Dneska mám volno. Normálně dělám týdenní turnusy, ale můj společník měl měsíc dovolenou a já jsem to táhl celý měsíc v kuse, i za něj. Takže teď mám zase měsíc volno já.
        Celých čtrnáct dní jsem se připravoval na to, že si dojdu koupit boty. Pořád to nevyšlo. Takže dneska nastal ten čas, kdy pro ně vyrazím. Je pár minut před jedenáctou. Do Palladia na Náměstí Republiky míří davy lidí. Je úterý odpoledne, měsíc před vánocemi. Tak to bude kouř.
        Vím přesně, co chci. Potřebuji se dostat do boťárny Reno v druhém podzemním podlaží.
        Splynu tedy s davem. Protlačím se k eskalátoru. Jedu dolu.
        Konečně jsem se mohl pořádně rozhlédnout. Okamžitě mi padne do očí podivný pár. Chlapík kolem čtyřiceti, nezajímavý tip, ale jeho společnice mě zaujala. V duchu jsem si říkal. Stoprocentně nebude zepředu vypadat líp než zezadu Viděl jsem jen její postavu. Zaujaly mě její nádherné nohy. Na sobě má šedivou rozšířenou sukni. Je jak říkají odborníci Must-Have. Materiál je supr nový. Je to tutově polyester s vlnou. Neodmyslitelnou součástí té látky, jsou i speciální kovová vlákna, kterých tam bývá kolem 10 procent. Tahle látka perfektně drží tvar. Navíc má tu vlastnost, že se temně leskne. Na druhou stranu, občas bývá docela těžké, ušít z toho něco, aby to perfektně seděla. Téhle dámě to ale padne jako ulité.
        Sukně je nahoře zúžená bez řasení, dole má tvar skládané sukně. Fantastické je, že kolem prdelky jí obepíná naprosto těsně, ale dole, si udržuje stále stejný zvonovitý skládaný tvar. Má ji kousek, tak deset čísel, nad kolena. O to víc vynikají, její štíhlé nohy.
        Vedle chlapíka který jde vedle ní, vypadá jak z jiného světa. Zaujala mě natolik, že jsem ze zvědavosti změnil směr chůze a vydal se za nimy. Nejdřív se zastavují u obchodu s hodinkami. Nešli dovnitř, jen prohlížejí výlohu. Opřel jsem se o zábradlí a dívám se okolo. Za chvilku pokračují dál.
        Má na sobě krátkou, světlehnědou, koženou bundu. Blonďatá hustá hříva, pěkný sestřih. Obrácené odbarvení. Bloňďatá hlavička a v ní prameny delších vlasů, co přecházejí do ebenově černé. Tahle úprava se musí dělat nadvakrát. Ovšem, pak to stojí za to.
        Hezké, husté vlasy to je moje srdeční záležitost. Pěkný vlasy a hezké nohy, tak to stojí za otočení.
        Courám se za tou dvojičkou, půlku patra. Pořád se nedokážu dostat před ně. Nemůžu si ji prohlédnout zepředu. Jsem docela zvědavý, jak asi vypadá.
        Nakonec se mě to přeci jen povede. Obešel jsem celé patro a dostal se k nim z druhé strany.
        Jsem docela překvapený. Ksichtík perfektně namalovaný. Hezky upravený make-up. Pěkný přiměřený nos. Žádný hébl a podobné zrůdnosti. Plné rty a vzorně upravené obočí. Žádný vytrhání a domalování lacinou šminkou.
        Není to ale, žádná cukrová panenka. Čiší z ní sebevědomí a jistota. Má na sobě červené triko s úzkým, hlubokým výstřihem Jak jde, její prsa se rytmický pohupují. Má zvláštní chůzi. Nepohybuje boky, prostě, se jen tak na těch kramflíčkách pohupuje. Prsa nemá nějaké obrovské, ale jen tak přiměřeně do ruky. Malý kousek rozdělující čárky mezi prsy, je docela přesně vidět ve výstřihu.
        Pořád z ní vyzařuje dívčí krása. Je ji určitě přes třicet, ale v obyčeji je tak nějak pořád malá slečna. Její maminka musela být krasavice.
        Jdu proti nim. Pomalu se courám. Podívá se na mě. Dívám se jí do očí. Nesklopí je.
        Vidím, jak se jí oči zúžily. Přeci jen mě zaregistrovala. Neotočila se, ale podívala se do výlohy. Je jasné, že ji asi komiksové seriály moc nezajímají. Spíš se pokouší najít skulinku, jak se nenápadně podívat zpět.
        Neznám ji, ale doopravdy se mi líbí. Je to pěkná ženská. Jestli má dceru, tak se má na co těšit. Bude mít co dělat, aby od ní odháněla nápadníky.
        Jsem na rozpacích. Počkat jak se to bude vyvíjet a nebo se na to vykašlat. Evidentně si mě všimla. Bylo by škoda prošvihnout to. Navíc se mi líbí. Něčím mě přitahuje. Není to jen tak nějaká ženská na pár rande. Tahle má úroveň.
        Jen ten vandrák, který se vedle ní courá, mi kazí náladu Jestli je to manžel, tak je to trouba. I když znám docela movité lidi kteří chodí na otevření svých autosalonů v džínách a svetru, tenhle mi do toho nezapadá.
        Zvláštní, myslel jsem si, že jsem vůči dlouhodobým vztahům imunní, ale tohle je třebas něco jiného.
        Přecházím na druhou stranu patra. Vyjedu po schodech o jedno patro nahoru. Opřu se o zábradlí a dívám se dolů, kde jsme se míjeli. Přede mnou jsou eskalátory. Dívám se, jestli nejedou nahoru. Mám to tak tři ku jedné. Klidně můžou jet eskalátorem naproti a zmizet v metru, a nebo což je ještě pravděpodobnější, sejdou do garáží a odjedou.
        Najednou zpozorním. Maník jede nahoru sám a míří k východu směrem k ulici Na Poříčí.
        Jsem na vážkách. Ujistit se jestli odešel, a nebo počkat, až půjde jeho společnice. Nakonec se rozhodnu, počkat na ni.
        Skoro už jsem to vzdal. Po dvaceti minutách se ale objevuje. Nese papírovou tašku s nápisem "WOJAS". Pokud vím, je to značka luxusních kožených bot.
        Zůstávám stát na místě. Pokud mě mine a nedá to na sobě znát, je to v háji. Rozřešení budu znát za pět vteřin.
        Podívá se na mě a mírně se usměje. Nic moc, ale nezavrtěla záporně hlavou. Vypadá to dobře, jen to nezkazit. U téhle dámy, by mě to mrzelo. Pomalu se vydám za ní.
        Jede po schodech na základní podlaží, to znamená nahoru. Po schodech jedu ob dva lidi za ní. Fakt, má fantastické štíhlé nohy a prdelku k pomilování.
        Starší děda který jede přede mnou, si to taky užívá.
        Zastavuje se u stolku pro dva v kavárně Costa Coffee. Posadí se a čeká. Nedá se nic dělat. Buď teď a nebo nikdy.
        "Hezký den, můžu si k Vám přisednout."
        Jen kývne hlavou. V okamžiku kdy si sedám na druhou židli, mě přejede pohledem. Neodvrátila se V oblečení tu není nikdo, kdo by mě mohl konkurovat. Po mámě mám snědou pleť a naprosto černé vlasy. Však je taky pravá Italka.
        Netváří se rozmrzele, takže jsem snad prošel.
        Přichází holčina od obsluhy. Dívá se tázavě nejdřív na mě. Je to neslušné, přednost by měla dostat dáma. Mizerná čeština hodně podobná ukrajinštině to vysvětluje.
        "Prosím, co si dáte," se otáčím na mou společnici
        "Kapučíno prosím"
        "Takže dvakrát."
        Děvče odchází a je to na mě. Ptákoviny jako " Jste na nákupu" rovnou zavrhnu. Nejsem padlej na hlavu. Uvědomuji si, že tady hrajeme naprosto jinak.
        "Sluší vám to, líbíte se mi". Nemá smysl to nějak okecávat. Je mi jasné, že oba víme, na čem jsme.
        "Děkuji, taky nejste k zahození."
        "Nechcete si se mnou někdy někam vyjít?"
        "A kam by to podle Vás mělo být?"
        "Záleží na Vás."
        "Opravdu?"
        "Jistě, pokud to bude v Praze, neměl by to být problém."
        "Co takhle Louskáčka v Národním divadle."
        "Kdy?"
        "Co nejdřív."
        Beru telefon a volám mámě. Je úterý 9 prosince odpoledne, ale tohle by mohla zařídit. Dělá v kancelářích vedení Národního divadla, takže to je trefa skoro do černého.
        "Ahojky, prosím tě, nemůžeš zjistit kdy hrajou Louskáčka.
        "Dneska"
        "A další nejbližší termín"
        "Sobota třináctého."
        "Potřeboval bych dva lístky na večer."
        Po očku koukám na svou společnici. Je viditelně vyvedená z míry.
        "Hrajou ale od šesti, ne od sedmi."Mně říká máma.
        "Hrajou od šesti."
        Dívám se tázavě na mírně konsternovanou dámu naproti mě. Jen přikývne.
        "Dobrá, pak se domluvíme. Zastavím se pro lístky ve čtvrtek. Budeš je mít u sebe?" Po ujištění že ano, zacvaknu telefon. Podívám se na svou společnici. Zjevně mi nevěří.
        "Takže to bychom měly. Moc mi asi nevěříte, co?"
        "No, abych řekla pravdu, bylo to i na mě dost silný."
        "Bojíte se?"
        "Ale, ani náhodou."
        Děvče přináší kapučíno. Je jako vždycky perfektní. Jak je obsluha mizerná, tak mají kafe vynikající. (Vím samozřejmě, že se to píše Cappuccino, to jen kdyby mi zas nějaký šťoural napsal, že to mám špatně).
        "Možná je to hloupé, ale potřeboval bych na Vás telefon. To jen kdyby to nevyšlo. Stát se může všechno. Pokud se bojíte, dám Vám svůj, ale budete muset zavolat Vy."
        Nadiktuje mi ho z hlavy. To jsem zvědav, jestli bude funkční. Budu optimista.
        Na nějaké vyzvídání není správná doba. Pokud přijde do toho divadla, bude na to spousta času.
        Dopíjíme kafčo. Je mi jasné, že to kafe byla jen záminka. Chtěla si mě okouknout. To s tím divadlem jsem ji ale zaskočil.
        Chci zaplatit za oba, ale prý, že ne. Nevnucuji se. Oba se zvedáme najednou. Ptám se, jestli s něčím chce pomoct. Když jsem ujištěn, že do auta si tašku s botama odnese sama, už dál nenaléhám. Rozcházíme se u schodů. Dívám se za ní, jak jede eskalátorem dolů. Fakt, sluší jí to.
        Nedá jí to. V půlce eskalátoru se otočí, aby se ujistila, jestli tam jsem. Usměje se a zamává mi prsty na pozdrav. V okamžiku kdy mizí za dveřmi, si uvědomím, že jsme si neřekly kdy a kde, se v sobotu sejdeme. Alespoň uvidím, jestli je ten telefon funkční.
        Konečně klušu do Rena koupit si ty svoje boty.

        Je sobota. Lístky jsem si u mámy vyzvedl a teď čekám na rohu u Parnasu. Je chvilku před půl šestou. Jen doufám, že tu nečekám zbytečně. Ve čtvrtek odpoledne jsem zavolal na číslo, co jsem dostal. Lístky jsem měl v kapse, takže tomu nic nebránilo. Bylo skutečně její.
        Je za pět minut půl. Přijíždí sedmnáctka od Braníka. Nemožné se stává skutkem. Jdu ji pomoci, z tramvaje. Není toho ale zapotřebí. Zvládne to sama.
        Zavěsí se do mě, jako bychom byly spolu deset let.
        "Hezký večer. Snad abych se představil. Jmenuji se Marek." Navazuji hovor.
        "Hezké jméno. Mě říkají Vivien."
        Přicházíme do foaye. Nejdřív k šatně, Pomáhám jí z kabátu. Hezky voní. Není to parfém. Takhle hezky jí voní vlasy. Má na sobě černé šaty s rafinovaným řaseným efektem vpředu, úzká ramínka podtrhují smyslnou eleganci. Jsou z hebkého splývavého materiálu. Fakt se mi líbí.
        Už není čas na skleničku. Jdeme do hlediště. Sedíme v šesté řadě. Hlediště se plní. Vedle nás ještě nikdo nesedí. Potichu na mě promluví.
        "Jak jsi dostal lístky?"
        "Musíš to vědět?"
        "Zajímalo by mě to."
        "Sedíme na novinářských sedadlech."
        "Si děláš srandu."
        "Myslíš?" Chvilka ticha.
        "Jo, asi ti to věřím."
        Dál už se nevyptává.
        Uvědomím si, že má zelené oči. Jestli nemá čočky, tak je tedy jednička. Tímhle se pochlubit nemůže moc lidí. Vzhledem k tomu, že mám hnědé oči, by to mělo být v pohodě. Pokud vím, říká se že zelená a hnědá se přitahují.

        Představení je jako každé jiné. Louskáček je sám o sobě nádherný. Hudba od Čajkovského je neuvěřitelně emotivní.
        Je přestávka. Jdeme na skleničku.
        Ptám se, co si dá.
        "Nechám to na vás."
        "Vážně?"
        "Opravdu si dám, to co Vy."
        Usměji se, pořád si vykáme. Snad se to změní.
        Nechci být za suchara. Dvakrát dvě deci Henri de Verlaine rosé, mě stojí sedm stovek plus padesát dýžko, ale zato máme svůj pidi stoleček za ohrazením, bez lidí. Vím, že nejlepší je pít ho k sýru a nebo husí paštice. Asi bych zvolil nějakou jinou značku, ale mají jen tohle, nebo Bohemku. Ne kvůli ceně, ale možná, že pro ni bude trochu kyselejší.
        Neošklíbá se. Při zvonění dopíjí skleničku. Jdeme si sednout.
        Přitiskne se ke mně. Když se ke mně nakloní, tak mi její vlasy znovu omamně zavoní. Je nádherná.

        Potlesk ve stoje. Kodym jako Louskáček je perfektní. Ďábel v podání toho Francouze, byl taky špičkovej.
        Bereme si kabáty. Venku za dveřmi se jí ptám.
        "Chcete si někam zajít?"
        Přitáhne si mě. dostávám pusu na tvář.
        "Nezlob se, dneska ne."
        "A můžu tě odvézt."
        "To bych ráda."
        Tak vypadá to na to, že vykání skončilo.

        "Vedu jí do Divadelní ulice. Vstup do prochcaného podchodu je hrůza sama o sobě. Za tohle se docela stydím. Vedu ji radši na nábřeží a oklikou po schodech.
        Vzal jsem si z domova auto. Sice to mám do divadla dvacet minut, ale s tímhle jsem počítal. Bydlím na Praze 1 a tak mám parkovačku pro celou tuhle Prahu. Můžu parkovat jak v centru, tak u Pražského hradu.
        Audi A6, není pro první seznámení, zas tak špatné auto. Evidentně je zvědavá, které auto v ulici na nás zabliká. Když zjistí, že je to auto za milion, přimáčkne se ke mně o kousek víc. Asi jsou všechny stejný. Zvláštní, u téhle kočky mi to nevadí.
        "Potřebovala bych do Podolí."
        "Dobrá"
        "Jak se odtud vymotáme?"
        "Nějak si pomůžem."
        Jedu zadem do Konviktské, pak přes Betlémák a do Spálenky. Dál už je to rutinní záležitost. Jedu opatrně. Dvě deci vína před skoro dvěma hodinami by mě nemělo ovlivnit.
        Za vodárnou u Žlutých lázní odbočujeme do kopce. Z Jeremenkové po 200 metrech vpravo a pak zabočujeme do ulice Nad Lomem.
        Ukazuje, abych zastavil. Zastavujeme u větší vilky v zatáčce.
        "Tady?"
        "Jo tady. Vidíš, už víš, kde bydlím"
        "Můžu ti nějak pomoct?"
        "Ne", usměje se, "Promiň, není mi dneska nějak zvlášť dobře Jsi hodnej.... Dnešní večer pro mě dost znamenal. Dík za pěkné divadlo."
        Jen si polknu.
        "Nejsem nevděčná. Jestli chceš, sejdeme se za týden, ve stejnou hodinu zase u Parnasu."
        Zmůžu se jen na odpověď "Určitě...."
        Dostávám nádherný políbení.
        Pomůžu jí do kabátu. Ještě jedno políbení venku. Kramflíčky zaklepají o betonové kostky. Zamíří k vilce, která stojí nad Vltavou. Odemkne si a zmizí uvnitř. Vzápětí se rozsvítí světlo na schodišti.

        Tak to bychom měly. Asi je tu vážně doma.
        Vivien, to mě něco říká. Matně si vzpomínám, že to znamená něco jako živá. Doma se pak kouknu na net, uvidíme.

        Je o týden později. Stejná tramvaj. Měl jsem pokušení zavolat, ale nakonec jsem odolal. Ještě pár vteřin a mám ji před sebou. Známá sukýnka, černé vzorované punčochy, je v elegantním tříčtvrtečním kabátku. Je vínovočerný s potiskem a výšivkou. Neuvěřitelně jí to sluší.
        Dneska je to rozesmátá krásná žena. Ta tam je povinná zdrženlivost. Sálá z ní radost ze života.
        Chytne se mě a jdeme bezmyšlenkovitě směrem ke Karlovu mostu.
        Je nesmysl, ptát se jestli je v pořádku. Rozesmátý smíšek vedle mě mluví sám za sebe. Opatrně se zeptám. "Kolik máme času, můžeme jít na večeři?"
        "Kolik chceme, nikdo mě nečeká."
        Pomalu se couráme Prahou. Davy turistů trošku prořídly. Uprostřed mostu neodolám. Opřu se o zábradlí a políbím ji. Živočišně mi to vrátí. Když se jí chci dostat do pusinky, jemně mi stiskne jazyk. Dobrá, počkám si.
        Jsme jak dva puberťáci. Připadám si, jak když je mi dvacet. Sejdeme na Kampu. Podejdeme most a jdeme uličkami k Mánesovu mostu. Máme na půl osmou rezervaci v restauraci Rybí trh v Týnském dvoře. Pokud půjdeme touhle loudavou chůzí, budeme tam akorát.
        "Dáš si večeři?"
        "Mám hlad, určitě."
        "Co ryby, dobrý ryby, nebo humra,"
        "Á, už jsme u toho znova, ale co se ptám. Asi pro tebe není nic nemožné, co?"
        "No tak neodpověděla jsi mi."
        "Dobře, humra mám ráda. Jen nevím, kde ho tu seženeme"
        "Tak to už nech na mě."
        Dozvídám se, že má rodiče v důchodu. Mají domek na jihu Španělska. Taky to, že maminka je rodilá Francouzka a táta že je Čech. Narodila se v La Rochelle a je tedy rodilá Francouzka. Taky to, že k jménu Vivien má příjmení Garcia. Směje se, že k příjmení Garcia je dost pitomá přípona ová. Takže se skutečně jmenuje Vivien Garcia. Dozvídám se, že za rodiči jezdí na vánoce a nebo na Nový rok a potom v době dovolené. Chtěl bych se toho dozvědět mnohem víc, ale jsme v Týnském dvoře. Je půl osmé a deset minut.
        Jsme usazeni a patřičně hýčkáni. Dostáváme jídelní a nápojové lístky. Kouknu se na společnici.
        "Tak jak. Dáš si tedy humra?"
        "Mám ho ráda. Už jako malá holka jsem si na něm pochutnávala."
        Jasně, La Rochelle je přeci u moře. Jsem trouba.
        Objednávám plato pro dvě osoby s kanadským humrem. K tomu víno. Prosecco Menestrello které je nám doporučeno. Jsou to frajeři. Vím že ten brut, co mají v nápojovém lístku o řádek nahoře, je trpčí. Navíc je o stovku dražší. Přesto nám doporučil tohle.
        Na tom platu není jen humr. Jsou tam sépie, slávky, a tři druhy ustřic. Už se těším.
        Jen se nás ještě zeptají, jestli ho mají naporcovat. Trošku váhám, ale Vivien nabídku rezolutně odmítá.
        Přivážejí k nám vozík s nářadím. Vyloží před nás několikerý nože, vidličky a kleštičky. Začínám se usmívat. Pro ni je tohle všechno naprosto samozřejmé. Jako poslední končí na stole misky s vodou a citronem. Přiobjednáváme si ještě grilovanou zeleninu.
        Tak a už jen čekat.

        Je to psina. Při louskání velkého klepete, mi málem uteklo z talíře. Vzhledem že tohle jídlo se může jíst rukama a tím pádem, je má člověk trochu mastné, není divu, že k tomu došlo. Nikdo se nad tím nepohoršuje
        Hodinu a půl nám to trvá, než se najíme. Není kam spěchat.
        Trošku jsem ji podezíral, že se mi tak trošku předváděla, ale předvedla mi, že pro ni ustřice a ani ten humr není problém.
        Je půl jedenácté. Dáváme si na dovršení všeho Fondant z čokolády jako desert. Tak to nám stačí. Je nám báječně.
        Je čtvrt na dvanáct. Platím čtyři a půl tisíce. Je v tom i necelá pětistovka dýžka. Není to zrovna málo, ale jednou za čas si to můžu dovolit. V tomhle okamžiku, toho vůbec nelituji.

        Pomalu se couráme noční Prahou. Zlatá Německá mládež se vrávoravým krokem plouží kolem nás. Dnes jsou nějak víc rozjívený. Ví že jsou na Staromáku. Přesto hulákají a pokřikují na sebe naprosto neomaleně. Ve velké většině jsou to děti kterým nikdy nic, nebylo zakazováno. Podle toho to taky vypadá. Myslí si, že jsme dřeváci a že si tu můžou všechno dovolit. U nich by si nedovolili, ani desetinu, co tady. Jsme svědky jak od George vyhazují totálně zeblitého maníka.
        Jo, tak tohle dobře znám. Mám s kolegou bar vedle v Dlouhé ulici. Kolega je ten, za kterého jsem sloužil ten minulý měsíc v kuse.
        Přecházíme na druhou stranu. Fronta před naším barem je stejná, jako každou noc. Zavíráme ve čtyři ráno. Pro místní lidi, zvlášť v létě je to záhul.
        "Je chladno, Chceš jít ke mně?"
        "Ráda, je to daleko?"
        "Uvidíš..."
        Pomalu jdeme Dlouhou. Za deset minut se zastavujeme na křižovatce Dlouhé a Hradební. Jdeme do průchodu. Odemykám dveře od domu a jedeme výtahem do šestého patra. Pomáhám jí z kabátku. Vedu ji do proskleného pokoje. Vivien si už zvykla se mnou na ledacos, ale takovýhle pohled na noční Prahu asi nezná.
        Stoupne si před prosklenou stěnu a dívá se na osvětlenou Prahu. Jsme vysoko. Je to nejvyšší dům v téhle ulici. Hluk ze zdola je tak tlumený, že ho ani nevnímáme. Dnes není žádný noční opar a tak jsou vidět nádherně osvětlené Hradčany a kostelní věže které vyčuhují nad střechy domů. Tenhle pohled znám. Taky jsem tu ze začátku postával celé hodiny. V létě pak jsem proseděl na lodžii celé večery. Dneska jsou ale skoro vánoce a venku je nevlídno.
        "Nádhera," povídá.
        "Dáš si kafčo?"
        "Ráda, uděláš espresso?"
        "Určitě, mašinka to umí."
        Zatímco mašinka mele kávu. Podívám se, jestli se nedívá do kuchyně.
        Stojí u oka a dívá se ven. Přesně tak, jako když jsem tu byl první večer po stěhování.
        Chci dneska být špičkovej. Bleskově se rozhoduji. Otevřu skřínku a malou plechovku. Má velikost tygří mastičky, ale v téhle je směs rozemletých krovek brouků. Přesné označení neznám.
        Přivezl mi to kamarád z Belgie. Tvrdil, že je to pěkný vzpružováček. Když už nemohl, vzal si toho na špičku nože a tři hodiny mu v kuse stál.
        Moc jsem tomu nevěřil. Na špičku nože jsem vzal vzorek a dal to známému z chemicko-technologické fakulty. Chtěl jsem vědět. Jestli to není nějaká droga. Za týden se přihnal, jestli toho mám víc. Ujistil mě, že to žádná droga není. Je to směs krovek nějakých určitých brouků. Dokonce mi řekl i jejich latinské názvy. Na fakultě, už prý to znají. Mám s tím experimentovat velice opatrně. Když se toho vezmu víc, bude to prý docela bolestivé. Při tom se potutelně usmíval.
        V létě jsem to jednou vyzkoušel. Miniaturní množství jsem dal do vody a vrazil to do sebe. Bylo to odporně hořké. Sedl jsem si k televizi a pustil čtyřhodinové porno.
        Nic jsem nedělal, jen se díval. Tak za půl hodiny se mi postavil. Postavil je slabé slovo. Byl jako kus klacku.
        Nebudu pokračovat v líčení dál. Za ty čtyři hodiny co mi stál, jsem se udělal pětkrát. Zajímavé ovšem bylo, že i po tom totálním posledním výstřiku, si nelehl. Stál mi ještě hodinu potom. To už jsem jen ležel a doufal, že to skončí.
        Takže si to dnes zvopáknu. Do sklenice dávám opravdu jen miniaturní množství. Deci vody a honem to vypít.
        Vivien se dívá pořád z okna. Její postava se rýsuje proti ozářené obloze. Natočí se kousek bokem. Je překrásná. Na nohou má černé lodičky. Na pětihodinové brouzdání po Praze to není, ale na to, co jsme dnes ušli, jsou akorát. Černé vzorované punčochy, perfektně padnoucí sukni. Odtud vidím, její nádhernou prdelku Nemá žádné vystouplé bříško. Určitě má přes stosedmdesát cenťáků, není tedy žádný prcek.
        Sněhobílá řasená halenka. Černé bolerko s krátkými rukávy a stojáčkem tomu dává správný šmrnc. Střední náušnice a decentní meka-up. Táhle kočce se nedá nic vytknout.
        Někdo na to prostě má čuch. Musí ale i chtít. Mám na baru holku, která se obléká jako babička už v pětatřiceti. Ještě, že se musí za bar převléct do uniformy. Hosti by nám utekli.

        Nesu kávu. Nádherně voní. Rozhovor nejdřív pokračuje dál, ale pak začíná drhnout. Díváme se po sobě a nevíme ani jeden, jak začít. Uvědomuji si, že si to ani jeden nechceme zkazit.
        Odnáším hrnky do kuchyně.
        Když se vracím, stojí znovu u prosklené stěny. Pohled na noční Prahu je prostě úchvatný.

        Přistoupím k ní zezadu. Opatrně ji uchopím kolem pasu. Jemné políbení na krk.
        Nádherně voní. Ještě moje dva další polibky na krk a pak se sama otáčí.
        Parádní žhavé políbení z její strany. Co víc si přát.
        Pořád nemám jistotu, že mi neuteče a nezmění se na hezkou, ale přeci jen vzpomínku.
        Zavěsí se mi rukama kolem krku. Přitiskne se ke mně. Cítím přes svou tenkou košili její prsa. Vnímám, že v její levé bradavce něco má. Zatím jsem si toho nijak moc nevšiml. Je neslušné dámě čučet do výstřihu a nebo na prsa a tady bych si to nechtěl zvlášť pokazit. Když bude chtít, ukáže mi to sama
        Otočí se a vezme mě za ruku. Popojde několik kroků ke křeslu. Sedne si a přitáhne mě k sobě dolů. Pouští moje ruce a nechává mě, abych ji pohladil po tváři. Přejdu na rameno jedu po lemu sněhobílé halenky ke knoflíčkům.
        Nebrání se, naopak, čeká na to.
        V pokleku jí líbám a zároveň rozepínám knoflíček jeden po druhém. Bolerko je rozevřené a halenku má přes sukni, takže je to bez problémů.
        Její barva kůže je o něco světlejší než moje, a prsa nemají světlá místa od podprsenky.
        Nádherný plný stojící trojky. Žádný unavený visačky. Je sice v křesle trošku nahrbená, a prsa se tak opticky mění, ale vidím, že nemá žádnou plastiku. Fakt, jsou to přírodní nádherný trojky. Bradavky, teď asi vyšpulený má podstatně tmavší nežli tělo. V levé má kroužek. Není nijak velký. Celek jen nenásilně doplňuje přikrášlení.
        Uvědomuji si, že ten kroužek musel stát balík. Rozhodně není tuctový, z nějakého obchodu s piersingem. Tenhle je určitě zlatý, nebo zlacený titan a ten průhledný kamínek v závažíčku, nebude sklo.
        Podívám se jí do očí. Usměje se a přitáhne si mě k sobě.
        Nádherně voní. Dostává políbení na krk. Rozevřenými rty jedu pomalu dolu k pravé bradavce. Pomalu ji objedu špičkou jazyka a vsaji si ji mezi rty. Držím ji mezi rty a špičkou jazyka dráždím střed.
        Normálně zkameněla. Drží mě rukama křečovitě kolem krku. Najednou to s ní cukne. Tak tohle jsem nečekal. Podívám se na ní. Usměje se a koukne se do stropu.
        Přejdu na druhou stranu. Nejdřív si jen tak bimbám se závažíčkem, ale potom to zkusím jako na druhé straně. Tady to ale není ono. Přejedu znovu na bradavku, co jsem měl předtím. Znovu vsaji dvorec dovnitř a špičkou jazyka si hraji se zvětšeným fafíčkem. Za okamžik se znovu zachvěje. Udělám to ještě několikrát. Trošku si vyhekne a drží. Ve finále sebou několikrát škubne. Pak se uvolní.
        Nakloní se ke mně a povídá "Jsi zvíře, víš."
        Rozepne mi košili a když mi ji pomáhá svléci, poposedne si kousek zpět. Musím kousek couvnout, abych ji loktem neuhodil
        Celou dobu do teď, měla kolena u sebe, ale to se teď mění. Nejsem tak blízko a tak má možnost je rozevřít.
        Přitáhne si mě, a tak máme k sobě, mnohem blíž. Sukně jí kousek vyjíždí nahoru a odhaluje o kousek dál její štíhlá stehna. Když se podívám na její černé vzorované punčochy, uvědomím si, že mi už, stojí jako klacek. Stojí mi asi od chvíle, kdy jsem se dotknul první bradavky, ale jak se zdá, moc jsem si toho nevšiml Posadím se před ní na paty. Pokouším se jí podívat do očí. Kousek se sesune dolů, ale dívá se do stropu.
        Co se dá dělat, risknu to.
        Pohladím ji po vnitřní straně stehen. Pomalu rukou jedu po spodním lemu sukně. Pomaličku ho posunuji nahoru.
        Samozřejmě, má samodržící punčochy. Pokouším se posunout sukni ještě kousek nahoru, ale nejde to. Dole si na ní sedí a nahoře to už víc nejde. Napadne mě něco.
        Pomalu sjedu po lemu sukně na bok vnější stranu stehna. Jedu pod sukní pořád nahoru. Nejdřív nahmátnu spodní část kalhotek. Pokračuji nahoru. Uvědomím si podle hmatu, že má na sobě krajkové panty kalhotky.
        Celou dobu se dívám na její obličej. Zrcadlí se na něm všechny její pocity, od úleku, až po očekávání. Občas se na mě mrkne dolů, ale okamžitě se podívá do stropu.
        Teď se ukáže, jestli je to pro ni jenom hra a nebo vážná věc.
        Nahmatám vrchní část kalhotek a jemně se snažím ji je svléct. Reaguje okamžitě. Kousek nadzdvihne prdelku a dovolí mi to provést. Nohy dává k sobě a já je tak bez problému přetáhnu přes punčochy i lodičky. Letmo se podívám. Jsou to černé, elegantní krajkové, bokovky. Stejný vzor jako na vrchní části punčoch. Kde to jen koupila? Že by to byla sada.

        Nechce se mi pokračovat ve svádění tady v křesle. Podívám se nahoru.
        "Půjdeme do ložnice?"
        Jen přikývne. Mám chuť ji tam odnést, ale nechci si nechat ujít podívanou na její houpající se prsa a nádhernou prdelku. Sice ještě v sukni, ale i tak mě to rajcuje.
        Stoupne si a jde přede mnou. Je to nádhera. Nekroutí boky. Jde přirozeně, ale tak zvláštně. Její krok je takový hopsavý. Při došlápnutí se kousek zhoupne.
        Vezmu ji za ruku a zastavím kousek od letiště. Otočím ji k sobě. Pěkný dlouhý políbení. Svléknu ji bolerko a rozepnutou halenku. Vedu ji k druhé straně postele. Pomalu měkce ji posadím na okraj. Trošku jí přitlačím za ramena. Upadne naznak a zasměje se.
        Vypadá to na to, že je rozhodnuto, tedy alespoň pro dnešní večer.
        Zatímco si svlékám kalhoty a ponožky, ona se zabývá sukní.
        Čertík vyskakuje z boxerek jak divej. Už když jsem ji posazoval na postel, si letmo sáhla Nemám se určitě za co stydět. Přes dvacet centimetrů zas není tak malé nádobíčko. Většinou si musím dávat pozor, abych holce neublížil. Postupem času jsem i na tohle vyzrál. O tom však někdy později.
        Dneska ho mám doopravdy jako klacek. Asi se vždycky při tomhle přidání z něj stává totální tvrdolín. Důležitá věc je to, že takhle vydrží být určitě čtyři hodiny, alespoň si to tedy myslím.
        Je tu docela teplo a tak se mi varlata, houpají pěkně dole. Pořádný péro a velký koule, daleko od těla. Připadám si jeko solidní samec a jsem na sebe patřičně hrdej.

        Otočím se k Vivien. Jen se usměje.
        "Teda, seš samý překvapení. Tímhle se může pochlubit málokdo."
        "Jak to myslíš."
        "No je velikej a ještě s takovým kladívkem na konci"
        Tak kladívko. Trčí mě přímo dopředu. Když dělám těch pár kroků, kýve se mi ze strany na stranu. Pokleknu před postelí. Pomalu roztáhnu její nohy Má ještě punčochy a boty, ale o to je to rajcovnější. Nedívám se jí mezi nohy. Dám jí pusu na bříško a pomalu jedu dolů. Zase si uvědomím, jak pěkně voní.
        Tam kde je normálně zarostlá houština, je sestřižený úhledný véčko. Navíc si uvědomuji, že ve slabinách a všude tam, kde jsou většinou zárodky chloupků, nic není. Chvilku mě to trvá, ale pak si uvědomím, že si všechny ty nepohodlný chloupky vytrhala.
        To ještě netuším, že to není všechno.
        Špičkou jazyka se dostanu na poštěváčka. Vystupuje nad přirození jak plachta na lodičce. Celé přirození má vnitřní část o kousek větší než na okraji. Když sjedu do štěrbiny, na něco narazím. Chvilku ni to trvá, ale podle síly a tvaru tkanice vím určitě, že to není vložka Ta potvůrka má v sobě kuličky.
        Tak to je síla.
        Podívám se nahoru. Vivien se dívá do stropu a s prsty u ruky si pohrává, jakoby se nic nedělo.
        Vezmu za očko a pokouším se je vyndat. Chvilku se o ně přetahujeme, nakonec je pouští. Velká zlatá kulička z ní vyklouzne. Když ještě kousek popotáhnu, vyjede druhá. Zahýbám s nima do strany. Samozřejmě, obě jsou klikací. (Uvnitř na struně je druhá menší kulička, která klepe do té vnější).
        Obě nádherně voní, po roztoužený samičce.
        Tak tohle vypadá, víc než nadějně. Kousek couvnu a narovnám se. Kuličky pokládám na křesílko a vracím se zpět.
        Rozevřená stehna a punčochy s lodičkami. Fantasticky rajcující pohled. Podíván se na Vivien. Dívá se na mě s přimhouřenýma očima. Leží na zádech a ruce má položené naznak dlaněmi nahoru, jako by se vzdávala. Normálně to ve mě hrkne Ošukal bych ji hned.
        To by byla ta největší chyba kterou, bych mohl udělat. Skloním se rozevření pičurce
        Nemá ji nějak velikou, ale vnitřní lapličky jsou nad vnějšími už trošku rozevřené. Vezmu nejvyšší část okraje jemně mezi prsty. Opatrně je rozevřu.
        Objeví se nepatrně rozevřený vstup do pochvičky a nalitý poštěváček.
        Vsunu špičku jazyka do pootevřené dírky. Potom jedu pomalu po levé straně nahoru. Těsně před poštěváčkem se vrátím dolu, na druhou stranu Udělám to ještě jednou a pak teprve jdu na nejcitlivější část. V okamžiku kdy se dotknu špičky, se nic neděje, ale po třetím dotyku je všechno jinak Bříško se zaklepe a hlavička se jí hodí do strany. Ještě několikrát ji podráždím a pak si vsaji polovinu do pusy. Z počátku zase nic, ale po přejetí jazykem se to mění. Nadzdvihne proti mně pánev a kousek mi jde naproti. Začne si tlumeně hekat.
        Jak se dalo čekat, tohle ji dráždí ze všeho nejvíc.
        Kroutí se pořád víc a víc. Najednou se proti mně vymrští. Kousek couvne a chytne mě za hlavu. Přitáhne si mě k sobě. Zakroutí hlavou a potichu řekne "eště ne...prosím ještě ne"
        Překulím se na bok. Vivien se posadí a bleskově shodí boty a punčochy. Překulí mě na záda a v mžiku ji mám mezi nohama.

        Ví jak na chlapa. Není žádný zajíček. Chodidla mám na zemi a nohy široce rozevřené
        Chvilku si jen tak hraje, ale v okamžiku kdy se jí dostane do pusinky je se mnou amen. Rukou mi ho sevře kousek nad kořenem. Ten kousek si nechá na napnutí kůžičky na mém těšiteli. Chce mít jistotu, abych měl žalud pořádně obnažený. Pak si vezme okraj do pusinky a špičkou jazýčku mě začne lechtat v dírce žaludu. Nejdřív jen tak, aby se neřeklo, ale pak přitvrdí. Člověk by nevěřil kolik síly má taková potvůrka v jazýčku. Klečí přede mnou na zemi. Varlata se mě tak bimbají ve volném prostoru. Samozřejmě, jí to nedá. Druhou ruku použije k tomu, aby mi je pořádně sevřela. Okamžik mi je tiskne, ale pak je pouští. Soustředí se na sevření uvolněné kůže mezi tělem a varlaty. Pořádně ji uchopí u mého zadku a chloubu mi povytáhne ven a nahoru.
        Sjede jazykem dolů a olízne nejdřív jednu kuličku. Potom druhou. Chvilku si s nimi hraje. Uvolní je z ruky, ale jen proto aby si je mohla postupně vzít do pusinky.
        Tak tohle je něco. V okamžiku kdy mě sevře kůži nad kuličkou svými zoubky, se zachvěji. Mám co dělat, abych neukápnul.
        Pocit, že ji mám uvnitř její pusinky jako v kafemlejnku, není daleko od pravdy. Je neuvěřitelný kolik prostoru má v uvnitř a co s tím jazykem dokáže.
        Občas mě pořádně zmáčkne, až sebou cuknu. Nakonec mě přeci jen pouští.
        Obě ruce se přesunují nahoru. Prsty na obou rukou mě ho sevře u kořene. Přitáhne si ho k sobě. Cítím její náušnici v bradavce na svém stehně. Pak mi ho začne zpracovávat. Za chvilku jsem mimo. Takovéhle dráždění jsem na svém kladívku ještě neměl.
        Dokáže si z pusinky vycucnout vzduch a vrchní stranou jazyka tak vydráždit okolí uzdičky, až se neudržím a unikne mi pár kapek.
        Žádný komentář. Klidně je polkne a nechá mě vydechnout. Jemné šimrání a laskání je to, co potřebuji.
        Je fantastická. V okamžiku kdy jsem to už skoro neustál, skončí. Jako kdyby to věděla. Vyleze si nahoru na postel. Přitulí se ke mně.
        Řada je na mě. Přetočím se na břicho a pak na všechny čtyři. Pomůžu Vivien s polštářem. Popoleze si ještě kousek nahoru a hlavu si dává na polštář. Jsme uprostřed letiště. Přesunu se jí k nohám.
        Štíhlá stehna se přede mnou rozvírají. Naběhlé lapličky se lesknou. Dole je vidět pootevřenou dírku. Ještě si kousek poposednu a svým doslova kamenným kolíkem ji nabodnu.
        První kousek to jde ztuha, ale po pěti centimetrech je všechno v pořádku. Nádherně šimravý pocit trvá neskutečně dlouho. S úžasem zjistím, že jsem u ní uvnitř celý až po kořen, a pořád nejsem na konci. Udělám opatrně první pohyb.
        Podívám se jí na obličej. Má své zelené oči přivřené ale dobře ví, že se na ní dívám.
        Usměje se. Doopravdy je plná překvapení.
        Začnu se pomaličku pohybovat. Žádné zběsilé šukání. Hezky pomaličku a celé délce.
        Po deseti přírazech zjišťuji, že jsem opřený špatně. Musím se na okamžik zastavit a posunout se.
        Rozjedu se znovu. Vivien se na mě podívá a přitáhne si mě. Dostávám pusu. Sice jen letmou, ale přeci jen to něco znamená.
        Rozevřenými chodidly se opře o postel a pomůže mi v pohybech svou pánví. Dělám tedy jen poloviční pohyb.
        Prsty mě uchopí za prdelku a pomáhá si tak.
        Šimravý pocit na kladívku mého těšitele se zvětšil. Uvědomuji si, že se o kousek sevřela. Tak tohle je něco. Dokáže mě ho masírovat skoro po celé délce pohybu.
        Dívám se na ní. Má zavřené oči a užívá si to. Žádné výkřiky ani slovní výlevy. Jen jemné heknutí při větším dorazu. Na chvilku se zastavíme. Zakroutí boky a laškovně několikrát rychle přirazí. Přitáhne si mě a znovu dostávám pusu.
        Znovu se rozjíždíme. Teď to bude už o mnoho rychlejší.
        Tempo se zrychluje. Přiráží pořád víc a víc. Jsou okamžiky, kdy doťukávám kladívko na konec pochvičky.
        Najednou si uvědomím, že se sevřela ještě víc. Je mi jasné, že se během několika vteřin udělám. V okamžiku, kdy si to uvědomím, se Vivien zvedá do mostu. Dvakrát sebou škubne a pak klesne zpátky. To fantastický se ale odehrává v její lůně. Nekontrolovatelné stahy její pochvičky se odrazí i u mě. Příro se škube a napíná. Zbavuje se nadrženýho semene. Vystříkávám, jako mladej nadrženej fracek.
        Tak tohle musela být dávka. Nic není venku. Všechno je hluboko uvnitř. Nádhera, cítím se jako King.

        Na okamžik je nám trošku smutno. Všechno se ale mění, když se znovu pohnu. Podívám se ji zblízka do obličeje. Očí jí trošku plavou, ale usmívá se. Tázavě kývnu a pohnu se v ní. Nejdřív mi ho silně stiskne, ale přikývne na souhlas.
        Několikrát se pohnu, ale už to není ono. Vyklouznu ven.
        Klacek pořád drží. Vypadá to, že je ještě víc kamenný než před chvílí.
        Vivien jde na kolínka. Nechci, aby měla roztažená kolena. Chci, aby je měla u sebe. Žena se tak může lip sevřít a je to pro ni i pohodlnější. Lépe se může sbalit do klubíčka. Vivien se rovnou pokládá na lokty. Vyšpulená prdelka s pootevřenou pičkou, mě znovu rajcují. Kleknu si na jedno koleno a vklouznu dovnitř. Na první dva pohyby nemáme správnou výšku, ale Vivien se srovná. Pak už je to báječný nádherný sex. Stupňující se lechtavý pocit a stále víc a víc sevřená pochvička dělá své.
        Před sebou mám její prdelku a záda. Žádná piha ani mateřské znaménko. Jen fantasticky hladké kůže. Slyším jí, jak si pohekává. Žádné hlasité výlevy, nebo doprovodné poznámky.

        Jak to vypadá, nevydržíme to takhle moc dlouho. Koleno bolí a Vivien se po mě už dívá. Zastaví se a čeká. Couvnu a nechám ji, aby si lehla na břicho. Ještě si stačí pod bříško dát polštář.
        Tohle už je docela něco jiného. Pokleknu nad ní.
        Beru si ho do ruky, a pomůžu mu najít vstup do zmáčené dírky. Vklouzne dovnitř, jak do zásuvky. Udělám most a znovu ji začnu šukat.
        Fantazie, lechtavodráždivý pocit se znovu dostavuje. Ani tentokrát se postupem času nevytrácí. Naopak, jak se svírá, pořád sílí. Nejenže je sevřená uvnitř, ale stáhla i prdelku.
        Tohle se nedá vydržet. Musím se zastavit.
        Kleknu si na všechny čtyři. Cítí, že toho mám tak akorát. Uvolní mě ze svého sevření.
        Chvilku si počkám a jdu do toho znovu. Tentokrát je to na mě. Nenechávám se zahanbit. Poznenáhlu zrychluji tempo. V pokleku jdu opět na všechny čtyři. Šukám ji stále rychleji.
        Teď už je jí jasné, že se chci udělat, ale nechává to na mě. Těsně před vystříknutím přibrzdím a zredukuji pohyby na minimum. Vím, že to o kousek oddálím a pro Vivien je to jasný signál, že už budu.
        Je to nádherný. Příro se mi napíná a uvolňuje, jak do ní stříkám jednu dávku za druhou. Nepřijímá to lhostejně. Po těle i prdelce, na které mám ruce ji proběhne škubnutí.

        Jsem pořád uvnitř. Nikdy se nemá utíkat ven okamžitě. Pohladím ji po zádech. Skloním se k ní a políbím ji na rameno.
        Chci vyjet ven, ale v okamžiku kdy se pohnu, mě na okraji silně mě sevře. Asi bych se mohl vyprostit silou, ale proč Chce mě mít v sobě, proč bych utíkal. Jen děkuji tomu životobudiči, že ho mám pořád jako na začátku.
        Pokrčí levou nohu, pravou má pořád nataženou a trošku se nakloní na bok.
        Pořád zůstávám uvnitř. Musím se jen trošku vyvážit, aby tu nohu mohla pode mnou protáhnout. Teď je to jasné. Chce se na mě podívat.
        Přeci se nenechám zahanbit. Teď nemůžu utéct. Příro stojí, proč toho nevyužít. Začnu se v ní znovu pohybovat. Není to takové pořádné šukání, jen takové laskání.
        Sleduje každý můj pohyb s nádherně pootevřenou pusou. Je nádherná. Parádní roztoužená samička.

        Když si vsaje spodní ret do pusinky, uvědomím si, jak si to užívá. Znovu pootevře pusinku, zavře oči a zakloní hlavu. Potom ji s pootevřenou pusinkou zaboří do polštáře. Když ji zdvihne, znovu se na mě podívá. Pootočí se víc na záda a natáhne ke mně ruku. Nastaví rty k políbení. Klesne zpět na polštář.
        Napůl se přetočí se na záda. Její pokrčenou nohu si zaklesnu za krk. Tohle všechno dokážeme, bez nějakého velkého povytažení.
        Nasliním si palec u levé ruky a začnu jí masírovat vyčnívající poštěváček. Chvilku nic, ale za okamžik to začne. Škubne sebou tak, že se leknu. Dál už pokračuji mnohem opatrněji. Přestávám šukat a soustředím se rukou na její nejcitlivější místo.
        Jsem pořád hluboko uvnitř a tak přesně vnímám její chvění. Nepřeháním to, a pokouším se jí jen tak přiměřeně laskat.
        Podívám se na ní. Její pohled sleduje mou ruku. Pusinku má pořád pootevřenou. Hlavičku si drží rukou vzadu tak, aby ji měla předkloněnou. Znovu dává nevědomky jazýček mezi zoubky. Pak nechá hlavičku klesnout na polštář. Dívá se na mě. Je mi to tak trošku nepříjemné, ale vyřeší to tak, že si mě znovu přitáhne. Znovu žhavé políbení.
        Uvědomím si, že se chvění v pochvičce pomalu vytrácí. Okamžik potom přestávám. Pomalu se pohnu ven. Tentokrát mě bez problémů pouští.
        Ležíme vedle sebe. Jsem na zádech a tak se ke mně přitiskne. Doslova se ke mně přitulí.
        Najednou se nadzdvihne. Opře se o loket a pootočí se. Prdelku má pootočenou do strany, ale ne zas tak daleko, abych na ni nedosáhl. Neodolám, abych si nesáhl. Jemně ji začnu hladit.

        Předmětem zkoumání je moje chlouba.
        Vezme si ho do ruky a postaví si ho kolmo. Určitě se nemám za co stydět.
        Pomalu ho prsty hladí. Ukazováčkem přejíždí kolem uzdičky a obkrouží i žalud. Evidentně ji fascinuje žalud, který je podstatně silnější než vlastní tělo příra. Znovu mi ho objede ukazováčkem. Palcem a ukazováčkem mi začne dráždit spodní část žaludu. Tohle by mohla dělat celou noc. Otočí se ke mně.
        "Máš ho velkýho."
        "Ne, ne tak akorát."
        "Máš ho obrovskýho, víš."
        "Když říkáš."
        "Jak to děláš, že ho máš tak tvrdýho."
        "To víš kouzlo tvé osobnosti."
        Zvonivě se zasměje. Pak mě zaskočí. Dá mi na žalud jemné políbení. Fakt mi na něj dala pusu, skoro tomu nemůžu uvěřit.
        Podívá se na mě a pak povídá.
        "Chci si něco vyzkoušet, můžu?"
        "Když to nebude bolet."
        "Tak to určitě ne, spíš naopak."

        Během vteřiny, je nahoře. Můj kameňák pořád stojí tedy teď vlastně leží, jako kláda.
        Sedne si na mě. Nechce ho ale dovnitř. Chce si s ním chvilku hrát.
        Přitiskne se rozevřenými lapličkami na moji chloubu. Žalud použije jako dráždidlo pro svého poštěváčka.
        Přiznám se, že tohle jsem ještě nezažil. Rozevře se a dosedne. Dírka jí docela plave a zvlhčuje tak celé okolí, včetně poštěváčku. Párkrát se sveze dopředu a zpět. Pak se zastaví. Znovu třikrát a zase se zastaví.
        Je to síla. Rozevřenou vnitřní část lapliček si dráždí o mou chloubu a poštěváčka o žalud. Není divu, že to dlouho nevydrží.
        Dívám se bezprostředně na její bradavky. Jsou nalité a parádně vystouplé. Položím ruce na její prdelku. Znovu se rozjede. Tentokrát se rozjede víc. Udělá určitě víc než dvacet pohybu. Znovu zastávka. Zase se rozjede. Tentokrát to bude určitě až k vyvrcholení Nepřestává a pořád zrychluje. Vsává si znovu spodní ret do pusinky. Při každém drncnutí přes žalud se viditelně zachvěje. Pořád zrychluje.
        Nejednou se zastaví a skloní se ke mně. Sveze se na lokty a chytne mě kolem krku. Vzlykne mi do ucha a přitiskne se ke mně. Cítím na zachvívajícím se zadečku, jak ji dostává nádherný orgasmus. Celá se poškubává.
        Když odezní, vzepře se na rukou. Díváme si zblízka do očí. Očí jí zase plavou. Je živočišně nádherná. Vůbec mi nevadí, že mě z toho vynechala, zvlášť když mi zašeptá do ucha, "Promiň"

        Pokusím se utřít jí oči, ale zvládne to sama. Sesune se pod mé nohy. Drcne do mě, abych je pokrčil a přisaje se mi na žalud. Jen zamžikám očima. Tohle bude stoprocentně odměna za předchozí hrádky.
        Nedokážu vylíčit, co mě tam s ním prováděla. Jisté je, že jsem byl rád, když se na mě v závěru posadila. Nejen to, sama si ho tam i zavedla. Teď nade mnou klečí a s dračím úsměvem se na mě dívá. Příro se mi po maximálním dráždění sotva vzpamatovává. Předkloní se a závažíčkem v bradavce mě lechtá na prsou, položí se na mě. Parádní líbačka.
        Musel jsem si určitě ucmrndnout. Cítím svou chuť v její pusince. Je dobrá, po celou dobu to nedala na sobě znát.

        Takhle rozjetou samičku jako Vivien, jsem tedy neměl. Připadá mi, že dlouho nikoho neměla, a teď si to chce vynahradit. Meka-up má bez poskvrnky i při tom našem řádění. Stoprocentně nebude jen tak nějaký. Oční stíny a řasy by tohle musely odnést. Ona nemá na tváři jedinou čmouhu.

        Široce rozevře stehna. Přitlačí se na mě a nechá ho vniknou, co nejvíc do sebe Narovná se a kousek popojede dozadu.
        Cítím její rozevřené lapličky až na podbříšku. Stále zakloněná přivře oči. Podívá se do stropu a zdvihne ruce k vlasům. Prohrábne si dlouhé vlasy a sepne ruce za zátylkem. Prohne se v kříži. Prdelku má posunutou dozadu, bříško vystrčení dopředu a ramena má zakloněná. Sedí naprosto uvolněně, ale pevně.
        Vnímám, jak mi ho sevřela u kořene. Ne moc pevně, ale tak, abych to cítil. Povolí a sevře mi žalud, který má hluboko uvnitř. Jen si heknu. Povolí a začne mi ho rytmicky tisknout. Dává mi čas, abych se mohl připojit.
        Za chvilku se mi podaří skočit do rytmu. Vzájemně se doplňujeme. Já s ním pohnu a ona mě když povolím, sevře.
        Nikdy jsem netušil, že je to takhle možné.
        Jeden druhého dráždíme hezkou chvíli. Najednou si uvědomím, že jsem skoro na konci. Už mi schází jen velice málo k tomu, abych se udělal. Skoro se tomu nechce věřit, ale dostat se do takovéhohle rozpoložení bez jediného šukavého pohybu. Jindy bych řekl, že je to nemožné, dneska tomu věřím.
        Nemůžu přestat. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Vivien se po celou dobu skoro nehne. Uchopím ji kolem pasu a stisknu ji. Sevře mě o poznání víc.
        Ví, že už to v sobě neudržím. Čeká, až to do ní vycákne.
        Dvacet vteřin a jsem na konci. Sevře mě ho po celé délce, abych ho měl jako v bavlnce. Moje jednotlivé záškuby se odrážejí na celém jejím těle. Rameny poškubává přímo fantasticky. Když jí to odezní, zhroutí se na mě docela odevzdaně. Dýchá jak po dlouhém běhu. Zřejmě i pro ni to byla zabíračka.
        Nedovedu si představit, kolik toho ode mne v sobě musí mít. Tohle je přeci třetí číslo.

        Vyvlíkne se a sklouzne za mě. je mi jasné, že si musí ulevit. Mizí na toaletě.

        Moje chlouba pořád stojí. Když jsem to zkoušel poprvé, vydržel mi stát čtyři hodiny. Doufám, že to bude dneska stejné.
        Ležím na zádech a čekám jak to bude dál.
        Vivien se vrací. Nejde k posteli, ale ke skleněné stěně. Dívá se ven, na noční Prahu. Pražský hrad už tone ve tmě a několik památek je taky zhasnutých. Počítám, že je kolem třetí hodiny.
        Stojí u okna vedle knihovny. Částečně se tak schovává, kdyby ji někdo pozoroval zvenku. Není určitě stydlivka, ale nikdy nevíš.
        Stoupnu si a jdu k ní. Příro se mi stále vodorovně bimbá před tělem. Přitisknu si ho k tělu a přimáčknu se k ní. Kousek se potočí a zakloní hlavu. Dostává políbení. Nechává mě, abych si zezadu chvilku hrál s jejími prsy. Sáhne dozadu a vezme si mou chloubu do ruky.
        Natočí ho kousek do strany a přisune si ho k dírce. Nejkrásnější tajná myšlenka, se stává skutkem. Prsty levé ruky se podrží police v knihovně. Nechá mě, abych si ji předklonil. Vjedu dovnitř na jeden pohyb. Chvilku počká a pak se začne narovnávat.
        S úžasem si uvědomuji, že má nejen štíhlé pěkné nohy, ale má je taky dlouhé. Je sice prohnutá v pase, ale zároveň téměř narovnaná a já jsem pořád, minimálně polovinou uvnitř.
        Zkusím se pohnout. Zmáčení dírka se tomu podvoluje. Vivien se sice zpočátku postaví na špičky, ale po pár pohybech a nepatrném předklonění to není nutné. Docela obstojně se v ní můžu pohybovat. Levou rukou ji vezmu kolem pasu, zatímco pravou, můžu bez problémů, laskat pravý prs.
        Tak tohle se mi nikdy ještě nepovedlo.
        Pomalu ji šukám minimálně minutu. Oba si ale uvědomujeme, že to není to pravé. Společně kousek couvneme. Rozkročí se a podstatně víc předkloní.
        Tak tohle je něco. Ruce si dávám v bok a šukám ji jen pohyby pánví. Je zapřená o knihovnu. Prdelku vyšpulenou ve správné výšce. Jezdím s ním uvnitř, v celé délce. Opět se sevře. Šimravodráždivý pocit nepociťuji jen když jedu dovnitř, díky tomu sevření, ale i když jedu ven. Už to nejde vydržet.
        Uchopím ji za boky a zastavím se. Jsem hluboko uvnitř a nechávám to na Vivien.
        Rytmicky mi svírá žalud a s časem se tak u mě stupňuje pocit plnosti.
        Jsem na konci. Uvolní mi žalud a silně se sevře na okraji. Tohle už neustojím. Znovu do ní vystříkávám. Tentokrát to nebude nic moc, ale i tak. Asi potřebuji chvilku oddech, přeci jen, je to po čtvrté.
        Pouští mě. Otočím si ji obličejem k sobě. Dívám se jí zblízka do očí. Opře si hlavu o mé rameno. Dýchá, znovu jak po dlouhém běhu. Asi je to pěkná makačka. Jednou rukou ji držím kolem pasu. Druhou si přitisknu její prdelku a bříško k sobě. Přenese váhu na pravou nohu. Nepatrně roztáhne nohy a přitiskne se mi s nimy, ke stehnu. Zvedne ruce a obejme ně kolem krku. Nemůže to skončit jinak, než že ji vezmu do náruče a odnesu do postele.

        Ležím na zádech. Otočí se hlavou dolu, aby na něj dobře viděla. Vezme ho do ruky a drží. Jednou rukou si ho drží a druhou po něm přejíždí. To její dráždění je teď, jen takové příjemné laskání.
        Rukou jí přejedu po zádech. Hladím ji po páteři. Potřebuji si chvilku odpočinout a tohle mi úplně, vyhovuje.
        Ukazováčkem mi jezdí po žaludu a po uzdičce. Jak jsem říkal, tohle by mohla dělat celou noc.
        Otočí se a vyleze ke mně nahoru. Nadzdvihne se a podívá se mě do očí
        "V tom Palladiu, to byl brácha, víš."
        Usměji se. Doslova mi spadl kámen ze srdce.
        Přitisknu ji k sobě. Líbáme se jak puberťáci. Dlouho a hluboce. Milenecké políbení v krásně prožité noci.
        Ležíme volně snad jen pět minut. Jezdím jí ukazováčkem kolem ňader. Občas si zadrnkám o bradavku. Nijak se tomu nebrání. Najednou, jako když si na něco vzpomene. Posadí se a pak se překulí. Znovu ji mám u své chlouby. Připadám si jako borec. Pořád stojí, tedy leží, než si ho postaví do svislé polohy. Položí se na mě. cítím její závažíčko, na stehně. Přitiskne se a začne si s ním hrát. Jezdí kolem uzdičky a pak kolem celého žaludu.
        Nic ji nezastaví. Vyhoupne se na mě. Před očima mám její zmáčenou dírku. Dole se mi přisaje k vrchní části žaludu. Potom se pomalu posunuje jazykem k vrcholu. Nejdřív to trošku bolí, přeci jen má chudák dneska něco za sebou. Pak se ale bolest změní v totální absolutní šílenství. Během snad pěti přejetí jsem totálně odvařený. I když jsem šukal skoro bez přestávky minimálně tři hodiny, dokáže ho za tu krátkou chvilku dovést tak daleko, až si ucmrndnu. Není to pro ni žádný problém. Chvilku počká a jede znovu. Po třech pohybech jsem na konci znovu. Zase ukápnu. Nechá mi trošku větší, oraz Zase pětkrát a je to tu zas.
        Podotýkám, že jsem se po celou dobu ani nehnul. Nedokázal jsem ani zvednout hlavu k tý pičurce, kterou jsem měl jen kousek od očí.
        Pomalu ze mě sleze. Utře si pusu a položí se vedle mě naznak. Příro je znovu, jako klacek. S úsměvem si vzpomenu na tehdejší kamarádku Dášu, která tehdy konstatovala o nějakém mládenci, "Hučí mu v klacku". Tak tohle, by byl teď můj případ.
        Zvednu se na kolena. Pohladím jí po tváři.
        Sama rozevře nohy. Její štíhlá stehna s naběhlým poštěváčkem a pootevřenou dírkou, se nabízejí ke krásnému milování.
        Další půlhodina byla báseň sama pro sebe. Žádné divoké šukání. Jenom a pouze nádherné milování, prokládané žhavými polibky. Ani se mi nechce přestat.
        Na kostelní věži právě odbíjejí čtyři hodiny. Cítím, že mi trošku měkne.
        Rozevřu si ji. Její lýtka si beru na předloktí. Její pochvičku mám přesně tak kde ji chci mít. Jedu stále rychleji a rychleji. Trošku se zase sevře. Teď už nerošťačíme. Zřejmě to vnitřně oba cítíme, jako dovršení svazku dvou lidí, kteří se mají rádi.
        Hotovo, konečná. Vystříknu a těsně potom se celý zachvěji. Vnímám jak mě uvnitř Vivien sevře a pak ji dostává nádherný orgasmus. Dvakrát pohodí hlavičkou a pak se celá rozklepe. Pánví jde proti mně. Instinktivně se ho pokouší dostat co nejdál.
        Oči jí znovu plavou. Oba dýcháme jak závodníci. Pak že se při milování, ztrácí málo energie.
        Ještě chvilku jsem uvnitř. Cítím, jak se mi začíná smrskávat a tak jdu ven. Ani nevím kolikrát to dneska bylo.
        Lehám si na záda. Vivien se ke mně přimáčkne. Znovu se líbáme navzájem. Koleno a pravou nohu si přehodí mezi mé nohy.
        Cítím na svém stehně její zmáčenou a plnou dírku. Kousek se posune. Sáhne si na ní. Pak se zasměje.
        "Jsi zvíře."
        Rukou mi sjede mezi nohy. Narazí na chudáčka, který se smrsknul na poloviční velikost. Narovná se a koukne na něj. Znovu se usměje.
        "Už jsem si myslela, že ho máš pořád takovýho."
        Znovu se zasměje a opře se mi nosem o rameno.



          Tak přátelé. Tuhle jsem si schovávala pro vás k vánocům. Hezky si ji užijte.

          Věřte mi, není to snadné, napsat to tak, jak to vidí druhá strana. Doufám, že se to povedlo.

        Upozornění: Tato a následující povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.