Je ráno. Marek se vzbouzí první. Sbírá své oblečení a odchází do svého pokoje. Okamžitě po tom, co odchází z mého pokoje, se zdvihám a klušu do sprchy. Blesková chladivá sprcha mě dostává do maximální kondice. Bleskově vysušit vlasy a upravit se.
Pohodička, stihla jsem to za dvacet minut. Jdu dolů do kuchyně. Bez řečí beru příbory a prostírání. Prostírám stůl v jídelně. Je to jen malá pomoc paní Horákové, která jako každý den, připravuje snídani.
Marek je ještě nahoře. Dnes mu oblékání trvá nějak dlouho. Nakonec se přeci jen objevuje na schodišti vedoucí do patra.
"Co tu děláš? Měl jsem za to, že jsi ještě nahoře."
"Prostírám stůl, nevidíš!"
"Jasně, to vidím, ale že jsi to stihla tak brzo?"
"Žádný problém, prostírání těsně po ránu, je moje nejmilejší zábava."
"Kecáš, co?"
"Jasně kecám, ale dneska mi to nedalo."
Pomáhám přinést ostatní věci k snídani. Nakonec se všichni usadíme a dáme se do debužírování.
Zdlábnu dvě vajíčka na hniličku a čtyři toustíky se slaninou. Jsem jak dadánek. Zapít šťávičkou a nakonec hrnek kafe.
Je mě parádně. Nevydržím to a otočím se k Markovi:
"Tak kam dneska vyrazíme?"
"Co takhle Mořinu?"
"Proč ne, už dlouho jsem se tam nekoupala."
Kdo to neví, tak Mořina je větší vesnice, ale tenhle název je víc zažitý pro starý zatopený lom z první republiky. Prostě, vykopaná obrovská jáma do země s velikým jezírkem. Vše je vykopáno ve vápenci, který se tu těžil na výrobu cementu v Berouně a jako přísada tavby do vysokých pecí v Králově Dvoře. Cementárna ještě jede, ale vápenec se těží o pět kilometrů dál. Jestli se nepletu, natáčel se tu "Limonádocý Joe" a určitě spousta reklam.
Za další půlhodinku odjíždíme. Tentokrát si bereme s sebou na vozejku obě čtyřkolky.
To jsem zvědavá, jak to dopadne. Na tomhle jsem jela všehovšudy dvakrát a nemám na to nejlepší vzpomínky. Doufám, že to tentokrát dopadne lépe.
Vyjíždíme ven ze zahrady a sluníčko začíná docela solidně smažit. Klimatizace v autě dělá uvnitř pohodičku, ale Marek ji po čtvrthodině vypíná. Jedeme pomalu a zvykáme si na dopolední prohřátý den.
Po stoupání do kopce odbočujeme ze silnice na Karlštejn a sjíždíme do Mořiny. Poněkud zaprášená vesnice toho moc nenabízí, ale Marek zajíždí k penzionu, který je uprostřed vesničky. Podaří se mu zaparkovat auto s vlekem dost mizerně a tak se jde zeptat, jestli to bude moc vadit když ho nechá takhle stát.
Za chvilku přichází se starším pánem. Domlouvají se, že jim tam nechá klíče od vozu, aby s ním mohli, když to bude nutné, popojet.
Debata končí. Beru z kufru kabelu a nasedám na čtyřkolku. Přehazuji si ji napříč přes rameno. Ještě přilbu na hlavu a jde se na věc. Motor naskakuje s tichým brumláním.
Poučena, že čtyřkolka má automatickou převodovku mi teď ulehčuje první pokus o rozjetí. Nohou řadím převod dopředu a s pomalým přidáním plynu se rozjíždím. Razantním přidáním plynu si uvědomuji sílu skoro půllitrového motoru. Připravena na nejhorší prudce uberu. Brzdný efekt je daleko větší nežli akcelerace.
Fakt, ta mašina má sílu.
Pomaličku se otáčím a přijíždím k mládencům zpět. Projíždím okolo a po ujetí sto metrů si zkouší brzdu. Nejdřív nožní a pak ruční. Parádička, všechno funguje jako s posilovačem. Jen to řízení řidítky, mi připadá trochu divné.
Nicméně, po otočení přijíždím zpět a bez problémů řadím neutrál. Zastavuji a motor si blafe naprázdno.
Oba na mě koukají. Aha, popruhem kabely připlácnuté bílé poloprůhledné tričko a náušnice na tmavé bradavce dělají své.
Kousek se nahrbím a podívaná skončí.
Rázem se oba probouzejí. Marek předává klíče a nasedá na druhou čtyřkolku. Na nosič si přivazuje deku a tašku s pitím.
Pomalu se rozjíždíme. Vesnickou návsí jedeme krokem. Počkáme, až kolem nás přefuní náklaďák plný kamení a odbočíme přes můstek. Jedeme po vyšlapané cestičce, kudy chodí místní. Přejíždíme kolem obrovských nevzhledných nádrží a vjíždíme na polní cestu, kterou používají místní zemědělci. Je prašná a vede souběžně se silnicí.
Marek si to musí samozřejmě vyzkoušet. Přidá a jede jako cvok. Čtyřkolka pod ním nadskakuje a hopsá. Finále na sebe nenechá čekat. Dojíždím k jednomu skoku a zastavuji. Na cestě leží věci, co měl na nosiči.
Přivážu to za sebe a jedu pomalu dál. Marek se na horizontu otáčí a jede mi naproti. Táhne za sebou oblak prachu.
Zastavuje kousek ode mne. Mračno prachu se přes nás přežene.
"Promiň, neuvědomil jsem si to. Vždycky se na to těším, ale tohle jsem nechtěl."
"Prášíš a ztrácíš věci."
Koukne se za sebe. Pak na můj nosič.
"Chytrá holka!" jen konstatování, ale rozumíme si. Žádné výčitky, doopravdy jen škádlení.
"Tak jedeme!" Přidá, motor zabere a je pryč. Oblak prachu se žene přede mnou.
Pomalu se rozjedu. Přeci se nebudu courat jako s hnojem. Přidám, čtyřkolka se začne pohupovat na velkých kolech, ale kupodivu drží směr. Tlumiče a podvozek dokáží účinně eliminovat nerovnosti polní cesty.
Kouknu na rychloměr a zjistím, že jedu skoro padesát. Okamžitě uberu.
Hrůza, oblak prachu mě okamžitě dožene. Musím znovu přidat. Poznenáhlu ubírám a dojíždím Marka, který na mě čeká, u přejedu přes silnici. Počkáme, až přejede další náklaďák a hupnem na další polňačku. Přidám a znovu dojíždím Marka. Oba zastavujeme najednou.
Vyndáme klíče a schválně zkouším do čtyřkolky strčit. Ani se nehne. Zřejmě se vyndáním klíčku všechno uzamkne.
Lezeme dolů ze svahu k smaragdově zelenému jezeru. Krkolomný sestup končí. Jsme dole. Marek rozloží deku. Svléknout do naha a jdeme do vody.
Nejsme tu sami. S námi jsou tu ještě minimálně čtyři páry. Všichni jen tak.
"Jaká je voda?" ptá Marek nejbližších lidiček.
"Jako kafe, nejmíň do půl metru."
Takže hupky do vody. Parádní osvěžení.
Bývaly doby, kdy mi vadila třímetrová hloubka, ale už jsem z toho vyrostla. Vím, že je teď pode mnou minimálně třicet metrů a nechává mě to naprosto klidnou. Přeplaveme jezero tam a zpět.
Vydrápeme se po vápencové skále nahoru. Oba se složíme se na deku. Vzájemně se utíráme, ale uvědomuji si, že to skoro není potřeba. Sluníčko tak pálí, že se voda z nás během chvilky odpaří. Jen vlasy trvají o něco déle. Honem namazat krémem, než začne kůže červenat. Faktor 12 je dneska asi zapotřebí.
Na sluníčku nevydržíme dlouho. po čtvrt hodině jdeme znovu do vody, ale pak se přesunujeme pod převis skály. Je to sice nebezpečné, ale...
Nejsme tu sami. Na sluníčku se to nedá vydržet. Jen šílenec by se tam nechal opékat.
Dvojička která je k nám nejblíž je mi nějaká povědomá. Minimálně ta holka. Chlapík mi nic neříká, ale ta kočka je mi povědomá. Má prsa, spíš kozy, minimálně pětky. Takový ty obrovský měchy. Je to k zbláznění jak ta matka příroda někomu nadělí. Když si stoupne, je jí docela kousek. Má minimálně stosedmdesát cenťáků. Pěkný úzký pas a široké boky. Dlouhé nohy a krátké tělo. Docela paráda. Kartáč nad pipinou je blonďatý. Buďto si ho odbarvuje, nebo je to doopravdy přírodní blondýnka. Ostříhaná nakrátko. Vlasy samozřejmě s melírem, ale ta barva....
Dvojička se jde vykoupat. Marek na ně po očku kouká. Ležím na zádech a s přivřenými víčky se na něj dívám. Najednou se pootočí a lehne si jinak. Koukám se mu na příro a vidím, jak se mu začíná nalévat a stavět.
"Prosím tě, oni tu šukají", mi zašeptá do ucha.
Je mi hloupé, otáčet se. Přitáhnu si Marka k sobě.
"Zůstaň chvilku takhle!"
Odrazem v jeho slunečních brýlích vidím docela jasně šukající dvojičku. Bere ji zezadu a nedělá si s tím žádný problém. Rozhodně mu naprosto nevadí, že tu jsme. Kočka pěkně heká a ten čtyřicátník ji dává pěkně zabrat.
Marek leží na skále kousek nade mnou. Je na něj docela pěkně vidět. Příro mu stojí jak malému býčkovi. Když se na něj pečlivěji podívám, vidím jak mu tepe srdce.
"Schovej mi ho, ať to na mě není vidět".
"Jak to myslíš?"
"Jak to říkám. Oni na mě koukají"
"Myslíš to vážně?"
"Jo, smějou se mi"
"Jestli tomu správně rozumím, mám ti ho schovat do sebe..."
"Slibuju, nebudu tě šukat, jen už si mě vezmi do sebe."
Posadím se. Podívám se na dvojičku. Oba se na nás usmívají. Té výzvě se nedá odolat.
Marka si svezu dolů a pak se nad něj vyhoupnu. Moje rozpálená pička se rozevře a mám ho na jedno zasunutí vzadu až na doraz. Ještě se dvakrát pohnu, aby mi uvnitř netlačil a je tam.
Předkloním se dopředu. Marek nastaví dlaně. Vložím mu kozičky do dlaní a obemknu mu svými rty ústa. Pootevře zoubky, abych mohla jazýčkem dovnitř.
Napadá mi jedna myšlenka. "Vyšukám mu mozek z těla" těš se.
Kluk pode mnou leží v klídku. Maximálně mi jemně hladí palcem a ukazováčkem střed bradavky. Jemně popotahuje fafíček a hýčká si mě.
Tak chvilka klidu skončila.
Pomaličku mu vsaji jeho jazyk do své pusinky. Pomaličku sevřu zoubky a stisknutím si ho uvnitř uvězním. Stále bez problémů to nechává na mě.
Malou chvilku počkám a pak se dole sevřu. Kousek si povyjedu zpět a rukou posunu kůžičku z přirození k jeho tělu. Chci mít jistotu, že bude mít uvnitř naprosto obnažený žalud.
Pak kousek dopředu a dozadu. Příro se uvnitř začíná poškubávat. Jazyk se zmítá a chce ven. Zastavím se a okamžik počkám. Uvolňuji stisk zoubků a pouštím ho.
Jen si vyhekne. Ruce mu automaticky sjedou k zadečku. Chytne mě za boky a snaží se mi zastavit. Nic nedbám a jezdím navlečená na doraz, pořád dopředu a dozadu. Vnímám, jak se mu uvnitř pochvičky žalud tře o stěny. Když mi tiskne boky totálně křečovitě, podvolím se mu a zastavím se. Cítím poškubávající příro hluboko uvnitř. Pěkně mě to rajcuje.
Jen se uklidní jedu dál. Zas až do chvíle kdy mě sevře rukama jako v kleštích. Znovu se okamžitě zastavuji. Znovu poškubávání uvnitř. Na potřetí si troufnu jet o pár záškubů dál.
Kluk se pode mnou škube a svíjí. Chvilku počkám až se uklidní a jdu na to znovu. Tentokrát mu nenechám moc času na uklidnění. Jen se začne uvnitř škubat, zastavím se, ale ještě než se definitivně uklidní, se pohnu znovu. Jen dvakrát dopředu a zpět a zastavit. Marek si uvnitř kousek ucmrndne. Znovu dva pohyby. Další vycmrndnutí. Znovu dvakrát a zas dokola.
Po půl minutě je hotovej. Jen zatíná prsty na rukou a škube se. Nakonec už to nevydrží. Kousek si nadsednu, abych si jednotlivé výstřiky vychutnala.
Je jednička. Šestkrát naplno a možná třikrát jen tak okrajově. Jednotlivé pramínky jsem tam vzadu jasně cítila. Koncovka měla samozřejmě patřičný zvukový doprovod.
Dvacet vteřin si ho nechávám odpočinout a jako dračice se pohnu stejným způsobem. Ne ven a dovnitř, ale kývavými pohyby uvnitř.
Kluk se sevře, ale není to ono. Zastavím se a začnu mu ho tisknout u kořene. To co má uvnitř, nechávám v klidu, ale okrajem pičky mu ho masíruji. Sevřu a povolím, znovu sevřu a tak dokola. Po dvaceti vteřinách se stáhnu do sebe a držím.
Paráda. Znovu cítím, jak se ve mně zhmotňuje. Ještě dvakrát stisknu a mám v sobě stejný klacek jako předtím. Paráda, mám patřičně hrdý pocit, že umím.
Marek je v tom znovu. Zase cítím záškuby jeho příra uvnitř. Celé se to opakuje ještě jednou, jen s tím rozdílem, že kluk vydržel o chvilku dýl.
Když končíme a Marek je skoro hotový, tak se zastavím. Chvilku mu ho silně podržím a na totální finále, se začnu stahovat uvnitř. Vždycky mu stisknu jen žalud. Po vteřině povolím, počkám zase vteřinku a znovu stisknu.
Výsledkem je absolutní vydráždění žaludu a zvětšení Markova přirození do maximální velikosti. Nakonec si ho vezmu co nejdál do sebe a přitlačím ho prdelkou k zemi. Nemůže se proti mně pohnout a nedokáže udělat ani jeden kopulační pohyb. Ruce mu podržím sepnuté pod hlavou. Nemůže se tedy ani bránit.
Uvnitř se pořád rytmicky svírám a uvolňuji. Vydráždím ho natolik, že jen bezmocně leží a je přinucený bez pohybu vystříknout. Po každé dávce která do mě teče se maličko sevřu a okamžitě se uvolním. Tak tohle je na něj moc. Začne hekat a vzdechy přesně kopírují množství, které za sebe vydává. Na konci si zhluboka vydychne. Ještě ho minutu držím uvnitř a pak z něj slézám.
Mokré, lesknoucí příro mu vyždímaně leží na břiše. Kuličky visí pod tělem a kluk je naprosto odvařený.
"Hele", ukazuje mi svoje ležící přirození.
"Podívej", přetahuje si předkožku zpátky k tělu, ale příro leží a ani se nehne. Žádná reakce. Je totálně hotovej.
Tak, přesně takhle jsem si to představovala. Vyšukat si ho, až už nebude moct.
Dvojička na nás kouká s úžasem. Uvědomuji si, že po našem prvním čísle přestali šukat a koukali na nás.
"Kámo, nechceš mi svou partnerku na chvilku půjčit", povídá čtyřicátník směrem k nám.
"Určitě ne", Odpovídá Marek.
Skoro ve mě hrklo. Ještě toho tak trochu. Dalo mi to takovou práci přesvědčit ho o svých kvalitách a teď tohle.
Zvedáme se všichni čtyři a jdeme do vody.
Je večer. Všichni toho máme dost. Sluníčko zapadá a my musíme nahoru. Máme jen jednu možnost jak nahoru. Pěkně pomaličku po krkolomné cestičce. Všichni se přidržujeme lana, které tu je. Přiznám se, bez něj bych to asi nezvládla.
Loučíme se s našimi novými známými. Oni jdou k autu, které mají zaparkované u silnice a my nasedáme na čtyřkolky.
Startujeme skoro oba najednou. Marek se rozjíždí, ale nejede k silnici. Jede po cestě, která vede na druhou stranu. Vede dál do polí k nějakému remízku.
Abych se přiznala, docela se mi to hodí. Potřebuji si udělat loužičku a něco si na sebe obléci. Jak to vypadá, není to jen můj problém. Marek mizí za stromy a já si beru s sebou kabelu s oblečením.
Tak nejdřív loužičku a pak si na sebe beru krátkou sportovní sukýnku. Bílá barva sice není na čtyřkolku ideál, ale co... Bílá tříčtvrteční krátká vestička a botasky bez ponožek. Jsem hotová za dvě minuty. Chvilku váhám, ale nakonec si kalhotky neberu. Mám den kdy se mi chce docela zlobit Marka.
Nasedám na mašinku a Marek na mě mává, abych jela po polňačce dál. Poslechnu ho a pokračuji.
Jedeme mezi dvěma poli s pomalu žloutnoucím obilím. Pomalu ubírám a čekám, kdy mě dojede Marek.
Otáčím se. Marek zastavuje pořádný kus za mnou. Otáčím se a jedu zpět.
Kluk sedí na mašince a kouká na mě. Očička mu jiskří. Nestačím nic říct. Slézá a svléká si kraťasy. Bimbo u stojí a žalud se napjatě leskne v záři zapadajícího slunce.
Síla, uprostřed polí na čtyřkolce jsem ještě nešukala. Rozhlédnu se kolem sebe. Jsme skutečně uprostřed pole a nejbližší jedoucí auto na silnici, je od nás daleko tutově přes kilometr.
Marek si sedá na čtyřkolku a kousek se zaklání zpět. Rukama se podpírá za zády o prodloužené sedadlo. Obnažený lesknoucí žalud se ukazuje v celé kráse. Je teplo. Kuličky velikosti malého býčka mu visí dole. Příro ční jako hrbolatý kolík do výše. Neodvažuji si ho nějak poměřit, ale má určitě přes třicet centimetrů.
Pomaličku vsaji žalud do pusinky. Špičkou jazýčku začnu jezdit po okraji dírky.
Kouknu na reakci. Kluk má zavřené oči a čeká.
Znovu stejně. Navíc přidám kuličku v jazýčku. Masíruji ústí dírky tak, že mu za chvilku začíná vlhnou. Hořkoslaná příchuť není to, co já zrovna ráda. Pouštím ho a chci si sundat vestičku.
"Pojď takhle. Ta tvoje nahá prdelka pod sukní mě tady rajcuje. Nemůžu jet za tebou, se stojícím přírem".
"Kecáš".
"Když si vzpomenu, jak se ti ta sukýnka zvedala nad prdelku...."
Chytnu se ho kolem krku. Jsem čelem k němu a Marek si mě vyzdvihne. Pomalu mě spouští dolů. Pomůžu mu se správným nasazením a pak to nechám na něm.
Rozevřená stehna kolem jeho boků, trošku zmírňují dosednutí. Připadám si jako když ho mám v krku. Nakonec ho do sebe dostanu naprosto celého.
U dírky cítím jeho zmáčknutý kuličky, na kterých mu trošku sedím. Posunu se kousek dopředu k němu. Příro zajede ještě kousek dál. Sice trošku tlačí do konce pochvičky, ale jak se znám, za chvilku to přejde. Faktem je, že ho v téhle poloze nemůžu šukat. Jsem maximálně schopná, mu ho uvnitř žmoulat a tisknout, ale ani tohle nejde pořádně.
Pusinkou mu obejmu rty. Je to takový to hezký milenecký políbení. Rukama ho pořád držím kolem krku a ostatní nechávám na něm.
Chvilku počká, ale když vidí, že tak jak jsme, dokážeme udržet rovnováhu, mě položí ruce zezadu na zadeček.
Zvíře jedno. V okamžiku kdy se pustil sedadla je na mě, abych držela rovnováhu. Nemůžu ho pustit, musím se ho držet kolem krku. Ruce nejdřív jedou na prdelku, pak mi rozepne vestičku a začne si hrát s bradavkama. Fafíčky popotahuje a žmoulá. Musím uznat, že je ale hodnej. Nedělá to nějak neopatrně. Spíš mi je ukazováčkem a nasliněným palcem dráždí.
Pak si sedne kousek dopředu na sedadle. Nadzdvihne si mě a položí naznak na nádrž. Obejmu ho kolem pasu nohama. Vnější stranu chodidel položím na zadní sedadlo. Nakloní se kousek zpátky a z nosiče vezme deku. Nadzdvihne mě a položí mi ji pod záda. Pak si mě opatrně položí zpět.
Tohle všechno, se odehrává s hluboce zasunutým přirozením uvnitř. Poštěváček mi tedy ční nad jeho hluboce zasunutý péro.
Uvědomuji si, že je to jen otázka času, kdy mě začne dráždit.
Nasliní si palec a ukazováček pravé ruky. Zároveň mi přejede levou rukou po bradavce bez náušnice. Pak si vezme mezi palec a ukazováček. Jemně tiskne a žmoulá.
Pravá ruka se mezitím stará o poštěváčka. Ten to vydrží jen chvilku a pak začne na dráždění reagovat automatickým poškubáváním celé pochvičky. Uvědomuji si, že tím jak mě dráždí, tak dráždí sám sebe. Moje škubnutí a sevření se okamžitě přenáší na něj. Nakonec se dostávám do totálního odevzdání.
Teplo a mravenčení prostupuje od vnitřní části stehen do podbřišku a končí hluboko uvnitř. Pochvička se poškubává a nakonec se nekontrolovatelně sevře kolem hluboko zasunutého přirození. Všechno končí hlubokým zachvěním a několika záškuby hluboko uvnitř.
Chviličku o sobě nevím.
Martin mě drží vsedě před sebou. Utírá mi slzy, které mám v očích.
"Ty se tedy umíš udělat. Bylo to schválně a nebo jaksi samo? Promiň, jsem trouba"
Přeci mu nebudu říkat, že umí a že se mi to poněkud vymklo z ruky. Tak takhle mě ještě nikdo nikdy neudělal. Síla, ještě teď cítím jak se mi klepou kolena.
"Měl jsem pocit, že mi ho ucvakneš a docela jsi mě vyděsila. Tedy, musím jen zas konstatovat, že umíš.
Pomalu z něj lezu dolů. Bimbo mu jen polovisí. Ještě že mu nestojí. Teď toho mám docela dost.
Stojíme oba vedle čtyřkolky. Marek se obléká a pak se na mě otáčí.
"Cítíš to taky?"
Podivný olejovitý smrádek se line z Markovy čtyřkolky, na které jsme rošťačily. Louže oleje pod mašinku nevěstí nic dobrého. Marek se sehne a ukazováček ponoří opatrně do olejovité skvrny. Pak se utře do trávy a kouká na mašinku z druhé strany.
"Se zblázním, vytřásl se vypouštěcí šroub z olejové náplně převodovky."
Je to jasné. Bez oleje automatická převodovka nepřevodí.
"Co s tím?"
"Troufneš si mě odtáhnout?"
"Klidně, ale bez oleje, co když se tomu ještě něco stane?"
Marek chvilku přemýšlí a pak začne sundávat sedlo Pod ním je taková ta pidi sada na opravy, náhradní žárovky a lékárnička. Ze sady vyndá skládací šroubovák.
"Když rozpojíme řetěz, převodovka se nebude točit ale brzdy jsou u kol. Budou brzdit normálně."
Pochopila jsem to.
Chvilku tlačíme nepojízdnou mašinu dopředu a pak zase zpátky. Nakonec Marek najde spojku na řetězu. Vydloubne pojistku a vyndá článek řetězu. Kousek popojede a vytáhne rozpojený řetěz z útrob převodovky.
"Budou nás milovat. Dostat to tam zpátky bude horor."
"Neboj, je tam kryt."
Z balíčku na opravy vyndá centimetr tlusté lano. Je přes čtyři metry dlouhé. Čtyřkolky otočíme nazpět a Marek upevní karabinky lana na tažná oka.
Nastartuji a pomaličku se rozjedu. Počkám až se lano napne a pak pomalu zrychlím. Jedeme dvacet, víc si netroufnu. Kouknu do zrcátka. Marek jede na parkovačky, aby mě neoslňoval. Vypadá to dobře.
Bez problémů se dostáváme k pensionu. Mládenci odvedle nám pomáhají naložit čtyřkolku na vozejk. Konečně vyjíždíme z náměstíčka na hlavní silnici.
Na křižovatce Marek odbočí vlevo a pak na vrcholu stoupání zastaví. Dostávám nádherný políbení. Když se konečně pouštíme, otočí se ke mně.
"Dneska už žádný šukání..."
Pousměji se. Je přesně tam, kde jsem ho chtěla mít....
Pokračování příště.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek
Původní stavy anket a stav přístupů, ke dni 27.12.2019 v xlsx