Upozornění: Než začnete číst tuto povídku, tato a předchozí povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.



        Jako vždycky, dopoledne zařizuji spoustu věcí. Markus koupil pozemky na novou farmu. Do města se přicházejí nový lidé a občas je problém s dodávkami obilí. Konečně všichni jsme si zvykly, že tu skoro nikdo nežebrá, tedy z místních. Ty příchozí většinou přišli za prací, a kdo nechce pracovat, s tím má městská správa bezproblémový proces. Pokud ho najdou naši biřici na náměstí a nebo v blízkých uličkách žebrat, a nebo obcházet, s žebrotou domy, upozorní ho, že za jeden týden si musí najít práci, a nebo musí okamžitě zmizet z města. Pokud to neudělá, odvezou ho na jeden den úsilovného pochodu, od města, do pouště. Tam ho ponechají jeho osudu. Jestli tam zemře, nebo se vrátí zpět a začne makat, a nebo se to za týden zvopákne, je jen na něm. Vzhledem k tomu, že na práci na polích tu neustále chybí lidi, je tahle metoda opravdu účinná.
        Těsně před obědem přichází posel od Claudie. Jestli prý se může zastavit odpoledne na chvilku. Tohle se přeci nemůže odmítnout.
        Markus přijede asi až večer, takže hostitelkou musím být já. Konec konců, přijede za mnou a ne za ním.

        Je pozdě odpoledne, když se otvírají horní velká vrata. Claudie s obligátní eskortou vjíždí na dvůr. Mládenci jí pomáhají vystoupit. Jdu po schodech dolu. Viděli jsme se předevčírem, kdy jsem u ní byla na večeři. Muselo se stát něco opravdu závažného, když přijela. Doufám, že se něco nestalo s Aristarchusem. Je to nekorunovaný vládce tohohle města. Má největší vliv a je taky nesmírně bohatý. Celou městskou radu by si mohl strčit do kapsy, ale co já vím, je to jeden z nejpoctivějších lidí ve městě. Půlku města by si mohl koupit, bez problémů. Kdysi sem přišli jeho rodiče, když tu ještě žádné město nebylo. Jako prvorozený syn všechno zdědil a podle toho, co se povídá. Vždycky se dokázal s každým s nájezdníků dohodnout.
        Ale to už zacházím do detailů. Tak proč tedy Claudie přijela.

        „Mám problém. Můj syn, jinak mám ještě tři holky, ale to víš. Je ze všech mých dětí nejmladší. Bylo mu letos čtrnáct let. No co bych ti povídala. Prostě ho dozorce našel v kůlně, jak si ho honí.“
        No, to je přeci v tomhle věku normální. Doufám, že tam ten dozorce nevtrhnul.“
        „To víš, že ne. Naštěstí uskočil za káru, aby ho neviděl.“
        Tedy když si představím, že by mě to o mém dítěti, přišel říct někdo z našich kluků, tuhle novinu, asi by to se mnou taky zatřáslo.
        „Jen maličkost, Udělal se?“
        „No Abdul tam zůstal, aby tam případně někdo nešel, a tak ví, že to bylo až do konce.“
        „Tak vidíš, už je z něj chlap. Není už dítě., co víc chceš.“
        „To já vím, tohle všechno je v pořádku, ale chtěla bych tomuhle zamezit. Říkala jsem si, že bych zajela do Abadonu, na trh, koupit mu nějakou pěknou holku, aby mě to neprováděl někde v kůlně za senem.“
        „A co já s tím…“
        „Nejela by si se mnou do Abadonu na trh se mnou. Přeci jen jsi mladší a matka aby kupovala pro syna metresu, není asi, to nejlepší.“
        Musím se pousmát. Asi by to nebylo nejlepší. Takže pojedu na výlet do Abadonu.
        „ Kdy chceš jet?“
        „Co nejdřív. Někdy příští týden.“
        „Musím se domluvit s Markusem. Pořád někde poletuje.“
        „No já si to taky musím zařídit. Chiram proti tomu nebude nic mít, ale říct mu to musím. Taky spoustu věcí zařídit, nebudeme tu týden, možná ještě víc.“
        Zvláštní, poprvé se dozvídám křestní jméno největšího vládce tohohle města.
        „Co ta holčina, cos ji zachránila před uškrcením, před rokem?“ Ptá se Claudie.
        „Jo, ta pro Antonia. Myslím, že není spokojenější pár, než oni. On od příštího měsíce povýší. Dostane na starost novou farmu. Markus se rozhodl, že mu do toho nebude kecat, tedy pokud se nebude chtít poradit. Starej je na to už dost. No a ta výuka u paní LI, ta jí moc prospěla. Ale řeknu Ti, ty odřeniny na krku se hojily dobrý půl roku. Do dneska, to tam má, pořád znát.“
        „No jo, to bude první, návštěva u paní Li, co budu muset zařídit.“

        Naši mládenci nebudou mít radost, že musí do Abadonu. Posledně se tam málem poprali s místníma. Doufejme, že to projde bez problémů.

        Je večer. Markus se objevuje přesně, když je hotová večeře. Jak to jen dělá, že se objeví v pravý čas. Stačil se ještě umýt a sedí u stolu. Děvčata už donesla kuře s rýží. A vracejí se do kuchyně. Nesu salát a mísu držím oběma rukama. Samozřejmě mu to nedá a musí mě sáhnout mezi nohy, zvíře jedno. To by nebyl on, aby mě tohle neudělal. Postavím mísu a o si mě přitáhne na sebe.
        Posadím se mu tedy na klín a cítím, jak mu stojí. Přeci mě nebude šukat při jídle… Zažila jsem všechno, ale tohle určitě ne. Pomalu se snažím vykroutit. Kousek mi povolí, ale jen natolik, aby si mě mohl přitáhnout za vlasy k sobě znovu. Musím se trošku prohnout a nakonec končím obličejem těsně vedle jeho tváře. Zdvihne si pramen mých vlasů k nosu a přičichne.
        „Nádherně voníš..“
        Jasně, dala jsem si záležet. Za zkušenosti vím, že dnešní noc bude dlouhá a vypadat, co nejlépe je už povinnost. Jedině díky tomu, že si dávám záležet, mě nevyštípala žádná z holek, co nás obsluhují. Markus, by si mohl vybrat kteroukoliv z nich, zvlášť když já nemůžu, ale většinou to nedělá. Už dávno, vlastně nikdy, u nás nebyl žádný harém. Všechny tři děvčata mají většinou stálé partnery mezi klukama z ochranky a tak je to většinou s Markusem, jen nějaké vykouření, než šukání. Takhle to vyhovuje všem. Sice jsou to otrokyně se vším všudy, ale na povyražení s přáteli, když někteří přijdou, máme specielní pětici holek, která pomáhá v dolní kuchyni. Mají většinou taky svoje kluky mezi čeledí.
        Ti mládenci se vlastně mají. Všechny holky dostaly orientální, pořádnou průpravu u paní Li. Sama jsem byla přítomna s Claudii jejích praktické průpravě. Bylo to moc poučné i pro mě. Mohla jsem si to vyzkoušet na Markusivi, a moc se mu to líbilo.
        Navíc, jsem je vnutila našemu felčarovi, k pití toho ohavnýho lektvaru. Piju to už čtvrtým rokem, co jsem u Markuse, a ty problémy které má každá z nás se opakují pravidelně. Skoro bych si podle nich mohla nařídit přesýpací hodiny. Žádný dítě se celou tu dobu nekonalo, a to co jsem ze začátku s Markusem prožila, bylo něco. Byl jako splašený býček. Noc co noc, celé měsíce.
        Šukali jsme taky celou noc, od večera, do svítání, až mě z toho bolela. Co taky čekat od třicetiletého chlapa.
        Melik mi tehdy na začátku řekl. Udělej, všechno, co bude chtít a budeš se mít jako v bavlnce. Měl pravdu, děda jeden zlatej.
        Dělali jsme to v neuvěřitelných místech. Moře byl jen začátek. Stáje, na kolesce, snad ani nepočítám. Ve stanu na poušti, nebo jen v nočním svitu měsíce, na písku. Odpoledne na střeše jeho domu, když jsme se dívaly na trh pod námi a on si mě bral dlouhou dobu zezadu. Mohla bych dlouho vyprávět.
        Nejstrašnější zážitek byl, když jsme si to užívaly u řeky, kde má Markus první farmu. To nadělení od komárů, bylo šílený. Od té doby tam nejezdíme.
        Pokaždé, když si mě vzal, to bylo až do úplného konce. Někdy jsem to skoro nemohla v sobě udržet. Nikdy, za celou dobu nikdy, ani náznak po dítěti. To všechno díky tomu hnusnýmu lektvaru.
        Z Aisy se za ty čtyři roky stala okouzlující mladá žena. Není to už služka, ale spíš přítelkyně. Ten vztah, služka – paní je tu sice pořád, ale je to už jiné.
        Když tak nad tím přemítám, najednou zjistím, že se venku pořádně setmělo. Je pořád horko a na stažení rákosových rolet, nemám chuť. Bude tu ještě větší horko.
        „Půjdeme nahoru?“, se ptá Markus.
        Jen přikývnu.
        Držím v rukách velkou misku, se zbytky kuřete. Přitočí se ke mně zezadu. Vyhrne mou tuniku. Stuhu jsem měla jen na jeden uzel a ta se lehko sama rozvázala. Tentokrát mi nejde po prdelce, ale pod látkou míří nahoru. Uchopí mě jemně, za prsa, lehce mi zažmoulá bradavky. Dostávám pusu na pravé ouško. Zvíře jedno, nemůžu se bránit, a tak stojím a čekám, co bude.
        Přivoněl si znovu k mým vlasům a pouští mě. Tahle noc bude opravdu dlouhá.
        V kuchyni beru džbánek s vínem a dva poháry. Livije dává do košíku omyté hroznové víno a na kousky nakrájené druhé kuře. Přidáváme malé placičky a všechno neseme po schodech na střechu. Holky mezitím na střešním lůžku odestlaly. To kdybychom na té střeše, chtěly zůstat dýl.
        Máme tam stolek, lavici a stoličky. Aisa, to všechno zařídila dopředu. Ne nadarmo ji mám u sebe už čtvrtým rokem. Děvčatům dávám volno. Do rána je nebudeme potřebovat. Irka z ostrahy jsem potkala na chodbě, a když se nakloním přes hliněné zábradlí, vidím u brány, další dva kluky. Jeden ještě stojí u vchodu do našeho domu.
        Markus se posadil na lavici, a po mě hodil jeden z podhlavníků.
        Položím si ho mezi jeho rozkročené nohy. Jdu na kolena, pak na paty. Vezme mou tuniku v ramenou a vysvlékne mě z ní. Pomůžu mu tím, že zvednu ruce.
        Kousek se popotáhnu k němu a beru si obnažený žalud do pusinky. Ještě kousek si mě přitáhne a vezme si moje vlasy do dlaní. Znovu si přivoní a přehodí mi je na záda.
        Pomaličku mu špičkou jazýčka začnu dráždit uzdičku. Opatrně přejdu na spodek přirození. Jazykem jedu zpět nahoru a pak mu obejmu rty rozšířenou část žaludu. Nasliním mu tuhle část a pevně stisknu rty k sobě. Přejíždím přes tuhle rozšířenou část pomalu tam a zpět.
        Po třetím sklouznutí, si hekne. Příro se nejdřív poškubává ale pak doslova zkamení. Po desátém se mu zachvějí stehna. Jazýčkem ho lehce lechtám zespodu. Pokaždé cukne nohama, když jedu pusou, ven od těla. Uvědomím si, že bych ho vydráždila moc brzo a tak toho za chvilku nechám. Špičku jazýčku mám proti jeho dírce, a tak ho začnu provokovat šimráním, v jejím okolí i přímo v jejím ústí. Je dobrej, drží jako správnej chlap. Přeci jen má ode mne pořádnou průpravu. Pouštím mu ho z pusy. Teď je to pořádnej kus příra.
        Beru si ho do ruky, a začínám se s ním mazlit. Přitisknu si jeho žalud k tváři a pomalu se s ním mazlím. Vyloženě se mu to líbí. Nakonec se postavím.
        Rozkročím se nad ním a strčím do něj. Položí se na lavici a nechá mě, abych se nad ním otočila. Hlavu mám nad jeho těšitelem. Zatím si nesáhnul, ale čeká, co z toho bude.
        Skloním hlavu a vezmu si příro do ruky. Jdu na lokty a držím ho pevně, aby mi neuhnul. Pak si vložím žalud do pusinky. Přisaju se mu na horní část žaludu a začnu pomaličku hlavou pohybovat. Reakce je okamžitá. Škubne sebou tak, že až poskočí. Chvilku se chvěje, ale pak to ustojí. Nechám ho na chvilku vydechnout. Pak se znovu začnu pohybovat. Drsnou částí jazyka mu dráždím vrchní část žaludu. Chvilku drží, ale po chvilce se mu začnou chvět stehna. Ještě trosku přitvrdím, ale když cítím, že si asi ucmrndne, přestanu.
        Nezabráním, ale tomu, že si kousek ustříknul. V puse cítím, pár kapek.
        Na spodku příra, přes prsty, jsem cítila, že se to blíží, ale tohle bylo docela rychlé. Konečně není ještě konec. Počkala jsem malý okamžik a znovu pohnu hlavou. Je ještě moc brzo. Znovu cítím, jak se mu napíná příro a trubička sebou škube. Znovu se zastavím. Vím, že se nesmím pohnout, jinak by se udělal. Čekám teď o chvilku dýl. Pomaličku se znovu přisaju a pohnu hlavou. Tentokrát, dokážu přesně určit, kdy mám přestat a totálně ztuhnout. Ten okamžik se právě blíží. Cítím dole u jeho těla, jak se mu příro chvěje. Okamžitě přestanu. Tělo příra se poškubává a napíná, ale není to výstřik, je to jen malé, další malé ucmrndnutí, jen kapička.
        Teď už vím, kdy se to odehraje. Chvilku znovu počkám, a když se záškuby přirození zmenší na minimum, znovu pohnu hlavou. Kluk jeden zlatej, na stisknutém malíčku cítím, jak se mu to dole znovu poškubává. Dalších pár kapek. Hu, nechci, aby se tak brzo udělal. Pět ucmrndnutí za sebou, to by mohlo stačit. Kdybych chtěla, tak bych ho teď mohla vycucnout, až do dna.

        Zvednu se nahoru. Chvilku počkám, a začnu mu ho pomalu obyčejně honit. Markus to cítí naprosto stejně. Přitáhne si mě za prdelku dolu a pomaličku mi rozevře lapličky. Přitáhne si mě, ještě kousek dolu, a už cítím jeho jazýček.
        Tohle je samo o sobě absolutně neslýchané. Nikdy jsem se o tom nepochlubila, ani před Claudii. Je totiž totálně nemyslitelné, aby se muž v muslimském světě, dotknul nečistého místa ženy, natož ještě ústy. Všechna tabu Markus porušuje, a proto ho mám tak ráda.
        Jazýček chvilku krouží po mých závojíčkách, ale pak se dostane na můj vystouplý knoflík. Chvilku jezdí okolo, ale potom si ho vsaje do pusinky. Tohle mě vždycky dostává.
        Pokud ho má v puse a nic s ním neprovádí, to ještě ustojím, ale když tam uvnitř začne pohybovat špičkou jazyka, je se mnou konec.
        Naštěstí teď tohle nehrozí. Za chvilku mě pouští. Stoupnu si a jdu se podívat na ulici. Markus ví, že je to jen záminka. V okamžiku je za mnou. Předkloním se nad hliněný okraj střechy.
        Cítím, jak se do mě pomaličku ponořuje. Není to po kouskách a s přírazy, ale díky tomu, že měl možnost, před chvilkou, zvlhčit moji dírku, mu to jde na jedno opatrné, pomalé, zasunutí. Pomaličku, se dostává dovnitř. Berte mě za prsa a hlavu mi zaboří zezadu do vlasů.
        Jsem na to připravená, že si ani neheknu. Dám nohy k sobě, aby ho tam měl, co nejtěsněji. Kousek se zakloní a dorazí se tak, že cítím jeho kuličky zezadu na stehnech. Pomalu zkřížím nohy. Můžu si to dovolit, protože jsem bříškem a lokty opřená o zábradlí.
        Kousek se zakloní a položí ruce vedle mých. Popojede ven a pomaličku mě začne šukat. Dává si pozor, aby nevyjel ven, ale aby byl, co nejvíc venku.
        Vnímám jeho zrychlené dýchání. Zatím nikam nepospíchá, ale přesto se trošku sevřu. Reaguje jemným škubnutím. Nemíním ho však, úplně zastavit. Tohle taky dokážu, ale chci, aby si to užil. Zkřížený nohy dělají zázraky, a navíc se nemusím snažit sevřít, se.
        Kousek vyšpulím prdelku a nechám ho, aby dorážel co nejvíc.
        Chvilku ještě jede stejně rychle, ale pak se zastaví. Zůstává stále uvnitř, ale cítím, jak mu pulsuje. Je na okraji. Proboha, nechci, aby se už udělal. Totálně ztuhnu. Jediný pohyb a bylo by to asi všechno v háji. Stoupám si normálně.
        Markus však ze mě vyjíždí. Přitáhne lavici se sedákem, který používáme, když je chladno. Posadí se na ní a bere si mě k sobě. Zády se opírá o prohřátou stěnu okraje střechy. Příro mu ční do vzduchu a žalud se leskne ve svitu měsíce.
        Pomaličku se nabodnu. Jedu tak daleko, pokud to jde. Vzhledem k tomu, že sedí uprostřed, zdvihnu nohy a dám chodidla na lavici. Vlastně tím vyšpulím prdelku a jeho příro, zajede ještě o kousek dál.
        Dlaněmi mi podebere prsy. Přitáhne si mě ještě kousek k sobě. Nádherný hezounký políbení na každou bradavku.Tomu se říká, být hýčkaná.
        Sedíme tak docela dlouho. Je nám dobře, že máme jeden druhého. Nemusíme ani šukat.

        Kluk jeden zlatej. Stojí mu ve mně, jak kus kmenu. Žádný rozbředlý a měkký přirození. Tvrdej, jak mladý býček. Líbá mě na ústa. Pouštím jeho jazýček dovnitř své pusinky. Přitiskne si mě k sobě. Moje vlasy je pro něj neodolatelné lákadlo. Znovu si k nim přivoní. Pak zavrtí hlavou.
        Nepatrně mi s ním uvnitř zahýbá. Ví, že ho takhle dokážu udělat úplně bez problémů.
        Opatrně mu ho se sevřu u kořene příra. Pomalu přenesu hru svalů, podél celého přirození, až na konec. Nepatrně se začnu kroutit. Tohle mi pomáhá, žmoulat mu ho uvnitř. Dávám si teď nejvíc záležet na žaludu. Chvilku ho dráždím silněji, pak kousek povolím, a znovu přidám. Na tom, jak mi svírá dlaněmi prdelku, cítím jak je vydrážděnej. Kousek se nadzvihnu. Pomaličku se začnu pohybovat. Kousek zpět a znovu k němu. Trošku při tom kroutím prdelkou. Prohnu se v zádech, pak pomalu jedu pánví dopředu. Ruce jsem si dala před tím, kousek nad jeho kolena.
        Jeho příro se přitom uvnitř v dírce, vždy posunuje tam a zpět. Připravuji si tím také místo, aby mi mohl sáhnout na nejcitivější část mého těla.
        Najednou říká „ Kroutí se mi palce u nohou…“
        Jen se usměju. Ano, tohle jsem chtěla.

        Přeci jen mě něco ještě napadá. Stoupnu si. Otočím se zády a prdelkou k jeho obličeji. Pravou nohu dám na lavici, levou mezi jeho nohy. Pootočím se a pomaličku nechám jeho stojící, kamenné příro, do sebe vniknout. Pomalu jedu nahoru. při spouštění dolu se spustím, až na doraz. Jak jsem rozkročná tak mám Markusovo příro zasunutý, doopravdy až tam, co to trošku bolí. Přeci jen je to klacek. Pomaličku se rozjedu. Dírka je už docela vlhká a tak se mi na něm začíná docela pěkně klouzat. Musím si sice dávat pozor, abych si ho nenechala vyklouznout. V tom mi ale pomáhá Markus. Drží mě z obou stran za mé boky a jen nepatrný kousek přiráží. Většinu pohybu obstarává moje maličkost.

        Chvilku se tak kloužu, ale to mi nestačí. Trošku se sevřu a zkouším, co vydrží. Ještě to chce kousek a je to ono. Přesně cítím uvnitř, jak jeho zvětšený žalud ve mě klouže. Pomaličku zrychlím. Zkusím to pořádně rozjet. Vlasy mi vlají kolem nosu. Pravá noha mi klouže po lavici. Dávám ji tedy dolu. Teď je to přesně ono. Kloužu se na něm, přesně tak jak chci. Markus mi do toho teď nemá co kecat. Alespoň mě tedy bere, zezadu za prsa. Žmoulá mi bradavky, cítím, jak se mi pomaličku začíná stahovat bříško.

        Zastavím se, a podívám se na něj. Usmívá se zvíře jedno. Přitáhne si mě k sobě. Dlaň mi položí na hrdlo a přimáčkne mě k sobě. Jemně mi kousne do ouška.
        Mizera jeden. Sice počkám chvilku, ale stejně mě nepouští. Tak se mu na klíně začnu vrtět a kroutit. Tohle pomůže. Začnu ho šukat. Pomaličku přidávám na rychlosti. Nakonec mě to dostává. Musím se zastavit.
        Počkám chvilku, a začnu pohybovat pánví dopředu a zpět. Markus musí mít v tomhle okamžiku žalud, v totálním vydráždění. Absolutně jsem se uvolnila a žalud mu tak třu o volné stěny pochvičky.
        Tohle nemůže dlouho vydržet. Zastaví mě. Popotáhne si mě nahoru. Chce, abych a na něj posadila obráceně. Zase obličejem k sobě. Je to jasné, Chce se mi palcem ruky dostat k poštěváčku a pořádně mě vydráždit.
        Otočím se tedy a navléknu se na něj. Teď to už jde velice snadno.

        Kousek se mezitím svezl po lavici dolu. Mezi nataženýma nohama, jeho příro ještě o kousek povyrostlo. Je to síla. Tuhle polohu asi dlouho nevydrží. Nakonec si musí dát ruce na lavici kousek vedle svého těla. Ani tohle nepomůže. Posune se kousek zpět a dá mi ruce pod prdelku. bohužel, ani takhle nevydrží dlouho.
        Pravou rukou mi pouští prdelku a začíná mně dráždit mezi nohama. Levou má položenou pořád, pod mým zadečkem. Jeho ruka, bez problémů, našla můj nejcitlivější bod, a ještě když si nasliní prsty, je to nádhera.
        Konečná se pomalu blíží. Cítím, na jeho dechu, že to bude za okamžik. Na druhou stranu přiznám, že mě taky skoro má.
        Ještě chvilku a cítím, jak se ve mně škube. Cítím jeho výrony na zadní části pochvičky. Trvá to jen chvilku a dostává i mě. Jen si heknu a jdu do záklonu. Jen tak, tak mě zachytnul oběma rukama. Poškubávání podbříšku u mě, se mění v úplnou křeč. Nevědomky mu tisknu příro uvnitř. Moje svaly se stahují bez mého přičinění. Prostě tak to moje tělo chce. Markus to samozřejmě ví, a nijak ho to tedy nepřekvapuje.

        Lehce se usměju. To bylo překvapení, když jsem se mu tenkrád poprvé, takhle předvedla. Měl z toho skoro šok. Měl pocit, že mu ho snad chci ucvaknout. Dneska to vnímá jinak. Ví, že když mě takhle vydráždí, absolutně a totálně mě uspokojil.
        Chvíli ještě sedíme tak, jak jsme. Markus by byl schopnej určitě ještě jednou, ale já docela plavu. Moje tělo to prožívá trošku jinak, než bych si někdy přála.
        Okamžik pravdy nastává, když se postavím. Vyhrkne za mě takový proud šťávičky a Markusovo spermatu, že mi to teče po stehnech a lýtkách, skoro až ke kotníkům.
        Chvilka uvolnění. Oba se tomu zasmějeme. Když jsme nechávaly předělat střechu, nechala jsem udělat, v rohu u dvora malé sedátko, s odpadovou trubkou na zahradu. Je tam taky velké vědro s vodou, které se moc hodí. Vlastně si musím odskočit, a nemusím dolu, což je nádhera. Problém je jen v tom, že není do čeho se utřít. No tunika mi poslouží taky.
        Markus sedí u stolu a pojídá kuličky vína. Druhý hrozen mi podává. Nádhera, sladké víno uprostřed noci, paráda. Dáme si každý malý kousek kuřete a placku napůl. Nenápadně se mu na něj podívám. Zvíře jedno, pořád mu stojí a žalud má pořád, obnažený.
        Přeci jen s všimnul, že jsem se podívala. Usmál se. Kouknu ještě jednou. Pokývá si s ním na mě. Je neskutečnej....
        Pak mě odnese na nízké lůžko uprostřed. Docela se usmívám tomu, že jsme tak vysoko. Ne, kvůli tomu, že je odtud dobře vidět, ale protože tak vysoko už nelítají komáři a všechny možný bodavý potvory.
        Celé město pod námi už poměrně dlouho spí. Je určitě po půlnoci a Markus ještě naposled vstává. Jde se podívat, na okraj střechy, jestli se mládenci vystřídali. Pak se uloží vedle mě.
        Už v polospánku vnímám, že si mě k sobě přitáhnul. Levou rukou mě obejme a vezme za prs. Cítím jeho příro na zadečku a pouštím ho do sebe. Nezlobí, jen chce být uvnitř. Zadřu tak, že ani nevnímám, kdy ze mě vyklouzl.

        Je ráno. Probouzí mě chladný vánek který jde od moře. Je těsně po východu slunce. Vlastně, sluníčko je venku jen napůl, nad obzorem. Markus ještě sladce chrní. Jdu po schodech dolu. Potkávám naši kuchařku Tari.
        Povídám jí, „Pán je ještě nahoře, tak ho nebuďte.“
        Jdu se dát po poloprobdělé noci dohromady. Aisa už sedí před mou světničkou. Největší problém, mé blonďaté vlasy se jí daří dát dohromady za chvíli. Pořádné vyčesání, dělá zázraky. Dnes ráno žádná koupel, jen pořádné umytí. Konečně jsem hotová.
        Jdu se podívat do kuchyně. Tam už to jede na plné obrátky.

        U snídaně, říkám Markusovi, že potřebuji jet do Abadonu. Není proti tomu, navíc když pojede se mnou Claudie. Když pojedu s ní, nikdo si na nás netroufne.
        Markus stejně potřebuje koupit lidi na tu novou farmu. Mám se tedy podívat, koho tam mají.
        Chce, aby se mnou jel Melik. To jen samozřejmě uvítám. Během chvilky je to dohodnuté.

        Abadon....

        Odjíždíme do Abadonu. Obligátní sestava. Aisa a já, pak osm mládenců od nás. Dalších dvanáct chlapů a několik děvčat od Claudie. Chlapi na koních a holky na kárách. Nikdo nejde pěšky. Už jen tohle je vzácnost. Celá kavalkáda. Takhle jsem už dlouho necestovala.
        Není to na závadu. Doba je zlá, a lidi ještě horší, jak říkal Melik.
        Třídenní pochod máme za sebou, za dva dni.
        Třetí den u moře staví chlapy stany a následující ráno po snídani, jdeme za obchodem.

        Náš posel, nás včera u Melima ohlásil. Sám velký šéf, ho ujistil, že budeme určitě spokojeni. Naposled jsme tu byli obě před půl rokem. Poprvé, když jsem tu byla, mě chtěl vidět, jsem tu něco, jako exotická kráska. Když přijedu, vždycky se na mě jde podívat. Uvidíme, jestli se to bude opakovat.
        Vjíždíme na nádvoří. Jsme jen v malém počtu. Ostatní zůstávají venku před bránou.
        Naši čtyři mládenci a od Claudie další dva. Jen ti dva, vydají za několik. Tak udělaný chlapy jsem ještě neviděla.
        Sám velký Melim nás přichází přivítat. Široký šibalský úsměv obchodníka s otroky.
        Vydá příslušné rozkazy vrchnímu dozorci a pak se omluví.
        Tentokrát, žádné uvázané děvče na prvním dvoře. Procházíme další bránou.

        Jsme na známém zadním dvoře. Vrchnímu dozorci říkáme, o koho máme zájem. Mladé děvče tak do šestnácti let. Za mé tři návštěvy si na mě už trošku zvykli, takže na mě už tak vyvaleně nezírají. Hezký mladý děvče s vlasy rozzářeného slunce, se v muslimském světě, moc často nevidí. Dala jsem si dnes záležet. Vlasy mám stočené do drdolu, a schované pod šátkem. Claudie je pro ně někdo, kdo sem jezdí dvakrát do roka, takže také žádné významné pohledy.
        Dozorci nemůžeme říct, o koho máme přesně zájem, takže je v tom trošku zmatek. Navíc by stoupla pořádně cena. Nakonec vrchní dozorce vejde dovnitř a vystrkává postupně všechny mladá děvčata.
        Je to k zbláznění. Téměř všechny jsou to dcery udřenejch rolníků. Podívám se jí na nehty a je to jasné. Ulámané nehty a zrohovatělá chodidla, žádná z nich nenosila sandály. Zasmrádlé hadry, co mají na sobě, no hrůza.
        S Claudii projdeme kolem řady, která stojí u zdi oddělující druhé a třetí nádvoří. Šíleny, holek na pole tu stojí nejmíň dva tucty, ale pro nás, nic.
        Popojdeme k druhé cele. Když jsem tam nakoukla, viděla jsem, že je tam hromada místa. Dnes asi máme smůlu.
        Sice nám vyvedli pár děvčat, ale většinou to byli černošky, tedy zase smůla. Vrchní biřic, se na nás dívá už poněkud divně. Ostatní poháněči, se netváří taky moc nadšeně.
        „Jestli tu ta holka je, bude pěkně drahá.“ Povídám Claudii.“
        Melik už to nevydrží. „ Koho vlastně hledáme?“ i jemu je to už divné.
        „Hezkou mladou holku. Patnáct až sedmnáct let. Štíhlá, pěkně rostlá. Zuby bez kazů a a žádný dítě na cestě.“
        „No nazdar, jen zahuhlá pro sebe.“
        Claudie nevypadá taky moc nadšeně. „Asi jsme sem jeli zbytečně…co?“
        „No zbývá ještě jedna kobka, a pak už nevím…“
        Vrchní pohuněk dává pokyn a dozorci vyhánějí všechny ven. Melik ale zasáhne. Jde za vrchním dozorcem. Ten zahuláká nějakou jejich hatlamatilkou a ženy s dětmi jdou zpět do bagna. Tak těm kobkám říkají. Ostatní seřadí podle stěny dvora.
        Už, když je hnali ven, padla mi do oka jedna mladá holčina. Nedávám to na sobě znát, a jdu podle řady. Claudie jde vedle mě. Potichu povídám.
        „Možná máme štěstí.“
        Claudie se zastaví u jedné ženy.
        „Tuhle ne!“
        „Já vím, ale musíme vybírat přeci.“
        Za polovinou řady stojí moje děvče. Nejdřív jí přejdu a pak se vrátím. Určitě je to egypťanka. Černý hustý vlasy. Je tu poprvé, jinak by ji ostříhali. Není to míšenka s černochem. Má sice tmavou kůže, ale zase ne moc. Asi je její máma nebo babička spustila s nějakým římanem. Ale co, taky si ji mohl vzít násilím a tohle docela hezký stvoření z toho pak vzniklo.
        Podívám se na ní.
        Melik je okamžitě u mě.
        „Odkud jsi“, ptám se jí démonštinou.
        „Z Amůnie, paní“
        Hele trefila jsem se, je to okraj Egypta, ale přeci jen Egypt.
        „Jak jsi, se sem dostala?“
        „Piráti paní. Jela jsem za otcem na Rhodos.“
        Jasně, zase piráti.
        „Co posádka, přežil někdo?“
        „Ti, co se bránily, podřízly a hodily do moře. Kapitána a dva lodníky vyzvaly, aby se k nim přidaly, jinak že půjdou za ostatními, do moře.“
        „Jasně, tomu se nedá odolat, co!“
        „S lodí, odjeli do Sidonu ale nás šest, tu prodali. Já jsem tu zbyla poslední. Byla jsem nejmladší.“
        Claudie se k nám přidává. Došla až na konec řady a pak se k nám vrátila.

        „Čekáš dítě?“ rovnou se jí zeptá Melik.
        „Ne pane. Před týdnem jsem si to prožila.“
        Má na sobě totálně nepadnoucí tuniku. Je špinavá s roztrhaná.
        „Tohle, je tvoje oblečení ?“
        „Ne paní, moje mi sebrali na lodi. Přivedli mě sem jen bederním pásem.“
        „A tohle ti dali tady…“
        Jen přikývne hlavou.
        „Jak dlouho tu jsi?“
        „Nevím, asi měsíc. Neukazovaly mě, prý mě vezmou, až na sobotní trh.“
        Tak to je pozítří, možná, že jsme měly štěstí….
        „Ukaž ruce…“
        Asi nekecá. Žádný ulámaný nehty, žádný mozoly. Sice je má špinavý, ale to nevadí. Holka z pole to určitě není.
        Claudie do mě strčí. „Pojď se podívat na tyhle dvě, potřebuju čtyři holky na zahradu u nás. Ne na farmu. Všechny ostatní, jsou tak dobré na pole, ale ne do domu. Tyhle dvě vypadají alespoň trošku slušně.“
        Vede mě k dvěma holkám na konci.
        Melik mezitím vyjednává s vrchním dozorcem. Vypadá to, že si velký šéf oddychnul. Nevypadalo by to, dobře, kdybychom odešli s prázdnou.
        Nechávají nám tu jen tyhle tři a ostatní naženou zase zpět.
        Holky z vesnice. Obě mladý, tak osmnáct let.
        Obligátní dohadování, odkud jsou. Nakonec se s nimi Melik dorozumí. Mluví lámanou punštinou, hodně podobnou hebrejštině. Zlatej Melik. Nedovedu si představit, jak bych se s nima dorozuměla. Obě jsou z okolí Ugaridu. Zlatá část trojúhelníku, kde se sklízí obilí 2x za rok a sýpky na obilí jsou tak veliké, že se do jejich spodku musí po dlouhých žebřících.
        Holky jsou z vesnice. Obě za nezaplacenou daň tatíků. Jasně je jednodušší prodat dceru, než zaplatit daň. Na to, že by si nemusel zašukat, ho ani nenapadne. Tyhle rodiny mají taky deset a víc dětí, a když se urodí holky, tak je prostě prodá. Je to všude stejný.
        „Měly jste už někoho?“
        „Obě kývnou na souhlas. Strýce, nebo souseda, co mu otec dlužil peníze?“
        Obě kývnou na souhlas. Hrůza, nadpoloviční většina u nás je otroků, co někomu patří.
        „Čekáte dítě, jestli ano, rovnou to řekněte, jinak Vás prodáme za dva měsíce znovu na trhu.“
        „Vrtí hlavou, že ne.“
        Melik je nechá všechny tři svléknout do naha. Obě holky jsou docela hezký. Jedna je skoro běloška a druhá o něco tmavší. Žádný anomálie nemají. Žádný chybějicí prsty u nohou, nebo jizvy.
        Melik jim prohlíží zuby. I tady to vypadá docela dobře. Někdy mi to připadá, jako by si člověk kupoval ovci.

        Obě se nechají bez problémů prohmatat. Ani když jim Claudie sáhne na prsa a pak mezi nohy se nebrání. Jsou připravený na všechno. Melik je nechá opřít dlaněmi o zeď. Popostrčí je, aby si kousek poodstoupily. Claudie si je ještě prohlídne zblízka. Pak je Melik poplácá bičíkem po zadku. Obě se narovnají.
        Melik pozdvihne svůj bičík. Okamžitě přicupitá děvče, co nás doprovází od Melima. Nese misku vody a plátěný hadřík. Pořádné umytí rukou je rituál, který k tomu patří. Bez toho, by jsme upadly hluboko, na žebříčku vážených hostů.
        Jdeme k naší první dívčině. „Co si měla na sobě před tím, než tě sem přivedli.“
        „Normální oblečení, ale to jsem musela nechat na lodi.“.
        „A pak?“
        „Dali mi jen kus hadru kolem pasu.“
        „Nahoře nic?“
        „Ne paní.“
        No jasně, to aby si ji každej mohl pořádně prohlídnout, než došla z přístavu sem.“
        „Tak si ty hadry sundej.“
        Bez odporu shodí na zem zbytky tuniky. Objeví se hezké děvče s pěkným malými prsy. Hezký přiměřený bradavky. Nemá je na špičce prsů, ale posazené maličko nahoře. Dodává to těm prsům zvláštní jedinečnost. Vezmu ji za bradu a podívám se jí do očí. Dívají se na mě dvě blankytně modrá kukadla. Neuvědomila jsem si jaké je má, protože celou dobu koukala do země.
        „Otevři pusu..“
        Zuby v pohodě, žádný nechybí.
        Poodstoupím dva kroky zpátky. Podbříšek jemně zarostlej, žádnej prales, jako mají černošky. Jen jemné černé chomáče. Až si umeje vlasy, bude je mít černý jako uhel. Teď vypadají ulepeně a šedivě. Nahoře jsou vidět ještě malé krystalky soli.
        „Zvedni nohu, ať vidím chodidla.“
        Udělá to, nejdřív s jednou a pak druhou. Nekecala, žádný mozoly, nosila sandály. Bílé neopálené proužky u palce. Jen chodidla má teď červená, jak nebyla zvyklá, chodit naboso.
        „Otoč se, a stoupni si na špičky. Zdvihni ruce.“
        Žádný problém. Musím se usmát, hezky jí při tom vynikla prdelka. Štíhlá lýtka. Postava je sice trošku v bocích chlapecká, ale to se časem po dětech spraví. Alespoň to nebude jednou, taková ta rozbředlá matróna.
        „Předkloň se…“
        Udělá to bez nejmenšího zaváhání. Nemíním jí sahat mezi nohy a tak jí poručím, aby se rozkročila a sama si ji trošku roztáhla.“
        Sice se zaváháním, ale pak to udělá. Pohled stojí za to. Má ji nádhernou. Střední knoflík hezky vystouplej, vnitřní část o něco delší, než vnější. Jo přesně tuhle část mi hezky žmoulá v puse Markus, a u mě to vždycky znamená skoro vrchol. Pak když se mi přesune, na vystouplou část uprostřed, jsem hotová.
        Nemá žádnou tmavou pičku, ale nádherně prokrvené parádní přirození.
        Plácnu jí po prdelce.
        Narovná se, otočím si ji k sobě. Kouká se na mě polodětský kukuč, s prosbou abych ji koupila. Vyloženě jí to čiší z očí.
        Uvědomím si, že jsem si před tím všimla jejích vlasů. Má je dlouhý, ale má je stočený do uzlu.
        „Rozvaž si ty vlasy!“
        Chvilku jí to trvá, ale pak se objeví pravá krása. Má je sice slepené a nemyté, ale hustota a délka jsou parádní. Dosahují, jí minimálně do půli zad.
        „Dobrý, oblíkni si ty hadry.“
        Jdu k Claudii. Popojdeme kousek stranou.
        „Nemohla jsem“, začne Claudie. Zastavím ji v polovině věty. „Máma přeci nemůže vybírat konkubínu pro svého syna.“
        „Skoro bych řekla, že je to ona. Docela se mi líbí,“ povídám.
        „Tak jo beru jí a ty holky taky.“
        Obě se na ni díváme. Ví, že o ní mluvíme, ale netuší, že se jí právě totálně změnil její osud. Netuší vůbec, že když bude chytrá, dotáhne to hodně vysoko.
        Melik zvedne bičík. Děvče s vodou a kouskem čisté látky je tu okamžitě.
        Jdeme do vedlejšího dvora. Tady jsou jen chlapy. Tedy chlapy a chlapci. Podle regulí by tu měly být chlapci od 10 let, ale ne vždycky se to dodržuje.
        Claudie se otočí na vrchního dozorce.
        „Chci mládence, ale pořádnýho, s parádním bimbe, nebo alespoň velkým…, jo ještě, aby to nebyl černoch, nebo míšenec.“
        „Ano paní“

        Šéf zahuláká tou jejich hatlamatilkou a ve dvoře začal cvrkot. Bagna se otvírají a dovnitř vbíhají dozorci. Za chvilku se řadí u zdi asi deset mladíků. Melik je zběžně prohlíží a ty s vyraženými zuby a chybějícími části prstů, rovnou odmítá. Nakonec tu zůstávají jen tři. Jeden dozorce jim strhává bederní roušky. Konečně tu stojí před námi nazí. Vrchní dozorce se předvádí. Krajnímu bičíkem zdvihne příro. Druhý, který si ho držel, dostává ránu přes zadek, a když to nepomůže, pak přes prsty. Poslední už nic neriskuje. Nechá si ho radši přizdvihnout. Jeden ho má obzvlášť pořádného. Ti dva další taky nejsou k zahození. Claudii to ale nestačí. Znám její metody. Jednou se spálila při výběru a tak si je chce vyzkoušet, jestli něco nemají s varlatama. Běžně se tu mezi lidma projevuje zvláštní nemoc. Přitáhli ji sem římani. Nejdřív tomu chlapovi hodně bolí, a pak se mu začnou zvětšovat, až skoro nemůže chodit. Nedá se s tím nic dělat. Většinou se musí vykastrovat, a někdy ani to nepomůže, a do roka většinou zemře.
        Přijde k prvnímu. Chce mu hrábnout mezi nohy. Samozřejmě ucukne. Dozorci ho popadnou a vzpírajícího odvlečou doprostřed dvora. Tam stojí už mě dobře známé dva sloupy. Připoutají ho mezi ně. Okovy mu nasadí i na nohy, jen přitáhnou řetězy, aby držel.
        Znám Claudii. Tohle není, že by ho chtěla mučit. Tohle je zkouška, jestli s nima něco nemá.
        Hrábne mu mezi nohy. Zatím se nic se neděje, ale když mu je trošku zmáčkne, chlap začne ječet. Ne studem, ale bolestí. Ani ho pořádně nezmáčkla, a on se bolestí může zbláznit. Na čele a spáncích mu vyskakuje pot a zmítá sebou ještě, když už Claudie od něj odchází. Tak tenhle tedy v pořádku není.
        Dozorci ho bez řečí odvazují a putuje do bagna. Druhý a třetí to radši neriskují a nechávají se prohmátnout. Jen ten tím s velkým bimbem vypadá, že by chtěl Claudii, uškrtit.
        Vrchní dozorce se tázavě dívá na Claudii. Náznakem jí ukáže rukou známý pohyb. Claudie jen přikývne.
        Přichází ještě dvě děvčata. Obě znám z předchozích návštěv.
        Dozorce ukáže na toho, s tím velkým.
        První děvče se před ním vysvlékne z tuniky a ukazuje mu, aby si ho honil. Vystrkuji před ním prdelku. Tomu druhýmu klukovi už docela stojí, ale tenhle nic, nebo jen málo. Rukou si ho ani nechce honit. Hrůza, zase asi šlápnutí vedle.
        Vrchní pohuněk toho má dost. Zase zaječí a šest chlapů ho vleče ke kůlům. Končí tam, co jeho předchůdce.
        Vtom přibíhá další dozorce. Všechno se klidí stranou, jen náš hlouček zůstává stát. Melik ale mládencům nic nepřikazuje. Jsme jasně v menšině, kdyby nás někdo chtěl překvapit. Ale všechno se za chviličku vyjasňuje. Sám veliký majitel se dostavil. Vedoucí dozorce rychle přibíhá. O něčem se spolu dohadují. Pak se majitel otočí k nám.
        „Prý chcete vidět, jaký je to samec?“
        „No určitě, potřebujeme něco pořádnýho, ale nevíme kterej je lepší?“
        Ani slovo o řevu a ječení, které se tu před chvilkou rozléhalo. To ho vůbec nezajímá.
        „Něco bych Vám mohl ukázat. Zatím jsme to ještě nevyzkoušely, ale možná teď je správná doba. Před týdnem tu byl sám Metco Mort, sám nákupčí pro Mikénského krále. A koupil jsem od něj takovou šikovnou věcičku. Prý to přivezl z orientu. Je to opravdu zvláštní věc.“
        Pokyne nám rukou a tak jdeme za ním.
        „Určitě se tím nekazí zboží a navíc, je to bez kraválu. Jde to hezky potichu a navíc se to většinou i těm mládencům líbí,“ říká, když nás vede do vedlejšího dvorku..
        Mezitím toho maníka odvázali a vlečou ho za námi. Berou s sebou i toho, který stál u zdi. Přidává se k nám ještě jedna holčina. Jsme jak malý procesí.
        Majitel se k nám otáčí, „ pro Vás to nejlepší.“ No jasně…
        Celý průvod se zastavil před branku, a jen my tři jdeme dál.
        Před námi je podivná stolička s dvěma příčnými břevny. Na jejich konci jsou silná kožená pouta.
        „Jak vidíte, dáváme si pozor, aby ten, kdo se sem dostane, neměl odřená zápěstí a nohy.“
        Myslím si o tom svoje. Zajímavý mučící, nástroj. Uprostřed křížení je otvor na protáhnutí přirození a varlat. Zdá se, že to místo je rozebiratelné. Uvidíme, jsem docela zvědavá.
        Mezitím co prohlížíme tu lavici, tak tomu mládenci nalíkly na hlavu pytel. Dozorce vedle nás zapálil podivně voňavé stonky nějaké rostliny. Poodkryl okraj pytle. Touhle štěrbinou mu fouká kouř pod pytel. Kluk, když chce dýchat, musí vdechovat i kouř.
        Vidíme, jak to na něj účinkuje. Za chvilku je to o něčem jiném. Přestává se vzpouzet a kroutit. Ještě chvilku trvá, než si nechá navléknout na varlata smyčku. Pak už se bez odporu nechá za provaz dotáhnout k lavici. Posadí ho na ní, čelem ke kříži. Část kříže nadzvihnou a protáhnou tou dírou celé příro včetně varlat. Potom kříž spustí dolu. Vlastní váhou mu sevře silnější část těla. Nemůžou dostat nějakou bronzový kolík, přesně proti sobě. Musí vrchní část přitlačit ještě kousek dolu.
        Obě ruce i nohy mu připoutají do řemenů. Kluk si pomaličku přichází k sobě. Vytřeštěně zírá na to, kde se ocitnul.
        Když mu sevřeli tu část těla za varlaty, trošku mu tím přiškrtily přítok krve do celého příra. To ovšem okamžitě reaguje. Začíná se přímo před mýma očima zvětšovat.
        Mládenec sice sedí pohodlně, ale je přitom připoutaný tak, že se nemůže pohnout, natož bránit. Sice se snaží vykroutit z pout, ale marně.
        Jde k němu to děvče, co přišlo poslední. V levé ruce má misku. Je v ní něco, co nejsem schopná rozeznat.
        Melik se nakloní a říká „kousek loje“
        Holčina se k mládenci skloní a nepatrně mastného loje si vezme do dlaně. To, co následuje, je více méně jasné.
        Po prvním klasickém pohybu, se sveze předkožka dozadu a obnaží se zvětšující brunátný žalud.
        Kluk sebou škubne, ale děvče si toho nevšímá.
        Pomalu a procítěně, mu ho začíná honit.
        Netrvá to nijak dlouho a stojí mu tak, že to snad ani víc nemůže být. Má ho prohnutej do oblouku vzhůru. Obnažený žalud se mu leskne. Začne něco vykřikovat. Je jasné, že nám všem nadává. Druhá holčina přiskočí a do pootevřené pusy se mu snaží dát smotaný roubík. Moc jí to nejde, ale přijdou dva dozorci. Trošku ho smyčkou přiškrtí, a je po jekotu. Holka ho poplácá po rameni, aby si klidně huhlal do smotaného hadru v puse. Ještě chvilku prská a pak je klid.
        Děvče se nemusí ani moc snažit. Mládenec sebou pod její rukou kroutí a hází. Škube pouty na rukou, jako zběsilý. Jediný, co tak dokáže, že vidíme, jeho fyzičku a hru svalů na bicepsech a zádech.
        Škube sebou, stále víc a víc. Už ani nehuhlá, ale mlátí sebou jak šílenec.
        Najednou si asi uvědomí, že to nepomáhá a doslova zhadrovatí. Je to takové odevzdání, tak si se mnou dělejte, co chcete.
        Děvče trošku zrychlí pohyby. Pak znovu zpomalí, ale o to víc, mu ho sevře. Jen vyhekne do roubíku. Děvče si stoupne přímo před něj. Pravou rukou ho neustále honí a levou mu hrábne po kuličkách. Ale pak je pouští.
        Můžeme se všechno, podívat zblízka. Je horko, a tak mu visí, docela daleko od těla. Při každém přejetí prsty a dlaní po žaludu, mu pokaždé vyjedou skoro až nahoru. V okamžiku, kdy mu děvče nedráždí žalud, se zase svezou dolu.
        Děvče si ho chce vychutnat a tak mu o chvíli dýl žmoulá žalud. Varlata mu okamžitě vyjedou nahou a přitisknou se z každé strany údu. Kluk se taky začne pěkně kroutit a hekat.
        Děvče se podívá se na nás. Pan majitel sevře ruku do misky.         Děvče mu levou rukou předáhne kůži, co nejvíc dozadu. Obnaží mu tak brunátný žalud. Pravou rukou mu uchopí varlata. Žmoulá je, a přehazuje si je mezi prsty, jako kuličky. Tohle jí jde doopravdy perfektně. Pak mu sevře varlata do dlaní a pořádně stiskne. Kluk i přes roubík vyjekne. Holka mu je teď žmoulá a kluk jak šílenec dupe nohama, nebo se o to alespoň snaží. Při tom všem, je ale jasné, že s nima nic nemá. Jen se té holce brání. Taky když ho pouští, okamžitě přestane ječet. Kdyby s nima něco měl, ječel by pořád dál.

        Pan majitel, mávne rukou, aby ho už tedy vyhonila.
        Tohle všechno, bylo jen divadlo. Holka se začne teď doopravdy snažit.
        Mládenec se snaží, na lavici couvnout. Samozřejmě mu to nejde a jediným výsledkem je to, že si ztížil další přístup krve do upoutaného údu. Samozřejmě, o to víc, mu zbrunátněl, omezeným přílivem krve žalud. Tohle ten pitomec, asi ani nevnímá.
        Vyluzuje do roubíku takové hýkavé zvuky, jako osel.
        Ještě chvilku a vystříkne.
        Všichni očekáváme pořádnou dávku, ale tohle nás doopravdy překvapí.
        Těch pár pramínků, ani nestojí za řeč. Do nastavení dlaně, se holčině, jen tak vycmrndá. Ta mu ho, ještě pořádně vyždímá, ale stejně je to bída.
        Druhé děvče mu mezitím vyndalo roubík z pusy.
        Dívčina k nám ještě dojde, ukázat těch pár ubohých vycmrndnutí.
        Claudie, jen zavrtí hlavou. Je jasné, tohohle nechce.
        Děvče se otočí a jde k upoutanému klukovi. Pokusí se mu jeho vlastní sperma strčit do pusy, ale on uhne. Tak mu ho alespoň rozmaže po obličeji.

        Druhý mládenec, když vidí ten blázinec, a případně vidí, co by ho čekalo, popojde dopředu sám. Shodí dolů špinavý hadr, co má kolem beder. Sedne si na lavici, z které právě odvázali, toho neúspěšného adepta. Posadí se ale obráceně. Natáhne ruku k děvčeti, které tu posluhuje s miskou vody.
        Holka se podívá, tázavě na svého pána. Ten jí ukáže, aby k němu šla. Pak jí jemně přitiskne k zemi. Děvče to pochopí a klekne si před ním.
        Jemně ji pohladí po vlasech. Pomalu jí shrne z ramen volnou tuniku. Objeví se docela hezké prsy. Holce může být tak osmnáct let. Děvče, v naprostém rozpuku života.
        Ona se podívá na kluka. Ani nemusí brát jeho příro do ruky. Viditelně se zvětšuje a to se ho ani nedotkla. Natáhne ruku, ale mládenec ji lehce odstrčí.
        V okamžiku, kdy si ho začne sám honit, je něco tak normálního, až je to zarážející. Děvče se mu opře dlaněmi o kolena a dívá se zezdola, na jeho bimbající se kuličky. Pomaličku se začne pohupovat. Prsa se jí okamžitě také začnou houpat. Mládenec, se jí dívá na prsa, ale pak se podívá nahoru do oblak. Pomaličku začne zrychlovat pohyby pravé ruky.
        Děvče sedí na patách. Polosvlečená tunika se válí v špinavém písku. Je tím, co se před ní odehrává, tak zaujatá, že ji to ani nevadí. Levou rukou se pořád opírá o mládencovo koleno, ale pravá se vydává, k jeho varlatům. Uchopí mu je do dlaně a nepatrně stiskne. S mládencem to nijak nehne. Je vidět, že to zaregistroval, ale vůbec mu to nevadí. Děvče mu je začne opatrně žmoulat. Přehazuje si je v dlani, jak dva malé míčky.
        Ještě chvilku a je to tu. Mládenec s na chvilku ještě zrychlí, ale pak se tempo prudce zpomalí. Děvče si uvolní ruku z kolena a uchopí ho. Každou rukou, mu podrží jednu kuličku. Palcem a ukazováčkem mu svírá kůžičku nad každou kuličku zvlášť. Má je uvnitř dlaně, a pokud dobře vidím. Malíčkem, mu je šimrá zespoda.
        Kluk se podívá konečně dolu. Vidí, nastavenou pusinku přímo proti svému přirození. Kočka vyplázne růžovoučký jazýček a čeká.
        Ještě několik krátkých přírazů a z otvoru v žaludu se vyhrne proud semene. Přímo do nastavené pusinky. Kotě, jen zavře oči, kdyby se přeci jen netrefil. Klečí na patách a trpělivě čeká, až kluk skončí.
        
        No nevidím tam až zase tak dobře, ale vystříkl minimálně čtyřikrát, možná pětkrát. Ani si ho neoklepal. Poslední zbytky mu vytékají z dírky a kapou na lavici.
        Holčina, ani nezavírá pusu. Na kolenou se k nám pootočí, abychom si to mohly prohlédnout, a zhodnotit vzorek. Kluk se posune kousek dozadu a čeká. Příro se mu ještě pořád pohybuje, jak mu tepe srdce. Jak říká Claudie. Je to ušlechtilý samec.
        Kotě má plnou pusu. Jen tak tak, že ji neutopil. Melik jí sáhne do pusy. Kousek nabere a rozemne mezi prsty. Pak si přičichne.
        „V pořádku“ říká Claudii.
        Sám velký majitel pokyne holčině. Ta má tedy co dělat, aby to spolkla, ale nadvakrát se jí to podaří. Jedna, z děvčat jí podává misku s vodou na zapití.
        Melik dostává do misky na ruce čerstvou vodu na ruce, z právě přineseného džbánu.
        Claudie se otáčí k panu majiteli. „Tak tohohle beru…“
        Děvče si obléká tuniku. Nádherný prsa zase mizí pod látkou.


        Tahle byla delší a poněkud jiná než ostatní. Na webu pro počitač, je plnohodnotná verze s obrázky a odkazy na uvedené stránky.

         Pokračování zas někdy...



                                     Monika

---

                


© ® Monik.cz