Upozornění: Než začnete číst tuto povídku, tato a následující povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.
S trhnutím se probouzím. Je nádherný slunný den. Slunce je těsně nad obzorem a pomalu začíná hřát. Vstanu a protáhnu se. Mám chvilku volna, nežli pán vstane. Pak pro mě začne kolotoč, až do večera. Opřu se o okenní rám a dívám se ven. Vzpomínám, jak to tehdy začalo.
Jsem z malé vesnice na okraji pouště. Na dětství nemám téměř žádné vzpomínky. Jen si pamatuji, že jednou odešel otec ráno s mým starším bratrem na pole. Vrátil se večer sám. Když se ho matka ptala, kde je bratr, řekl jí, že ho uštknul had a než stačil cokoliv udělat, zemřel mu v náručí. Zakopal ho tedy na kraji pole.
Matka bráchu obrečela, ale já jsem z toho tehdy neměla rozum. Otec se strašně opil a pak si to s ní rozdával až do rána. Druhý den ani nedokázal jít na pole.
Jak se dělají děti, mě nemusel nikdo říkat. Viděla a slyšela jsem to nesčetněkrát, u nás doma. Naše chýše měla jen jednu místnost. Pokud táta přehnal nasávání rýžového vína na poli, klidně si to s mou mámou rozdal někde na okraji. Mamka se mu vždycky podvolila, alespoň ji netloukl. Naštěstí si ke mně, a ani k sestrám nic nedovolil. Ze sousedství vím, že se to běžně stávalo. Má kamarádka měla vždycky problémy, když k nim přijel strýc na návštěvu. Tak to chodilo, než mě prodal.
To další, jak se rodí děti, mě nikdo nemusel říkat. Poprvé jsem to viděla, když moje matka rodila mou mladší sestřičku. Když se měla narodit má druhá sestřička, tak už jsem nosila vodu na převaření. Tolik utrpení ale i radosti jsem do té doby v životě neviděla. Bylo mi prý, asi deset let a tenhle výjev se opakoval skoro každý další rok.
Než jsem odešla od rodiny, zažila jsem příchod na svět, dvou svých bratrů a sester. Sama jsem byla nakonec prodána do otroctví. Měla jsem pocit, že otec, dělá děti matce jen proto, aby ženské potomky mohl prodat. Chlapci zůstávali s otcem a pomáhali mu pracovat na poli kdežto děvčata v maximálně v patnácti letech, byla prodána překupníkovi, který je vozil na otrokářské trhy. Nedělala jsem si iluze. Přede mnou, prodal mé dvě sestry a byl jen čas, kdy dojde na mě.
Pocházím tedy z rodiny, která žije na zemědělské půdě a je pravidelně zaplavována velikou řekou. Řeka od nás teče někam za obzor, prý do moře. Nikdy jsem nebyla dál než u hor, které obklopují zelené údolí u řeky. Otec odváděl daně ve formě rýže. Peníze, to byl v té době, pro mě neznámý pojem. Objevily se u nás, jen malou chvilku, vždy když otec dostal zaplaceno, za mou prodanou sestřičku. Hadry, které jsme měli na sobě, jsme dědily jedna po druhé. Málokdy se na trhu kupovaly nové. Látaly a opravovaly se ze zbytků těch předešlých.
Překupník mě s asi deseti děvčaty dovezl, ve velké káře do města Tyre. Tam jsme čekaly na první sobotu v měsíci, kdy se konaly pravidelně otrokářské trhy. Jídla a vody bylo málo. Na tu cestu mám ošklivou vzpomínku. Jeli jsme několik dní. Každou noc si ten rošťák, co nás koupil, jednu vybral.
Druhou noc, si vybral moji maličkost. Přivázal mě za ruce ke kolu káry. Hezky v předklonu, tak abych se nemohla bránit. Nohy mě spoutal k sobě, abych ho nemohla kopnout. Chvilku si ho za mnou honil a pak se do mě, dost neurvale dostal. Udělal se ve mně rychle jednou, ale nevytáhl si ho. Nechal ho ve mně a za chvilku pokračoval znovu. Zvíře jedno. Chytil mě za prsa a žmoulal mě bradavky, až jsem začala bolestí křičet. To ho ještě víc rozdráždilo. Tentokrát, mu to trvalo hezky dlouho. Byla jsem od něj tak plná, že mi to teklo až po stehnech.
Nemožnost, bránit se a být uvázaná jako dobytče, to byl určitě nejhorší zážitek v mém životě. Děvčata ve voze radši koukala jinam. Bylo jasné, že si další noc vybere nějakou z nich. V duchu jsem si říkala, že to tak snad nebude trvat věčně. Všechno ostatní bylo lepší, než žít takhle.
Po čtrnáctidenním čekání nás jednoho dne vyhnaly všechny ven. Všichni do vodní nádrže a pořádně umýt. Pak v celém hloučku nás odvedli na nádvoří. Tam nás postavily do rohu velkého dvora. Měly jsme štěstí. Tam, co jsme my stály, byl stín. Ostatní stály na slunci.
Přišli jsme právě včas. Z jedné skupiny naproti nám, vybral jeden obchodník mládence. Ukázal hůlkou na něj a už jsou tam dva černoši. Ti popadnou vybraného kluka. Přivlekly ho k dvěma břevnům, které jsou postaveny uprostřed dvora, kde se odehrává prohlídka zboží, tedy nás otroků. Břevna jsou spojena nahoře příčným trámem. Celé to zřejmě slouží na přivázání. Nemůže to být šibenice k oběšení, na to je to nízké Stoprocentně to slouží k přivázání. K čemu to slouží, se dozvídám za chvíli.
Třetí černý Núbijec se k nim přidává. Když mládenci ti dva roztáhnou ruce, přiváže je k hornímu trámu. Obdobně to dopadne i s jeho nohama. Přiváže je, k svislým trámům. Široce rozkročený, ještě stojí na zemi, ale moc se pohybovat nemůže, snad jen trochu pánví do stran.
Vedoucí dražby přivolává kývnutím dvě otrokyně, z hloučku, které přihlíží celému divadlu. Zjevně nepatří k nabízenému zboží. Mladší a menší si poklekne před mládencem. Druhá, starší pokleká za ním. Obě mají jen malou sukýnku. Všechny holky v tom hloučku mají stejné ustrojení. Krátká malá sukýnka uvázaná kolem boků. Jinak nic víc. Prsa se jim při pohybu volně bimbají. Ta mladší ještě jde k vedoucímu dražby a na jeho pokyn odevře hezkou velkou pusu. Na sluníčku zasvítí nádherné zuby. Sáhne jí do pusy, na jazyk a kolem dásně. Přičichne k prstu a pokyne jí, že může jít. Okamžitě přiběhne malý kluk s miskou vody. Kupec si opláchne ruce a druhý klučina mu podává ručník.
Kočka jde k uvázanému mládenci. Vezme jeho volně visící příro do ruky a pomalými pohyby mu ho začne honit. Kluk sebou začíná škubat, a svíjet. Je ale uvázaný tak, že se nemůže moc pohybovat. Netrvá to nijak dlouho a jeho péro se postaví. Předkožka se mu sveze dozadu a obnaží nalitý žalud. Má pořádné přirození. Je jak malý hřebeček. Je horko a jeho pořádně veliká varlata mu volně visí pod tělem. Za chvilku se její dráždění začíná na polovisícím příru projevovat. Jen dvě minuty stačí a stojí mu jak dokonalému hřebci. Hezká holčina se nadzdvihne z dřepu a poklekne před ním.
Jeho žalud mizí v její puse. Je vidět, jak se mu na něj přisaje. Levou rukou si jej přitáhne za zadek, aby jí neutíkal dozadu. Pravou rukou mu ho pořád rytmicky honí. Kluk se snaží jakoby schoulit do sebe a prdelkou couvá dozadu.
Na to čeká druhá otrokyně. Zezadu mu hrábne po varlatech a stiskne mu je v dlani. Kluk jen vyjekne. Strne a chvilku se nechá dráždit bez pohybu. Moc dlouho to nevydrží. Začne se znovu kroutit. Chvilku ho nechají, ale potom přitvrdí. K jemnému žmoulání varlat přidá palec, který mu vrazí do jeho pěkného zadku. Chvilku počká a pak zajede co nejdál. Mládenec okamžitě strne a prohne se obráceně jako luk. Příro pro změnu vystrčí co nejvíc dopředu. Za chvilku začíná hýkat jako osel. Něco zběsile vykřikuje, ale až na pár lidí mu zjevně nikdo nerozumí.
Ta vpředu mu pořád honí péro. Žalud má v puse a jazykem mu rejdí po spodní části příra. Přidává na rychlosti. Teď mu ho honí docela fofrem. Holky to chtějí mít, co nejdřív za sebou. Kočka vzadu, mu palcem rejdí v konečníku. Snaží se jí uhnout do strany a dopředu. Nevědomky pořád vysunuje pánev s nalitým přirozením dopředu. Vidíme, jak mu holka zezadu žmoulá v dlani jeho visící koule. Když mu je na chvilku pouští, tak mu visí pod tělem skoro jak pravému hřebci.
Kluk se kroutí a pokouší se jim stále uniknout, ale to je samozřejmě nemožné. Jeho přirození se zvětšilo a nalilo do maximálního rozměru. Žalud, když ho ta mladší na chvíli pouští z pusinky, se na slunci parádně leskne. Ještě chvíli a obě holky ho doslova vydojej. Vystříkne jí, celou svou sílu, na několikrát do pusinky. Holka trpělivě drží, dokud i poslední kapka, nezmizí v její velké puse. Pak pustí jeho péro, které mu pořád ještě stojí a stále se poškubává. Ta druhá vzadu, ho taky pouští a kluk zůstává viset sám uprostřed dvora. Dívá se zoufale do země. Takhle ho udělat před dvěma sty otroky. Docela solidní záhul.
Otrokyně přichází s pusou plnou semene ke kupcům. Ti, si společně s dražitelem opatrně smáčí špičky prstů v jeho spermatu. Prohlížejí si jej a nakonec se zdá, že jej zkoumají i čichem. Kočka čeká pořád s plnou pusou. Šéf dražby přikývne. Holka všechno najednou polyká. Ani se nezachvěje. Ukáže všem prázdnou pusinku a jde do svého malého harému. Všichni si pak opláchnou prsty u kašny uprostřed dvora. Znovu je tu malý kluk s ručníky.
Jeden kupec se ještě dojde podívat na jeho bimbající se přirození. Přizvedne si hůlkou, polostojící a stále ještě odkapávající péro. Zepředu mu hrábne mu po varlatech. Mládenec se snaží uhnout, ale pouta mu to nedovolují. Pán se spokojí s promnutím varlat a s uspokojením kývne.
Celé mi to připomíná, jako když vybírají samce pro chov. To ještě netuším, čeho všeho budu svědkem.
Jsme v malých skupinkách, tak jak patříme kupci, který nás sem přivezl. Je to vlastně jen překupník. Tady na trhu se rozhodne, kdo si nás koupí. Přeneseně, jsme jako pytel obilí. Kluci stojí v jedné skupince a my holky v druhé.
Doprovod, který nás dovedl na určené místo na trhu, z nás strhává naše oblečení. V mém případě jde o smradlavý pytlový hadr, který jsem měla na sobě z domova. Nepraný, od té doby, co mě otec prodal. Pro stud tady není místo. Kupec musí vidět dokonale zboží, které chce koupit.
Přicházejí kupci. Někteří jsou pěkný tučníci. Tlustí jsou jak vepři. Málokterý je mladý. Všichni jsou to majitelé několika desítek otroků a nejsou tady poprvé.
S každým z nich jdou ještě tři černoši. Zřejmě otroci z jeho harému. Za nima dva obligátní chlapci. Jeden s miskou vody a druhý s ručníkem.
Nastává neuvěřitelná podívaná. Kupec se podívá otrokyni nejdříve na zuby. Pokud nechce odevřít pusu, černoši z doprovodu ji pomůžou. Koukne zezadu na vlasy, sáhne jí na prdelku a pak jí zažmoulá bradavky na prsou. Nakonec ji donutí kleknout. Pán zajede prsty do její dírky a po vytažení si přičichne. Následuje umytí prstů a jde dál. Některé, většinou starší ženy míjejí rovnou. Nestojí jim za to, aby se zdržoval. Nemám představu, kde končí. Zřejmě někde na poli v roli tažného zvířete.
Zvláštní postavení, tu mají ženy s malými dětmi. Ty jdou na dračku. Malé dítě, které kojí a je u ní, znamená, že je plodná a může mít další děti. Stoupá tudíž na ceně.
O nás mladší je taky slušný zájem. Stojíme vedle sebe a čekáme. Strachem se mi klepou kolena. Pomalu mi drkotají zuby. Nakonec kupec přichází k nám a jdu na řadu jako první.
Podle vlasů a nejen podle nich, jsem hodně světlá. Je to vidět v podpaží i tam dole. Bůh ví, po kom to mám. V naší rodině, po matce, jsme všichni světlovlasí. Třeba se do nějaké mé babičky vyšukal kdysi, blonďatý legionář. Kdo ví. Zuby mám v pořádku, prsa malá, bradavky tak akorát, ale když se do mě dobývá desátý kupec, už mě všechno bolí. Všichni si na mě, dávají záležet. S touhle barvou vlasů, tu působím asi dost exoticky. Ještě, že nemám zrovna své dni. To musí být humus.
S mládenci, je to podobné. Málokterý si neodpustí, sáhnout si případně potěžkat jejich varlata, případně si nechat od nich ukázat žalud. Pokud si nechce sám pomoct, tak se o to postará doprovod. U pár mládenců, kteří mají obřízku, tohle samozřejmě odpadá. Kupec si jen hůlkou pozdvihne jeho příro, aby ho lépe viděl, a jde dál. Nakonec nás všechny zavedou na vedlejší nádvoří a znovu čekáme.
Jdeme na dražbu jednotlivě po sobě, ale tak, jak jsme byly ve skupinkách na nádvoří. Čekáme dlouho. Je už skoro večer když se dostáváme na řadu i my.
Dva černoši stojí vedle mě. Roztáhnou mi ruce od sebe, aby byly vidět pořádně moje prsa. Pak se musím dvakrát otočit, aby si mě mohli všichni pořádně prohlédnout i zezadu.
Licitátor na mě vyvolává cenu a pak se hlásí kupci. Přihazují pro mě v neznámé řeči. Jeden z kupců sejde dolu a nutí mě otevřít pusu. Znovu se kouká na moje zuby. Pak se vrací zpět a vyřkne cenu. Ostatní jen kroutí hlavou a jsem mu pidi kladívkem přiklepnuta. Odvádějí mě přes nádvoří do jiné dvorany. Už se nevracím zpět.
Na přivítání jsem postrčena do koupele. Po spláchnutí všeho toho, co jsem si prožila, mě postrčí do další místnosti, kde sedí dva šedovlasí kmeti. Zkoušejí na mě mluvit různými jazyky, ale pořád jim nerozumím. Nakonec se ten starší trefí. Není to sice ideální, ale přeci jen se nějak domluvíme. Chce jen vědět, odkud jsem a co jsem do teď dělala. Nejvíc ho zajímá, jestli jsem se živila prostitucí.
Od starší ženy dostávám bílou hrubou tuniku s červenou širokou tkanicí. Uvazuje mi ji kolem boků. Nemá rukávy, jen otvory na ruce. Dlouhá je přesně jen tak pod zadek. Žena, která mě ji dává, ji má také, jen ta stuha je černá. Dostávám také své prvé boty v životě. Nevadí mi, že je to jen vytvarovaný kus kůže s dvěma provlečenými proužky kůže.
Jsem z toho naprosto hotová. Oblečení a boty, na jaké jsme se doma nikdy nezmohly. Jsem postrčena do vedlejší místnosti. Jiná žena mě posadí ke stolu a dá přede mne, misku s kouřící polévkou. Ani nedokážu říct, s jakou chutí jsem ji snědla.
Potom jsem znovu popostrčena do vedlejší cely. Nikdo se po celou dobu nebaví. Zaklapnou za mnou dveře. Rozhlížím se okolo sebe. Jsme tu tři holky. Pokud to můžu odhadnout, všechny kolem šestnáct let. Žádné z nás není určitě víc jak dvacet. Žádná žena s dítětem. Všechny máme stejné oblečení. Jedna je Núbijka. Černá jak noc. Tmavší holku jsem nikdy neviděla. Poslední pochází tutově z Egypta. Husté černé dlouhé vlasy. To je tady opravdu zvláštnost. Pokud jsem si všimla. Všichni otroci, tu mají vlasy ostříhané nakrátko. Jen ten kdo se na trh dostal poprvé, je má ještě dlouhé, jak je měl za svobodna.
Za chvilku se k nám připojují ještě další dvě holčiny. Je nás tu tedy pět. Po večerní pauze k nám přibývají ještě tři. Žádné z nás není víc než dvacet let. Všechny jsme mladé holky. Pozdě večer jsme vyhnány po jedné na vedlejší dvůr, kde si můžeme ulevit. Opláchnout si ruce u čůrku vody, který, vytéká z jedné stěny nádvoří. Vracíme se dovnitř do cely, kde jsem byla doteď. Dva mládenci nám dávají pořádně tlustou placku a dohromady máme tři velké džbány plné studené vody.
Nedůvěřivě do placky kousnu. Je to neuvěřitelné. Je v ní nějaké koření, a jestli se nemýlím, je s kousky masa. Jen se rozhlédnu. Je jasné, že tohle žádná z nás nejedla. Všechny máme hlad. Placka v nás mizí, jak pára nad hrncem. Pak jen spát. Dojmů dnes bylo moc. Uléhám jako všechny, do hromady sena v rohu místnosti.
Je ráno. Jsme po jedné vyvedeny zas na známý dvorek a vracíme se zpět. Dostáváme odvar z nějakých bylin, nevím co to je, ale chutná to dobře, a nám již dobře známou placku. Pak jsme všechny vyvedeny na dvůr.
Poprvé vidím svého pána. Je mladší. Těžko se odhaduje věk, ale není to ten z těch tučníků. Je to normální starší chlap, se zlatým řetězem na krku. Je oblečen do delšího bílého pláště. Na nohou skoro stejné placaté boty, co mám já. Má jen za pasem zahnutou delší dýku, nebo jak se tomu říká. O dva kroky za ním jde jeden z těch dvou starců, co mě včera vyslýchaly. Stojíme v řadě. Přejde kolem nás. Na každou se nejdřív zezadu pořádně podívá. U každé z nás se zastaví a prohlédne si ji i zpředu. Tentokrát žádné prohmatávání a podobné zkoumání. U mě si dává pořádně načas. Mám pocit, jako když se zasměje.
Něco prohodí, ke svému společníkovi. Ten mě lámaně povídá:
„ Máš představu kolik za tebe pán zaplatil? “
„ Nevím“ Vypadne ze mě.
„ Víc jak za všechny ostatní, co tu stojí. Tak si toho považuj.“
Otočí se a odcházejí pryč. Nikdo nám nic neříká. Zůstáváme stát uprostřed dvora a čekáme, co bude s námi. Nikdo nás nehlídá. Kam také utíkat. Ani jedna tu určitě nikoho neznáme a ještě si nějak komplikovat život. Najíst nám daly, napít taky a vyspat jsme se mohli, tak co.
Několik černochů se k našemu hloučku přidává. Každá od nich dostáváme další dvě placky v malé hadrové torně, s pokynem, že je nesmíme sníst. Pak nás vystrkají ven ze dvora, do úzké uličky.
Koukám jako blázen. Je nás venku strašně moc. Naše skupinka je maličká, proti těm, co už stojí venku.
Dáváme se na pochod. Vpředu náš pán s několika obrovitými černochy, pak ti dva tajemní starci a pak jdeme my. Tady myslím nás, co pán koupil. Za naší skupinkou jdou po dvou k sobě připoutaní většinou černí otroci, které pán taky koupil. Po stranách u nich jdou známý černí Núbijci, asi jako stráž. Jeden jde vedle našeho ženského hloučku. Jde na té straně, co jsem já a mám pocit, že dává pozor spíš na lidi, mezi kterými se proplétáme, nežli na nás.
Celé procesí se ubírá k jedné z bran na okraji města. Procházíme jí a vydáváme se do pouště. Jdeme pomalu celé dopoledne. Na polední odpočinek se zastavujeme u jedné ze studní. Napít sníst placku, trochu si odpočinout a jdeme dál.
U další studny se zastavujeme. Tady budeme určitě nocovat. Černoši staví pro pána stan. Rozdělávají oheň z přineseného dřeva. Na nocování pro nás, musí stačit nízký přístřešek. Jeden ze starců přichází k naší skupince. Pohybem ruky vyzve tmavou černošku, aby ho následovala.
Sedíme u malého ohýnku a mechanicky přežvykuji druhou placku od rána. Zapíjím ji teplým odvarem z malého kotlíku, ve kterém se vařil. Zdvihnu oči a ty se setkají se známou tváří. Je to ten mládenec, kterého dvě otrokyně vyhonily uprostřed dvora na trhu. Podívá se na mě a sklopí oči studem.
Ráno vstáváme za svítání. Nás děvčata nikdo nehlídá. Jdu si udělat potřebu za nejbližší dunu. Ani tak se o mě nezajímá.
Když se vrátím, uvědomuji si, že se k nám zas připojila ta tmavá kráska. Ptám se jí, posunky, co dělala. Něco mi odpovídá, ale naprosto jí nerozumím. Nakonec mě posunky ukazuje, že pána musela uspokojit pusou. Nic jiného, jen to. Nechtěl se s ní uspokojit. Stačilo mu to jen pusou. Zajímavé, proč si ji nevzal. Čas na to měl, začíná v tom být tak trochu záhada.
Jdeme celý druhý den. Vše se večer opakuje, jen s tou změnou, že stařík ukazuje na mě. Zvedám se a kráčím za ním do stanu.
Uprostřed stanu je veliká postel. K mému překvapení můj pán na ní neleží. Sedí na velikém křesle, které je vystlané ohromným množstvím polštářů. Je to takové pololůžko.
Pán se napřímí. A pokyne staříkovi. Ten mi rozváže stuhu kolem pasu. Pak mě vysvlékne z tuniky. Stojím před svým pánem nahá. Čekám, co bude. Stařík se vytrácí a jsme spolu sami.
Pokyne mi rukou, abych se postavila vedle něj. Otočí si mě, abych k němu stála zády. Pravou rukou mi dá na záda a trošku přitlačí. Předkloním se. Rukou se zachytím o tyč, která drží konstrukci stanu. Trošku se rozkročím.
Nevjede do mě, jak jsem si myslela, ale nasliněným palcem mi začne jezdit po místě, které mě šíleně dráždí. Je na obrácené straně od dírky.
Zjevně se mu to líbí, a mě také. Dráždí mě tak, až se neudržím a vzdychnu si. Ještě trošku přitvrdí a já mu začnu podklesávat v kolenou. Poškubávají mě svaly na stehnech. Pomaličku si začínám hekat, do rytmu, jakým mě dráždí.
Zvíře jedno, pak mi dvěma prsty zajede do dírky. Nepatrně se sevřu, ale když s nimi uvnitř zahýbá, povolím. Nevím, jak to dokáže, ale palcem mě dráždí tam vpředu a dvěma prsty je ve mně hluboko uvnitř. Pak mě pouští. Narovnám se. Přitlačí mě rukou na prdelku a otočí si mě čelem k sobě. Vezme mě za ruku a přetočí mě před svá rozevřená kolena.
Pokleknu před jeho přirozením. Obnažený žalud se leskne v záři olejových lamp. Přistrčí mě ho před ústa.
Jsem totální novicka. Ještě nikdy jsem ho neměla v ústech.
Pomalu si ho prohlížím. Pánský úd, jsem nikdy neviděla takhle zblízka. Je tvrdý a hebký. Přitisknu rty na špičku žaludu. Pak se osmělím a vezmu ho dovnitř do pusinky, tak, že rty mám až za rozšířením žaludu. Trochu stisknu rty a jazýčkem mu zajedu zespoda do prohlubně.
Trošku se zachvěje a úd sebou jemně škubne. Opřu se lokty o jeho roztažená stehna a podržím si ho před sebou oběma rukama. Jemně ho sevřu rty a nechávám ho vyklouznout pomalu z pusinky. Odměnou za to je jemný pohyb, nebo spíš škubnutí které cítím v rukou, kterými ho svírám.
Odevřu pusu a vezmu si ho znovu dovnitř. Pak pomalu zase ven z pusinky. Jedu pomalu a tak mám možnost poznat, kdy se mu zachvěje. Je to v okamžiku, kdy jsem rty na horní části žaludu. Neodolám a vracím se tam zpět. Út si trošku položím a zkouším se na tohle místo zaměčit špičkou jazyka. Neuvěřitelné, držím ho sice oběma rukama, ale poškubává se mi v rukou docela zběsile.
Jak se škube, uvědomím si, že ta kůžička za žaludem je volná. Popotáhnu mu ji, ža na doraz k tělu. Úd se napjal a žalud se rázem zvětšil. Doslova mi před očima narostl. Příro je te´d mnohem větší, nežli ze začátku. Vezmu jej znovu do pusy. Znovu přes okraj žaludu a znovu zpět. Nové cuknutí. Zkouším to znovu a znovu. Za chvilku se poškubávání poznenáhlu zmenšuje.
Všimnu si dírky na okraji žaludu. Pokouším se ji blíže prozkoumat špičkou jazyka. Vylepším to tím, že se rty přisaji na žalud v polovině jeho délky. Zase ten nádherný pocit, že ho umím vydráždit.
Pokračuji dál, protože se mi zdá, jakoby se záškuby zvětšovaly. Pán mi najednou stiskne hlavu. Strne a dává mi najevo, abych na chvilku přestala. Zůstávám ve stejné poloze a jen v dlaních cítím, jak se jeho út poškubává. Poškubává se, i když mu ho nedráždím. Jemně si mě v ústech usmrkne. Pak ještě jednou. Cítím tu chuť na špičce jazýčku.
Počkám ještě chvilku. Pán mě pouští hlavu a kousek mě popotahuje nahoru. Drží ho pořád stejně, ale on mě nyní může držet za prsa. Chvilku mě je dráždí. Je to příjemné. Drží mě je ve svých velkých dlaních, zatímco já se mu starám o to, aby se mu pořád zachvíval.
Nakonec se stává vůči mým pohybům imunní. Nijak na ně nereaguje. Jen si hoví a nechává se hýčkat.
Vzpomněla jsem si na mládence předevčírem. Což tak zkusit popotáhnout mu rukou kůži za žaludem. Prostě mu ho pohonit.
Od myšlenky není daleko k činům. První pokus má nevídané výsledky. Příro, jakoby ožilo. Znovu se kroutí a škube.
S úžasem zjišťuji, že i jeho varlata, se zdvihají k tělu. Podržím si úd pevně oběma rukama a jezdím mu po žaludu pusinkou do strany. Neuvěřitelný výsledek. Znovu se mu podařilo ucmrndnout.
Po tomhle se úd zklidnil a on si ho nechává další dobu dráždit, jen tak pomalu. Bez nějakých nároků na moje větší vylomeniny. Držím příro v puse a pomalu jezdím jazýčkem kolem dokola a do dírky. On mě jemně hladí ve vlasech a zdá se, že mu to vyhovuje.
Jemu to možná vyhovuje, ale mě zase tak moc ne. Sice je to docela příjemné, ale když zhasne olejová lampa vpravo, uvědomuji si, že mě pěkně bolí kolena. Celou dobu totiž klečím.
Přirození je teď poněkud v polovisícím stavu. Vzpomínám si na to, co ta holka dělala tomu klukovi na tom nádvoří. Levou rukou podržím úd a pak pomalu jemně s citem stisknu žalud. Naprosto jej uvolním a znovu stisknu. Znovu tisknu a pouštím. Opakuji to tak několikrát. Úd se jako zázrakem staví. Postaví se jako svíčka a drží. Žádný poklesávání, nic takového.
Pak mě napadne ještě jedna věc. Kdysi o tom mluvil strýc s otcem. Prý zaručená věc.
Vezmu ze země stuhu, kterou jsem měla uvázanou kolem pasu a jednoduše ji přehodím kolem údu u kořene. Levou rukou trošku stisknu a vytřeštěně zírám, co přiškrcení udělalo.
Žalud je nyní o mnoho větší, než byl a má brunátnou barvu. Beru ho do pusinky, Skoro se mi tam nevejde. Levou rukou držím tkanici a pravou mu honím, jeho chloubu. V okamžiku kdy se přisaji na špičku údu se příro začne napínat. Pouštím levou rukou stuhu a pomáhám pravé. Sice mu to chvilku trvá, ale nakonec je vše dokonáno.
Poprvé v životě, mě muž vystříkl do pusy. Má to sílu. Několik silných napnutí údu se zvětšením žaludu předesílá, že se to blíží. Pak se na malý okamžik uvolní. Následující silné škubnutí již je spojeno s výstřikem. Cítím to na patře. Po první dávce následuje další, stejně tak veliká, pak dvě další menší a potom už jen takové zbytky. Vše vnímám nejen v puse, ale hlavně v prstech rukou, kterými mu svírám, poškubávající se přirození.
Poctivě držím do poslední kapky. Nic nevybrindnu ven. Není to sice zas tak příjemné, jak jsem si to představovala, ale držím.
Pán pomalu vyjíždí s údem z mé pusy. Kývnutím na mě chce, abych ukázala, co mám uvnitř. Pomalu, abych ni neukápla, mu to ukazuji. Pak mi ukáže, abych to polkla. Přiznám, se že i tohle jsem dokázala. Ve finále ještě sama ukážu, že mám prázdnou pusinku.
Finíto, konečná, ale to se pletu. Dostávám od něj sklenici vody a pak trochu vína. Mám to po téhle akci zapotřebí.
Nakonec si mě bere k sobě do postele. Neuvěřitelné, ležet na takovéhle posteli a být po takovémhle zážitku.
Vím, že to je jen velice pomíjivý okamžik a vše se může naprosto změnit, ale za tenhle okamžik to stálo.
Upozornění: Než začnete číst tuto povídku, tato a následující povídka s sebou úzce souvisí. Určitě stojí za to, přečíst si je také.
Monika
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek