Je to legrační. Jsem poslední. Z pokoje od Iman odcházím a mládenci už na mě čekají, na lavičce která je na nádvoříčku hned vedle kanceláře ostrahy. Odevzdávám klíče a sedám si a nim. Oba se na mě podívají a vyprsknou.
        „Slyšely jsme, že je kus…“
        „ Vypadáš, že sis užil. Máš ho celýho. Vypadáš na to, že tě slušně vycucla.“
        Nic neříkám, jen pohodím rukou. Ještě cítím jak si mě v sobě podržela. Vyloženě cítím sevření u kořene příra. Když si na to vzpomenu, okamžitě se mi začne stavět.
        Zvedám se… „Jdeme, musíme si to tu okolo trošku prohlídnout. Je přeci večer a musíme se tu trošku povyrazit.“
        „Hele, jak kecá. Už mu zase stojí. To musela bejt kuřba.“ Povídá Eda a kýve obličejem k mojí maličkosti.
        Je to tak. Rošťák, postavil se, jen sem si na ní vzpomněl.
        Jen mávnu rukou. „Jdeme a nebo si budete dělat ze mě prdel do rána.“

        Konečně všichni tři jsme na ulici. Doopravdy si připadám konečně jako v Africe. Všude okolo je cvrkot. Větší část obyvatelstva v tradičním oblečení, ale je vidět, že sem začíná v oblékání doléhat Evropa, nebo spíš asijské zboží vyrobené pro Evropu. U mládenců touhle dobou převládají kraťasy. Ženský jsou tu jen turistky. Místní v těch jejich hábitech vypadají docela nezajímavě.
        Pokud je to Evropanka, má u sebe minimálně dva mládence. Je to takový zvláštní a zarážející. Na to, že jsme uprostřed vládní čtvrti, s bezpečností tedy nic moc.

        Jdeme do vedlejší ulice. Obyčejná hospoda, téměř jako u nás. Skoro okamžitě si k nám přisedá černá kočka. Pokouší se konverzovat opravdu mizernou angličtinou.
        Přichází jeden z kluků ochranky. Přisedá si k nám. Šlapce je to v okamžiku jasný. Beze slova se balí a mizí ven. Asi má s tím maníkem své zkušenosti. Navíc si pravděpodobně uvědomila, ke komu patříme a že s ní, žádný z nás nepůjde. Jen tak mimochodem, byla hrozná. Těžko se mi odhaduje věk, ale téhle bylo tutově přes padesát. Váha tak šedesát kilo. A pak, že černošky nejsou tlustý.

        Pijeme pivo. Nic moc. Nechutná nám. Každý uděláme jedno, ale vzdáváme to. Dáváme si víno. Dostáváme zaplombovanou pětilitrovou skleněnou nádobu, tvaru demižonu. Je bez opletení a vidíme, že bílé víno uvnitř má docela jasnou třpytivou barvu. Doufáme, že bude mít alespoň takovou chuť, jak vypadá.
        Odšroubováváme plechový uzávěr. Eda nalévá do sklenic, co nám donesly. Jsou to tlustostěnný whiskovky. Nicméně, to není nedorozumění. Uvědomuji si to v okamžiku, kdy před námi přistává obrovský minimálně třílitrový kbelík. Teprve když ho Eda otvírá, si uvědomuji, že je to obrovská termoska s ledem. Dostávám do sklenice dva kusy ledu a zbytek mi dolévá vínem. Výsledek je sice takový vinný střik. Faktem je, že se člověk nenamaže a docela to osvěží. Co je nejdůležitější. V téhle silnostěnné sklenici se to tak rychle neohřeje.
        Otáčím k sobě demižonek. Chci se podívat, co je to za víno. Přiznám se, že jsem to zapomněl, ale co vím a co si pamatuji docela přesně, že pochází z Izraele. Egypt a Izrael. Tak tohle spojení mě moc nejde dohromady, ale jak je vidět, obchodu to nevadí.

        Mládenec od ochranky, co tu sedí s námi, si dá ještě jednou sklenici a odchází. Má ještě doma nějakou práci, jak povídá. Nedokážu si pod tím nic představit. Připadá mi, že tu stejně nikdo nedělá. Asi si jde zašukat...

        Dopíjíme vína a jdeme na pokoj. Ráno máme představení s vykleštěním nějakého blázna, který chce do ochranky. No, že bych si za tuhle cenu nechal uříznout koule…. Nevím, asi si jich vážím víc nežli ti blázni, tady. Jak to říkali dřív. Stát se eunuchem…

        Vstáváme nezvykle brzo. Je sedm hodin. Oholit a nasnídat. V devět máme být u doktora, který dělá tyhle zákroky. Hrůza, připadám si jako cvok. Je to nutný? Už toho docela toho lituji. Jdou s námi ještě dva mládenci z ostrahy. Taky to prý ještě neviděli. Je vidět, že to nezajímá jenom nás.
        U doktora je docela tlačenice. Všichni se snaží být nezůčasněný, ale zvědavost s celou tou bandou jen cloumá.
        Dvoumetrový ebenový Rambo se vyloženě těší z pozornosti, která se mu věnuje. Doktor je Ital a mluví s námi docela solidní angličtinou.
        Ptáme se ho, jestli je to tu normální. Dozvídáme se, že jim vždycky nabízí vasektomii, tedy přerušení nebo podvázání chámovodů, ale nikdo ji nechce. Prostě, aby s nimy nebyli problémy, musí se dotyčný vykastrovat. Šílený, skoro se tomu nedá věřit. Jiná země, jiné zvyklosti.
        Dává si Ligerosku a klidně pokuřuje tohle šílené svinstvo u okna. Když mu uspěj toho černocha na stole, který naprosto nevypadá jako operační, jde na věc.

        Zvíře jedno, ani si neumyl ruce. Natahuje si rukavice. Poleje varlata a kus kůže okolo nich Ajatinem. Ani nevím, jestli to u nás existuje. Tak před deseti roky určitě, ale dnes. Poodtáhne kůžičku varlat a skalpelem mu doslova ufikne koule. Ani jsem netušil, že je to tak snadný. Hodí je do špinavé smaltované misky a bere jehlu. Začíná zašívat ránu.
        Je mi zle. Musím ven. Jdu za pomocníkem, který nese přede mnou misku. Zastavujeme se u okna. Přeci jen trochu vzduchu. Je to lepší, ale jen do té doby, než se na ulici objeví tři psy.
        Nevěřím vlastním očím. Maník vezme čerstvě uříznutý varlata toho černocha a hodí je psům. Ještě než dopadnou do prachu ulice, se psi o ně začnou rvát. Netrvá to ani minutu a jsou v nich.
        Jen si polknu. Maník přede mnou pokrčí rameny a jde zpět do ordinace.
        Jsem na šavli. Zvedá se mi žaludek a musím jinam. Vycházím před dům a opírám se o vyhřátou stěnu domu.
        Za deset minut přichází doktor s našima klukama. Jdeme naproti do taverny. Poroučí nám něco. Nevím co, ale po kopnutí do sebe, bych věřil, že je to denaturovaný líh. Všechno uvnitř se mi sevře. Tutově to mělo přes šedesát procent.
        Je to neuvěřitelný, ale pocit blití po chvilce odchází a jsem schopen se s ním normálně bavit. Po druhý skleničce jsem v pohodě. Třetí odmítám. Byl bych totálně hotovej v deset dopoledne. Normálně se mi plete jazyk. Vnímám jak Eda s ním debatuje o tom, jestli je nutný, dělat tenhle zákrok, u maníků kteří u někoho slouží.
        Dozvídám se, že místní, pokud mají dceru, to ve sto procentech požadují. Evropané jsou přeci jen tolerantní, ale záleží na národnosti. Víc se o tom nechce bavit. Skoro to vypadá, že Italové jsou v tomhle ohledu ví prudérní než ostatní národy.
        Když se mu snažím vylíčit, co s těmi varlaty provedl jeho pomocník, se mě zeptá. „ A jako co s nima měl dělat. Z popelnice, by mu je vyhrabala kočka nebo krysa. Tak co?“
        Jsem zticha. Jen mávnu rukou.
        Koukne na mě a dostávám přeci jen tu třetí skleničku…. Pak je mi už všechno fuk. Chci na všechno zapomenout.
        Je jedenáct a loučíme se. On jde do druhé ordinace a my do práce.
        Venku potkáváme totálně zblblého a zpitomělého Ramba. Podpírají ho dva maníci a šouravým krokem mizí za rohem. Poslední, co slyšíme od doktora je: „za tejden je v pohodě… Ahoj mládenci. Rád jsem vás poznal.“

        Jdeme si tedy všichni tři zašukat. Musíme přijít na jiné myšlenky. Pořád se mi vtírá myšlenka, jestli je to doopravdy nutné, takhle se nechat mrzačit.

        Dost, dost. Beru si klíč a jdu se jak si říkám povyrazit. Oba kluci jsou na tom asi stejně.

        Odemykám a pak docela zírám. Iman se na mě tentokrát připravila. Nemá na sobě nic. Absolutně nahá krásná samička stojící přede mnou. Zády se opírá o hranu výklenku okna. Prsa a bradavky jí svítí proti oknu. Prdelkou legračně zakroutí, když jde k posteli.
        Sama se pokládá. Bezprostředně potom roztahuje černý hezký nohy. Stehna se rozjíždí od sebe a odhalují pohled na vyholenou kundičku. Ještě si uloží pohodlně nožičky a rukama nepatrně roztáhne tmavé lapličky od sebe.
        Tomu se nedá odolat. Na jednu stranu je to totálně sprosté, takhle se nabízet, ale na druhou, je to neuvěřitelně rajcovní.

        Kalhoty a triko jsou dole během několika vteřin. Za další tři jsem u její dírky. Lapličky si rajcovně roztáhne ještě o kousek víc. Potvora jedna, trošku se sevře a pak povolí. Ústí kundičky se sevře a potom parádně pootevře. Je jí vidět dovnitř ty tři centimetry. Pootevřená nádherně prokrvená a nadržená kundička.
        Roztáhnu si její lapličky prsty o kousek víc. Nebrání, se a nechává to na mě. Jazýčkem ji jedu po obvodu lapliček. Pak se přesunu k naběhlému poštěváčku.
        Je parádně naběhlý, vyloženě připravený na dráždění. Nejdřív ho několikrát jemně olíznu. Hraji si s ním. Jemně ho lížu a přejíždím po něm jazykem.
        Nakonec se pootočím, abych ji měl napříč. Levou nohu jí povolím a přetočím si ji trochu na bok. Nakonec vsaji poštěváčka do pusy. Začnu ho jazykem dráždit. Rty ho po kouskách popotahuji ven od jejího těla. Poštěváček se jí pořád zvětšuje a mohutní.
        Nakonec se pootáčím a kousek si popolezu. Dostávám se opět mezi její nohy. Nádherně rozevřená stehna a její zduřelý poštěváček jsou dvě tak nádherné věci, že se totálně zapomínám.
        Projedu jazykem pomalu mezi velkými naběhlými laplemi. Pak každou uchopím do jedné ruky, mezi palec a ukazováček. Pomalu jí je popotahuji dál od těla.
        Kočka si jen hekne a jde trochu do mostu. Pak se povolí a klesne zpět.
        V okamžiku kdy cítím, že ji to začíná bolet, přestanu.
        Stejně ale neuvolním stisk prstů. Nechci, aby mi vyklouzla.
        Opřu se jí o vnitřní část stehna spodní částí sevřené dlaně a malíčkem. Stále napjaté a povytažené lapličky jí začnu dráždit špičkou jazyka.
        Chvilku nic, ale pak se zachvěje. Pomaličku jí jemně dráždím na vnitřní straně.
        Skoro okamžitě když se jí znovu dotknu, zareaguje. Vnitřní část stehna se zachvěje a škubne.
        Čím ji dráždím déle, tím víc se chvěje. V okamžiku kdy se jí opřu celou plochou jazyka, se trošku vzepře. Je to ale jen proto, abych se k ní mohl jen lépe přitlačit.
        Můj jazyk se pomalu rozjíždí po vlhkém pysku. Skoro okamžitě jde do mostu a prdelku zvedá nahoru. Okamžitě padá zpět a stehna se jí začínají škubat. Záškuby jsou tak silné, že se přenášejí přes pokrčená kolena, do lýtkových svalů. Hlavička se jí poškubává a hází s ní ze strany na stranu. Občas se sice pokusí podívat dolů mezi své rozevřené nohy, ale zůstává jen u pokusů. Další záchvěv a škubnutí, ji přinutí zavřít oči a podívat se do stropu.
        Rukama se drží za kovové tyče tvořící čelo postele a vzpírá se tak částečně proti mně.
        Přidušeně ti vzlyká a polohlasně heká. Žádné hlasité výkřiky a hulákání. Jen přidušené pohekávání.
        Je to nádhera. Evidentně to nehraje. Je tak rozjetá, že vyloženě cítím, jak se mi pod rukama rozevírá. Vlhká rozevřená kundička se pomalu pod mým jazykem pootvírá. Podívám se na její dírku a vnímám, jak si její kundička protáhle zívla a zůstala pootevřená. Fakt, tohle tedy vidím poprvé. Normálně se jí dívám dovnitř, tak pět centimetrů určitě, možná o kousek víc. Dírka je rozevřená, tak na průměr tři, čtyři centimetry. Uvědomuji si, že by se tam vešel docela solidní robertek.
        Jazykem se opřu o okraj dírky. Pouštím lapličky které jsem doteď držel a ukazováčky vjedu za okraj dírky.
        Jako by to čekala. Pomalu popotáhnu a rozevřu dírku za stálého dráždění jejího okraje jazykem. Chvilku počkám a pokusím se přidat ještě prsteníčky. Na chvilku se povolí, ale pak se sevře.
        Přejedu jí jazykem na poštěváčka a trošku přitlačím.
        Docela solidně mi stiskne prsty v dírce, ale jen proto, aby se uvolnila a rozevřela se zase o kousek víc.
        Přestanu jí dráždit a podívám se dovnitř. Fakt, vidím uvnitř růžovoučkou mokrou kundičku v délce možná deseti centimetrů.
        Nikdy jsem se do holky takhle nedíval. Ne, že by mě to nezajímalo, ale buď proto, že mi vůbec nedovolila se k pičce pusou přiblížit a v tom lepším případě se ani jedna ze tří, co jsem takhle měl, se nedokázala rozevřít. Poslední možnost, buďto nechtěla a nebo jsem to s ní neuměl. Zato téhle, to jak je vidět nedělalo žádné potíže. Ještě jedna maličkost. Věřím, že to asi každá ženská nedokáže, tedy myslím fyzicky.

        Dost meditování. Okamžik přemýšlím, jestli se mám pokusit najít slavný bod G, ale v okamžiku, kdy si uvědomuji, že ona čeká, až ji udělám, mě tahle ztřeštěnost opouští.
        Vkládám jí do rozevřené pičky oba palce a nepatrně si ji rozevřu. Jedu jazykem k poštěváčku. Jeho špičku si vsávám dovnitř do pusy a začínám ho zpracovávat hrubou vrchní částí jazyka.
        Po dvaceti vteřinách se znovu zmítá jako červíček. Další minutu se kroutí a škube. Velké finále se spouští tím, že mi zacvakne v pičce palec pravé ruky, který jsem nestačil rychle vyndat.
        Tohle už znám. Novinka je to, že jí z pičky, i přes to že ji má sevřenou, vyhrkne vodopád šťávičky. Teče jí to po prdelce, až mezi půlky. Ještě se sevře o kousek víc, tak, že mi to až doslova vyrazí dech. Jde znovu do mostu, ve kterém zůstává dobrých dvacet vteřin. Po celou dobu vibruje, jak natažená struna. Tedy, navíc mám pocit, že si na konci solidně zaskřípala zoubkama. Síla, zůstává sevřená tak, že kdybych si chtěl vyndat ten palec, musel bych ho z ní nejspíš vypáčit.
        Nějak mi to už u ní nevyvádí z míry. Vím, že to odezní a pak mě pustí.
        Skutečně, je to tak. Uvolňuje se a pouští si mě. Palec je venku. Pod její prdelkou je slušná loužička.

        Kočka zrychleně dýchá. Bříško a prsa se jí rychle zvedají. Zvedá se na lokty a dívá se na mě. Něco mi zase říká tou francouzštinou, kterou nevládnu. Škoda, překlad by byl asi dost zajímavý.

        Stoupne si, a bere si ode mne nabízený ručník. Otáčím se napůl těla od ní. Je mi hloupý, dívat se na tu parádní kočku, když se utírá mezi nohama a na stehnech.

        Všechno jednou skončí. Pokleká na postel a jde ke mně. Posadí si mě na posteli tak, že jsem zády opřený o kovové pruty čela postele.
        Příro mi stojí a ční přede mnou. Chvilku si s ním hraje. Nejvíc se snaží zjistit to, že mi předkožka nesjíždí zpět a v každém případě obnažuje žalud. Nevím, co to má za smysl, ale za okamžik na to přicházím.
        Sedne si proti mně. Pomalu se ke mně posune s tím, že si vezme mého kamenného těšitele do sebe. Pak se ke mně přisune, co to jde nejdál. Mé kamenné příro a její vyloženě mokrá pička, do sebe zajedou jako kolík do dírky. Podvlékne své nohy pod moje a obejme mě.
        Neskutečná slast. Obnažený žalud až někde na konci rozpálené pochvičky, uvnitř jejího těla. Co víc si přát. Přitulí se ještě víc a svoje prsa si o mě opře.
        Nic se nedá dělat. Okamžitě mě to nutí, podržet ji za prdelku.
        Takhle zbaleni do klubíčka sedíme jen několik vteřin. Začíná mě líbat na krku a postupuje nahoru. Přisaje se mi na ústa a líbá, jako dračice. Nakonec mi vsaje kousek jazyka do své pusinky a drží jej opatrně mezi zoubky. Stoprocentně se něco stane. Vyloženě to cítím.
        V okamžiku, kdy mě sevře, sebou cuknu. Potvora jedna. Drží mě dole a můj jazyk nahoře taky. Jemně mi ho kouše ve stejném rytmu, jak mě dole masíruje mého těšitele. Pomalu zrychluje záchvěvy svého těla.
        Jazyk mi pouští z pusy a stále víc se ke mně tiskne. Její hlavička se zaklání a obnažuje tak její hrdlo s rychle jasně viditelně tepajícími tepnami. Začíná se trošku kroutit na nabodnutém příru. Za chvilku mi dochází, že se jen nabodla ještě kousek hlouběji.
        Tak, tohle jsem ještě nezažil. Dochází mi, že jestli to půjde takhle dál, do dvou minut se v ní udělám. Cítím, jak se mi v podbříšku cuká a určitě si ucmrndávám. Je to neskutečná věc. Ta holka mě dráždí jen tím, že mi ho uvnitř rytmicky tiskne. Žalud se tam nemá o co dráždit. Nikam se nepohybuje a přesto je vydrážděnej k vystříknutí.
        Dvakrát si hluboce vzdychnu a vím, že to déle už nevydržím.
        Přitáhnu si ji nahoru k sobě. Vypadá, tak trochu jako v transu. Oči plné slzí a dívá se skrz mě. Nicméně za pár vteřin je zase zpět. Rytmické stahování pochvičky se zastavuje. Není to takové to okamžité zastavení. Je to pozvolné a zmenšující se uklidnění.
        Musím uznat, že takový pocit jako mám teď, jsem ještě neměl. Nádhernou parádní samičku mít v největším splynutí, nádhera. O tom si každý z nás může nechat někdy jen snít. Je to, asi tak, když se uděláte do překrásné kočky a ona se po vašem vyvrcholení nejenom jen tak nezastaví, ale ještě to s ní několikrát zaškube a ona si ho v tom posledním vzepjetí, ještě snaží sama vcucnout co nejvíc do sebe.

        Chvilku se nic neděje. Pak se ke mně znovu přitiskne a začne mě kousat jemně do ucha. Jen tak maličko a spíš rty nežli zoubky. Chvilku to se mnou nic nedělá, ale když se znovu pohne tam dole, jsem v tom znovu. Tentokrát se už ani nebráním. Vím, že když jí to budu chtít oplatit a zahýbat s ním uvnitř jejího těla, budu na konci ještě dřív.
        Dvě minutky se nebráním a nechávám se hýčkat. Potom už se to nedá vydržet.
        Když mi znovu vcucne do pusinky můj jazyk, je konec. Chvilku si mě ho podrží a už jsem na konci.
        Žalud se uvnitř jen chvěje. Ani se nemusím snažit. Donutila mě, abych si do ní vystříknul myslím pětkrát pořádně a pak se ještě několikrát dovyšukával. Tohle všechno, bez mého jediného pohybu. Ne, že bych nechtěl, ale doslova mě omotala svýma nohama a moje příro si drží hluboko uvnitř svého těla. Nezbývá mi tedy nic jiného, než si s ním uvnitř maximálně pohnout nahoru, když vystříkávám.
        Je jasné, že když se udělám, sevře mi můj klacek v sobě. Stiskne mi ho u kořene a drží. Za chviličku, jen po několika vteřinách se začne uvnitř chvět a svírá se v rytmických sevřeních. Normálně mi ho uvnitř ždíme.
        Totálně vydrážděný žalud je uvnitř pochvičky zpracováván neskutečným způsobem. Doslova se mi z toho kroutí palce u nohou.
        Tohle všechno trvá možná deset vteřin. Prostě na vydrážděného těšitele je to strašlivě dlouhá doba. Je to zešílení. Trošku to bolí, ale přitom by se člověk nechal takhle dráždit do nekonečna.
        Když se konečně zastaví, zjišťuji, že mi znovu stojí jako klacek. Žádná měkota, zas je jako kus kamene. Když s ním v ní pohnu a snažím se ji trošku dráždit, nemám šanci. Chytne mě a drží jako v kleštích.

        Přestanu se bránit a povolím. Chvilku čekám, co bude.
        Po dvou vteřinách mě pouští. Znovu se pohnu.
        Čekám co bude. Tentokrát nic. Nechává mě, abych se v ní pohyboval, jak to jde.
        Pokouším si s ním uvnitř vzpírat a alespoň pohybovat nahoru a dolů. Co by se s ním asi taky dalo dělat, že.
        Jenže v okamžiku, kdy se kočka ke mně přitiskne a posadí se co nejvíc kolmo, se situace mění. Nikdy bych si nemyslel, že to bude možné.
        Při ztopoření a přitáhnutí příra nahoru se její pochvička uvnitř na konci trošku uvolnila. I přes to, že mě za něj u kořene drží, si s ním omezeně uvnitř můžu pohybovat. Ne sice moc, ale těch pět centimetrů, to bude. Nejdřív to jde špatně, ale ona se pro mě nějakým neznámým způsobem uvnitř uvolňuje. Nakonec si s ním uvnitř docela solidně šmrdlám. Nevím jak to popsat, ale fakt, že si třu obvodní část žaludu o její teplé a kluzké stěny pochvičky, je něco úžasného.
        Tedy, ta slast kterou z toho mám, je něco naprosto výjimečného. Příro se cuká a doslova si uvnitř cmrndávám. Doslova cítím okamžik, kdy to ze mě teče. Nevyšukávám se, ale moc k tomu nechybí. Nakonec k tomu napomáhá i to, že při každém pozdvihnutí, asi musím nevědomky napumpovat trochu víc krve do péra.
        Dílo, po pěti minutách jsem v tom znovu. Už to nevydržím. Nekontrolovatelně začnu uvnitř stříkat. Jeden pramínek za druhým jí tryská dovnitř do pochvičky.
        Asi je to síla. Vteřinu po tom prvním kočka zkamení a drží. Tentokrát je otevřená a čeká. Vychutnává si každý výstřik, nebo vlastně dopad semene na zadní stěnu. Když skončím, ještě chvilku čeká. Tentokrát nic, žádný stisk. Jen se přitiskne o kousek víc ke mně. Chvilku drží, pak se sveze na znak. Nohy má široce roztažené a moje příro má stále uvnitř. Lehá si pohodlněji a bere si pod hlavu polštář. Dívá se zezdola proti mně. Nakonec si dá ruce pod hlavu. Zavře oči a znovu se kousek ke mně přisune. Leží až na doraz. Dál to nejde. Moje vyšukaný příro, až na doraz v sobě.

        Její tělo se vyjímá na velké posteli nádherně. Tmavá pokožka černošky je pro mě něco naprosto nového. Není to sice stoprocentní černoška, ale tmavá je dost.
        Překrásná plná prsa se jí trošku svezla do stran. Skoro černé, pěkné, veliké bradavky. Neudržím se. Přejedu jí po bříšku. Pohladím si ji po prdelce a jedu znovu na pupík. Obě ruce mě jedou po vystouplých pánevních kostech a končí znovu na bříšku. Nemůže to skončit jinak. Ve finále jsem s oběma palci opět v jejím klínu, na poštěváčku.

Tato a předchozí povídka s sebou souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si ji také. Tato a následující povídka s sebou souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si ji také.

---

                        
                

© ® Monik.cz