda to doopravdy nechala náhodě, ale to obrovský množství a možností spermii na oplodnění je fascinující. Neuvěřitelný na tom je to, že jsem si to absolutně neuvědomovala do té doby, dokud jsem to jeho uvolněné množství nedržela v ruce.
Inés mu jemně masíruje kuličky a hladí ho jemně po stehnech. Kluk se kroutí a je na něm vyloženě vidět že se stydí. Stydí se za to, že nedokázal odolat a ta ženská ho dokázala pokořit a vycucnout, i když nechtěl.
Mne mu varlata a uvolňuje ho z napětí. Kluk se znatelně uvolňuje a lehá si naznak. Hlavu si pokládá na lavici a zavírá oči. Vypadá to jako by to vzdal. Inés se klidně připravuje na druhý pokus a kývá na mě rukou, abych šla blíž. Nedá se nic dělat. Musím se do toho dát a zkusit to. Je mi to proti mysli, ale Mirkovi jsem slíbila, že udělám všechno, co chtějí. Nedá se nic dělat, musím do toho.
Beru si do ruky polostojící přirození. Mládenec cítí jak se mi klepe ruka a okamžitě se znovu probouzí k naprostému a totálnímu odporu, který ale nebude určitě trvat dlouho. Nemůžu se nechat zahanbit a tak mu stisknu rukou silně jeho ptáka. Stisku mu druhou rukou varlata a podržím si ho.
Kluk strne a chviličku se jenom chvěje. Leknu se, že ho držím moc silně, ale asi ne. Jakmile trochu povolím, začne se znovu cukat. Varlata mu tedy držím a jezdím si s jeho předkožkou dozadu a zpět. Naprosto stejná situace. Vidím na jeho stehnech, jak se začínají chvět a kolena se mu škubou. Kouknu se dolů na jeho nohy a vnímám na jeho pohybech jak se mu kroutí doslova palce u nohou. Kolena se mu po chvilce škubají docela slušně. Jen si vzdychá.
Inés se na mě dívá a usmívá se.
" Je kouzelnej, viď, dáme si ho potom jako zákusek. Já ho prostě žeru. To je něco, co bych mohla pořád. Jen bacha ať se ti neudělá. Musíš ho podržet a nechat vystříknou do té hadice. Jinak se zblázníš. Musela bys ho udělat totiž znova a to už není žádná legrace. Navíc to jeho další semeno by jsme musely dát do druhé zkumavky a máme za něj zaplaceno polovinu. Tedy větší dřina a míň peněz."
Honím mu žalud a dívám se na něj z minimální vzdálenosti. Čekám, kdy se začne napínat a připravovat se na výstřik. Kluk se kroutí a škube sebou. Inés se nakonec rozhodne a koženým páskem mu přiváže hlavu k lavici. Teď se tedy nemůže bránit ani trochu. Trvá to potom jen chvilku a vidím jak se mu příro napíná a cuká sebou. Jeho kuličky jsou nahoře a tisknou se k tělu. Podívám se nahoru nad něj a vidím důvod, proč se najednou takhle vzrušil. Inés stojí nad jeho hlavou a dvěma prsty si drží rozevřené lapličky před jeho vytřeštěnýma očima. Nakonec se k němu sehne a začne si je třít o jeho nos.
To už se neudrží a vidím na příru, že bude stříkat. Popadnu rychle hadici a přicucnu mu ji na žalud. Ještě několik tahů a jede to z něj ven jak po másle. Hadice s odsávačkou se jen škube a bere z něj životodárnou tekutinu. Ještě sebou párkrát škubne a pokusí se dostat do mostu. Několik jeho posledních škubnutí je provázeno zaúpěním a totálním zachvěním, které naprosto jasně dává najevo, že to vzdal a máme ho naprosto ve své moci. Ani se nechce bránit a je naprosto jako hadrovej panák.
Inés se znalecky podívá na naplněnou zkumavku a odpojí ji z odsávačky. Dá ji do stojanu, co stojí naproti onu a nalepí na ni číslo. Žádné jméno, jen číslo. Pak se otočí zpátky a povídá.
" Dobrá práce. Skoro osm kubíků. Super, je to borec. Dokázal se podruhé udělat ještě víc než poprvé. Tak co holoubku. Teď je řada na nás."
Sedá si zase před ním na stoličku. Tentokrát si s ním moc nehraje. Vezme jeho příro do ruky a utře je naprosto do sucha. Vezme si ho potom do pusinky a pomaličku ho začne dráždit. Kluk se na ní vytřeštěně podívá. Uvědomuji si, že mu hlavu odvázala. Má ji teď volnou a může s ní hýbat. Chvilku se snaží nevydráždit se, ale pak to znovu vzdá. Ví, že na to nemá. Jasně je to silnější, nežli jeho vůle. Je mu jasné, že ho dokážeme udělat, kdykoliv se nám zachce. Tatam je jeho arogance, když jsme před hodinou začínali. Teď se sebou nechává dělat cokoliv a vůbec se tomu nebrání.
Inés se přisaje k jeho žaludu a k dírce. Je vidět jak mu okraj dírky dráždí špičkou jazýčku. Jemně drží jeho varlata v ruce a zároveň si je přehazuje mezi prsty. Jemně mu je mne a líže ho víc a víc na okraji té dírky.
Příro mu stojí a je už z něj zase pořádnej chlap. Ještě chviku a najednou si na něj bez jakýchkoliv okolků na něj sedá. Nabodne se na jeho úd, svoji rozdrážděnou a mokrou pičkou a začne na něm nádherně jezdit. Kluk drží a je na něm vidět, že je skoro na vrcholu blaha. Inés si s ním hraje, jak se jí zachce. Nejdřív si ho jenom jemně dráždí a za chvilku se parádně rozrošťačí. Jezdí mu po něm jako lvice a bere si ho, naproste bezohledně, za chviličku je z ní vášnivá milenka, která si ho jen nádherně hýčká a za chvilku je znovu žena, která ho má jen jako nástroj k oplodnění. Jsou ty neuvěřitelné proměny během několika desítek vteřin, během kterých se její povaha mění. Nakonec ho šuká jako o život. Kluk se kroutí a kočka ho šuká jako divá. Napne celou svoji pičku a stiskne mu ho. Kluk se prohne a vyloženě vidím, jak se klepe a stříká do ní. Každý pramínek který z něj vystříkne je doprovázen rázným heknutím a následným vzdychnutím. Vždycky sebou parádně škubne. Její pička mu ždímá jeho příro a končí oba v totální extázi. Inés se na něj naprosto bezvládně zhroutí a vidím na ní, jak ji to vzalo. Kluk má jen doširoka otevřené oči a dívá se nahoru do stropu. Je naprosto hotovej. Ale na druhou stranu svítí jako vánoční stromeček. Jeho vítězoslavný úsměv na široké tváři je něco na co do konce života nezapomenu.
Inés z něj slézá. Je na ní vidět že toho má doopravdy dost. Z pičky jí teče po stehnech její šťávička smíšená se semenem toho mládence.
Kluk je docela KO. Dívá se jinam než na nás. Vyloženě se za to stydí. Nikdy ho žádná kočka nedostala tak jako tahle. Do smrti si to bude pamatovat. Nakonec mu to nedá a dívá se na nás. Kočka co ho dostala je nádherná. Krásná prsa a opravdu surové bradavky mu každopádně musí učarovat. Její ploché bříško a havraní vlasy které se krásně lesknou je to, na co bude určitě rád vzpomínat.
Ještě chvilku trvá než se Inés trochu sebere a ještě další chvilku, než se upraví. Nakonec zazvoní na obsluhu a ti našeho vězně odpoutávají z lavice. Kluk ani nemůže stát. Je tak zesláblej že ani nemůže jít.
Chlapi si z něj dělají legraci že je totálně vycucnutej a jen my víme že je to doopravdy tak, jak říkají. Tutově nemá v sobě dneska už ani kousek něčeho kvalitního a na zítra má co dohánět. Otáčí se a je na něm vidět, že se na zítřek skoro těší.
Jo, je to nakonec docela zábavný. Jen kdyby člověk nebyl uprostřed toho všeho dění. Jsem zvědavá, co se tedy bude dít dál. Místy z toho mám docela vítr a nemám zrovna nějak nádherné pocity.
No ale, vzhledem k tomu jak si užívá Inés, musím uznat, že je to i pro mě docela lákavé. Je to něco co jsem doopravdy nepoznala. Když pominu to, že ten kluk nechtěl a nakonec se nechal docela rád sám ošukat. No nikdy bych tomu nevěřila. Je to naprostý zvrat v mužském myšlení. Zajímavý na tom je jak maličko stačilo a ten mládenec se dal docela snadno přesvědčit.
Ale, to jsou myšlenky co. Jen se ženská dostane do takovéhohle prostředí a všechno je jinak. Myslíme na to samé, co ta druhá část populace. Možná trochu jinak, ale podstata je stejná.
V duchu se vlastně ani tak moc nedivým a nemám to Inés za zlé, že je takhle využívá. Je to pro nás vlastně psychickej záhul a taky dost divnej pocit. Představit si, že ho můžeš mít, a nikdo ti v tom nebude bránit, ani on, je něco tak lákavého, čemu se asi nedá odolat. A pokud ano, tak jen po omezenou dobu, ale nastálo? Nevím, nedovedu si to představit. Je pravda, že po tom, když jsem je viděla v akci, jsem měla po určitou dobu nutkání se k nim přidat. Ale když jsem viděla Inés jak se nechává unášet, tak jsem neměla svědomí jí do toho nějak zasahovat.
" Máme jen tak čas na jedno kafe." Inés se na mě dívá a usmívá se.
" Co koukáš? Nějaký problém?"
" Ani snad ne, jen si na to nemůžu poněkud zvyknout."
" No nevem si něco, co se ti nabízí. Uvidíš sama."
" No to jsem tedy zvědavá, to se nebojíš?
" Co blbneš. Ti kluci jsou naprosto zdravý. Nikdo si nedovolí z naší laborky poslat něco vadného. Všechno se kontroluje. HIV je to první a testy jsou na všechno. Tuberkulóza a podobná svinstva sem nesměj. To se selektuje jako další. Fakt nemusíš se bát. Z týhle banky jde prvotřídní zboží. Tady si to nikdo nelajsne poslat nějaký šunt. Ti kluci jsou naprosto perfektní a nemusíš mít žádnou starost, že se ti může něco stát. Na chvilku se usměje a pokračuje. Je to psina, když budeš chtít dítě s modrejma očima, tak to nebude problém.
Koukám se na ní a nevěřím svým uším. Je to jak v hororu. Ta kočka to myslí naprosto vážně.Ale vlastně má pravdu. Pokud bych chtěla, tak by to nebyl nejmenší problém.
" Konec kávičky, jdeme na to!"
Vyměňujeme kompletně odběrné zařízení. Jen ta odsávačka která je mimo zůstává. Všechno je sterilně zabalené a zaplombované. Připadám si jako někde uprostřed Evropy a ne uprostřed jihoamerického kontinentu, uprostřed Bolívie.
Zvedáme se obě. Chlapi nám přivádějí dalšího mládence. Správnej Rambo. Nemají s ním ale žádnou práci, naštěstí. Sám si lehá na lavici a nechává se připoutat. Usmívá se na Inés a je na něm vyloženě vidět že se těší. Chlapi mizí za dveřmi a je to na nás.
Kluk se dívá na svoje příro. Sedáme si mezi jeho nohy obě. Široce je roztáhne a nechá se hladit. Tohle je něco. Ta jeho tlustá hadice co má mezi nohama se pomaličku začíná napínat a stavět. Netrvá to nijak dlouho a má ho skoro vodorovně. Usměje se na nás a pohne si s ním. Kláda se pozdvihne a přesně v tomtéž okamžiku mu sklouzne předkožka dozadu a odhalí nádherně se zvětšující žalud. Exhibicionista je to jako hrom. Rozkývá si ho proti nám.
Stojí mu jako malému býčkovi. Kuličky se nu nádherně lesknou a kluk je vyloženě nadrženej, Musí se předvést. Inés si vezme jeho nádherný přirození do ruky a nepatrně mu začne pohybovat jen kouskem krásně vypjaté předkožky. Kluk sebou jen cukne ale drží jako býk. Inés mu ho jemňounce mne a lehounce si s ním hraje. Ještě se na nás podívá a ušklíbne se.
" Á, dneska jste na mě dvě."
Inés mu sevře rukou kuličky. Jen sebou cukne.
" Dávej pozor, bolí to!"
" Nepovídej, kdo by to řekl. Takovej silnej chlap a nic nevydrží."
" Au, bolí to, dávej pozor!"
Povolí mu a začne si je koulet v ruce. Jako kuličky na kulébru. Kluk jenom hýbe pánví a kroutí sebou. Za chvilku hází zadečkem a je skoro na konci. Kočka si s ním ještě chvilku hraje a v okamžiku který bych nečekala, se bleskurychle sehne. Nasadí hadičku a už to teče. Tedy tohle bych nečekala. žádný varovný škubnutí, nic.
" Proboha, jak jsi to poznala?"
" Víš, to cítíš v ruce kdy to bude. Ty to nepoznáš?"
" No jako ty ne. Jak dlouho to děláš?"
" Dva roky, možná dýl."
" Nevadí ti to?"
" Je to slušně zaplacený, co by mě mělo vadit."
" Třeba to že tě někdo pozná!"
" Vždyť tu jsou všichni stejně za peníze, tak co. Všichni to mají zaplacený, nedávají to zadarmo."
To je rána, tohle jsem netušila. Koukám na to vyloženě přitrouble.
" Co je s tebou?"
" Jsem pitomá, já si myslela že to je z donucení."
" Ale ne. Ta ochranka je tu proto aby se moc necukali. Střídají se po dvou týdnech. Za tu dobu si vydělají pár peněz a odvezeme je zpátky domů."
" A zase jezdí sem k Vám někdy zpátky?"
" Někdy, ale moc ne. Nevadí, lidí jako jsou oni je na každém rohu hromada."
Celá tahle rozmluva je v angličtině. Naštěstí nám Rambo nerozumí. To by se asi správně naštval.
Inés se připravuje na druhou rundu. Najednou se zastaví a posune se stranou.
" No, je to na tobě."
" Musíme se střídat. Jinak těch pět kluků co máme na dneska nemůžeme stihnout do odpoledne. Mládenci chtějí dneska skončit dřív a nemíní tu s námi zůstat.
Sedám si na stoličku a beru si jeho příro do ruky. Slušný kapitální kus. Je to jiná práce. Tenhle kluk správně spolupracuje. Ví, že ho dřív nepustíme a na druhou stranu se nechce nechat dát zahanbit. Honím ho jako divá. Cítím jak mi Inés klepe na rameno:
" Pozor, bacha, už bude."
Cítím jak se jeho obrovský úd zachvívá a jen na poslední chvíli se mi podaří od Inés vzít hadičku a nasadit ji na správné místo. Správná dávka se dává fofrem na cestu. Je to na čtyřikrát. Tedy tahle dávka je tedy vážně obrovská. Kluk se ještě chviličku škube a kroutí. Zhluboka oddychuje a je celý zpocený. Pot z něj jen leje. Inés se sehne a podá odměrnou zkumavku. Je na dvacet kubíků a jestli dobře vidím, je tam skoro deset. Tedy je málem do poloviny plná. Ten je tutovej. Tohle jsem tedy nečekala ani náhodou. Že toho bude hodně jsem věděla, ale tolik.
" Seš dobrej. Jak se cítíš?"
" Super, pohoda."
" pojedeme ještě jednou a nebo ne?"
" Jednu rundu ještě snesu, žádnej problém"
" Dobrý, vyměníme to a jedeme znova"
Otáčí se ke mně: " Pokud chce, můžeme jet ještě jednou. Je to sice, jak jsem říkala za míň peněz, ale stojí to za to. U tohohle nebude žádnej problém."
Vyměňuje skleničku a dává do odsávačky novou.
" Třetí dávka musí být zvlášť. Nikdy se nesmí dát do té předchozí."
Posadí se před něj a jede znova. Je to kouř. Z obou jen leje. Otočí se na mě a povídá:
" Jestli ti to moc nevadí, stoupni si nad něj. Ať se ti na ni dívá. Budeme dřív hotový."
Normálně to se mnou škubne. Když se ale na ně na oba podívám, je jasné že to asi jinak nepůjde. Hrůza, podívám se kolem. Nedá se nic dělat. Jsem zaplacená za všechno.
Stoupnu si nad něj a roztáhnu nohy. Dívám se na jeho chlupatý hrudník a pičku mám nad jeho obličejem jen kousek. Postavím se ještě trochu jinak a nakonec se předkloním, abych si na ni viděla a mohla lépe kontrolovat situaci. Fantazie, neuvěřitelné se stává skutečností. Naprosto neznámý chlap se mi na ni dívá a mě se to líbí. Neuvěřitelný, vezmu ukazováček a vjedu si na kousek dovnitř. Jasně že to nevydrží. Ještě několik pohybů a je to hotový. Konec, oba jsou hotoví. Inés je zpocená jako galejník a pot z ní jenom odkapává. Kluk se jenom chvěje a španělsky mi říká, abych nechodila pryč. Nakonec to nevydržím a pohladím ho. Posunu se tak, aby viděl celej můj zadeček a sesunu se z něj dolů. Hu, to byl teda kouř. Inés je nadělaná jako dortík a teď vidím že to není vůbec žádná legrace ale docela solidní kuřba a ty peníze jsou tedy vydělaný zaslouženě.
Opětná výměna všeho nádobíčka a přivádějí nám dalšího mládence. No tohle je něco. Tak nádherného kluka jsem ještě neviděla. Havraní vlasy a nádherné zuby. Špičková postava a perfektní svaly. Nádherný modrý oči a krásný dlouhý prsty na rukou. Je to něco docela jiného než se dá v těchhle městečkách objevit. Fakticky, ten sem nepatří. Je tak nádhernej, až mi to dole začne vlhnout. Tohle se mi tedy ještě nestalo. Není to zamilování, je to něco jiného. Teď vím co je to vzít si někoho a nemuset se po ničem ohlížet. Jestli ho chci, stačí jen natáhnout ruku a bude můj. Normálně to se mnou zatřese. Inés se na mě dívá a jen nepatrně se usměje.
" Chceš ho?"
Pokrčím rameny.
" Co blbneš, chceš ho?"
" Nevím!"
Celé moje já, se tomu vzpouzí, ale vnitřně vím, že ho chci. Prostě ho chci a je to. Žádná láska, nic takovýho. Neměla jsem nikoho přes dva měsíce.... Chtěla bych ho a dost. Mládenci ho připoutávají jen tak, aby se neřeklo. Pouta má volný a je to jen tak napůl. Sama se mu hrnu mezi nohy. Inés se směje a jde stranou. Mládenci zavírají a smějou se taky. Ha, ha to je legrace, co.
Podívám se dolů. Nádhera, bála jsem se, že to bude nějaký obrovský přirození. Ale to co tu je přede mnou, je tak akorát. Nádherně polosvěšený a připravený přirození nemá víc jak dvanáct možná patnáct centimetrů. Když se za malou chvilku postaví, je to normální dvacet možná jen o kousek víc dlouhý příro, který čeká na to, až si ho vezmu do práce.
Dívám se na něj a docela dobře si dovedu představit jak by asi vypadal náš potomek. Ne nadarmo se říká, že žena hledá svého partnera tak, že si představuje podvědomě to, jak asi bude vypadat jejich dítě.
Ruka se mi chvilku klepe a mám docela strach, aby to nepoznal. Podívá se na mě, samozřejmě ví, že tu jsem nová, ale zároveň podle toho jak uhýbám pohledem, je mu jasné o co jde.
Kuřba, pokouším se o to, ale moc to nejde. Příro se mu najednou začíná zvětšovat. Podívám se nahoru. Inés mu zase sedí nad obličejem. To mi dělá schválně. Kluk sebou škubne a už to jede. Skoro to nestačím. Odsávačka běží naplno a saje do lahvičky solidní dávku. Jen si vzdychnu. Ale co, ještě jednou a potom uvidíme.
Tak tentokrát si ho bere do práce Inés. Má v tom praxi a ví jak na něj. Moc času mi nezbývá. Jen si ho vezme do ruky. posadím se mu na prsa. Jemně se posunuji co nejblíž k němu. Vyholená pička se mu blíží k pusince a jazyk se mu pomaličku vysunuje mezi rty. Má je naprosto suché a potřebuje si je olíznout. Ještě kousek a jsem u něj. Předkloním se a cítím jak se mi dotknul poštěváčka. Vím že bych to neměla dělat, ale nedá mi to. Prostě je to silnější nežli já. Musím se mu sama nabídnout. Cítím jak mi jede jazýčkem mezi lapličky.
Inés nás pozoruje a svoje tempo nechává na nás. Prostě se nám přizpůsobuje. Když se mi to líbí, nechává to na něm a nedráždí ho tolik. Potvora, zase když to trvá moc dlouho, tak ho začne dráždit a cítím, jak se začíná pode mnou kroutit. Nakonec se do toho dá s takovou vervou, že nemám šanci stačit. Jsem přimáčknutá na jeho rtech a naprosto jasně cítím jak to ze sebe dostává. Slyším jak si odsávačka několikrát odfoukne a je to za námi. Inés se uklidí stranou a kluk zůstává jen pro mě.
Příro se mu ještě chvilku tváří že nic nebude, ale když mi Inés podá gázu na utření a osuším si tu nádheru, co mám před sebou, je to ono.
Přicucnu se mu na žalud a hladím si ho na varlatech. Pokouším si s nima žonglovat stejně jako moje spolupracovnice. Ze začátku to moc nejde, ale nakonec na to přeci jen příjdu. Je to krása, když si můžu v dlani ty jeho uvolněné kuličky přehazovat. Rty se mu přisaji na okraj dírky a jazýčkem mu vjedu kousek dovnitř. V okamžiku mu stojí jako kláda. Žalud je nádherně obnažený a jeho rozšíření s perfektně zvětšilo. Paráda. Mám, co jsem chtěla. Beru si ho znovu do pusinky a pomalu se mu s ním mazlím. Nádhera, nemá to chybu.
Nechám ho chvilku vydechnout a přisaji se mu na špičku znovu. Jsem zvědava jestli bude taky správně reagovat u zadečku. Pravou rukou si ho držím u kořene a jemně si s ním kývám levou rukou. Položím prsty na hráz u zadečku a čekám jestli se něco bude dít. Přisaji se mu na špičku a zajedu dovnitř do dírky jazýčkem. Je to paráda. Reaguje naprosto přesně a bez jakéhokoliv zaváhání a prodlevy. Jen ho vydráždím, okamžitě mu vyjedou kuličky nahoru a u zadečku se mu všechny svaly škubnou. Nádhera, nakonec se neudržím a jemně nasliněným palcem mu vjedu do zadečku. Strne a je skoro hotovej.
To je to co bych zrovna nepotřebovala. Pomaličku se z něj vykroutím a stoupnu si nad něj. Kluk svítí jako sluníčko. Nádherně připravenej na všechno.
Pičku mám už dávno v naprosto mokrém stavu. Jen to ze mě odkapává. Sednu si na něj a jeho úd do mě zajede na jedno jediné přitlačení. Je skoro na konci. Je to paráda, takhle ho držet ve své dírce. Je nádherně chladný a moje rozpálené tělo které je na něm navlečený ho musí maximálně rajcovat. Pomaličku začnu po přirození jezdit. Drží jako býček. Kroutím se nad ním a zasunuji si ho co nejdál. Musím přiznat, že mě tedy maximálně rajcuje to, že se nemůže bránit. Je spoutaný a nemá žádnou možnost obrany. Fakt, být v tomhle okamžiku maximálně dominantní je suprovej zážitek. Kluk drží a jen po něm teče pot. Snaží se neudělat a vydržet co nejdýl. Zastavím se a stisknu lapličky k sobě. Sevřu mu ho do objetí a ždímu ho, co to jde nejvíc. Strne a čeká na okamžik, kdy se znovu rozjedu. Nechám si chvilku na uklidněnou a rozjíždím se na poslední finále. Je špičkovej. Drží se do poslední chvíle. Pak zařve a stříká nádherný, dlouhý, pramínky dovnitř do mojí dírky. Nádhera. Ani jeden nemůžeme popadnout dech. Oba jsme ho měli dost dlouhou dobu zadržený.
Dýcháme jak po dlouhém běhu. Cítím ho stále v sobě. Přísahám, cítila jsem mu na něm jak mu rychle bije srdce. Byl to nádhernej zážitek.
Erika si povzdychne a podívá se tak nějak skrz nás. Ještě chvilku a je zase zpátky. Dívá se rozpačitě kolem sebe. Všichni jsme zticha a ani jeden z nás se nepokouší k tomu něco říct. Noc už pokročila a pomalu bude svítat. Protáhne se, a za malou chvilku která trvá jen tak dlouho než si naleje novou skleničku a dá si do ní led, pokračuje:
"Víte, musím si vždycky něco vypít. Normálně se o tomhle s nikým nebavím, ale dneska je den kdy se to dá vyprávět."
Když jsme se trošku víc poznaly, bylo to všechno naprosto jinak. Byla to nakonec moje perfektní kamarádka. Dokonce mi potom Inés vyprávěla o tom, jak to chodí u nich doma. Měla šest bratrů a ona byla sama holka. Proto měla naprosto jinou výchovu nežli ostatní děvčata u nich v městečku. Můžu vám říct že být holka, v Bolívii, v nějaké zastrčené provincii, je kouř.
.......... Je mi líto, nevejde se to sem...
Jak to všechno pokračovalo a jak se vrátila Erika zpátky, se dozvíte v následující povídce.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek