Upozornění: Než začnete číst tuto povídku, tato a předchozí povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.
Připadám si hodně podivně. Dívám se na tu dvojičku ze strany. Jako bych seděla na bobku vedle nich. Je mi to tak trošku trapné, takhle se na ně dívat, ale když si uvědomím, že mě nevidí…
Kluk je pěknej. Takový solidní rambo. Má, krátké vlasy. Moderní sestřih, s vlasy jen nahoře. Svaly na zádech a zadku, mu jen hrají. Bicepsy se mu perfektně rýsují pod kůží. Je vzepřený na kolenou a rukou. Vznáší se kousek nad svou partnerkou. Jeho děvče je tmavší brunetka s delšími vlasy. Plné rty, hnědé velké oči a větší lícní kosti. Přiměřený nos a ouška bez náušnic. Překrásně bílé zuby a perfektní make-up. Světlé perleťové lakování nehtů a malé tetování nad kotníkem. Vyzařuje z ní, taková nezvyklá krása a rozhodnost. Určitě to není žádná přitroublá slepice.
Asi jsem ji přišla do toho nejlepšího. Určitě šukají už delší dobu. Děvče leží na zádech a má do široka rozevřené nohy. Rukama kluka hladí po rameni. Když jí líbá, zcela se mu poddává. Zdvihne nohy a nechá si přizvednout stehna. Podstatně lépe mu tak pomůže k vniknutí dovnitř. Uchopí ho rukou za předloktí, a nechává se pomalu nabodávat. Má pěkná prsa a hezké bradavky. Nejsou tmavé a barvou jen doplňují, její přirozenou krásu. Kluk sice nijak nepospíchá, ale děvče při každém větším přírazu bolestivě vyhekne.
Jdu se podívat zblízka, jestli je to to, co si myslím. Nespletla jsem se. Objevuji ohromná bimbající se varlata a neméně veliký úd. Není to nějaká ledajaká hadička, ale tloušťkou, je skoro totožný s jeho zápěstím. Délku nemůžu odhadnout, ale je to určitě abnormální kus. Vůbec se nedivým, že ta holka protestuje.
Vždycky ho povytáhne ven, určitě víc než patnáct centimetrů, a pak jede dovnitř, až na doraz. Je tak dlouhý, že se mu tam ani celý nevejde. Tutově přes pět centimetrů mu zůstává venku. Varlata mu pokaždé drcnou do její prdelky. Je to pro ni určitě parádně rajcující a jak je slyšet, i pěkně bolestivé.
Najednou je přestávka, přinutila ho, aby vyjel ven. Obrovská tlustá hadice se bimbá ve vzduchu. Těžko uvěřitelný samec.
Kousek si ho přitáhne koleny, a pak udělá z obou dlaní malý tunel. Nasadí si tunýlkem tu obludnou hadici k rozevřené dírce. Připadám si, že bych to snad ani neměla psát ve zdrobnělině. Příro mizí uvnitř, ale kočka si z dlaní nechává vytvořený krátký tunel. Mládenec teď nedoráží až na její tělo, ale na trubku z dlaní, kterými mu ho obepíná. Kluk se tak, může naprosto odvázat.
Bolestivé pohekávání okamžitě přestává. Šuká ji ze začátku dlouho rovně. Jen občas zakroutí prdelkou a zkouší to do stran. Nakonec se na to vykašle, a bere si ji dál, jen rovně a přímo. Pokračuje, a jeho rychlost, se neustále zvyšuje. Varlata s mlaskáním dopadají na vyšpulenou prdelku. Vypadá to, že se schyluje k finále. Děvče ho pořádně obejme nohama a mládenec ještě zrychlí. Poslední příraz je pořádný. Zezadu je vidět, jak to do ní pumpuje. Děvče je totálně odvařené. Uvolní sevření nohou a štíhlá stehna se znovu rozevírají. Kapky potu z mládencova čela jí kapají na krk.
Kluk se z ní neuvolní okamžitě, ale zůstává uvnitř. Nejdřív si myslím, že ji jen tak nechá vydechnout, ale on se za chvíli pohne a začíná to znova. Děvče chvilku drží, ale pak začne protestovat.
„Už ne, strašně to bolí.“
„Chtěl bych ti udělat holčičku.“ Jí odpovídá.
„Jsi zvíře, víš. Jestli seš tak dobrej jak říkáš, a jestli je to tak, jak říkal doktor, budeš mě mít ještě minimálně 24 hodin. Teď jsou sice jen v pochvě, ale za pět hodin budou ty tvoje potvůrky hluboko uvnitř, a do té doby, by se měla uvolnit vajíčka. Co koukáš, nechala jsem si dát injekci na uvolnění.“
Mládenec je totálně konsternován. Děvče ale ještě pokračuje.
„Když to všechno dobře dopadne, jsi nastávající otec našich dětí.“
„Jak to dětí?“
„No je malá pravděpodobnost, že se uvolní jedno vajíčko.“
No, to musí být ťafka pro každého potencionálního otce.
Najednou se mi všechno zatmívá. Někdo se mnou třese. Když se proberu, vidím, že je to Marek. Okamžitě si uvědomím, že je ráno a musím vstávat. Docela přesně si vybavuji nedávný, živý sen. Připadám si, jako by se to stalo doopravdy. Jako bych je, před chvilkou, před sebou viděla. Stát se to doopravdy, tak by ta holka musela být odvaz. Neříct o té injekci partnerovi, a dovést to do takovéhohle konce Škoda že se nedozvím, jak by to skončilo.
Nechce se mi postele, jsem ještě tak trošku pod dojmem toho snu. Čeká na nás ale veletrh. Je to pro mě něco naprosto nového. Je pátek a dnešní den je hlavně pro obchodníky. Není pro normální lidi z ulice. Ty sem můžou až zítra a neděli. To tu bude, teprve tóčo.
Oblékám si šedý, tmavý kostýmek a střední kabelku. Polovysoké černé lodičky a tmavší punčochy a minimální make-up. Připadám si, jako bych šla do práce k soudu. Monika na mě koukne a vypadá spokojeně. Konečně jsem jejím hostem a tak musím zapadnout do davu.
Odjíždíme na veletrh. Dnes se tu sjednávají obchody za miliony eur. Moc se o tom nemluví, ale obchody v téhle branži jsou obrovské. Kdysi, než vznikly internetové obchody, to bylo odvětví, které žilo z půjčování filmů, potom videokazet, ale dnes je to o něčem jiném. Prioritou jsou různé vibrátory a dráždidla. Okrajově je tu i průmysl prodeje DVD. Konečně se přestaly točit slabomyslné šukací epizody a přešlo se na produkci, která má děj. Je jasné, že normálnímu filmu je to sice na hony vzdálené, ale najdou se tituly, které mají docela přitažlivý děj a i herci jsou na úrovni. Naštěstí, se už jen občas, objeví rozbředlá padesátnice a pokouší se zaujmout diváka. Na většinu toho, co se dnes točí, se dá bez problémů dívat. Technické zpracování je nesrovnatelné s dřívějším, a exteriéry jsou většinou úchvatné, o hercích nemluvě. Bohužel, to, co je volně k stažení je bída, stará minimálně 10 a vice let.
Jedeme na parkoviště vedle obrovské haly, která je na okraji původních doků. Přijíždíme k závoře a Jiří podává ochrance, potvrzení o přihlášení. Dostáváme lístek s číslem a zajíždíme na vyhrazené místo v parkovišti, pod halou. Podle vozidel které tu už stojí, si návštěvníci nežijí špatně. Uvědomuji si, že jsme přeci jen v jiné zemi.
Obsluha nás veze výtahem, do třetího patra. Následuje přivítání samotným ředitelem veletrhu a pak jdeme k prezentaci. Dostáváme zlaté visačky. Monika s Jiřím je mají jen se svými jmény, ale naše jsou trošku jiné. Mají na horním levém rohu, vyryté, nepatrné G. Až za chvilku si uvědomím, že to asi znamená „gast“ tedy host. Jdeme k baru. Tady se seznamujeme s dvojicí, o které jsem už několikrát slyšela. Je to Martin a Eva. Ano, jsou to titíž, se kterými začínala před patnácti roky Monika. Dnes žijí v Německu a starají se na severu, o rozrůstající džob Herr Winklera.
Tento pán v tomhle oboru podniká od mládí a tak trochu živoucí legenda. Je mu prý přes sedmdesát a nemíní jen tak hned skončit. Dřív podnikal s dvěma společníky, ale oba byly starší a tak šli na odpočinek. Oba postupně vyplatil a dnes je jedinným vlastníkem jen on sám. Tak takhle jsem to slyšela.
Jsme tu tak trošku jako přívažek a svým hostitelům nechceme jim přidělávat starost o naše maličkosti. Uvažujeme, že se vydáme na pouť celým veletrhem sami.
Než stačím cokoliv říct Monice, Uchvátí mě Marek. Tohle musíš vidět a nenápadně mi ukazuje procházející černošku. Nejenom, že prochází mezi lidmi naprosto nahá, no není nahá, má na sobě pás cudnosti a je nefalšovaně pravý. V rukách drží tabulku s firmou a místem stánku. Síla, musím se pousmát. Dá mi to práci, abych nevyprskla smíchy. Z okolostojících lidí se tomu nikdo nedivý, jen Jiří prohodí „ Proklatě drahá reklama za povolení od organizátorů, pro tu firmu“. To ještě netuším, co mě tu všechno čeká.
Dívám se okolo. Tam kde stojíme je pár stolečků a velký bar, kde ti udělají i českého turka, neuvěřitelné. Část číšníků a personálu mluví pražskou češtinou. Musím se znovu pousmát. Dál od nás jsou švédské stoly a ještě dál oddělené boxy na obchodní jednání. Všechno ostatní včetně stánků se nachází v dalších dvou patrech pod námi.
Jdeme pomalu dolů. Otvírá se přede mnou obrovská dvorana, kde se náruživě obchoduje. Obrovská, neuvěřitelná všehochuť všeho možného. Jednoduchými vibrátory počínaje, a konče obrovskými šukacími stroji konče Snad deset stánků s kuličkami, jak obyčejnými, tak vibračními. Neskutečné, musím si to projít pomalu a podívat se důkladně.
Podívám se na Marka. Asi to čekal, ale i jeho zarazila ta obrovská plocha.
Pomalu procházíme okolo prvních stánků. Dochází mi, že tu nejsou jen majitelé a nákupčí trojbarevných domů (aha, většina z Vás asi neví, že ty domy v Německu, musejí mít fasádu jasně trojbarevnou), ale většina lidí, kteří tu obchodují, jsou majitelé a nákupčí různých sexshopů.
Dochází nás Monika. Ptám se jí?
„Asi se sem jen tak někdo dneska nedostane, viď. Jak to, že jsme tu.“
„Ale, na jednoho, kdo má placenou vstupenku si s sebou můžeš vzít jednoho hosta. Máme dvě placené vstupenky, takže dva hosté. Jen jsme Vás museli nahlásit předem. Nemysli si, že jste tu nějak navíc. Považují vás za potencionální zákazníky, takže nic pro Vás není zakázaného, spíš naopak.“
Zazvoní jí mobil a tak se omluví a jde na druhou stranu plochy. Zastavím se u stánku s návleky na prodloužení penisu. Neuvěřitelné věci. Nástavce krátké, dlouhé, obyčejné, barevné, svítící, blikající a jinak funkční. Jsou tu vibrační, jak to říct, drnčící, protože vyluzují i zvuky. Tihle jsou zase kroutící se a všelijak prohýbající. Dají se dopředu naprogramovat, nebo ovládat, dálkovým ovladačem v ruce. Nakonec, abych nezapomněla, jsou tu i s dírkou na vystříknutí semene. Opravdu, na co si vzpomenete je tu.
Zvoní mi mobil, volá Monika.
„Máš chvilku, potřebovala bych něco přeložit?“
„Určitě, kde jsi?“
„Naproti u stánku 77. Přijď sem, prosím“
Otáčím se a jdu na druhou stranu haly. U stánku 77 stojí Monika s třemi muži. Představuje mě jako svou dlouholetou přítelkyni. Pak se ke mně otáčí.
„Potřebujeme něco přeložit do španělštiny. Pán ve stánku neumí německy ani anglicky a jeho tlumočník mu zmizel, asi na kávu a pan Winkler nemá čas čekat. Má za chvilku dohodnutou schůzku nahoře. Jde jen o to, aby domluvit s tím obchodníkem termín schůzky a místo. Chtějí se sejít někde ve městě. Ten pán mluví prapodivnou španělštinou a tou já moc neumím. Ještě tak usmlouvat něco u stánku na pláži, ale tohle nesvedu.“
Ptám se německy, co přesně potřebují. V podstatě se dozvídám totéž co před chvílí, jen je to doplněné o místo schůzky v určeném hotelu. Vybraný hotel je One-Bedroom Holiday ve čtvrti Hammerbrook a čas je 10 hodin dopoledne.
Přeložím to bez problémů a pán mi odpoví portugalštinou s galicijským dialektem. Tím se všechno vyjasní. Pán je zřejmě ze severozápadu Španělska. Chvilku se dohadujeme, ale nakonec všechno pochopí.
Stařík, který stojí proti mně, se usmívá. Druhý pán stojí o půl metru za ním. Je tak jasné, kdo je šéf. Přistoupí ke mně a jemně mi políbí ruku a poděkuje. Pak ještě poděkuje Monice a upaluje po schodech nahoru. Stojím asi poněkud strnule. Monika do mě strčí a říká, „Pojď, jdeme, právě si poznala mého šéfa
No jo, Winkler, že mi to hned nedošlo.
„Proboha, co to bylo za řeč?“
Usměji se. „Portugalština, ale je regionální i ve Španělsku. Na severozápadě, u hranic s Portugalskem.“
Monice zvoní telefon. Ze slušnosti, nechci poslouchat, s kým mluví a tak jdu k nejbližšímu stánku. Monika mě dohání a dává mi do ruky svůj mobil.
Poněkud konsternovaně, se tak dozvídám od jeho doprovodu, že pan Winkler by mě chtěl zaměstnat jako překladatelku pro nový region Španělsko, kde chce převzít majoritní podíl jedné společnosti. To místo by bylo ve Španělsku. Nechce odpověď okamžitě, ale mám dát vědět do týdne. Konec, šmytec, jasné a srozumitelné.
Když se otáčím k Monice, ta se usměje.
„Nabídl ti místo, viď, takový on je, když mu někdo sedne, má tendenci ho zaměstnat Přesně tak to bylo se mnou.“
To je tedy rána. Tohle Markovi nemůžu udělat. Na druhou stranu bych si vydělala daleko víc než jako soudní překladatelka u nás a k našim bych to měla, jen kousek. Nemusela bych lítat, přes půl Evropy. Je to síla, vím, že o tom nechtěně budu uvažovat celý ten týden, než nabídku odmítnu
Jdeme s Monikou do rohu k automatu. Musím si dát kafe. Skoro ani nevnímám, že piji břečku z automatu. Přicházejí mládenci. Otáčím se k Markovi
„Chtěl by si, nějaký čas, možná do smrti, žít ve Španělsku?“
Vytřeští oči a nevěřícně se na mě dívá. Dívá se na mě, jako když mi přeskočilo. Jiří, ale ví, kolik uhodilo. U rozhovoru sice nebyl, ale usmívající se Monika mu hodně napovídá. Otočí se ke mně.
„Nabídl ti místo?“
Jen němě přikývnu. Jiří se usměje a otočí se stranou, aby se nemusel na ztuhlého Marka dívat. Pak do něj šťouchne a postrčí ho. Pojď, jdeme na panáka. Na tohle budete mít spoustu času. Mizí nám mezi lidmi a pak je vidím, jak jdou po schodech do horního patra.
Zůstáváme sami. Jdu automaticky za Monikou. Nějak moc nevnímám stánky, které míjíme. Nakonec skončíme u jednoho rohového. Monika má dohodnutou schůzku s tímhle obchodníkem. Je to stánek toho, co zrovna nemusím. Na stěně visí různá pouta a v rohu je nefalšovaný pranýř. Je to ten, kam musíš strčit hlavu a ruce. Pak tě druhou kládou zaklapnou a pak si s tebou můžou dělat, co chtějí.
Chvilku čekáme, ale když nás pán, který se baví, s jiným zákazníkem zaregistruje, okamžitě zavolá svého kolegu a jde se věnovat výhradně nám.
Bere nás dovnitř za zástěnu a předkládá Monice obsáhlý materiál v slušně tlustých deskách. Než to Monika všechno prohlídne, dostáváme nabídku kávy. Obě tentokrát chceme capuccino. Za chvilku ho dostáváme, a je výborné.
Z toho, co vidím, je mi jasné, že Monika právě nakupuje pro firmu kompletní soupravu BDSM do jednoho pokoje v Ústí.
Prolistuji si předložený katalog, a tedy zírám. Je tam snad všechno, na co kdy kdo přišel. Malé bičíky, větší i takové, které snad jsou vhodné na koně. Velký dřevěný kříž, Dřevěná a kovová bedna na zavření člověka. Zajímavé křeslo, kde můžeš chlapovi připoutat ruce a dole ho připoutat za varlata. Jsou tam rozvírací dvě desky, mezi které mu propadnou dolů. Když je pak dáš k sobě, zůstává tam kruhový dvoucentimetrový otvor, přesně na kůži pod tělem. Varlata jsou tedy uvězněný pěkně pod deskou. Šílený věci. Nechybí ani pověstný pranýř, o kterém jsem již psala. Pokračuje to různými šukacími stroji (mimo jiné je tam i dvakrát Sybian, jednou v normálním provedení s opěrkou a jednou luxusní, tvar koňského sedla). O ostatních vibrátorech malých, velkých a obrovských nemluvě.
Musím se nadechnout. Pokračuji dál. Malá pouta, jen na palce, pak ty normální, další čtyři listy katalogu, jsou se zavěšením na krk a připoutání rukou. Pokračuje to rozpěrkami na ruce a nohy v několikerém provedení (leštěná ocel, stará verze a rezavé). Dech beroucí náhubky. Věřím, že po nasazení tohohle ze sebe nevydáš žádný zvuk, snad jen nějaké zahuhlání. Asi bych mohla pokračovat ještě dost dlouho. Jsou to neuvěřitelný věci, o kterých jsem nikdy neměla tušení, že můžou existovat.
Dopíjíme capuccino a obchodník si k nám přisedá. Když dochází k podpisu, tak se vlastně dozvídám, že to budou dvě soupravy. Jedna obyčejná a jedna luxusní. V čem je ten rozdíl, netuším. Rozdíl v ceně není tak velký. Už sama cena je ale docela solidní bomba. Nebudu psát, co to stojí, ale za ty dvě sady, by bylo docela solidní, (ne obyčejný) auto.
Končíme, vše je podepsáno a my se zvedáme. Těsně před tím než vyjdeme, ze stánku, nám majitel každé, vtiskne do ruky svou firemní tašku. Ještě jednou poděkuje a my se vmísíme mezi ostatní lidi.
Taška je podezřele těžká. Bude v tom nějaká pozornost od firmy. Je mi to trapné, dívat se dovnitř a tak jdeme do prostoru mezipatra. Jsou tam schránky jako na nádraží. Každá si dáváme tedy tašku do jednoho z těch boxu. Jak se tak dívám, nejsme sami. Zřejmě skoro každý z nakupujících obchodníků, dostal nějakou pozornost. Samozřejmě je nesmysl courat po veletrhu s něčí firemní taškou a tak to organizátoři vyřešili takhle šalamounky.
Jdeme spolu jen na čumendu. Monika, to co potřebovala, už koupila, a teď, se taky jen dívá. Končíme zase v rohovém stánku. Jsou tam, jak to jen říct, pánské pásy cudnosti. Návlek na penis ve všelijakém provedení. Koženým, a jen tak jako pás cudnosti počínaje, až po ty kovové konče. Samozřejmě různá velikost i možnost výběru barvy. Připadám si poněkud divně, když vidím jeden vystavený v pancéřové vitríně. Asi je ze zlata, opatření by tomu napovídala. Hlídají ho dvě, sveřepě se tvářící gorily, z ochranky. Nesmí se moc blízko. Nemám představu, kolik by to mohlo stát.
Většina je jich taková normální, ale jsou tu skutečně bizardní kousky. Jedna série má hroty dovnitř. Téměř všechny mají trubičku, někdy i s kuličkou, pro zasunutí do močové rourky. Správně by se to prý mělo mít název „Kovový pás cudnosti s urinální trubicí“. Super, dotyčný ho může nosit pořád. Nic není nutno sundavat, když si potřebuje ulevit.
Je to síla i jen o tom psát. Nesmíme pominout taky takový vychytávky, jako je klec vpředu a celý postroj i s pouty. Představte si, že Vám ho někdo!!! pomůže navléct. Má to totiž i anální vibrační kolík. Takže vpředu Vám vašeho těšitele uvězní do klece, do močové dírky Vám zasunou čtyřcentimetrovou tyčku s kuličkou na konci. Ruce, Vám připoutají k obvodovému popruhu, který máte utažený pevně kolem pasu, a spustí vibraci deseticentimetrovýho análního kolíku. Jsem zvědavá, jak dlouho, byste v tom, vydržely. Dovedu si, vlastně nedovedu si představit, v tomhle Marka. Asi to musí být kouř, když Vám dráždí anál a při tom ho mít ho uvězněného v kovové kleci tak, že se Vám nemůže postavit. Přitom se nemůžete ani bránit, máte ruce připoutané k tělu.
Tohle vidět nemusím, ale jsou lidé, kteří se v tom vyžívají. Popocházím k dalšímu stánku. Je to dodavatel všech možných kuliček. Mají všechno, na co si jen pomyslíte. Kuličky bílé, jednobarevné, vícebarevné, s prohlubní nebo nekulaté. Pochopitelně obyčejné, nebo s kuličkou uvnitř, případně ještě kombinované s vibrací. Samozřejmě jsou také v několika velikostech. Ty největší XXL, mají průměr určitě víc než 5cm. Prodávají je i samotné, nebo v různých sadách. Věřte mi, napočítala jsem celkem 98 modelů a to jsem nepočítala ty anální.
Tak dost. Zařekla jsem se, že půjdu jen okrajově, ale u jedněch jsem se zasekla. Snad mě nešálí zrak. Jedny jsou nabíjecí přes USB a mají i přiložený nabíjecí kabel. Hned vedle je poslední výkřik mody. Nabíjení indukční dobíječkou. Nepotřebujete žádný kabel. Stačí to položit na nabíječku a jede to samo. Tak opravdu dost. Tohle je i na mě moc.
Popojdu k dalšímu stánku. Mají tam různé vychytávky pro pány. Kroužky ve všech provedeních a velikostech. Různé tloušťky a šířky. Zaujme mě jeden kroužek kývající se na imaginárním penisu v zasklené vitríně. Chvilku na něj koukám a pak mi dojde, že má na okraji malý displej a na něm počítá počet přírazů. Tak to je už na mě moc. Musím někam dál, nebo se neudržím a vyprsknu smíchy.
Monika je na tom obdobně. Stojíme uprostřed haly a koukáme každá jinam než na sebe. Když záchvat smíchu pomine, jdeme dál. Najednou mě Monika bere za ruku a táhne mě ke stánku s řetízky. Kývne hlavou k tablu proti nám. Je tam obdobná sestava jen trochu složitější, než jsem měla včera na sobě. Tahle je niklovaná a rozhodně není tak elegantní jako ta moje. Navíc má ještě dva další konce, které vedou dolů. Tak to je skutečně jen pro intimní chvíle, kdežto ty moje řetízky, se dají nosit do užší společnosti.
U stánku vedle mají různá šimrátka, dráždidla a pírka. Mimo jiné se dozvídám, jak se správně jmenuje to kolečko nebo kulička s kovovými pichláčky po obvodě. Správně se tomu říká, Wartenbergova kulička nebo kolečko. Stánek vedle má pro změnu asi 50 gynekologických zrcátek. Počínaje umělohmotným, asi za babku a konče, profesionálním z chirurgické oceli, které má vestavěné i světlo. Jako doplněk tam mají i různé věci na klystýr, výplachy a podobně, brr.
Přecházíme na druhou stranu. Neskutečné množství blbin ve tvaru penisu. Svíčky, vývrtky, dámské zlaté domácí pantofle ve tvaru penisu a varlat. Koukáme, na sadu skleniček, které svítí různobarevně. Ze dna vystupuje přesně vyvedený penis. Ta samá varianta, jenže blikající, buď stejně, nebo různobarevně. Co mě zase dostává, jsou bonbony, medvídci, ale ve tvaru penisu. Tohle se tak dostat, do ruky puberťákům To by měl pan profesor radost.
Na druhé straně stánku, mají podobné bonbony s mátovou příchutí. Objevuji také činky na cvičení s penisem. Mají výměnná závaží. Božíčku, co si ti lidé, nevymyslí.
Monika mi ukazuje na něco. Okamžik mi trvá, než mi to dojde. Je to několikanásobná forma na led, ve formě penisu. Vedle leží další bonbony. Stejný tvar, jenže tyhle jsou čokoládové. Teď už to vezmu rychle. Hrací karty (normální, nebo polostojící přirození), cena pro vítěze v tvaru stojícího dekorovaného penisu, nafukovací balonky, sady ručně kreslených skleniček, návlek na řadicí páku u auta, sada dalších karet (dámy), miniaturní 3cm spermie do skleničky (na chlazení nápoje), pánev na smažení s výřezem penisu, vykrajovátka na pečivo, dalších asi dvacet bonbonů v pánském i dámském provedení, otvírák na pivo, hrnek, kde se Vám malovaná slečna svlékne, když do něj nalijete horký nápoj, toaletní papír s kamasutrou, klasická svlékací propisovačka a asi dalších 100 nebo 200 ptákovin. Lidská vynalézavost jak je vidět, je bezbřehá. Jo abych nezapomněla. Taky jedlá funkční tanga ve dvou příchutích a stejné provedení, u přívěsků na bradavky.
Uf, u dalšího stánku začíná prádlo. Kraluje černá a červená. Některé kousky jsou méně odvážné, některé až za hranicí nevkusu. Nebudeme to dál rozebírat.
O kousek dál mají školní uniformy. Japonské, Americké, jaké si jen zamanete. Všechny, nebo skoro všechny mají v sadě podkolenky a super krátké sukénky. Přesně Jak je vidíme ve filmech. Sukýnka je těsně pod zadek, to tu frčí. Jako doplněk tu mají snad 300 hodinek. Svítivě zelené, růžovoučké, bílé, jaké si jen vzpomenete a neskutečných tvarů a velikostí.
Je jasné, že si tu obchodníci mají co vybrat. Pomalu toho máme dost. Monika si mě chytne a vede mě do patra pod námi.
„Pojď, jdeme se trochu pobavit.“
Scházíme o patro níž. Je tu zatemněná celá hala. Na ploše jsou vytvořeny improvizované dvě arény. Nejsou tu sedadla, ale stupně jsou potažené kobercem. V místech kudy máš šlapat je imitace dlaždiček a jeden schod navíc, takže nikdo nešlape tam, kde se sedá. Uprostřed arény je mě už dobře známá točna.
Obsluha právě stěhuje k jednomu podiu pouliční lampu a parkovou lavičku. Takovou tu, co je v Praze na Karláku, v parku. Silné litinové nohy a dvě tlustá prkna. Jedno na sezení a druhé jako opěradlo. Nakonec přichází na řadu velký koberec v barvě i provedení trávníku.
Stačíme se jen tak, tak posadit a představené začíná. Přichází mládenec s pěknou kočkou. Oběma je maximálně pětadvacet. Kluk je kudrnatý blonďatý andílek typu „Onder“ a ta kočka, těžko ji zařadit. Má něco z exotické krásky Havaje, ale není to ono. Víc mě připomíná, spíš Asijský typ. Vietnamka, ale těžko říct. Ty jsou malé a většinou mají pro nás divný tvar lýtek. Tahle je vysoká a nijak se nevymyká hezké Evropance. Musím se pousmát. Možná je to potomek amerického vojáka, který sloužil ve Vietnamu a zapomněl se v Německu, kdo ví. Má husté, dlouhé, jako uhel černé vlasy, svázané do koňského ohonu. Jsou svázané co nejvýš, a přesto jí končí až za půli zad. Když si je normálně rozpustí, musí je mít pod zadek. Dlouhý, štíhlý, nohy, překrásná prdelka
On má na sobě tričko s krátkým rukávem s nějakým blíže neidentifikovatelným rozmazaným nápisem a ona, slabé bíle krátké tričko, s jedním ramínkem. Jako celek jim to ladí a docela sluší. Nesou mezi sebou plážovou tašku a položí ji k lavičce.
Kluk má pěkný pevný zadek. Nemá širou pánev, ale takovou tu prdelku, která se Vám líbí, když Vás chlap miluje. Ona je jen o půl hlavy menší než on. Určitě je bez podprsenky, protože se jí jasně rýsují bradavky i piercing, který má v levé. Oba mají džíny, ona strečové. Parádně jí obepínají boky a bříško. Vyniká tak její štíhlá postava. Výsledek je takový, že tyhle mladé, můžete potkat v jakémkoliv městském parku. Celkový dojem, je to dvojička milenců, kteří si momentálně předváděním, přivydělávají, i když, kdo ví. Sem na vystoupení se nechodí z čirého rozmaru. Tady si ho musíš, dneska zaplatit.
Sedají si na lavičku. Děvče se k mládenci přimáčkne zády. Opře se hlavou o jeho prsa a přitáhne si jeho předloktí na své bříško.
Jasně, že vydrží v téhle poloze jen chvilku. Mládencovo ruka šmátralka jí pomalu zajede pod tričko a začne jí hladit po bradavkách. V téhle poloze se snad ani jinak nedá. Ruka se za okamžik přesunuje ke knoflíku u kalhot. Rozepne ho a pomaličku rozepíná zip. Všechno to provádí nesmírně pomalu. Zvláštní, o to je to víc rajcující. Prsty jí pomaličku, zajede pod kalhoty. Děvče na to čeká. Mírně pokrčí levou nohu a nechá ho vklouznout až dolu. Jeho nezvladatelné prstíky se dávají do pohybu. Za chvilku si kočka lehce vzdychne. Není to nijak hrané. On ji tam dole, asi pěkně dráždí. Nechají nás, dívat se na ně dvě otočky. Pak se děvče narovná a posadí se mu mezi nohy. Kluk je pěkně roztáhne a dívenka mu začne masírovat prdelkou rozkrok. Kouká se na nás a přitom si ho pěkně vychutnává.
Mládenec má ruce položené na opěradle lavičky a usmívá se při pohledu na její kroutící se překrásný zadeček. Vypadá to, že se mu začínají pěkně vzdouvat kalhoty.
Děvče se postaví, otočí se a náruživě ho začne líbat. Dlouhý milenecký políbení končí tím, že jí vjede oběma dlaněmi pod tričko. Pohladí jí na prsou, a když od něj začne couvat, uchopí spodní okraj trička a svlékne jí. Děvčeti se do něj zamotá ohon, a když se chce z trička vyprostit, ukáže nám svá krásná prsa. Jestli to byl úmysl, tak se jim to povedlo.
Překrásné velké dvojky s bradavkami, které mají pěkně vystouplý střed. V levé, piercing tvaru „D“ s malou kuličkou. Nádhera, je s podivem, jak to někdy matka příroda namixuje.
Otočí se a chytne se kluka kolem krku. Další nádherné políbení končí tím, že mu pomůže sundat tričko. Mládenec tedy je kus. Jeho bicepsy už bylo vidět, ale na prsou, tedy to je něco.
Otevře pusu a jazýčkem mu přejede od pusy ke krku. Pomalu pokračuje dál a jede po jeho prsou dolů. Přejede kolem pupíku a končí u kalhot. Rozepne je, a za okamžik vyskakuje obrovské příro, jako čertík. Kluk se nadzdvihne a ona mu pomůže na kousek, stáhnout kalhoty. Uvolní mu tak celou jeho chloubu.
Mládenec, se tedy má čím pochlubit. Hodně napovídalo, už když se na něm, děvče kroutilo, ale tohle, asi jen tak někdo nečekal. Kluk má určitě obřízku, a to ještě opticky zvětšuje velikost. Blýskající se žalud na konci dlouhé hadice mi něco hodně připomíná. Nakloním se k Monice.
„Tak věrnou kopii mám někde o patro výš.“
Monika se usměje. „Tak to se pleteš. Kluci sedí naproti nám, podívej se.“
Za okamžik je objevím. Mládenci z nás mají evidentně legraci, když si takhle špitáme do ucha.
Dvojička se mezitím začne oddávat předpokládané akci. Děvče poklekne a vezme stojící příro do ruky. Nakloní si ho k sobě a pomaličku ho začne kouřit. Teprve teď když jede jazýčkem po stojícím příru, je vidět, že má také piercing v jazýčku. Když si ho vezme do pusinky, názorně předvádí, jak se dá, tomu klukovi, pěkně zabrat. Levou rukou si ho drží skloněného a pravou jemně šimrá po varlatech. Zvláštní, nějak jsem si neuvědomila, že má ty koule pěkně daleko od těla. Teď si toho teprve pořádně všimnu. Kůžičku mezi varlaty a tělem má tak dlouhou, že ho děvče může za ní, uchopit celou rukou, a varlata mít pod sevřenou dlaní.
Téměř v tom samém okamžiku ho uchopí pravou rukou na inkriminovaném místě. Levou rukou mu přitiskne péro k tělu a pravou přetočí varlata nahoru. Několikrát je rajcovně olízne a pak je obě, během okamžiku vsaje do své velké pusinky.
Na lehce se poškubávajících rukou mládence, se dá vypozorovat, jak mu dává zabrat. Kluk se jenom zachvívá. Ještě, že má tak velkou pusu.
Pouští mu je ven a pro jistotu to zopakuje ještě dvakrát. Je to síla. Když jej definitivně pouští, mládenec si zjevně oddychne. Varlata se opět spouštějí, do deset centimetrů vzdálené polohy, od těla.
Děvče se obrací znovu k obnaženému žaludu. Přisaje se na něj a tentokrát si dává záležet. Žádný divoký pohybování pusinkou. Vsaje si ho dovnitř a tam ho pomalu zpracovává. Všechno se to dá docela dobře pozorovat na rukou a svalech stehen, toho mládence. Asi pěkný kouř je, když mu dráždí náušnicí prostor uzdičky. To s ním pokaždé pěkně škubne. Je vidět, že mu i varlata, dávají do pohybu. Pokaždé, když mu dává víc zabrat, vyjedou mu až k tělu. Nakonec tam zůstávají napořád. Děvče ho má jasně pod kontrolou. Promáčknuté obě tváře ukazují, jak jej saje. Kluk se chvěje víc a víc. Nakonec, zrovna když jsme bokem, takže na to dobře vidíme, to vzdává. Příro se začíná nejdřív poškubávat a pak je jasně vidět, jak jí to pumpuje do pusinky.
Neuvěřitelný, děvče celou dobu drží a jemně mu jezdí pravou rukou, nahoru a dolů, jako když mu ho honí. Nevyjela jí z pusy ani kapka. Teprve když je po všem, a ona se otáčí, jí vyjede z pusinky malý potůček. Ta dávka byla prostě tak obrovská, že se jí to tam nevešlo. Ukáže nám to a nechá se protočit na točně, jednou kolem a v následující vteřině to všechno spolkne. Tak to je tedy dobrá.
Popojde ke kabele, kterou s sebou přinesli. Vyndá bílý ručník a utře si ústa a bradu. Ručník položí na okraj lavičky. Mládenec si zatím sundal kalhoty. Teď pomáhá z džín i své společnici. Je to jen okamžik, pak se můžeme až do konce kochat nebývalou krásou, těch dvou lidí. Tedy pokud budou mít někdy spolu děti, nebudou určitě ošklivé. Kdyby byla valná většina lidstva jako oni, ale byla by to zase nuda, co.
Děvče pokleká na lavičku. Mládenec je tak trošku exhibicionista. Musí se nám ukázat, a tak si s ním, krouží chvilku před sebou. Pak si po něm párkrát přejede jako, že si ho honí, a kousek se předkloní. Pomalu spustí slinu z pusy na žalud a rozetře si to po údu. Jemně pleskne svou partnerku po prdelce, a vnikne do ní. Zase, žádné divoké šukání. Pomaličku, polehoučku vniká dovnitř. Pokaždé o kousek dál, až ho má uvnitř skoro celého. Jen zírám. Ta kočka ho snad musí mít až v žaludku. Má dlouhé nohy a krátké tělo na svou výšku. Nicméně se jí tam skoro celý vejde.
Kluk s ním párkrát vyjede ven. Tedy je vidět, že ho má tvrdej jako kámen. Nepotřebuje si ho držet, když do ní vniká znovu a znovu. Příro mu trčí dopředu jako kůl. Pomaličku ji šuká, hlouběji a hlouběji. Děvče se sice po pár přírazech trošku protestuje a odstrčí ho rukou. Ale po minutě jí to už nevadí. Fakt zaboří si ho do ní, až po bimbající se koule. Znovu ho z ní vytáhne, aby bylo vidět celou délku. Celý úd je od ní vlhký a při zasunutí zpět, už nemá žádné problémy.
Děvče se drží lokty za opěradlo lavičky a při každém dorazu se jí jen zaklepe hlavička. Mládenec jí vezme do pravé ruky ohon, který se jí bimbá kolem hlavy. Omotá si ho kolem prstů a přitáhne. Donutí ji, parádně zaklonit hlavičku.
Všichni se tak můžeme podívat, jak si to užívá. Zavřené oči, jemné pohekávání. Žádné vřískání na celý sál a nesmyslné vyvádění. Pravou rukou jí drží za vlasy a levou má za zády. Je vidět, že ji má doopravdy při každém přírazu navlečenou až na doraz. Velká visací varlata, se pohybují v rytmu přírazu. Vždycky když jede dovnitř, vyjedou nahoru a opačně Když se rozjede rychleji, kuličky mu pěkně dorážejí na tu nejcitlivější část ženy Taky zvláštní, tohle asi vnímá ženská daleko víc než chlap.
Ani tohle nemůže trvat věčně. Zastavuje se, a nechává pohyby na ní. Kousek couvne, a dá ruce v bok. Teď se nabodává samo děvče a musím uznat, že těm klukům to jde mnohem líp.
Na velkých hodinách je vidět, že jim do konce vystoupení zbývá pouhých pět minut. Mládenec je v obraze, ví přesně, kolik času mu zbývá, do konce.
Naklání se nad partnerku a oběma rukama ji bere za bimbající se prsa. Ještě pokračuje s pár pohyby a příro jede ven. Děvčeti se docela klepou nohy. Opírá se o něj. Jemně si jí posadí na lavičku.
Z kabely vytahuje velkou smetanovou deku. Rozprostře ji na imaginární trávník a posadí děvče doprostřed. Hlavou do ní drcne a ona se uloží naznak. Za okamžik ho už má mezi stehny. Nakloní se nad ní a štíhlá stehna se rozvírají jako knížka. Kombinace barev deky, a dvou opálených těl je fantastická.
Několikrát jí přejede palcem po nejcitlivější části. Chvilku nic, ale pak se mu děvče začne zachvívat pod rukou. Nedráždí ji nijak dlouho, ale úplně to stačí. Když poklekne a pomalu do ní vniká, je připravená se mu celá vzdát.
Z pokleku jde do mostu. Neleží na ní, je celý ve vzduchu, jen příro je uvnitř. Teď vyniká, jakou má sílu. Svaly mu na zádech jen hrají a ten zadek, prostě nádhera.
Chvilku se nad ní vznáší, ale pak se koleny dotkne země. Začne ji parádně šukat. Děvče zvedne kolena a skoro ho obemkne lýtky nad boky. Je těsně nad ním, ale i když se ho nedotýká, je jakoby se ho držela. Jedna otáčka točny a dává nohy šikmo vzhůru. Kluk se poznenáhlu rozjíždí. Nejdřív si dává na čas. Najednou pořádně zrychlí a jede jako blázen. Koule se mu zvednou, znovu k tělu ale najednou se zastaví, a na okamžik strne. Pak provede možná pět přírazů je hotovo. Varlata přitisknutá k tělu a poškubávání údu je jasné znamení, že je jeho, až do konce. Zůstává nepohnutě, až do úplného konce. Udělá se, jak to jde nejdál uvnitř. Ještě pár zachvění a kočka se kolem něj obtočí nohama. Několik záškubů i z její strany. Taky si to hezky užila, až do konce. Ještě chviličku zůstávají spolu spojeni. Mládenec poklekne a natáhne se pro ručník, který leží na lavičce.
Nejdřív nechá utřít svou společnici, ze které to pěkně kape a stehna má celá mokrá. Pak se zběžně utře i on a se zamáváním mizí ze scény. Člověk by se ani nenadál a dvacet minut je pryč. Bylo to krásné a povznášející. Nebylo v tom nic sprostého, ani vyzývavého, jen dva krásně se milující lidé.
Na scénu vbíhají dvě mladé kočky. Oblečeny jsou jako pódiové tanečnice k dechové muzice, při Volksfestu. Typická krátká sukýnka vyšší boty a šněrovačka s velkým výstřihem. Lituji, ale nevím, jak se tomu kroji říká. Posbírají jejich oblečení, a mizí v zákulisí. Nastupují mládenci a odnášejí lavičku a ostatní propriety.
Vedle hodin svítí jejich jména a dole na stolku je místo, kde si můžeš vzít letáček s veškerým spojením na ně. Zdá se, že měli úspěch. Nedá mi to a beru ho do ruky.
Jasně, je na něm jméno a mailik včetně telefonního čísla na jejich agenta. Takže jsou to stoprocentní profesionálové a ne jen tak někdo z ulice.
Monika
Upozornění: Tato a následující povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek