Upozornění: Než začnete číst tuto povídku, tato a předchozí povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.
Upozornění: Než začnete číst tuto povídku, tato a následující povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.
Dozvídám se to, co bych nikdy nečekala.
Kdysi dávno, si usmyslel jeden ambiciózní mladý bohatý pán, že mu nestačí děvčata na pobavení z místních otrokyň. Nebyl problém jakoukoliv si koupit. Peníze pro něj nehrály žádnou roli. Vysnil si tedy ženu svých snů. Usmyslel si, že dá spolu patřičný pár, a počká si o něco víc než patnáct let a uvidí, co se mu podaří vyšlechtit.
Vyrazil na velkou pouť. Objel během toho roku všechny trhy s otroky v celém širém okolí. Nepotřeboval množství, ale kvalitu. Rozhlásil, že koupí jen ty nejlepší. Během roku se mu podařilo dát dohromady slušnou kolekci lidí, kteří se podle něj nejvíc hodily.
Hlavní, co požadoval, bylo:
1) Žádný prcky, žádný křivý nohy.
2) U žen, hezký obličej, pěkná postava, hezká prsa, zuby bez kazu, dlouhé prsty na rukou, přirození s velkými částmi a husté vlasy.
3) U mužů, hezký obličej, žádného hébla, nebo orlí nos Přiměřený svalovec, pevný zadek, pořádné přirození a solidní varlata. Vlasy a zuby, jako u žen. Všichni se před ním museli udělat. Jeho felčar musel uznat semeno za přiměřené. Nechtěl žádného krasavce, kterej nemůže šukat Pokud se nechtěl udělat, neprošel.
Během roku nechal postavit novou usedlost, a všechny které vybral, tam přivedl. Je to právě to místo kde se nacházíme. Koupil půdu okolo a nechal ji celou obdělat svými lidmi. Řeka mu pomohla. Otroci postavili zavlažovací kanály a půdy začala plodit. Z Arábie si pozval specialisty na fíkovníky. Z okolí Říma přišli pracovníci, kteří pěstovaly víno. Egypt mu poskytl otroky a specialisty na zavlažování. Naučili se pěstovat pšenici a kukuřici. Tohle všechno cílevědomě budoval celý svůj život. Postupem času se z něj stal velice vážený a chytrý člověk. Většina lidí pro něj pracovala ráda a většinou u něj zůstávali i jako svobodní lidé. Zavedl pravidlo, že po určité době kterou pro něj otrok odpracoval, se stával svobodným člověkem. Pokud chtěl odejít, nikdo mu v tom pak nebránil. Tuto možnost využilo jen velice málo lidí. Naprostá většina zůstala i jako svobodní lidé. Tito lidé, jsou ti, kteří bydlí a žijí všude okolo hospodářského dvorce. To jsou všichni, které jsem potkávala, cestou sem. Tohle první dějství se odehrálo před čtyřiceti léty.
Co se týče svého plánu, nikdy se ho nevzdal. Na radu dvou felčarů si stanovil postup. Jeden felčar se staral o novorozené děti. Přeci jen nechtěl banálně přijít o skoro roční výsledek. Druhý měl na starost prohlídky žen a naprostou evidenci. Již tenkrát jim bylo známo, že není moc dobré, když mají sestra s bratrem dítě.
Vytvořil tedy několik skupin. Vždy to byl jeden mládenec a většinou tři ženy. Muž měl jedinou povinnost. Pravidelně oblažovat přidělené ženy a dělat jim děti. Cílem bylo udělat každé, minimálně dvě děvčata a dva kluky. Prostě rozmnožování jako u zvířat. Taky chcete, aby ten pes který se páří s fenkou byl parádní. Nikdo nechce podřadná štěňata.
Vím, zní to šíleně, ale na uvedené praktiky si pozval jednou za čas felčara, až z Říma. Ten mu radil, koho s kým křížit, aby vznikl dokonalý exemplář.
Pokud se tomu, kdo byl vybrán, povedlo skutečně správné ženě udělat dítě, byl o rok dříve svobodný. Nezáleželo na tom, jestli je to děvče nebo kluk. Ve téhle společnosti byly a jsou chlapci vždycky víc než děvče. U něj nezáleželo na pohlaví.
Začal se svérázným pokusem ve svých dvaceti létech. Když mu bylo skoro čtyřicet, dosáhl na první výsledky. Dnes v šedesáti létech má za sebou druhou část svého pokusu. Ti dnešní, co jsem viděla, jsou třetí pokračovatelé prvotních rodičů. Spousta věcí se na uvedeném postupu změnila, ale základ zůstal původní. Tedy, děvčata jsou původní, chlapci už ne. Zastával názor, že do nového kolečka je nutné mít novou krev.
Zvláštní, nečekala jsem, že to je takhle. Skoro bych věřila, že z té první skupiny pochází i moje průvodkyně. Nic tedy neříká, ale skoro bych se vsadila, že je to tak.
Obě se nakloníme a připijeme si dobrým vínem. Zvláštní, všechno je tu u nich dobré. Víno, jídlo, i pohostinnost. Claudie na chvilku odběhne.
Vrací se s hezkou černovláskou. Děvče drží v ruce nějaké vajíčko. Je to jiné, než to co jsem dnes viděla poprvé. Claudie ho vezme do ruky a podává mi je. Můžu si je v klidu prohlédnout.
Na první pohled to vypadá nenápadně. Je to kulato-oválné vajíčko a trošku připomíná tvarem hruštičku. Tedy nejen tvarem, ale i velikostí. Vejde se mi jen tak tak, do dlaně. Ze silnější strany je vyvedena tkanice, která je zakončena malou kouličkou. Při bližším pohledu zjistím, že je to asi zvířecí šlacha. Na povrchu má hruštička několik výstupků. Někdo si dal pořádnou práci, než ji vyřezal podle všeho, z tvrdého dřeva.. Vše je normální, až do doby, kdy ji vezmu do ruky. Okamžitě si uvědomím, že váží mnohem víc, nežli bych řekla a navíc se uvnitř něco pohybuje. Když je poklopím z jedné strany na druhou, viditelně cítím, jak uvnitř něco ťuká.
Vracím je Claudii a ta jej podává děvčeti. Děvče na nic nečeká. Lehá si naznak na lůžko a široce roztáhne štíhlé nohy. Prsty si rozevře kundičku a chvilku si hraje s poštěváčkem. Pak si vezme tu hruštičku do ruky. Pořádně ji olízne. Nasliní si prsty a navlhčí si okraj dírky. Pak si položí hruštičku zúženou stranou na okraj dírky a pomalu zatlačí. Na poprvé se to nepovede, Zajede dovnitř jen tou slabší částí. Druhé naslinění tomu určitě pomůže. Druhý pokus je úspěšný. Hruštička vjede dovnitř a venku zůstává jen kousek tkanice s malou kouličkou na konci. Děvče dává nohy k sobě. Chvilku počká a pak se postaví. Přešlápne z nohy na nohu. Zavrtí zadečkem a projde se před námi.
S úžasem zjišťuji, že má tu hruštičku v sobě. Když před námi vyšpulí prdelku a předkloní se, nic není vidět. Ani ta malá kulička na konci tkanice. Upraví na sobě oblečení, včetně tkanice kolem pasu. Několikrát se projde kolem nás. Posadí se na okraj pódia, přehodí nohu přes nohu a dívá se k nám. Claudie jí pokyne, ať k nám přijde.
V okamžiku, kdy si hruštičku začíná vysunovat z dírky, si uvědomím, že malou tu kuličku měla celou dobu sice venku, ale těsně u dírky. Vyndání není nijak dramatické. Hruštička po prvotním odporu vyklouzne z dírky bez jakýchkoliv problémů. Položí ho na tác před námi a mizí v domě.
Mám chvilku na prohlídku. Claudia si odskočila a tak si je můžu bezprostředně prohlédnout ještě jednou.
To co jsem měla za provázek, je pravděpodobně nějaká zvířecí šlacha. Je to měkké a poddajné. Hruštička je ze dvou dílů. Je to jasné. Jak by asi dostaly dovnitř to závažíčko.
Neberu je do ruky, přeci jen je mělo to děvče v sobě, ale říkám si, že bych to mohla taky někdy vyzkoušet.
Claudia se vrací. V rukou nese krabičku. Podává mi jí.
" Malý dárek na památku."
Nevěřícně zírám. Jestli je to, co si myslím, tak nevím, co udělám.
Otvírám krabičku. Jasně, je to to samé, co leží přede mnou na stole. Tak tohle mě zaskočilo. Pusu na tvář a poděkování, je to, co jen můžu udělat. Claudia se usmívá.
" Koupila jsem je od známého dodavatele na trhu. Prodal mi kdysi troje. Nevěděla jsem, jaké mi budou vyhovovat. Jedny malé, druhé větší a ty třetí, ty teď občas nosím. To víš, po dětech se rozměry mění."
Usměje se. Skoro jsem si jistá, že je má i teď.
" Nikdo je v sobě nikdy neměl, takže se nemusíš bát. Až je zkusíš, uvidíš, že nebudeš chtít přestat. Nezapomeň je vždycky pořádně umýt a přiměřeně namazat. Tkanice se změkčí a uvolní. Neber si je na cesty. Nejlepší to je v klidu doma."
" Jo to bude těžký, Když je Markus doma, mám pořád pohotovost."
" Oni jsou stejný, oba dva. Tomu mému je přes šedesát a nedá si pokoj. Vždycky když jsem, přijede, není s ním k vydržení. Když nemá mě, musí mít některou z holek, co jsi vychoval."
" Ale, on tomu tak neříká. Navíc, už udělal daleko víc dobrých věcí, nežli tohle. Vždyť ty holky i kluci by měly stejně děti. Jen je trošku usměrnil. Ber to z téhle stránky. Navíc, už dávno to nedělá jen pro své potěšení. To ho už pustilo. Teď je to jen úmysl vytvořit hezké lidi. To, že si občas pozve k sobě nějakou pěknou holku, kterou si nechal vytvořit? Co na tom, jiní jsou mnohem a mnohem horší."
" Co mám tedy dělat?"
" Vyzkoušej si je, v klidu doma. Když si zvykneš, uvidíš sama. Já je docela ráda nosím ven. Než projdu celý trh, jsem z nich hotová."
" To bych je mohla vyzkoušet, když odjede. Pokud tedy nepojedu s ním."
Je pozdě v noci. Měsíc svítí jako blázen. Půjdeme spát.
Nemám představu, kde si mám lehnout. Naštěstí tu na mě čeká Aisa. Jde přede mnou do hlavní budovy. Konečně si po tom dnešním docela náročném dnu můžu odpočinout.
Ráno rychlá snídaně a jedeme nazpět do města. Sice oklikou, ale přeci jen jedu domů. Domů, jak zvláštní je tohle slovo pro toho, se kterým pořád jen postrkovali a manipulovali.
Jedeme podle řeky. Na jednom místě ji musíme přebrodit. Naštěstí je tu v tuhle roční dobu jen po kolena vody. Pak pokračujeme po jejím břehu, až k moři. Mám pocit, že nežli jsme se sem dostaly, bude skoro poledne.
Nádhera, průzračná modř oblohy a překrásné moře. Velký písčitý pruh, na který pořád doráží moře. Zastavujeme se a jdeme se osvěžit.
Mládenci položí na zem velký přehoz. Pak zabodnou do písku čtyři tyče a natáhnou mezi nimi plachtu. Nechávají nám tu stolek. Je na něm mimo jiné i pořádný džbán se studenou vodou. Jak ji dokážou uchovat takhle studenou, je mi záhada.
Všichni, včetně Aisi, se balí. Jedou do druhé zátoky, která je za útesem. U nás zůstává jen šest chlapů na koních. Čekají a po příjezdu dalších dvou odjíždějí všichni, do písečných dun nad pobřežím. Bezpečnost nade vše. Jen ten vedráč, ten jim nezávidím.
Zůstáváme sami. Jen co zajedou za duny, Markus se svléká. Stačí mi navíc ještě rozvázat tkanici kolem boků. Vyvléknu se z oblečení jako hádek. Oba běžíme zběsile k moři. Skočíme do vln oba naráz. Je tu mělko. Znovu se postavíme a jdeme do větší hloubky. Když už nestačím, musím plavat. Jsem na to patřičně hrdá. Z vesnice jsme plavat uměly, jen možná čtyři. Dnes už vím, kolik je čtyři. Valná většina lidí to neuměla. A to jsme všichni žily na březích Nilu.
Můj styl se ale velice liší od toho co mi předvádí Markus. Plave daleko rychleji než já. Přiblíží se ke mně a tlačí mojí maličkost do menší hloubky.
"Takhle jste tam u Vás plavaly? Tak tu plavou, jen psi."
"Budeš se divit, ale z vesnice nás bylo jen pár, co jsme se dokázali udržet nad vodou."
Postavím se a jdu patřičně naštvaná ke břehu.
"Počkej, nikam neutíkej. Ukážu ti jak plavu já."
Předvádí mi, co dělá rukama a pak jak k tomu přidává nohy. Nevypadá to nijak záhadně.
"Pojď sem, polož se na vodu. Takže nejdřív ruce."
Pokouším se o několik temp. Najednou zjišťuji, že mě vlastně ani Markus nenadnáší. Když mám natažené nohy, tělo se v moři vznáší skoro samo. Pokud je skrčím pod sebe, jdu okamžitě zadkem dolů.
"Počkej, lež na vodě rovně. Tak začni rukama a pak přidej nohy."
Nějak mi to nejde. Pořád se nějak do toho nemůžu dostat.
"Viděla jsi plavat žábu?"
"Jasně, jako děti jsem je honili ve vodě"
"Viděla jsi, co dělá zadníma nohama?"
"Samozřejmě." Dochází mi, že ten pohyb je vlastně úplně stejný jako u žáby.
Chvilku s tím bojuji, ale pak se mi to povede. Několik mých prvních tempíček, je na světě.
Moře je nádherně teplé, ani se nám z něj nechce. Na břehu je ale něco k jídlu a my máme už hlad. Nakonec vylézáme z vody. Je sice horko, ale také trošku pofukuje vítr. Jak je si uvědomuji, že mimo vlasů, jsme suší, než dojdeme před improvizovanou střechu.
Podávám Markusovi hrozen vína. Jsou to obrovské lahodné kuličky. Zvláštní, měla jsem hlad, ale když jsem u jídla, vlastně na něj nemám chuť. Beru si také kousek vína. Chci mu do poháru nalít víno. Předejde mě. Uvědomuji si, že už v jeho očích nejsem otrokyně. Kéž by to tak zůstalo napořád.
Pijeme víno smíchané napůl, se studenou vodou. Alespoň tohle osvěžuje.
Jsem v tureckém sedu a dívám se na moře. Podvědomě si uvědomuji, že se na mě dívá. Otočím se a zachytím jeho pohled. Upřeně se mi dívá na vyšpulená prsa a bradavky. Přisune se ke mně.
Jeho příro je už napůl ztopořené. Když si ho vezmu do ruky, okamžitě se rychle začne zvětšovat. Za okamžik se objeví obnažený žalud.
Dívá se na mě. Přeci ho takhle nemůžu nechat čekat.
Palcem a ukazováčkem mu stisknu přirození u kořene. V okamžiku se ještě víc nalévá. Chci si ho vzít do pusinky, ale to on tentokrát nechce.
Pomáhá mě nahoru. Nasliním si dlaň a trošku vlhkosti rozetřu po příru. Nadzdvihnu se a na třetí pokus ho mám uvnitř. Přeci jen ji nemám nafukovací.
Několikrát se musím pohnout, abych si ho dostala, až nakonec. Po pár pohybech je docela slušně uvnitř. Nepopiratelnou zásluhu na tom má i Markus. Stojí mu jako kolík.
Chci ho začít šukat, ale zastaví mě. Vezme mě dlaněmi za prdelku a začne mi ji hladit. Nechce, abych se pohybovala. Chce jen, abych ho mělo co nejvíc uvnitř.
Předkloním se nad ním. Vlasy mi sjedou po stranách hlavy dolů. Můžu ho tak jemně šimrat po obličeji. Přitáhne si mě k sobě. Položím se na lokty nad ním. Nastavím mu rty.
Hezounký nádherný políbení. Dlaň jeho ruka mě hýčká levý prs. Jemně mi prsty dráždí bradavku.
Nedá mi to a chci se nad ním pohnout. Zastaví mě a zavrtěním hlavy dá najevo, že nechce šukat. Chce si mě jen takhle hýčkat. Políbím ho ještě jednou. Přitáhne si můj jazýček mezi zuby a nechává mě, abych si hrála s jeho.
Jeho prsty mi jezdí po páteři a hladí mě. Jak už jsem několikrát napsala. Být kočka, vrním si.
Nechce šukat. Chce jen být uvnitř, ale stejně mi to nedá. Občas mu ho malinko sevřu a čekám, co udělá. Nakonec si dá říct. Pomaličku si s ním ve mě pohne.
Dlaně rukou mi položí na prdelku a hladí mě. Je neuvěřitelně jemný.
Přejíždí mi prsty po bocích. Hraje si s mými vlasy, které mě splývají po stranách těla. Odhrne mi je z čela, aby mě mohl znovu políbit.
Je to neuvěřitelné. Uvědomuji si, že ho začínám mít stále víc ráda. Není to tak, že bych se snažila udělat mu to co nejlíp, abych se mu zavděčila. Nic takového. Mám radost, že se mu to takhle líbí, Snažím se, aby z toho měl taky radost. Není v tom žádná vypočítavost, jako na začátku. Nic takového.
Otáčí si mě na záda. Pomáhám mu s roztažením nohou. Vyjede ven a přisaje se mi na poštěváčka. Je to jako rána bičem. Celá se zachvěji. Cítím, jak si jej vsaje dovnitř úst. Jemně si ho přidrží zoubky. Byl to jen okamžik. Pouští jej a špičkou jazyka mi ho dráždí.
Chvilku se držím, ale pak se mi začnou klepat svaly na stehnech. Okamžitě toho využije a přitlačí. Pořád se držím. Vnitřní napětí, ale narůstá. Vnímám, jak začínám venku vlhnout.
Využije toho a dvěma prsty mi vjede dovnitř. V tomhle rozpoložení to není žádný problém.
Pootočí se trošku stranou, aby do mě mohl pohodlněji. Jazyk si hraje s poštěváčkem a prsty uvnitř mi dávají zabrat víc, než jsem čekala.
Neudržím se zticha. Hluboce si vyheknu. Nemůžu to v sobě už udržet. Vždycky jsem si dávala pozor na to, abych se neprojevovala nahlas, ale teď to nejde.
Ještě okamžik a jsem hotová. Bříško se mi chvěje a kroutím se do stran. Nevědomky kousek popolezu nahoru. Ještě sebou párkrát škubnu a pak mě to pouští.
Markus uvolňuje svou ruku a kleká si. Za okamžik už mě jeho příro nádherně vyplňuje. Vjíždí mi na první příraz až dozadu. Není divu, že se mu to povedlo. Po tom jak mě dráždil, to nemohlo dopadnout jinak.
Je uvnitř, ale nepohybuje se. Sehne se ke mně a znovu mě líbá. Připadá mi jak roztoužený kluk a ne jako chlap ve středním věku.
Nakonec se ale nadzdvihne a pomalu rozjede. Dává si záležet. Cítím jak mi jeho kuličky narážejí do okolí druhé dírky. Není divu. Je horku a tak je má skutečně bimbající.
Na chvilku přestává, ale pak se začíná znovu pohybovat. Několikrát dosáhne skoro vrcholu, ale vždycky přestane včas.
Najednou se rozjede úplně jinak nežli před tím. Je rychlejší a důraznější. Teď vím, že přišla ta pravá chvíle. Dokážu to u něj, už naprosto přesně vycítit.
Všechno je ale trošku jinak. Těsně před tím, než by se do mě udělal, vyjede ven. Kousek se nadzdvihne a pak vystříkne. Jeho příro sebou škube a všechna nahromaděná šťáva letí přes mé bříško a prsa. Končí mi na krku a puse. Několik dalších dávek mi končí mezi prsy a ty poslední, mi zmáčí bříško.
Věděla jsem že je chlap, jak se patří, ale nikdy jsem ho neviděla takhle vystříknout. Teda, je to síla. Má toho v sobě takovou dávku, až se zaklepu. Jen si polknu, když si uvědomím, že to normálně končí ve mě.
Sklouzne na stranu. Olíznu si rty. Cítím ho až v ústech.
Mizera jeden. Ještě mi ukazováčkem, dělá klikatou mokrou cestičku mezi prsy.
Nemyslí to ale vážně. Popadne mě za ruku a táhne za sebou. Končíme v osvěžujícím moři. Trvá to jen chvilku a moře to ze mě všechno smývá.
Chci si dát něco k jídlu a tak ho vezmu za ruku a táhnu ke břehu.
Znovu mě překvapí.
Když jsme tak po pás ve vodě, vezme mě do náruče a nese do stínu. Přisahám, kdyby všechno, ale tohle jsem nečekala. Posadí mě na polštář a podá mi hrozen vína.
Oba dojídáme skoro stejně. Položím obě stopky od vína na tác a podívám se na něj. Je vidět, že s ním hrají všichni čerti. Leží na zádech a příro už mu zase stojí. Jak to jen dělá?
Pomalu k němu popolezu. Roztáhne nohy, abych k němu mohla. Žalud je už venku a čeká až si ho vezmu do pusy. Ještě je trošku vlhký a slaný. Není to ale zas tak hrozné.
Skloním se a beru si ho do pusy.
Jen se ho dotknu, okamžitě ještě víc naroste. Pootočím se, abych mu dráždila jazykem vrchní část. Přisaji se a pomalu táhnu jazyk po obnažené vrchní části.
Nepatrně sebou škubne, ale v ruce cítím, jak se mu svaly u prdelky sevřely. Pomalu a opatrně ho začínám lízat. Pokaždé se přisaji a jedu k dírce.
Udělám to několikrát a musím se na něj podívat. Má zavřené oči a vyloženě si to užívá.
řisaji se znovu, co to jde nejvíc a jedu nejpomaleji, jak to jde. Jeho palce u nohou, se zatínají a břicho se poškubává. Po páté musím povolit. Vypadá to na to, že se mi znovu udělá. Z dírky mu ukáplo několik kapek.
Najednou se zdvihne. Klekne si, a bere si mě zezadu.
Hned od začátku šuká jako divoch. Bere si mě divoce, ale s citem. Když se zdvihnu z loktů nahoru, popadne mě za vlasy. Omotá kolem ruky a přitáhne si mě k sobě. Zdvihnu se a on mi vezme pravou rukou za prsa. Ještě několik pohybů a má mě. Cítím jeho výstřiky v sobě. Příro se mu zachvívá v parádních záškubech. Nakonec mě pouští. Nedrží mě ani za vlasy. Jdu zpátky na lokty. Prdelku mám vyšpulenou, co kdyby?
Ale, ani ho nenapadne, aby přestal. Dál si jen chvilku oraz a ani ho nemusím dráždit. Za chvilku pokračuje neztenčenou rychlostí.
Prdelku mám pěkně vyšpulenou, aby do mě mohl bez problémů, co nejdál. Tohle mu ale nestačí. Pokládá si mě na břicho. Nemám pod sebou žádný polštář. Neleží se mě zrovna pohodlně.
Pokrčím pravou nohu a snažím se jít trošku na bok. Moc nám to ale nejde. Nakonec končím na břiše. Dokázala jsem se alespoň natáhnout po polštáři. Dávám si ho pod hlavu. Takhle je to mnohem lepší.
Konečně se dokážu koncentrovat. Markus si dává na čas. Jen si tak ležérně klouže dovnitř a ven. Nic moc se nesnaží.
Na chvilku, když je uvnitř a zastaví se, přichází moje chvíle.
Pořádně se sevřu. Je to chvilka, ale uvědomuje si, že se mi to takhle nelíbí. Povolím a nechám ho, aby začal šukat pořádně.
No není to sice žádná sláva, ale alespoň něco.
Sevřu prdelku a uvnitř se stáhnu. Reakce je okamžitá. Slyším ho, jak si vyheknul. Pak se znovu všechno změní. Při pohybu dovnitř se začíná chvět. Vidím to na jeho rukou, kterými si vzpírá tělo. Nechce na mě ležet, je nade mnou, ale cítím, jak se začíná zachvívat.
Kousek povolím, ale tohle se zase nelíbí mě. Znovu tedy přitvrdím. Několikrát ještě přirazí a pak se zastaví.
Ruku kterou má vedle mě se viditelně klepe. Ani se nepokouší o nový pohyb. Zůstává uvnitř a čeká. Za chvilku dostávám zezadu políbení na krk.
Cítím, jak na mě dopadají kapky potu. Musíme být oba jak po dlouhém běhu. Někdo říkal, že se při tom nehubne. Tak to by nás měl vidět.
Tentokrát to trvá docela dlouho. Uvolním sevření a čekám. Nakonec se přeci jen pohne. Stačí pár pohybů a musí znovu přestat.
No, moc se mi to nelíbí, ale zkusím ještě něco.
Pomalu mu ho začínám uvnitř žmoulat. Současně při tom, svírám prdelku.
Asi jsem to neměla dělat. Vnímám, jak se začíná uvnitř škubat. Je to jasné. Za okamžik je celá záplava ve mě uvnitř.
Je napnutý jak strunka. Nemá ho až u zadní stěny a tak si to docela užívám. Skoro přesně vnímám, jeho jednotlivé dopadající pramínky.
Tentokrát na nic nečeká. Jen je hotový pospíchá ven.
Překulí se na záda a kouká do oblohy.
Docela jsem znejistěla, jestli jsem to nepřehnala.
Přitáhne si mě k sobě.
" Jsi dračice, víš to! Co jsem měl v životě žen, ale tohle žádná nedokázala."
Nevím jestli to měla být poklona, ale z jeho strany asi ano. Takže můžu být patřičně na sebe hrdá.
Jdeme se znovu vykoupat. Tentokrát to mám doopravdy zapotřebí.
Teď mám už doopravdy hlad. Sním misku kaše, k tomu hromadu odpeckovaných oliv a navrch znovu obrovský kus hroznového vína.
Je pozdě odpoledne. Už to nevypadá na to, že pojedeme dál. Markus se vydává nahoru na svah náhorní roviny. Zamává na mládence a ti přijíždějí. Sbalí naše sezení a pěšky jdeme do vedlejšího zálivu. Aby jim to nebylo trapné, všichni, až na dva sesedají a jdou s námi. Ti dva se brouzdají nad námi na okraji plošiny.
V táboře už na nás čekají. Dneska se ale nepojede dál. V mezistupni k náhorní plošině stojí už mě dobře známé stany. Jsou vysoko nad čárou přílivu a dnes to nevypadá na bouři. Stany znám z prvního putování po poušti. Dneska je to ale úplně jiné nežli tenkrát.
Sedím s Markusem u malého ohně. Je tu s námi jen Melik. Nijak se nevměšuje do hovoru a čeká, co mu jeho pán poručí.
No, vlastně to už dávno není jeho pán. Melik je už přes deset let svobodný občan ale jako spousta jiných tu zůstává. Oni dva probírají zítřejší cestu do Abadonu. Je to větší město a mimo jiné je tam velký trh s otroky. Nevměšuji se do hovoru, ale s uspokojením zjišťuji, že jim docela obstojně rozumím. Už nejsem ta hloupá holka, která na všechno jen koukala s otevřenou pusou.
Je pozdě, Jdeme spát. Tentokrát není žádné rošťačení.
Přitáhne si mě k sobě a do levé ruky si vezme můj prs. Nedrnká o bradavku a nezlobí mě.Ještě chvilku a totálně zadřu. Poslední co vnímám je zvuk příboje, který naráží na písečnou pláž.
Upozornění: Tato a následující povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.
Monika
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek
Původní stavy anket a stav přístupů, ke dni 27.12.2019 v xlsx