Předesílám, že to nebude tak, jak si určitě všichni myslíte

          Tak, máme zase docela solidní džob. Zajímavá práce spočívá v tom, že si nás dvě, tedy mě a Evu, najali na pobavení jednoho maníka, který se v sobotu žení. Má to být opravdu důstojné rozloučení se svobodou. Jediné, co mně u toho vadí, je to, že Eva na poslední chvíli nemůže a místo ní se tam vydává se mnou Jitka.
          Jituš je naše krásná kočka z baru. Přivydělává si i takhle. Je to pro ní svým způsobem povyražení. Pokud vím, nikoho nemá a vlastně si takhle uvolňuje nashromážděnou energii. Určitě si nepotřebuje tímhle způsobem pozdvihávat svoje ego. Kdyby chtěla, určitě by si někoho našla. Jen na baru, pokud vím, se za ní táhnou zástupy klientů. Ale říká, že nic se nemá uspěchat. Vzhledem k tomu, že jí bude pomalu pětadvacet možná že hledá. Každá máme určitě představu, jak by ten kluk měl vypadat. Je otázka, jak a komu se to splní.

          Odpoledne se balíme. Naprosto normální příprava. Žádná super-šou se nepřipravuje. Normální letní oblečení. Šaty a kalhotky. Žádná podprsenka. Nosím ji jen na vystoupení. Tady je naprosto zbytečná a jen tlačí. Obligátní příprava. Nic super. Žádný divoký líčení. Jsme normální holky a ne maškary. Jedeme ven z Prahy po páté hodině. Směr, kterým moc často nejezdíme, dolů na jih. Směrem k rakouskejm hranicím. Teprve teď se dozvídáme, že jedeme do Sušice. Zajímavý městečko. Pár let jsem tam nebyla. Jsem zvědavá, jak se změnilo.

          Přijíždíme do Sušice po osmé večer. Ptáme se po hotelu, kde se má uvedená oslava odehrávat. Všichni ví, kde to je. Žádný problémy. Jdeme s Jitkou do baru a Pepíček se dohaduje s obsluhou. Nemůžou se pořád dohodnout a tak si nechává zavolat majitele. Po pár větách se všechno mění jako kouzelným proutkem. Problémy už nejsou. Navíc je k Pepíčkovi přidělený jeden mládenec a omluva.

          Dorážíme poslední. Uvedená společnost s oslavencem sedí v přilehlém salonku. Poněkud se mnou zatřese, že se jedná pravděpodobně o sestavu místních hodnostářů. Na druhou stranu nás obě příjemně překvapí, že je to jen pánská společnost. Posadí nás každou po straně oslavence a nechají nám volnou ruku, abychom si s ním dělaly, co chceme. Naštěstí začali později a mládenec asi tak ve věku třicet let je jen mírně ovíněný.
          Nejhorší jsou tyhle sedánky, kde se všichni zhulákají a pak jsou dotěrní. Že jsme holky do postele ještě neznamená, že si na tebe každý může sáhnout. Když pak dostanou přes prsty, mají většinou zajímavý slovník. Nic pro dětské uši.
          Všichni čekají na to, co se bude dít. Vydržíme to jen chvilku. Po půl hodině ho popadneme a vedeme si ho na pokoj. Jdeme do druhého patra. Můžeme sice jet výtahem, ale chceme vědět, jak je na tom.
          Má sice trošku upito, ale není to nijak moc. Je přiožralej tak akorát. Jistou výhodu tenhle stav má. Alespoň se nebude bát. Dobrý, to ještě netušíme, jakej je a co všechno umí.
          Dotlačíme si ho na pokoj. Je docela klidnej. Nechá se sebou dělat to, co chceme my. Můžeme si ho klidně zpracovat do podoby, jak nám to nejlíp vyhovuje.
          Nádherná široká postel, spíš letiště, je první, co mně padne do očí jen otevřeme dveře. Na stolku u postele je kbelíček s perfektně vychlazeným šampaňským. Jen ze zvyku nakouknu do koupelny a na záchod. Všude vzorná čistota. Vím, že to tu před pár minutami prošmejdil Pepíček, ale... Člověk nikdy neví. Jitka se zatím stará o klienta. Jsme skoro naprosto sehraná dvojka.
          Jitka zatahuje závěsy, zatímco já otvírám šampíčko. Je to známá rakouská značka, ale nevadí. Vím, že tenhle šampus je perfektní a mně docela chutná. Připíjíme si všichni tři. Nádherně vychlazený víno krásně klouže do hrdla. Bublinky příjemně šumí v nose.
          Všichni tři se po sobě podíváme a vyprskneme smíchy. Je to paráda. Všichni víme, že na to máme celou noc a nemusíme s ničím pospíchat.
          Mládenec se nechá od nás pomaličku svlékat. Na jeho oblečení je vidět, že to není žádný chudák. Boty za šest kolíků a kravata tutově za dva tácy. Žádný žabař. Ale vypadá na docela dobrého mládence. Žádnej vejtaha to asi nebude. Uvidíme, co se z něj vyklube potom.

          Jitka pouští hezkou hudbu z cd přehrávače, který je na pokoji. Je to potvůrka. Mně nechala, abych ho svlékla a sama mu předvádí nádherný striptýz.
          Moc toho na sobě nemáme a tak to nemůže trvat nijak dlouho. Nádherně fialová podprsenka a kalhotky jen svítí v šeru, které tu panuje. Pomaličku si svléká jedno ramínko po druhém a nechává si ji rozepnout od našeho mládence.
          Pokouším se mu mezitím svléci košili, ale mám pauzu. Jitka si mu sedá na klín, a nádherně se na jeho nohou zavrtí zadečkem. Tohle žádný chlap nemůže ustát. Když se zvedne, vidím na jeho kalhotách obrovskou bouli. Příro se mu postavilo do neuvěřitelného rozměru během několika vteřin. Podle velikosti ho musí mít obrovského. Odhaduji, že bude tutově přes pětadvacet cenťáků.
          Jituš se z něj sveze dolů. Pomáhá mu z kalhot, zatímco já zápolím s posledním knoflíčkem u košile. Konečně ho máme skoro svlečeného. Jitka pomalu krouží zadečkem a nechává si od něj svléci i ty nádherný fialový kalhotky.

          Je řada na mě. Mám naučený super trik s letníma průhlednými šaty, co mám na sobě. Potřebuji ale světlo. Naštěstí je v pokoji na druhé straně lampička na stolku. Ten úhel by mohl taky vyjít. Nasvícení není sice nijak super, ale snad to bude stačit. Pomaličku se začínám kroutit a hladit. Po očku pozoruji mládence. Může na mě oči nechat. Sleduje mě, kamkoliv se v pokoji pohnu. Vím z vlastní zkušenosti s Jiřím, že decentně schovaná nahota je vždycky do začátku lepší než cokoliv jiného. Pod. šaty mám na sobě jen kalhotky a tak si to musí kluk užít. Nakonec se k němu přiblížím a kleknu si mezi jeho roztažená kolena. Šaty si na kousek svléknu a nechám na něm, aby to dokončil sám. Nakloním se nad ním a dlouhými černými vlasy mu přejedu po obličeji. Paráda, vidím, že se mu postavil tak, že je z něj samec jako hrom.
          Tak teď hurá na něj. Kalhotkový slipy dolů a přede mnou se staví do nádhernýho pozoru překrásný příro.Podívám se pořádně a docela mě to vyrazí dech.
          Žalud má obnaženej, předkožku svlečenou a navíc má skrz příro protažený napříč dvojčep. Je to stejná konstrukce, co mám v jazýčku, jen ta velikost je jiná. Kuličky na stranách mají velikost minimálně centimetr. Jen mají jiný tvar. Jsou pložší. Vypadají spíš jako dvě malinkatý činky. Nedá mi to a prohlížím si uvedenou nádheru zblízka. Nadzdvihne mi hlavu a přitáhne k sobě. Usměji se na něj a povídám:
          " Jsem drzá, co?"
          " Ani bych neřekl, spíš zvědavá."
          " Máš to tam dlouho?"
          " Dva roky, proč?"
          " Nebolí to a nepřekáží ti to?"
          " Ze začátku, teď už ne."
          " To tam máš celou dobu?"
          " Jo, proč? Nebolí to a tý mojí se to líbí."
          " Vážně to nebolí? Vypadá to na první pohled děsivě."
          " neboj se, podívej."
          Uchopí si ty dvě kuličky mezi prsty a normálně si s nimi hraje. Protáčí si je v žaludu a tahá se za něj přes ně.
          Jituš taky jen zírá. Dívá se mu přes rameno a jen čučí.
          Pustí si ho a ten se okamžitě svěsí dolů. Nechá ho tak jen chvilku a než se stačím na něco zeptat, začne s ním cvičit. Nádhera, jede několikrát dolů a nahoru. Nakonec se zase postaví do správný polohy a čeká, co s ním budeme dělat dál.
          Jitka si mladíka posune doprostřed postele a položí naznak. Klekne si nad něj a začne ho hladit bradavkama na hrudi. Mně nechá na starosti jeho těšitele.

          Příro mu stojí jako mladému hřebci. Je nádherně nadrženej a vyloženě je to na něm vidět. Příro se mu chvěje do rytmu tlukoucího srdce. Krásný pohled. Musím uznat, že jako ženská ho tý správný docela závidím. Je nádhernej. Krásný atletický tělo a perfektní zadek, nádhera.
          Přisunu se blíž k jeho příru. Pokleknu mezi jeho pokrčený a roztažený nohy. Ční mi přímo proti rtům. Jen se ho dotknu, cítím jeho reakci. Budeme muset opatrně, aby se nám neudělal moc brzo. Musíme si ho hýčkat. Je to jeho jedna z posledních nocí za svobodna. Byly bychom určitě obě rády, aby na tuhle noc jen tak nezapomněl.
          Dívám se na Jitku. Kluk si ji pomalu přitahuje nahoru. Nechává si ji pokleknou, přímo nad obličej. Jitka se nad ním sklání a pomaličku se opatrně spouští tak, aby se dotkla jeho rtů nádhernými lapličkama.
          Jen se jí to povede, cítím okamžitou reakci na žaludu. Příro úplně zkamení a začne se škubat. Jitka ale ví. Dá mu chvilku na uklidněnou. Mládenec není taky dřevo. Podle stisku ruky na jejím zadečku si ji sám zastavuje a podle uvolnění Jitka ví, jestli už může pokračovat a nebo ještě počkat.
          Jak jsem řekla, ani jedna nechceme žádnou rychlovku. Jitka to ví a dokáže se vcítit do jeho reakcí. Ví, kdy si ten další pohyb ještě může dovolit a kdy ne.
          Nechá ho chvilku vydychnout a pak se zase pohne. Přejede několikrát lapličkami po jeho rtech a jen na chviličku se mu zastaví poštěváčkem nad jeho jazýčkem. Kluk tohle nemůže vydržet. Musí si ten nádhernej kousek jejího těla pořádně vychutnat. Vidím, jak Jitka zůstává stát bez pohybu a příro mi v ruce víc a víc kamení. Už je tak tvrdý, že i když jej tisknu poměrně velkou silou, nedokážu jej pořádně sevřít.
          Jitka se nakonec od něj odpoutá. Vidím, že ji to docela solidně roztřáslo. Je fakt docela dobrej.
          Tak, konečně přišla moje chvíle. Beru si ho do pusinky. Cítím, jak mu zase správně strne. Chvilku počkám a potom jej začnu hladit na vrcholu a pod uzdičkou. Pokouším ho chvilku špičkou jazýčku nebo čepem, co mám v pusince. Pokaždé cítím nádherný reakce. Perfektně sebou pokaždé škubne. Olíznu mu špičkou jazýčka jeho vrchol žaludu a začnu mu rejdit na okraji dírky.
          Musím se posunout a tak se podívám nahoru, jak řádí Jitka. Sedí si klidně a jen pomaličku se posunuje. Kluk ji nádherně líže a Jituš si jen pohybem pánve určuje místo, kde chce, aby jí to dělal. Vyloženě oběma tahle poloha vyhovuje. Bodejť by ne. Dole ho obšťastňuji já a nahoře ho má zase ona. Kluk si vrní a je jak v bavlnce.
          Když si jeho nádherný příro beru znovu do pusinky, umiňuji si, že ho musím vyzkoušet. Tedy příro s takovýmhle kusem kovu jsem v sobě ještě neměla. To se musí vyzkoušet. Když si uvědomím, jak ta kulička klouže po stěně pochvičky, jen po mě přejede vlna slasti a celá se zachvěji.

          Je čas střídání. Mládenec si hoví stále ve stejné poloze a je na Jitce, aby si ho vyzkoušela. Posadím se mu k hlavě a dívám se. Jitka se pomalu a opatrně nabodává. Nedá jí to nijak velkou práci. Kluk se doopravdy snažil a Jitka je určitě celá mokrá. Podle toho, jak se sklouzla dolů, je naprosto parádně rozevřená. Chvilku je nechám vydechnout a podívám se, jak to Jituš jde.
          Má sice přeci jen obličej zkroucený bolestí, ale je to ta příjemná bolest. Je to tak vždycky na začátku. Potom to přejde. Je na ní vidět, že nedojíždí až dolů. Nechává si kousek na dosednutí. Ani se jí moc nedivím. Je to přece jen pořádný příro. Je ho kus. Mít v sobě skoro třiceticentimetrového ptáka a ještě ke všemu s těma kuličkama! Ale vyloženě se jí to líbí. Po minutce se rozjela a dosedá až na konec. Parádně si na něm lebedí. Je jí tutově nádherně. Vím, jak si holka začne kousat spodní ret, je naprosto v pohodě a moc se jí to líbí.
          Nechávám Jitku být a začínám si všímat toho nádhernýho kluka. Začnu jej pomaličku líbat. Je to paráda. Cítím, jak mi vjede do pusinky jazýčkem. Nepatrně strne a cukne to s ním, když narazí na náušnici v jazýčku. Nedá mu to, neposedovi, a musí to pořádně prozkoumat. Moc jsem toho dneska večer nenapovídala a tak neměl možnost si toho všimnout. Zato teď. Dává si záležet a líbá jako ďáblík. Jazýčkem šmejdí všude.
          Nakonec si jeho ruka šmátralka najde pod kalhotkami, co mám pořád na sobě, rozevřenou pičku. Pomalu z něj couvnu a bleskově si ty kalhotky sundám. Chtěla jsem je dát dolů už dávno, ale pořád to nešlo.
          Jen si k němu kleknu, tu ruku tu mám znovu. Jasně, ucítil kroužek, co mám tam dole. Jeho prstíky jsou jako malé kolíčky. Pomaličku se producíruje po mých lapličkách, aby stejně nakonec skončil uprostřed na poštěváčku. Je to jen chvilka a je u cíle. Nedá mu to, aby mě za ten kroužek nezatahal. Potvůrka, ví, jak na to. Je fantasticky jemný. Ví, kdy to ještě nebolí a jak za něj vzít, aby to bylo pořádně rajcující. Pomaloučku a polehoučku mi s ním začíná kroutit.

         Najednou ale strne a tuhne. Vidím, že to Jitka nevědomky přehnala. Stačila jen taktak vyndat toho nádhernýho těšitele ze sebe ven. Už to z něj stříká a jede ven. Musím uznat, že nádherně stříká. Krásný hustý pramínky. Většinu jich schytá Jitka na bříško, zbytek končí na jeho ruce. Nádherný výstřik. Bylo toho na něj asi moc.
          Nevypadá ale, že by mu to stačilo. Obě vidíme, jak se mu to jeho příro znovu staví okamžitě do správný polohy. Ještě chviličku trvá, než se Jitka natáhne po hebkým ručníku a všechny nás utře. Samozřejmě, že nezapomene ani na to jeho příro.
          Jen si vyměníme obě pozice a jdeme znovu na to. Tentokrát jsem na řadě já. Nádherný zasunutí dovnitř. Jsem správně načatá a tak mi to nedá žádnou práci. Příro mu sice nestojí naprosto špičkově, ale to nevadí. Je to jen na mě, co mu s ním udělám.
          Stačí, abych se párkrát sevřela a je to všechno jak má být. Příro mu stojí a pomaličku ve mně kamení. Zkusím se pomalu rozjet. Párkrát se sklouznu, abych věděla, jaké to bude. Paráda, fantazie. Cítím naprosto přesně ty jeho kuličky, jak klouzají uvnitř v mojí pochvičce. Nádherně se třou o stěny. Vyloženě cítím místo, kde je mám.
          Když mám v sobě kluka, vím, kde ho mám. Ale tenhle pocit je o mnoho intenzivnější. Je to tím, že každý žalud i sebekamennější se poddává tvaru pochvičky a zřejmě částečně kopíruje její tvar. Tady tohle neexistuje. Je to nádherný pocit. Vím, že mám v sobě něco naprosto neobvyklého a fantasticky tuhého. Je to paráda když cítím, jak se moje pochvička musí přizpůsobovat tomu příru, co mám v sobě. Navíc tohle všechno je umocněný tím, že ten fantastickej kluk drží a můžu si na něm dělat doopravdy všechno, co chci.
          Zkouším chvilku jen jezdit. Když dojedu až na konec, zkouším jiné rošťačiny. Zastavím se a nechám si ho až na doraz v sobě. Stisknu mu ho a držím. Dokážu se takhle sevřít pořádnou dobu. Jednou jsem to zkoušela a vydržím bez problémů přes třicet vteřin. Teď jsem nemusela ani tak dlouho. Cítím, jak se začíná normálně třást a chvět. Ihned jej pouštím. Nepotřebuji, aby hned vystříkl. Nechám ho vydychnout a za chvilku začnu znovu jezdit.
          Nakonec se mu, podle toho jak reaguje, nejvíc líbí, když při dosednutí až dolů se prohnu v pase a pánví zajedu dopředu a dozadu. Musí ho mít jak v kafemlejnku.
          Reaguje naprosto spontánně. Nádhera, je suprovej. Podle reakcí vidím, že se mu kroutí i palce na nohou. Nemluvím obrazně, ale doslova. Vždycky když dosednu a zavrtím se na něm, se mu palce zkroutí a zatne je. Prostě paráda.
          Jitka se otáčí čelem ke mně. Kluk jí hladí lapličky a prsty jedné ruky má zřejmě uvnitř. Otočí se ke mně a zašeptá:
          " Půjč mi ho zase, nebuď hamoun."
          " Tůdle, co za to?" Směji se a lezu dolů. Mládenec se zvedá.
          " Tedy holky, jste jedničky. Kluci říkali, abych se připravil, ale tohle jsem nečekal."
          " Kterou chceš teď?" povídá Jitka.
          Je to správně komické. Všichni tři klečíme na bobku uprostřed letiště. Natahuji se pro láhev a mládenec nám dolévá šampíčko. Symbolicky si ťukneme a když stavíme skleničky, mládenec povídá:
          " Jsi na řadě nebo ne?"
          Místo odpovědi si Jitka kleká. Vystrkuje nádherně rozevřenou broskvičku a pokládá se na lokty. Jen se ještě k němu napůl otočí a pošeptá: " ale konec ven, ano?!"
          Kluk jen přikývne a je uvnitř. Dává si ho tam sám, ale je vidět, že Jitka je tak vydrážděná a že ji má připravenou.
          Dívám se na jeho kuličky zezadu. Vidím jak se mu pokaždé, když jede dovnitř, přitisknou k tělu a když jede ven, zase spustí dolů. Všechno je jak má být. Když kluk takhle reaguje, je ta pička tý holky nastavená úplně nejlíp. Šuká nejdřív pomalu, ale za chvilku se tempo zrychlí. Jede jako čertík. Šuká rychleji a rychleji. Jitka je nejdřív zticha. Za chvilku to už přeci jen to nevydrží a začne vzdychat. Vzdechy jsou čím dál silnější a nakonec, aby ji nebylo slyšet, pokládá hlavu na polštář. Ke konci, ještě než kluk začíná stříkat, se vyloženě udělá.
          Je to poprvé, co jsem uviděla Jitku, když má orgasmus. Vyloženě se vybičovala do takového zakňourání, které jsem u ní nikdy neslyšela.
          Mládenec ho stačil na poslední, ale správnou chvíli vyndat. Jen si ještě přejede dvakrát předkožkou přes okraj žaludu a začíná stříkat na záda a prdelku Jitky. Vyloženě jí to uzemní. Přitiskne se dolů na postel a jen se chvěje. Nakonec si otočí hlavu na druhou stranu, abychom to neviděli, jak si utírá slzy. Nádhera, fakticky jí to udělal parádně.
          Kluk je na to taky náležitě hrdej. Není to ale necita. Sedne si vedle ní, hladí ji po zádech a vlasech. Je to takový docela hezký. Není to určitě žádný rabiják. Tohle dokáže jen ten, kdo se nehoní jen pro to,aby si užil jen sám.
          Tak to byl dvakrát a já zase naprázdno. Musím se tomu pousmát. Je to jak na potvoru. Dvakrát si ho vzala Jitka a já prd. Ale není to zas docela pravda....
          Sedíme proti sobě a upíjíme kousek láhve. To šampíčko je v tomhle případě kouzelnej nápoj. Jako mávnutím kouzelného proutku v člověku vybudí zase ty nepokojný myšlenky. Málem jsem napsala nejhříšnější, ale to přeci už není dávno pravda. Nejsme malé děti, ale dospělí lidé....

          Aha, tak zase zpátky. Zas by byla další povídka a nebo by se tahle musela rozdělit na dvě části. Znám se...

          Sedíme proti sobě a teprve teď se dozvídám jméno toho kouzelného kluka. Jmenuje se Martin a má po rodičích docela solidně prosperující pilu. Takzvaný katr. Je to pila, která řeže jen prkna nebo trámy podle toho, jak se nastaví. Sám o sobě říká, že je prý super šéf. Zaměstnává čtrnáct lidí. Ale nejvíc prý vydělává na výrobě palet. Skoro celá produkce pily jede pro tuhle výrobu. Každý den udělají tři kamiony s vlekem. Zásobují novými paletami polovinu Rakouska. Je to neuvěřitelné, na co lidi nepřijdou. V životě bych nevěřila, že se s takovou výrobou dá slušně uživit. Navíc i těch čtrnáct lidí má práci, prý i slušně zaplacenou. Půlhodinka uběhla a přeci jen rozhovor vázne. Je na mě řada.
          Pokládá si mě na záda. klasická poloha, uvidíme. Ještě si jej přitahuji k sobě:
          " Ne až do konce, jako u Jitky, ano?"
          " Neboj, dám pozor."
          Pokládá mě nazpět a pomaličku do mě vniká. Příro má studený a o to je to víc rajcovnější. Jitka si kleká k mojí hlavě a hladí mě po ňadrech. Cítím, jak se do mě nádherně prodírá. Kuličky zase jedou po stěně a hladí vnitřek pochvičky. Pocit, který se musí zažít. Vyprávět a nebo to napsat není ono.
          Nedokážu popsat to, co se ve mně odehrává. Jen dojede na konec a jsem na krajíčku. Sevřu mu ho a podržím si jej uvnitř. Okamžitě se zastaví a počká. Chvilku trvá, než se uvolním, ale pak je už všechno v pořádku.
          Rozjíždí se pěkně pomaličku. Ale zase to není ono. Nadzdvihnu zadeček, aby mi pod něj mohl dát polštářek. Jsem pro něj moc nízko. Po týhle akci je to přesně ono. Moje pička je nastavená přímo proti jeho příru.

          Tak, ještě jednou od začátku a je uvnitř. Šuká hezky pomalu a uvolněně. Nemusím se bát, že se udělá. Tohle by bylo potřetí, během dvou hodin. Přeci jen nebude takový fenomén jako v sedmé povídce. Jezdí pomaličku a vychutnává si to. Jitka sedí proti němu a hladí mě na prsou. Vnímám, jak mu příro znovu začíná kamenět. Přeci jen je to zážitek. Pokaždý, když se mu povede dojet až ke konci, kroužek v poštěváčku se zachvěje. Je to jak rána proudem. První dotyky byly pořádně silný, ale postupem času si zvyká a záškuby už nejsou tak intenzivní.
          Jitka se k němu naklání, ale on ji nechce. Dává jí zakroucení hlavy najevo, že teď ne. Jitka ví, že se do toho nemá plést a zůstává stranou.
          Kluk se rozjede a šuká jako ďáblík. Je nadrženej a krásně vybičovanej. Položím si nohy pod jeho zadeček a kopíruji jeho pohyby obráceně. Pochvičkou proti němu přirážím. Nemusí jet přírem takovou dlouhou dráhu. Pomáhám mu hezky přirážet. Parádní souhra. Šuká stále rychleji a rychleji. Skoro mu už zase nestačím. Cítím jeho přirození, jak jezdí uvnitř jako veliký dlouhý píst. Držím se jej patami a přirážím jak to jde nejvíc. Kluk se ke mně naklání a líbá mě na oči. Nepřestává přitom přirážet. Musím se pustit jeho zadečku. Uchopím jeho hlavu a držím ji. Nádherně líbá. Je těsně nade mnou a šuká víc a víc. Je to vražedný tempo. Nemám šanci mu stačit.
          Je doopravdy jak malej hřebec a potřebuje se vybít. Nakonec těsně před koncem se zastavuje. Vytrhne svoje příro ze mě a zase tak nádherně stříká. Je kouzelnej. Kapičky potu kapou po jeho skráních a končí na mým bříšku. Celá dávka toho, co ze sebe dostal, je tam taky. Je to prostě kouř.

          Jdu se jako první osprchovat. Máme toho s Jitkou docela dost. Mládenec sedí na posteli a kouří. Podívá se na mě. Jitka jde do sprchy a tak si k němu přisedám na kraj postele.
          " Tak na tuhle noc určitě nezapomenu."
          " Co sis myslel, to jsme chtěly."
          " Takhle řádíte s každým?"
          " Ale ne, to dneska nám to parádně sedlo, tobě taky , tak co."
          " Uf, už nemůžu. Nedá se nic dělat. Dostaly jste mě."
          " To ráda slyším."
          Jitka vychází ze sprchy a obléká se. Jdeme k Martinovi každá z jedné strany.
          " Ahoj kámo, hodně štěstí v nastávajícím životě," mu povídám.
          " Hezky si to užij a buď na tu svou hodnej," končí loučení Jitka.
          Obě jdeme ke dveřím. Kluk se na nás dívá a vyloženě je na něm vidět, že by šel s námi. Všichni víme, že to nejde. Každý máme někde místo.
          Zavírám dveře. Na chodbě z křesílka pod palmičkou se zvedá Pepíček.
          " Jedeme?"
          " Jasně, hurá na Prahu"
          Nasedáme do auta a otáčíme se na parkovišti. Podíváme se na oblohu. Vypadá to, že bude pršet. Mraky jsou poměrně nízko. Obě do sebe šťouchneme.
          Na obloze nad námi někdo laserem maluje písmena a z vedlejšího domu zaznívají super hity. Sušice už není provinční městečko. Jo, všechno se naštěstí mění. Doufejme, že k lepšímu...

Tato a předchozí povídka s sebou souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si ji také. Tato a následující povídka s sebou souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si ji také.

---

                        
                

© ® Monik.cz