Naši hosté nám dávají zabrat. Dívají se kolem nás a všechno zkoumavě prohlížejí. Je to zvláštní. Někdy se pozastaví nad něčím, co mi připadá naprosto normální a zase přejdou bez povšimnutí tam, kde se mi to zdá zvláštní a nápadité.
Nejen, že se jdou podívat, co je nového na place a jaká jsou nová čísla, ale zajímá je všechno okolo.
Bedřich jim všechno ukazuje a vyměňují si poznatky. Jen koukám, co se tu všechno skrývá. Zařízení, o kterých jsem nikdy neměla ani ponětí, že mohou existovat. Nejen průmyslová televize s tím, že je všude vidět, ale hlásiče, které hlídají okolí domu. Je to taková malá pevnost.
Nezdá se to, ale jen taková maličkost. Pokud bude chtít odjet nějaký návštěvník nebo někdo z personálu a ochranka mu v tom bude chtít zabránit, není to pro ně žádný problém. Trny, které musí znemožnit výjezd vozidla z garáží a nebo z parkoviště klientů, jsou ovládány protizávažím. Spolehlivě probodnou jakoukoliv pneumatiku. Nedovedu si představit, že bych si na nějaký měla stoupnout. Jsou naštěstí jen u výjezdu z parkovišť, kde nemá pěšky nikdo co dělat.
Jen tak mimochodem, všechno je uděláno tak, že i kdyby někdo způsobil výpadek proudu, polovina zařízení bude stále funkční. Kamerový systém je zálohován na tři hodiny provozu bez proudu.
Dokonce i ty dveře, tedy vchodové otočné, nejsou samoúčelné. Nikdo je nedokáže rychle proběhnout a navíc se dají z několika míst zablokovat. Okolí dveří je sice prosklené, ale teď se dozvídám, že je v nich a okolních průhledných tabulích neprůstřelné sklo.
Pokud tam někdo vystřelí z pistole, pravděpodobně spáchá sebevraždu nebo se vážně zraní. Kulka totiž neproletí ven. Odrazí se dovnitř a bude mít štěstí, když ho trefí jen tak lehce.
V Mnichově nějaký blázen chtěl utéct s tržbou a došel jen do těch dveří. Tam do ochranka zablokovala. Chtěl se prostřílet ven na ulici. Jednou vystřelil. Kulka se správně zdeformovala a stala se z ní střela dum dum. Proletěla mu hrudníkem. Bylo to jak na jatkách. Kusy ledvin a jater potom ještě celý den smývali z bočního pancéřového skla. Asi se divil blázen, že za ním nikdo neběží.
Hrůza, jak jsou někteří lidé naivní. Myslí si, že se mocní tohohle světa se nechají okrást bez problémů jen tak. Pokud se to někomu povede, stejně má smůlu. Většinou se na něj po čase dostanou.
Buď ho prásknou nějací kamarádi a nebo ho vypátrá nějaká specializovaná agentura. Tihle lidé totiž nikdy nespoléhají na pomoc policie. To je jen iluze, že po nich bude pátrat jen policie.
Jen totální magor si může myslet, že se ztratí ve světě. Dokážou ho stejně najít a podat si ho. Většinou je to věc prestiže a tvrdohlavosti. Tyhle lidi nikdy takováhle ztráta nemůže rozházet a nikdy nezapomínají. I kdyby to trvalo celá léta, stejně ho dostanou.
Tohle není nějaká anonymní banka nebo spořitelna. Tyhle peníze patří někomu a ten si je nedá vzít. Už jen proto, aby se to neopakovalo. Třebas ho to stojí víc, než ten dotyčný ukradl, ale stejně ho dostanou.
Aha, už jsem zase někde jinde, než jsem chtěla. Jak je to možné? Myšlenky se větví a občas se mě to vymkne z rukou. Ale alespoň jste se dozvěděli něco o bezpečnostních opatřeních. Vždycky o něčem začnu a potom píšu o něčem úplně jiném.
Tak tedy procházíme celý domeček. Nakonec končíme v suterénních místnostech. Koukají se na předváděcí místnost jako na něco úplně nového. Potom ale uznávají, že boom, který je u nás v Česku teď, asi Německo nikdy nezažilo. Přiznávají, že dobrá polovina celého personálu v Německu je buď z Rumunska nebo z Ruska a pobaltských republik. Je to pro ně výhodné. Svým způsobem jim to věřím. Ty holky jsou tam zaplacený asi úplně jinak než Němky. Pokud na toto téma zabrousíme, říká:
" Byl bych blázen, kdybych jim platil víc, než chtějí. Pokud se to holce nelíbí, venku stojí stejně pěknejch dalších deset. Jedna odpoledne odejde a večer mám nával na to volný místo."
Síla, sama jsem to zažila v Hamburku. Vím, že nadpoloviční většina holek je tam doopravdy z Ruska.
Dostáváme se na naše technické vybavení. To je něco. Teď už s námi debatuje i Martin. Chtějí vědět, odkud se to k nám dostává. Co všechno máme a jak často to používáme. Jsou to otázky na tělo a je vidět, že se doopravdy vyznají. Ceny je ani tak nezajímají, ale jak dlouho to vydrží, poruchovost zařízení, zajištění servisu. Mám pocit, že jsem někde ve fabrice, kde se něco vyrábí. Dorazí mě tedy otázka, jak dlouho v tomhle vibrátoru vydrží baterie? Kolik nabití snesou a kdy je nutné je vyměnit? To jsem skoro na myši.
Na druhou stranu je musím chápat, že se zajímají naprosto o všechno. Vracíme se do místnosti se sedlem. Chtějí si to prohlédnout zblízka. Tady tohle jsem naprosto nečekala. Všechno prolejzají a jsou tím naprosto uchváceni. Nedávám to na sobě znát, ale přeci jen když to sedlo vidím, tak se mi vracejí vzpomínky na minulé měsíce, když jsem na tohle místo nastupovala.
Jó, to už je dávno. Rozhodně jsem si tenkrát nepředstavovala, že tu budu jednou provádět jedny z největších šéfů německého pornoprůmyslu.
Pokračujeme dál do vrchního patra a dostáváme se na naše kadeřnice. Chlapi jsou překvapeni vybavením a je jim divné, že tu je i na tohle personál. Jen kroutí hlavou nad šatnou a veškerou přípravou,která se tady tomu u nás věnuje. Nevyjadřují se sice nijak, ale z jejich pohledů a řeči mám pocit, že u nich je jen normální šatna a tím to končí. Faktem je, že u nás se tomu věnuje maximální péče.
Ten mladší se ke mně otáčí a povídá:
" Nevěřil jsem tomu, ale všude po Evropě se říká, že Češky jsou nejhezčí v celé Evropě. Teď tomu věřím a co víc, vím, jak to dělají."
Neutrálně se usměji, ale v duchu mě to blaží. Přeci jen je ta moje dušička pochválená.
Prolejzají všechno. Nic jim neujde. Dokonce i na záchod pro personál strčí hlavu. Vím, co to znamená. Ne nadarmo se říká, že kulturu národa poznáš podle záchodů. Ale v tomhle bodě se doopravdy nemáme za co stydět. Všechny kabinky a sprchy se jen blyští. Musím uznat, že nikdy a nikde jsem neviděla tak zařízené záchody a sprchy. U nás není rozdíl mezi hostem a personálem. Všude je stejné zařízení a všude je stejně čisto. Teď jsem si tomu už přivykla, ale ze začátku mě tahle věc fascinovala a uváděla v úžas. Nejen že je tu čisto, ale to, že je tu pořád čisto. To je rozdíl !!
Dostáváme se nahoru do podkroví, do velínu ostrahy. To je zase rána pro mě. Tady jsem nikdy nebyla, tak jen čumím. Je tu snad padesát obrazovek od průmyslové televize, pokud se tomu ještě u nás dá tak říkat. Některé jsou zhasnuté a občas naskakují. Vždycky bliknou a naskočí. Po chvilce zase zhasne. Teprve za chvilku mi to dojde. V té místnosti je také čidlo, které snímá pohyb. Kamera jede pořád, ale obrazovka naskočí v tom momentě, když do místnosti někdo přijde. Je to pro obsluhu ulehčení práce. Nemusí sledovat místnosti, kde nikdo není, ale pokud tam někdo vkročí, automaticky naskočí a tím upozorní ostrahu, že se něco děje.
Mládenci skutečně nemají ani chvilku volnou. Kamerový systém je i na sloupech pro vlajky a je to neuvěřitelné, dokonce i na okolních domech. Nikdy jsem si to neuvědomila, ale i ta kamera na místních dvou křižovatkách patří k nám.
Dokázat někomu, že vyvolal rvačku s personálem nebo s ostrahou je věc doopravdy banální. Divím se, že se o to ještě někdo pokouší. Nestává se to u nás, ale v Plzni tyhle případy mají dost často.
Většinou stačí vzít jen kazetu nebo CD, na kterém je to všechno zaznamenané a je po žalobě a ostatních nepříjemnostech. Stačí potom jen podepsané prohlášení od klienta, že se omlouvá a věc je skončena. Většinou se tak stane, ale pokud je arogantní a neurvalý, naše advokátní kancelář ho zažaluje a požaduje omluvu.
Nikdy nechtějí peníze, jen tu omluvu. Je to rána pro některý nafoukance, že se mají písemně omluvit. Ale co, můžou si za to sami.
Vedle mě bliká vysílačka a slyším mládence, jak se domlouvají na dálnici, kdo pro koho pojede. Pokud si stačím všimnout, na té druhé vysílačce, která mlčí, je naladěný devátý kanál. Teprve za chvilku mi to dojde. To je přeci tísňová amatérská frekvence, co používá brácha. Vždycky říkal, že na tomhle kanále je zakázáno se vybavovat a je použitelná jen pro tísňové volání.
Ukážu na vysílačku a ptám se Bedřicha:
" Volá vám někdo na tomhle?"
" Ty víš, k čemu to slouží?"
" Jasně, amatérská frekvence, tísňový kanál."
" Dobrý, nezdáš se. Někdo občas zavolá. Většinou dopravní nehody. Ale dneska to už moc lidi nepoužívají. Skoro každý má mobil. Tak před třemi roky, to bylo něco. Taky třikrát za den. Monitoruje to policie, ale jak říkám, už se toho tam moc neděje. Spíš občas zavolá někdo z mládenců, co jezdí s kamionem, že má poruchu na dálnici. Ale je to jen sporadicky. Možná jen jednou za týden. Ale stejně. Nikdo z nás si tu vysílačku nedovolí vypnout. Co kdyby se něco stalo a tohle byla jediná možnost, jak se dovolat pomoci? Žádný z nás by si to potom nevzal na svědomí.
Rozhlížím se po potemnělé místnosti. Je tu celkem pět lidí. Jeden z mládenců komunikuje s taxikářema a další bedlivě sledují dění po domě a venku. Chvilku se dívám a potom zaostřím na dvě obrazovky. No nazdar, i u ředitele a vedle u sekretářky je kamera. To jsem si nikdy nepředstavovala.
Ať si každý myslí co chce, ale teď je mi doopravdy jasné, že jsou tam ty kamery pro naše bezpečí a ne na nějakou šmírárnu a nebo něco podobného.
Tak po půlhodinovém debatování o supermoderních kamerách, co dokáží snímat skoro v naprosté tmě, se debata pomaličku dostává na provoz podniku. Procházíme po chodbách a nakonec končíme dole, kde běží normální program. Zdá se, že je nic nedokáže vyvést z rovnováhy. Sednou si opodál k baru a sledují normální čísla.
Konečně Eliška s Emilem můžou sice s hodinovým zpožděním, ale přeci jen nastoupit. Nemůžu za to, že se to tak protáhlo. Nedá se nic dělat, všechno se musí podřídit téhle návštěvě.
Sedáme si ke stolečku, který je rezervován pro nás. Je na nejlepším místě. Abych řekla pravdu, na tomhle místě jsem nikdy neseděla a ani jsem si to nepředstavovala, že tu budu jako host. Bleskové přinesení pití a jdeme na to.
V sále se zhasíná a Eliška s Emilem začínají.
Kluk je doopravdy nádhernej. Suprovej černoch. Tělo se mu jen leskne. Svaly na zádech se mu napínají. Postaví se k nám zády a zatne ruce v pěst. Potom se rozkročí a všichni vidíme,jak se na něm košile trhá. Praskne mu na zádech napříč. Nevím, jak to dokázal, ale účinek je naprosto dokonalej. Protáhne se a jeho svaly se neuvěřitelně napnou. Má je na rukou jako bochánky. Eliška si ho hýčká a svléká si ho. Pomaličku a nádherně procítěně. Jsou to oba borci. Když se na ně dívám, tak to, že na sobě nic nemají, mi připadá naprosto normální. Vnímám to zcela přirozeně. Eliška je skoro ihned nahá a Emil k tomu už nemá nijak daleko. Teď vynikají ty jeho přednosti.
Má ho přesně podle mýho gusta. Tak něco kolem těch pětadvaceti dlouhýho, možná víc a tlustej jak kolík. Když si na něj holka sedne, musí mít pocit,že se jí tam už nic jinýho nevejde.
Já když mám pocit, že mi tam jen tak kloktá a nemám ji celou vyplněnou, je to na nic. Musím ji mít prostě plnou a to doopravdy a ne nějakou náhražkou. Klidně snesu nějaký vibrátor normálně v pochvičce přes den nebo jen na rozdráždění, ale když se jde na věc, musí to být pravé a pořádné. Existují sice různé náhrady a prodloužení, ale co vím, je to docela trapas, když to potom třeba v holce zůstane.
Je to taky jedna z věcí, proč je v domečku po celou dobu provozu naše doktorka. Taky se stalo asi dvakrát, že si klient dopomohl k slušnému srdečnímu záchvatu. Mladíci a klienti středního věku to naše laškování snáší docela normálně, ale někdy přijede třebas místnímu obchodníku vzácná návštěva. Chce ji pořádně pobavit a v kombinaci správných léků, alkoholu a nakonec i vzrušení se dějí nepředvídatelné věci. Vznikají složité zdravotní problémy a kolapsy.
Naštěstí to dopadlo zatím vždycky dobře. Po prvním případu, který se tu stal, je zdravotní personál určitě na místě. Nemůžeme si přeci dovolit, aby tu někdo totálně zkolaboval.
Ještě když jsem byla docela na začátku dole na place a chodila normálně s klienty, měla jsem pocit, někdy skoro jistotu, že se někteří přišli vybít a zároveň nabrat svoji další životní sílu.
Ale na druhou stranu si zase v mnoha případech přišli dokázat, že to ještě dovedou a nebo spíš se nechat příjemně pohýčkat.
Když je to někdo, kdo si s prominutím doma jen zašoustá v normální poloze jednou za týden a jeho manželka se s ním o ničem jiném nechce bavit a odmítá na tohle téma i jen komunikovat, je určitě správné, že se sem k nám dojde povyrazit. Je to neuvěřitelné množství klientů, co sem vlastně kvůli tomuhle problému přijdou. Někdo si to vyřeší doma na záchodě, jiný najde odvahu a přijde sem k nám.
Ti, kdo skončí doma na tom záchodě, mají jediný plus. Nemohou srovnávat. Pokud se člověk dokáže rozhodnout a navštíví náš domeček, většinou si naše kočka na něm dá záležet. Je potom skoro pravidlem, že se sexem doma je docela slušně roztrpčen.
Nevěřím, že jsou jejich ženy frigidní, i když jejich procento není zanedbatelné, ale v tomhle případě je asi chyba na obou stranách. Vždyť to dělají oba a určitě se mají rádi, jinak by spolu nemohli žít, případně mít i děti. Proč si ztrpčovat život ještě něčím dalším. Vždyť mít někoho rád, odevzdat se mu a někdy udělat i to, co nechci, je někdy větší důkaz lásky nežli cokoliv jiného.
Když to dovedu do důsledku, jsem potom vlastně sobec, když neústupně trvám na tom svém názoru.
Vždyť je to tak krásné, když klečíte nad partnerem a vnímáte tu jeho sílu v sobě. Cítíte, jak si s ním dokáže ve vás pohrávat. Nádherně vás umí tím pohybem vyrajcovat a uspokojit tak jako nikdy dřív. Pokud na něm začnete jezdit a děláte to z citem, potom uvidíte určitě na jeho tváři, jak se mu to líbí. A pokud se dokážete ve správnou chvíli sevřít a podržet mu ho tak, že to s ním cukne, uvidíte co to s vámi udělá. Vaše sebevědomí se neuvěřitelným způsobem pozdvihne a budete vědět, že nejen umíte něco navíc, ale víte jak na něj, prostě víte jak mu to udělat líp než před tím.
A pokud se jednou odvážete natolik, že si ho dokážete vzít do pusinky a jen ho tam chviličku podržet, uvidíte, co to s vaším chlapem udělá. Stačí mu ho jenom přejet po špičce žaludu jazykem a je váš. Klidně mu vjeďte špičkou jazyka do dírky. Uvidíte tu reakci.
Byla by jste blázen, když se dostanete do téhle situace, aby jste ji nevyužila. Garantuji Vám, že se tohohle dráždění a laskání bude dožadovat pořád.
Chce to jen vědět co se mu líbí a co ne. Většinou se sebou chlap nechá dělat všechno, co chcete, jen ho to nesmí moc bolet. To se ale na jeho reakci dá velice jasně poznat.
Žádný prostředek není zakázán. Nikdy nevíte, s kým se potká vaše drahá polovička a co si na ni kdo vymyslí.
Musíte se o něj starat a hýčkat si ho co nejvíc. Věřte mi, vím co říkám. Někdy je to ale i obráceně. Znám případ, kdy jeden můj známý v podstatě svoji ženu znásilnil, aby mu byla po vůli a vykouřila mu ho. Po půl roce jsem s ní mluvila a musím uznat, že mě překvapila. Tak se jí to zalíbilo, že si ho dneska nejdřív musí vykouřit a teprve potom spolu normálně šukají.
On je z ní docela hotový a skoro jí nestačí. Na druhou stranu ona má radost, že potom vydrží daleko víc než předtím.
Chodil jí dřív za kočkou z účtárny. Dneska upaluje domů a udělá všechno, co ji na očích vidí. Neříkám, že je to pravidlo a aby jste tenhle postup použili, ale i tohle se stává.
Krása a chytrost není všechno. Když to kočka v posteli doopravdy umí, teprve potom je to ono. Někdy se musíme trošku do toho nutit, ale když potom vidíte výsledek, co to s nim udělá, nemá to chybu.
Máte všechno, co chcete a ještě dobrý pocit navíc.
Jsme to potvory, co?
Teď mě většina mužské populace trochu nenávidí, ale řekněte, nemám pravdu? Pánové, vzpomeňte si. Pokud to u vás nefunguje tak, jak má a nebo by mělo. Možná že by někdy stačilo promluvit si o tom. Nebo někdy ve správnou chvíli podaná sklenička alkoholu dělá taky divy. V nejhorším pomůže návštěva poradny. Ale komu není rady, tomu není pomoci, jak se říká. Dost, nebo nám spadne návštěvnost a co budeme potom dělat?
Cha cha, už zase. Když budu pokračovat takhle, tak z tý jedný povídky budou tři, už jsem zase zpátky ...jako kolík.
Neuvěřitelně se mu leskne. Černá kůžička na žaludu je nádherně napnutá a vidíme, jak mu normálně svítí. Eliška si s ním chvilku hraje. Stahuje mu předkožku zpátky a zase mu ji povoluje. Bimbá si s ním do strany a jemně si s ním pohrává. Emil drží a ani se nehne.
Kočka si s ním dělá, co chce. Sedne si nad něj a dráždí se o jeho vyšpulený rty. Sedí nad ním a jemně si dráždí lapličky, vyloženě si užívá. Možnost mít takovýho parádního kluka nemá každá holka. Je na ní vidět, že si to s ním rozdává s chutí a těšila se na něj.
Krásný páreček. Bez urážky. Stejně by bylo zajímavé, jak by jejich potomci vypadali. Eliška je typ nádherný malý krásný kočky s asijskými rysy a překrásně mandlovýma očima. Její partner je naprostý protiklad. Totálně černá Afrika. Chlap jako hrom. Naprosto suveréni černoch, který ví, že ho má jako hrom a nemusí si nic dokazovat. Běloskvoucí zuby a široký úsměv ještě dokresluje jeho původ.
Nikdo by nevěřil, že se narodil v Praze na Vinohradech. Matka příroda si někdy dokáže namixovat doopravdy správný geny.
Eliška se otáčí a mazlí se s ním. Bere si ho do pusinky a zase ho pouští ven. Bouchá se s ním do tváře a vždycky mu ho chviličku honí. Emil drží a ani to s ním nehne. Naši hosté se na tohle představení dívají naprosto nezúčastněně a zatím na něm není nic nenormálního. Jejich číslo jsem sice neviděla, ale když Martin řekne, že to stojí za to, tak jsem zvědavá, co se z toho nakonec vyklube. Eliška si ho zase vezme do pusy a jezdí mu jazykem po žaludu.
Najednou se zastaví a strne. Emil zatne prsty u nohou a dívám se, že sevřel Elišce svoji tlapou zadeček. Eliška jej začne zase dráždit na špičce žaludu u dírky svoji špičkou jazyka. Ještě chviličku jej dráždí a pojednou úplně strne.
Emil lehce vystříkne. Jen málo. Je vidět, že se mu semeno dostalo na povrch žaludu. Chvilku se zase nic neděje. Eliška jej několikrát polechtá špičkou jazyka znovu a zase strne. Emil znovu vystříkne několik kapek. Žalud se mu napíná a chvěje. Cuká se Elišce v ruce a stéká po něm ta trocha semene, co vyronil. Znovu se mu přisaje na dírku. Je to jen moment a Emil znovu nepatrně vystříkne. Ta holka ho dráždí přesně jen do okamžiku, kdy mu začíná stříkat z dírky, vlastně ještě než vystříkne a potom ihned přestane a ucukne hlavou. Emil se vždycky jen nepatrně udělá, ale dokáže to potlačit. Orgasmus ho vždycky dostane, ale dokáže to překonat. Snad po dvaceti vteřinách ho ta kočka dráždí.
Nechá ho v klidu a potom přesně v danou chvíli se mu přisaje na dírku a ihned ucukne. Vždycky potom se mu zacuká a vyroní trošku semene. Kluk sebou škube a je jako v křeči. Celý jeho tělo se chce tý zadržovaný dávky zbavit, ale nepovolí a nedovolí tomu svýmu údu, aby stříkal. Eliška to zvládá perfektně.
Teď to vypadá, že se neudrží. Žalud a celý obrovský úd se škubou jak v křeči. Semeno se mu z něj jen hrne. Ale nakonec to v sobě udržel.
Neuvěřitelný, úd má nalitý krví a mocně se mu chvěje. Vidíme na něm naprosto jasně naběhlé žíly. Žalud má nádhernej, je obrovskej a semeno mu po něm stéká dolů. Není ho zrovna málo a jak se zdá, nemíní s tím přestat.
Všichni na ně vyvaleně čumíme. Teprve teď nám to dojde. Holka ho dráždí a on se po několika vteřinách přivádí do orgasmu, ale dokáže ho potlačit a tak nestříká nekontrolovatelně, ale jen si jaksi ucmrndne a zase se musí uklidnit. Je na něm vidět, že je naprosto hotovej. Vždycky na chvilku strne a je jako v křeči. Věřím, že kdyby ho Eliška pohladila jazýčkem jednou navíc, vystříknul by a udělal se úplně.
Musí to být šíleně vyčerpávající a musí se určitě dokázat neuvěřitelně soustředit. Naši hosté sedí a ani nedutají. Koukají na ně a ani se nehnou.
Dámě, která sedí proti nám, upadl popel z cigarety. Úplně fascinovaně zírá na dvojici.
Eliška jej drží za jeho tlustý úd rukou a je na ní vidět, co ji to dá práce, udržet se a nepohnout mu s ním. Vždycky když mu z něj vyroní několik kapek, tak se mu zachvěje a zacuká sebou.
Jiří mi kdysi vyprávěl, že to je strašlivě náročné na sebekázeň. Nedokáže to jen tak někdo. Prý si to troufnul jednou nebo dvakrát zkusmo doma sám, ale ve dvou nevěří, že by to dokázal. Tady před námi je teď živoucí důkaz, že to jde.
Eliška s Emilem jedou okolo už asi třetí otočku. Celý sál je zticha a všichni fascinovaně civí na to, jak mu z něj po chvilce vystříkne vždycky pár kapek.
Návštěva jen kroutí hlavou a pokukují na sebe. Potom se ke mně nakloní:
" Tedy madam, tohle se doopravdy jen tak nevidí"
Díváme se na ně a uvědomuji si, že Eliška má celou ruku přes zápěstí a potom celý jeho úd naprosto mokrý. Musí to být šílená dávka, co ze sebe během těch možná dvou minut dostal.
Najednou se Eliška pohne, stačí jen několik pohybů rukou a Emil stříká. Není na něm vidět, že by si před tím nějak ucmrndával.
Stříká jako správný hřebec a vůbec se mu nedivím, že při tom správně zařve a vyhekne. Takováhle dávka.
Jsou to oba rošťáci. Nedělají si s ničím žádné starosti. Eliška si ho nechá chvilku uklidnit a potom si na jeho mokrý úd vleze. Nabodne se až na konec. Jak se do ní může vejít? Neuvěřitelné, je v ní skoro celý a holka po něm jezdí jako divá. Šuká ho jak pominutá. Jejich těla se jen lesknou a krásně jim to mlaská. Emil si ji otočí a bere ji zezadu. Teď je vidět, že se naprosto uvolnil a nic ho netíží. Chce se předvést a po několika malých zdrženích a uklidněních se připraví na to, že se udělá.
Zastaví se na chviličku a potom Elišku šuká s takovou silou, že mám starost, aby to nepřehnal a neublížil ji. Ještě několik přírazů a krásný proud hustého semene se jí snáší na záda. Vystříkl tak daleko, že ho má chudák holka polovinu na vlasech. Zbytek je na zádech a zadečku.
Chvilka uklidnění a odcházejí. Oba nám zamávají a usmějí se. Jsou přesně ta sorta, co se dokážou předvést a nemají potom ani na moment pocit studu. Doopravdy jsou to exhibicionisté na slovo vzatí. Copak se tohle dá dělat normálně?
Tohle je už nenormální. Musím ale uznat, že to co předvedli, je nádherná podívaná a jen tak někdo to nedokáže.
Pokusím se tohle uhrát na Jiřího. Jsem zvědavá, jestli to vydrží. Člověk se pořád učí. Většinou má navrch on, tak proč ho trochu neskřípnout. Má se na co těšit, až přijede.
Naši přátelé souhlasně pokyvují hlavou a jsem skoro přesvědčena, že Eliška s Emilem budou mít nabídku na hostování.
Vím z Eliščina vyprávění, že to co dělají, se nedá provozovat každý den. Musí být přestávka minimálně jeden den mezi každou produkcí. U nás jdou každou středu a sobotu. Nevím, jak to tedy budou stíhat, jestli to vezmou.
Zvedáme se od stolečku a jdeme si sednout k baru. Naši hosté jsou, mírně řečeno, podle jejich reakce doopravdy překvapeni. Dáváme si ještě jednu rundu a po zodpovězení několika pracovních dotazů je tu otázka, na kterou čekám od začátku večera.
" Jak to tedy vypadá s Vámi?"
Pokrčím rameny. " Nestíháme, nezlobte se, ale nemůžeme to přijmout."
Lehce se usměje. " Bojíte se, že se nebudete moct vrátit?"
Jako by mi četl myšlenky. Jen kývnu souhlasně hlavou. Nemá cenu se vymlouvat.
" Pokud si to rozmyslíte, dejte mi vědět. Podmínky, které Vám nabízím, jinde nedostanete."
" To je nám jasné. Pokud se rozhodneme jít pryč, půjdeme k Vám. To Vám mohu naprosto jistě slíbit."
" Dobrá, jste naprostá jednička v celém Česku, nejen jako dvojice, ale celá sestava a program. Musím uznat, že to, co se vidí u Vás, není nikde v bývalé socialistické Evropě. Snad jen tři kluby ve Francii a dva, možná tři v Německu by se k tomu daly přirovnat. Jenže jak víte. V Německu je to trochu jiný, tvrdší, ale stejně. Nemáte se za co stydět."
Přichází ředitel. Dává se do rozhovoru s hosty a bere si je nahoru k sobě. Sedíme s Martinem v předpokoji u sekretářky. Chudák holka, ještě nás nezná. Je tu chvilku a neví, kam nás zařadit. Možná ví, kam zašoupnout Martina, ale u mě je totálně zmatená. Sem nahoru přijdu velice málo. S Jiřím jsem na place skoro třikrát týdně. Zase ale dole. Jiří i Martin chodí na porady, ale já ani Eva ne. Tak neví, jestli jsme normální holky, nebo návštěva z Prahy, kontrola, nebo co vůbec jsme.
Jsem ráda, že mám ten nepříjemný rozhovor za sebou. Pokusila jsem to uhrát do autu, ale nevím, jestli jsem udělala dobře. Každopádně odtud nemohu odejít a tím je to dáno. Možná by se dalo občas hostovat, ale nastálo to nepřichází v úvahu.
Ředitel vychází ven a pokyvuje hlavou. Otáčí se a ještě jim na něco odpovídá. Volá si mě pohybem ruky blíž a potom povídá:
" Chtějí vidět sedlo od tebe. Je nějaký problém?"
Jen to ve mě hrkne " No není, ale naposled jsem ta byla před třemi nebo čtyřmi měsíci"
" Takže není. Běž se připravit, trochu je zdržím."
Kuřba, Martin stojí naštěstí vedle mě.
" To ti udělal schválně!"
" Sotva, to spíš ten druhý, ten vypadal, že po mě jede."
" Vyjde to nastejno, jdeme."
Klušeme dolů o patro níž. Martin žene fofrem obsluhu uklidit všechno kolem a kontroluje, jestli je všechno v pořádku. Proboha, co se všechno dneska nestane? Noc už pokročila, je po druhé ráno. Moc se mi do toho nechce, ale nedá se nic dělat. Jsem tu od toho a musím se podřídit. Vždyť je to moje práce, tak co.
Martin stojí ve dveřích a všechno skutečně sám osobně kontroluje. Přichází Pepa:
" Nechcete s něčím pomoct?"
" Dik, Pepo, ale tohle je moje záležitost."
Usměji se na něj a vystrčím jej ze šatny. Fofrem se svléct a potom pomalu rozcvičit. Vím z dřívějška, jak je to problematické přinutit se k něčemu, co nevím, jak vypadá. Dřív jsem tohle číslo dělala ráda a bylo moje nejmilejší. Dneska ale po čtyřech měsících vím, že se všechno změnilo. Všechno je tu trochu jinak.
Mám štěstí, že jsem viděla, jak to vypadá z druhé strany.
Martin se mě ještě ptá:
" Chceš to celý ?"
" Cože, jak celý ?"
" No kompletní, i s finále?"
" To myslíš i to?"
" Jo, dokážeme na týhle mašině, že do tebe i vystříkne."
Chvilku na něj tupě zírám. Pak mi to dojde.
" To snad ne." Ale když si uvědomím, kdo se jde na mě podívat, jen kývnu. Ještě se ke mě nakloní a řekne:
" Hodně nebo málo?"
To už jsem totálně hotová.
" To už je stejně jedno. Hodně, ať si užiju."
" Neboj, je to speciální roztok, nemůže se ti nic stát. Osobně jsem to kontroloval. Nemohl bych si nějaké riziko vzít na svědomí. Zvlášť u tebe ne."
Vděčně se na něj zavěsím. Pusa na tvář je jen malá pozornost, kterou mu můžu splatit za pomoc, kterou od něj dostávám.
Stoupne si ven na chodbu a čekáme na naše návštěvníky. Musím si chviličku sama se sebou hrát. Je nebezpečí, že to nepůjde, když budu úplně suchá. Ale z vlastní zkušenosti vím, že to zase nebude takový problém.
" Už jdou," suše konstatuje. " Dobrý, seš v pořádku?"
" Jasně, co si myslíš."
" Chceš šátek?"
" Je to sklo průhledný?"
" Až na děkování, normálně má mléčnou barvu."
" Dobrý, jdu bez něj."
" Ukaž jim !", stiskne mi rameno a jdu k sedlu.
Vizuálně se nic nezměnilo. Snad jen to, že nestudí a má nádhernou, sametovou černou barvu. Posadím se a zacvaknu si sama pouta na nohou. S těmi na rukou mi pomůže Martin a potom vypadne.
Jen dosednu a ucítím ho na své lapličce, všechno se rázem změní. Pryč jsou starosti a strasti. Jiřího sestra a problémy s návštěvou. Všechno rázem ztratí punc velikosti a zůstává jen ten bezvadný pocit plnosti, když ten nádherný úd do mě začíná vnikat.
Jen se na něm usadím a ani se nehnu. Začíná si mě sám šukat. Pomaličku do mě vjíždí. Jeho koneček se ve mně kroutí jak hádek. Projíždí mi celou pičku a nevynechává ani kousíček místa. Všude šmejdí, potvora jeden. Vyjede ven a jezdí jen po kraji a lapličkách.
Jen se pozdvihnu, ztvrdne. Stane se z něj krásně tuhý úd. Jezdím po něm nahoru a dolů. Cítím, jak se po neznatelných kousíčkách vysunuje nahoru. Vždycky se mi jemně dotkne na konci a když se navléknu kousek dál, zase se posune dovnitř. Doopravdy, vyloženě předvídá, co budu dělat. Kloužu se na něm a cítím ho až na konci. Jen se zastavím a čekám, co bude dělat.
Stane se z něj kus mužského těla. Kdybych nevěděla, že je to kus umělé hmoty, věřila bych, že mám v sobě chlapa. Tuhost a pohyby jsou jako opravdové. Nezanedbatelná není ani jeho teplota. Chlap ho má vždycky chladnějšího než je vnitřek pochvičky. Alespoň zpočátku. Je to sice jen nepatrný rozdíl teploty, ale ženská ho vnímá. Tak přesně tenhle rozdíl teplot si udržuje tenhle nádherný umělý úd.
Napomáhá to dokonalé stimulaci a nádherně dokonale kopíruje práci chlapa. Chvilku šuká jemňounce a pomalu, potom se rozdivočí a je jako malý býček. Po chviličce zklidnění je z něj zase samec, který ví, co chce. Pokud je ženská schopná tohle všechno vnímat, musí ji tahle mašinka maximálně uspokojovat.
Na to, abych si ho zastavila, stačí se jen přizvednout a jemně se nabodnout. Okamžitě se zastaví a nechá veškerou iniciativu na mě. Jezdím na něm dopředu i dozadu a přesně se podvoluje mým pohybům.
Cítím, jak se mi klepou kozičky a když se na ně podívám, musím uznat, že mi bradavky stojí jak dvě švestičky. Jezdím po něm pořádnou dobu a teprve teď si uvědomím, že někde proti mě je kamera, která snímá můj obličej. Dívám se, ale nic nevidím. Je někde tutově v té stěně přede mnou. Nevadí, usměji se na ně a znovu do toho.
Zážitek je tak intenzivní, že je vůbec nevnímám a naprosto zapomínám, že se na mě dívají. Jsem teď tak rozdělaná a vyloženě připravená na to, že bych chtěla, aby do mě vystříknul.
Posadím se na něj a začnu se šukat jako šílenec. Jezdím po něm a cítím, jak se mi klepou kolena a ruce. Mám zavřené oči a přesně cítím, jak mě vyplňuje celou a stává se z něj naprosto nádherný kus mýho chlapa. Kozičky se mi jen klepou a pot mi teče po celém těle. Ještě několik přiražení a cítím ,jak se zachvěje. Nepatrně se smrští a potom začne stříkat. Nádhera, první dávka je jak prásknutí bičem do pochvičky. Pramínek dopadne na konec pochvičky a jeho intenzita a síla je několikrát silnější nežli normálně. Je to jako blesk. Trhnu sebou v poutech a vzepnu se proti údu, který do mě stříká jednu dávku za druhou. Krása, tedy ani v nejhezčím snu jsem si to takhle nepředstavovala. Ještě jednou do mě vystříkne a je to absolutní finále. Neudržím se a vyheknu naprosto nahlas. Vydám ze sebe skřek naprostého uvolnění a odevzdání. Jediné, co si teď uvědomuji, je to, že mě dostává orgasmus takovým způsobem jako ještě tady nikdy.
Chviličku o sobě nevím a moje všechny smysly jsou naprosto otupeny. Bezmocně se zhroutím na sedlo a zůstanu na chvilku bezmocně viset v poutech.. Ten nádherný úd je stále ve mě a pořád se jemně chvěje. Je to jako když se chlap doopravdy udělá. Ještě chvilku a pak pomaličku ze mě vyjíždí. Paráda, nádhera, nádhera!
Cítím, jak mi Martin rozepíná pouta na rukou. Celá se pořád chvěji a oči mám plné slzí. Tedy takhle se udělat dvakrát denně, tak mě odvezou. Vždyť je to o infarkt. Nedokážu se ani pořádně postavit. Z pochvičky mi to pořád odkapává a jsem plná.
Sklo se stává na chvilku průhledné a tak se tedy ukláním a velice rychle mizím vedle ve sprše.
Martin na mě čeká s jiným oblečením. Maruška mi pomáhá s úpravou. Samozřejmě všichni na mě čekají a musím se jim ukázat v tom nejlepším. Jsem vděčná Marušce za to, že mi sem vzala normální minisukni a punčochy.
Nemusím si brát na sebe ty kalhoty. Teď už by mě asi lapličky docela tlačily a bolelo by to. Nemůžeme je nechat čekat moc dlouho a tak se poslední úpravy dodělávají v poklusu.
Vycházím na chodbu. Všichni se otočí. Náš známý z Hamburku se svým společníkem ke mě přistoupí:
" Musím poděkovat za nejkrásnější zážitek v mém životě. To co jste nám předvedla, je něco tak krásného, že se na to nezapomíná. Dovolte, abych Vám za sebe i za kolegu poděkoval. Políbí mi ruku a jeho ochranka mu podává nádhernou kytici, kterou vzápětí od něj dostávám. Mini pukrdle a druhé políbení ruky od jeho kolegy.
Ještě několik obdivných slov a scházíme dolů do přízemí. Odkládám si nádhernou kytici u baru a pomaličku vycházíme ven na parkoviště. Neuvěřitelné, jsem poprvé v životě na parkovišti pro hosty. Podívám se kolem sebe. V každém rohu stojí temná postava a Pepíček ještě s jedním klukem z ostrahy stojí u závory. Parkoviště je skoro prázdné. Přijíždí dva velké naprosto stejné Mercedesy. Oba naši hosté usedají každý do jednoho. Loučíme se s nima a odcházíme zpátky dovnitř. Teprve když jsme uvnitř, všechno to ze mě spadne. Zhluboka si vydechnu. Ředitel mi vezme ruku do své a jemně ji políbí. Potom jenom potichu řekne, "děkuji". Nezúčastněným osobám to nic neříká, ale nás několik, co víme, o co se jedná, je jasné, že je to poklona větší než stotisícová prémie.Poděkuji také a rozcházíme se.
Spinkat, spinkat, potřebuji si odpočinout. Fofrem se svléknout. Džíny na sebe, tričko, sáčko a botičky. Jen matně a velice zběžně počítám hodiny, co jsem vzhůru. Dvacet sedm hodin, hrůza. Pospíchám, Pepíček na mě čeká na chodbě. Sedám si na zadní sedadlo Mercedesu a usínám ještě, než vyjedeme z Ústí.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek