Probouzím se dopoledne jak po totálně prohýřené noci. Je sice jen něco po desáté, ale na to, že jsem šla spát v šest, jsem toho moc nenaspala. Celý čtyři hodiny. Ráno je nádherný a ani se nechce věřit, že je polovina května. Moje Já si po chvilce vzpomene na předsevzetí, co jsem si dala.
          Jiřímu se to bude určitě líbit, ale co já? Co moje maličkost? Nechat si udělat díru do jazyka zase není jen tak. Pravděpodobně to nebude zase takový obrovský problém, ale člověk nikdy neví. Červíček hloubavosti, jaký to potom je, v sobě každý má a je to jen otázka na kolik se cítí. Když jsem začínala a měla jsem se rozhodnout, jestli si mám nechat upravit na sobě tu část, co není moc vidět, tak jsem se ani nemusela moc přesvědčovat. Ale dneska je to jiné.
          Nechat si dát čípek do jazyka je docela závažný okamžik. Není to nijak bolestivé, o tom jsem přesvědčena. Ale je jasné, že si potom člověka ostatní lidé okamžitě zařadí do správné skupiny. Ne že by mi to zas tolik vadilo, ale určitě je to nezvyk.
          Když to vezmu do důsledku, znamená to prostě překročit jen svůj vlastní stín. Pro někoho je to věc naprosto normální, ale pro mě to je úplně něco nového. Nedokážu se impulzivně rozhodnout jako Eva. Musím si to přeci jen rozmyslet. Možná že je to tím, že jí vždycky všechno vycházelo a já jsem měla tak trochu smůlu. Nebojím se, jen si dávám víc pozor.
          Ale zase na druhou stranu, když si představím, co se s tím dá dělat...Nemám moc času na rozmyšlenou. Jiří přijede co nejdřív a nemůžu se před ním ztrapnit jen tím, že jsem něco slíbila a pak nemám odvahu to dotáhnout do konce.

          Volám naší doktorce. Tenhle zákrok se nedá dělat normálně. Tohle už musí dělat doktorka a není možné to obejít. Alespoň u nás ne. Je možné, že si to normálně někdo udělá sám, ale to už musí být doopravdy nátura.
          Jedu po obědě do Ústí a moc se na to netěším. Mládenci u závory se na mě smějí a jen ze zvyku povykují, že toho nemám dost přes noc a tak se jedu povyrazit ještě přes den. Nevinné špičkování, ale moje dušička se pořád zmenšuje. Sebevědomí mizí úměrně se vzdáleností, kterou mám ke dveřím Marcely.
          Klepu a nejradši bych se neviděla.
          " Tak pojď. Už se nemůžu dočkat."
          Tentokrát si sedám na normální křesílko jako u zubaře a čekám, co bude.
          " Počkej, to tričko dolů. Přeci na něm nechceš mít památku."
          Takže tričko dolů a na sebe bílou nemocniční roušku s dírou na hlavu. Hlavičku zaklonit a opřít. Pomalu si připadám doopravdy jak u zubaře. Absolutně stejný dojem ještě umocňuje odsávačka, která se mi za okamžik bimbá vedle úst.
          " Otevřít a jdeme na to."
          Maličkatá injekce do jazýčku a za chvilku nic necítím. Tlak na jazyk, jak se tlačí ta trocha umrtvující látky na nervy, za chviličku povoluje a ustupuje. Připadám si, jako když ho mám naprosto dřevěnej. Odsávačka mi v puse správně chrchlá a vyluzuje nesmyslné zvuky. Ještě chviličku čekáme a potom mi Marcela nejdřív jemně a postupně víc a víc pinzetou tiskne jazyk. Normálně by to už bolelo určitě jako hrom, ale teď jsem totálně dřevěná.
          Ještě chviličku a bere si na mě správný bodlo. Ani to nepíchne. Jazyk je jako kus dřeva. Nic necítím. Vnímám ještě, jak mi protahuje skrz něj čípek s kuličkami na konci. Tyčinka dlouhá tak dva a půl centimetru, na obou koncích kulička. Průměr tý kuličky, možná centimetr, spíš trochu miň. Nijak to nebolí. Jen pocit, že mám naprosto plnou pusu slin, je hrozně nepříjemný. Odsávačka stále vesele chrchlá, ale alespoň mi pomáhá od toho, abych si slintala kolem sebe jako děd Malachit.
          " Tak co dál, jakou máš představu?"
          Vytřeštím na ní oči, ale ona se na mě směje. Pokrčí rameny a jen prohodí.
          " Měla jsem za to, že to vezmeme z jedný vody načisto. Ještě tu mám pro tebe schovanej jeden super kroužek do bradavky.
          Strká do mě ramenem a dívá se mi do očí.
          " Ne, určitě ne? Necítíš se na to?"
          Jen kroutím hlavou. Nemůžu mluvit. Jazyk je jako kus dřeva a když se pokouším promluvit, je to jako když šišlá babička. Chvilku se pokouším ze sebe něco dostat, ale po chvilce to vzdávám. Jen ukazuji rukou, že nechci.
          " Dobře, tak zase za měsíc. Jak tě znám, nenecháš si do toho moc kecat, ale potom, když si to rozmyslíš, přijdeš a bude to zase nahonem. Jako by ses bála, že si to rozmyslíš?"
          Má mě prokouknutou. Není divu. Přeci jen po tom, co se mnou prožila loni na podzim po mém nepříjemném zážitku s píchlou pneumatikou a následující anabází se není čemu divit.
          Sedám si normálně. Pusu ještě jednou propláchnou smradlavou desinfekcí a jdu si normálně odplivnout do umyvadla. Jazyk pomalu přichází k sobě a mám ho jako nějakou divnou věc. Tíží mě to a vyloženě se cítím nesvá. Nepatrná kovová příchuť ani tak nevadí jako spíš pocit plnosti. Prostě něco mám v puse a vadí mě to tam.
          " Tak do večera nic nejíst, opatrně a pomalu jen kašičky a podobné pochutiny. Vydržet to dva dni. Když to vydržíš dýl, tím líp. Pokud to nebude bolet je všechno v pořádku. Pokud ti to začne trnout a bolet, nevyndavat, ale přijet sem. Ukaž."
          Dívá se mi ještě jednou do pusy.
          " Dobrý, skoro to nekrvácí. Za den se to stáhne a budeš mít pokoj. Stejně seš péro. Co všechno ženská pro chlapa neudělá."
          Sundavám si roušku a beru zase tričko.
          " Počkej, ukaž je."
          Dívá se mi na prsa a bradavky. Levou si bere do prstů, stiskne ji, až to zabolí. Potom jí zakroutí. Vezme ji mezi prsty a znovu stiskne.
          " Dobrý, pokud se rozhodneš, nebudeš mít žádný problémy."
          Otočí se a začne psát do počítače. Oblékám si tričko, potom vestičku. Ještě vstane a doprovází mě ke dveřím.
          " Pozdravuj Jiřího."
          " Dík, kdy mám přijít na kontrolu?" šišlám si.
          " Není třeba, pokud to nebude bolet, tak až na normální kolečko za týden

          Jedu domů. Nic nebolí. Jen to trochu pálí, ale ne moc. Jazyk se dokáže fantasticky vzpamatovat. Je to prý po břichu nejrychleji se hojící část lidského těla. Uvidím, jsem sama zvědavá. Přijíždím do Prahy. Začínám mít docela hlad. První problém. Když jsem jela do Ústí, měla jsem tak stažený žaludek, že jsem neměla ani chuť něco jíst. Teď se mi to ale vymstilo. Začínám mít solidní hlad. Nejedla jsem od včerejšího večera a teď je to znát.
          Sedím doma a dávám si jenom kafe a džus. Měla jsem větší strach, že to bude bolet a nebo budou nějaký komplikace. Naštěstí nic. Jen to je fantasticky citlivé a trošku nepříjemné, když člověk pije něco teplého a nebo něco moc studeného. Zjišťuji, že vařící káva na ten můj jazýček není to nejlepší. Zajímavé, dokud jsem ten čípek v jazyku neměla, vůbec mě nenapadlo, že budu mít takovéhle pocity. Všechno je maximálně citlivé, ale asi se na to dá zvyknout. Jsem zvědavá na Jiřího, co bude říkat. Samozřejmě se bude tvářit, že je to jeho zásluha. Je to tak napůl, jsem sama zvědavá, jaké to bude.

          Dnes je pondělí a zítra se musím vydat do Ústí. Nedá se nic dělat. Jiří není a mě končí povinný týden volna. Jsem zvědavá, co si zase na mě vymysleli. Jazýček se správně zahojil. Dokonce jsem si na to zvykla a ani mě to nepůsobí nějaké velké potíže.
          Doopravdy je to na zvyku. Jen to mluvení dělá trochu potíže. Rozhodně se s tím nedá drmolit a hulákat. Je to zvláštní věc. Člověka to přinutí, aby mluvil pomaleji a zřetelněji. Nedá se mluvit vyloženě pražským dialektem. To je to, že se nadechnete a vychrlíte jednu nebo několik vět najednou. Neoddělujete slova a sypete to ze sebe bez změny intonace hlasu. Je to jedno dlouhý velký slovo. Je mi jasné, že cizinci si o nás Pražácích myslí své. Takhle prznit jazyk. Není to tak docela pravda. To nás naučila doba. Všechno se v Praze odehrává daleko rychleji nežli někde venku. Možná ještě dřív, za první republiky, se mluvilo jasně a zřetelně. Doba se změnila a lidi taky. Každý někam pospíchá a tak se vyjadřujeme stále rychleji a pomalu někdy i ve zkratkách. Takovej "mekáč" je každému v Praze srozumitelný a je v hovorové řeči naprosto běžný. Tak to mám utrum. S čípkem v puse bych šišlala jak stará babička. Musím si na to prostě zvyknout.

          Někdo zvoní. Sousedka se zase nudí a tak se na mě jde podívat. Nemám na ni moc náladu, ale přeci je to alespoň trochu povyražení. Je to sice starší paní, ale pamatuje toho spoustu. Ty její historky jsou jedna lepší než druhá. Říkáme jim s Jiřím "historky z reálného socialismu". Někdy se pokusím Vám nějakou odventilovat. Uvidíte, že to doopravdy stojí za to. Povinné prohlídnutí v zrcadle a jdu odevřít. Do domu se není možné normálně dostat. Musí to být někdo místní. Ze zvyku se kouknu kukátkem, kdo stojí za dveřmi. Jen to se mnou cukne.
          Rozesmátá Jiřího hlava a vyplazený jazyk je to, co vidím v kukátku. Ten rošťák, ještě na mě dělá pošklebky.
         " Ty zvíře, tos nemohl zavolat?"
          " Mohl, ale nezavolal. Neměla bys takovou radost."
          " Mizero mizernej," tluču ho do zad a on se smíchem a v každé ruce kufr mizí v předsíni.
          " Jak je s Vanes?"
          " Dobrý, je u ní děda a já jsem se musel vrátit. Nemůžu bez tebe bejt a práce taky čeká. Nemůžu se tam válet. Je už z nejhoršího venku a když něco bude, zavolají."
          Chytne mě kolem krku a už mě nese do ložnice. Hodí mě na postel a povídá.
          " Jak je to s tebou? Počítal jsem po cestě a už by to mělo bejt dobrý. Tak co?"
          Stoupnu si a začnu pomalu sundavat džíny. Vlepí mi pusu na tvář a mizí v koupelně. Musím se začít smát. Je radostí bez sebe a to ještě neví, co ho čeká. Sprchuje se jako šílenec. Voda kolem něj jen stříká. Svléknu se celá a vlezu si k němu. Nádherný dotyky. To je to, co teď potřebuji. Bleskurychlé osprchování a už si mě nese na letiště.

          Položí si mě naznak a jede jazýčkem kolem bradavek dolů. Ještě než dojede mezi nožičky na kroužek, si ho přitáhnu a otočíme se. Úd se mu staví do správný polohy a tak mu stáhnu předkožku. Olíznu si jeho obnažený žalud tím dráždidlem, co mám v jazýčku. Neuvěřitelně strne a přitáhne si mě k sobě. Podívá se mi zblízka do očí a usměje se.
          " Ukaž?"
          Zakroutím hlavou a zavřu oči. Potom pomaličku vystrčím špičku jazyka. Políbí mě na tvář a pomaličku jede špičkou jazyka po mojí tváři až na špičku nosu. Otevřu oči a podívám se na něj. Nadzdvihne se a jede mi po tváři na špičku jazyka. Chvilku si tam spolu hrajeme a jeden druhého škádlíme. Dobře ví a čeká na to, až ho pustím dál a dovolím mu dotknout se kuličky nad jazýčkem.
          Ještě chvilku ho nechávám čekat a cítím, jak mi rejdí netrpělivě na hraně jazýčku. Kousek jej ještě vysunu ven. Nakonec se nechám od něj hladit a dráždit na horní kuličce. Držím si ho celou dobu za přirození a v okamžiku, kdy se mi dotkne kuličky, se mu celý úd napne a ztuhne jako kámen. Ještě mu přejedu kolem kuliček a musím se usmát. Je tak vydrážděnej, že by stačilo minimum a byl by hotovej.
          Ne, ne to by bylo to poslední, co dneska chci. Potřebuju si ho pořádně užít. Celou dobu jsem se na to těšila a teď, aby to takhle dopadlo. Ani náhodou.
          Nechám jej ještě malou chviličku a potom se nad ním skloním. Trošku se odtáhnu a nechám ho, aby se položil naznak. Jedu mu po hrudi a když se dostanu nad jeho nádherný ztopořený přirození, vidím, jak se mu chvěje. Vyloženě se mu zachvívá do rytmu, jak mu tepe srdce. Je to, alespoň pro mě, nádherný pohled. Musím se na něj podívat z co nejmenší vzdálenosti.
          Neudržím se a přejedu mu rukou po nádherně obnaženém žaludu. Podržím si jej u pusinky a pomaličku mu ho začnu hladit.
          Podívám se na něj nahoru. Oči má zavřené a přerývaně oddychuje. Krásně si to užívá. Nenechá se nijak vyrušovat a čeká, až se mu o něj začnu starat. Pravou rukou mi nádherně jezdí po zádech a hebounce mě hladí. Krásný pocit. Vidím, že na mě čeká, jak se rozhodnu, jakým způsobem ho budu dráždit.
          Lehounce ho vezmu za kuličky a pomalu si je začnu v dlani přehazovat. Je to fantastický okamžik, kdy vím, že mám jeho mužství doopravdy v hrsti. Nechává se ode mě hladit a dráždit nesmírně dlouho. Pomalu mu je tisknu k sobě a dívám se zároveň na jeho reakci. Nic se neděje. Vím, kdy musím přestat, aby mu to nebylo nepříjemné.
          Jiří drží jako beran. Úd se mu chvěje, je vydrážděný naprosto dokonale. Musím mu ale dát trochu času na to, aby se uklidnil. Tím hlazením a žmouláním kuliček jsem ho dostala až na okraj. Ještě chvilku a tutově se udělá.
          Takže kousek nahoru a nechat ho vydechnout. Není nic krásnějšího, když si ženská dokáže takhle nádherně hrát s tím svým chlapem. Je to něco neuvěřitelného. Dokázat ho přivést až skoro na vrchol a zase mu na chvilku povolit a pak znovu. Dostat ho na okraj totálního udělání. Dívat se mu na něj z nebližší vzdálenosti a pozorovat, jak se mu chvěje. Mít ho pod kontrolou. Vidět, jak se mu z dírky tlačí šťávička, ale dokázat ho udržet, že se neudělá. Okamžik před tím se stáhnout zpátky a nechat ho při tom, že on je ten, kdo rozhoduje kdy a jak se to dovede až ke konci.
          Pokud není ženská naprosto pitomá, dokáže to přesně vycítit a přizpůsobit se. Má to jen jeden háček. Alkohol ničí a otupuje smysly. Nejsem proti jakémukoliv alkoholu. Nerada bych byla špatně pochopena. Jde jen o to, že pokud se člověk víc napije, špatně se kontroluje a musí se víc snažit uhlídat. Při tom je docela možné, že se hlídá až moc a výsledek je někdy katastrofální.
          Jsou to nádherný pocity pro mou maličkost a vyloženě se na to těším. Pokud se ale nedostanu do dobré pohody, mám jako většina z nás problémy, abych se partnerovi přizpůsobila. Dneska jsem ale naprosto odvázaná a moc se mi to líbí. Musím si to taky pořádně vychutnat. Je to poprvé s tím dráždidlem v pusince a tak jsem taky zvědavá, jaký to bude mít účinek na Jiřího. Nemusím si nic moc namlouvat, ale jeho první reakce jsou víc než bouřlivé a nenechávají mě na pochybách o tom, že jsem udělala správně.
          Jiří si hoví a je na něm vidět, že se mu to líbí a je mu blaze. Konečně se uklidnil a je na mě, abych zkusila, jak mi to půjde. Nejdříve si ho jen vezmu do pusinky a zlehka ho olíznu. Klídek, čeká co bude dál. Nesmírně mě baví provokovat ho a nechat ho čekat. Ještě chvilku a jazýčkem mu přejedu po spodní části uzdičky. Příro se mu napne a jemně sebou cukne. Nic se dál neděje, zkusím ho tím dráždidlem přejet po žaludu. Jen ucítí kouličku na povrchu, okamžitě se mu postaví a zase se chvěje. Musím na chvilku přestat. Nedá se nic dělat.
          Nechám ho vydychnout a za chvilku pokračuji dál. Znovu jedu po povrchu a zase se mu napne k prasknutí. Nevydržím to a jedu pomaličku pořád nahoru. Úd se mu chvěje a cuká. Musím znovu na chviličku přestat. Zastavím se, ale kuličku mu nechám přitisknutou k žaludu. Ještě pořád se chvěje a cuká, ale přeci jen se uklidňuje. Ještě chvilku a zdá se mi, že si na to zvykl. Posunu se kousek dál a je to tu znova. Úžasné, jen se ho dotknu, je to jako když dostane ránu. Jen sebou cukne a zatne zuby. Na kolenou vidím, jak se mu chvějí. Vezmu si jeho jednu kuličku mezi prsty a pomaličku ji tisknu. Jen pohne kolenem, okamžitě mu ji pouštím. Přeci nechci, aby ho to bolelo.
          Pokusím se znovu pohnout. Úd má celý zmáčený od toho, jak se mu cuká a není to moc příjemné. Alespoň pro mě ne. Posunu se na okraj letiště, kde spolu řádíme. Mám tam pro tyhle případy nádherný hebký šátek. Jiří ví, že je mi to nepříjemné hned na začátku a nevadí mu, že se mu o něj postarám. Kliďánko si ho podrží a já ho můžu docela normálně utřít a pohladit. Snad dotek toho šátku uvolnil nashromážděné napětí. Jiří se znovu uvelebí a nechá mi, abych si s ním dělala, co chci. Teď je to už všechno normální.
          Jakmile se ho dotknu, ještě se zachvěje, ale to za chviličku povolí a nechává se dráždit přesně tak, jak jsem si to představovala. Jezdím mu kuličkou, co mám v pusince na spodku žaludu. Na uzdičce a kolem rozšíření. Jen se vždycky zachvěje, když se znovu přitisknu a potom to odezní. Žalud je nádherně napnutý a i když si jej držím oběma rukama, stále sebou cuká. Holomek, má ze mě legraci jak se mi v rukou zmítá. Má v něm neuvěřitelnou sílu. Musí se to prostě zažít.
          Napíná jej a povoluje. Když je uvnitř, tak ví, že mě tím vždycky dokáže vydráždit na nejvyšší mez. Teď se ale rošťák předvádí, jak to umí. Ještě chvilku a mám toho dost. Vezmu si jeho žalud do pusinky a jazýčkem se mu o něj opřu. Kuličku mu vmáčknu do dírky, co to jde nejdál.
          Reakci jsem sice čekala, ale to, co mi najednou ještě narostlo v pusince, jsem doopravdy neočekávala. Příro se mu chvěje a cuká se mi tam. Nic nedělám, jen mu ho držím oběma rukama a čekám, jak to dopadne. Možná třicet vteřin to vypadalo, že se udělá, ale je to mistr. Dokázal to v sobě udržet. Jsem po celou dobu ve stejné poloze a nemůžu se pohnout ani o kousek. Jazýček opřený o jeho žalud a kouličku v jeho dírce. Ještě chvilku a cítím, jak se uvolňuje. Vyndám si tu kuličku z dírky a pomalu mu s ní přejedu v těsném okolí. Zase bouřlivá reakce. Jen se cuká a teď už je to jasné. Taková dávka, co se mi objevuje v puse, to se jen tak nestává. Jsem jeho šťávy a semene naprosto plná. Kdybych to nečekala, nevím jak by to dopadlo. Ještě chvilku počkám a polykám je na poslední chvíli. Musím se rychle nadechnout.
          Kouknu na něj. Na tváři má vítězoslavný úsměv a jen otevře oči a přitáhne si mě.
          " Umíš, umíš, nádherně umíš."

          Přitáhne si mě úplně nahoru, líbá mě na bradavky a hladí je rty. Jen se dostanu až nahoru, už mu zase stojí. Je to správný býček. Neuvěřitelné, na vzpamatování mu stačila snad jen jedna minuta. Bere si mě za boky a okamžitě nabodává na svoje trčící přirození. Je uvnitř na jeden příraz. Po téhle akci jí mám tak mokrou, že mi z ní štávička jen odkapává. Dosednu a jsem skoro na konci. Jeho příro se ve mně ještě chvilku zvětšuje a netrvá to nijak dlouho, mám ho až na konci. Je to kus. Ten kluk je fantastickej. Dokážu ho vyhecovat k takovým výkonům, které asi dokáže málokdo.

          Jednou se nám povedlo, že jsme šukali doslova celou noc. Vždycky jen chviličku odpočíval a potom zase začal. Je jasné, že byl celou dobu uvnitř. Když si tak vzpomenu, měla jsem ho tam od devíti hodin večer a končili jsme ráno za svítání. Bylo možná půl šesté. Musím uznat, že jsem byla po takovémhle výkonu docela odvařená. Jenom ty nožičky dát k sobě byl nadlidský úkol. Ale vzpomínám na to ráda a klíďo bych si to ještě zvopákla. Netvrdím, že se to nedá dělat každý týden a nebo noc. Ale buďme realisti. Kdo to dokáže provozovat takhle pořád? Stačí jednou za čas a pak máme oba nádherný vzpomínky. Musí na to být doba a taky správná pohoda. Vím a znám, že se dokáže klidně udělat třikrát po sobě, ale to není Jiřího styl. Je to u něj naprosto o něčem jiném. Musí mít pocit, že to dělá taky pro mě a ne jen pro sebe. Musíme se prostě mít oba.
          Když nemám náladu ( taky se to stane, nemyslete si ), je na něm vidět, že ho to nebaví. To když mě nedokáže vyhecovat a je to na mě vidět. Klíďo přestane a je ochotnej si se mnou celou noc jen povídat. Stačí nám, že jsme vedle sebe a dost. Potom třeba ve dvě ráno se to uvolní a jedeme dvě hodiny v kuse. Jak se říká. Nejlepší je to, když je souzvuk duší.
          Taky se nám stalo, že jsme skončili na molu a jen jsme došli na služební pokoj, už se jelo nanovo. Je to zvíře jedno, ale je fantastickej. Jednou mě jen tak zkusmo zatáhl do zkušebny. Jak jinak, měl to domluvený s Martinem. Eva nesmí chybět a Markéta s Milošem, co nás střídají na točně, se samozřejmě musí přidat. Nemusím vám ani říkat, že to měli kluci domluvený. Jsou to mizerové mizerný, ale co, život by byl moc nudný.
          Vždyť v našem věku stejně na nic jinýho nemyslíme. Jen to v sobě tutláme a když se někdo projeví, tak ho ostatní okřiknou a nebo se k tomu nepřiznají........ Aha.... zas výhybku zpátky. To je dílo. Vždyť by to bylo nudný, nedozvědět se něco navíc.

          Klidně si na něm hovím a jemně pomaličku se mu po něm kloužu. Pochvička je nádherně mokrá a při každým doražení mu na něj dosednu až na konec. Cítím ho pokaždý na konci a je to nádhera. Bere mě za prsa a žmoulá bradavky. Usměje se a povídá:
          " Co tak do týhle bradavky?"
          Síla, asi ho kousnu do nosu. Nejdřív ženský v šatně, potom Marcela při jazýčku a teď zase on. Zdá se, jakoby se všichni domluvili. Hrůza, nemám to jednoduché. Vždycky bojuji sama se sebou, jestli to mám zkusit nebo ne. Nakonec mě stejně přesvědčí, ale nejde to hned. Musím se s tím vnitřně vyrovnat a potom se to ve mně zlomí a udělám to. Jen to chce čas.
          " Jste se domluvily, co? Nejdřív ženský, pak Marcela a teď ty.
          " Jaký ženský?"
          " Ale nic, to jen tak. Ale jen malej. Jen pidi. A ne kroužek, ale jen podkůvku."
          Kouká jako puk. Dívám se nahoru nad něj a jen po očku na něj mrknu. Vidím, že nad něčím dumá. Zastavím se a pořádně mu ho stisknu. Jen sebou cukne. Podívá se na mě a začne si s ním ve mně hrát. Zase se snažíme jeden druhého přetrumfnout. Přeci jen má v tom svým přirození víc síly než se zdá. Ještě chvilku a udělá se. Musíme se na chviličku zastavit.
          Slezu dolů a beru znovu šátek. Nikterak se nebrání a pomaličku si to jeho nádherný příro utřu. Mezitím se uklidní a je správně napnutý, co s ním budu provádět.
          Beru si ho do pusinky a jezdím kuličkou po celém povrchu žaludu. Dráždím mu ho už alespoň hodinu a tak si na to přivykl. Nakonec skončíme tak, že pololeží na okraji letiště a já klečím mezi jeho roztaženýma nohama. Žalud mu ční výhružně nahoru a nádherně se leskna. Sevřu mu kůžičku nad kuličkami mezi palec a ukazováček.
          Přitáhnu si ho k sobě a vcucnu si ho až do krku. Cítím, jak se mu uvnitř chvěje, jen doufám,že se neudělá. Druhou rukou pomalu palcem zajedu mezi půlky. Najdu dírku a pomaličku zajedu dovnitř. Jen vyhekne a strne. Nevím, co mě to napadlo, ale jeho reakce za to stojí. Jen se chvěje a cuká sebou. Vyloženě ho mám ve své moci. Stačí miniaturní pohyb palcem v zadečku a je na okraji. Nechám ho vydychnout deset vteřin a znovu pohnu palcem. Stejná reakce. Je napnutý jak struna. Nádherně se na něj hraje. Poslouchá na sebemenší pohyb. Jsem to potvora, co?
          Musím se přiznat, že mi normálně z pičky odkapává šťávička. Nedokážu se udržet. Při každém jeho zachvění se to odrazí i ve mně. Pokaždé sebou cuknu a normálně to ze mě vyhrkne. Asi po desátém pohybu se přeci jenom uklidňuje. Pouštím ho a jezdím kuličkou v jazyku po celém povrchu žaludu. Končí v jeho dírce. To už se neudrží a znovu stříká. Je to jen okamžik, ale stačím se na to připravit. Pravou rukou jej držím kolem údu. Těsně před tím než se mu začne semeno hrnout trubičkou nahoru, se mu příro napne a uvolní. Potom to jede jak z kropícího vozu, nestačím ani uhnout. Celá dávka končí v pusince. Nijak se tomu nebráním, jen jsem se pootočila tak, že mi to nestříká dozadu, ale na patro. Jsem toho úplně plná. Tady takhle ho vydráždit. Je to síla . Mám plnou pusu a musím ho pustit z pusinky. Jinak bych to ani nedokázala a nemohla spolknout. Takováhle dávka.

         Jen tak mimochodem. Jedna rada. Pokud tyhle povídky čtete, vážené dámy nebo pánové, co chcete svým polovičkám nebo milenkám udělat radost. Věřte, že pokud toho svého donutíte a nebo se nechá přemluvit a vypije alespoň jednu hodinu před takovými hrátkami alespoň dva litry ananasové šťávy, nebudete litovat. Je to neuvěřitelné, ale lidský organismus dokáže chuť ananasu přenést do všech buněk lidského těla. Nevěřila jsem tomu, ale na naléhání Evy jsem to s Jiřím zkusila a funguje to. Uvidíte, je to zážitek, na jaký se nezapomíná.
          Mám to v sobě a musím se mu na něj podívat. Nadzdvihne hlavu a zakroutí s ní. Chce něco říct, ale nejde mu to . Pomáhá mi vstát, kolena mě pálí a mám je určitě napůl odřená. Bere si mě do náruče a otáčí. Pokládá na postel a pomaličku do mě vjíždí.
          Začíná pomalu a nepatrně zrychluje tempo. Pokud to jde, tak mu pomáhám a přirážím. Nakonec je tak rychlý, že mu nestačím. Kroutí s ním ve mně jako s nějakým červíkem. Nádhera. To je to, co jsem celou dobu potřebovala. Jezdí jako ďáblík. Je tak nadržený a plný energie, že mu nemůžu absolutně stačit. Přiráží až na konec. Trošičku to sice bolí, ale není to momentálně podstatné. Poštěváček je naprosto vydrážděný do stavu, že po každém přiražení se mi cuknou kolena a zachvějí stehna. Jak mě Jiří šuká, jen sebou impulsivně cukám a chvěji koleny. Jede jako šílenec. Jen se celá klepu. Z pičky mě to teče a jen vnímám, jak mi šťávička jede mezi půlky a teče přes dírku zadečku. Šuká jako ďábel bez přestání. Jsem naprosto vyhecovaná a připravená na nádherné vyvrcholení. Ale on si ještě dává na čas. Celá se jen klepu a čekám, kdy to konečně bude. Ještě několik šílených přírazů a je to tu.
          Obrovská další dávka na několik výstřiků končí ve mně. Neuvěřitelný, co ten kluk ze sebe dokáže dostat. Cítím na konci pičky, jak to do mě vystřikuje. Jednotlivé pramínky končí všechny vzadu na konci. Vnímám, jak se mu napíná a vyprazdňuje žalud. Fantastický pocit. Ještě chvilku a teď je to moje chvíle.
          Těsně potom, co on končí, se ve mně všechno začne svírat. Orgasmus si mě bere. Je to jako bouře. Celý vnitřek se snaží nasát jeho semeno dovnitř. Připadám si, jako když mu ho chci vcucnout. Svírám mu ho v několika stiscích a ždímu z něj několik posledních kapek, co v něm ještě má. Neuvěřitelné. Jsem téměř bez sebe. Silně mu tisknu pičkou jeho příro a zároveň se ho snažím do sebe dostat co nejdál. Nohama se snažím jeho zadeček dostat co nejvíc k sobě a jeho úd posunout nejvíce dovnitř. Vzpínám se celou pičkou proti němu. Strne a snaží se dát ho dovnitř co nejvíce. Celé to trvá sice jen několik vteřin, ale víme oba, že jsme do toho daly sílu alespoň za celou hodinu soulože.
          Uvolním se a pomaličku ho pouštím z objetí, povoluji svoje stehna a objetí loktů, kterými jsem ho k sobě tiskla. Cítím, jak se ještě uvnitř chvěje a cuká. Vnímám, jak mi jeho semeno a moje šťávička teče po zadečku a kolem dírky. Zadeček mám normálně celý v kaluži a je to teď nepříjemné.
          Pomáhá mi posunout se kousek dál a teprve v okamžiku, co si mě pokládá na suché prostěradlo, odchází poslední zbytky orgasmu. Je to nádherný pocit.
          Tisku se k němu a vím, že je to prostě můj kluk. Je to ten, koho mám fantasticky ráda a dám mu všechno. Chci s ním žít a dát mu kus sebe. Kluka, holčičku, prostě dítě, co bude pokračovat v našem životě, až tu nebudeme. Nezapomenutelný pocit. Všechno se uvolňuje a vrací k normálu. Líbá mě a hladí na tvářích. Oči mám plné slzí a cítím, jak mi kanou po tváři. Trochu se za ně stydím, ale když vidím, jak mi je krásně hebce utírá, jsem zase na vrcholu štěstí.
          Nemůžu jinak, nádhera, nádhera. Věřte, život za tohle všechno stojí.

Tato a předchozí povídka s sebou souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si ji také. Tato a následující povídka s sebou souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si ji také.

---

                        
                

© ® Monik.cz