Je posledních pár dnů ještě hezky a jedeme tedy s Jiřím k našim. Chtěla bych, aby ho taky mamka s tátou viděli. Celé léto a část podzimu tráví venku na jak říkají, svém odpočívadle. Je to kouzelná chaloupka, kterou zdědil táta po svých rodičích.
Oba dva se věnují přes zimu, až do konce dubna svým klientům. Dělají oba na horském hotelu v Bedřichově. Táta je tam jako lyžařský instruktor a mamka jako vedoucí provozu hotelu. V létě si vlastně vybírají volno, protože celých devět měsíců dělají v kuse. Je to taky záhul. Pro člověka který tam přijde na svoji dovolenou, to má samozřejmě své kouzlo. Ale po devíti měsících nepřetržité práce, kdy nemáte jeden den volna, máte pocit, že jste vycucnutý až do dna.
Ráno jsme skončily v Ústí a přespali jsme u mne doma. Je něco kolem desáté hodiny a vyjíždíme z Prahy na Plzeňskou dálnici. Přijíždíme k benzinovému čerpadlu v Rudné. Jiří zajíždí ke stojanům a já jdu koupit kytku mamce. Platíme společně a popojíždíme na parkoviště. Chci se ubezpečit, že naši jsou na chaloupce a nikam nám neodjedou. Telefonuji z mobilu. Zatímco se bavím s mojí mamkou, vidím, jak se k nám blíží malá ošklivá cikánka.
Nakloní se k Jiřího okénku. Vůbec ji nevadí, že sedím vedle něj.
" Nechceš si vrznout?" jsou její první slova.
" Cože?"
" No nechceš si vrznout?" povídá znova.
Oba se na sebe podíváme a vyprskneme smíchy.
" Polib si prdel," potom prohlásí. Stojí a dívá se do okénka na reakci, co bude dělat Jiří.
" To půjde těžko, ty to dokážeš já ne", jí odpovídá.
Holka stojí a zjevně neví, o co se jedná. Odstupuje od okénka a huláká.
" Polib si prdel!" Když se oba smějeme dodá: " vyser si voko!"
No to už se oba válíme smíchy.
Pokračuje k dalšímu náklaďáku, který stojí v řadě. Bouchá na kabinu a řidič s německou značkou na ní kouká z kabiny.
" Nechceš si vrznout?" na něj huláká.
" Táhni ty náno špinavá", odpovídá pražskou češtinou.
Stále mu bouchá do kabiny. Vystrčí z okénka ruku a vylije na ní zbytek piva, co má v kelímku.
" Ty kokote jeden zasratý! " Ozývá se po parkovišti. Netrvá to ani minutu a je tu tlustý tajtrdlík.
" Čo tuna deje, ty kráva blbá?" volá.
"Ten kokot mi zlil pivem, kukni," odpovídá.
Míří ke kabině, ale ouha. Z kabiny na druhé straně, se souká další pořízek. Zastaví se a neví co dělat. U náklaďáku, co stojí vlevo od něj a má jej za zády, cvaknou dveře. Za ním stojí dva kluci a jeden má v ruce kus pořádného kabelu. Dopadne to přesně tak jak očekáváme.
Cikánka dostane facku, až jí cvaknou zuby. Rozplácne se potom na zem. Maník ji popadne za vlasy, postaví jí za ně na nohy. Za halasného pravděpodobně maďarskocikánského řevu ji táhne přes parkoviště k zaparkovanému oplu na druhé straně. Projíždějící náklaďák nám zakrývá další dění. Odjíždíme z parkoviště a mládenci nasedají do kabin aut.
Přísahám, že jsem si nic nevymyslela a slovní výměna všechno ostatní se stalo, jak jsem Vám popsala.
Jedeme potom v klídku. Před Plzní odbočujeme do Rokycan a pokračujeme do lesů na jih. Tuhle zkratku nemám ráda. Je tam prudké klesání. Než se sjede do vesnice, tak si vždycky vzpomenu na řetězovou ránu, co se tu stala, když jsem tam tudy jela s našima před léty.
Nějaký blázen si vzpomněl,že předjede náklaďák. Z druhé strany jel druhý a samozřejmě skončil pod ním. Bylo to na náledí. Bylo sice sucho, ale pod nulou a v té zatáčce tekl potok přes silnici. Byl tam ucpaný kanál nebo co a teklo to vrchem. Všechna auta skončila v rokli pod silnicí. Celkem jich bylo asi šest. Ty auta padala do té rokle skrz husté roští a ze shora nebylo nic vidět. Ty dva z toho rozmačkaného auta pod náklaďákem, tahali hasiči skoro hodinu. Další čtyři auta, co skončily pod silnicí, se asi nepodařilo vytáhnout do konce zimy.
Přijeli jsme jako první po tom, co se to stalo. Jen díky tomu, že táta jel pomalu, se nic nestalo.
Až po několika letech se mi přiznal, že začal brzdit, když viděl, že přes silnici něco leze. Měl za to, že je to zajíc nebo králík. Teprve na poslední chvíli si uvědomil, že je to malé dítě. Snad mu byly dva roky. Vylezlo z jednoho z těch aut dole v rokli.
Zastavil sice o svodidla, která tam končila, ale nikdy v životě toho nelitoval.
Nadosmrti budu vidět mladou ženu, která si pořezala strašlivě tvář a čelo o rozbité přední sklo. Kůže jí vysela v cárech. Br, ještě dnes mi běhá mráz po zádech. Stačilo jen málo. Kdyby se připoutala, nemuselo to takhle skončit.
Dost špatných vzpomínek. Je to jako noční můra. Vrací se mi to pokaždé, když tudy sjíždíme dolů.
Zastavujeme v pidi motorestu na jídlo. Je to jako pohádka. Pár stolků a slunečníků. Od hlavní silnice je oddělen jen plůtkem. Jídla tolik, že to ani nestačíme spořádat. Takhle jíst, tak budu za chvíli jak bečka.
Přijíždíme na větrnou hůrku, jak já říkám. Je to jedno z nejvyšších míst celého kraje okolo. Je vidět na stranu k Šumavě, ale i do vnitrozemí. Brácha s vysílačkou stále lezl na tenhle kopec. S tátou tam strávily mnoho nocí. Vždycky večer se sebrali a odjeli nahoru. Ráno když jsme se vzbudili, tak nám vyprávěli, kam se dovolali a s kým mluvili.
S mamkou jsme jim, abych řekla pravdu, občas záviděly, ale nikdy jsme jim nedaly najevo, že pojedeme s nima. Dnes mě to možná občas mrzí. Stále mu ale dnes závidím, jak se domlouvá se svými kamarády a známými. Stále se oslovují přezdívkami, které jsou pro normálního smrtelníka naprosto neznámé.
Nějaký Labuťák, Kamčatka a Jarda, nikomu nic neříkají. Zrovna tak jako Rita od taxikářů, (pozor ta volačka nevznikla jen tak). Ale oni, i když se nikdy neviděli, jsou si naprosto blízcí a vědí, že se na sebe mohou kdykoliv spolehnout.
Jejich debaty nemají nikdy konce. Mohu říct, že slyšet oslí serenádu v podání houslí, na vánoce, v osm hodin večer, navíc zahranou s obrovským zaujetím, od člověka který se to naučil jen pro to, aby svým kamarádům udělal radost. To je zážitek, na který se nezapomíná. Zvlášť když je to kamarádům, které nikdy neviděl, ale chtěl jim udělat radost. To si myslím, zaslouží obrovskou poklonu.
Po příjezdu samozřejmě obligátní káva. Pak se s mamčou uklidíme stranou. Táta s Jiřím jdou na ryby. To jsem netušila, že Jiří je vášnivý rybář. Nikdy mi to neřekl. S mamkou zůstáváme samy.
" Jseš v pořádku?" Dívá se na mě.
" Určitě, proč? "
" No jistá změna na tobě, je vidět."
" Děláš?"
Usměji se a říkám: " Jo, neboj."
" Líbí se ti to?"
" Jak kdy", jí odpovídám.
Dívá se na mě a říká. " Jsi skutečně přesvědčená, že to co děláš, je to co chceš?"
Dívám se do stolu a mám pocit, že si určitě musíme něco říct.
" Ty víš, co dělám?" se jí ptám.
" No nejsem slepá. Jestli tě to baví a nevadí ti to, proč ne. Bylo by to hrozné, tohle dělat z donucení. No jestli jsi tam proto, že chceš, tak ti to ani snad nemůžu mít zazlé. Víš, ono se to dá částečně poznat. Myslím si, že máma to dokáže poznat. Ty tvoje nehty a celková úprava. Z toho se dá vždycky něco usoudit."
Dívám se do stolu.
" Nejseš tam jen kvůli tomu klukovi?"
" Ne, to určitě ne."
" Budeme spolu mluvit naprosto otevřeně, ano? Řekneš mi, jak ses k tomu dostala a já alespoň budu mít částečně klid. Táta má o tebe taky starost. Jen si nemysli. Já vím, že se o tom vypráví špatně. Vzpomínáš si na jeden večer, který jsme strávily spolu s tvými kamarády v Mukařově. Do té doby jsme si neřekly všechno, ale potom co jsi poznala, že jsme s tátou docela normální lidi jako každý jiný, se všechno změnilo. Potom jsme si spolu mluvily o všem a to doufám, trvá dodnes.
Okamžitě si vzpomenu. Je to ten večer, někdy když mě bylo asi tak šestnáct let. Všichni jsme chodili na dupárnu, co maj místní buranos, jak jsme se o nich vyjadřovali my Pražáci. Jednou se na nás přišli podívat táta s mámou. Všichni se na mě ušklíbali.
Co tu chtějí ty vykopávky.
Ale táta s mamkou jim ukázali, že se ničeho nebojí. Tancovali tehdy celý večer, úplně všechny kousky.
Mládež začala odpadávat. Při jednom ploužáku hodně po půlnoci, když vypadlo normální osvětlení a zůstalo svítit jen nouzové, se to stalo.
Místní šoumen, který to měl za komunistů na povel, nám oznámil, že to nejde nahodit Prostě že s kraválem je konec. Dal návrh, ať nám staříci, když už jsou tady, něco o sobě povědí.
Byla z toho debata snad tříhodinová. Při které jsem se dozvěděla s hrůzou, že moji vrstevníci toho ví žalostně málo o pohlavním životě. Co je to antikoncepce a její možnosti to snad věděl jen snad každý třetí. Holky snad jen, že jsou nějaké prášky a kluci jen to, jak se vyjádřil jeden z nich, že je jen šprcka.
Pro mě bylo strašlivým překvapením, že kluci ani z poloviny nevěděli proč má žena měsíčky.
Takovou nevědomost, jakou jsem zažila tam, jsem si nikdy neuvědomovala. Snad to bylo tím, že jsem byla přesvědčena, že to všechno vědí. Po dvou hodinách jsme se bavili naprosto o všem. Měla jsem pocit, že vlastně momentálně získáváme všichni vědomosti, o jakých se nám nikdy nesnilo a že ani místní doktor nám nemůže dát nějakou další informaci.
Moje dobrá kamarádka, které bylo devatenáct let a před čtrnácti dny se vdala, se tenkrát zeptala mamky.
" A co mám dělat, když chci, pro svého muže zůstat milenkou?"
Mamka se na chvilku zamyslela a bez nějakých okolků ji řekla.
" Pokud chceš zůstat pro svého muže milenkou, musíš vždycky, když se s tebou chce pomilovat, mu vyhovět, byť by ti to bylo momentálně nepříjemné. Skutečně doopravdy. Nemyslím jen tak na oko, aby se neřeklo, ale se vším všudy. Byť by to bylo i v neznámém prostředí a chtěl na tobě i jiné neznámé praktiky, než jste používali doposud. Jediné, kdy je asi možné pomilování odmítnout a to muž většinou pochopí, jsou zdravotní důvody. Takové nesmyslné výmluvy: Jako počkej až se umeju, nebo dnes ne, jsem unavená. Jsou samozřejmě totálně zničující pro milecký vztah. Je-li ten tvůj muž alespoň trochu realista, sám brzo pozná, kdy je ti to příjemné a kdy ne. Jen nikdy nesmíš začít s tím, co nesmí. Sám se ti potom bude snažit vyhovět ve všem, co budeš chtít."
Podívala se na tátu a já věděla, že to u nich doopravdy skutečně funguje. Věřím, že to funguje do dneška. Musím říct, že po tomhle večeru vlastně noci, jsem se na tátu s mámou dívala s úctou a byla hrdá.
Samozřejmě i mínění mých kamarádů se změnilo, už pro ně nikdy nebyli vykopávky, ale pan Petr a Maruška.
Večeříme lehkou večeři a jdeme se uklidit nahoru do našeho pokoje, rozbalit se na noc. Vybaluji naše oblečení a mezi jinými věcmi nacházím malou krabičku, co jsem tam nedávala. Otáčím se na Jiřího a ten povídá:
" Něco ti musím ukázat." Má v ruce krabičku, asi tak velikosti šesti cigaretových krabiček.
" Mám pro tebe, alespoň si myslím docela slušné překvapení."
Co si to zase vymyslel. Stoprocentně jak je znám, se na tom podíleli s Martinem společně.
" Zase Vaše nějaká kulišárna viď?"
" No, máme to prý ve volném čase vyzkoušet a udělat o tom elaborát Jestli se to osvědčí, tak se máte holky na co těšit."
" Je to Vaše soukromá iniciativa, nebo je v tom něco většího."
" Něco super, ale ne ode mě. Požádali nás ze shora, máme to vyzkoušet."
" Copak jsem nějaký králík?" Zlobím se na oko.
Stejně mi to ale začíná zajímat, čím dál tím víc. Rozbalujeme společně krabičku. Lesklé vajíčko, velikosti asi tak tři krát sedm centimetrů. Nic víc, jen obyčejný vibrátor zřejmě. V druhé části krabičky je ještě něco zabaleno.
Nevěřím tomu skoro. Když se na to dívám, vypadá to jako dálkové ovládání. Jiří rozebírá vajíčko a dává do něj baterie. Potom rozloupne kotouček ovládání a dává baterku i tam. Ovladač vypadá naprosto nenápadně. Je to kotouček o průměru tak tří centimetrů a je silný asi tak, necelý centimetr. Je krásně matně zlatý a vypadá jako nějaká nádherná čočka nebo kousek jantaru. Jemný řetízek a kroužek na konci.
Jasně, Jiří si to musí vyzkoušet. Kroužek navléci na prst a kolečko ve formě lítacího talířku má schován v dlani. Když má ruku zavřenou v pěst, není vůbec nic vidět. A i když ji odevře, tak mu ovladač zůstane viset na prstě, na tom řetízku.
Držím v ruce vibrátor a začíná nám oběma docházet, jak to vlastně pracuje.
Na vajíčku není nic vidět. Samozřejmě, na jednom konci zase obligátní řetízek, ale s velice jemným pancrem a malý skákací kroužek. Prostě, aby se to dalo připnout a za řetízek zase opatrně vytáhnout.
Jiří tiskne kolečko v dlani, Cítím v ruce jak vajíčko začíná ožívat. Za chviličku cítím, jak mi normálně v ruce vibruje jako blázen. Podle toho jak to Jiří tiskne, myslím jakou silou, se zvětšuje a nebo snižuje síla vibrace.
Je to takový pidi vibrátorek na baterie. Baterky do vajíčka, jsou jako velké baterie do hodinek, vlastně jako obrovské baterie do hodinek. Každá má v průměru alespoň dva centimetry.
Je tam ještě jedna krabička. Je to dobíječka těch baterii. Nemám představu jak dlouho to vydrží, ale podle toho jakou silou a jak dlouho už mi to běží v ruce, určitě alespoň hodinu.
Je to legrace. Jiří má co dělat, aby ovladač udržel v ruce pořádně stisknutý. Jsou to rošťáci, aby chlap ženskou nemohl dráždit silně moc dlouho, mají to vymyšlený.
Čím vic tiskne v dlani ovladač, tím více vibruje vibrátorek v mojí ruce. Tiskne jej, co největší silou v dlani.
Po chvilce jej pouští a drží si prsty, které má zkroucené křečí.
Začínám se smát, dívá se na mě a povídá: " He, he, to je sranda co?"
Je to jasné, pokud jej bude držet jen tak lehce, klidně jej udrží. Jakmile jej bude chtít zmáčknout víc, musí vynaložit víc síly, ale to zase nevydrží dlouho. Nikdo asi nevydrží mít silně stisknutou dlaň moc dlouho.
Samozřejmě, jemně dráždit dlouho, ale při větších vibracích to jde jen chvilku, okamžitě ho potom začnou bolet prsty.
Stoupám si a stahuji kalhotky. Rozkročím se mezi dveřmi koupelny a Jiří mě chvilku dráždí prsty poštěváčka, ale není to ono. Lepší to bude když si kleknu.
Pokleknu na letiště, co mám dávno místo postele.
Táta vždycky říkal, v posteli trávíš třetinu života, tak ji měj takovou, aby ti v ní bylo dobře. Postel, která za nic nestojí je ti k ho.... . Měl pravdu, snad jako pokaždé. Pořádná postel, která neskřípe a nevrže, je to, co by mělo být pravidlo číslo jedna v ložnici.
Jiří si se mnou hraje. Nasliní prsty a lehce mi masíruje lapličky a poštěváčka. Nesnaží se mi ho tam dát ihned, ale pomalu si mě na to připravuje.
Hladí mě po zadečku a hraje si se mnou pořádnou chvíli. Nikdy nic v tomhle případě neuspěchá.
Přesně když jsem na to připravená, slyším jak zašeptá potichu: " Už?"
Místo odpovědi se skloním tak, že jsem na roztažených loktech a hlavu dám na stranu. Kozičky mám přitisknuté k posteli a zadeček vystrčený nahoru.
Cítím, chladivý dotek studeného vajíčka na poštěváčku. Jemně zatlačí a mám ho uvnitř. Nic netlačí, je tam jako doma. Lehce jej stále cítím, spíš jen jako jinou věc v sobě, nežli jako nějakou nepříjemnost.
Řetízek který je na konci vajíčka, se mi legračně bimbá po citlivém knoflíčku. Jiří bere konec a skákacím kroužkem jej zacvakne do toho kroužku, co mám nastálo v poštívkovi. Políbí mě obě lapličky a pohladí jemně jazýčkem. Ještě zkusí jak mi drží uvnitř a po dalším nádherném pohlazení, dávám nohy k sobě. Nikde mi nic netlačí, ani se necítím ničím omezována. Řetízek je tak lehký, že jej necítím skoro vůbec a vibrátorek je ve mně uvnitř jako ve vatičce. Stoupnu si a projdu se po pokoji. Vše je v pořádku jak má být. Cítím jej uvnitř sebe, ale to je tak vše.
Hezký pocit vnitřní plnosti, se ve mně začíná rozlévat po těle.
Stoupám si na špičky a zase poskakuji. Nic, vše je v pořádku. Prostě sedí ve mně, jako by tam patřil.
Jiří si bere ovladač. Dívám se na něj, kdy jej stiskne. Má zavřenou ruku v pěst a není nic vidět.
Sedám si do křesla, ale než dosednu, cítím, jak se pohnul. Jemné brnění se přenáší z mojí pochvičky do celého těla. Je to nádherně příjemné.
Jiří se na mě dívá, vím, že se chce podívat a poznat na mě jestli to funguje a co řeknu. Samozřejmě si umíním, že to na sobě nedám znát. Přehodím si nohu přes nohu a dívám se provokativně na něj.
Vibrace se zvětšují a zmenšují podle toho, jak jej tiskne. Je to krásný pocit nechávat se takhle dráždit. Nikdo nic neuvidí a je to jako když ho má Jiří ve mně. Vibruje tak nádherně, že za chvilku cítím, jak se ve mně začíná rozlévat příjemný pocit radosti. Mám pocit, že ji musím udržet stisknutou, abych ty vibrace zastavila. Jiří se na mě pořád dívá a tiskne kolečko, co to jde nejvíce. Dívám se na svoje kolena a vidím, jak se začínám chvět. Palec u nohy už mi normálně vibruje.
Ještě chvíli a když ze sebe se škubnutím vydechnu, musím mu potichu na jeho tázavý pohled odpovědět.
" Už dost ty zvíře, no tak, dej to míň."
Z výrazu jeho tváře jde přečíst, že do poslední chvíle nevěděl, jestli mě doopravdy dráždil nebo ne. Vstává a jde ke mně. Dostávám nádhernou pusu, ale beru jej za ruku.
Když pustil z ruky ten ovladač, okamžitě se zastavil. Je to nepříjemné, mít ho v sobě a necítit jak se chvěje. Vibrace se musí snižovat postupně, ne to okamžitě vypnout. Je to strašně nepříjemné.
Vkládám mu ovladač do dlaně a jen lehce ho tisknu. Jeho nádherný vnitřní pohyb, který se ve mně začne šířit, je nejhezčí co jsem poznala.
Žádné kuličky, žádné robertky nemůžou vynahradit to, když vás může nádherně dráždit váš milovaný muž. Nikde není nic vidět a je vlastně ve Vás.
Stejně je to něco, ta moderní technika.
Oblékám se, že půjdeme ven. Je to doopravdy pár posledních dnů, co je ještě hezky. Potom začnou plískanice a nebude to nic moc.
Jdeme pomalu po silnici od našich k zámku. Po cestě potkáváme svoje staré známé, se kterýma jsem vyrůstala a s nimiž jsem si jako malé dítě hrála. Je na nich vidět určitý odstup. Možná, že se mi to jen zdá. Ale faktem je, že nás určitě správně pomluvili, jen jsme poodešli kousek dál. To je k zoufání tahle vesnická morálka, drbárna první třídy.
Jiří je správný chlap a tak je mi jasné, že mi ho každá z nich závidí. Couráme se dolů z kopečka okolo domova důchodců. Stmívá se a v alejí lip, kterou procházíme je už skoro tma.
Jsme na okraji zámeckého parku a nedá nám to. Žízeň je věčná, musíme si dát pivo.
Správně vychlazená dvanáctka v pidi hospůdce před kterou sedíme, nás správně zavlaží. Nejsem žádný piják, ale na tohle se těším od malička. Už jako malá holka, ještě když jsem tátovi chodila pro pivo, jsem si musela dát správný doušek. Vždycky to věděl, ale nikdy nedal najevo, že mu to vadí. Jen se někdy zeptal: "Jaký bylo?"
Snad to bylo tím, že v domě kde jsem se narodila a bydlela, asi do mých šestnácti let byla hospoda. Opravdu strašná zaplivaná hospoda. Naše záchody sousedily světlíkem s pánskými záchodky. Jen z těch průpovídek, co mají páni ke své potřebě, by se dal napsat celý román. Doopravdy to za to stálo. Nikdy se mi nestýskalo po tom, že je nějaký opilec za dveřmi, nebo že si někdo ulevil ve výtahu, ale tenhle opilecký dekameron se přiznám, mě někdy trochu chybí.
Vstáváme a pokračujeme do vnitřní části zámeckého parku. Lucerny se za ta léta, co to tu nikdo neudržuje, pomaličku rozpadají a na zbytku se stačili podepsat místní vandalové. Je to spoušť jak to tu vypadá. Za dobu mého života, jsem to tu takhle nikdy neviděla zničené.
Až do teď to Jiří vydržel, ale cítím jak se ve mně pohnul. Jdeme sice pomalu vedle sebe, ale cítím jak se ve mně začíná pohybovat. Otáčím se k němu a beru jej kolem krku. Líbáme se jako milenci za svitu vycházejícího měsíce. Cítím jak se zastavuje a bere mě kolem pasu.
Cítím jak si dává kolečko na můj bok. Přesně vnímám, kdy se začne ve mně chvět. Stále jej líbám. Cítím jak se vibrace zvětšují. Když je to tak silné jak se mi to líbí, začnu kroutit hlavou jako že už ne.
Přestane víc přitlačovat a cítím, jak se mnou zase rozlévá krásný pocit rozkoše. Ještě chvilku mě dráždí stejně a potom jej prudce stiskne.
Má jazyk ve mně a tak jej stisknu, aby nemohl ven. Okamžitě mě pouští, ne bolestí tolik jsem ho určitě nestiskla, ale je na něm vidět, že se lekl mé reakce.
" Nebolelo to?" Ptá se opatrně.
Kroutím hlavou a směju se mu do očí. Ví, že sem jej dostala, ale nemá mi to za zlé.
" Seš potvůrka," povídá, " takhle mě vylekat."
Chytnu se ho a jdeme dál. Když jdeme, tak to není ono. Vibrace se zvětšují a snižují. Prostě se to nedá kontrolovat.
" Sedneme si jo"
Ví, že si to chci užít jak se patří. Je to taky pro něj svým způsobem hračka, když mě může takhle dráždit. Je na něm vidět, že i pro něj je to nový hezký zážitek.
Sedíme vedle sebe na jedné z posledních zachovalých laviček, co tu zbyly. Otočím hlavu dolu a dám mu ji na prsa. Vidím jak mě dráždí, ale na jeho kalhotách je taky obrovská boule jak mu stojí. Cítí jak mě dráždí a podle mojí reakce je na něm vidět, že se mu to taky líbí.
Třesou se mi za chviličku nohy a jsem normálně celá načatá. K orgasmu mi moc nechybí. Cítím jak vlhnu. Začínám se dostávat do stavu, kdy se cítím jako v ráji. Moc se mi to líbí a chci, abych si to mohla chvilku regulovat sama.
Tisknu se na lavičce k Jiřímu. Máme propletené prsty mojí a jeho ruky. Ovladač máme mezi dlaněmi. Cítím, jak se mi začínají klepat kolena čím dál víc. Jiří je taky již správně načatý. Neudržím se a musím mu alespoň rozepnout kalhoty. Jeho přirození mu z nich vyskočí jako čertík. Stáhnu okraj slipů na stranu, odhalím si tu jeho nádheru. Stojí v celé své kráse.
Nikdo na nás nevidí, je úplná tma a všichni domorodci už dávno sedí ve svých chýších a koukají na televizi. Možná nějaký opilec v montérkách jako Jindra, se pokouší dostat z hospody na náměstí domů.
Sedíme spolu k sobě přituleni a máme perfektní souzvuk duší. Jiří mě dráždí a ví, že mu to budu stejným způsobem vracet.
Neudržím se už a musím si ho samozřejmě vzít do pusinky. Je na něm vidět, že na to už nějakou dobu čeká, kdy to udělám. Doopravdy je z nás sehraná dvojice. Mám pocit, že o sobě víme snad úplně všechno. Jak bude ten druhý reagovat v dané situaci a jak se zachová.
Je na něm, jakým způsobem mě bude dráždit a vím, že to není žádný rabiják, ale že to bude jemné a krásné.
Musím přiznat, že jsem se nezklamala a zážitek z toho, jak se ve mně přeneseně chvěje, je fantastický. Cítím, jak mě moje pička teče a nejsem schopná to v sobě udržet. Mokré kalhotky jsou toho dokladem. Jsme k sobě oba schouleni a držíme se, jako kdyby měl být konec světa. Kdo to zažil, mě určitě dá za pravdu. Je to okamžik, na který se i po několika létech nezapomíná. Je to chvilka, kdy jsme jeden druhému ochotni dát cokoliv. Takový okamžik pravdy, kdy jsme si doopravdy nejbližší.
Cítíme se v sobě, i když víme, že to jen náhražka, ale nádherná. Jiří vezme za okraj kalhotek a pomaličku mě je stahuje. Vím, že se do mě bude chtít dostat. Je jasné, že za mně bude asi muset vyndat to dráždidlo, co přinesl, ale chci ho tam ještě chvíli mít. Celé moje "Já" po tom touží.
Vidím jak se mu leskne žalud, z kterého si stáhl předkožku. Pomalu si jej dráždí. Sevře prsty palec a ukazováček do kroužku a jezdí si s nima po hraně zvětšené části žaludu. Cítím na něm, jak při každém sklouznutí z rozšířené části žaludu, se mu napne víc a víc. Pokaždé cítím, na nervech u zadečku, kde mám položenou ruku, jak se mu škubnou. Ví, jak si jej dráždit a ví, že se mu na něj dívám snad z deseti centimetrů. Cítím, jak se mu kuličky pokaždé dostávají nahoru a potom zase sklouznou dolů.
Jezdí pořád pomalu a nechává, abych si to vychutnala. Držím jej prsty za jednu kuličku, vnitřní stranou zápěstí jsem opřená o jeho hráz na zadečku a cítím, jak se mu pokaždé škubne a kulička mi pokaždé skoro vyskočí z prstů. Za chvilku už na lavičce nesedí, ale polo leží. Cítím, jak se mu pokaždé zachvějí i kolena.
Ovládání dráždidla mojí pičky už držím dávno ve svojí ruce a hýčkám se sama.
Nakonec se neudržíme. Sedám si na něj.
Svým přirozením se do mě dostává. Řetízek nám nevadí, je dostatečně dlouhý. Zatlačuje mě dráždidlo, co je ve mně, skoro úplně dozadu a opírá se o jeho druhou stranu. Cítím jej v sobě. Netrvá to dlouho a dráždidlo mám opřené až vzadu a cítím, jak se Jiřímu od toho jak jej má o něj opřený chvěje žalud. Stojí mu úplně jako kus kamene. Přitlačím a navléknu se ještě kousek, jen jak to jde, co nejvíc daleko.
Vnímám jak se mu chvějí kolena a jsem přesvědčena, že si to oba prožíváme stejně. Vibrátor nám oběma rozechvívá naše erotické zóny. Za chvilku se Jiřímu chvějí kolena tak, že mám pocit, že se každou chvilku udělá. Mám jistou průpravu, protože mě dráždil alespoň dvě hodiny. Sice v přestávkách, ale trošku jsem si na to zvykla.
Jeho špička žaludu je opřená o vibrátor a dostává co zabrat. Chci, aby si to taky užil do konce a pouštím jej na plno. Cítím, jak se vibrace zvětšují a Jiří se už neudrží.
Vytrhne jej ze mě a stříká mi na bříško, až jsem celá mokrá. Netrvá to ani několik vteřin a jsem v tom jako on. Tisknu mu své ruce na kolena a svírám je, co největší silou. Jsem sevřená tak, aby ze mě to nádherné dráždilo nevypadlo. Třu se mu venkovní stranou lapliček o jeho přirození. Kolena se mi třesou a vzpínám se k němu co nejvíc. Vnitřně mě to roztřáslo tak, že nejsem schopna cokoliv říct. Jenom prudce oddychuji a cítím, že ho chci a že pro to musím udělat cokoliv.
Sice před chviličkou vystříkl, ale jak jej znám, nebude mu to trvat dlouho a bude mu zase stát. Nohy mám roztažené a sedím mu na stehnech. Jeho úd mě neustále šimrá na bříšku. Jiří si mě přizvedává a pomaličku ze mě vyndavá vibrátorek. Je tam řetízek, který musí odepnout. Třesou se mu ruce a než se mu podaří rozepnout skákací kroužek na poštěváčku, mám pocit, že se ho nedočkám. Nejde mu to moc dobře. Vždycky po těchhle chvílích jsem celá mokrá a všechno klouže. Konečně se mu podaří jej odemknout a pomalu jej ze mě vytáhne.
Je to hrůza, na tu chvíli, než mám v sobě Jiřího jsem doopravdy připravená na všechno. Když do mě vnikne a posadím se mu na něj, jsem naprosto v jiném světě. Vibrátorek je příjemný, ale mít v sobě kus milovaného muže, je pocit nade vše. Pohodlně se něm usadím a když jej cítím až na konci, začnu jej líbat. Líbáme se oba nádherně dlouho. Nemusí si s ním ani hrát. Jen vědomí, že se máme, je nade vše. Pod sukní mě hladí na zadečku, potom po zádech. Hýčká mě ve své náruči a je mi krásně. V okamžiku, kdy se chci pozdvihnou a pomalu na něm začít jezdit, cítím jak se pohnul. Líbá mě, ale zároveň s ním ve mně pohybuje. Nesmírně mě to vzrušuje. Za malý okamžik jen co mě pustí, na něm začínám jezdit. Stojí mu jak kolík a pomáhá mi nadzdvihovat zadeček rukama.
Za chvilku se ale tahle poloha stává pro moji maličkost dost nepohodlnou. Pořád ještě nad ním sedím a potřebuji změnit polohu. Bolí mě už prsty na nohou. Zastavím se a pokleknu nad něj.
Teď je to úplně ono. Pomáhá mi jezdit nahoru a dolu. Jezdím na něm dlouho a rychle. V přestávkách mu jej svírám, co to jde nejvíc. Přestává se pohybovat a nechá mě, abych si s nim dělala, co chci. Nemám v úmyslu, aby se hned udělal a tak si dávám záležet. Chvilku rychle a potom pomalu. Zase se mu na něm kroutím zadečkem, že mu ve mně jezdí po stěnách pochvičky. Drží a snaží se, aby se neudělal. Nechává to na mě, kdy chci, aby do mojí pochvičky stříkal. Kroutím se mu na něm pořádnou dobu. Teď chci, aby se dostal těsně před vyvrcholení. Chybí mu už jen kousek. Zastavím se a začnu mu ho svírat a uvolňovat největší silou co dokážu. Cítím jak se mu napíná a škube mu v něm.
Jasně, bere mě rukama za zadeček a stiskne. Zastavuji se a sedím jako myška bez hnutí na něm nabodnutá. Cítím ještě jeho záchvěvy v mojí pičce, ale nevystříkne. Nemůžu se na něm pohnout a tak jej jenom líbám. Pouští mě zadeček a dostává se mi na kozičky. Drží mě za bradavky a pomalu ale jemně mi je začíná kroutit. Rošťák, ví, co si může dovolit, aby mě to nebylo nepříjemné. Kroutí a hladí mi je.
Sundá mi modré tričko, co mám na sobě a líbá mě střídavě obě bradavky, povytahuje je rty a kroutí mi je. Vezme ji do úst a saje špičku bradavky dovnitř, potom ji uvnitř opatrně tiskne a žmoulá zoubkama. Perfektně mi je dráždí. Normálně mi teď stojí jako dva špuntíky. Jsem tak vydrážděná, že cítím jak teču. Stehna a vchod do pochvičky mám celý mokrý. Rukama mě stále drží za zadeček. Sedím na něm ještě chvilku bez pohnutí.
Než se začnu pohybovat, začne hladit rychle po zadečku a říká: " Počkej, vstaň."
Nechám jej ze sebe vyklouznut a postavím se. Stoupá si přede mě a svléká si kalhoty a slipy. Nejsme žádní exhibicionisté, ale nikdo nikde není. Jsme v zanedbaném zámeckém parku úplně sami. Jiří si mě otáčí a zvedá mi sukni nahoru.
Nelíbí se mi to a sukni si musím sundat. Přeci mě musí vidět celý zadeček když mě bude šukat. Jsem opřená o lavičku a cítím jak se do mě dostává. Začne mě šukat a cítím jeho silné přírazy až na samém konci, drží si mě za boky a když se zastaví, tak cítím jak s ním jezdí do stran a uvnitř mě to dělá fantasticky dobře. Stoupne si trošku ze strany a šuká mě s údem, který se tře na jedné straně o vchod do pochvičky a uvnitř jezdí po druhé straně. Za chvilku se zastaví a pokračuje obráceně. Nechce se mi už stát a tak si s ním uvnitř pomaličku kleknu na lavičku a vystrčím na něj celý zadeček. Vezme si moje kozičky do rukou a hraje si s nima. Začne jezdit jako šílený a když je těsně před vyvrcholením kousek couvne. Není až na konci pochvičky, nevím jak daleko je od konce, určitě jen kousek a začne stříkat. Tohle na něm mám strašně ráda. Neopírá se mi o konec a proto cítím naprosto jasně na rozdrážděném konci pochvičky pramínky semene jak do mě dopadají. V okamžiku kdy je cítím, se ve mně všechno zastaví. S posledním se mi začíná stahovat pička a cítím počátek orgasmu. Nabodnu se až na konec, svírám mu obrovskou silou jeho úd. Ždímu mu z něj s posledními záchvěvy úplně poslední zbytky semene, co tam ještě má.
Je v tom jeho síla, že tohle dokáže. Ví, že jej má tak dlouhého, že by se mi mohl opřít o samý konec pochvičky, ale on to udělá právě takhle. Maximálně mě to uspokojuje.
Cítím jak se mi chvěje celé tělo. Jiří mě drží za boky a pomáhá mi udržovat rovnováhu. Vždycky se potom cítím chvilku slabá jako moucha. Sice tenhle pocit za chvilku vyprchá, ale cítím ho na sobě.
Tiskneme se k sobě a jsme uspokojeni dnes určitě oba vrchovatě. Zrychleně dýchám ještě chvilku jak po dlouhém běhu. Cítím se plná a mám pro to důvod. Jeho obrovské výstřiky mi vždycky potom působí problémy. Dokáže ze sebe vydat tolik šťávy, že je to k neuvěření. Pokud ji pořádně nestisknu, většinou nestačím ani dojít do sprchy. Teče mi to po nohách a jsem potom celá zmáčená. Tohle je teď momentální problém. Nezbývá mi nic jiného než se utřít do kalhotek.
Ani jednomu z nás se nechce je nést v ruce, tašku ani kabelku žádnou nemáme. Letí tedy do rybníka a já jsem jen tak. No ještě jsem se venku neproducírovala bez ničeho, ale člověk má zkusit všechno.
Jdeme do sebe zavěšeni až do domu. Naši již dávno mají zhasnuto, jsou skoro dvě hodiny v noci.
Když stoupám po schodech samozřejmě zlobí jako vždycky. Hladí mě zezadu. Jak jdu pomalu nahoru, cítím jak mi leze prsteníčkem dovnitř. Nemůžu mu to odepřít. Na chviličku se zastavím. Je doopravdy k neutahání, nikdy jsem neměla nikoho, kdo má v tomhle směru takovou výdrž. Nikdy nemá dost. Zato moje buchtička dostala dneska zabrat. Nebolí, ale jsem z toho celá unavená. Jiří to vidí a bere si mě k sobě. Je to pro něj určitě taky zadostiučinění když ví, že mě dokáže absolutně uspokojit. Ležíme a když usínám, cítím se klidná a nevýslovně šťastná.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek