Malá hezká a skoro pravdivá vzpomínka, jednoho mého kamaráda, kterou jsem slyšela ve vinném sklepě, kdesi ve Francii.

        Vzpomínám si na jeden večer, co jsme šli s celou partou na noční procházku Prahou. Díváme se na Prahu z rampy, která je na okraji Hradčan. Všichni to znáte. Je to ten pohled na střechy starého města, s výhledem na Vítkov. Na druhé straně je vidět až na věžáky na Pankráci a Vyšehrad.
        Je po půlnoci a právě vypnuli slavnostní osvětlení Hradčan. Rázem je vidět, o hodně líp. Stojíme ještě chvilku nad rozjetým městem. Po starém městě se z uliček ozývá bujará rozeřvaná a opilá angličtina a němčina. Píše se rok 2001 a je to právě ta doba, kdy se k nám naučili jezdit na jednu noc opilci z Anglie a sousedního Německa. Komu se to od západních sousedů zdá moc daleko, končí už v Plzni, ale angličtí pivní skauti se k veliké radosti městských strážníků objevují na Ruzyňském letišti a pak táhnou na Prahu. Že se to občas, neobejde bez problému je jasné.
        Je sobota po půlnoci v půlce prázdnin, a je jasné, že tahle noc nebude ničím výjimečná. Sanitky a policejní auta je z téhle výšky docela jasně slyšet. Většinou končí pod námi na starém městě, nebo kolem Staroměstského náměstí.
        Otáčíme se na druhou stranu a odcházíme uličkami, uzavřený pražský hrad. Na stanici tramvaje chvilku počkáme. Svezeme se jednu stanici, k letohrádku, ale tam vystoupíme. Nepojdeme dolů tramvají, ale pěkně po svých. Přecházíme přes znovu zrestaurovanou lávku přes rušnou Chotkovu ulici a vcházíme do potemnělých Letenských sadů. Svítí každá druhá lampa a tak je tu docela tma. Najednou se ke mně přitočí hezká kočka z nižšího ročníku. Jde s námi poprvé. Přivedla ji sem jedna její kamarádka. Je sice z Prahy, ale z Vidoulí, pokud se téhle části dá vůbec říkat Praha.
        Ale, nikoho jsem nechtěl urazit. To je jen taková nadsázka. Jasně, že je to Praha a docela hezká. Takové pidi zahradní město. Vilová čtvrť, dokonce tam jezdí autobus. Jen to něco na konečné, co tam postavil socialistický stát. Mám na mysli to ZPA, nebo ani nevím, jak se ta fabrika jmenuje, co to tam stojí. To je docela z urbanistického hlediska bomba.
        Tak tahle kočka se ke mně přitočí a zavěsí se do mé pravé ruky. Ani se nijak nerozpakuji a popadnu nabízenou příležitost.
        „Jak se jmenuješ?“
        „Ríša, tedy Richarda, a jestli se zeptáš proč, tak ti to rovnou řeknu. Táta chtěl kluka a ten se měl jmenovat Richard. Jenže se mu narodila holka a takhle to tedy dopadlo.“
        „Nějaký příjmení?“
        „Záleží na tom?“
        „Promiň, moje blbost.“
        Je docela hezká, takový dlouhovlasý kotě. Ale má něco do sebe. Když se ke mně přitiskne, je cítit její zřejmě čerstvě umyté vlasy. Hezká a příjemná vůně. Přitom, ale nedokážu zjistit, jaká je. Abych se jí zeptal, no to už bych musel být totální blb.
        Jdeme pomaleji než ostatní a tak se nám pomalu vzdalují. Přicházíme na zlom letenské pláně. Za námi je Hanavský pavilon a pod námi Čechův most. Dojdeme ostatní. Ti se zastavili, a dohadují se, kam půjdou. Někdo chce jít na Staromák, někdo na Letnou. Nakonec začínáme všichni scházet dolů, do údolí Vltavy, směrem k mostu.
        Už z dálky je vidět nějakou skrumáž uprostřed mostu. Několik, asi tak deset anglických totálně ožralých maníků huláká jak na lesy a o něčem se dohadují. Jeden se pokouší postavit pulitr se zbytkem piva v něm na zábradlí mostu. Moc se mu to nedaří a po chvilce se pulitr snáší k hladině Vltavy. Může za to projíždějící tramvaj, která třese kovovým mostem.
        Stojíme na kraji mostu a díváme se na ně. Ríšenka se opře o zábradlí a otočí se zády k Vltavě. Potvora jedna. Má nádhernou velikou pusu. Hezký, veliké rty, jen když se usmívá, tak se jí pusa nerozevře souměrně, ale nějak ke straně. Nebo to tak dělá schválně. Neodolám!!
        Musím uznat, že líbá nádherně. Dlouhý hezounký políbením na dvakrát. Přitisknu se na ní. Neuhne, prohne se sice kousek zpět, ale výsledek je jen takový, že jsem opřený o její vyšpulené ploché bříško. Dávám ruce pomalu dolu. Jedu jí po bocích a končím až na prdelce. Zadek má pevně sevřený, ale ne že by se mi bránila, ale jen tak, může udržet rovnováhu.
        Vcucne si můj jazyk dovnitř a drží pevně v sevřených zoubcích. Docela mě překvapila, ale nebráním se. Jemně jej tiskne v pusince, jen ty zoubky mě docela štvou. Sjedu rukama kousek dolů, pod prdelku a ona mě stiskne o poznání víc. Neklamné znamení, že jsem to asi nevzal za ten nejšťastnější konec.
        Pouští mě a můžu si trochu vydechnout. Kousek uhýbám pohledem, ale ona mě vezme tváře do dlaní. Přinutí mě, abych se jí podíval zblízka do očí.
        „Ale no tak, vždyť je to jen legrace“
        „Máš takovou pěknou prdelku, víš.“
        „Tvoje taky není k zahození.“
        Tak to mě dostala. Takhle se o mém zadku ještě nikdo nevyjádřil.
        Zakloní se ještě kousek a trošku se pohne do strany. Uvědomím si, že se docela pěkně rozkročila. Kousek se k ní znovu přitisknu. Neprotestuje a neuhýbá. Najednou cítím, jak mi levou dlaní přejíždí po kalhotách v rozkroku. Ne u příra, to už stejně napůl stojí, ale pod koulemi. Jak to udělá, péro jede nahoru, jak čertík. Jen si vzdychnu. Tedy ta mě dostává.
        Zatím co se vzájemně oťukáváme, na mostě je víc než rušno. Jeden z kluků se svléká do slipů a leze na zábradlí mostu. Pokud tomu rozumím, ti magoři, se dohadují, že tam jeden z těch pitomců, pro ten pulitr skočí. Pár kluků se mu v tom snaží zabránit, zatímco větší část ho hecuje, aby to udělal. Nakonec se o něco vsadí. Neni tomu na tu dálku rozumět.
        „Ten magor tam chce skočit“, konstatuje Ríša.
        „Vypadá to tak.“
        I kdybychom jim v tom chtěly zabránit, nestihneme to. Maník leze na zábradlí.
        Něco mě napadá. Buď to vyjde, a nebo je konec.
        „Vsadíme se?“
        Ríša se na mě podívá a kývne.
        „Povidej, přišel jsi na to ty.“
        „Dobře“, nadechnu se. Koukám na Vltavu. Nemám odvahu podívat se jí do očí
        „Když vyplave, tak jsem vyhrál a ty půjdeš na kolej bez kalhotek a necháš si ji ještě dneska v noci ode mě pohladit.“
        Polknu a čekám. Jsem na sto procent přesvědčenej, že ode mne uteče. K mému obrovskému překvapení, to s ní jen trochu trhlo.
        „Tedy nechceš toho nějak moc? Když tedy máš takový nápady, tak když se zabije nebo s ním nevyplave, necháš si ho ode mě ještě tuhle noc taky pohladit. Ale nebude žádný šukání, ani podobný vylomeniny,“ dodává.
        Tak to mě pěkně zaskočila. Co my zbývá. Nastavím ruku. Klepne mě do dlaně.
        Tak to jsem zvědav, jak to dopadne.
        Vím, že je tam něco kolem tří metrů vody a spousta bahna. No možná, že to bahno ty lodě rozhejbaly a třebas odplavalo. K hladině je to deset metrů, možná i víc. Moc nadějí mu teda nedávám. Představa, že si ho nechávám vyhonit, někde na lavičce v parku, není taky moc lákavá.
        Maník leze na zábradlí a skoro okamžitě skáče. Přesně v tom okamžiku se objevuje za právnickou fakultou houkající policejní auto s blikajícím majáčkem. Řítí se k mostu.
        Všichni ale sledujeme pitomce, který se nesmyslně vytahuje. Skáče trochu našikmo, ale ne po nohách, jak jsem předpokládal, nýbrž klasickou šipku. Už podle odrazu je jasné, že to není žádné ořezávátko. Perfektní odraz nádherný zalomení a mizí ve vodě. Jen to zašumělo. Žádný placák. Perfektní zanoření.
        Tak jestli tam nebyla nějaká traverza, a nebo něco hodně velkého, snad se mu nic nestane. Dílem štěstiny a nebo možná, že si to takhle vypočítal, skočil do nejhlubšího místa plavební dráhy. Ještě, že nic nejelo, ale, vlastně neplulo.
        Policajti zastavují a všichni se naklánějí přes zábradlí.
        Mizera jeden, asi to není žádný ořezávátko. Plave motýlka směrem k navigaci Na Františku.
        Policajti se s pískáním pneumatik otáčejí a jedou tam taky. Bude mít, co vysvětlovat.
        Otáčíme se k sobě. Ríša se usmívá, tím jejím divným úsměvem.
        „Tak co, kalhotky jsou na řadě.“
        Jen se znovu pousměje.“Asi to nepůjde.“
        „Jasně, to jsem čekal.“ Mrzutě se pootáčím k Vltavě.
        Ríša se ke mně zleva přimáčkne. „Dneska bylo teplo a tak …“
        Teď mi to dojde. Proto jsem nedokázal na jejím zadečku pod sukní nahmatat lem kalhotek. Ta holka je naostro a podle slov co teď pronesla, už od rána. Tak to je tedy síla.
        Vezmu ji kolem ramen a jdeme po mostě přes Vltavu, na František. Najednou se ke mně otočí.
        „Kde má pulitr?“
        Jen se zasměji, ale pak mi to dojde. Vždyť ona má vlastně taky pravdu. V tom očekávání, že mě odkopne, jsem to taky prosral. No nazdar. To jsem ale totální blb. Tady je vidět, že člověk si má dávat pozor na to co slibuje.
        Celá naše parta už mizí v dálce, směrem k Staromáku. Moc se nám nechce mezi totálně ožralou sešlost nočních návštěvníků, kteří táhnou starou Prahou. Jdeme k Františku a jsme svědky toho, jak se policajti dohadují s mokrým maníkem. Po jeho kamarádech není ani vidu. Jak jinak, práskly do bot i s jeho oblečením. Nemá tudíš žádné doklady a tak ho nakládají do vozu. Ten se tomu samozřejmě brání a tak na místo přijíždějí další dvě auta. Celkem osm policajtů se hádá s jedním opilým Angličanem. Nakonec si dá říct a nasedá do jednoho z vozů. Jen jeden z policajtů, byl schopnej se s ním domluvit.
        Opíráme se oba o zábradlí a koukáme na Vltavu. Parníčky jsou osvětlené a je na to docela hezký pohled. Ríša se opírá o zábradlí kousek ode mne. Kousek se ale posune a vmáčkne se přede mě. Položí svou kozičku na mojí ruku. Škoda, že ji mám dlaní dolů. Pak by to bylo o hodně rajcovnější.
        Chvilku tak stojíme, ale pak ode mne kousek poodstupuje. Nechce se mi ještě jít a tak se jen otočím, zády k Vltavě. Bere si na sebe svetr. Ten má zapínání vepředu, ale to si nezapíná. Není zas taková zima, ale krátké tričko, je asi přeci jen málo.
        Přistoupí ke mně a přitulí se hlavou k mému rameni. Hlavičku nezvedá, abych ji mohl políbít. Vypadá to na to, že čeká.
        Sjedu dlaněmi k jejím bokům a zajedu pod tričko. Její kůže je hebká a docela hřeje. Za tohle ale nemůže svetr. Jedu pomalu dlaněmi nahoru. Pod tričkem jsem za chvilku pod prsy. Beru si její ňadra do dlaní a palci jí lehounce hladím bradavky. Nebrání se. Za chvilku cítím, jak se nalévá a zvětšuje střed bradavky. Fafíček se zvětšuje z téměř neznatelného do víc než půl centimetru velikého koláče.
        Její levá bradavka je přeci jen citlivější. Vždycky když po ní přejedu palcem, trošku sebou trhne a vzdychne si.
        Svou levou rukou jedu pomalu dolu. Zastavuji se na boku a chci se vydat doprostřed.
        Jemné zavrtění hlavou je víc než dostatečný důvod, abych se nepouštěl dál. Jemně ji tedy hladím na zádech, nad prdelkou. Kdyby mohla, vrněla by jako kočka.
        Stojíme tak pořádně dlouhou chvíli. Kolem nás chodí lidičky, ale nikdo si nás nevšímá. Na nábřeží u silnice je vysazena řada stromů a světla pouličních lamp nemají už sílu prosvítit jejich koruny. Je tu skoro tma. Jen projíždějící auta nás pořád, ze strany osvětlují.
        Zvedá hlavu. Nádherný políbení následuje několikrát po sobě. Fakt tahle holka líbá suprparádně. Má velkou pusu a nádherný, velké rty. O jazýčku není nutné hovořit, natož psát.
        Otáčíme se a jdeme po nábřeží směrem k nemocnici. Před mostem na světlech přecházíme na druhou stranu ulice. Přecházíme přes Revoluční a jdeme zase z kopečka do parku, který je mezi nábřežím a nemocnicí. Napůl zdevastovaný dětský park se starými lavičkami. Takové, ty co mají jen dvě prkna. Betonové stojiny, na jednom prkně sedíš a o druhé se opíráš zády.
        Posadím se. Na krajní lavičku. Je tu skoro tma. Ríša si stoupne na spodní prkno lavičky a pak z něj seskočí, tak, že si na mě sedne rozkročmo a čelem ke mně. Nohy má prostrčené pod horním prknem.
        Začínám tuhnout. Jen si na mě dosedla, péro se začíná zvedat. Ke své hanbě, ji musím říct, aby se nadzvedla. Musím si ho v trošku srovnat, aby měl prostor, kam se může zvětšovat. Jen to udělám je jak čertík Bertík.
        Ríša se na mě znovu posadí. Opět ji obejmu kolem pasu a jedu dlaněmi nahoru. Opět se dostávám na bradavky. Tentokrát si to chci ale užít. Vyhrnuji jí tričko nahoru. Tentokrát se tomu nebrání. Jen se rozhlédne a svléká si svetr. Trošku jí pomůžu a ani ne, za deset vteřin má tričko dole a svetr opět na sobě. Nádherný dvojky se mi bimbají před očima. Dlaně vyjíždějí opět nahoru. Bradavky jsou nalité a jen čekají, až se jich dotknu.
        Kousek se nadzdvihne a nechává mě, abych se na ně mohl dosyta podívat. Ruce má dané od sebe a opírá se dlaněmi o horní prkno. Její prsa se tak přede mnou, ukazují, v celé kráse.
        Neodolám, její levou, tu citlivější bradavku si vsaji do úst. Chvilku počkám a jemně ji saji jazýčkem, a snažím se, dráždit její střed. Ještě kousek ji vcucnu do pusy. Chviličku ji dráždím, a pak jakoby kočka roztála. Vzdychne si tak, že to musí být slyšet, až u Vltavy. Sice si okamžitě připlácne ruku na pusu, ale teď už je to jedno. Doufám, že ne nás nikdo nepřijde.
        Péro stojí a musí jí to přeci tam dole vadit. Pusou jí kousek povolím a znovu vsaji bradavku dovnitř. Parádně si znovu vzdychne. Jazykem jí jedu uvnitř po středu a ona se celá slastí kroutí. Normálně se jí pomalu poškubávají ruce, kterými se za mnou podpírá. Nakonec, mě je dá, kolem krku a vzdychá si tak, jak silně ji dráždím.
        Paráda. Uvědomuji si, že pokud to půjde takhle dál, tak se za chvilku udělám. Musím ji pustit. Jinak to nevydržím. Dlaněmi, které mám pořád, na její prdelce se posunuji zase kousek nahoru.
        Tentokrát jsem já béčko. Ríša se kousek vysune nahoru a zakloní se. Dlaněmi se mi opře o kolena a zakloní hlavičku. Její dlouhé vlasy jí splývají volně, do prostoru.
        Proti mně jsou vyšpulená prsa s nádherně nalitými bradavkami a pod skládanou krátkou minisukní čeká její zatím neviditelná kundička.
        Kousek se nadzdvihnu a pravou rukou vjedu pod okraj sukně. Ukazováček narazí na poštěváčka ale já pokračuji pořád dolů. Vjedu jí mezi lapličky. Ríša se kousek nadzdvihne a o poznání víc roztáhne nožičky. Její stehna se už nedají dát dál od sebe. Čeká, až jí vjedu dovnitř.
        Ukazováček a prsteníček jí mizí uvnitř překrásně veliké a roztažené kundičky. Teplá, nádherně vlhká pička láká k tomu, aby tam člověk zkusil dát další prst. Projedu jí dovnitř a ven. Vzdychne si a je při tom napnutá, jak strunka. Udělám to ještě několikrát. Přeci jen si za chvilku zvyká na moje prsty uvnitř a její vnitřní napjetí se pomaličku uvolňuje.
        Po chvilce se dává do pohybu. Podle toho jak jí vjíždím dovnitř, pohybuje svoji pánví proti mně. Výsledkem je to, že se částečně šuká sama. Hraji si s ní dost dlouho a tak mě napadá, co kdybych tam přidal ještě jeden prst. Okamžitě ucukne. Ne, že by mi utekla, jen to nechce.
        Mám tedy dva prsty uvnitř a palcem jí dráždím poštěváčka. Zprvu to na nic nevypadalo, ale teď začíná vibrovat a vzdychat. Levou ruku si dávám pod její prdelku a kousek si ji nadzvednu. Palec krouží po jejím poštěváčku a holka se začíná solidně svíjet. Končí to po dvou minutách jejím nádherným orgasmem. Ve finále mi skoro zlomí prsty, když mi je při ukončení stiskne. Celá kundička jí plave.
        Jsem docela na větvi. Tak tohle jsem nečekal.
        Přitiskne a položí se na mě. Nechá se hladit po zádech. Obnažený prsa se jí zdvihají, jak po nějakém běhu. Přejedu dlaněmi po její prdelce. Drží a navíc se jí to asi líbí. Je fantastická. Ruce má rozpažené, jak se opírá o horní prkno lavičky a prsa se mi houpou před očima. Neodolám, musím si na její bradavky položit dlaně. Neuhne, jen se kousek nadzdvihne.
        „Jsi zvíře, abys věděl,“ mi šeptá do ucha.
        Jen se pousměji. Lehce mě kousne do ucha.
        „Doufám, že se necháš udělat až do konce, mizero mizernej. Takhle mě zřídit na lavičce v parku. Kdyby mi to někdo vyprávěl, tak bych mu nevěřila a řekla, že kecá.

        Najednou vstane. Sešoupne si dolů polovyhrnutou sukni a sedne si rozkročmo na sedadlo lavičky. Je to na mě.
        Pootočím se o devadesát stupňů. Spustím a nohu mezi opěradlo a sedadlo. Položím se na znak, a to je všechno, co stačím udělat ještě sám. Rozepnutí pásku a rozepnutí kalhot, už je v její režii. Ještě se kousek nadzvednu, když mi kousek popotahuje slipy.
        Těšitel je venku a musím uznat, že asi moc nevydržím. Jsem na tom tak, tak. Pokud mě bude chvilku dráždit, jsem okamžitě hotový.
        Nakloním se a nakonec si položím hlavu na sedadlo lavičky.
        Vnímám, jak mě šimrají její vlasy na břiše. Pak mi dlaněmi pohladí varlata a nakonec se dostává na příro. Chvilku si s ním jen bimbá, ale pak teplo na žaludu, signalizuje, že si ho vzala do pusinky.
        V tom okamžiku cítím, jak sebou celý zaškubal. Nedokážu se ovládnout.
        Ríšenka, to samozřejmě taky vnímá. Pouští ho z pusy a bere si do prstů moje kuličky. Každou do jedné ruky. Chvilku se nic neděje, ale uvědomím si to docela jasně potom, co mi žmoulá varlata, mezi třemi prsty každé ruky. Zpočátku je to takové nevině, ale za chvilku si uvědomuji, že to docela bolí. Ještě pár desítek vteřin se nechám takhle ničit, ale pak syknu.
        „Au, už to bolí!“
        „Jasně, já vím“, mi odpovídá.
        Moc se mi to nezdá, ale když si vezme do pusinky obnažený žalud, je to o něčem jiném. Bolest změnila naprosto priority mého těšitele.
        Okamžik, kdy se Ríša přisaje na spodní část žaludu a pohne přisátým jazýčkem, je tak intenzivní, že až vyheknu. Kousek sebou cuknu. To netuším, co si na mě připravila potom. Příro si naklání k sobě a pak mi přejede teplým širokým jazykem po vrchní části žaludu.
        Až se mi zacukají stehna. Mučivá rozkoš, hraničí s bolestí, vystřeluje do celého mého podbřišku.
        Udělá mi to pětkrát a pak mě nechá chviličku vydechnout. Pak začne znova. Povede se jí to ještě možná osmkrát, ale příro se jí vysmekne a stojí jako stožár.
        Pokračuje dál, a tentokrát si vybrala okolí dírky na vrcholu. Špičkou jazyka se dobývá dovnitř. Její drsný a teplý jazyk mi dává co proto. Nakonec mi ještě stiskne levou rukou pod varlaty. Přesně tam, kde je zakončení nervů od žaludu.
        Kočka se vyzná. Ví, že při správném vydráždění, se mi to tam může zbláznit.
        Objíždí mi žalud okolo obvodu a zkouší, kde mám nejcitlivější místa. Nakonec se na ně soustředí.
        Její dráždění, se samozřejmě neobejde bez mého občasného vycmrdnutí. Cítím, jak si alespoň dvakrát utřela pusu. Pak sleze a klekne si k lavičce ze strany.
        Nechá si sáhnout na její plovoucí dírku a nechá mě dokonce vlézt jí dovnitř, dvěma prsty. Moc z toho ale nemám. Nakloní si k sobě příro a saje mi žalud jak o život. Jazykem mi masíruje tu vrchní část, jako před tím. Intenzivní slast umocněná až do bolesti, mi nalévá žalud do neuvěřitelné velikosti. Připadá mi jako by měl prasknout. Poslední co mi udělá, nežli vystříknu, mi vrazí do zadku palec a několikrát s ním zahýbá.
        Už v sobě nic neudržím. Všechno, co ve mně postupným vydrážděním nashromáždila, musí ven.
        Myslím si, že jsem takhle nikdy nevystříkl. Dlouhé pramínky jí končí v pusince. Ani jeden nepustila ven. Po deseti vteřinách je po všem.

        Ríša mi pouští příro a zároveň i mě ze sebe. Zase si mě v sobě podržela. Tentokrát, jsem to ale nevnímal. Ještě chvilku čeká, ale pak se ode mne odvrací.
        Ani jí to nemám zazlé, když to vyplivne.
        Ale, to se pletu. Nic takového. Jen si utře pusinku do kapesníku a pak se na mě otočí.
        „ Asi si měl k véče pomerančový džus“.
        Čumím, nevěřícně. „Nekecej, že se to dá poznat“.
        „A jak bych to asi věděla.“
        Ta mi tedy dává ťavky. Pomalu se sbíráme z lavičky. Natahujeme na sebe oblečení. Když si chce vzít na sebe tričko, tak jí ho vezmu a přehodím ho skrz držadla kabelky.
        „Ty seš tedy případ. Vždyť ten svetr je to napůl průhledný.“
        „Je tma, nikdo to neuvidí.“
        „Jasně, tma, podívej se za sebe.“
        Skutečně, nad ministerstvem dopravy se jasní. Vypadá to, že svítá.
        Jdeme na zastávku do Revoluční. Bude to docela solidní problém, dostat se na kolej do Suchdola. Na křižovatce si ji k sobě otočím. Tu její nádhernou velikou pusu musím teď políbit. Chvilku se zdráhá, před chvilkou mě měla, ale když na tom trvám, tak mi ji dá. Pak už je všechno tak jak má být. Na zastávce dostanu ještě dvě. V okamžiku, kdy lezeme do tramvaje, si uvědomuji, že ten svetr, je doopravdy průhledný.


        Co víc, třebas někdy bude další pokračování.

---

                        
                

© ® Monik.cz