Upozornění: Než začnete číst tuto povídku, tato a předchozí povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.


        Přišel čas, na to, aby se obě nová děvčata, dozvěděla, na co jsem si je v Abadonu vybrala.
        Nechám si zavolat. Ani jedna netuší, na co je potřebuji a co budou dělat. Zatím jsou v kuchyni, ale to brzo skončí. Čeká je něco naprosto jiného. Je to zvláštní, mít moc nad někým jiným. Málokdo si uvědomuje, že moc, přináší i odpovědnost. Znám z vlastní zkušenosti, Ty, kteří to nezvládli a staly se z nich despotové a tyrani. To je ovšem naprosto jiné povídání. Určitě, takové znáte z vlastního okolí.
        Tedy, jednu potřebuji pro Antonia. To je ta, co ji málem uškrtily v Abadonu, mezi těmi dvěma palmami. Jak na ní mohl oči nechat.
        Druhou, jako zálohu, na dni kdy nemůžu. Sice jsem střídala u Markuse v těchhle dnech různá děvčata, ale nějak je nechtěl.
        Sice, to lahodí mému Já, ale jednou možná nastane doba, kdy mu budu muset strčit do postele, nějakou pěknou, ale hloupou kočku. Proto jsem si vybrala tuhle za svou náhradu. Pěkná je, jen ji budu muset hlídat, aby mi nepřerostla přes hlavu.
        Jdu dolu. Vybrala jsem si čas, kdy je Markus ve městě. Obchody se hýbou a styk s obchodními partnery je denní nutností. Zvlášť, když začal obchodovat s vínem a olivovým olejem. Za těch šest týdnů, co jsme přijeli z Abadonu, prodal dvě lodi vína a jednu s olejem. Je to paráda. Jen když se na něj podívám, připadá mi, že svítí, jak sluníčko. Jen aby to vydrželo.
        Čekám, v místnosti, kde jsme s Markusem poprvé posuzovaly Alekose.
        Aisa obě děvčata přivádí. Obě jsem sice už viděla, ale takhle zblízka, se vidíme poprvé. Docela na mě zírají. Asi slyšely, že tu vládnu, ale teď mě teprve poznávají.
        Ode dne, kdy přišly, pomáhají v kuchyni. Tedy správněji v kuchyni pro celý hospodářský dvůr. Ostatní holky skončily v novém statku u Antonia. Tyhle dvě, jsem si podržela schválně tady. Nechala jsem je, vždycky přes noc zamknout. Přes den, byly stále pod dohledem. Nestojím o to, aby mně je, někdo ošukal. Ale stejně, zřejmě by to byl sebevrah, protože ví, že by si šuknul, určitě naposledy. Moje autorita, za poslední dva roky vzrostla tak, že by si to nikdo nedovolil. Všichni vědí, že tady vládnu až na několik věcí, jen já. Markus se o tyhle maličkosti, jak říká, minimálně už dva roky, nestará. Všechny tyhle, jak říká prkotiny, určuji já. Zpočátku mi musel pomoct Melik, ale časem jsem se do toho vžila a teď už to jde skoro samo.
        Já rozhoduji, kdo a na jaký hospodářský dvůr půjde. To jen já, mám právo určit, kdo se jako otrok prodá. Nikdo si tedy nedovolí, proti mně nic říct. Pokouším se být ke každému přímá. Když se mi něco nelíbí, bez problémů se ozvu. Musím se usmát, někdy je to jako hrát dámu. Musí se taky někdy, přemýšlet několik tahů dopředu.
        Trošku Vám to tu nastíním.
        Je tu stále osazenstvo, které se stará o provoz hospodářského dvora. Je to zhruba dvacet mládenců ve stráži a dalších šest, co se starají, o nákupy, a ostatní věci. Mimo to je tu dalších deset děvčat v kuchyni dole. Pak je tu zhruba dvacet dalších děvčat, co se starají o ostatní provoz. Opravy oděvů a sandálů. Je zbytečné, nechat si opravovat sandály jinde, když máme lidi, kteří to umí. Jen praním prádla se zabývá deset holek a je to pěkná dřina. Pět otroků na skladování vína a olivového oleje.
        Markus nechává stavět nové skladiště, jen pro uskladněný olivový olej. Je na nevzdálenějším a nejnižším místě, v celém pozemku. Netušila jsem proč, ale pak, mi to došlo.
        Mládenci z ostrahy tu mají samozřejmě, své favoritky. Občas se stane, že nějaké holce udělají dítě. Ta pak musí bohužel, na jinou farmu. Nemůžeme tu mít dětský domov. Pokud se to stane, nedávám je na práci na poli. Většinou pak končí v kuchyni, nebo pokud to jde, jezdí s kočím, při dovozu zásob a ostatních věcí.
        V provozu celého dvora, mám plnou pravomoc nad všemi otroky. Mimo ni, je tu několik svobodných lidí. Svobodní vědí samy, co dělat. Je to v první řadě Melik, potom náš felčar, porodní bába Lívie, náš písař Elísio a dva nevlastní bratří Markuse. Ty tu mají své stálé konkubíny, se kterými bydlí v menších domcích, dole u zahrady. Nejstarší brácha Markuse, Antonius je správcem nové farmy. Tam se přesunula část otroků z jiné farmy a doplňují je nové přírustky, z Abadonu. Tam taky poputuje ta hezká kočka, která se skoro nechala uškrtit v Abadonu.
        Máme tu taky dva ošukávače, kterým pravidelně každý den vozí děvčata, z okolních farem. Jeden je Izmail, momentálně mimo provoz (popsáno v předchozí povídce), a druhý, který ho prozatím nahradil, se jmenuje se Alekos. Ještě bych zapomněla na čtyři děvčata z kuchyně a obsluhy, u Markuse, a kuchařku Farah.
        Pravdou je, že jsem nestála, o tohle privilegium, o všem rozhodovat, ale Markus to tak rozhodl. Určitě vím, že mám daleko větší moc, než některá z žen obchodníků, kteří sem chodí za Markusem, sjednávat obchody. Vím taky, že se, se mnou docela rád pochlubí. Nejsem a nemůžu být jeho žena, ale moc, kterou mám, mě většina návštěv, co sem chodí, závidí. Už dávno nejsem ta hloupá vyvalená holka, která uměla jen pěkně šukat. Musím se usmát, když jsem poprvé přišla Za Melikem. To všechno odvál čas. Tvrdě jsem na tom ale, taky několik let makala.
        Jak říkám, děvčata stojí přede mnou.
        Holky strávily v tomhle polovězení u nás celých šest týdnů. Lívie, která je prohlížela, mě ujistila, že jsou v pořádku. Jsou naprosto zdravé a není problém, aby nemohli mít, děti. Už celý měsíc pijí ten odporný lektvar, co míchá náš felčar, Kittion Nevím, jak to dělá, ale ani jedna z nás, po tomhle drijáku nečekala dítě, ať se do nás chlap udělal, kolikrát chtěl Z vlastní zkušenosti s Markusem vím, že to ze mě někdy teče čůrkem, ale žádný dítě, se nikdy nekonalo. Zvláštní je taky, že se moje dni podstatně zkrátily a nejsou tak bolestivé.
        Domluva s děvčaty, je to kostrbatá. Navíc každá mluví jiným jazykem. Za těch pár týdnů, co jsou tady, si osvojily jen pár výrazů z kuchyně.
        Vyzvu je, ať se svléknou. Chci si je ještě jednou prohlídnout.
        Obě to beze studu provedou.
        Obě černovlásky, obě štíhlé. Ta pro Antonia je vyšší. Má delší úplně černé vlasy. Je nádherně štíhlá. Nohy pěkně dlouhé. Když ji plácnu po prdelce, pěkně ji sevře. Je docela v kondici. Žádné faldíky nikde nemá. Malá prsa, jak jinak. Je jí nejvýš sedmnáct let. Fantasticky ploché bříško. Málo zarostlá, ale přeci jen to bude chtít úpravu. V podpaží sice chmýří, ale tohle musí taky pryč. Ksichtík, tak ještě polodětský. Vypadala by jak holčička, nebýt tak vysoká. Pěkná mladá holka.
        „Jak se jmenuješ?“
        „Epris, paní“
        „Kolik ti je let?“
        „Nevím paní, u nás doma se to nepočítalo.“
        Jasně, ani jedna to neví. „Jak si se dostala do Abadonu?“
        „Kam paní,“
        „Tam co jsme tě koupily.“
        „Otec mě prodal“, odpovídá.
        To jak k zbláznění. Zas je to stejný. Buďto ty holky otrokáři, někde ukradly, nebo je otec prodal. Poslední verze je ještě přepadení lodi piráty.
        „Odkud jsi?“
        „Nevím paní, ale vezly mě na lodi.“
        Že se ptám. „Co otec, co dělal?“
        „Je hrnčíř“. Se, dozvídám, když mi to rukama předvádí.
        „A co ty?“ ptám se té druhé. „Jak se jmenuješ?“
        Už z dřívějška vím, že je z jednoho ostrůvku, poblíž města Gaulos. Vzali jí jako nezaplacenou daň jejího otce. Stejná písnička v jiném podání.
        „Ila, budu Vám sloužit paní, odpovídá.“
        Jasně, taky bych to řekla, když jsem se dostala z té hrůzy v bagnu. To slovo znamená místo, vězení, pro otroky, kde čekají, až si je někdo koupí.
        Je vysoká jako já. Černé vlasy do půli zad. Má je jemné a husté. Nemá ještě ženskou postavu, ale pomalu do ní dorůstá. Malá, ale pěkná prsa, na špičce, krásně vyšpulené bradavky. Parádně dlouhé prsty. Malou prdelku. Když se na ní, dívám zezadu, vyniknou její vnitřní závojíčky, které jí vyčnívají ven. Holka, taky není moc zarostlá, ale bude to chtít úpravu, dole i v podpaží. To se ale srovná.
        Nechám je obléknout. Té druhé, pro Markuse ještě poručím, aby se předklonila. Malá prsa se patřičně vyvěsí dolu a závojíčky se předvedou v celé kráse. Moc hezké.
        Horko těžko se s nimi domlouvám. Nakonec Aisu posílám, pro Melika.
        Teď to teprve, bude zážitek. Jako chlap, sice jen jako překladatel, bude mít asi naprosto jiný přístup.
        Ptám se jich, jestli slyšely ten rachot, hned ten první den, když se sem dostaly. Mám na mysli, ten večer, jak Aleksos, krotil tu nepoddajnou Arabku. Obě přisvědčí. Těžko se to dalo přeslechnout.
        Ptám se jich, jestli chtějí taky takhle dopadnout.
        Jasné zavrtění hlavou. No alespoň tak.
        Pak jim bez obalu řeknu, na co je chci.
        První možnost je, že budete zaměstnané v domě. Budete pracovat v kuchyních, ve které vaří pro vašeho pána. Budete se starat o jeho pohodu, nejen ve dne, ale i v noci. Nebude mu nikdy odmlouvat a splníte cokoliv, si vymyslí. Budete mu bezvýhradně věrné. Od chvíle, kdy k němu přijdete, jiní muži, pro Vás nebudou existovat. Dostanete možnost, všechno si vyzkoušet a připravit se na to. Budete mít čtrnáct dní na to, jak být dobrá kurtizána, s tím, že všechen um a dovednost, budete napříště věnovat, jen svému pánovi.
        Druhá možnost je, že půjdete jako dělnice na pole a strávíte zbytek života, polními pracemi. Občas Vám taky někdo z mládenců, co tu proto jsou, udělá dítě.
        Holky sice koukají pěkně vyvaleně, ale Melik jim to všechno, s pár kudrlinkami přeloží.
        Obě slíbí věrnost až za hrob. Jasně, ani jedna nechce na pole. Ani jedna nechce být předhozená nějakému maníkovi, který má za úkol udělat ji dítě, jako už spoustě ostatních, před nimi.
        Ještě se domlouvám s Melikem, aby si úpravu zítra provedli samy. Dohlédne na ně Lívie. Jsou dvě, tak ať se snaží. Teplou vodu si dokážou přinést samy, tak co. Za dva dni jedou na první ze čtrnácti dnů, kdy se budou učit, být dobrá kurtizána.
        
        Dnes přišel den, kdy musím na obvyklou měsíční úpravu. Tentokrát se mnou pojede i Aisa, aby si užila svůj velký den. No velký den. Šestnáctileté děvče které si řeklo, že se nechá upravit tam dole jako její paní.
        Co to kecám, nejsem její paní. Aisa je svobodná. Je to moje služka, už od jejích dvanácti let. Je to neuvěřitelné, ale slouží už u mě už čtyři roky. Svobodná v této zemi, znamená, že není otrok. Kdyby chtěla, mohla by kdykoliv odejít.
        Tahle možnost v daném čase, je téměř nemožná. Odejít, kam? K někomu do služby? Co by se změnilo… Další možnost, jít do veřejného domu? Asi jen pro silné povahy. Jít tam jako otrokyně, budiž, ale jako svobodná, asi nesmysl. Co asi tak zbývá, počkat si na toho správného chlapa a mít s ním děti. Tohle si každá přejeme, ne… Nemusel by to být zrovna majetný obchodník, ale uhoněného zemědělce, asi žádná z nás nechce. Asi nejlepší je, nechat to na náhodě.
        Je hezké dopoledne. Připravujeme se na cestu přes město. Budeme zpět až pozdě odpoledne, takže s sebou bereme i trochu jídla a nezbytné víno. Markus je znovu ve městě, za obchody. Přijde až večer, takže je hromada času.
        Mládenci, co mají stáje na starosti, vše již připravili. Beru Aisu k sobě do vozíku a vyrážíme za obvyklého doprovodu do lázní. Obvyklý doprovod. To jsou vpředu dva mládenci na koních, dělají nám volnou cestu. Potom my ve vozíku a nakonec další čtyři na koních. Tolik stráží asi neměl ani císař Augustus. Je to dílo. Věřím, že mě mládenci za tohle patřičně proklínají, ale jinak to nejde. Markus si tohle vymínil a já mu věřím. Pěšky po městě mám zakázáno chodit už minimálně dva roky. Nechci se nechat ukradnout a skončit v nějakém harému. Ani nechci domýšlet, jak by to dopadlo s těmi mládenci, kdyby se, se mnou něco stalo. Průvod nakonec uzavírá Melik. Jede také do města, něco vyřídit.
        Jedeme cestou k řece, na druhou stranu města. Musím projet kolem tržiště. Nejužší místo a největší problém.
        Lidi na mě čučí, jak na svatý obrázek. To mám na sobě černý šátek a super dlouhou šedou tuniku. Nic moc, nemůže být vidět. Dřív mě to bavilo, ale přiznávám, že je to čím dál otravné. Ale, na druhou stranu, když jdu, nebo jedu s Markusem, je to fakt příjemné. Abych je trošku pozdvihla, když jsem s ním, jezdím prostovlasá. Má samozřejmě radost, jak na mě všichni zírají a taky, jak mu mou maličkost, závidí. Když jedu sama, nosím zásadně šátek. Možná proto na mě lidi tolik koukají. Snaží se zahlédnout, kousek mých vlasů.
        Jedeme kolem části tržiště, kde se prodávají ryby. Najednou slyšíme úpěnlivé dětské volání o pomoc. Nedá mi to a přibrzdím. Zastavím mou klisnu, ale nelezu s vozíku. Uličkou, která je evidentně slepá a vede k vodě, se rozléhá děsivé ječení a volání.
        Aisa seskočí s vozíku a běží uličkou dolů. Asi v polovině vzdálenosti k vodě se zastaví a začne se s někým prát. Mládenci, co jeli před námi, vjedou do uličky a dojedou až k vodě. Tam se otočí. Zamávají na nás, abychom k nim jeli. Aisa se tam dole pořád s někým pere. Najednou je odstrčená takovou silou, že je nedokáže udržet rovnováhu a rozplácne se naznak o kus dál, na zemi.
        Přijíždím dolu a vidím asi patnáctiletého mládence, jak se snaží dostat svůj obrovský úd, do malé, možná desetileté řvoucí holčičky Drží ji za vlasy a má ji ohnutou přes žlab, z kterého dobytek pije vodu. Pokouší se do ní pořád dostat zezadu. Holka kolem sebe kope, mlátí rukama a pořád ječí.
        Jeden z našich mládenců, který zůstal stát nahoře, k nám přijíždí. Dá mu docela práci odtrhnout toho kluka od děvčete. Brání se tak, že mého strážce kousne do ruky, až mu teče krev. Vyškubne se mu a utíká nahoru k tržišti. Má na sobě jen roztrženou tuniku. Ztopořené velké příro se mu mlátí ze strany na stranu, jak před námi utíká.
        Nahoře ho naši kluci chytnou. Zkroutí mu ruce a přimáčknou ho k plotu. O chvilku později se objevují městští výběrčí se stráží. Začíná se shlukovat menší dav. Obchodníci zůstávají u stánků, ale ti co přišli nakoupit, si to nenechávají ujít.
        Aise pomůže na nohy mládenec, kterého ten kluk pěkně kousl. Dívá se na ránu a cedí mezi zuby nadávky. Vůbec se mu nedivím.
        Popadne za ruku to děvče, kvůli kterému se to seběhlo a táhne ji za sebou, nahoru k tržišti. Holka je celá špinavá a ubrečená.
        Aisa naskakuje na vozík a vyjíždíme za nimi nahoru.
        Censores který je mezi výběrčími se ptá, co se stalo.
        Zběžně mu to líčím a on se otáčí k děvčeti. Mezi několika vzlyky a hekáním, se dozvídáme, že to její bratr a snažil se jí dostat.
        To je co. Tohle určitě není normální.
        Krádce se podívá na kluka a na jeho ještě polostojící příro. Pokyne strážcům a ti se ho ujímají.
        Vím, z římského práva, že censores se také zabývá mravním a rodinným životem občanů s právem ukládat tresty. Takže tohle nevypadá na nějakou prkotinu. Jestli je to doopravdy její brácha, můžou ho pitomce i vykastrovat.
        Městští strážní ještě trošku zpacifikují kopajícího, šíleného maniaka. Strčí ho nakonec do košatiny, do které dávají nepoctivé obchodníky a odvážejí ho. Dav se začíná pomalu rozcházet.
        Pro mě je zajímavé, že přikážou i té holčičce, aby šla s nimi. Nechápu proč, ale Melik který stojí vedle mě, mi to osvětlí. „Musí jít s nimi. Censores musí rozhodnout o vině a ona musí podat svědectví. Zadrží ji preventivně, aby na ni nikdo nemohl do zítřka, dělat nátlak“.
        „Jak do zítřka“.
        „Censores musí tohle projednat hned zítra, tedy druhý den. Pokud ten kluk bude vinen a to určitě je, bude den na to vyřčen rozsudek. Jak bude potrestán, nevím. Určitě, ale to bude takové, že si to bude do smrti pamatovat. Censores musí vynést rozsudek den po projednání. Mezi projednáním a rozsudkem musí uplynout jedna noc. Prostě, rozsudek nesmí vynést okamžitě, byť by to byl vrah a vidělo ho při tom, že někoho podřízl, celé tržiště.
        Najednou ztichne. Censores jde přímo k nám.
        „Prosím paní, vy jste to viděla?“
        „Jistě, docela zblízka.“
        „Ještě někdo další to viděl?“
        Mlčky ukážu na mládence z mého doprovodu. Právě mu obvazují ruku, z které mu pořád crčí krev.
        „Zítra před polednem Vás oba očekávám v Městském dvoře“, otočí se a odchází. Jasně, městský úředník v jeho případě Censores, tu má takovou moc, že nepřichází v úvahu, tam nepřijít.
        Melik jen pokrčí rameny. „No a máš to. Víš, že tě právě uznal doopravdy svobodnou a rovnoprávnou s ostatními občany města? Budeš jim muset říct, jak to bylo. Uvědomuješ si, že tě oslovil, jako první, a toho kluka z ochranky teprve potom“.
        Jen se pousměji. Doopravdy zvláštní uznání. Ale co by za to dal nějaký otrok. Otroci nemají právo. Jsou jen taková nějaká věc, která je o něco lepší, nežli kráva, nebo koza. Jo, tak to tu je....
        
        Nasedáme s Aisou na vozík a pokračujeme k lázním.
        Dneska si to užije i moje služka Aisa. Pro ni, to bude první zkouška. Nečeká ji tedy nic příjemného. Postupné vytrhávání chloupků, pěkně bolí, zvlášť když je to poprvé. Taky jsem si to zažila.
        Nechtěla jsem každý měsíc zažívat potupné sestříhávání. Radši jednou přetrpět bolest než se nechávat ohmatávat každý měsíc. Nechala jsem si to tam dole vytrhat natrvalo. Nikdy jsem toho nelitovala. Místo tří hodin mi teď stačí jen půlhodinka.
        Navíc tu mám dohodnutou schůzku s Claudii. Půjdeme za paní Li. To je ta vyhlášená dáma, bývalá kurtizána, za kterou proudily dřív davy chlapů. Je zdaleka. Zvláštní rasa. Taková žena se tu nevyskytuje. Nikdo neví, odkud se tu vzala. Přišla jako svobodná, s jednou služkou, do největšího veřejného domu ve městě. Nechala se zaměstnat jako kurtizána a během půl roku měla tolik kunčaftů, že by musela šukat celý den a celou noc, bez přestání. Nakonec se na ní dělal jakýsi pořadník.
        Údajně v padesáti letech si zařídila poradenskou službu. Ukazuje a radí ženám, jak na to správně jít. Podle toho, že si zařídila vlastní dům, ne sice ve středu města, tam by jí to nedovolili, ale v jedné z bočních uliček, tak to slušně prosperuje. Větší část je pro pánské osazenstvo, ale v menší části, dokážou její mládenci obšťastňovat i dámy. Nemluví se o tom, ale všeobecně se to ví. Zadní část domu přiléhá k lázním, takže když k ní někdo jde, vypadá to, že jde do lázní. Nechala si od nich z Asie, dovézt i čtyři mládence. Je prý po nich veliká poptávka. Jsou to prý všichni čtyři eunuši, a všichni o nich mluví, pokud vím, velice pochvalně. Používá je prý, i na výuku. Jsem zvědavá, jak to tedy bude probíhat. Třeba se i poučím. Provozuje to už pátým rokem, a kšefty se jen hrnou.
        Jednotlivá výuka lepších paní, se odbývá odpoledne. Paní Li, se jim věnuje, individuálně. Dopoledne provádí výuku, pro děvčata, jako jsou služky a obyčejné nevěstky. Posílají je sem majitelé domů s lucernou, nebo lepší paní, které je mají doma, pro svého pána. Vlastně se ani neví, kolik holek, si lepší paní vydržují. Co jsem slyšela, spousta paniček, je strká do postele pánovi a zahejbají jim klidně někde jinde. No, a všichni jsou spokojení.
        Dopolední výuka, minimálně dvě holky, maximálně čtyři.
        Každá tu máme dvě, takže se do počtu akorát vejdeme.
        Jdu dopoledne na sestřih a pak se půjdeme s Claudii podívat na výuku. Přiznám se, že jsem docela zvědavá.
        
        Nejdřív koupel a pak patřičná úprava. Ležíme s Claudii, každá na jednom lehátku. Jsme na tom časově skoro stejně. Já mám véčko a ona jen malej klínek. Přeci jen je o šestnáct let starší. Tenkrát ten její klínek, byl super odvážný. Dneska letí úplně něco jiného.
        Ve vedlejším oddělení si svůj křest zažívá Aisa. No, moc jí to nezávidím.
        Jsme hotové. Půjdeme se podívat, jak si povedou, naše nové objevy. Děvčata dorazila před chvilkou. Přivedl je sem Melik s jedním mládencem, který chodí pravidelně, dvakrát denně na trh, zjišťovat ceny potravin, vína a látek.
        
        Sedíme za zástěnou z korálků. Holky o nás samozřejmě vědí. Každá si přináší s sebou větší mísu a potom i velký džbán s vodou. Madam LI, ještě částečně odhrne závěs, aby se skutečně ujistily, že se na ně díváme. Nedá nám to a prsty jim zamáváme. Konec konců, je to takové povzbuzení.
        Madam poručí, aby se svlékly. Doopravdy, tady není prostor, pro nějaký stud. Konečně všechna děvčata jsou otrokyně, a nedělám si žádnou iluzi, kolik lidí je už ohmatávalo.
        Poslechnou bez odmlouvání. Svléknout se pro ně, nečiní žádný problém.
        Přichází dva mládenci. Může jim být tak pětadvacet. Jeden je normální, vypadá na nějakého otroka ze sousedství. Určitě jsem ho viděla šukat v aréně. Byl jeden z nejlepších. Druhý je asi kastrát. Je to asi jeden z těch Asijských mládenců. Dívám se. Oba mají varlata, ale už na první pohled je vidět, že ten mládenec z Asie, je nějaký jiný. Celková stavba těla vypadá žensky. Nemá sice prsa jako žena, ale rysy obličeje jsou ženské. Nejen rysy, ale i pohyby jsou jiné. Žena i muž jsou i v pohybech jiní.
        Kluci stojí tak, aby si je holky mohli prohlédnout ze všech stran. Přirození mají docela obrovské, oba dva. Ještě jim ani nestojí a už je to u obou macek. Oba, mají taky parádní prdelky, to jen tak mimochodem. Nechá je promluvit. Tady se to dá docela přesně poznat. Kluk, který má funkční varlata, mluví normálně, jako chlap. Ten druhý, má hlas trošku víc, k ženě. Navíc, když se na něj dívám, stavba těla je taková ženská. Slabší svaly na rukou a štíhlé nohy. Když by si vzal šátek na hlavu, těžko bych v něm poznávala kluka. Spíš bych se klonila k tomu, že je to žena.
        Paní Li pak vysvětluje částečně kostrbatě, v čem se liší. Ten co je nemá funkční, byl vykastrován už v deseti letech. Proto se celá jeho postava částečně vydala ženskou cestou. Kdyby ho vykastrovaly až ve dvaceti, vypadal by jako normální kluk, ale byl by to stejně eunuch.
        Dozvídáme se ještě něco dalšího. Novinka i pro mě.
        Chlap má samozřejmě od přírody varlata. Je to samec, jako každý jiný. Lví samec je má taky. Zplodí své potomky tak jako každý člověk. Pokud mu je uřízneš, stane se z něj normální kastrát. Ale, ještě existuje další možnost. Varlata, jsou jako orgán spojeny s tělem slabounkou trubičkou, kterou prochází sémě. Putuje z varlat do těla a pak je vystřikováno na konci údu, z těla ven. Pokud se tedy přeruší tato trubička, sémě se nedostane nikam a zůstává ve varlatech. Pozná se to podle toho, že je viditelná jizva, na kůži, mezi varlaty a tělem. Na přerušení té trubičky se vkládají do rány nepatrné dřevěné cívky. To proto, aby se náhodou trubička znovu nespojila. Po týdnu se vyndají a vše normálně sroste. Dřív se tam dával dřevěný kolík, ale vadilo to prý, při práci na poli. Cívka je prý mnohem pohodlnější. Dá se na ně, prý podstatně dřív, zvyknout. Paní LI ještě dodává, že chuť na milování a ostatní projevy chlapa prý zůstávají zachované. To u normálního kastráta, kterému varlata ufiknou, není. Také hlas se většinou nezmění.
        Zavolá mládence. Hrábne mu mezi nohy a předvede nám nefunkčního super samce. Klukovi visí koule daleko pod tělem. Nevidím tak daleko, ale věřím, že tam ta jizva je. V dalekých krajinách na východě, pod velkými horami, odkud pochází paní Li, je to prý naprosto běžný způsob, jak nemít děti. Všechno ostatní zůstává funkční. Eunuch může běžně i vystříknout a nic není poznat. Můžeš tedy šukat jako šílenec, ale nic se nestane.
        Pokud chce někdo, někomu způsobit totální zničení pohlavního aktu, stačí nožem přerušit nervové pletence, které prochází mezi údem a tělem. Stačí jediný šmik a je hotovo. Chlap bude vypadat jako chlap, bude mít všechno jako chlap, ale nikdy se mu už nepostaví a nikdy taky už nevystříkne. Celá část žaludu, předkožky a většina údu se tím totálně znecitliví. Bývá to prý jistý prostředek, jak si císař, nechával pojistit všechny své sluhy, aby se něco nestalo jeho dcerám a konkubínám. Od něj to převzaly i bohatí obchodníci a majitelé, veřejných domů. Kastráti, tedy bez varlat, jsou běžní v arabském světě, ale v Asii, je to jinak. Jasně, v případě války a jiných konfliktů, jako potupa, se to řešilo zásadně vykastrováním. To je ale naprosto jiná záležitost.
        Docela čumím. I pro Claudii, je to novinka, zvlášť ta poslední informace.
        Když si uvědomím, že ve válce, když chceš zdecimovat nějaký národ. Nemusíš jejich bojovníky nutně zabít. Musel bys je někde nutně pohřbít, nebo minimálně naházet do nějakých jam, nebo do řeky. Vždycky je tu potom několik dalších problémů. Může z toho být parádní mor, nebo něco podobného. Stačí, když je oslepíš a vykastruješ. O ostatní se postará matka příroda. Silný chlap, může i slepý omezeně pracovat, ale děti už mít nemůže. Takže snadno může mít s jejich ženami děti, ten kdo může. Já vím, je to hodně přitažené za vlasy, ale lze to brát i takhle.
        Mládenci odcházejí.
        Paní Li se postaví před děvčata.
        Nehádala bych, že je jí padesát let. Docela štíhlá žena v nejlepších létech. Postaví se proti holkám.
        „Něco si teď ukážeme. Šukat někoho, jen tím způsobem, že na něm budete hopsat, je k ničemu. Tohle dokáže každá holka z ulice. Musíte se naučit spoustu věcí. V první řadě, musíte vyzdvihnout své přednost a potlačit své zápory. Ukážeme si postupně, jak si můžete muže podmanit. Protože spousta věcí, se dá provádět, bez minimální průpravy, ty teď přeskočíme. K těm se dostaneme později. Ukážeme si hlavně to, co budete muset hodně cvičit, ale co Vám dá možnost vítězit, nad vašimi soupeřkami. “
        Svlékne si svou černou tuniku. Tuhle barvu tu nikdo nenosí. Vůbec nemám představu, jak se dá získat.
        Nechá holky, aby si před ní sedly do pokleku.
        Rozkročí se. Z dírky jí nepatrně čouhá kousek provázku. Na konci, venku, mezi stehny, má malou kuličku. Pouští ze sebe i druhou větší kuličku. Celou tuhle věc, ukazuje děvčatům.
        Je to jednoduché. Dvě provrtané kuličky a kousek provázku. Vlastně to není provázek. Podle barvy je to zvířecí šlacha. Je pěkně pevná, jak jim předvádí. Velká kulička má velikost o něco větší, než slepičí vejce. Ta druhá, je míň než poloviční. Chvilku si s nimi hopá na ukazováčku. Vypadá to, že jsou ze slonoviny. Velkou si dává do pusy a pak ji zavede zpět do sebe. Malá se jí pomalu bimbá mezi stehny. Zatáhne bříško a vtáhne velkou kuličku do sebe.
        Pak začne pohybovat pánví a bříškem. Pouští ze sebe uvázanou kuličkou a chytá ji na poslední chvíli. Potom to do sebe znovu vtáhne.
        Nevědomky si vzdychnu.
        Claudie se na mě podívá. „Copak, co je ti. Neříkej, že to nedokážeš.“
        Usměji se „Jo, už od malička. Nemusela jsem se to učit.“
        „Tak to já jsem dřela jako pitomá. Trvalo mi to půl roku. Docela ti závidím. Nedivým se, že si tě Markus hýčká. Ještě, od tebe nechce mít dítě?“
        „Zatím ne, tohle se mu ale, asi ze všeho líbí nejvíc.“
        Představení toho, co se holky musí naučit, je u konce.
        Paní Li odhrne závěs na zadní stěně místnosti. Je tam spousta různých věcí. Kuličky, co jim právě předváděla, tam má v mnoha velikostech.
        Děvčata dostávají jinou věc, Je to tyčka, a kulička je jen na jedné straně. Musí si tenhle nástroj, který budou dávat do sebe pořádně umýt. Paní Li si bere také jednu.
        Uprostřed místnosti je vyvýšené podium. Předvádí jim na něm, co mají dělat. Jasně, lehnout si na záda a vzít tu tyčku do sebe. Je to vlastně jakási měrka. Potom jde od jedné ke druhé. Každá se před ní musí sevřít. Paní Li se tak vlastně ujistí, jestli ta kulička není malá.
        U jedné z děvčat od Claudie musí vybrat o hodně větší. Konečně je spokojená.
        Podle velikosti jim potom dá patřičnou sadu, ze zásuvky ve skříni. Nejsou ze slonoviny, ale pro první pokusy musí stačit z tvrdého dřeva. Přezkouší ještě, jestli se sestava kouliček nemá tendenci přetrhnout. Holky si je pak jdou omýt.
        Předvede jim, co od nich chce. Lehne si naznak a zastrčí si větší kouličku dovnitř. Postaví se s bimbající kuličkou mezi nohama, a čeká. Pootočí se a ještě jim předvede, jak se sevřít a že musí stáhnout půlky k sobě.
        Děvčata se, už vůbec ničemu nedivý. Jedna pod druhé si ji tam dávají. Pak se postaví. Třem ze čtyř, vypadne. Jen děvče pro Antonia, ji tam udržela. Postaví ji stranou a ostatní si musí znovu lehnout. Další pokus. Tentokrát vypadne jen té, co dávala tu větší sadu. Zkusí to ještě jednou. Stejný výsledek.
        Paní Li, bere její kuličky a jde je umýt. Nechává je osušit na háčku, vedle skříně. Přináší jí o kousek větší. Tentokrát to jde.
        Seřadí je a překlopí přesýpací hodiny. Holky musí chodit po místnosti za ní. Připadá mi to dost komické. Je to zábava, jen do té doby, dokud té jedné naší, kulička vypadne. Musí si ji jít, znovu umýt.
        Ještě než si jde lehnout, aby si ji vzala znovu do sebe, tak ji paní Li nechá pokleknout.
        Musí si kleknout na vyvýšené podium uprostřed. Dostává pěknou ránu rákoskou přes chodidlo. Jen sebou škubne, ani nezaječí, jak je překvapená. Pak si teprve může lehnout a vzít ji do sebe.
        Věřím, že po tomhle ponaučení si dá příště pozor.
        Je to jako když jdou káčátka za kačenou. Jen paní Li, je před nimi jako prcek.
        Nepřestávám se divit. Holky jdou ze začátku docela nahrbeně, ale za chvilku si všimnu, že se začínají narovnávat. Sevření prdelky a vnitřku je nutí, jít rovně.
        Ještě než se přesypou hodiny, upustí kuličku jedna z holek od Claudie. Potrestání a vše ostatní se opakuje, jako před tím.
        Teď je všem naprosto jasné, že to tady, nebude žádná legrace.
        Písek se dosypal. Děvčata si můžou jít sednout na vyvýšenou část. Kuličku musí mít samozřejmě v sobě. V okamžiku, kdy se písek dosypal, paní Li překlápí druhé hodiny.
        Jak se zdá, je to nesmírně živá dáma, a využívá času doopravdy do důsledku.
        Druhé, kratší hodiny, se dosypaly. Zatleská a děvčata se musí zvednout. Další kolečko na čas druhých hodin, už chodí samy. Paní Li je kontroluje a pořád opravuje. Zvláštní, i na kladení chodidel a pohupováním v bocích se dá spoustu věcí vylepšit.
        Dívám se, že ji hlavně záleží na tom, jak a kam pokládat chodidlo nohy, kterou dáváš před sebe.
        Holky začínají být pěkně zpocené. Druhá přestávka je doslova nutná. Všechny čtyři se unaveně složí na podium.
        Paní Li, jim ukazuje, že kolečko se bude opakovat ještě jednou. Děvčata, jen dávají oči v sloup. Zvedají se a je vidět, že teď už jim to jde líp. Paní Li jim k tomu předvádí, jak při tom dýchat. No vlastně si uvědomuji, že neumět to a chodit, se staženým zadkem a sevřeným bříškem je pěkná fuška.
        Mě to vlastně nikdy nepřišlo nějak zvláštní. Uměla jsem se sevřít, už od malička. To mě snad bylo jen patnáct let.
        Kuličky, které jsem dostala od Claudie, v sobě běžně nosím, když to jde. Mám je už, přes dva roky. Docela mě baví, když je cítím v sobě klinkat. Jsou to tedy úplně jiné, než tady, a účinek je taky jiný. Je to s nimi legrace. Najdu si třeba polohu, když jedu na vozíku a užívám si to.
        Jednou mě taky překvapil Markus. Přijela jsem z Pobřežní farmy. Vtrhnul na mě, ani jsem si to dráždidlo nestačila vyndat. Nejdřív se sice tvářil divně, ale pak se rozesmál. Nechala jsem si totiž udělat od řezbáře část Markusova údu, jak jsem si ho nejlíp pamatovala. Byla to podle mě, docela věrná kopie, tak asi jeho poloviny, a tu jsem měla v sobě. Jen zíral, když jsem mu pak ukázala, tuhle kopii vedle originálu. Když jsem mu pak předvedla, že jsou uvnitř dvě bronzové kuličky, které docela pěkně klapají. Myslela jsem, že se mu něco stane, jak se rozesmál.
        Stává se, že když někam jdeme, musím si je vzít. Nemůžu mu odepřít tu radost, že jeho milenka, má v sobě něco, o čem ti druzí nic nevědí.
        Ale, to bylo jen malé odskočení.
        Holky dodělaly poslední kolečko. Neuvěřitelné, žádné to nevypadlo. Sedí zpocené na středním podiu a dívají se na to, co jim ta jejich učitelka připravila.
        Paní Li volá toho mládence, který je normálně funkční. Nechá ho, aby si Lehl si na záda. Jsou tu čtyři malá vyvýšená lůžka na kraji místnosti a jedno v čele. Kluk se uloží na to poslední. Neskutečné se stává možným. Paní Li ukazuje a předvádí na klukovi, kde je chlap nejvíc citlivý. Nevynechá jedinou část jeho těla, včetně ušních lalůčků. Doopravdy názorně předvede všechno na nejcitlivější části mužského těla.
        Mládenec má průpravu. Nedovedu si ani představit, kolikrát musel v tomhle domě uspokojit náruživou klientku. Říkám to proto, že ani po tomhle předvádění a dráždění, mu pořádně nestojí. Je to taková polostojící hadice. Jako poslední možnost, mu paní LI poručí a on do široka roztáhne nohy. Nasliní ukazováček a pomalu mu ho zasune do druhé dírky. Zjevně najde místo a zahýbá s ním uvnitř. Příro se okamžitě probouzí k životu. Postaví se a během chvilky je z něj pořádný obr.
        Vyndá prst a sevře mu pravou rukou úd u kořene. Názorně předvádí ústy, jak a kde sevřít žalud a kde je nejlepší místo k dráždění. Všechno tohle názorně předvádí a zároveň slovně popisuje. Její mluva je sice kostrbatá, ale jemné dráždění rty na okraji žaludu a předkožky, dělá divy. Když pak přidá ještě jemné dráždění špičkou jazýčku na vyústění u dírky, nebo, jemné mazlení pod uzdičkou, no, nemá to chybu. Žalud drží pořád v pusince, a přesune se mezi jeho nohy. Jemně mu začne masírovat varlata. Oběma rukama pak stiskne to obřisko a stáhne předkožku, co nejdřív k tělu. Pak pořádně sevře svá ústa a začíná ho dráždit na obnažené předkožce. Celý žalud má v puse, no v puse. Podle toho, jak to vypadá, ho musí mít až někde v krku.
        Kluk se najednou začne prohýbat v zádech. Několikrát zvedne hlavu a podle toho, jak zadržuje dech, to vypadá, že se udělá. Paní LI, zřejmě přesně cítí, jak je na tom. Zrovna když zvedá ruku, aby ji pohladil po zádech, tak ta ho pouští ze svých spárů. Přiznám se, že jsem ještě neviděla, někoho takhle rychle dohnat skoro k vyvrcholení. Zřejmě opravdu stačilo jen velice málo a kluk by se udělal.
        Holky koukají, docela vyděšeně. Na první den je to asi pro ně kouř.
        Kluk se zvedá a za okamžik přicházejí nazí, další čtyři mládenci. Jedna prdelka hezčí než druhá. Postaví se zády ke stěně a koukají na naše holky. Paní Li, zatleská. Mládenci si začnou hrát, každý, se svým nádobíčkem. Za okamžik se jim všem docela postaví. Vlastně se jim ani nedivým. Koukají se, na pěkný, mladý holky, tak co.
        Jsem zvědavá, jak se s tím, že jim ho budou muset dráždit, popasujou. Paní Li tomu dává trošku odlehčení, sdělením, že se všechny příště prostřídají. Takže žádná nebude mít svého favorita. Jo, je to doopravdy úsměvné.
        Jsem zvědavá, jak se budou tvářit ta moje děvčata.
        Jsem docela překvapená, na holkách, v obličeji je vidět zvědavost, jen jedna od Claudie, to bere zřejmě jako nutnost. Pokrčí rameny a jde k prvnímu z kluků.
        „Hele, tahle nějak nejásá“, říkám Claudii.
        „Však si zvykne. Tyhle jsou někdy potom úplně jiný. Nemusí jí to bavit, hlavně, že ho kouří pořádně.“
        Taky pravda. Konečně, chlap holku, která mu ho kouří, většinou nevidí. Vnímá jí přece naprosto jinak.
        Pozoruji výraz obličeje u mých dvou adeptek. Obě se před prvním dotekem pusou pousmály. Alespoň tak, vždyť je to vlastně docela příjemná věc, proč to neříct.
        Je to psina. První pokusy jsou doopravdy zábavné. Zjevně je vidět, že ani jedna, mužský přirození v puse neměla.
        Jejich první seznámení s chlapem bylo určitě někde zezadu na zemi, to bylo od hodného strýčka, nebo taky zezadu rychlovka ve stáji. Další možnost se naskýtá, že to byl dozorce, asi někde u plotu nebo vrat. Jak jinak, taky ze zadu. Myslím, že jsem vyjmenovala všechny možnosti. Ty holky, vlastně tvář toho kdo v nich je, ani neviděli a možná, že většinu to ani nezajímalo.
        Paní Li je neskutečně precizní. Chodí od jedné dvojice ke druhé. Pořád někoho poopravuje. Jadrné výrazy v naší řeči proplétá zřejmě ve své mateřštině. Alespoň jak reagují na její povely mládenci.
        Zatleská, potom ukáže holkám, že mají mládence pořád zpracovávat. No prostě mají mu ho pořád honit, i když k nim bude mluvit.
        Fakt, je to jako když Vás drezíruje Váš učitel.
        První věc. Sevřít ústa kolem nejširší části žaludu. Nahmatat na konci kořene údu místo, kde se stýkají nervy. Pomalu se ústy posunout přes rozšířenou část žaludu k tělu a pomalu zase zpět. U prdelky najít místo, kde je to cítit nejvíc. Vnímáte to jako jemné poškubávání. Pokud tohle ucítíte, zkuste něco jiného. Třeba dostat špičku jazýčku do dírky na vrcholu, nebo dráždit uzdičku. Pokud cítíte odezvu, pokračujte tak dlouho, jak se to mládenci bude líbit. Jakmile odezvu ztratíte, zkuste něco jiného. Variace se můžou po chvilce klidně znovu opakovat.
        Paní Li, pořád všechny kontroluje. Zastaví se u holky, co mám pro Markuse. Pomůže jí najít místo, kde je cítit, jak moc mládence dráždí.
        Musím se pousmát. Vypadala ztrápeně, nemohla to najít, ale teď z ní radost doslova čiší.
        Holky se snaží, seč můžou, ale nedělám si iluze. Tihle mládenci mají průpravu, o jaké se těm děvčatům vůbec nesnilo. Tutově mají za sebou stovky hodin dráždění jejich těšitele, a pokud by se to některé z nich podařilo ho udělat, byl by to zázrak.
        Paní Li znovu zatleská. Mládenci se posadí a pak si stoupnou. Neodchází, čekají u stěny.
        Holky se dozvídají, že na ukončení prvního dne čeká ještě odměna.
        Tak to jsem zvědavá.
        Přichází kluk, který tu byl na začátku. Paní LI, si lehne na znak a roztáhne do široka nohy. No teď mi to dochází. Mládenec poklekne před ní a jemně jí rozevře závojíčky. Pomalu a jemně ji začíná dráždit. Děvčata stojí kolem a vyvaleně na to koukají. Že budou šukat a mít v sobě chlapa, to jim je docela jasné. Že jim na ní, někdo občas sáhne, to se dá samo sebou čekat, ale že si s jejím tělem bude někdo hrát ústy, nebo jazykem, tak tohle doopravdy nečekaly. Kluk zlobí paní Li, jenom krátkou chvilku. Trvá to jen tak dlouho, aby holky viděli, na co se mají připravit. Pak se znovu postaví.
        Poroučí holkám, aby si lehly na znak, ještě dohlédne, aby se všechny holky uložily co nejpohodlněji. Pak nastoupí kluci.
        Vyvalenější výrazy, v obličeji jsem ještě neviděla. Od totálního úleku po zdravou zvědavost. Jsem zvědavá, na první okamžik. Jasně, všechny sebou pěkně škubly. Vždycky je to jednou poprvé. Na druhou stranu, musím uznat, že ani jedna, nechtěla dát nohy k sobě.
        Musím se smát. Tohle si určitě nepředstavovaly, ani v nejdivočejším snu.
        Paní li překlopí přesýpací hodiny a jde se posadit k nám. Musím ji uznale pochválit. Cecílii zná už z dřívějška, ale na mě se dívá s neskrývanou zvědavostí. Není zase tak moc času a tak prohodíme spolu jen několik zdvořilostních frází. Hodiny se pomalu dosýpají a tak se zvedá. Na konci znovu zatleská. Není to hlasité, ale dostatečně důrazné.
        Mládenci přestávají. Jsou ale dostatečně ohleduplní, aby od té holky neutekly. Pomáhají jim vstát. Ta kočka, co na začátku krčila rameny, se teď viditelně chvěje. Docela ji ten kluk dostal.
        Kluci odcházejí a paní Li, děvčata upozorňuje, že je tu zítra, ráda uvidí. Připomíná jim, aby si nezapomněli každá svou kuličku a aby s ní, pořádně cvičily. Příště prý půjde do tuhého.
        Ila se ptá, jestli by nemohla dostat kuličku o kousek větší. Paní Li se usměje. „To by se ti hodilo mít větší. Žádný takový. Jen si tu svou pěkně užij, ať ji v sobě pořádně udržíš.“
        Holky sbírají své věci a odcházejí se převléct.
        „Jo příště už budou holky šukat“, konstatuje Cecílie.
        Zvedáme se i my. Než dojdeme k vozíkům, ještě se mě ptá. „Co to bylo dnes na tržišti za zmatek. Prý ses tam do toho i ty připletla“. V rychlosti jí všechno vylíčím.
        „No tak to ten kluk pěkně podělal. Tahle sranda, ho bude pěkně bolet. Je to mladej blbec, takže mu je neufiknou, ale určitě přes ně dostane pěknou nakládačku.

                                     Monika

                


© ® Monik.cz