Dneska jsem se dostala na sobotní program trochu zvláštním způsobem. Odjíždíme s Jiřím na nějakou sedánku do Německa. Samozřejmě, jede taky Eva s Martinem. Bude to nějaká super šou, pro zákazníky v Berlíně. Máme se tam dostavit dneska dopoledne. Snad nás budou mít k obědu, nebo co. Jsem na to zvědavá, jak to dopadne. Ještě dopoledne jsem nikdy nebyla a co jsem se ptala Evy tak ta taky ne. Naskytla se nám příležitost jednou se zůčasnit sobotního vystoupení, ne, jako aktéři ale jako diváci. Odjíždíme ve čtyři hodiny ráno.
Ani jedné se nám nechce spát a tak se domlouváme, že pojedeme s Pepou do Ústí a budeme tam jako eventuelní přídavek na sobotní večer. Když o to nebude zájem, prosedíme to u stolu s klukama a k ránu pojedeme do Německa.
Jsme tu jako jedny z prvních. Holky se teprve scházejí a my si z nich dneska děláme legraci, že jsme se na ně přišli podívat.
" No jo honorace. Budou se na nás dívat a kecat nám do toho."
Jitka která ví, o co se jedná, jim říká. " Vy budete už dávno zařezávat a oni pojedou naplno, tak je nechte být. Dneska bude zase plno, tak si pospěšte."
Děvčata jedna po druhé odcházejí na obligátní kolečko a v šatně se vyprazdňuje. Je to divný pocit, trošičku povznášející, že sem taky pomalu začínám patřit.
Eva je starý harcovník, tu nic nerozhází. Má na všechno správně vyhraněný názor.
Nechci se ptát na číslo mládenců, ale v duchu se těším, čím nás překvapí. Nervozita pomalu stoupá a když scházíme dolů, tak jsme mezi posledníma.
Nejdříve jdeme za holkama do šatny, ale tam je předstartovní nálada. Nechceme se nikomu plést do jeho věcí a chceme odejít na zadní část placu. Musíme ale v šatně počkat, až přijde někdo z kluků.
Je tu ale problém. Nemůžeme na plac jako naše holky. Evu znají a okamžitě by si k ní někdo přisedl. No a o moji maličkosti, se prý začíná taky šuškat. Prostě, nás lidi začínají znát.
Ptám se Evy: " Jak se ti líbí tahle sláva? víš, když se tě okamžitě někdo snaží sbalit před jinými?"
" Musíš si umět vybrat. Je pravda, že na celý měsíc je člověk skoro zadaný předem a mám takových možná dvacet nebo třicet klientů. Jen když někdo vypadne, tak se musím rozhodnout."
Strká do mě ukazováčkem.
" Vždyť už i ty, to máš stejné. Pomaličku poznáváš lidi, co za tebou chodí a čekají na tebe. Když přijdeš, už víš, kdo na tebe čeká."
No, fakt je, že se mi to v poslední době už několikrát stalo. Přijdu dolů a je tu okamžitě klient, co jsem ho měla třeba před čtrnácti dny. Je to docela zábavné, ale podle Evy je pomalu nutné, to řešit tak, že si je člověk objednává předem na nějaký den. Když jsem dole mezi normálními klienty, tak se musím trošku držet zpátky a počkat na toho svého.
A je taky pravda, že skoro polovina lidí co sem přijdou, se jdou jenom podívat na ty divočiny, co se tu odehrávají na molu. Někdy se to všechno semele tak, že nejlepší zábava je když to je trošku improvizované. Určitě to znáte sami. Člověk se na něco připravuje, na nějakou oslavu a potom to nestojí za nic. A zase přijdou známí, potom ještě jedny a je z toho mejdan jako hrom. Potom ani nevíme, kdy skončit.
Přichází Pepa a to je povel k tomu, abychom se ho chytly. Jdeme ven. Chudák na to kouká jako puk, ale po chvilce to pochopí a jde hrát hru s námi. Chytne si každou z nás kolem pasu a brázdí si to oklikou na odvrácenou část, kde nikdo nikdy nechce sedět.
Tentokrát se ke stolu pro dva sedáme všichni. Jaroušek nás sice zaregistruje, ale Eva mu dává důrazně najevo, že dostane do zubů, když nás práskne.
Program před chvilkou začal a my jsme jak tři myšky v koutě. Nikdo si nás zatím nevšímá. Je to taková úleva, být tu jednou jako host. Všechno důvěrně známe a je nám tu teď, jako ve vatičce. Je to ale jen zdánlivý pocit bezpečí. Jsme všichni už tak naučený, dávat si na všechno pozor, že to bereme jako když jsme někde venku. Na záchod jdeme obě najednou, i Pepa nás doprovází. Je vidět, že je to naprosto profesionální přístup. Nic neponechává náhodě, ani mezi svým vlastním prostředím.
Eva mě jednou řekla. Od naprosté bezpečnosti k pořádnému průšvihu, je jen kousek. Nic netušíš a najednou je všechno jinak. Ve zlomku vteřiny než stačíš zareagovat, se může všechno změnit.
Sedíme a popíjíme vinný střik. Je to nejjednodušší pití, co neleze do hlavy a zažene se tím žízeň. Je to vůbec zvláštní. Z holek a ani z kluků, co tu vystupují a nebo jsou v normálním provozu, jsem se setkala snad tak z pěti lidmi, kteří kouří. Z těch co mám stále kolem sebe, jsou nekuřáci naprosto všichni. S klukama co jezdí s taxíkama, tam je to naprosto obráceně. Tam snad hulí, naprosto všichni.
Jen Pepa, naše jednička je nekuřák, no není to úplná pravda. Přestal kouřit někdy před dvaceti lety. Opravoval baráček, co zdědil po rodičích. Měl u sebe oba malé kluky, co má. Žena odjela do Prahy dělat, neměla tolik dovolené co on. Zůstal venku s klukama sám. Po týdnu když žena přijela, zjistil, že z tý krabičky co leží na stole, chybí asi pět cigaret a tak si řekl, že nebude kouřit. No a přestal. Skutečně si od té doby nezapálil.
Jeho žena kouří jako fabrika. Říká, zvykl jsem si a je to. Přitom když byl v práci, tak taky vykouřil svých čtyřicet startek denně. Klábosíme a pořád čekáme na slibované vystoupení mládenců.
Konečně je to tu. Přicházejí oblečeni jeden jako sluha. Druhý vypadá jako nějaký zámožný obchodník z Janova. Tak asi Kolumbova doba. V duchu je mi jich líto, jak jim je horko. Samozřejmě, že oblečení nemají na sobě nijak dlouho. Chviličku se producírují okolo prvních stolů, kde sedí téměř všechny dámy, aby dobře viděly. Teprve dnes jsem překvapená, kolik je tu dámského osazenstva. Sedíme vzadu a v sále je zhasnuto. Kluci jsou na pódiu, které se otáčí. Je na ně docela parádně vidět.
Chvilku se producírují po pódiu a potom sestupují mezi dámské osazenstvo. Sem tam, se dotknou některé ženy. Většina se jejich dotyků nebojí, jak bych předpokládala. Mám pocit, že je žádostivě očekávají a jsou na ně, alespoň připraveny.
Obcházejí několik prvních stolů a potom jdou dál do sálu. Jaroušek s jedním klukem co má na starosti osvětlení, je nasvítily každého zvlášť. Jeden se koupe ve fialové barvě a druhý v kuželu světla krásně zlatého. Je to paráda, jak se to na nich všechno třpytí. Je to jako divadelní kostým.
Dobře o nás holomci vědí a tak se u našeho stolu samozřejmě sejdou. Richard stojí za mnou a hladí mě po ramenou a krku. Pak se ke mně nakloní a povídá potichu.
" Holky dneska si dáme záležet. Je to pro vás, tak se dívejte pořádně. " Otáčí se ke mně a cítím ho na svém rameni, jak se mi s ním opírá o ruku. Cítím, jak ho má kamenýho a že mu snad už stojí. Ale nevypadá to, že by mu trčel dopředu.
Doopravdy jsem zvědava, co se z toho vyklube. Pepa sedí mezi námi a vidím na něm, že se docela slušně baví. Každou nás má po jedné straně a neví, kam by se kouknul dřív. Kluci se na nás tisknou a hladí nás. Eva to nevydrží a sáhne si na Edovo bříško, co mu čouhá z kazajky. Eda vypískne a tanečním krokem od nás odchází. Eva je rozesmátá, jen já jako nováček jsem z toho celá vedle.
Přicházejí na molo a začínají se svlékat. Jeden druhému pomáhá a je to docela parádní podívaná. Samozřejmě, nejde rozepnou knoflík a tak utrhne sluha obchodníkovi rukáv. Humorná vložka naprosto nevadí a pomáhá uvolňovat nashromážděné napětí. Konečně když jsou svlečeni, je vidět proč ho měl Ríša tak tvrdého. Má na něm nasazený, krásný pánský pás cudnosti.
Jen to zašumí na ploše, za kterou sedíme. Jsme vzadu, asi tak deset metrů od pódia, ale stejně je vidět, že je to něco naprosto super. Nikdy jsem neviděla nic takového.
Abych to upřesnila, nikdy jsem neviděla žádný pás cudnosti, ani ženský, ani mužský. Ale tohle, co má na sobě Ríša, je asi doopravdy super. Je složený z kroužků různé velikosti, od kořene přirození jsou větší a ke konci menší. Je to normálně pohyblivé a asi tak dvacet možná pětadvacet centimetrů dlouhé. Normálně mu visí dolů a jak kroutí zadkem, tak se různě kroutí a houpou. Je to vyrobené z nějakého, asi lehkého kovu, ale třpytí se jako stříbrný.
Samozřejmě, jdou se předvést mezi dámy. Nastavuje se, asi tak třicetileté brunetce, která je z toho naprosto vedle. Bere jí ruku do své a dává jí ho na kroužky. Když ji má na něm položenou, tak se legračně rozhoupe boky do stran. Přirození se mu pohupuje do rytmu hudby. Kočka neví kam s očima, ale je vidět, že by si ho nechala ještě chvíli.
Ríša si opět stoupá na pódium a kroutí zadkem do stran. Posadí se na dřevenou lavici, co mají připravenou na pódiu. Eda k němu přijde a začne jej hladit na břiše a stehnech. Ríša se položí na lavici a spustí nohy vedle ní. Kroužky mu visí dolů a Eda si s nim začíná hrát.
Má v ruce slabou dřevenou tyčku a klepá mu s ní do brnění, co je na něm navlečené. Nevěřím svým očím. Brnění se začíná pohybovat. Netrvá to ani dvě minuty a normálně mu stojí. Není vidět pod tím krunýřem, ale stojí. Eda mu do něj stále poklepává a je vidět, že to Richarda pěkně vzrušuje. Vím, že oba žijí normální život a nejsou to žádní teplouši. Tohle se jim, ale určitě líbí. Ríša se nechává dráždit, co to jen jde.
Richard se posadí a posune se o kousek dál na okraj lavice. Stále mu stojí. Je podepřený vzadu rukama, takže mu nyní stojí asi v úhlu pětačtyřiceti stupňů. Eda bere asi tak, no možná třicet deka těžké závaží a zavěšuje je, na tenkým řetízku na stojící úd. Okamžitě se prohne a svěsí dolů.
Nevěřím tomu, ale normálně s ním začne cvičit. Z vodorovné polohy jej zvedne nahoru a zase jej spustí dolu. Dráždí se tím, alespoň takové tři otáčky. Eda jej stále hladí na hrudi. Stojí za ním a je na něm vidět, že se mu už také povedlo, vzrušit se.
Snad jen naprosto otrlé návštěvníky tohle jejich parádní představení může, zanechat chladnými.
Ríša si stoupá a chvilku si s ním hraje jen tak. Zvedá a spouští jej. Na kroužcích má stále nasazený závaží, co mu jej stále tiskne dolů. Je na něm vidět, jak se mu napínají svaly na pěkně tvarovaným zadku. Ženský na něm můžou nechat oči.
Eda je sice v pozadí, ale i na něm je vidět, že je taky správně vzrušený. Richard snímá závaží a oba zase scházejí dolů mezi osazenstvo.
Dámy mají zase možnost si na něj sáhnout a jen málokterá toho nevyužije. Samozřejmě, že se nezapomenou předvést u nás. Eda stojí před námi a aby to bylo vidět pořádně, tak se otáčí a začíná s ním kroutit dokola. Jeho vzrušení již trochu pominula a je vidět, že už ho má takového jako hadrového. Stále je to klacek, jak se vyjádřila jedna dáma, co sedí přímo před námi.
Jejích vystoupení nepůsobí nijak křečovitě. Jsou to dva kluci, co se chtějí předvést, jak jim to prostě stojí. Pepa jen kroutí hlavou, ale když se k němu nakloním a ptám se, co tomu říká, odpovídá:
" Je to kus, taky bych ho chtěl mít takovýhle, ale chudák holka. Když mu stojí, tak do ní dá jen půlku a co pak?"
Je to pravda. Když má kluk takovýho, je to pro oba skoro k zoufání. Sice jsme si jednou s Evou řekli, jak se dá i tohle přežít a nenechat se zničit od klienta. Ale o tom, snad někdy jindy.
Kluci od nás odcházejí a ženský začínají být správně rozparáděný. Už na nás není zase vidět a jsme polozapomenutý. Mládenci končí procházkou mezi obecenstvem a Ríša si nechává sundat pás cudnosti. Je to správný řízek. Nemůže to udělat normálně. Samozřejmě, musí se rukama opřít o lavici. Otočí se přirozením dolů a pohybuje s ním. Vysvobozuje se pomalu z brnění. To se suchým zařinčením dopadá na podlahu mola.
Teď je teprve slyšet, jak je to těžké. Není to žádná legrace, producírovat se v tom takovou dobu. Kluci sedí proti sobě a navzájem si je hladí. Je to pro mě divný pocit, vidět, když si je navzájem dráždí. Otáčí se zády k sobě. Sedí na lavici a každý s ním pohybuje nahoru a dolů. Jsou to skutečně kapitální kusy. Určitě není ani jeden z nich menší než dobrých třicet centimetrů. Sedí na lavici a kývají si s nima, tak aby si je mohl každý prohlédnout.
Ríša si přetahuje předkožku docela dozadu, ale pořád mu sjíždí dolů. Obnažuje si žalud a Eda si k němu přisedává a pomáhá mu. Za chvilku ji má Ríša tak daleko, že to dál už nejde. Je vidět, jak se mu úd stále více a více zvětšuje. Eda ho bere do ruky. Ríša leží na lavici a pohodlně se uvelebuje. Eda ho drží dole pod obnaženým žaludem a začíná ho dráždit. Drží ho proti sobě, dlaň nahoru, ukazováčkem a prsteníčkem mu jezdí dopředu a dozadu, těsně pod zvětšenou částí. Dráždí jej nejdřív pomalu, potom víc a víc. Stále pořád na stejném místě. Teď je vidět, že to Ríša dlouho nevydrží.
Zatíná palce u nohou a občas sebou cukne. Už to trvá alespoň pět minut. Eda jej stále jemně dráždí a najednou se to stane.
Ríša vystříkne takový proud semene, až se zaleskne proti obličeji Edy. Doopravdy na to, aby to takhle dopadlo, se musel držet zpátky alespoň dva dni. Je na něm vidět, že má radost, co se mu to povedlo.
Zvedá se až po malé chvíli. Všichni potřebujeme trošičku na uklidnění. Ríša se klaní a odchází. Drží si před ním kus oblečení a ani se mu nedivím. Při takovémhle výkonu se nemůže asi kluk, uklidni ihned. Potřebuje každopádně chvíli času a ten tady není.
Světlo se znovu rozsvěcuje naplno a Eda se začíná předvádět. Stojí chvíli s ručníkem přes něj přehozeným a pokyvuje si s ním. Vím že je to péro, ale co nám tu ukazuje, se dá asi jen málokde vidět.
Dokáže se stočit na lavici do takovýho klubka, že si ho sám kouří. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Přetahuje si předkožku zpátky a je na něm vidět jak si ho sám pusou dráždí. Hlavu má na lavici, je prohnutý jako luk a zadek má vystrčený nahoru, Přesně jsou mu vidět kuličky. Jak se dráždí, je na nich všechno vidět. Jezdí mu nahoru a dolů.
Kluci jej ještě nádherně nasvítí, takže je všechno správně vidět. Jenom zírám a nejsem schopna něco říct. Nevím, jak je to možné, ale spíš mi to připadá jako gymnastický výkon, nežli jako nějakou hezkou věc. Je na něm ale vidět, že je to dřina.
Eva sedí a má na tváři neutrální usměv. Nevím, ale nezdá se, že by ji to nějak zvlášť něco dalo, nebo měla z toho nějaký větší zážitek.
Pepa se dívá jako nezůčasněný pozorovatel a vypadá to, že se spíš dívá po okolí, co se děje. Na některých návštěvnicích je vidět, že jsou úplně hotové. Je to pro ně asi zážitek, na který si budou dlouho vzpomínat.
Opravdu vidět, jak si ho chlap vykouří až do vyvrcholení sám a nakonec si vystříkne na svůj vlastní obličej, je něco, na co se dlouho vzpomíná. Eda se utírá. Je celý zpocený a má toho taky chudák dost. Slušný potlesk a mizí v šatně. Dál pokračuje zase normální program.
Na molo přichází Eliška. Ta holka je snad gumová. Dokáže se kolem tyče obtočit tak, že vyskočí, chytne se jí a zaklesne se nohama. Tělu a ruce převáží a pomalu sjíždí po tyči hlavou dolů. Dokáže se kolem tyče ještě obtáčet. Taky jen čumím.
Ozve se " Ahoj." Přisedá si k nám Martin.
" Tak co je? Jak se Vám to líbilo?"
Obě krčíme rameny.
Pepa říká: " Na tyhle divočiny se dívat nemusím, ale na Vás dvě když mám čas, se vždycky rád podívám. Je to u Vás jiný. Je na Vás vidět, že to doopravdy prožíváte. U někoho je to jen, jak bych řekl, mechanická záležitost. A ti kluci, to jsou ale péra. Podívej se, co ty ženský dělají."
Kluci se objevují před parketem.
Eliška skončila a mládenci už v normálním oblečení se jdou poděkovat. Potlesk je docela slušný, ale je vidět že tleská nejvíc většina ženského osazenstva.
Je malá přestávka a po jejím konci si bere do ruky mikrofon Jaroušek. Ozývá se to, čeho jsme se s Evou obě samozřejmě báli a měli obavu, že to ten lotr nakonec řekne.
" Dovolte, abych dnes mezi námi přivítal, tři ze čtyř členů našeho souboru. Dnes tu sice jsou jako návštěvníci, ale co kdybychom je pozvali, aby nás trochu pobavili. No přeci se nenecháte prosit!"
Ten rošťák. Sál začíná tleskat. Koukáme na sebe s Evou a nevíme co říct. Koutkem oka ještě než na nás namíří reflektor, vidím, jak Pepa bleskově mizí alespoň o tři metry a dělá jako že k nám nepatří.
Sedíme v kruhu světla. Martin do Evy strká a říká.
" Pojď, Monika půjde taky."
Bere nás za ruce a doslova první čtyři kroky k točně nás vleče. Nejsme na to ani jedna připravená a ve třech, jsem to tedy nezkoušela. Vždyť budu vypadat jako přívažek u nich. Je pravda, že nás určitě všichni znají jinak než oblečené, ale v tom co máme na sobě, se přeci nemůžeme producírovat po molu.
Nemůžeme dělat nijaké velké drahoty, vypadalo by to že se upejpáme Pomalu se podvolujeme a naštěstí Martin nás netáhne na molo, ale do šatny.
Jaroušek hlásí: " Dáme jim malou chvilku, aby se trošku připravili. Jsou to naše jedničky, tak se máte na co těšit."
Pootočí se do sálu a pokračuje dál. " Zatím Vás vážení přátelé, pobaví naše další děvčata."
Dál už nevím, co říkal.
Maruška je v šatně a drží naše šaty, co normálně nosíme na vystoupení. Jen místo kalhot, mi přinesla sukni.
Eva to komentuje slovy: " To je pěknej průser."
Táhnu ji zpátky a říkám: " To přece nejde, abych tam šla s Vámi. To je nesmysl, vždyť tam budu navíc."
Martin se směje a pomáhá mi sundat si sukni, v které jsem seděla na place. Ježíš, to bude ostuda. Kdyby tu byl alespoň Jiří, abychom šli do páru, ale takhle.
Eva se stále rozhlíží okolo.
" Co je?" Povídám.
" Moc se mi tom nezdá. To není jen tak. Určitě to na nás ušily."
Ale nikdo nikde, není. I Pepa se ztratil.
Ale ne. Stojí před šatnou a dává pozor. Je to neuvěřitelnej dříč. Má ke všemu naprosto profesionální přístup. Vždycky je tam, kde je ho zapotřebí.
Svlékáme se jak o závod. Máme podobný boty a tak se nám pletou. Osvobozující smích z nás smývá alespoň částečně napětí. Sedíme vedle sebe a pomáháme si do oblečení. Maruška nám taky pomáhá.
" A co tu vlastně děláš? Jak to víš, že jdeme na molo?" se ptám.
" Mě se neptej, zavolaly, abych Vám přinesla oblečení, že to musí být dole za pět minut. Tak jsem tam doběhla, něco popadla a doufala že to bude ono."
To je dílo. Holky končí a je řada na nás. Stačím si jen tak tak, zapnout přezku na botě a jdeme ven. No nazdar. Ve trojici, to jsem teda ještě nebyla.
Jdeme společně k molu a Martin nás drží před sebou. Každé má ruku na rameni a tak to vypadá, jako že celá trojice patříme k sobě.
Alespoň to oblečení, že je podobné. Jsou v nějakých městských šatech z třicátých let a já ve svém kostýmku s proužkem. Eva se nemůže dostat z podprsenky, která se zacvakla a tak jí Martin musí pomoct.
Kroutíme se kolem něj a Eva mu sahá na jeho mužství. Je jak na povel. Za chviličku mu stojí. Je to taky klacek. Ty kluci, jsou všichni správně vybavený. Eva jej drží kolem kořenu a já jsem za ním. Koušu jej do zadečku a cítím jak napíná svaly, abych ho nemohla pořádně sevřít.
Chci se mu pomstít, že nás sem dotáhl a on to dobře ví. Eva jej stále hladí na břiše. Já mu zezadu lehounce hladím kuličky. Je to pro něj určitě správný povyražení, když má kolem sebe dvě hezký ženský, který se o něj takhle starají. Už mu stojí jako kláda.
Eva mu z něj stahuje pomaličku předkožku a objevuje se nádherný lesklý žalud. Jezdí mu předkožkou po přirození dopředu a dozadu, dráždí jej stále víc a víc.
Hladím mu obě kuličky zezadu a cítím jak se mu prudce přitahují k tělu nahoru. Dívám se, jakou to má příčinu. No jasně, Eva mu je přisátá na žalud a okraj dírky mu dráždí svým dráždidlem. Vidím, jak sebou cuká a jak mu svaly na zadku hrají. Eva si dává záležet a Martin je jak v jiném světě.
Stojí jak beran, jen kolena mu podklesávají, když mu zajede koncem kuličky dovnitř do trubičky. Dráždí ho koncem jazyka a vidím jak sebou cuká, jako by dostával rány nějakým bičem. Paráda.
Věřím, že ženská ve velké většině, dostane chlapa, kterého chce když správě šuká, ale tohle se nedá s ničím srovnat. Jsem po tomhle zážitku přesvědčená, že na Evu nikdo nemá. Pokud se jí chci vyrovnat a Jiřího si udržet, budu si muset časem, tohle dráždidlo do pusy taky pořídit. Člověk nikdy neví.
Většina zážitků v našem věku jde přes postel, co si budeme povídat. Tohle, co se tu teď děje, mě v tom utvrzuje. Krása a chytrost nejsou všechno. Ale když je holka navíc super v posteli, tak to potom nemá chybu.
Je to vteřinka, co mi tohle blesklo hlavou a Martin se zdá, že bude mít za chvilku dost. No přece se znají a takhle to přeci neskončí. Takhle neuvěřitelně brzo.
Martin si lehá na znak a Eva se mu sklání nad jeho přirozením. Líže jej a vidím, jak mu drhne jeho žalud tou kuličkou co má v puse. Teď jí to závidím. Klekám si nad něj. Chci alespoň vidět zblízka, jak ho dráždí. Eva je mezi jeho roztaženýma nohama a hraje si mu s ním.
Jednou rukou mu drží kuličky a hraje si s nima. Martin je má úplně uvolněné, Eva si s nima dělá, co chce. Různě si je přehazuje v dlani a lehce je tiskne. Má to určitě vyzkoušený co Martin snese.
Stojí mu jako tyčka. Je vidět, jak se mu chvílemi když jej Eva zmáčkne, víc a víc zachvívá. Samozřejmě mu navíc jezdí tím svým dráždidlem, co má v puse, po okraji žaludu a po jeho uzdičce. Je ale vidět, že největší úspěch má, když mu zajede tou kuličkou co je zakončený ten čep, do okraje dírky. To s ním vždycky udělá takový tanec, že si myslím, že ty jeho kuličky vyskočí z těla. Držím jej za úd a cítím každý jeho pohyb jak se mu zachvívá.
Po chvilce poznávám naprosto přesně, jak ho Eva dráždí. Druhé nejdráždivější místo je na okraji žaludu, tam co je nejcitlivější část pod rozšířením. Nesmírně jí to závidím, že ho dokáže takhle vydráždit.
Doopravdy je na něm vidět, že se celý chvěje. Mám schválně položenou ruku blízko konečníku, abych to cítila co nejvíc. Z toho co s ním provádí Eva, se mi začíná svírat sama od sebe pochvička. Couvnu zpět. Dráždím jej bradavkama na hrudi a třu se o něj.
Martin je naprosto spokojený. Přitahuje si mě k sobě dozadu a bere si moje lapličky do pusy. Jezdí mě po kroužku, co mám v poštěváčku. Dráždí mi ho tak, že se neudržím a jako vždy začínám pomaličku téct. Dráždí mě víc a víc, až se mi začínají třást kolena a bříško se mi chvěje.
Má mě před sebou a cítím jak ztuhnul. Drží mi lapličku uvnitř v ústech a cítím, jak sebou po chviličkách cuká. Podívám se na Evu a vidím jak mu ho kouří. Vždycky, když mu sjede kuličkou v puse dovnitř do dírky sebou cukne. Chvění se přenáší i na mě. Vlastně přeneseně dráždí mě. Je to na ní vidět na potvoře, že to dobře ví a dělá mi to schválně takhle. Martin mě stále drží za lapličku. Musí cítít jak sebou začínám cukat a škubat. Svírá mě pysk tak, že se pomalu přestávám kontrolovat. Cítím jak jsem mokrá. Nechci Martina nějak moc zmáčet. Slézám z něj.
V tom vidím, jak se rozsvěcí velký reflektor a nasvěcuje Jiřího který k nám kráčí. Úleva, obrovská úleva, se mě zmocňuje. Když mu pomáhám z oblečení, tak se nadechnu, že se zeptám.
Dává mi ruku před pusu a usmívá se.
Jakmile se usměje, jsme obě okamžitě přesvědčené a je nám jasné, že to na nás ušili.
Otáčí si mě na kolena a začíná mě ihned šukat. Je to jako znovuzrození když jej cítím v sobě. Ježiš, to je to, co jsem potřebovala. Když jsem takhle rozdělaná, potřebuju ji mít plnou. Nesnesu jenom dráždění venku. Potřebuji, aby mě kluk ošukal, až k naprostému konci. Když nemám orgasmus, tak mě potom bolí hlava a je mi mizerně.
S Jiřím vím, že se o tohle teď nemusím bát. Jezdí ve mně stále pomalu, ale jak ho znám, tak se potom pěkně rozdivočí a nemám šanci mu stačit. Zastavuje se a já vím, že chce, abych se začala pohybovat já.
Začínám se mu na něj nabodávat. Cítím jak mě bere za moje houpající se kozičky. Prsa se mi houpají do rytmu jak přirážím. Ruku a prsty má položenou tak, že si bradavkami brnkám o jeho prsty na ruce. Ví jak mě to vzrušuje a tak toho využívá. Cítím, že se začíná pohybovat a tak se trošku přibrzdím. Drží mě za zadeček ze strany a přirážíme oba společně. Je to nádherná chvíle. Víme přesně jeden i druhý, kde se máme zastavit. Šukáme se prostě navzájem a je nám takhle dobře. Cítím na kroužku, který tam mám, jak se mi to blíží. Začínám se klepat a chvět.
Stěží se na molo vejdeme všichni. Jsme v takovém propletenci, že se opírám rukou o Martina a cítím jak šuká Evu a on zase určitě cítí přes mě Jiřího. Všechny nás to parádně vzrušuje. Je to zase něco jiného, než jsem mohla poznat.
Cítím na Jiřím, že se nechce nechat zahanbit a dává si na tom záležet. Kroutí zadečkem a jezdí ve mně ze strany na stranu. Je ve mě celý, cítím ho, až na konci pochvičky jak doráží a když si na chviličku odpočine, tak mu ho okamžitě začnu svírat.Tisknu mu ho co nejvíc a správně ho tím vždycky vydráždím.
Je to super. Závodí, kdo to dokáže víc, a lépe. Oba kluci šukají jak o závod. Obě dvě, jim už dávno nestačíme a tak klečíme vedle sebe a oni to do nás jen perou. Cítím na Jiřím že bude na konci a čekám, kdy ze mě vyjede, ale stále jezdí víc a víc.
Je mi už jasné, že se chce udělat do mě a jsem ráda že to bude tady. Chci, aby do mě vystříkl, aby to všichni viděli, že patříme k sobě. Ještě několik přírazů a už cítím jak stříká. Nádhera, nádhera, cítím jeho nárazy semene tak jako snad málokdy. Jsem totálně rozdělaná a citlivá jako snad nikdy. Cítím, každý jeho pramínek semene který dopadá na konec pochvičky, Ještě se několikrát jeho úd zachvěje a poslední zbytky semene ve mně končí. Několikrát mu ho reflexně a nechtěně stisknu. Vysávám mu tím z něj poslední zbytky. Orgasmus mě dostává. Celá se rozechvěji a tisknu mu ho tak, že ho to musí bolet. Klečím na kolenou a loktech a celá se ještě dlouhou chvíli chvěji.
Jiří mě hladí po zádech a vlasech. Líbá mě na záda. Dělá mi to nevýslovně dobře. Je stále ve mně a pomaličku se na mě zhroutí. Drží mě za kozičky, hladí mě nalité bradavky. Jen je hladí, ale nedráždí, lehounce a hebce. Je pořád uvnitř. Čekáme spolu na Evu s Martinem. Eva to nevydrží a úplně nahlas sténá. Martin jí dává co proto. Poslední příraz a už to do ní teče.
Vidím na ní, jak je mimo. Normálně po ní přebíhají záchvěvy křečí. Tiskne mu ho tak, že s ním nemůže ani pohnout když je uvnitř. Z očí jí tečou slzy a potom je úplně vláčná. Martin jí hladí po zádech a zadečku. Je stále uvnitř. Pomaličku ji malými polibky na krk a záda, vrací na normální svět. Eva si utírá svoje oči a dívá se na mě. Ještě chvilku a pak se na mě usměje. Víme obě, že jsme si to užily, jak se patří.
Pomalu vstáváme. Potlesk je obrovský. Děkujeme se a tentokrát pomalu odcházíme do šatny.
Má to svůj důvod. Obě ji máme sevřenou co nejvíc. Jinak z nás z každé, poteče to semeno, co do nás kluci na place vystříkly a to přeci nechceme. Uvolňujeme se až ve sprše a sprchujeme se všichni čtyři dohromady. Ohromná úleva pro mě. Jsem normálně hotová.
Když vylézáme ze sprchy, bereme si každá župan. Vidíme, že Pepa je uvnitř v šatně. Jdeme k němu každá z jedné strany.
Říkám: " Věděl jsi o tom?"
" Nó, jó a ne."
Ty sketo, tlučeme ho do zad a ženeme ho ven ze šatny. Prchá před námi. Zavírá před námi dveře a drží je.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek