Vstáváme strašně pozdě. Přijeli jsme sice z Ústí v půl šesté ráno, ale vstávat skoro ve dvanáct? Máme dnes volno oba dva. Je to neuvěřitelné, ale skoro po roce je to den, kdy máme oba volno. Nemůže za to žádný rozmar vedení, ale prostá oprava přípojky plynu. Na jeden den nám rozkopou celé parkoviště a půl kotelny. Doufejme, že to stihnou. Byl by to správnej trapas, pozítří je totálně vyprodáno.

          Dnešní den je pro nás taková malá oslava. Jsme spolu přesně jeden rok. Ani se to nezdá, ale před rokem jsem začala dělat tuhle práci. Svým způsobem to vlastně není práce, ale hezké prožití času s někým, koho mám nade vše ráda.
          Po tom, co jsem si prožívala v době, kdy jsem byla bez práce, se všechno ve mně vzepjalo k tomu dostat se zpět nahoru. Nemohla jsem tomu jen tak podlehnout.

          Na tomhle místě byl původně odstavec o chování úředníků státní správy, ale nakonec jsem se rozhodla vymazat jej. Ne že bych měla strach, ale proto, že se mi zdá nedůstojné stěžovat si na někoho, kdo se nemůže bránit a odpovídat. Jak to vypadá se státní správou a úředníky si všichni dovedete udělat vlastní obraz a máte s nimi své zkušenosti.

          Takže roční výročí. Pro někoho strašně málo, ale pro někoho fantasticky moc. Není žádným tajemstvím, že jsem se musela vypořádat s obrovskou změnou ve svém životě. Stát se z normální holky, která nikoho nemá a jen občas se vyspí se svým šéfem v to, čím jsem. Vyskytla se příležitost a já ji využila. Zcela určitě v tom hrála velice podstatnou věc zvědavost. Chtít zkusit něco docela jiného nežli to, co jsem dělala předtím. Vím, většina z vás by tohle asi nešla dělat, ale když máte v týhle branži dobrou známou ...
          No, takže rok života je pryč. Máme oba ten den krásné volno. Po obědě vyrážíme na odpolední procházku.
          Chodíme bezcílně Prahou. Je to taková nádherná procházka po Malé Straně a Hradčanech. Když se dostáváme na horní část Letenské pláně, je skoro šest hodin večer. Před námi je Hanavský pavilon. Pomalým krokem se dostáváme k nádherné secesní budově. Za komunistů to byl jeden z povolených a mlčky trpěných klubů. Možná, že to bylo proto, že právě sem se chodívaly povyrazit děti a vnoučci tehdejších pohlavárů. No, naštěstí je to už dávno a můžou sem normální lidi. Musím se přeci jen poopravit - lidi, které tam znají. Je to přeci jen trošku uzavřená společnost. Přes den tam pustí každého, ale večer a v noci je to jiné.
          Vcházíme dovnitř. Přeci jen tu sedí pár hostů. Nikoho z nich sice neznáme, ale přeci jen zaznamenám náznak toho, že nás někdo poznal. Pár v našich létech si na nás sice decentně, ale naprosto jasně ukazuje. Jsme oba oblečeni jen v džínech a tričku. Doufala jsem, že nás nikdo nepozná, ale opak je pravdou. Číšník, co nám nese jídelní lístek, nás sice zdraví jako všechny ostatní, ale za malou chvilku se objevuje sám majitel podniku a jde nás osobně pozdravit. Svým způsobem je to milé. Nejsme ani jeden žádná hvězda, ale lidi nás znají a hlásí se k nám.
          Je pozdní konec prázdnin a je nádherné teplo. Není zase tak horko, abych šla v šatech, ale na svetr to není. Mám boty s prostředními kramflíčky a začínají mě bolet nohy. Přeci jen takovéhle vycházky se nedají dělat v botách, co nosím denně. Botasky se na takovouhle vycházku nehodí a normální boty bez podpatku žádné nemám, jak jsem s hrůzou doma zjistila.
          Vypadá to na solidní puchýře, ale co nadělám. Uvidíme doma. Přinejhorším nás někdo z kluků odveze taxíkem.
          Večeříme skoro jak v pohádce. Klidná hudba a svíčky na stole je něco, co patří neodmyslitelně ke krásné pohodě. Mám tyhle večery nesmírně ráda. Snad je to tím, že si je můžeme dopřát jen minimálně. Protože je jich tak málo, moje romantická duše se s nimi tak mazlí. Jiří ví, co se ve mně děje. Zná moji slabost pro tyhle chvíle a snaží se, pokud je to možné, někam si se mnou vyrazit. Dojídáme nádhernou večeři a jdeme po schodech a cestičkách večerní Prahou domů. Uprostřed Pařížské ulice to začíná být docela problematické a na Staromáku už je to krize. na Ovocném trhu uvažuji, že půjdu bosa. Jungmankou se jen tak šourám a domů se dostávám totálně zničená. Konečně odemykáme dům.
          Konec, nožičky bolejí. Jiří si mě bere do náruče a nese po schodech nahoru do patra. Jsem jako Waltřik. Zoufám si, jsem pitomá. Proč jsem si nevzala na nohy botasky. Teď abych se nejmíň dva dni párala s nohama.

          Padám do sprchy. Slovo padám v tomhle případě není na místě. Jde spíše o šourání. Pomalu se posunuji na místo, kam chci dojít.
          Jiří se na mě dívá zpovzdálí. Nemůže uvěřit, že jsem si nechala sama takhle zdevastovat nohy. Jen kroutí hlavou. Je to pro něj svým způsobem zadostiučinění. Po cestě z nábřeží se mi dvakrát nabízel, že zastaví taxíka. Vždycky jsem to odmítla. Vrozená hrdost a vlastní úsudek, že mě přeci bolavé nohy nezabrání návštěvě míst v Praze, která mám tak ráda. Jak je vidět, dost jsem přecenila svoje síly. Všechno má být s mírou a nic se nemá přehánět.
          Sprchuji se sama a Jiří trpělivě čeká. Teplá voda dělá divy. Nakonec se ztuhlé svaly uvolňují a já se můžu zase normálně pohybovat.
          Zalezu na naše letiště a v klidu si hovím. Čekám na Jiřího, který se sprchuje po mně. Rozhodně jsme si ten dnešní den takhle nepředstavovali.

          Jiří končí a já se na něj nesmírně těším. Jeho nádherně vlhké a rozpálené tělo se ke mně přitulí. Trvá to jen chviličku. Všechna bolest a strasti dnešního dne jsou zapomenuty. Stačí jeden jediný dotek na správném místě a naskočím jak správně seřízený motor. Stačí, když mi přejede dlaní a prsty po rameni a pohladí lehounce kozičku. Prsty přejede přes bradavku a cítím, jak to ve mně jen zabrnká. Vnímám každý jeho pohyb. V okamžiku, kdy mě líbá zezadu na krk, si připadám jako kočka. Kdybych mohla, začnu si příst. Něžné pomalé pohyby se přenášejí do celého mého těla. Stačí, když mi přejede rukou po bříšku a cítím, jak se vnitřně uvolňuji. Doopravdy, jsou okamžiky, kdy mi stačí jen tak málo. Vzrušení se zvyšuje úměrně tomu, jak se blíží dolů.
          Překulím se na záda a nechám si rozevřít nohy. Je to okamžik, kdy se mi celá pochvička chvěje očekávaným vzrušením. Ještě chvilku a cítím, jak se jeho rty lehce dotýkají vnější strany lapliček. Lehce je hladí a pomaličku přechází nahoru. Jen se dotkne poštěváčka, okamžitě zareaguji.
          Pička se mi stáhne a škubnu sebou. Jemně mi ji olízne a lehce zatahá rty za kroužek, co tam mám. Je to jako když se ve mně uvolňuje lavina. Cítím uvnitř, jak se svírám. Pička se mi normálně klepe a cítím vlhko. Jsem tak vydrážděná, že mi to normálně teče ven. Moje tělo mi nezadržitelným způsobem dává najevo, že je čas.
          Jiří ale dne nechce nic uspěchat. Jemně mě dráždí a jezdí kolem poštěváčku. Vezme si mé naběhlé a zvětšené lapličky mezi prsty. Roztáhne je od sebe a odevře mě jak růžičku. Trvá to jen chvilku, ale když mě pouští,í cítím, jak se samy formují do tohohle rozevřeného stavu. Nemusí je držet. Samy se roztahují a drží správný tvar. Líže mě už po vnitřní straně a pro mě je to pocit, jako by mi tam jezdil rozpáleným drátem. Nakonec si bere do pusinky celý kroužek i s částí poštěváčku. Jemně ho popotahuje a neustále hladí.
          To je konečná. Neudržím se a vyloženě cítím, jak teču. Je to jako vodopád. Celý zadeček mám v kaluži. Tohle všechno ale vnímám jen chvilku. V okamžiku, když mi Jiří vjede prstem dovnitř, se rozjede dlouho potlačovaný orgasmus. Celá se vzepnu a chvilku o sobě nevím. Cítím jen, jak Jiřímu svírám prst, který má uvnitř. Cítím potom fantastickou úlevu a ohromující zjištění. Dokážu mu ten prst sevřít tak, že ho nemohl vyndat, i když se o to pokoušel. Tak tohle se mi nikdy nepodařilo. Tohle je dnes poprvé.
          Jiří se mi dívá zblízka do obličeje.
          " Tohle jsi mi udělala schválně a nebo jen tak, samovolně?"
          Jen pokrčím rameny. Co na to říct. Musí k tomu být správný čas a správné místo. Potom to jde samo. Přesto mu po chvilce odpovím:
          " Hádej, co myslíš?"
          " Nevím, nikdy jsem to u tebe neviděl", potom se usměje, "co kecám, necítil".

          Lehá si vedle mě a lehounce mě hladí po zádech. Nádhera, chvíle potom je vždycky na uklidnění. Ví, že to se mnou nejde zase okamžitě. Musím mít chviličku pauzu.
          Přesně v okamžiku, kdy mi znovu přeběhne husí kůže po těle, se Jiří otáčí naznak a vede mi ruku ke svému příru. Můj nádherný těšitel je už pořádnou dobu správně nažhavený. Cítím na jeho tuhosti, že měl taky namále.
          Pomaličku si pokládám hlavu na jeho bříško a hladím obnažený žalud. Kůžička je dole a žalud se mu nádherně leskne. Fantastický pohled. Dívám se z minimální vzdálenosti. Levou rukou ho uchopím u kořene a pomaličku začnu svírat a tisknout. Je to jak čertík Bertík. Okamžitě začne neuvěřitelným způsobem nabývat na rozměrech. Nikdy bych nevěřila přírodě, že zařídila to, že se klukovi dokáže tak zvětšit. Trvá to jen chvilku. Na povrchu se začínají jasně rýsovat žilky a cévky. Žalud se zvětšuje a je víc a víc lesklý. Vyloženě mě to přitahuje. Neudržím se a začnu si hrát s jeho nejširší částí.
          Obemknu ji palcem a ukazováčkem. V rytmických stazích je vždy stisknu. Prostě ho na chvilku sevřu a pustím. Na kořeni údu cítím jeho reakci. Je to jako když mu tam pumpuji krev. Na okraji zadečku vidím, jak se začíná cukat. Kuličky mu jezdí nahoru jak zběsilé. Při každém stisknutí vidím, jak ztuhne. Je to přesně ta chvíle, na kterou jsem čekala. Jiří mě rukou drží za rameno a čeká.
          Z palce a ukazováčku udělám kroužek a začnu mu pomaličku jezdit po obrovsky zvětšené části žaludu. Vždycky jen několik centimetrů. Snad pět, možná míň. Vyloženě jen přes tu nejtlustší část. Druhou rukou si ho podržím za kuličky. Sevřu si je stejným způsobem do ruky. Kuličky mám pod rukou a cítím je v dlani. Vnímám na nich přesně každou jeho reakci. Pokaždé když jedu nahoru cítím, jak se stáhnou a zachvějí. Ještě chvilku a bude tam co chci. Ruka na rameni se jen rytmicky svírá a oba čekáme. Ještě několik rytmických pohybů a je to tu.
          Jiří mi sevře rameno a tiskne. Okamžitě mu celý úd zkamení. Přesně tohle jsem čekala už tak tři pohyby zpět. Muselo to přijít. Teď jde o to vydržet.
          Jiří si maličko ucmrndne a ztuhne. Čekám chvilku a když povolí stisk ruky, přejedu jednou nahoru a dolů. Okamžitě mě znovu sevře. Dívám se mu na něj doopravdy z minimální vzdálenosti. Několik kapek se znovu vyroní ven. Povolí sevřené rameno a jedu znovu nahoru a dolů. Znovu si ucmrndne. Je to neuvěřitelný, ale dráždím ho takhle minimálně minutu. Mezi jednotlivými výstřiky je vždycky tak pět, možná víc vteřin. Celý se víc a víc chvěje. Při každém ucmrndnutí si vyhekne. Přesně cítím na kuličkách, kdy přijde jeho chvíle a povolí mi sevření ruky na rameni.
          Prsty ruky a zápěstí mám celé mokré od toho, jak mu semeno stéká po přirození dolů. To, co dokáže, není výstřik, ale jen doopravdy jemné ucmrndnutí.
          Dokáže se přivést přesně do okamžiku, kdy začíná stříkat. Těsně před tím se ale zastaví a čeká. Jeho úd se chvěje a škube. Vždycky se dokáže vrátit zpět a nechá se ode mne vydráždit na vrchol znovu. Musí to být pro něj nádherný pocit, po kouskách pomaličku stříkat skoro minutu. Když na něj pohlédnu, vidím, že se dívá na svoji dírku, jak mu z ní vždycky vytřískne těch pár kapek a znovu strne.
          Nakonec to všechno nechává na mně. Svoji ruku dává dolů z ramene a čeká. Několik rychlých pohybů rukou a Jiří normálně stříká. Nádherné, husté semeno opouští jeho tělo a kluk se mi doslova svíjí pod rukama. Jako vždycky si vystříkne třikrát parádně a potom dál to má jen takové dozvuky. No dozvuky, ale stojí za to. Fantazie, neskutečné množství, co ze sebe dokázal dostat. Není nijak poznat, že by si nějak ucmrndával. Jeho množství je doopravdy fascinující. Celou ruku a část jeho bříška je celá mokrá. Fakticky, je to jako by se udělal nejmíň dvakrát.

          Dívá se na mě a hladí po vlasech. Je to naše malé tajemství. Trvalo nám to nejmíň dva měsíce, než jsme přišli na to, jak to udělat. Nebýt ale Jiřího fantastické výdrže, nešlo by to.
          Tak chviličku uklidnění a je to tu znova. Tentokrát si mě Jiří pokládá naznak. Jede dovnitř pomaličku bez jakýchkoliv problémů. Trvá to jen okamžik. Cítím ho na konci. Ví, že to chviličku trvá, než se dokážu uvolnit. Mám ji přeci jen o něco menší, než bych v tomhle případě potřebovala. Chvilku to vždycky trvá, než se dokážu uvolnit a vzít si ho tam doopravdy celého. Nepatrně to bolí, ale Jiří to ví a je vždycky zpočátku fantasticky jemný.
          Začíná si mě šukat doopravdy pomaličku a jemně. Jezdí uvnitř lehce a jen si se mnou hraje. Když se mu zdá, že to půjde dál, kousek přidá. Nakonec se mu tam vejde naprosto celý. Mám vždycky nádherný pocit, když cítím, jak se jeho kuličky opřou o můj zadeček. Nepopsatelný pocit, když vím, že těch jeho třicet centimetrů je uvnitř ve mně. Při každém doražení jsem jím potom naprosto celá vyplněná. Nádherný nepopsatelný pocit. Trvá od té doby, co mi jednou nevědomky řekl: " Máš ji nádhernou. Fantasticky úzkou a zároveň pružnou na nádherný šukání. Nebrání se ničemu a to je na ní to nejhezčí."
          Jezdí o poznání rychleji a střídá strany. Vždycky se přitiskne k jedné straně a dráždí mi poštěváčka z jedné strany, potom se uvolní a pokračuje z druhé strany. Pořád střídá polohy. Nic mu to nedá. Nakonec končí v pohodové poloze. Normálně klečí a má mě na zádech. Roztáhnu co nejvíc svoje kolínka. Zdvihnu se pánví proti němu a on ho do mě zastrčí, co to jde nejvíc. Potom začnu kroužit vztyčenou pánví dokolečka. To jsou okamžiky, kdy mám pocit, že ho má ve mlejně. Vždycky drží jako býček a ani se nehne. Jen mi drží za zadeček a strká ho proti mně, aby ho tam měl co nejdál. Stačí obkroužit takhle třikrát. Potom se na chvilku zastavit a silně mu ho stisknout uvnitř. Okamžitě strne. Je to chvíle, kdy neví o světě. Znovu dokolečka a tak dál. Mám vyzkoušeno, že tohle vydrží nejvíc osmkrát a potom je hotovej.
          Co jsem říkala. Jsem potvora. Schválně jsem si to počítala. Při šestým kolečku nevydržel. Zdvihne mi nožičky a jede jako blázen. Šuká jak o život. Kozičky se mi jen třesou. Nemá cenu přirážet, nikdy bych mu nemohla stačit. Přesně vnímám tu chvíli, kdy je na vrcholu. Pro tentokrát zůstává až na konci a stříká. Je opřený o konec pochvičky a vnímám jeho dorazy na konec.
          Všechno kolem nás plave. Neskutečný, co ze sebe dokážu za tu chvilku, kdy jsem takhle vydrážděná, dostat. Ještě několik záškubů a je celá dávka uvnitř ve mně. Orgasmus, který to u mě doprovázel, nebyl nijak veliký, ale přeci jen. Jak se říká, není každý den posvícení. Dnešní večer určitě nekončí. Máme na sebe ještě dlouhou noc a do rána je daleko.

          Zase chvilka uklidnění. Jiří pro tentokrát zůstává uvnitř. Trvá to jen okamžik a zase mu stojí. Určitě to nebyla ani minuta. Vnímám, jak se uvnitř v pičce zvětšuje a kamení. Doopravdy je ten kluk k neutahání.
          Jen se mu postaví, už zase rošťačí. Tentokrát si mě otáčí a bere zezadu. Palečky trochu bolí a tak se posunuji na okraj letiště. Ještě kousek a bude to dobré. Jiří si stoupá na zem a vjíždí do mě znovu.
          Bere si mě zase nejdřív pomalu, ale za chvilku mu to nedá a jezdí jako blázen. Dávám nohy těsně k sobě a snažím se co nejvíc sevřít. Je to jako souboj. Snažím se stisknout mu ho co nejvíc a on se mi snaží vjet co nejdál.
          Nikdo nedokáže šukat bez přestávky pořád. Jsou chvíle, kdy to jde dlouho, ale nakonec si musíme přeci jen na chviličku odpočinout. Potom vždycky přichází pomalé a krásné milování. Příjemný mazlení, kdy si mě Jiří drží zezadu a hladí mi prsa. Jemně jezdí po bradavkách a hladí mě rty po zádech a lopatkách. Rukama mě nádherně laská zadeček a hladí po ramenou. Krásné, lehounké dotyky. Mít ho uvnitř a nechat se takhle nádherně hýčkat bych vydržela doopravdy dlouho.
          Vyloženě mě provokuje k tomu, abych mu ho vždycky na chviličku sevřela a podržela si ho. Nakonec začne pomaličku rošťačit. Podrží si mě za zadeček a šuká stále víc a víc. Ještě chvilku stačím přirážet, ale nakonec to stejně vzdám. Je to doslova tempo prostě šílené. Drží mě rukama jako v kleštích a vždycky dojede až na konec. Vyloženě cítím, jak mu uvnitř kamení. Nakonec je jako kus klacku. Ještě chvilku a vím, že to je zase tady. Najednou se zastaví a kousek couvne.
          Pramínek který mu z něj vystříkne, se dotkne konce pochvičky. Je to snad přirovnatelné, jen k prásknutí bičem. Okamžitě se sevřu a cítím jeho další pramínky, jak dopadají na vnitřek pochvičky. Silně vnímám jeho opakované zachvění ve mně. Je ve mně jen napůl, ale ví, že přesně cítím, jak to do mě pere. Zničující dávka.
          Rukama mě pořád svírá jako v kleštích. Jen chviličku to trvá, nežli se ve mně rozjede orgasmus. Krásný pocit. Klečím na kolenou, prohnutá a pokrčená na loktech. Jiří mě lehounce hladí po vnější straně stehen a chlácholivě líbá na zádech. Nakonec to nevydržím a normálně se položím na břicho. Jak jinak, musí zůstat uvnitř a jde se mnou. Zvíře jedno. No, nakonec si přeci jen dal říct a pustil mě. Pička docela bolí po té poslední veliké jízdě. Přeci jen je to svým způsobem blázen. Ještě není půlnoc a jak ho znám, není zdaleka konec.

          Sklenička dobře vychlazeného vína nás opět oba vzpruží. Je to takové nádherné povzbuzení. Svíčky svítí na stolečku a oba si dvakrát připíjíme. Sedíme proti sobě navzájem propleteni a mezi přípitky se navzájem líbáme. Odpočinková chvíle je svým způsobem také něco krásného. Nakonec dopíjím svoji skleničku a když mě chce znovu nalít, přitahuji si ho na sebe. Krásný dlouhý políbení. Jazýčkem rejdí uvnitř v pusince a přitom na stehně cítím, jak mu znovu kamení. Dotknu se ho bradavkou s kroužkem a cítím, jak se mu znovu nádherně staví.
          Překulím se na záda a Jiří si mě znovu bere. Pořádnou chvíli si hraje. Najednou mě to popadne. Zastavím si ho a už se deru nahoru. Dneska si chci zařádit taky já. Kleknu si nad něj a nechám ho zajet dovnitř. Ani si nemusím pomáhat rukou. Vjede tam na jeden pohyb. Chviličku nehnutě sedím a cítím, jak si s ním ve mně hraje. Nakonec mu ho pořádně sevřu. Potom se uvolním a začnu jezdit. Nejdřív nahoru a dolů, ale za chvilku změním taktiku. Začnu si dráždit poštěváčka tím, že pohybuji pánví dopředu a dozadu. Nakonec nad ním lehounce zakroužím zadečkem. Cítím, jak uvnitř klouže v nádherným kruhu. Jezdí mi uvnitř po stěnách a nesmírně mě tím dráždí.
          Nakonec to nevydrží a povalí mě zase naznak. Jsem už totálně vydrážděná. Když mě začne šukat, ještě chvilku přirážím, ale potom mu zase nestačím. Jsem totálně hotová. Vnímám každý jeho přiražení dovnitř jako velikou ránu elektrickým proudem. Na chviličku se zastaví. Cítím, jak ho mám hluboko uvnitř.
          Najednou se to ve mě všechno přepne a vnímám myšlenky, které byly tam uvnitř. Jsou to myšlenky, které potlačuji a pořád se mi honí hlavou. Najednou vytrysknou na povrch. Přitisknu se k Jiřímu a zašeptám mu do ouška:
          " Udělej mi holčičku, prosím.... Jiří, moc ji chci, prosím!"
          Je to pomyšlení. Když tohle dokáže říct samička svému partnerovi ve chvíli největšího roztoužení. Tahle prosba se prostě musí vyslyšet. Není jiná možnost. Žádnej kluk v tomhle okamžiku nedokáže reagovat jinak. To, co následovalo, se nedá popsat jinak nežli totální bouře. Takový způsob odevzdání jeden druhému je jen párkrát v životě. Je to možná přesně ta chvíle, že vnímáte život toho druhého jako svůj vlastní.

          Nevnímám svět kolem sebe. Následuje obrovská slast a nádherný pocit. Cítím, že mám oči plné slz a teprve za chvíli vnímám Jiřího. Je hluboko uvnitř a hladí mě po vlasech.
          " To je síla. Bál jsem se o tebe. Byla jsi chviličku naprosto mimo. Držela jsi mi ho jako v kleštích a nemohl jsem se pohnout. Celá ses chvěla a naprosto jsi nereagovala. Jsi v pořádku?"
          Jen kývu hlavou. Nedokážu nic říct. Bylo to všechno tak nádherný. Naprosto uchvacující okamžik. Něco, co se dá prožít jen několikrát v životě. Naprosté odevzdání tomu druhému.

          Ještě chvilku je uvnitř a potom mě znaveně opouští. Ležím mu na ruce, přitulená k němu. Prsty mu hladím chloupky na prsou a hraji si s nimi. Krásný okamžik pro nás oba. Vůbec nevnímáme čas. Musí být určitě tak kolem druhé ráno. Když se Jiří zvedá, aby zhasnul poslední plápolající svíčku, vnímám jeho obrys na stěně. V okamžiku, kdy si mě bere zase zpátky do náručí, se po mé duši rozlévá krásný pocit štěstí a bezpečí. Tohle je ten kluk, se kterým chci být. To je to moje zlaté sluníčko. Je to ten, se kterým chci mít děti a milovat ho.

Tato a předchozí povídka s sebou souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si ji také. Tato a následující povídka s sebou souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si ji také.

---

                        
                

© ® Monik.cz