Dnes je nádherný den. Všechno vypadá jako když se na nás usmívá. Nebe bez mráčku a pocit volnosti na celý týden, je něco nádherného a parádního.
Kompletní výměna všech koberců a svítidel, včetně rekonstrukce celých kabelových rozvodů vnitřní sítě v našem pracovním domečku bude prý trvat jenom týden. Nevím jak to tedy stihnou, ale to vlastně není moje starost. Jedeme se podívat na ten týden na trochu sněhu do Železné Rudy.
Šumava mě vždycky uchvátila svou rozlehlostí a hlavně takové lesy co jsou tam, se nemůžou s ničím srovnat. Krkonoše jsou dneska naprosto zničené a o Krušných horách není nutno se ani zmiňovat. Prostě Šumava je sto let skoro nezměněná.
Je to snad deset let, co jsme jezdili na sjezdovky na Špičák. Docela mi utkvěly v paměti jízdy vlakem z Klatov. Vždycky ráno v sedm hodin mě s bráchou vzbudil táta. Najedli jsme do našeho autíčka a jel s námi do Klatov na nádraží. Je to od nás z chaloupky, asi dvacet kilometrů. Takže tak třicet pět minut jízdy autem na nádraží, uteklo jako voda. Pak jsme nastoupili do vlaku a jeli do Železné Rudy.
Hurá na sjezdovku. Pak nahoru a dolů celý den. Maximálně v poledne u stánku buřtika a znova nahoru. Naučila jsem se za rok jezdit jako drak. Táta nás naučil jen základy, když věděl, že to ustojíme, tak jsme mohly jet sami. Nikdy s námi nikdo nejel jako dohled. Ani mamka, o tátovi nemluvě. Prostě nám od malička věřili.
Jen byla jediná podmínka, že nikdy nikdo nepojede sám. Minimálně dva kvůli bezpečnost. Musím říct, že naši měli k nám bezmeznou důvěru.
Tohle všechno se odehrávalo v době, kdy se nám ani nesnilo o tom, že budou mobilní telefony do kabelky. Telefon, co se dal koupit, měl normální sluchátko a dal se používat snad jen v Praze. Byl k němu kufr jako hrom a stálo to celé balík. Pokud se pamatuji, platilo se za odchozí i příchozí hovory. To se to vydělávalo panečku.
Celý den na sjezdovce a potom v pět hodin večer vlakem domů, vlastně do Klatov na nádraží. Tam čekal zase táta s autem. Ani se nedivým po takovém dni, že jsem se osprchovala a buchla sebou do postele jako dadánek.
S bráchou jsme se takhle doplňovali a hlídali ještě v době, kdy jsem chodila na střední školu.
I moje první lásky, musely ustoupit tomuhle cestování. Prostě to patřilo k normálnímu rituálu, že přes zimu musíme alespoň desetkrát jet do Rudy. Jsou to vzpomínky dávno minulé, ale stále živé.
Bylo to v dobách, kdy jsme ještě jezdily starou Škodovkou stovkou. Stejně to byla romantika.
Tohle auto nás dovezlo snad až na kraj světa. Za tetou do Německa a na francouzské hranice se dohrabalo několikrát za sebou během čtrnácti dnů. Táta ho dokázal zase rozjet když kleklo. Nikdy mu to nedalo zase tak moc práce. Nestalo se, že by ho museli odtáhnout. To by snad takovou potupu nepřežilo.
Jedeme tentokrát přes Příbram spodem. Projíždíme Rožmitál a dostáváme se na starou silnici, co vede přes bývalý vojenský prostor.
Je to jak za mých dětských dob. Vedu kluky naprosto klidně po zledovatělé a neznačené cestě naprosto bez problémů.
Určitě mi nevěří, ale nechtějí se dívat do mapy. Tutově si říkají, necháme to na ní a až se sekne, tak to na ní hodíme. K jejích velikému úžasu, se po skoro hodinové krkolomné jízdě dostáváme na hlavní silnici mezi Plzeň a Budějovice.
" To snad není pravda, ona to tady zná?"
Moje dušička má pokoj, že sem je zase dostala. Silnice mezi Nepomukem a Plánicí je jak zrcadlo. Naši slavní silničáři se zase vyznamenali.
Je to taky trochu naše vina. Jedeme na hory divíme se, že je všude sníh. V Plánici už neriskujeme dáváme řetězy. Jedeme po hlavní silnici do Klatov a tam normálně na Železnou rudu.
Ve stoupání za Hořákovem se to stane. Protijedoucí autobus jedoucí snad jen desetikilometrovou rychlostí klouže dolů z kopce a naráží do nás. Je nám jasné, že za to řidič nemůže. Vystupujeme a jsme okamžitě na zemi. Pod tenkou vrstvičkou sněhu je led. Upadnu a když se postavím, nejsem schopná dojít zpátky ty tři metry k autu.
Do autobusu jak ve zpomaleném filmu narážejí další auta. Vše se odehrává doopravdy nesmírně pomalu, ale nikdo nemůže proti tomu nic dělat.
Místní lidé, které vezl autobus se plíživým šouravým krokem a s mnoha pády dostávají do hospody a volají policii.
Ze zdola přijíždí sypač, ale nemůže se k nám dostat. Otáčí se, podsypává sám sobě kola a couvá až k nám. Dál už to nejde. Silnice byla mokrá a zmrzlo to prý během deseti minut. Docela slušná kalamita.
Rána není nijak veliká. Levý blatník a dveře Jiřího Volva vzaly za své, ale jet se s tím dá. Sepsání protokolu v hospodě, u čaje s rumem je taky zážitek. Místní lidé pomohli mládencům vytáhnout blatník, takže můžeme po třech hodinách pokračovat dál. Jedeme do zamluveného penzionu a máme toho dnes docela dost.
Nádherný a opravený rodinný domek slouží jako krásný penzion jen výhled na vietnamskou tržnici je zoufalost sama pro sebe. Vnitřní zařízení je špičkové. Majitel odchází a přeje nám hezký večer a pěknou klidnou noc. Po tom dnešku to asi budu potřebovat. Martin odchází ještě s majitelem do suterénu.
Vybalujeme si naše věci. V jídelně nacházíme nádherně prostřenou tabuli se studenou večeří pro čtyři, víno a pivo samozřejmě nechybí. Sedíme a po večeři nám Martin říká:
" Dámy je tu hezky ale pojďte se podívat, co tu mají." Scházíme po schodech dolu. V úplně celém suterénu není nic jiného než nádherná lázeň uprostřed s vířivkou. Nikdy jsem v ní ještě neseděla a tak se svlékáme s Evou jak o závod.
Je to docela legrace. Ty naši mizerové nás nahnali do bazénu s vířící vodou a potom tam naskákali k nám. Je to jako dělová koule, když spadne do vody. Jiří se mezi nás vmáčkl a Martin sedí na mě nahoře a nechce se mu holomkovy dolů.
Voda nás nadnáší, je to jako v pohádce. Všechno kolem bublá a vře jako v gejzíru.
Eva je u Martina a drží se ho jako klíště. Proud ji neustále odnáší a má co dělat, aby se na něm udržela.
Proud bublavé vody nás všechny vynáší nahoru. Je to k zbláznění a krásné, sedět a nechat se nadnášet. Stačí dát ruce kousek od sebe a dlaně vodorovně, je to jen chvilka a člověk se vznáší. Pokud je přitiskneš k sobě, tak pomalu klesáš ke dnu.
Vzduchové bubliny jsou tak veliké, že se valí po těle jak nějaké obrovské šampaňské. Eva se vydává na pomalou pouť po bazénu a končíme si navzájem v náručí. Sedíme proti sobě obě naprosto propletené rukama a nohama. Cítím jak mě proud vody neustále nadnáší a ani jedna se nedotýkáme dna. Plaveme si pomalu podle okraje bazénu a kluci se na nás dívají.
Neudržím se a vyplazuji na ně jazyk. Smějí se jako malý kluci. Je to naprosté uvolnění od všeho. Všechny starosti a problémy dnešního dne jsou docela pryč.
Mládenci ještě lezou ven a přinášejí správnou dávku pití. Máme obě perfektně vychlazený šampus a ti naši rošťáci si dávají Balantinku s ledem. Blíží se každý z jedné strany a pokud to jde, si sedají k nám.
Je na nich vidět že si určitě chtějí s námi hrát.
Jak znám Jiřího nedá mě pokoj po celou dobu, co budeme ve vířivce.
Martin dálkovým ovládáním snižuje proud vzduchových bublin, co se kolem nás valí a na minimum klesá proud vody, co nás bičoval po zádech.
Velikost proudu vody ustává a stává se z něj jen jemný a krásně hladivý proud teplé vody, který se krásně rozlévá po našich tělech. Tulíme se všichni k sobě.
Samozřejmě jak jinak. Kluci se neudrží a začínají si s námi hrát. Jinak to už ani nejde. Mají na to chuť vždycky a všude.
Je to prostě v nich. Svým způsobem je to nádherné, že se nikdy nedostanou do té pozice, že mají dost. Většinou jsme hotové dřív my.
Eva se pomalu potápí a evidentně dráždí Martina na jeho přirození. Jiří si mě přitahuje k sobě a otáčíme se čelem k sobě.
Cítím jak mu stojí, jak se o mne svým přirozením opírá. Je to jako vždycky, pořádný klacek. Hladí mě a líbá na čele. Líbáme se na ústa navzájem. Držím se ho pořád kolem krku. Proud vody mě neustále nadnáší a jsme jako dvě malé děti, co umí ve svých snech lítat.
Cítím, jak Jiřímu stojí a mám jej pod svojí pičkou. Doslova by se dalo říct, že si se mnou pinká jak s nějakým míčkem. Sklouznu dolů a cítím jak se mi s ním opírá o moje bříško. Neustále cítím, jak si s tím svým přirozením pohybuje.
Neudržím se a musím ho vzít do dlaní. Když jej držím v ruce, napadne mě, že bych jej mohla jednou dráždit trochu jinak než normálně. Povedlo se mně dnes ulomit si nehet na ukazováčku a to mě dovádí k myšlence zkusit úplně něco jiného.
Beru si jeho úd do ruky. Je nádherně tuhý. Tentokrát mu nestahuji předkožku dolů, ale ukazováčkem mu zajíždím do dírky v předkožce. Jde to docela snadno. Jsem uvnitř a cítím jak se mu cuká. Podržím si ho druhou rukou. Za chvilku jen co pomine jeho pocit předráždění, začnu mu jezdit kolem dokola. Prst mám uvnitř předkožky a dráždím jej jak na předkožce, tak na žaludu. Nádherná možnost jej dráždit na obou místech zároveň. Jezdím mu pomalu kolem a pořádně si vychutnávám, co to s ním dělá. Jiří je opřený zády a lokty o okraj bazénu. Je na něm vidět, že si to pěkně užívá.
Jeho úd mu stojí jako svíčka, jsem mezi jeho roztaženýma nohama a vidím na něm, co se mu líbí nejvíc. Vždycky mu ho chvilku dráždím stejným způsobem a po chviličce zkouším něco jiného. Za nějakých deset minut je jasné, že se mu nejvíc líbí, když jej dráždím jedním prstem a hranou nehtu na uzdičce. Jezdím mu uvnitř předkožky jen dva, nebo tři centimetry tam a zpět.
Začíná se celý chvět a vypadá, že bude stříkat.
Přeci si to nemůžu nechat ujít. Tisku se k němu a šeptám mu.
" Viď že ne, chci taky".
Líbám jej a cítím, jak mě zdvihá nad sebe. Roztáhnu široce kolem něj nohy a obejmu jej v pase. Nadzdvihne si mě, ale zase mě spouští dolů. Bere si moji ruku do své a vede mě ke svému přirození. Je jasné co chce. Stahuji mu předkožku. Nedá to moc práce. Cítím jak mu sjíždí z naběhlého žaludu sama dolů. Stojí mu v té vodě jako kolík.
Cítím, jak mu proud vody masíruje kuličky. Bimbají se mu jako dvě broskvičky.
Stoupá si přede mnou, vidím že je z něj doopravdy nádherný samec. Je to kluk, po kterém jsem vždycky toužila. Není žádný kulturista, ale zase to není kancelářská myš. Správná životospráva dělá své. Nikdo z nás si nemůže dovolit v naší branži vypadat nějak špatně. Celé tělo se mu leskne a svaly mu na těle jen hrají.
Varlata mu visí pořádně dolů od těla a když si s ním hraje, tak se mu okamžitě zdvihnou až nahoru k tělu a obemknou mu z obou stran nádhernýho obrovského ptáka. Kývá s ním nahoru a dolu. Varlata mu okamžitě mění polohu podle toho, jestli jej zdvihá a nebo spouští. Dlaní mu je pomalu začnu masírovat a hladit. Předkožku má staženou dozadu a jeho úd stojí a trčí výhružně dopředu.
Obejmu mu kůži nad kuličkami pravou rukou. Z palce a ukazováčku udělám kroužek a sevřu mu kůži nad kuličkami. Silně mu ji prsty stisknu k sobě. Přidám k prstům ještě prsteníček a mocně mu sevřu krásně měkkou kůžičku. Pootočím rukou tak, že se jeho kuličky dostanou dopředu.
Mám je konečně před sebou. Dívám se na něj nahoru. Je to chvilka, kdy se nemůže nijak bránit. Držím jej sice pevně, ale tak, aby jej to nebolelo. Přejedu mu po kuličkách dlaní levé ruky a pohladím ho u zadečku. Ještě trochu sevřu ruku a cítím, jak se mu svírá zadeček a tiskne půlky k sobě. Vím, že už ho nemohu stisknout víc. Určitě by ho to bolelo. Tohle je ta hranice, kdy se dá dráždit a bolest je ještě přiměřená.
Nádherný, krásně lesklý úd mu stojí nad kuličkami jako svíčka. Jsou na něm vidět velké pulsující žilky. Obnažený žalud je obrovský, jen jej pohladit. Kuličky mám přímo před očima, přitáhnu si jej za ně ještě kousek blíž a začnu mu kůžičku tisknout zoubky k sobě. Přirození se mu po každém sevření cukne, ale stále drží jako beran.
Jemně jej začnu škrábat po napjaté kůži na varlatech nehty na ukazováčku. Cítím jak se mu svírá zadeček při každém dalším podráždění. Pouštím mu kuličky, ale bere mě moji ruku do své a dává mi ji zpět.
Vysune se nad okraj bazénku a sedí na okraji. Jemně si je zase vezmu mezi prsty. Chvilku si s nima hraji jak s míčky. Vezmu si jednu do pusinky. Musím ji pořádně, otevřít abych si ji tam mohla vzít. Jemně mu zoubky začnu tisknout kůžičku a pomalu stisknutými zoubky jezdím sem a tam. Cítím, jak se mi cuká v puse. Masíruji mu v pusince jeho kuličku tak, že svírá svaly na zadku a celé tělo se mu zachvívá jako v křeči. Tiskne půlky k sobě takovou silou, že není možné mu je sevřít. Cítím jak se mi jeho kulička v puse cuká a poskakuje. Pouštím jej na chvilku ze sebe a beru si do úst jeho stojící a blyštící žalud.
Nádherný okamžik, kdy mě vklouzne do pusinky a v okamžiku, kdy jej začnu masírovat je u Jiřího vždy doprovázen rázným škubnutím celého jeho těla. Je tak nádherně vydrážděný pocitem, že si s ním můžu dělat co chci, že ani nevnímá Martina s Evou, kteří sedí proti nám vedle sebe a dívají se na nás jako na obrázek.
Je to asi tak, jako když jsem je viděla poprvé, když se milovali před davem lidí na točícím pódiu a nikoho z nás ani z okolních lidí nevnímali. Oba nás pozorují, jak si spolu hrajeme. Ani se nesnaží připojit. Jen se dívají a drží se kolem krku.
Jiří sedí na okraji bazénku a já ho kouřím jemně a pomalu. Je na něm vidět i přes to, že má zakloněnou hlavu, že mu to dělá zatraceně dobře a nesnaží si to nijak urychlit. Dráždím ho na dírce žaludu, hraji si s jeho kuličkama. Jsou jako dva malé citrónky. Kůži kolem nich má krásně měkounkou a vytaženou do maximální délky. Varlata mu visí pod tělem jak správnému býčkovi. Když si s nima nehraji, visí mu pod tělem dole, ale jakmile se mu dotknu žaludu, okamžitě se mu přitáhnou nahoru. Jezdím mu kolem okraje žaludu a znovu se mu přisávám na okraj dírky.
Mazlím se s ním. Lehce mu s přestávkami zajedu jazykem do okraje dírky. Cítím, jak mu kuličky okamžitě vyjedou nahoru a vnímám, jeho cukání.
Jiří si mě vezme do náruče. Teprve teď vidím, když se otočíme, že Martin sedí na okraji bazénu. Eva nad ním klečí a je na něm nabodnutá. Hladí Martina po vlasech a líbají se jako dva lidé, kteří se neviděli celou věčnost. Eva se skoro nad ním nepohybuje. Jen nad ním sedí se svojí nádhernou prdelkou a má to jeho přirození hluboko v sobě. Nijak se nepohybuje. Je na nich vidět, že jim to oběma takhle vyhovuje. Žádné divoké šukání. Jen nádherná pohoda, kdy se mají oba rádi a jsou prostě v sobě.
Jiří si mě bere k sobě čelem a sedíme oba proti sobě. Vstupuje do mě velice jemně a pomalu. Poposedávám si stále blíž a blíž k němu, až je ve mně naprosto celý. Cítím, jak ve mně pulsuje jeho přirození. Chvilku čeká než se utiší nashromážděné vzrušení a potom mě začne hladit. Líbá mě jako když jsme se viděli poprvé. Dlouhé polibky na ústa se střídají s krásným pohlazením na tváři. Vracím mu jeho nádherné něžné pozornosti, kterými mě rozmazluje.
Téměř se ve mně nepohybuje. Stačíme si přesně tak, jak jsme. Oba máme nádherný pocit naplněnosti a štěstí. Nikam nepospícháme. Víme, že máme na sebe tolik času kolik jen budeme chtít.
Když je Jiří ve mně uvnitř jazykem, dávám mu najevo stisknutím zoubků, že je na něm řada, aby se pomalu začal projevovat. Jindy je iniciativa na něm, ale dnes se zdá jako by se mu nechtělo. Cítím, jak se pomalu začíná usmívat a je mi jasné, že jen čekal na to až se moje maličkost osmělí a dá mu popud k tomu, aby se doopravdy projevil. Vím, že to v sobě držel a schválně čekal až začnu.
Pokládá si mě na záda, na nakrásně prohřáté dlaždice. Sedí opřený o sloup vedle bazénku a má mě položenou před sebou. Stále je uvnitř mojí pochvičky a pomalu se pohybuje. Cítím jak jej vždy nadzdvihne a spustí zase dolu.
Zavírám oči a cítím jeho teplé ruce jak mi jedou od lýtka pomalu ke koleni nahoru. Jsem na zádech a přisunuji se k němu co nejvíc. Teď ho cítím až na konci.
Mám pokrčená kolena. Jsem opřená lýtkem o jeho bok a cítím jak se pohybuje. Vnímám, jak mi přejíždí nad pupíkem po bříšku a sjíždí až dolů k poštěváčku.
Zlehka se dotkne mého kroužku a jemně za něj zatahá. Je to přesně ten signál, na který celé moje tělo čekalo. Celá sebou okamžitě škubnu a cítím jak po mě střídavě přejíždí pocit tepla a chladu. Roztahuje mi lapličky nad svým zasunutým údem a jezdí navlhčenými prsty po jejich vnitřní straně. Zastaví se a cítím, jak mě za ně střídavě popotahuje a jemně mi je žmoulá.
Mám po celou dobu zavřené oči a všechno tohle jenom vnímám, ale nevidím. Stále jej ve mně nadzdvihává a jak s ním pohybuje, cítím, že se mu stále zvětšuje. Prsty jezdí kolem mého knoflíčku stále rychleji a rychleji, až se začnu chvět téměř bez přestání.
Cítím jak mi přichází vyvrcholení, ale ještě nechci, aby se to stalo. Chytám jej za ruku a brzdím ho trochu. Okamžitě zpomaluje pohyb palce a ukazováčku, kterými mě dráždí.
Je to ale zase moc pomalé.
Protáhnu se jako kočka, vím jak na to bude reagovat.
Pohyb jeho prstů se okamžitě zrychluje, je to jen chvilka, ale teď jsem na to připravená.
Teď to strašně chci. Nádherné okamžiky těsně před orgasmem patří k tomu, co mám doopravdy nejraději. Těsně předtím než mi to přijde, se k Jiřímu vzpínám celou svou pičkou. Cítím, jak se mi klepou kolena a najednou je to tu.
Co to jde nejsilněji mu tisknu jeho mužství ve mně a cítím, jak se mu chvěje ruka. Jsou to tři, možná čtyři vteřiny kdy jsem úplně bez sebe.
Je to rošťák. Ví prostě jak mě dostat. Nádherný pocit plnosti a štěstí se vytrácí až po chvíli. Otvírám oči a dívám se na něj. Umívá se na mě a je to nádhera mít ho takhle v sobě. Pomáhá mi zas nahoru a líbáme se znovu a znovu.
Nedá nám to a díváme se, co dělá Eva s Martinem. Eva je ve stejné poloze jako před čtvrt hodinou, co jsme lezly z vířivky. Kývá rukou, abychom přišly blíž.
To jsem zvědavá, co ji zase napadlo. Nestojí to zvedat se nahoru a tak se k nim plížím po kolenou.
Eva si mě přitahuje blíž a šeptá mi do ucha.
" Půjčíš mi Jiřího?"
Nemáme a nikdy jsme neměli před sebou žádné tajnost a ani tentokrát si nemusíme nic nalhávat. Vím, že když jí řeknu že ne, nic se nestane a nebude mi to mít za zlé.
Chvilku mě bleskne hlavou, že bych to snad neměla dopustit, ale je to jen takový malý pocit žárlivosti, který okamžitě ustupuje. Vím, že si to rozdávali před tím než jsem přišla spolu na molu a nikdy jsem jí to neměla za zlé. Není důvod proč se tomu bránit. Kdyby Jiří nebo Eva chtěli, můžou to dělat, kdy se jim zachce a nikdo jim v tom nemůže bránit. Ale červíček hloubavosti a zvědavosti se ve mně pohne.
Jiří je tady a dívá se na mě. Držím mu nádherný ztopořený přirození a vedu mu ho k zadečku Evy.
Pomalu do ní vniká a já se musím podívat, co to s tou potvorou dělá. Snad ani nedýchá. Má spodní ret sevřený mezi zuby a ani se nepohne. Martin je hluboko v její pochvičce a Jiří se pomaličku dostává do ní druhou dírkou. Je naprosto napjatá a cítím na jejím těle každé Jiřího přiražení. Má ho tam tak napůl a cítím, že nechce Evě udělat bolest. Jezdí v ní jemně a pomalu.
Martin se ani nepohne. Je prostě uvnitř. Cítím jak se mu chvěje ruka, co drží Evu nad sebou. Eva má zavřené oči, hlavu zakloněnou zpět. Vidím na ní, že ji to přeci jen trochu bolí.
Martin si mě přitahuje blíž. Dává si ruce za můj zadeček a přitahuje si mě co nejblíže. Klekám si nad jeho ústa a cítím jak mě bere za moji lapličku. Popotahuje mě a vjíždí na okraj dírky jazykem. Musí ho mít neobyčejně dlouhý, že do mě dosáhne takhle daleko.
Nedá mi to a zavřu na chvilku oči. Když je otevřu, vidím jak se na mě Eva dívá, ale nevnímá mě. Usmívá se a jak se na ní dívám, prožívá si to parádně.
Jiří už je v ní celý a jezdí docela slušně. Je na něm vidět, že tohle ho dokáže správně rozpálit
Martin mě bere za kroužek a drží mě. Popotahuji si poštěváčka sama a určuji si co vlastně chci.
Jiří se zastavuje a vidím, že má co dělat, aby se neudělal.
Pohladím Martina po ruce a pomalu se od něj začnu soukat pryč. Pouští můj kroužek a na jeho zmáčené a zpocené tváři vidím jak se mu to líbilo. Hladí mě dlaní po ruce, ale já jsem zvědavá co to dělá s jejich mužstvím, když jsou v Evě oba dva. Evě se to evidentně líbí a drží oběma. Jakmile jsem se sesunula z Martina, ihned obživl. Začal sebou taky pohybovat a jezdit v Evičce.
Dívám se na jejich píchu, co nám s ní dělají takové nádherné věci, ale není toho moc k vidění. Pravdou je, že jdou oba správně rozdrážděni a je na jejich kuličkách vidět jak se jim pohybují. Eva je dokáže správně oba uspokojit.
Jiří se zastavuje a Eva se sevře. Je na nich vidět, jak oba najednou ztuhnou. Podrží si je oba dva, jak na povel. Stiskne jim je a oba drží ani se nehnou. Je vidět jak jim je dráždí najednou. Jiří se tomu nebrání, ale Martin se snaží, aby vydržel co nejdéle. Je to jeho kočka a musí být lepší než Jiří. Nemůže se nechat jen tak zahanbit, že nevydržel. Zvlášť když mají oba takovou průpravu.
Jiří je na tom určitě daleko lépe. Sevřít pičku je určitě daleko těžší a holka to dokáže určitě menší silou nežli sevřít prdelku.
Vždycky když je stiskne se jim oběma kuličky rozjedou k tělu. Chvilku počká a potom stiskne, zase povolí a znovu. Oba stojí a kuličky jim jezdí jak o závod. Na konec je několikrát stiskne co nejvíce a potom je nechává, aby si s ní dělali co chtějí.
Martin ji šuká správně procítěně pomalu, zatímco Jiří si do toho dává řádnou sílu a rychlost.
Zastavuje se a vidím jak Martin přebírá první místo. Je mi jasné, že Jiří chce, aby se první udělal v Evě Martin a bude na něj čekat.
Martin Evu šuká stále víc a víc. Už mu do konce schází jen kousek. Na Jiřím je vidět jak ho má sevřeného a jen s největším úsilím se snaží, aby se neudělal taky. Zadeček a obě půlky má k sobě stažený, že by se do nich nedalo ani štípnout.
Martin končí svoje sólo několika obrovskýma záškuby, které Eva docela obstojně vydrží. Je na ní vidět, že si to načasovala na okamžik, kdy se pohne Jiří.
Jiřímu stačí jen několik přírazů a je také hotový. Oba do Evy stříkají téměř současně. Jiří snad o nějakých deset vteřin později. Potom co se udělal, ještě chvilku zůstává uvnitř. Jen chvilku, je téměř okamžitě venku.
Eva s Martinem uvnitř, se najednou rozechvěje a vidím že ji orgasmus zasáhl naplno teprve teď. Zhroutí se na Martina. Je ji nádherný kousek ženský, která se ještě chvilku chvěje radostí, že se jí to povedlo.
Všichni tři jsou správně hotový. Zato já mám pocit, že na mě nic nezůstalo.
Ale to se pletu.
Zvedají se všichni tři a lezou po kolenou ke mně. Jasně, všichni končíme ve vířivce. Martin mě pomáhá nahoru a Jiří si mě bere na sebe.
Svezu se po něm a končím nad jeho betonovým údem, který se opírá o moje bříško. Nasazuji si ho na okraj a mám ho v sobě na jedno přiražení.
Není divu, jsem po té jejich jízdě celá mokrá a šťávička mi z ní jen odkapává.
Eva si ke mně sedá, cítím její prst jak se do mě dostává. Jsem celá sevřená a trochu se bojím.
Dívám se kde je Martin. Je u Evy, která nad ním klečí a jazykem si jí hraje s poštěváčkem. Eva se do mě dostává pomaličku dál a dál, až má ve mně alespoň dva nebo tři prsty. Necítím žádnou bolest a jsem zvědavá, až tam bude Martin.
Nemusím čekat nijak dlouho. Eva je venku a cítím jak se do mě dostává Martin.
Je jemný skoro jako Jiří. Ti kluci jsou si v tom, jak se s námi hrají tak podobní, že bych si je někdy snad i spletla. Vjíždí do mě na několikrát.
Cítím Jiřího jak se mu napíná jeho přirození. Samozřejmě cítí Martina nad sebou. Vždyť jsou od sebe jen kousek. Vnímají jeden toho druhého, jak se pohybuje a já cítím, jak na sebe reagují. Úplně nový pocit toho, že můžu uspokojit, dva takovéhle nádherné samečky dává zapomenout tomu, že to přeci jen trochu bolí. Každý se pohybuje trochu jiným způsobem. Martin je jemný a jakoby skutečně na návštěvě, ale Jiří je prostě dominantní samec, co si do toho nenechá moc kecat. Jsou ale chvíle holomci a já to dobře vím, že se dráždí navzájem a dělají mě to schválně. Nikdy bych nevěřila, že je tohle možné. Dokud to prostě holka nezkusí, tak se o tom nedá ani vyprávět.
Eva jim zřejmě hladí jejich kuličky a já si připadám najednou navíc. Je to jen na chvilku.
Jen se trošku sevřu, okamžitě se všechno zastavuje a dominantní pozici mám já. Okamžitě strnou a nechají se dráždit. Cítím jak se jim oběma zvětšují přirození na maximální velikost. Ani se nehnou a drží. Tisknu jim je oběma současně a dávám si na tom záležet.
Povolím svoje sevření, ale ještě chvilku čekají, jestli se sevřu a teprve potom se zase začnou pohybovat. Oba mě teď šukají nádherně. Jiří si dává záležet a Martin je jen o kousek pozadu. Cítím jej v zadečku o mnoho intenzivněji.
Dá se říct že nejméně z toho má Eva.
Kluci, se snaží, jeden druhého přetrumfnout a já je oba cítím jako rovnocenné partnery. Martin se zastavuje a cítím jak se mu škube. Nezbývá moc času a bude stříkat. Je to jen chvilka. Jiří se několikrát ještě pohne a cítím jak Martin ze mě vyjíždí.
Jiří se zastaví téměř okamžitě a strne na místě. Cítím Martinovo semeno jak mě skrápí po zádech. Zachvěji se, ale mám v sobě ještě Jiřího.
Jen se pohne jsem připravená jen na něj. Cítím, jak neustále zrychluje tempo a najednou vnímám, jak do mě stříká svoji obrovskou dávku. Je tentokrát opřený o úplný konec pochvičky a jsem jeho semene naprosto plná. Teče mě to z pochvičky na poštěváčka a na bříško. Cítím jej ještě, jak se pohne a jsem v tom zase. Úplně na okamžik ztrácím kontrolu nad sebou a cítím jen jak mě Jiří drží nad sebou. Zhrouceně se na něj položím a nevnímám chvilku nic.
Až za dlouhou dobu začnu vnímat. Cítím jeho přirození jak se zmenšuje a pomalu ze mě vyjíždí.
Necítím naprosto žádnou bolest. Jen trošku studu, že jsem je měla v sobě oba. Pocit trvá jen chviličku a když se na ně podívám, vnímám už něco jiného. Krásný a plný pocit, že jsem je nezklamala.
Nezanedbatelný není ani pocit pro svoje "Já", co si budeme nalhávat, že je dokážu zvládnout sama oba dva.
Eva si ke mně sedá a dáváme si pusu na tvář. Potom se na sebe podíváme a je to jasné.
Tlesknutí dlaní o její je jasná tečka dnešního laškování.
Jako totální tečka za tím, co se teď událo, se mi vnucuje pár slov, co mi řekla ještě tenkrát naše doktorka v čtvrté kapitole, když jsem odcházela poprvé na molo. " Hodně štěstí a dejte mu pořádně zabrat".
Přesně tohle tady sedí jako nikdy jinak. Prostě jsme potvory a je to v nás. Jediný rozdíl je, že oni jsou nahoře a my dole, ale ani bez jednoho z nás to nejde.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek