Probudilo mě šimrání na prsou a na břiše. Ještě než jsem otevřel oči stačil jsem zaznamenat, že už je den. První, co jsem spatřil, byla Janina tvář. Přivítala mne krásným polibkem. Sklouzla z postele a postavila se vedle ní. Musel jsem spát opravdu tvrdě, protože jsem vůbec nezaznamenal, že by na mě obkročmo seděla. Přejel jsem jí pohledem odshora dolů. Nepřekvapilo mě, že byla nahá. Pochopil jsem, že se mne dotýkala hroty svých bradavek. Můj pohled zabloudil k její kundičce. Vedl z ní krátký řetízek, na jehož konci se houpalo docela velké závaží.
"Co to máš?" zeptal jsem se.
"Uvnitř mám něco jako uměláka. Tady dole si může regulovat zátěž. Ze začátku to byla voda, teď už tam dávám olověné kuličky. Takhle si procvičuju svý svaly. A že se to vyplácí, o tom ses už přesvědčil. Nebo Ti to nestačilo?" odpověděla malinko provokativně.
"Jo, už jsem se přesvědčil. Ale klidně se nechám přesvědčovat znova. Mimochodem, kolik tam toho máš teď?"
"Asi kilo."
"No těbůh," vyjelo ze mě. "Jak dlouho to máš?"
"Tak 3 roky. Jestli myslíš dneska, zhruba čtvrt hodiny. Tak, pro dnešek by to stačilo." Vzápětí z ní to závaží vyjelo a spadlo na koberec. Kdyby tady byly parkety, asi by to trošku zadunělo. Jana se sehnula a podala mi ho. To kilo váhy bylo opravdu poctivé.
"Konec lenošení, vstávat a cvičit. Jo, a taky se proběhneme. Dole se jen rozhýbeme." Jana čekala, dokud jsem nevstal.
"Tady máš tašku. Po schodech dolů do sklepa. A moc se neloudej, jo?"
"Jo, jasně. Jen na sebe něco hodím a hned jsem dole."
Jana vyšla z ložnice a po schodech sešla dolů. Natáhl jsem na sebe jen to nejnutnější a obul si addidasky. Venku už bylo docela teplo a taky slíbený běh byl zárukou, že se pohybem pěkně zahřejeme. Sešel jsem dolů, vlevo byly otevřené dveře. Vešel jsem do malé, ale docela slušně vybavené posilovny. Jana měla na sobě jen sportovní podprsenku a trenýrky. Jednu nohu měla opřenou o žebřiny (někdo tohle nářadí zná pod jménem ribstol) ve výši pasu, takže její nohy svíraly pravý úhel. Střídavě se dotýkala oběma rukama země vedle nohy a chytala se za žebřiny.
"Tak pojď, už mě to samotnou přestává bavit. Dokážeš se tý země a žebřin aspoň dotknout?" vyzvala mě.
"To bych měl zvládnout."
Jana mi udělala kousek místa. Při předklonech se můj obličej hodně přibližoval k Janině zadečku. To však netrvalo dlouho. Vystřídali jsme nohy a teď totéž měla Jana. Hlavou mi bleskl nápad, jak tohle cvičení trošku oživit. K tomu jsem potřeboval, abychom si nohy ještě jednou vyměnili. Brzo se tak stalo. S jednou nohou na žebřině a druhou na zemi jsem se zezadu přitiskl k Janě, rukama ji chytil za prsa a svým klackem, který se už probouzel, se dotýkal jejího zadečku. Její vzdech jasně signalizoval, že jí to není nepříjemné.
"Ty zvíře, pořád nemáš dost?" zeptala se.
"Když rozcvička, tak se vším všudy," odpověděl jsem.
Otočila se ke mně čelem a její ruce mi vjely do rozkroku. Chytla mi utahováka, který už byl tvrdý jak kámen. Oplatil jsem stejnou mincí. Zjistil jsem, že pomalu vlhne. Vzápětí šly oboje trenýrky dolů, stejně by jen překážely. Jana si sundala podprsenku, abych mohl líp k jejím bradavkám. Já shodil triko a tak jediné, co na nás zůstalo byly botasky. Jana se chytla žebřin a rozkročila se, abych měl víc místa k oběma dírkám.
Kundičku jsem ji projel jen jednou. Stačilo to ke zjištění, že už je vlhká a něco z toho ulpělo i na té mé chloubě. Nebylo proč otálet. Vyjel jsem z ní a začal se dobývat do jejího zadečku. Šlo to trošku obtížněji, ale kousek po kousku jsem se dostal dovnitř celý.
"Tak můžeš začít. Teda jestli to s touhle zátěží zvládneš," pobídl jsem Janu.
Zaujala původní postoj, pravou nohu na žebřině. Pomalu začala cvičit. Šlo to teď pochopitelně zřetelně pomaleji. Jana ale přesto cvičila stejně důkladně, dlaněmi se dotýkala prstů na obou nohách. Já jsem se vůbec nehýbal, protože to nebylo třeba. Jana se cvičením dráždila sama. Jediný můj příspěvek byl v tom, že jsem jí jezdil rukama po těle od pasu k těm báječným kopečkům, které jsem aspoň na okamžik chytl do rukou.
Dlouho to nevydržela. Znovu se opřela rukama o žebřiny a skoro zašeptala: "Tak to do mě pusť, jinak se odsud asi nevyhrabem." Nenechal jsem ji dlouho čekat. Byl jsem už taky hodně vydrážděný, takže stačilo pár přírazů a Janin zadeček se začal plnit mým semenem. Za chvíli jsem z ní vyjel a můj pták visel trošku schlíple.
"Tak, první fázi rozcvičky máme za sebou. Teď sprcha a pak hybaj ven," řekla Jana a bez dalších poznámek zamířila do zahrady. Mě nechala koupelnu.
Za necelou čtvrthodinku jsme byli připraveni "trošku se proběhnout," jak to nazvala. Podle její kondice jsem tušil, že to bude obnášet pár kilometrů. Teď měla na sobě podobnou podprsenku co měla v posilovně (teď byla červená), trenýrky vystřídaly krátké modré elasťáky. Vypadalo to, že pod nimi nic nemá.
Po cestě jsem ji musel obdivovat. Měla nejen kondici, ale vypadala v tom fakt sexy. Běželi jsme buď lesem nebo uličkami mezi vilkami. Poklusem jsme uběhli asi 3 kilometry. Byli jsme sami uprostřed lesíka. V té chvíli mi to přišlo zvláštní - je sobota ráno, sluníčko svítí a my jsme nepotkali vůbec nikoho. Bydlí vůbec někdo v těch vilkách? To jsou všichni ti lidi zavření doma?
Zastavili jsme se a Jana se začala protahovat, přitom mě pozorovala.
"Taky dumáš, proč jsou všichni zalezlí?" zeptala se.
"Jo. Tohle mi nejde do hlavy. Jak jsi poznala, že přemýšlím právě o tomhle?" odpověděl jsem.
"Není to tak těžké. A už vůbec ne u člověka jako ty. U tebe jsem si jistá, že bys nedokázal lhát tak, aby to nikdo nepoznal. Poznám ti na očích, na co myslíš."
Přestal jsem pozorovat okolí a svou pozornost jsem vrátil zpět k Janě. Udiveně jsem vykulil oči, když naprosto plynule udělala "provaz". Naposledy jsem to naživo viděl kdysi dávno na základce, když to tenkrát dělaly holky ze třídy. Ale vidět tenhle gymnastický zdánlivě jednoduchý prvek u dospělé ženy, se kterou je vám navíc moc fajn, to je něco úplně jinýho.
"Copak jsi to ještě neviděl?" zasmála se.
"Viděl, ale už je to hodně let. Tehdy to bylo na základce," reagoval jsem na její poznámku.
"Další ze cviků, díky kterým se udržuju trošku v kondici," poznamenala. Natáhla ke mně ruku a já ji pomohl vstát. Zase jsme se chytli oním "zalomením palce" (pro ty, kteří to neznají - je to popsáno v předchozí části povídky). Otočila se zády ke mně a vybídla mě: "Stoupni si ke mně zády a chyť se mě."
Udělal jsem co chtěla. Protože jsme byli oba skoro stejně vysocí věděl jsem, co teď bude následovat - dřepy, možná přidáme i "houpačku" (opět pro neznalé - partneři stojí zády k sobě, zaháknou se rukama a vzájemně se houpají. U žen se předpokládá, že neponesou plnou váhu partnera, ale že to jen naznačí.). Dřepy opravdu přišly. Nejprve pomalu, abychom zkoordinovali naše pohyby. Potom se frekvence podstatně zvýšila. Připadal jsem si jako na vojně - dolů, nahoru, dolů a tak pořád dokola. Udělali jsme jich asi 40. Byla to docela zabíračka.
Pomalu jsme se zastavili a pustili se. Oba jsme se potřebovali vydýchat. Už jsem si začínal myslet, že poběžíme dál, ale Jana mě zastavila:
"Kam spěcháš? Snídaně ještě chvilku počká."
Znova jsme se chytli za zády a začali jeden druhého houpat, přesně jak jsem čekal. Jana mě zase překvapila - dělala to naplno, takže moje nohy se ocitaly ve vzduchu. Asi by mě dokázala přes sebe přehodit, kdyby chtěla. Pomalu jsem si říkal, čím vším mě ještě překvapí. Už bych se ani nedivil, kdybych zjistil, že ovládá karate nebo něco podobného.
Po krátkém vydýchání jsme se opět rozběhli. Zhruba jsem věděl kde jsme a tak jsem taky dokázal odhadnout, jak daleko to máme domů. Domů? Ta myšlenka mi projela hlavou jako blesk... Radši jsem ji rychle zapudil a soustředil se na běh a na Janu. Kdypak se mi zase poštěstí s ní běžet?
Za půlhodinku jsme byli doma. Tedy u ní doma. Ten kousek od branky do haly jsme se vydýchávali. Odhadoval jsem, že máme za sebou aspoň 6 kilometrů. Zůstal jsem v hale a pozoroval Janu.
"Na co čekáš?" zeptala se, když viděla, že ji pozoruji.
"Čekám, která sprcha na mě zbude," odpověděl jsem a přivřel jedno oko. Smysl byl jasný. Jasné to bylo i Janě:
"Jde se k bazénu," řekla. Prošli jsme vilkou a vyšli u bazénu. Najednou jsem dostal strašnou chuť. Jemně jsem Janu otočil, krátce jsme se navzájem podívali do očí a přitiskli se k sobě. Po krátkém polibku jsme se od sebe odtáhli, ale to jen proto, abychom ze sebe co nejrychleji shodili nyní už zbytečné věci. Znovu jsme se přitiskli. Bez nějakého dlouhého otálení jsme se každý začali věnovat genitáliím partnera. Já ji zajížděl dvěma prsty do jeskyňky a masíroval zvětšující se poštěváček, ona mi na oplátku honila klacek a druhou rukou si lehce pohrávala s varlaty. Cítil jsem, jak Jana vlhne, že můj "drobeček" pěkně tvrdne a je připraven do ní vniknout. Zbývala poslední věc - zvolit si polohu, která nám teď a tady bude nejvíc vyhovovat. Shodli jsme se na "69". Moc jsme se nezdržovali, navzájem jsme se co nejrychleji přivedli současně k vrcholu. Potom konečně přišla na řadu nezbytná sprcha. Osušili jsme se tentokrát každý sám a šli jsme si vzít něco na sebe, ať se tady neproducírujeme jako Adam a Eva. Bylo teplo, takže já jsem si vystačil s kraťasy. Jana si vzala modrou podprsenku, bílá tanga a přes ně rovněž kraťasy.
"Dáš si anglickou snídani?" zeptala se.
"Dám, po té tvé "rozcvičce" mám hlad jako vlk," odpověděl jsem.
"Príma, já si výjimečně dám taky," zareagovala.
"Výjimečně? To znamená, že jindy nesnídáš?"
"Snídám, ale dávám si müsli s jogurtem nebo tak něco."
Kuchyní zavoněla pečená slanina s vejci. Za necelou čtvrthodinku jsme seděli u stolu. Pohled na hodiny mi řekl, že je teprve devět.
"Aha, tak už vím, proč jsme nikoho nepotkali," pronesl jsem.
"Jo, je moc brzy. Dost lidí ještě spí."
Zbytek snídaně jsme snědli beze slov. Kromě cinkotu příborů bylo otevřeným oknem také slyšet cvrlikání ptáků.
Když jsme nádobí dali do myčky, zeptal jsem se Jany, kam by chtěla jet.
"Nech se překvapit. Vem si něco sportovnějšího a možná přijdou ke slovu i plavky," odpověděla.
"Tos mi toho prozradila," řekl jsem trošku ironicky.
"Uvidíš, že se ti tam, kam jedeme, bude líbit," slibovala. "Musím si pořádně otestovat tvou fyzičku, než si s tebou něco začnu."
"Hm, to jako že sis se mnou ještě nic nezačala?"
"Tohle sotva můžu tvrdit," zasmála se. "Tak na sebe něco hoď a jedem."
Během čtvrthodinky jsme vyjeli. Říkal jsem si, jak na tom asi se svými řidičskými schopnostmi je. Znal jsem pořekadlo části silnější poloviny lidstva, že žena za volantem je jako auťák bez řidiče. Já tenhle názor nesdílím. Některé ženy jako by se s volantem a řadící pákou v rukou narodily. Zato někteří muži jsou k řízení řekněme poněkud natvrdlí. Jeden z mých známých tvrdí: "To, co můj šéf najezdil, to jsem já nacouval." Výstižná charakteristika, že? Proto jsem byl zvědavý, kam patří Jana. Ještě než jsme dojeli k Jiráskovu mostu věděl jsem, že Jana patří do druhé skupiny. Jela svižně, ale ne riskantně jak dnešní "zlatá mládež", která disponuje silnými vozy, se kterými neumí slušně zacházet. Hezky plynulý rozjezd, dokonale načasované brzdění. Přemýšlel jsem, kam jedeme. Určitě ne směr Brno, Hradec nebo Boleslav. To bychom jeli po Jižní spojce. Provoz ve srovnání s pracovními dny byl minimální. Přejeli jsme přes Palackého most a Plzeňskou ujížděli pořád pryč. Chytli jsme zelenou a brzy jsme byli pod nemocnicí v Motole. Tam jsme odbočili směrem k sídlišti Stodůlky. Už jsem to nevydržel a zeptal se:
"To jedeme do Plzně?"
"Ne," zasmála se, "je to kousek. Za čtvrt hodinky jsme na místě."
V duchu jsem si představoval, kam za tu čtvrthodinu můžeme dojet. V ten moment mi to došlo. Bývalý lom s jezírkem, známý pod jménem Velká Amerika. Pousmál jsem se, Jana si toho všimla:
"Copak? Už víš, kam jedeme?"
"Jo," odpověděl jsem stručně. "Vsadím se s Tebou o co chceš, že to vím."
"Tak jo. Když uhodneš, můžeš si dneska se mnou dělat co chceš. Když ne, mám stejnou možnost já."
"Fajn. Jedeme na Ameriku. Nejspíš na Velkou."
Vzdychla. "Zásah. Co jen se mnou dneska uděláš?" zeptala se, v hlase hrané obavy.
"Udělám Tebe i sebe. A ne jednou," zněla mnohaslibná odpověď.
Sotva jsme najeli na dálnici, spatřili jsme mraky. Bylo pravděpodobné, že bude pršet. Když jsme z dálnice v Loděnici sjeli, hradba mraků se k nám hodně přiblížila. Profrčeli jsme kolem aeroklubáckého letiště v Bubovicích a za pár minut jsme zastavili. Několik aut tam bylo.
"Vystupovat, jsme na místě," zavelela.
"Vím," odpověděl jsem stručně.
Po prašné cestě jsme se vydali k jezírku. Potkali jsme asi 15 lidí. Vypadalo to, že se tady byli taky vykoupat a teď nechtějí zmoknout. Prošli jsme krátkým tunýlkem a před námi se objevila Amerika. Pro ty, kdo to místo neznají - je to asi 3 km severovýchodně od Karlštejna. Ze všech stran kolem dokola skály a celé dno vyplňují 2 spojená jezírka, rozměry tak 50 x 400 metrů. Zůstali jsme tam sami dva. Déšť se neodvratně blížil.
"Tak svlíkat a hurá do vody," pobídla mě Jana.
"Bereš si plavky?" zeptal jsem se.
"Na co?" podivila se, "vždyť tu nikdo není a v tom lijáku, který bude sem nikdo nepřijde. Všichni zdrhli."
Během minuty jsme na sobě neměli vůbec nic.
"Hadry dáme do igelitek, ať nemusíme zpátky jet takhle," řekla. Pro jistotu jsme je zabalili do 3 vrstev. Sotva jsme to dokončili, začalo pršet.
"Pojď, už nemá cenu na něco čekat," pobídl jsem Janu.
I když je jezírko pár metrů hluboké, voda v něm se během uplynulých horkých letních dnů stačila ohřát. Když jsme se do ní ponořili, oba jsme vydechli úlevou, že se konečně můžeme pořádně osvěžit. Pomalu jsme plavali na protější břeh. Získal jsem další poznatek, že Jana se ve vodě opravdu cítí jak ta příslovečná ryba ve vodě. To se ale dalo čekat, když má doma vlastní bazén.
Za chvilku jsme byli na protějším břehu. Vylezli jsme z vody, položili se na záda a pár minut oddechovali. Déšť se mezitím změnil na průtrž mračen. Bylo úplně jedno, jestli jsme mokří z jezírka nebo z deště. Podíval jsem se na Janu. Ty její melounky mě vydráždily. Dostal jsem na ni zase chuť. Byl jsem přesvědčen, že nebude proti, že s tímhle přímo počítá. Klekl jsem si nad ní a podíval se jí do očí. Oplatila mi stejně. Tím, že jsem byl nad ní, jsem Janě poskytl aspoň malou ochranu před přívalem deště. Můj klacek se mezitím začal stavět do pozoru. Zlehka jsem se na Janu položil. Část mé váhy spočívala na mých loktech, opřených vedle toho nádherného těla. Naše ústa rozehrály koncert jazyků, rtů a zubů. Na své hrudi jsem cítil její prsa, zřetelně jsem cítil i bradavky. Můj penis se třel o její pysky. Naše vzrušení se stupňovalo. Bylo to neuvěřitelné. Zase jsme směřovali k tomu, aby naše těla splynula v jedno. Pokolikáté už? Dávno to už nebyl pouhý sex. Bylo to milování dvou bytostí, muže a ženy, kteří do toho dávají nejen svá těla, ale také svá srdce. Že je Jana vdaná, to nebylo vůbec na překážku. Možná to některé lidi bude pohoršovat, ale skutečnost byla prostě taková. Nakonec, Jana svedla mě, ne já ji.
"Pojď," zašeptala mi do ucha. Trošku jsem se odtáhl a krasavec si to namířil přímo do kundičky. Jana byla pořádně vlhká, takže vniknout do ní nebyl žádný problém. Stačilo jen zatlačit a byl jsem uvnitř. Kundičce chvilku trvalo, než se přizpůsobila mým rozměrům. Hodně mě překvapilo, jakou má Jana výdrž. Vůbec bych se nedivil, kdyby ji po včerejšku bolela kundička. Sama se ale ani slovem o tom nezmínila a ani na ni něco takového nebylo patrné. Začal jsem ji rytmicky šoustat. Skoro celý ven a pak zase až po kořen dovnitř. Občas jsem přidal pár rychlých přírazů, ať si to užije. Cítil jsem, že se blížím k vrcholu. Na Janině tváři jsem pozoroval, že je na tom podobně. Docela nahlas vzdychala. Možná slastí, možná trochu i bolestí, kterou ale nedala najevo. Jen tak mimoděk mě napadlo, že tady se to hezky rozlíhá a kdyby sem náhodou někdo přišel, měl by pěkné kino. Jana se najednou vzepjala a nahlas zakřičela. Orgasmus jako bejk. Její zakřičení bylo to poslední, co jsem stačil vnímat předtím, než jsem k vrcholu dospěl i já. Jako ve snách jsem cítil, jak moje semeno vniká do její kundičky. Spočinuli jsme v objetí. Teď na zádech mé lásky spočívala váha nás obou. Velice pomalu jsme se navraceli k plnému vědomí. Dali jsme si klasickou pusu. Jana mě převrátila na záda. Můj penis z ní přitom vyklouzl. Nebylo divu, ležel docela schlíple. Jana na mě nasedla "na koníčka". Jediný, zato podstatný rozdíl byl v tom, že její kundička byla zatím prázdná.
"Teď chci já být nahoře. Nevadí mi, že na mě prší."
Mnul jsem její prsa. Můj klacek se zatím opět probouzel. Cítil jsem tu typickou vůni nadrženého ženského těla. Naše genitálie se dotýkaly a tak moje reakce byla zákonitá. Jana se podívala nahoru, déšť už pomalu slábl.
"Ještě si zaplavem," navrhla.
Ruku v ruce jsme vstoupili do jezírka. Oklikou jsme se vraceli k místu, kde jsme zanechali naše svršky. Plavali jsme velice pomalu. Oba jsme vychutnávali jak tuhle osvěžující koupel, tak přítomnost toho druhého. Byla to nádherná atmosféra plná pohody. Pomalu jsme se dostali k místu, kde jsme poprvé spolu vstoupili do jezírka. Vylezli jsme na břeh. Stále, i když už jen slabounce pršelo.
"Oblíknem se v tunelu?" zeptala se Jana.
"Jo, teda pokud nechceš jít k autu takhle," odpověděl jsem.
V tunýlku, kterým jsme do tohodle krásnýho bývalýho vápencovýho lomu přišli, jsme se oblíkli. Janě přitom vypadly z igelitky plavky. Rychle je sebrala. Přitom se podívala na mě, jestli jsem si toho všiml. Naše oči se potkaly a Jana pochopila, že mi to neuniklo.
"Chtěla jsem tě překvapit, kdyby tady byli lidi a my ty plavky potřebovali," pronesla potichu. "Když už o tom víš, tak se ti v nich ukážu."
I když už byla oblečená a připravená jít k autu, vše si svékla a zase přede mnou stála v celé své kráse. Trvalo to jen chvilku, vzápětí si oblékla plavky. Byly klasické jednodílné červené. No, klasické. Ten střih byl hodně odvážný. Pořádně vykrojené, byla ji vidět velká část těch jejích polokoulí, stejně tak bylo odhaleno i bříško. Vypadala v nich vyšší než ve skutečnosti byla. Přes tenkou látku jsem zřetelně viděl hroty bradavek. Tam, kde jsem tušil kundičku, bylo látky nejvíc. Nejspíš proto, aby zakrývaly aspoň něco. Zadeček byl taky zakrytý jen symbolicky. Bylo mi jasné, že tyhle plavky si může obléci jen žena s dokonalou postavou. Ty s nadváhou si je dovolit nemohou, pokud se nechtějí ztrapnit (dámy nechť prominou). Stejně tak jejich prsa musí být pevná a aspoň trojky. Jana to všechno splňovala. Jenom jsem zalapal do dechu, když se mi v nich s úsměvem modelky předvedla.
"Ty bláho, to je nádhera," zašeptal jsem užasle s očima upřenýma na novodobou Venuši. Ačkoli jsem její proporce znal už dost dobře, tohle bylo něco jinýho. Fascinovaně jsem ji očima přejížděl od hlavy až k patě a zpátky. "Kam se na tebe hrabou ty naše slavné topmodelky."
"Ty se s nima znáš?" zeptala se se špetkou ironie.
"Znám je jenom z fotek. Ale teď už na ně můžu zapomenout."
"Proč?" podivila se.
"Protože na tohle zapomenout nepůjde. Jsi nádherná, sexy, a navíc si na tebe můžu sáhnout, což u nich dost dobře nejde."
"A chceš si ještě sáhnout?" zeptala se vysloveně provokativně a v očích se jí zajiskřilo.
"Jo. A ty nejspíš taky, viď?" vrátil jsem ji to ve stejném duchu.
Mlčky přikývla. Stoupli jsme si těsně k sobě. Jednou rukou jsem se věnoval ňadrům. Střídavě jsem je hladil a mnul přes látku i pod ní. Druhá ruka zajela pod plavky do rozkroku a přejížděla po pyscích a jejich okolí. Ani Jana nezahálela. Levou rukou mě chytla kolem pasu a druhou mi vjela pod šortky, kde se začala věnovat mýmu klacku i koulím. Zase se mi začínal stavět. Neodolal jsem a stáhl jsem jí ramínka. Vůbec se nebránila, naopak mi pomohla. Provlíkla skrz ně ruce a umožnila mi stáhnout plavky až k pasu. Šortky šly dolů taky. Moje ruce teď masírovaly prsa trošku silněji. Jana odpověděla stejně na mých varlatech. Bylo to na hranici bolesti a blaženosti. Oba jsme dostali neudržitelnou chuť na další spojení. Stáhl jsem Janě plavky až k zemi. Vystoupila z nich, otočila se ke mně zády, předklonila se a opřela se o skálu.
"Chtěla bych to do zadečku," vyslovila své přání.
Vzal jsem svůj nástroj do ruky a přejel od jedné dírky ke druhé.
"Dělej, vraž mi ho tam," zavzdychala.
Nasadil jsem ho a zatlačil. Byla sice dost vlhká, z kundičky skoro tekla, ale musel jsem být opatrný. Pohyboval jsem se v ní pomalu, většinu pohybu si obstarávala Jana sama.
"Chceš vystříkat prdelku?" zeptal jsem se.
"Radši bych si to dala jako svačinku," odpověděla. Vytáhl jsem ho, Jana si dřepla a prakticky ihned jsem zaznamenal onen známý pocit. Jana mě i sebe pečlivě očistila.
"Díky, lásko," zašeptala, "přestalo pršet, takže se můžeme i trochu projít."
"Chceš se vsadit, že vím kam?" provokoval jsem ji.
"Copak to je problém uhodnout?" odpověděla malinko vyčítavě. "Jednu sázku jsem dneska prohrála, bůhví co bys se mnou udělal po té druhé."
"To chceš jít v plavkách?"
"Ne, vezmu si to triko a kraťasy," odpověděla.
Znovu se převlíkla do "civilu". Toho pohledu na nádherné nahé ženské tělo jsem se pořád nemohl nabažit. Připadal jsem si jako ve snách, že jsem s takovou krasavicí. Beze slova jsme se oblíkli a konečně vyrazili k autu.
Tašku s plavkami jsme hodili do auta a vydali se ke Karlštejnu. Šli jsme trošku svižněji, takže silueta našeho nejznámějšího hradu se před námi objevila o něco víc než hodinku později. Koutkem oka jsem na okraji lesa zahlédl pohyb a uslyšel povědomé zvuky. Podíval jsem se pozorněji a na mé tváři se objevil úsměv. Janě jsem položil prst na pusu, aby byla potichu a prstem ukázal tím směrem. I Jana se usmála. Zády opřená o strom tam byla holka s klukem. Jí zůstaly jen boty. Byla otočená k nám a měli jsme tak krásnou příležitost ji pozorovat. Ona nás neměla šanci vidět, byla docela mimo. Ten kluk ji klasicky "hobloval." Masíroval jí ty její dudy, odhadoval jsem je tak na čtyřky. Svým nástrojem do ní docela solidně bušil. Holka byla úplně mimo. Vypadalo to, že i kdybychom stáli dva metry od nich, nezpozorovala by nás. On asi taky ne. Jana mi zašeptala do ucha:
"Líbí se ti?"
"Není to špatné pokoukání, ale na tebe nemá."
"Jseš si tím jistej," zeptala se.
Místo odpovědi jsem přes tričko pohladil její polokoule. Zavrněla jak kočka.
"Pojď, jdeme dál," pobídl jsem ji.
U hradu se už houfovali turisti. Bylo evidentní, že víc než půlka jsou Němci, hlavně důchodci. Není zas takový problém je poznat. Chvilku jsme pozorovali ten cvrkot. U stánku jsme si každý koupili tatranku a džus. Bylo potřeba doplnit hlavně tekutiny. Riskovat dehydrataci by nemělo cenu a k pohodě by to nepřispělo. Vydali jsme se zpět. V místech, kde jsme tu holku s klukem viděli nebylo po nikom ani vidu ani slechu, jako by se tady nic nestalo. Došli jsme zpátky k autu.
"Kam pojedeme teď?"
"Měli bychom jet zpátky. Cestou se někde stavíme na oběd."
Okolní terén jsem znal a tak jsem poznal, že jedeme směrem na Řevnici. Čekal jsem, že podél Berounky pojedeme zpátky do Prahy. Jana už měla jiný plán. Zajeli jsme do Řevnic do zdejší hospody. Mimochodem - určitě víte, že odsud pochází světová tenisová legenda Martina Navrátilová. Oba jsme měli pořádný hlad. Sex je dost energeticky náročný sám o sobě, k tomu těch 10 kilometrů ke Karlštejnu a zpátky, a tak bylo nutné tu energii zase tělům dodat, ať máme z čeho žít. Seděli jsme venku, vychutnávali atmosféru pohody a čekali, až nám přinesou objednané jídlo. Oba jsme si dali dršťkovou polívku, Jana si vybrala smažený sýr, já jsem si dal svého oblíbeného pstruha. Za hodinku jsme uháněli přes les na strakonickou dálnici a po ní do Prahy.
Bob
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek