Ranní Pendolino uhánělo do Prahy a já si vychutnával první den volna. Ne dovolené, po které se musím vrátit do práce, ale skutečného volna. Odejít ze zaměstnání jsem se rozhodl hned poté, co mi na můj účet přišel v souhrnu velice slušný obnos jako výhra ze sportky. Firma, ve které jsem dělal, byla před krachem a vztahy na pracovišti tomu odpovídaly. Byl jsem finančně zajištěný a věděl jsem, že teď si můžu opravdu svobodně vybrat, zda nějakou práci vezmu.
         Na první dny jsem si naplánoval pobyt v Praze. Pro někoho to může znít divně, že čistokrevný Brňák jede dobrovolně do Prahy. Měl jsem Prahu vždycky rád, miluji třeba noční toulky po Starém Městě, Malé Straně nebo po Hradčanech. Je to něco úplně jiného než ve dne, kdy jsou tato místa plná turistů, z velké části cizinců. Něco podobného jsem měl v úmyslu i tentokrát, jen s tím rozdílem, že mým společníkem na těchto cestách mi měl být fotoaparát. Volno někde v přírodě mělo přijít na řadu až později.
         Hotel, který jsem měl objednaný, přijímal nové hosty až odpoledne. Jedním z míst, kam jsem se chtěl podívat, bylo i ruzyňské letiště. Předpověď počasí na dopoledne slibovala jasno. V Holešovicích jsem tedy přesedl na Airport Express.
         Vystoupil jsem u terminálu Sever 1 a s taškou přes rameno zamířil do odletové haly. Je to můj zvyk, sem míří mé první kroky skoro pokaždé, když sem přijedu. Dveře se přede mnou otevřely a já vkročil dovnitř. První pohled patřil obrazovkám s odlety. Paráda, pomyslel jsem si. Dneska letí New York, Montreal i Toronto, všechno hezky po sobě. Dostal jsem strašnou chuť na kafe. Zamířil jsem doprava k nápojovému automatu. Přitom jsem pohledem přejel cestující, kteří se chystali do některého z těchto měst, soudě podle přepážek, u kterých stáli, úplně napravo u skleněné stěny. Mou pozornost zaujala jedna rodinka, aspoň tak vypadali. Na první pohled manželský pár kolem padesátky a s nimi mladá dáma, odhadem tak 20 - 25 let. Pěkná kočka, blond vlasy. Podle oblečení jsem měl dojem, že ta slečna své rodiče jen vyprovází, že s nimi necestuje. Najednou se na mě podívala a naše oči se poprvé setkaly. Lehce, jen sotva znatelně jsem kývl hlavou. Dostalo se mi stejné odpovědi. Pousmál jsem se a otočil se k automatu. Naházel do něj požadovaný obnos a čekal, až se nápoj připraví. Vtom jsem za sebou ze směru, kde ta rodinka stála, zaslechl otázku: „Líbí se Ti?"
         Zrovna jsem si tu kávu bral. Upil jsem a otočil se do směru, odkud jsem tu otázku zaslechl. Tentokrát se na mě dívali všichni tři. Mladá dáma v ten okamžik zřetelně kývla hlavou a z jejích rtů jsem odečetl jednoznačnou odpověď: „Jo." Kývl jsem hlavou na pozdrav celé rodince. Dostalo se mi odpovědi ve formě zřetelného kývnutí hlavou obou manželů. Pohledem jsem přejel celou halu a znovu se mé oči vrátily k rodince. Stále mě pozorovali. Pousmál jsem se a s pomyšlením, že ta kočka by stála za hřích jsem se vydal na obvyklou obchůzku směrem do příletové haly a pak do terminálu Sever 2. Cestou zpět jsem se na chvilku zastavil na vyhlídkové terase a vracel se znova do odletové haly. Nevím, zda to byl šestý smysl, který mě přiměl, abych se podíval k pasové kontrole. Právě tam stála celá rodinka. Mladá dáma mne zaregistrovala a upřela na mě své oči. Jako na povel se otočili i její rodiče. Nedokázal jsem se ubránit úsměvu. Rodiče si s dcerou vyměnili posledních pár slov, obligátní pusa na rozloučenou, rodiče prošli kontrolou a mladá dáma zamířila k východu z haly, kam jsem mířil i já. U přechodu mě dohonila.
         „Vyprovázela jste rodiče?" zahájil jsem konverzaci.
         „Jo, letí se podívat za ségrou a vnoučetem do Ameriky."
         „Moje ségra se tam taky vdala."
         „A kde bydlí, jestli se můžu zeptat?"
         „Teď kousek od Memphisu. Ale když jsme za ní s tátou byli, tak bydlela kousek od New Yorku."
         „Kde přesně?"
         „New Heaven v Connecticutu."
         „Páni! Fakt jen kousek. Moje ségra bydlí v Bridgeportu."
         Spolu jsme došli do budovy parkingu naproti terminálu.
         „Už odjíždíš?" zeptal jsem se, když stiskla trojku. Na tykání jsem přešel tak nějak automaticky, byli jsme oba zhruba stejně staří.
         „Ne, chci se podívat jak odlítají. Za chvilku přijdu nahoru."
         „Tak to se tam uvidíme. Zatím ahoj."
         „Ahoj."
         Osaměl jsem. Když jsem vystoupil z výtahu, můj první pocit byl, že za pár hodin bude pršet. Na západě se objevily mraky a začal foukat vítr o poznání silnější, než by v tom letním horku bylo příjemné. Šel jsem po střeše parkingu na její konec s taškou přes rameno. Připravil jsem si foťák, člověk tady nikdy neví, co se mu náhodou připlete do cesty. Od dráhy, která míří na Kladno, jsem zaslechl zvuk startujícího letadla. Otočil jsem se, zvedl foťák, pomalu se vracel a čekal jsem, až se letadlo ocitne v záběru. Naštěstí jsem nestihl přejít až k místu, odkud tím směrem většinou fotím. Právě když se letadlo objevilo a začalo se zvedat, otevřely se dveře výtahu a vystoupila ta mladá dáma. Postřehla, jak jejím směrem míří objektiv a bleskově mi nádherně zapózovala. Vypnutá prsa, mírně pokrčené nohy a lehký úsměv. Stiskl jsem spoušť a vznikla jedna z nejkrásnějších momentek, které se mi kdy povedly. Bílý top, modré džíny kraťasy, s tím vším nádherně kontrastovalo její opálení a vše korunovaly blond vlasy.
         „Musela jsem se převlíknout, v těch letních šatech bych sem nemohla a naopak by to asi taky nebylo dobře," konstatovala omluvně. Došlo mi, že vítr by často odhaloval její kalhotky. Nebo že by byla naostro? Místo odpovědi jsem ji ukázal snímek. Hrdě na něm pózovala a na obloze za ní bylo vidět startující letadlo. Teprve teď jsem si ji mohl v klidu prohlídnout. O pár centimetrů menší než já, modré oči a pokud byla nalíčená, tak jen velmi lehce. Pohled mi řekl, že pod bílým topem se skrývají pořádné trojky. Spolu jsme přešli k místu, kam jsem původně mířil. Před námi na letištní ploše stály tři dálkové Airbusy ČSA.
         „Nevíš, které z těch letadel letí do New Yorku?" zeptala se, „mně připadají všechna stejná."
         „Tady ty tři jsou stejný typ," přikývl jsem, „do New Yorku na JFK letí to, co je nejblíž k nám."
         „Můžu se zeptat, jak to víš?"
         „Značení východů k letadlům si pamatuju od doby, kdy jsme odtud letěli za ségrou. Je to už nějaký čas, ale tohle tady nezměnili. A taky mám podrobnou mapku letiště."
         „K čemu?"
         „To by bylo na dlouhé povídání."
         „Ráda bych si s Tebou povídala. A možná nejen to," řekla, pomalu zvedla ruku a zatímco se mi dívala do očí, přejela mi po celé ruce. Cítil jsem její dotek a nebylo to nepříjemné.
         „Můžu se s Tebou vyfotit?" zeptal jsem se. Přikývla. Požádal jsem o to chlápka, co stál vedle nás. Otočili jsme se zády k letištní ploše a chytli se kolem pasu.
         „Dík," řekl jsem mu a zkontroloval snímek. Paráda. Až teď jsem si uvědomil, že jsem oblečený stejně jako ta kočka. Dokonce i naše opálení bylo srovnatelné. Ukázal jsem jí výsledek. Její úsměv byl jasný důkaz, že i jí se fotka líbí. Naklonila se ke mně a dala mi pusu na tvář.
         „Počkej, vždyť se známe jen chvilku," chtěl jsem namítnout.
         Chvilku mlčela, ale pak vypálila otázku: „Máš někoho?"
         Ta to bere rychle, pomyslel jsem si, ale nahlas jsem odpověděl: „Jsem volnej."
         „Myslíš?" odpověděla a v očích ji hrály ohníčky.
         Byl nejvyšší čas se představit: „Michal Zlámalík."
         „Markéta Richterová." Dali jsme si první, takovou lehkou, dá se říct seznamovací pusu.
         Ukázal jsem na letištní plochu: „Podívej, už ho vytlačují."
         Chvilku jsme mlčky sledovali, jak letadlo začíná pojíždět k hlavní dráze. Vtom jsem cítil, jak si mě k sobě přitáhla.
         „Chyť mě taky, jestli chceš. Naši sedí u okýnka a táta vidí dost dobře," řekla polohlasně.
         Navzájem jsme se drželi kolem pasu. Tašku jsem pochopitelně na rameni už dávno neměl, ležela na zemi. Airbus dojel plynule až na dráhu, tam se zastavil, pak se ozval řev motorů a letadlo se rozjelo. Společně jsme zamávali a sledovali, jak se zvedá z betonu a mizí v dáli.
         „Ty nejsi odsud, že ne?" zeptala se mě.
         „Ne. Jsem tady jen na pár dnů, rád bych si tady něco nafotil."
         „Bydlíš v nějakým hotelu nebo kde?"
         „Jo, mám objednanej hotel. Ale ubytovávají nejdřív za tři hodiny. Zatím pojedu někam do centra."
         „Seš tu autem nebo chceš někam svézt?"
         „Kdybys náhodou jela na Smíchov, tak bych se svezl."
         „Kam konkrétně?"
         „K Andělu."
         „Tam přesně jedu. Tak pojď, letadlo už je pryč a vypadá to, že brzo bude pršet."
         Zajeli jsme zaplatit parkovné a pro auto. Typ mě překvapil - červené Volvo V50 tady není vidět moc často. Opustili jsme letiště a zamířili do centra.
         „Co teď budeš dělat?" zeptala se mě cestou.
         „Chci se podívat po nějakých knížkách. A u Anděla jsou hned dvě slušné prodejny."
         „A s tím vším se pak potáhneš do hotelu?"
         „Přece po Tobě nemůžu chtít, abys mě do toho hotelu zavezla."
         „Věděla bych o něčem lepším."
         „A co by to bylo?"
         „Nechceš těch pár dnů bydlet u nás? Kdybys měl zájem, mohla bych Ti dělat společnost."
         „Děláš si srandu? To přece nemůžeš myslet vážně. Vždyť se známe," podíval jsem se na hodinky, „sotva dvě hodiny."
         „To je sice pravda, ale mám to od našich požehnaný. Od obou," upřesnila.
         Chvilku jsem mlčel, ta nabídka mě šokovala.
         „Copak, seš nějakej zařezanej."
         „Divíš se, když jsi mě takhle překvapila?"
         Blížili jsme se k Andělu.
         „Tak víš co? Vyřiď si co potřebuješ, mezitím si to rozmysli a když ano, tak ve 14.00 se sejdeme u infocentra. Kdyby něco, tak si napiš číslo" a nadiktovala devět číslic.
         To už jsme zajížděli do parkoviště v nákupním centru. Zaparkovala.
         „Nechceš si napsat taky můj mobil?" zeptal jsem se.
         „Povídej," vyzvala mě. Nadiktoval jsem své číslo.
         „Zatím ahoj."
         „Ahoj a díky za svezení."
         Vzal jsem si tašku a vydal se do prodejny knih. Když jsem tam vcházel, byl jsem rozhodnutý držet se původního plánu. Moje rozhodnutí ale rychle dostávalo trhliny a když jsem vyšel z druhé prodejny, byl jsem stejně pevně rozhodnutý, jenže opačně. Do dvou hodin ještě zbýval čas a měl jsem hlad, tak jsem zašel do KFC. Když jsem hledal volné místo, u stolečku pro dva jsem ji spatřil.
         „Tak mě máš tady."
         „Takže bereš?" zeptala se, ale bylo jí i mně jasné, jaká bude odpověď.
         „Jo."
         „Fajn. Tak se najíme a pojedeme, já si ale ještě odskočím."
         Došli jsme do parkingu a vyjeli směrem do Dejvic. Přesně jsem věděl, kudy jedeme, kromě tunelu byly všude okolo dávno vychladlé stopy mých bot. Za dvacet minut jsme zastavili před jednou vilou. Markéta stiskla tlačítko dálkového ovládání, brána se hladce otevřela a Markéta zajela dovnitř.
         „Pojď, ukážu Ti dům."
         Vzal jsem si tašku a šel za ní. Cítil jsem, jak mi příro tvrdne. Nebylo divu, při pohledu na takovou kočku by se asi postavil každému. Sotva za námi zaklaply dveře, rychle odložila tašky, otočila se a doslova se mi vrhla kolem krku. Naprosto jasně musela cítit, jak jsem nadrženej.
         „Michale, já tě chci," řekla docela nahlas. „Chci Tě mít už od chvíle, kdy jsem vyšla na střechu parkingu."
         Dali jsme si zuřivého francouzáka. Naše ruce nás rychle zbavovaly oblečení, sami sebe i jeden druhého. Slipy šly už trošku obtížněji, příro už bylo tvrdé jak kámen a sotva ze mě spadly, neomylně směřoval k její pochvičce. Markéta se otočila, předklonila se, chytla se za zábradlí schodiště a vystrčila zadeček. Přírem jsem ji projel od jedné dírky k druhé. Byla hladce vyholená, zůstal ji jen uzounký proužek kratičkých blond chloupků.
         „Dělej, prosím tě. Copak nevidíš, jak jsem nadržená? Kvůli tobě jsem si musela převlíct kalhotky a i ty druhé jsou už mokré. Ach," vyhekla. Mezitím jsem do ní ten svůj kolík zarazil až po kořen. Panebože, ta se snad už musela udělat, jak byla mokrá… Že by v tom KFC? Jako by mi četla myšlenky.
         „Proč si myslíš, že mi to v tom KFC trvalo tak dlouho?" vyrážela ze sebe mezi přírazy, „musela jsem si to tam udělat, jinak bych suchá nedošla ani do auta. A když jsem si cestou sem všimla tý tvý boule…"
         Zrychlil jsem tempo a přirážel čím dál rychleji. Markétu jsem chvilku držel za boky, chvilku ji dráždil prsa. Cítil jsem, že za chvilku budu a Markéta to vycítila taky.
         „Nastříkej to do mě. Následků se bát nemusíš."
         Místo odpovědi jsem ho do ní zarazil tak, že ho musela cítit snad až v krku. Cítil jsem zřetelně jednotlivé záškuby, jak moje semeno opouštělo mé tělo a mizelo v útrobách jejího.
         Povadlý penis vyklouzl z kundičky. Markéta se otočila, klekla si a pečlivě jej očistila.
         „Pojď," vzala mě za ruku a zapadli jsme ho prvních dveří. Sprchu jsme oba potřebovali a vzali jsme to komplet i s vlasy.
         Z koupelny jsme vyšli zabaleni do ručníků (Markéta si kupodivu omotala ručník jen kolem pasu, takže její nádherná prsa jsem měl stále na očích) a zamířili jsme nahoru. Otevřela jedny dveře a kývla na mě, ať jdu za ní. Vešli jsme do velkého pokoje. Pro mě, zvyklého na panelákové „králíkárny" to bylo něco neuvěřitelného.
         „To je můj pokoj. Jak vidíš, mám tu letiště. Co Ti to říká?"
         „Že je tu místa dost pro dva," odpověděl jsem. A možná i pro víc, pomyslel jsem si.
         „Správně. A kdybys chtěl mít své soukromí, tak takový pokoj je i vedle."
         Otevřela dveře do sousedního pokoje. Fakt, oba pokoje zařízeny víc než pohodlně.
         „To není všechno," otevřela dveře na balkón. Jeho velikost mi skoro vyrazila dech.
         „Tady se opaluji nejraději. Nahá, nikdo mě nevidí. Leda ten, kdo je dole na terase, a to ještě jen když se nakloním přes zábradlí."
         Teprve teď jsem si uvědomil, že je opálená celá, že na sobě nemá žádná bílá místa od plavek. Rozhlídl jsem se kolem. Opravdu parádní místo. Sousední vily byly dost daleko a protože to bylo blízko vrcholu kopce, stály hodně bokem. Zezdola sem také nemohlo být vidět. Zato se otevíral nádherný pohled na Prahu.
         „Ten výhled je teda parádní." Jakoby mimochodem z nás spadly ručníky, které jsme dosud měli.
         „Jo, to je," přikývla. Náhle jí došlo, jak dvojsmyslně zněla moje věta. „Ty rošťáku, pořád nemáš dost? Začíná pršet, půjdeme se schovat?"
         „Ne, chtěl bych s tebou zůstat tady."
         Stáli jsme nazí ruku v ruce spolu u zábradlí a kochali se tím pohledem. Pro ni to asi byl být všední pohled, ale pro mě ne. Za chvilku jsem si stoupl za ni, takže moje příro se otíralo o její zadeček. Markéta mi po něm ještě přejížděla rukou. Já se věnoval jejím ňadrům. Hrál jsem s těmi krásnými kopečky, na jejichž vrcholcích vystupovaly bradavky. Ani těm jsem svou pozornost neodepřel. Spustil se déšť, ale nám to nevadilo. Opřela se o zábradlí a doširoka rozevřela nohy, aby mi umožnila lepší přístup. Tohle bylo moc krásné místo. Šoustal jsem nádhernou kočku a přitom jsem měl před očima matičku Prahu jako na dlani.
         „Do zadečku, prosím," zažadonila.
         Nasadil jsem špičku žaludu k žádanému místu. Chtěl jsem ho zasouvat hezky pomalu, aby jí to nebolelo, on to není žádný drobeček. Jakmile cítila, že jsem na kraji, sama prudce přirazila.
         „Au," zasténala. Nedala si ale pokoj a sama se mi na něj postupně nabodla celá až po kořen. Špičku žaludu musela mít až někde ve střevech. Pomalu jsem začal přirážet. Zpočátku to šlo dost ztuha, celkem dlouho trvalo, než se její útroby přizpůsobily mým rozměrům. Déšť nás už docela solidně bičoval. Šel hlavně zezadu, takže jako první to schytala moje záda. Nevadilo mi to. Konečně jsem mohl trochu zrychlit. Markétiny vzdechy nabíraly na síle a bylo jasné, že vyvrcholení není daleko. Rukou jsem zajel dopředu a jeden prst jí vsunul do pochvičky. Narazil jsem na cosi tuhého. Markéta v ten okamžik dosáhla vrcholu. Pomalu jsem ji postavil, stále zasunutý v ní. Jednou rukou jsme ji přidržoval za prsa, druhá se věnovala její přední dírce. Nahmátl jsem poštěváček. Užasl jsem, jak se zvětšil. Vracela se z výšin orgasmu zpět do reality, její ruce mě držely za zadek. Lehce, lehounce jsem poštěváček stiskl. Druhý orgasmus, snad ještě silnější než ten první. Vysunul jsem ho z ní, po vykonané práci byl už dost povadlý. Markéta konečně byla schopna vnímat okolní svět. Náš francouzák mi připadal nekonečně dlouhý.
         Náhle jsem ucítil, jak mě něco bodá. Jako by se do nás zabodávalo tisíce jehliček. Déšť přerostl v krupobití. To už bylo moc a rychle jsme se schovali dovnitř. Markéta mi podala ručník a vzala si svůj.
         „Michale, moc Ti děkuju. Něco tak fantastickýho jsem ještě nezažila. Moc se mi to líbilo."
         „Já děkuju Tobě. Víš, ještě když jsem vystupoval na letišti z autobusu, neměl jsem ani tušení, co mě brzo čeká."
         „Já jsem si Tě všimla hned, jak jsi vešel do haly."
         „Jo, já vím. Nebude Ti vadit, kdybych si ještě dal sprchu?"
         „A nebude tobě vadit, když si ji dám s tebou?" reagovala protiotázkou. Byla samozřejmě zbytečná.
         Při sprchování mi Markéta řekla: „Měli bychom uklidit ten binec, co jsme udělali."
         Přikývl jsem: „Jasně, nikdo to za nás neuklidí. A já si do pokoje konečně dám tu svou tašku."
         Sešel jsem dolů, z tašky vytáhl čisté oblečení a hodil ho na sebe. Markéta právě sbíhala ze schodů. Posbírali jsme naše prádlo a šaty, kterých jsme se tady ve spěchu zbavovali a já si zanesl tašku do pokoje. Seběhl jsem zpátky dolů a zastihl Markétu, jak uklízí nákup. I ten musel počkat, tak moc jsme to chtěli. Zrovna něco dávala do ledničky, zadeček měla pěkně vystrčený. Neodolal jsem a pohladil ji po něm.
         „Pořád nemáš dost?"
         „Když tomu nějak nemůžu odolat," přiznal jsem provinilým hlasem.
         Bez varování mi sáhla do rozkroku a lehounce stiskla.
         „Chceš kafe?" zeptala se sladce.
         „Jo. Jestli můžu poprosit, tak velký. Ta břečka na Ruzyni bylo něco hroznýho."
         „Co bys taky chtěl po automatech. Dost pochybuju, že tam dávají nějakou kvalitu. Spíš póvl, aby měli co největší zisk."
         Zatímco jsme čekali, až začne vařit voda, díval jsem se z okna. Lilo jako z konve.
         „Tak nevím, jestli dneska ještě někam půjdu."
         „Kdyby Ti to nevadilo, byla bych ráda, kdybys zůstal se mnou doma. Hlavně večer."
         „Proč?"
         „Nech se překvapit. Neboj, nic nepříjemnýho to nebude."
         „A co v tomhle počasí budeme dělat?"
         „No, to jedno, co se dá dělat, jsme už dělali a možná ještě budeme. Můžeme se třeba podívat na televizi, mám i slušnou sbírku filmů, případně si zahrát karty."
         „Copak teď dává Eurosport?" nadhodil jsem.
         „Podíváme se," chytla se Markéta a hmátla po dálkovém ovládání. „Hned jsem zpátky," zavolala a kamsi zmizela. Když se obrazovka rozzářila, zůstal jsem jak přikovaný. Porno. A ještě k tomu lesby. Po počátečním šoku se mi to začalo líbit.
         Vtom se Markéta vrátila. „Kruci," pronesla a lehce zčervenala. „Promiň, přechytla jsem se. Ukaž," natahovala se po ovladači.
         „Mně se to docela líbí, jak si to rozdávají. Tobě ne?" zeptal jsem se nevinně.
         Markéta zrudla. „Jo, občas si to pouštím," přiznala.
         „Tak už si pojď sednout," ukázal jsem jí. Sedla si, opřela si hlavu o moje rameno a zakoukali jsme se do děje. Po chvilce jsem zaregistroval zvuk, který se ke scénce nehodil. Podvědomě jsem se podíval na Markétu. Pravou ruku měla hluboko v kalhotách a bez jakýchkoliv zábran se dráždila. Přesunul jsem se před ní a pomalu ji rozepnul džíny. Spatřil jsem její ruku pod kalhotkami, jak si přejíždí po okraji pochvičky. V tu chvíli se nadzvedla a já ji džíny stáhl. Kalhotky následovaly vzápětí. Přitiskl jsem do těch míst jazyk a začal ji lízat.
         „Ách, lízej nebo z toho zešílím," pronesla polohlasně. Pochopitelně jsem jí vyhověl. Najednou mě chytla za ramena:
         „Myslím, že Ti mám co vracet." S těmi slovy mi rozepnula kalhoty a stáhla mi je zároveň se slipami. Nemarnila čas a začala mi příro mohutně zpracovávat. Uměla to báječně. Dvakrát mě zastavila těsně před výstřikem a až potom si nechala semeno nastříkat do pusy.
         „Hm, nebylo to špatné," olízla se.
         Shodili jsme ze sebe, co na nás ještě zůstalo a zapadli do sprchy. Markétina prsa mě fascinovala, nemohl jsem se jich nabažit. Voda nám tekla na vlasy a přes oči, ale to nám nijak nebránilo v našem objímání, laskání a dráždění. Markéta viděla, jak mi stojí vzrušením a sama byla taky pořádně nažhavená. Vytáhla mě ze sprchy, položila se na záda na dlaždičky a já poprvé měl před očima tu nádheru v celé její kráse. Vrazil jsem ho do ní na jeden zátah. Ani nehlesla a to už něco znamenalo.
         „Jestli to tak bude pokračovat, tak mě utahá jako kotě," napadlo mě.
         Párkrát jsem ji jemně projel, ale pak jsem zapomněl na svět kolem sebe a mrdal jsem ji naplno. Možná ji to i bolelo, nevím. Bušil jsem do ní jak smyslů zbavený K orgasmu jsme dospěli skoro současně. Vrátili jsme se do sprchy a dali se do pořádku.
         „Ty mě snad ušoustáš," povzdechla si Markéta, ale její úsměv svědčil o tom, že se ji to líbí a že proti tomu nic nemá.
         „To jsi pořád tak nadržená?" zeptal jsem se.
         „Živý maso jsem měla v sobě naposled předloni, a to ještě za moc nestálo. Stačí?"
         „To si děláš legraci? Vždyť kočka jako ty by to mohla mít kdykoliv si zamane."
         „Zdání klame. Prý se mě chlapi bojí. Proč, to netuším. Kdoví, jestli se sami nechtějí ztrapnit. To ale u Tebe nehrozí."
         Venku pršelo čím dál víc a ačkoliv bylo letní odpoledne, venku byla docela tma. Počasí, brzké ranní vstávání a posledních pár hodin udělaly svoje. Cítil jsem se unavený.
         „Já bych se na chvíli natáhl, jestli můžu."
         „Já se přidám. Spolu nebo každý zvlášť?"
         Místo odpovědi jsem ji vzal za ruku a vyšli jsme po schodišti do našeho pokoje. Letiště bylo báječně pohodlné. Markéta si lehla vedle a v objetí jsme spolu usnuli.

         Když jsem se probudil, podíval jsem se na hodinky, abych získal pojem o čase. Bylo něco po šesté večer. Venku svítilo slunce a o tom, že pršelo, odtud nic nesvědčilo.
         „Ahoj, spáči," Markéta nakoukla do pokoje. „Vyspal ses?"
         „Báječně. Jak dlouho jsi vzhůru?"
         „Asi hodinu. Jak to uděláme s večeří, půjdeme někam nebo mám objednat pizzu?"
         „Je pěkně, tak bychom si mohli zajít na večeři. Myslím, že tady blízko je jedna dobrá hospoda."
         „Ale? Ty to tady znáš? Že ses nepochlubil."
         „Nějak nebylo kdy. Mám hlad jak vlk, co Ty?"
         Přikývla.
         „Tak jo, vyrazíme."
         Rychle jsme se oblékli, teď si podprsenku vzala. Oba jsme zůstali věrni bílomodré kombinaci. Šli jsme ruku v ruce. Uvnitř bylo prázdno, zato letní zahrádka byla slušně zaplněná. Sedli jsme si ke stolku pro dva, vzápětí byl u nás číšník s jídelním lístkem.
         „Co si dáte k pití?" zeptal se.
         „Dáš si aperitiv?" zeptala se Markéta. Přikývl jsem.
         „Cinzano Bianco," požádala. Zvedl jsem dva prsty na znamení, že si dám totéž.
         Vybráno jsme měli rychle. Oba jsme si dali steaky. Číšník si zapsal naši objednávku a nechal nás diskrétně o samotě.
         „Na nás," pozvedl jsem skleničku. Pomalu jsme upíjeli. Markéta se podívala na hodiny na stěně. Pousmál jsem se:
         „Ještě mají před sebou nejmíň tři hodiny letu, pokud nemají hodně dobrý vítr."
         Čekání na jídlo jsme si krátili povídáním o všem možném. Ani jsme se nenadáli a už nám nesli naše jídlo. S chutí jsme se do něj pustili, oba jsme byli vyhládlí. Určitě k tomu přispěla i energie, kterou jsme věnovali našim hrátkám. Každý jsme si dali pivo a po necelé hodince jsme více než spokojeni opouštěli podnik. Výše spropitného, které jsem nechal, byla toho jasným důkazem.

         Šli jsme se trošku projít, domů jsme se vrátili asi za půlhodinku. Bylo teplo a já dostal chuť se vykoupat. Řekl jsem to Markétě a ta nadšeně souhlasila.
         „Plavky si nebereš, že ne?" zeptala se. Aha, naše hrátky budou pokračovat, uvědomil jsem si. Navenek jsem ale nedal nic znát a jen zakroutil hlavou, že ne.
         Svlékli jsme se už v pokoji, dolů jsme si vzali jen ručníky. Sbíhali jsme ze schodů a já si všiml, jak Markétě lítají prsa. V ten okamžik se mi znova začal stavět. Během okamžiku už trčel dopředu. V přízemí mě Markéta zastavila:
         „Pomůžeš mi? Mám tady něco k zakousnutí." Podívala se k mému rozkroku:
         „Už zas? Ty seš k neutahání."
         „Když Ty mě tak rajcuješ."
         Z ledničky vytáhla tác s chlebíčky a podala mi jej.
         „Koukej, ať to k bazénu doneseš v pořádku."
         Sama vzala láhev šampusu, uložila jej do kbelíku s ledem a do druhé ruky vzala dvě sklenice.
         Na trávníku u bazénu stála dvě křesílka a u nich stolek. Na něj jsem dal tác a ručníky na opěradlo křesílka. Vzal jsem od ní šampus, otevřel jej a oběma nalil. Láhev se kbelíkem i obě sklenice jsme postavili na okraj bazénu a šipkou skočili do něj. Byl pěkně vyhřátý. Dováděli jsme jak malé děti, svět kolem pro nás přestal existovat. Potápěli jsme se, cákali po sobě, líbali se a nechali se při tom všem nadnášet vodou. Otírali jsme se o sebe a nic pro nás nebylo tabu. Naše ruce prozkoumávaly každičký čtvereční centimetr těla partnera. Co nešlo v bazénu, to jsme dokončili na břehu. Při šedesátdevítce jsme oba prožili další orgasmus. Přitom jsme průběžně konzumovali chlebíčky, abychom měli dost energie. Už jsem ani nepočítal, kolikrát moje příro zmizelo v útrobách Markéty, ať už v kundičce, zadečku nebo v ústech. Po jednom takovém čísle jsme dali báječného francouzáka. Nebylo by to nic neobvyklého, naše ruce se ale přitom velmi vydatně věnovaly rozkrokům. Markéta mi brala do ruky varlata a hrála si s nimi, jakoby chtěla dohnat to, že se jim dosud moc nevěnovala. Já se věnoval stydkým pyskům a občas jsem prstem zajel i dovnitř. Přiměl jsem ji, aby přerušila moje dráždění, klekl jsem si a naznačil, ať se rozkročí. Pochopila a aby měla lepší stabilitu, chytla se mě za ramena. Lehce jsem ji vylízal a pak ji bez varování strčil co nejhlouběji ne jeden, ne dva, ale hned tři prsty. Začala se chvět a poštěváček mi rostl před očima. Několikrát jsem po něm přejel jazykem a na závěr lehce, lehounce stiskl mezi zuby. Její orgasmus byl ohromující. Měl jsem trošku obavy, aby někdo na nás nezavolal policajty, protože docela silně zařvala. Ne bolestí, ale slastí. Chvilku trvalo, než přišla k sobě.
         „Mám ti co vracet," pošeptala mi a jak řekla, tak udělala. Přitom si pomohla i pusou. Když viděla, že už mi v něm škube, bleskově se na něj narazila. Vzápětí už moje semeno plnilo její pochvičku.
         „Pojď, osprchujeme se a uklidíme tady," pobídla mě.
         Cestou jsem se podíval na hodiny, které byly v obýváku. Ukazovaly pár minut po desáté.
         „Už by měli být v New Yorku," řekl jsem Markétě, když jsem viděl, jak se na ně dívá taky a v duchu počítá.
         Osprchovali jsme se, uklidili zbytky hostiny od bazénu a vzali si je na balkón. Přenesl jsem tam i lehátka. Markéta si cestou vzala mobil.
         Leželi jsme pochopitelně nazí, bylo teplo, vychutnávali přítomnost toho druhého, před námi se otevíral pohled na osvětlenou Prahu a vysoko nad námi bylo nebe plné hvězd. Nemluvili jsme moc, spíš jsme jen tak občas utrousili nějaké slovíčko. Prostě fantazie, lepší začátek volna jsem si snad ani nemohl přát. Kdyby mi někdo ráno řekl, kde večer budu, měl bych ho za blázna.

         Při zazvonění mobilu jsme sebou trhli. Chtěl jsem se zvednout a jít do pokoje, ale Markéta mi naznačila, ať s ní zůstanu na balkóně. Podívala se na displej, nadechla se a stiskla příjem hovoru.
         „Ahoj tati," pozdravila. Vyrozuměl jsem, že právě vyjíždějí z Kennedyho letiště. Nevím, o čem mluvili, nechtěl jsem je poslouchat. Markéta se ale pořád dívala na mě a její nejčastější odpověď byla „Jo, jasně." Ze slov: „ano, je tady se mnou" jsem pochopil, že je řeč o mně. Pak přišlo překvapení - Markéta mi podala mobil a zašeptala: „Chce s tebou mluvit táta."
         Převzal jsem mobil a ohlásil se: „Dobrý den, tady Zlámalík."
         „Dobrý večer, tady Richter. Myslím, že jsme se dnes spolu viděli na letišti."
         „Ano," přisvědčil jsem, „viděl jsem vás u odbavení a potom jak jdete k letadlu."
         „Správně. Mladý muži, chtěl bych vám něco říct. Máte v sobě něco, čím jste si rychle získal naši důvěru, přestože jsme spolu nepromluvili ani slovo. Kdyby to tak nebylo, tak byste teď nebyl u nás doma. Neptejte se, čím jste si tu důvěru získal, ale to už něco znamená. No a když s tím souhlasí i Markéta...." nedopověděl.
         „Jste tam?" ozval jsem se.
         „Jistě. Máme dojem, že jste ten, koho Markéta dosud nemohla najít. Rozumíte, co tím chci říci?"
         „Mám tomu rozumět tak, že bych tady nemusel být jen host?" zeptal jsem se.
         „Ano, pochopil jste to naprosto přesně. Můžete mi ještě dát Markétu a minutku nás nechat o samotě?"
         „Jistě. Na shledanou a přeji hezký den."
         „Děkuji a vám dobrou noc. Na shledanou," rozloučil se se mnou pan Richter.
         Předal jsem telefon Markétě a šel do pokoje. Až se mi zatajil dech, události kolem mě nabraly nějak moc rychlý spád.
         Za chvilku přišla Markéta.
         „Tys udělal na naše vážně dojem."
         „Markéto, jestli se tady na mě něco chystá a já o tom nevím, tak buď prosím tak hodná a prozraď mi to. Jinak by se taky mohlo stát, že vám to překvapení pokazím."
         Markéta na mě kývla, ať jdu za ní. Vedla mě do dveří na konci chodby. Když jsem vstoupil, nevěřil jsme vlastním očím. Že místnost byla zařízená jako kancelář, to mě nepřekvapilo. Viděl jsem fotky mnoha domů. Jedno měly společné - ukazovaly stav před a po rekonstrukci. A nikde nechybělo logo stavební firmy. Jedné z těch největších. Ten pravý šok ale měl teprve přijít.
         „Táta je majitelem téhle firmy, ale to ti možná už došlo. Já mu dělám něco jako osobní asistentku. Co bys říkal tomuhle?" zeptala se a položila přede mne firemní navštívenku s mým jménem. Pod ním bylo uvedeno „indoor manager".
         Nevěděl jsem, jestli sním nebo bdím. V kontaktech už byla e-mailová adresa do firmy a nějaký mobil, nejspíš služební.
         „Jak jsi to věděla?" zeptal jsem se a měl jsem trošku vztek.
         „Strejda Gúgl udělal svou práci. Vytisknout vizitku pak trvalo jen pár vteřin. Využila jsem čas, když jsi odpoledne tak sladce spal. A táta mi to před chvílí odsouhlasil."
         „Je ti jasné, že to nemůže zůstat bez odezvy? zeptal jsem se, vztek mě už přešel.
         „Jo, je." Vraceli jsme se do pokoje. Markéta něco hrabala ve skříni a když našla co hledala, se slovy „hned jsem zpátky," někam zmizela. Měl jsem chvíli čas o tom všem podumat. Stál jsem u okna, díval se ven, ale moje myšlenky byly úplně jinde. Uvědomil jsem si, jaká šance se mi nabízí. A věděl jsem, že by byla chyba to nevzít. Jestli ovšem bude souhlasit s nástupem až od prvního, teď to nepřipadalo v úvahu.
         Ozvalo se zaklepání. Otočil jsem se. U dveří stála Markéta, na sobě měla nesmírně lákavé a dráždivé body a na nohou lodičky. Cvakla vypínačem a světlo v pokoji se z jasného proměnilo v intimní. Pomalu šla ke mně, usmívala se na mě a dívala se mi do očí.
         „Jsem připravená," řekla nezvykle tiše. Pokojem se rozezněla tichá melodie. Markéta mi dala ruce kolem ramen, já jí kolem boků a pomalu jsme začali tančit ploužáka. Po chvilce moje ruce opustily původní místo a pomalu se vydaly na průzkum. Zastavili jsme se a naše ústa se pomalu přiblížila. Zpočátku váhavě, ale pak vše nabralo obrátky. Naše dotyky, které se zpočátku zdály nesmělé, najednou byly bez jakýchkoliv pochyb smyslné a dráždivé. Ani jsme se nesnažili předstírat něco jiného. Rychle si rozepnula lodičky, které splnily svůj účel a nyní by byly jen na obtíž. Přecházeli jsme z jedné polohy do druhé, chvíli jsme stáli k sobě čelem, pak já za ní, potom ona za mnou a tak jsme to střídali a měnili polohy našich rukou a dotyky těl.
         Byl jsem hodně vzrušený, příro mi už nějakou dobu trčelo dopředu a vyzývavě se o Markétu otíralo. Jí to dělalo evidentně dobře. Já už ale chtěl jít dál, zbavit ji toho nitěrného kousku látky. Zastavil jsme ji a pomalu jsem ji svlékl. Přitom jsem hladil její křivky, které přestalo body zakrývat. Byla to nesmírně dráždivá chvíle a musel jsem i zpomalit, abych se neztrapnil a neudělal se hned při tom. Konečně jsme oba byli tak jak po většinu dnešního dne - v šatu Evy a Adama.
         Markéta mi naznačila, ať si lehnu na postel. Sama si pak na mě nasedla, zavedla si ho dovnitř a vracela mi vše, co jsem ji během posledních hodin poskytl. Mé ruce a jazyk se pilně věnovaly jejím ňadrům. Nemohl jsem se nabažit toho cítit v rukách plná pevná prsa mladé ženy. Cítil jsem se jako v ráji.
         Najednou jsem měl dojem, že ho mám jak v kafemlejnku. Docela solidně mi ho masírovala. Snažil jsem se vydržet se nejdéle, ale přece jen mě přivedla k orgasmu. Když cítila, že co nevidět budu stříkat, bleskově slezla vše pochytala do pusy. Polkla, dopila skleničku šampusu, která stála vedle postele a mě podala mou.
         „Jsem nějaká utahaná," konstatovala.
         „A z čeho?" podivil jsem se naoko. Místo odpovědi mě lehce plácla.
         „Aspoň v noci mě nech se vyspat, ať jsem zítra použitelná. Jestli ne, tak se o sebe zítra budeš muset postarat sám," přidala varování.
         Přikývl jsem: „Tak jo, taky se potřebuju pořádně vyspat. Necháš mě tady?" zeptal jsem se.
         Přikývla: „Zkusím to s tebou." a mrkla na mě.
         Závěrečnou hygienu jsme už absolvovali každý sám. Když jsem vcházel do pokoje, Markéta vypadala, že už spí, ležela na boku otočená zády ke mně. Ale sotva jsem si lehl, otočila se a jednou rukou mě objala. Tak jsme spolu usnuli.

         Den, který jsem popsal, byl jen prvním z celé nekonečné řady těch, které jsme spolu prožili a dosud prožíváme. Stále pracujeme ve firmě mého tchána. Zpečetili jsme náš vztah nejen před oltářem, ale tou hlavní pečetí jsou pro nás ti, kterým jsme dali život. Naše dvojčata
         Markéta a Michal.


                   Bob