Autobus vyjíždí v pět hodin odpoledne. Když to dobře dopadne, budu u bráchy v Paříži kolem osmé hodiny druhý den ráno.
        Cesta ubíhá docela nudně. Na naší hranici dojíždíme ještě za světla. Přes německo-francouzskou přejíždíme kolem druhé hodiny ráno. Docela mě zarazí původní neudržované celní budovy na francouzské straně. Mýtné brány a styl vedení dálnice je taky něco naprosto jiného. Dálnice někdy vede přímo skrz městečka. Skoro je vidět lidem do kuchyně. Tedy bylo by, kdyby nebylo tak pozdě. Osvětlení ulic pomocí zářivek je pro mě docela šokující. Zářivky na ulici u nás vymizely, už minimálně před dvaceti léty a tady jsou pořád.
        Do Paříže přijíždíme kolem sedmé hodiny ráno. Je to legrace. Mám problém dostat se na linku metra sedm a najít správný směr. Sedmička má mimochodem dvě konečné. Nakonec se mi to povede. Moje angličtina je nic moc a vrozená nechuť francouzů k těm, kteří jim nerozumí, je dobře známa. Nakonec nacházím mládence, který mi poradil. Stanice Louis Aragon je pro mě názvem záhadná. Musím se ale zasmát. Av.de Stalingrad kde mě metro vyklopilo a následná navazující ulice Maxime Gorki, to už je víc než zábavné. Ještě, že se ta příčná skutečně jmenuje Av. Louis Aragon. Tu stanici taky mohly pojmenovat Stalingradská.
        Říkám si dost zábavy. Ale sranda nekončí. Jsem v Paříži a vidím na vlastní oči i tramvaj. Má číslo sedm. Měl jsem pocit, že tu nejezdí.
        Zbytek radši dojdu pěšky. Aspoň že ta ulice, kam mířím, se jmenuje Victor Hugo

        Konečně jsem to našel. Pouhé dvě hodiny hledání, ale byla to svým způsobem zábava.
        Bráška už mě čeká. Sedí v pidi hale hostelu. Hodím tašku s oblečením do pokoje a jdeme se najíst. Malé bistro na hlavní ulici. Dobře smažené hranolky se spoustou zeleniny. Dva kousky dobře opepřeného mletého masa a velká kola. Co víc si přát.
        Jdeme znovu na metro. Eiffelovu věž si prý nesmíš nechat ujít. Platí necelé čtyři eura za metro a už frčíme. Za necelou půl hodinu stojím pod starou dámou.
        Odstojíme si frontu s italskými turisty. Pouhých 90 minut. Informační tabule o moc nelhala. Bylo na ní 100 minut. Po několikáté, odmítáme vlezlé černochy, kteří se nám snaží prodat, kovové, otlučené, miniaturní Eiffelovky.
        V patrovém výtahu není k hnutí. Obsluha do něj může nacpat tolik lidí, až je vyvážený s protizávažím. Protože tihle Italové jsou odněkud z jihu, všechny je převyšujeme o dobré dvě hlavy. Připadám si jako když stojím mezi dětmi. Samozřejmě, malí lidé váží míň a tak je nás tu namačkáno ne 20, ale 28. Ještě, že to jede poměrně rychle a netrvá to dlouho.
        Přestupujeme do druhého výtahu. To už je něco jiného. Tenhle frčí podstatně rychleji. Škvírou mezi dveřmi to docela fičí.

        Jsme nahoře. První dojem je nic moc, ale když vyšlápneme ještě to poslední patro a nad hlavou je širé nebe, je to něčem jiném. S úžasem zjišťuji, že Paříž je ze shora zelená. Co jsou v Praze červené střechy, tak tady je to měděný plech zoxidovaný do zelené barvy.
        Když se opřu o zábradlí, uvědomím si, že se stará dáma kousek kývá. Nepatrně, ale je to znát. Pražská rozhledna se taky kýve, vlastně kroutí do strany, ale tady je ten pohyb kývavý.
        Jedné paní to moc dobře nedělá. Stojí zelená u dveří, kde má pan Eiffel figurínu a ani se nehne. Obligátní fotky a pomalu končíme. Je nádherný rozhled. Bouloňský lesík je jak na dlani.
        Jedeme dolů. Za dvacet minut jdeme po nábřeží. Hordy turistů se ženou na loď a nebo do otevřeného autobusu. Jsem docela rád, že vlastně k tomuhle davu nepatřím.
        Jdeme na druhou stranu mostu, a pak směrem k Louvru. V pidi kavárně si dáváme dobrou kávu a nezůčasněně se díváme na přelévající se davy.
        Jdeme znovu na metro. Tentokrát přestupujeme několikrát. Tohle by mě asi dělalo potíže. Konečně vylézáme na povrch. Berme si taxíka a jedem na letiště Orly. Bráška tam má vyzvednout auto.

        Všechno probíhá bez problémů. Auto je v pořádku a tak po zaplacení čtrnáctidenní parkovací taxi odjíždíme. Poprvé se vezu v autě, které by u nás stálo přes jeden a půl milionu. Je to skoro nový mercedes 250 4matic. Jenom čumím. Vezeme ho domů majitelce. Má dnes přiletět ze států, ale na druhé letiště.
        Petr mě vysazuje u malého peugeota 308. Jede do vedlejší ulice a zajíždí s autem do podzemní garáže hezké vilky.
        Kdyby mě tu teď nechal, vůbec si nedovedu představit, jak bych se odtud dostal.
        Nastupujeme do jeho auta a veze mě do klasické předměstské hospůdky. Jíme jenom tak trochu, prý abych nepřibral.
        U stolu z něj vyleze, že mi něco dal k narozeninám.
        Ve víru všech těch dojmů, jsem na ty moje osmnácté narozeniny úplně zapomněl.
        Mizera jeden. Potutelně se usmívá a nic mi nechce říct. Prý je to něco, abych na to do smrti nezapomněl.

        Je kolem čtvrté odpoledne. Jdeme se podívat do parku a k veslařskému vodnímu kanálu. Kolem šesté se vracíme. Sedáme do auta a jedeme zase zpět k letišti. Paříž je obrovská. U fotbalového stadionu odbočujeme z N20 vlevo. Zastavujeme u jedné osamělé budovy. Okolo je živý plot, takže na parkoviště není moc vidět. Jsme nedaleko letiště. Stejným směrem jako je letiště slyším ještě neklamné zvuky dálnice.
        " Tam je dálnice?" ptám se.
        " Dvě A10 a A5 a ještě letiště. Moc klidu tu tedy není."
        Začínám tušit, co si to na mě vymyslel. Dveře a vchod je červený. Nechybí tu před vchodem ani ta svítící pověstná červená lucerna.
        Vcházíme dovnitř. Není tu madam, ale starší pán v perfektním obleku. Proboha, snad to není zařízený na chlapečky.
        Chce po mě pas. Podávám mu jen občanku. Usměje se a otočí se. Udělá si kopii a doklad mě vrátí. Bráchovi jen pokyne, ať jdeme dál. Pak mi popřeje pražskou češtinou " Příjemnou zábavu."
        Jen se zasměji. Snad mě to už ani nepřekvapilo.

        Zřejmě je ještě brzo. U baru sedí čtyři děvčata. Přisedneme si k nim. Hezká barmanka v minisukni mi bez ptaní přihraje sklenici s něčím. Opatrně si přivoním. Tak tohle vypadá na prvotřídní martel. Brácha dostává to samé, co já.
        Nějak si ani nestačím připít a mám u sebe dvě holky. Jedna je černovlasá. Doslova černovlasá jako uhel. Její vlasy se nádherně lesknou. Po čem voní se ani neodvažuji hádat. Má je svázané do koňského ohonu a dlouhé víc než do půli zad.
        Je to Asiatka. Je menší, ale prsa které jí prosvítají poloprůhledným bílým tričkem má pěkný. Žádná podprsenka, nic takového. Kratší sukně skořicové barvy se k tomu docela hodí. Zvláštní lakování nehtů. Nemá ani jeden dlouhý, ale zato je na každém jiný vzor. Pusu nádhernou. Velké rty, z pusinky jí svítí, jasně bílé zuby, jak korálky. Štíhle hezké nohy. Normální boty na vysokém kramflíčku. Žádné špunty, jen normální pěkné boty. Když bych ji potkal na ulici a měla na sobě vestičku, nepoznal bych, co dělá. Byla by to pěkná dvacetiletá kočka, za kterou by se každý otočil.
        Druhá kočka je nakrátko ostříhaná brunetka. Je jí asi tak pětadvacet a připadá mi jako pořádnej odvaz. Na sobě má úzké džíny. Má štíhlý pas a je poměrně vysoká. Určitě je s podpatky vyšší než já. Na rukou těžké náramky. Kalhoty samý cvoček. Kolem pasu kovový pásek s obrovskou lesklou sponou. Na krku těžký kovový řetěz. Pravý opak malé hezké kočky, co mi sedí po levé straně. Kousek couvnu a svezu se z barové židličky.
        " Kam nám prcháš kocoure?" se na mě otočí. "Večer ještě ani nezačal" Vykulím na ní oči. Brácha se rozesměje.
        " Představuji ti průvodkyni tvým večerem. Jmenuje se Markéta a je z Plzně."
        Proboha, co mě ještě dneska čeká. Nejsem sice panic, ale tohle asi bude o něčem jiném. Tohle nebude nějaká rychlovka na chatě, s přemlouváním, však to znáte.
        Dopiji svoji sklenici a ta malá mě vezme za ruku. Jdeme ke schodům do patra. Ještě slyším jak Markéta bráchovi říká.
        " My mu ho neukousneme, neboj se."
        Slyším klapot bot, za mnou. Cvakají jak podkůvky na vojenských botách.
        Celé patro je ještě prázdné. Evidentně jsme tu sami.
        Děvče jde přede mnou. Jsme na konci chodby. Zabočí do posledních dveří. Přede mnou je poměrně veliká místnost. Vlevo je pidi šatna a velký sprchový kout. Dvě křesla u stolu a velký stůl. Malý bar a zvláštní dvě další křesla. Tónovaná skla. Ještě venku na parkovišti, jsem si všimnul, že není dovnitř vidět.

        Malé kotě je odněkud z orientu. Mluví jen francouzky, ale přeci jen se dozvídám, že se jmenuje Aiko. Tak to je docela přiléhavé. Pokud se pamatuji, v japonštině, tohle jméno, znamená dítě lásky.
        Vysvleče mě a bleskurychle se jako hádek, taky svlékne. Krátká sukénka z ní sjede jako po másle. Snad se jen vydechla a padá dolů.
        Ani mě nepřekvapí, že je na ostro. Tričko je dole během vteřiny.
        Alespoň si ji můžu pořádně prohlédnout. Je to hezký, asijský kotě Vůbec bych se nedivil, že je to míšenka z francouzské indočíny.
        Jsem zašoupnut do sprcháče. Nalije na mě tekuté mýdlo a pořádně mě vydrbe.
        Příro napůl stojí a v okamžiku, kdy mi obnaží žalud a pořádně umývá i předkožku, se mám co držet. Pořádně mi prohrábne i koule. Není to nic nepříjemného, jen je to poněkud nezvyklé. Žádná holka mi tohle ještě nedělala.
        Horká voda dělá divy. V okamžiku, kdy lezu ven, si uvědomím, že se mi koule bimbají pěkně daleko mezi nohama. Osuší mě a přivede k pohodlnému křeslu. Posadí mě do něj.

        Markéta, kterou jsem do teď neviděl, se objeví za mnou.
        Docela vytřeštím oči. Vysoké černé boty. Černý korzet. Z něj vybíhají prsa. V každé bradavce náušnice. Bezděky sjedu pohledem dolů. V poštěváčku má napříč velký chromově lesklý kroužek. Na rukou černé rukavice. V pravé ruce drží bičík. Přesně takový, co se používá na koně. Domina, jak vyšitá. Jen se mi to moje já zatetelí.
        Markéta práskne bičíkem do polštářku, který leží na druhém křesílku. Ukáže Aice, aby ho vzala. Pak ji popadne za koňský ohon. Přitáhne ji mezi mé roztažené nohy a poručí jí, aby si klekla.
        Musí si vzít můj obnažený žalud do pusinky. Jen se mi moje já zaklepe.
        Kočka jej nejdřív pomalu vsaje dovnitř, ale pak si ho tam nechá. Cítím, jak se náušnicí, co má v pusince, přitiskne k uzdičce. Jak to, že jsem si nevšiml, že ji tam má.
        Žalud mi drží v puse a nepouští. Pomalu se ví a víc přisává. Docela se mi to líbí, ale asi moc dlouho nevydržím. Nechá vniknout vzduch do pusinky. Rty mi jezdí, po rozšířené části žaludu. Přisaje se znovu. Tentokrát je to ale pořádně. Jen mi koule přijedou k tělu. Mám co dělat, abych to ustál.
        Jsem totálně odvařený. Co mě ještě čeká.

        Markéta Aiku odstrčí. Vezme bičík a pomalu mi jemně klepe na úd. Je to zvláštní. Namísto, aby se mi postavil, spíš klesá. Nakonec mě nechá. Otočí se, a jde přes místnost ke stolu. Nevidím, co odtud nese, ale zas to bude nějaká kulišárna.
        Aiko mě uchopí za péro. Drží mě za něj těsně u kořene. Příro jí ční nahoru, před ksichtíkem, jako klacek. Markéta právě dorazila. Má v ruce nějakou manžetu. Má to tělovou barvu. Je to asi tak tři centimetry dlouhé a má to průměr jak duše u kola.
        Jsou sehrané. Jedna mi drží příro a druhá mi ne něj navleče tuhle manžetu. Nakonec ji posunou až dolů, ke kořenu.
        Příro se párkrát zacuká a světe div se. Žalud a vůbec všechno mohutní téměř, před očima. Za třicet vteřin, je všechno jinak. Normálně ho mám docela pořádného, ale to, co je z něj teď se s tím předtím nedá srovnat.
        Musím si ještě stoupnout. U křesla se zasekl nějaký závěs a nedá se sklopit. Holky si s tím bleskurychle poradí.
        Tohle ale má jednu, neočekávanou věc. Když si stoupnu, uvědomím si, že normálně mi příro stojí vodorovně dopředu, teď s tou manžetou, ale ční nahoru a je patřičně prohnuté. Je z něj tedy, pořádný macek.

        Posadí mě znovu do křesla. Aiko si přede mne znovu klekne. Uchopí mě za příro těsně nad kořenem. Markéta se nad ní předkloní. Dívám se jí přímo na vyvalená prsa. Každá z bradavek má v sobě provléknuté závažíčko. Najednou cítím, jak mě poklepává na péro. Není to nějak moc, ale zas to není málo. Je neuvěřitelné, co to se mnou udělá. Cítím jak mi žalud, víc a víc pulsuje, a ještě víc, se nalévá. Guma kolem kořenu přirození je napnutá, tak akorát. Nebrání přítoku krve, ale zase nutí můj úd, aby se zvětšil, a co je hlavní, aby tak i zůstal.
        Aiko si vezme znovu žalud do pusinky. Prsty obou rukou mi obejme příro. Rty jí kloužou po mé obnažené předkožce.
        Tohle nemůžu dlouho vydržet. Nakonec se přisaje na dírku a snaží se vstrčit mi kuličku z náušnice v jazýčku do dírky.
        Nejde to vydržet. Kousek si ucmrndnu.
        Kočka okamžitě reaguje. Pustí mě a chvilku čeká. Pak si těch několik kapek vcucne do pusy. Než to stačí provést podruhé. Markéta ji odstrčí.
        Klekne si přede mne a hrábne mi po varlatech. Nejdřív si s nimi hraje. Má je jako dva pimpongové míčky na žonglování. Pak si vezme moje příro do ruky a bouchá si s ním o tvář.
        Usměje se na mě a povídá.
        " Je vidět, že máte s bráchou stejného tatíka. Ta podoba je skutečně nápadná."
        Jen to ve mě, hrkne.

        Aiko se ke mně znovu hrne, ale Markéta to myslí, už zase jinak.
        Nechají mě sedět v křesle. Markéta jí chytne za dlouhé vlasy a přitáhne si její hlavu dozadu. Obojek který sebrala před chvílí ze stolu, jí zapíná kolem krku. Vidím, že to není nijak moc utažené. Děvče může bez problémů dýchat. Myslím si, že je to jen taková rekvizita, k tomu, co přijde teď.
        Nechávají mě pořád sedět.
        Markéta odhrne závěs, který dělí místnost na dvě části. Je tam umístěna mimo jiné i podivná konstrukce. Jsou to takové čtyři stojiny spojené tlustými trubkami. Vše je umístěno na malém pódiu
        Markéta přivede Aiko k první vodorovné trubce. Donutí ji, aby se opřela nohama o vrchní část. Ozdobný provaz který je součástí obojku provlékne kladkou, která je připevněna k druhé vzdálenější trubce. Pak ji pomalu přitahuje.
        Děvče se jakoby nerado podvolovalo. Trošku sebou kroutí a hází. Je to zřejmě jen divadlo.
        Dochází mi, že to, co vidím je vlastně nějaký moderní šukací přístroj. Je to dost podobné středověké kládě nebo snad pranýři.
        Mezi tím co nad tím uvažuji, Aiko končí připoutána obojkem u trubky. Kousek pod trubkou je deska která je měkce polstrovaná. Logicky se na ní pokládá lokty. Okamžik potom jí kolem zápěstí, zacvakávají měkce polstrovaná pouta.
        Ještě chvilku trvá připoutání jejích nohou. Má je spoutané u sebe. U kotníků je navíc připoutaná k svislé trubce. Ještě pohazuje hlavou, aby si posunula vlasy z obličeje.
        Markéta se na mě podívá a jemně jí popleská bičíkem, po vyšpulené prdelce. Je to neuvěřitelné, jak vábivě dokáže v téhle poloze vypadat.
        Jemně jí palci roztáhne vnější lapličky. Objevuje se, jasně lesknoucí vlhká dírka. Povolí palce a závojíčky se přivírají. Nestáhnou se ale úplně zpět. Zůstanou kousek pootevřené.
        Kočka se nemůže bránit. Je připoutaná v předklonu a její prdelka mě pořád víc a víc rajcuje. Jednak tím, že se mi nabízí, a až po chvilce, si uvědomuji, že je to tím, jak je naprosto bezbranná. V každým z nás je asi kousek divocha.
        Markéta bere ze stolu lesklý kovově žlutý vibrátor. Tělo, tak dva centimetry v průměru a minimálně pětadvacet cenťáků dlouhý. Co ale upoutává mou pozornost je to, že má na konci pěticentimetrovou kouličku.
        Spouští ho a jemné vrnění se nese místností. Přiloží ho k našpulené prdelce. Na kůži je vidět, jak jemně vibruje. Potom s ním pomalu jede k poštěváčku. Po přiložení, se chvilku nic neděje, ale za minutku je všechno jinak. Aiko si přešlápne a napne svaly na nohou. Vidím, jak se jí druhá dírka svírá a poškubává. Když se jí začínají klepat kolínka, Markéta se přesune nahoru. Krouží jí kouličkou kolem vstupu do pochvičky. Holka se na chvilku uklidňuje. Všechno je ale klidné jen okamžik.
        Vibrátor po kouskách mizí uvnitř dírky. Nešel dovnitř napoprvé, ale naslinění od Aiky pomohlo. Pak vklouznul dovnitř, bez problémů. Na pět povytažení, se dostal, asi až na konec. Držátko s ozdobným ovládáním trčí z dírky kousek našikmo nahoru. Dobrých dvacet centimetrů má uvnitř v těle.
        Fantazie, moje příro které kousek pokleslo, se znovu staví do kamenné polohy Napomáhá tomu i ta manžeta kolem která mi ho svírá, kolem kořene. Když si ještě pohladím žalud, uvědomím si, že se mi z něj, roní kapičky. Jestli mě ji teď nabídnou, tak to nedokážu ustát. Udělám se ještě, než dojedu na dolů, na konec.
        Markéta bere do ruky další vibrátor. Přiloží ho na poštěváčka. Ten pravý tanec teprve začíná. Aiko se sevře a kroutí prdelkou. Je to jediné, co může dělat. Začíná pohekávat a vykřikovat. To se ale moc nelíbí Markétě. Na chvilku odloží vibrátor. Ze stolu vezme dírkovanou kouličku a vstrčí jí do pusinky. Nadzdvihne vlasy a silnou gumu která drží kouličku v ústech, provlékne za zátylek Guma je tak silná, že ji Aika nedokáže vytlačit z pusinky.
        Markéta pokračuje v dráždění poštěváčku. Tohle asi není až tak úplně příjemné. Vidím, jak Aiko kroutí prdelkou. Tyčka druhého vibrátoru co je uvnitř, se také pohybuje. Když je kočka na vrcholu, Markéta přestává. Položí malý vibrátor na stůl a pomalu začne vytahovat ten velký. Několikrát se ještě vrátí nazpět dolů, ale nakonec je venku. Je celý zmáčený. Koulička vytáhla s sebou poměrně dost vlhka z vnitřku. Vstup dovnitř se lákavě leskně.

        Je řada na mě. Prdelka láká, ale moje já, mi říká, že se udělám, ještě než budu na konci.
        Stoupnu si před našpulenou dírku. Když vidí Markéta, co cítím, zašeptá mi do ucha.
        " Kdybys to nevydržel, zůstaň uvnitř. Nesmíš ho vytáhnout."
        K dovršení všeho, mi pak zezadu hrábne mezi nohy. Vezme mě za koule a pomalu přitlačí. Podržím si ho rukou a vjedu na kraj. Teplo, vlhko, nádherný pocit. Vezmu kočku za boky a pomalu jedu dovnitř. Napětí a vzrušení stoupá. Mám ho tam skoro celého. Zastavím se a čekám. Nemůžu se pohnout. Vím, že se udělám.
        Jsem v tom až po uši. Kočka mi ho u kořene dvakrát sevřela a já to nedokážu ustát. Stříkám do ní, jak šílenec. Na konci chci couvnout, ale Markéta ví, co se ve mě odehrává. Podrží mě za koule a přinutí, zůstat uvnitř. Cítila jak se mi celý úd zachvíval a poškubával. Tutově to není poprvé, co se tu teď stalo.
        Jak se o mě opírá, dokonce mě zatlačila ještě kousek dovnitř. Okamžik selhání pomalu mizí. Péro sice kousek zplihlo, ale Aika se několikrát sevřela. Utáhla mi kolem něj takový příjemný svěráček. Za dvacet vteřin se mi znovu topoří. Za dalších dvacet vteřin se pokusím s ním pohnout. Kousek ven a zase dovnitř.
        Jde to. Začínám si znovu věřit.
        Markéta mě pořád drží a více méně koriguje moje pohyby. Jezdím zpočátku pomalu, ale pak si dodávám víc kuráže. Chtěl bych rychleji, ale Markéta mě přibrzdí.
        Za chvilku jí dávám zapravdu. Holka ví, co dělá. Pomalé dráždění, má něco do sebe. Nejvíc hezký je to, když jsem skoro venku a o okraj dírky si dráždím obrácenou kůžičku předkožky. Připadám si, že je to ještě víc dráždivější než si dráždit rozšířenou část žaludu.
        Všechno je to nové a vzrušující.
        Vydržím přeci jen o poznání víc, ale přeci jen, je to na mě moc. Dlouho to u mě netrvá a jsem zase na konci. Připadám si, že se musím každou chvilkou udělat.
        Moje zkušená učitelka vycítí, kdy mám dost. Přinutí mě zajet do dírky až na konec a zůstat v klidu. Cítím, jak se mi péro poškubává, ale všechno je teď jiné. Za chvilku se zklidním a příznaky orgasmu ustávají. Markéta mě nechá ještě chvilku vydechnout. Zavřu oči a chvilku si hovím.
        Aiko mě ale, nenechává moc dlouho zahálet. Sevře se mi znovu kolem něj. Pak se smáčkne jakoby do sebe. Je to neuvěřitelný. Ta holka mě ho žmoulá, tam hluboko uvnitř. Nedokážu tomu moc rozumět, ale je fakt fantastická. Normálně mi uvnitř těla docela silně tiskne žalud. Jsem u ní, hluboko uvnitř, ale jí to zřejmě nevadí. Dokáže i tohle. Pak mě pouští.
        Pomaličku se znovu rozjíždím. Napadne mě uchopit jí za prsa. Předkloním se a nechám pravý prs vklouznout do dlaně.
        Je to nádhera. Mít ji takhle pod sebou. Vědomí, že se nemůže bránit, tohle všechno umocňuje.
        Předkloním se víc. Položím se nad ní. Obě dlaně hýčkají její bimbající se prsa. Nemá je nijak veliké, ale do dlaně padnou přesně.
        Je to nádhera. Mezerou mezi prsty se mi derou ven bradavky. Nádherné měkounké fafíčky. Zkusím je malinko žmoulat. Uchopím je mezi palec a ukazováček.
        Nejdřív jemně, ale když přitvrdím, dá mi najevo, že se jí to nelíbí zavrtěním prdelky. Pouštím jí, přeci jen jí nechci dělat bolest.
        Markéta mě pouští. Poprvé si můžu dělat, co chci. Vyjedu na okraj a šukám si předkožku o okraj dírky. Je to parádní pocit. Je to nádhera, mít teď takovou pěknou kočku. Parádní prdelka, úzké boky a černou hřívu vlasů, před sebou.
        Vlasy, to bych mohl zkusit. Předkloním se a vezmu si její koňský ohon do ruky. Má je tak dlouhé, že ji normálně visí do půli zad. Teď jí splývají po levé straně hlavy. Není ni jednoduššího, než si je vzít mezi prsty. Přirazím až na doraz a přitáhnu si jí. Donutím jí zaklonit hlavu. Moc to sice nejde, ale ten pocit, že ji bezbrannou takhle držím, je nádherný.
        Rozjedu se rychleji. Teď už na to mám. Cítím, že je to o něčem jiném. Vnímám všechny její pohyby na svém údu. Přidám na rychlosti. Kočka pode mnou se mému rytmu poddává. Přestává se kroutit a pěkně drží.
        Dávám si záležet. Vyjíždím skoro na okraj a pak hluboko dovnitř. Na žaludu cítím lehké mravenčení. Je o kus větší než normálně díky té manžetě co mám na údu navlečenou. Minimálně je větší po obvodu. Díky tomu je vystaven podstatně většímu dráždění než před tím. Mám v něm parádní pocit šimrání. Vnímám a cítím, jak se znovu připravuji na to, jak se udělám. Tentokrát to ale nechci prodlužovat.
        Cítím, jak se to ve mě hromadí. Pár přírazů a budu hotový. Najednou vnímám, jak mi Markéta položí prsty na předěl prdelky a kořene přirození. Naprosto jsem to nečekal, trošku mě to vyvedlo ze soustředění. Všechno však dostává jiný rozměr, když mi vjede palcem do prdelky. Na chvilku strnu, ale všechno už je moc daleko. Stačím se jen předklonit a vzít si prsa Aiky do dlaní. Pak to začne. Tentokrát je to pořádná dávka. Připadám si jak stříkačka. Palec Markéty to všechno ještě zvětšuje. Aika to všechno vnímá, v polostrnulém stavu. Nechává mě, abych se udělal, až do konce, bez hnutí. Nádherný pocit. Je mi sice na jednu stranu trošku smutno, ale na druhou stranu si připadám jako king.
        Markéta se nade mnou naklání. Zašeptá mi do ucha:
        "Zůstaň takhle uvnitř a neboj se!"
        Měl jsem za to, že je konec, ale asi se mýlím. Nicméně poslechnu a zůstávám v předklonu nad nádhernou kočkou. Jen se rukama opřu o trubku, ke které je připoutaná.
        Příro uvnitř se uvolňuje a smrskává. Pochybuji o tom, že jsem ještě teď schopen nějaké akce.
        Najednou mi přistane na zádech chladný předmět. Okamžik mi trvá, než si uvědomím, co to je. Je to stoprocentně nějaký vibrátor. Ten, který používala Markéta na dráždění, Aiky to být nemůže Tenhle je studený, skoro jako z ledničky.
        Kulička se mi koulí po zádech. Jednoznačně míří k prdelce. Doufám, že to nebude pravda. Za okamžik je opak pravdou.
        Když mi dojede mezi půlky, rozvibruje se. Přistává na dírce. Markéta ho jemně přitiskla. Vibrace mi pronikají tělem. Příro uvnitř, je okamžitě v plném objemu. Cítím, jak se mi uvnitř znovu chvěje.
        Moje já bojuje se studem a pocitem to zkusit. Aika mi nedává moc na vybranou. Znovu mi ho uvnitř žmoulá. Stále bojuji, ale Markéta to vyřeší. Jemně mi kousne do prdelky a pak posílá velké množství slin na dírku.
        Všechno ostatní je dílem okamžiku.
        Vnímám, jak mi vibrující kulička vnikla dovnitř. Okamžitě se celé tělo rozvibrovalo. Celý ztuhnu. Příro uvnitř se napjalo k prasknutí. Trvá to snad pět vteřin, pak křeč povoluje. Markéta mě nechává vydechnout. Nechává ho na stejném místě a já si uvědomuji, jakou obrovskou změnu to ve mě vyvolává. Příro se mi poškubává a mám pocit, že jsem plný k prasknutí.
        Holky mě naštěstí nechávají, znovu na chvilku vydechnout.
        Nic netrvá věčně, po půl minutě se chladná koulička začne posunovat dovnitř. Pocit plnosti zesílil. Neodvažuji si odhadnout jak hluboko je. Najednou se zachvěji. Tohle mě dostává. Markéta se zřejmě s kuličkou pohybuje přesně tam, kde je to nejcitlivější. Cítím, jak se to ve mě hromadí. Ještě chvilku a už to nevydržím.
        Je to silnější nežli si dokážu představit. Příro se škube a cuká. Nejdřív si jen tak ustříknu, ale potom, co mi s tím dráždidlem Markéta pohybuje uvnitř, se neudržím. Vnímám, jak do tý nádherný kočky začínám nekontrolovatelně vystřikovat. Celé přirození se uvnitř škube a kroutí.
        Doslova mi hučí v hlavě. Uvědomuji si, že to není jako normálně. Teď se to děje naprosto nekontrolovatelně. Navíc, to trvá až neskutečně dlouho. Prvotní okamžik jemného ucmrndávání se mění ve velké dávky. Ty se pak mění na jednotlivé, čím dál menší výstřiky Vnímám, jak se mi celý úd škube a napíná. Nemám nad ním žádnou kontrolu. Všechny výstřiky, až po poslední výrony ovládá ten vibrátor. Končí to už jen malým poškubáváním a zřejmě jen takovými ukápnutími.
        Je konec. Jsem naprosto hotový. Pot se ze mě jen lije. Z nosu mi na záda kočky která leží pode mnou, kapou kapky. Utřu si čelo.
        Vnímám, jak mi vibrátor vyjíždí ven. Je tu velký rozdíl v teplotě. Dovnitř šel skoro ledový a teď má tělesnou teplotu. Připadám si tak trošku ponížený, ale na druhou stranu musím uznat, že se mi to líbilo. Škoda že u toho musí být tři. Bez Markéty by to bylo asi mnohem lepší. Co blbnu. Ve dvou by to zřejmě nešlo.

        Vyndávám svoje zvadlé příro z Aiky. Z žaludu mi ještě odkapávají poslední kapky. Připadám si vyždímaný jako citrón. Couvnu a zahučím do křesla, co jsem seděl před tím. Markéta zatím odvazuje tu nádhernou kočku, která si to celé vytrpěla se mnou.
        Vidím, jak jí po vnitřní straně stehen stékají kapky. Chvilku jí trvá, než se postaví. Markéta přináší čistý modrý ubrousek. Má tak padesát na padesát cenťáků. Myslím si, že je to na utření té holky. Opak je pravdou. Rozprostře ho na vrchním stupínku. Aika si sedne na bobek nad ním. Teprve teď se otevře. Všechny moje vyšukané šťávy pomalu kloužou z její pochvičky. Když se na to dívám, připadám si jako pořádný hřebec.
        Kočka ještě zasune na kraj své prsty. Vystrčí ven posledních pár kapek a stoupne si.
        Podívá se na mě a usměje se. Popadne mě za ruku a táhne do sprchy. Markéta ještě uklízí a pak se k nám přidá. Nejsem schopný na nic myslet. Jedna mě drhne záda a druhá se stará o ostatní. Jsem totálně hotový. Ani když mi přetáhne předkožku a mýdlem mi jezdí po žaludu, se skoro nic neděje. Jsem naprosto mimo.

        Oblékám si kalhoty a triko. Jdu do přízemí. Dole sedí brácha u baru. Baví se s barmankou. Když mě vidí, začnou se oba smát. On docela nahlas, ona jen tak, že jí pocukávají koutky. Poplácá mě po rameni.

        Vycházíme ven. Je vlahý červnový den. Slunce zapadá a svět vypadá, že je bez kazu.
        Otáčím se na brášku " Mám hlad...."



        Tak tahle byla doopravdy úplně jiná, nežli ty ostatní.

---

                        
                

© ® Monik.cz