Tohle vyprávění vzniklo někdy před sedmi roky. Mám pocit, že se to odehrávalo v létě roku 1998. V té době mi ještě nebylo ani dvacet let a celý svět se zdál nádherný. Povídka se jmenuje poněkud podivně. Možná, by se měla jmenovat
"Šestitýdenní šukací deník", ale i ten název který jsem zvolila, je stoprocentně pravdivý.
Někdy v dubnu jsem dostala doporučený dopis od jedné renomované agentury, který mě zval na pohovor. O co se jednalo, jsem vůbec netušila. Doufala jsem, že do bude snad, solidní kšeft. Peníze jsem potřebovala.
Vysnila jsem si, že o prázdninách vyrazím do Španělska. Nakonec všechno bylo jinak. Léto jsem strávila v Praze a jeho nejbližším okolí. Ale, o tom všem se ještě dočtete...
Vcházím do recepce agentury se kterou mám smlouvu. Známá dívčina v mých letech se na mě usmívá.
"Hezký den. Jsem ráda, že Vás vidím. Pan Mareš mi přikázal, že Vás musím kontaktovat do konce týdne. Poslala jsem Vám dopis a doufala, že se ozvete. Víte, máme přísný zákaz kontaktovat kohokoliv telefonicky. Člověk nikdy neví, kdo ho poslouchá."
Zvedá telefon a za chvilku si mě dobře vypadající čtyřicátník vyzvedává z recepce a vede do své pracovny. Posazuje si mě naproti sobě k velkému pracovnímu stolu.
" Máme Vás vedenou v registru jako doprovod se vším všudy. Mám tu práci, řekl bych šitou přesně pro Vás. Není to sice přesně to, co jsem před chvilkou řekl, ale..."
Moje vnitřní já, začíná tikat. Jsem k takovýmhle nabídkám dost skeptická, ale kdo ví, co se z toho vyklube. Jen doufám, že to nebude nějaká prasečinka. Navenek jen pokývnu hlavou a čekám, co z něj vypadne dál.
" Máme klienta, který chce svému synovi udělat radost za dobré vysvědčení. Mladík studuje ve Spojených Státech a přijede sem na prázdniny. Údajně se mu nechce cestovat po světě a tak mu tatík chce zařídit na dobu prázdnin společnost."
Nedávám to na sobě znát, ale přeci jen to se mnou trošku škubne.
Práci na celé prázdniny, možná i docela slušně zaplacenou. Odpočívat si a přitom si i užít. Navíc to mít zaplacený. Kdo by váhal?
Jenže, jako vždy i teď se ve mně probouzí osten ostražitosti. Asi to nebude jen tak.. Nadýchnu se a říkám:
" Asi to nebude jen tak, co. Máte na to ještě někoho dalšího?"
" Po pravdě. Vybral jsem si Vás ze všech děvčat, co máme v kartotéce jako první. Skoro přesně splňujete představy klienta. Možná, až na nějaké maličkosti, ale to se dá zařídit.
A, už je to tu. Nebude to jen tak.
" Budu konkrétní. Tedy jedná se o šestitýdenní doprovod uvedeného mládence bez přerušení. Žádný záskok. Záruka, že neopustíte Českou republiku. Tedy pokud nebudete chtít. Pokud byste přeci jen chtěla vycestovat, z jakýchkoliv důvodů, jste povinna nám to oznámit. Budete bydlet s mladým pánem ve vile. Není to nikde na vysočině. Jedná se o Dobřichovice. Strava a všechno ostatní nehradíte. Všechno hradí klient."
" Vypadá to až moc jednoduše. Máte pocit, myslím Váš soukromý, že je to v pořádku."
" Milá dámo. Kdybych byl ženská a měl tu možnost, neváhal bych ani vteřinu. Ještě jsem vám to nedočetl celé. Nevíte ani o koho se jedná. Věřte, že tenhle mladý pán, bude jednou pořádná politická veličina a mít v tomhle okruhu někoho známého, není k zahození. Konečně, nechám Vám celou smlouvu přečíst, jen jméno klienta je vynecháno."
" Jen se zeptám tak trochu pragmaticky, jak to vypadá finančně."
Myslím, že víc než dobře. Při podepsání smlouvy 30 procent, po polovině doby dalších 30 a po skončení celé akce zbytek. Přitom, celková částka zní na 250 tisíc českých korun. Myslím, že je to odměna, víc než královská."
Jen si polknu. Tohle jsem nečekala. Vychází mi to na den 5500 kaček. To je víc než solidní. Hlavně je to práce na víc než měsíc. Dívám se na něj, jak pokračuje:
" Má to pár specifických věcí, na které bych Vás ještě chtěl upozornit. Počátek všeho je 14 července v neděli, kdy přilétá letadlo z USA. Vyzvedne Vás řidič, ale to ještě před námi... ¨
Pokud to vyjde, končíte 30 srpna znovu na letišti.
Několik podstatných věcí. Nejpozději 10 července se u nás zastavíte s negativním testem HIV a vyšetřením od gynekologa, že jste v pořádku. Doporučuji přečíst si opravdu pořádně smlouvu, protože pokud by se stalo něco, a vy jste to nemohla splnit, následovali by sankce. Upozorňuji, že pokuta kterou byste musela zaplatit je vyšší než odměna. Na to, aby jste to zaplatila, by dohlédli naši právníci. Věřím, že to ve Vašem případě nepřichází v úvahu, ale musíme se krýt právně před klientem."
Otočí několik papírů.
Hnědé oči, výška kolem stopětašedesáti centimetrů, ne víc než šedesát kilogramů, tedy štíhlá. Dlouhé vlasy přírodní brunetka."
Docela čumím. Ani ne na to, že mě vlastně popisuje, ale zírám, co si klienti naporoučejí.
" Dále mám v poznámkách, že máte piersing jazyka."
Vypláznu na něj jazyk. Náušnice se musí náležitě předvést. "Stačí to takhle nebo změna?"
" Asi změna, ale ne moc. Nestačí obyčejný čep, ale měl by tam být na vrcholu jazyka kroužek.
Myslím, že v Dlouhý takový mají. Dál si vymínil, levá bradavka s kroužkem nebo čepem, podtrženo levá. Máte, nebo si to necháte teprve udělat?"
" Není problém, nechám udělat. Má to být jen kroužek, nebo nějaké vylepšení."
" Myslím, že stačí kroužek, ale nechám to na Vás. Přeci jen víte, jak na nás."
" Takže podívám se co mají a zavolám. No musím uznat, že ten pán má skutečně specifické požadavky."
" Znáte to. Náš zákazník, náš pán..."
" Řekněte mi, co byste dělal, kdybych tu u Vás nebyla přihlášená?"
" Jsem placený od hledání, takže bych Vás asi musel najít."
Znovu se zahloubá do papírů.
" Nemusíme si nic namlouvat. Patřičná úprava tam dole je samozřejmostí. Naznačil, že naprosté vyholení asi není žádoucí."
Jen pokyvuji hlavou. I ty lidi v agentuře to nemají lehký.
Nebudu pokračovat v pohovoru. Výsledkem byla podepsaná smlouva. V dodatku se ještě psalo, že dodám negativní testy HIV a potvrzení od lékařky atd...Co bych vám víc vyprávěla.
Je čtrnáctého července po druhé hodině odpoledne. Před domem zastavuje nové velké BMW. Mládenec jde k domovním zvonkům a doopravdy zvoní u mě. Otvírám mu domovní dveře a on mi pak pomáhá do výtahu dva kufry na kolečkách. Společně je nakládáme do kufru auta. Ještě, že je takový veliký. Doufám, že se tam vejdou Markova zavazadla.
Ano čtete správně. Mládenec kterého mám bavit šest týdnů se jmenuje křestním jménem Marek. Viděla jsem i jeho fotku. Vypadá jako normální kluk a doufám, že všechno projde bez problémů.
Prvotní nejistota se u mě občas mění na trému. No nic. Udělala jsem pro zdárný průběh všechno, co jsem mohla. Ve skrytu duše doufám, že mu budu spíš společnicí nežli šlapkou. Br...to je hrozný slovo...
Příjezd na letiště. Všechno normální, až na to, že zajíždíme na jiné parkoviště nežli normálně. Čekání na letadlo si krátíme povídáním u kafe. Řidič je docela sdílný. Nevypadá to na nějakou Itálii. Mladý pán je docela obyčejný kluk kterému je dvacet. No uvidíme.
Konečně dosedá letadlo, na které čekáme. Ještě další půl hodiny trvá, nežli je odbaví. Nakonec se nekonečné čekání naplňuje. Z celního prostoru vychází normální mládenec. Jen je trochu víc opálený nežli my tady.
Nakrátko ostříhaný. Trochu svalovec, takový sportovní typ. Docela hezký. Prvotní dojem... lepší střed. Žádný superman, ale za hřích by určitě stál.
Obligátní představení. Jen podání ruky. Takové to, setkání se svou sekretářkou po skončení služební cesty.
To co se mi ale líbí, je stisk ruky. Žádná leklá ryba ani upocený děda. Pohoda, je to profík, ale nedá mu to ani moc práce. Docela to k němu patří.
Trošku legrační mi připadá jen to, že má příruční kabelu, notebook a pouzdro s tenisovou raketou. Síla, je vidět, že když něco potřebuje, tak si to koupí. V té tašce která se trůní na sedadle vedle řidiče, bych si troufla tvrdit je pár knížek, holení a možná kartáček na zuby se zubní pastou. Možná ještě pár ponožek včetně slipů. Místo je tam, ještě tak na náhradní sportovní boty.
Sympatické na něm je i to, že mi drží dveře při nastupování. Sedáme si spolu na zadní sedadlo. Jeho první slova jsou:
" Budu rád když si budeme tykat, tedy jestli Vám to nevadí."
Jen si polknu "Určitě ne. Jsem Eva," ze sebe s námahou dostávám.
" Takže, od teď jsem pro tebe Marek" Následuje lehká pusa na tvář. Docela mě tím dostal, rošťák
Nejsem v obraze a tak jsem zticha. Projíždíme okrajovou Prahou a míříme do Dobřichovic. Řidič neustále odpovídá na otázky mladého pána a tak se pomalu dozvídám o co jde.
Vypadá to tak, že budeme doma sami. Tatík se svou milou odjel na dovolenou a přijede až za čtrnáct dnů. Hu, alespoň, že tak. Pak je doma tři dni a odjíždí na týden, má služební cestu do Belgie. Pokračuje výčtem dalších aktivit. Docela zírám, co se všechno musí stihnout. Maminka je na letním bytě ve Španělsku. Jestli chce, má za ní přijet. Dobrý co...
Přijíždíme k vysoké zdi, která skrývá nádherně upravenou zahradu. Uvnitř starý, perfektně udržovaný, patrový dům. Příjezdová cesta je z drceného mramoru. Patřičně bílá, až bolí oči. Jasně, kousek odtud je lom na vápenec a vápenec je vlastně mramor. Jo chemie, to bylo moje.
Vyndaváme věci. Vlastně jen ty moje kufry. Ta taška s tenisovou raketou se nedají počítat. Drncáme tašku do schodů. Pomáhá mi řidič a nakonec i Marek. Když jsme na vrcholu schodiště přichází starší paní.
Kluk ji obejme jak svou mámu. Pusa na tvář a pak nefalšované objetí.
V duchu jí to docela závidím.
Asi by mě to potěšilo, kdyby se ke mně takhle chovali jednou moje děti. To je co? Vidíte, ženská má přeci jen trošku jiné myšlení než kluk.
Normální představení. Jasně je to paní od vedle která Marka a jeho sestru vychovávala od dětského věku. Taková ta teta která se časem proměnila v hospodyni a vede přes den domácnost.
Paní Helga je přeci jen trochu rezervovaná dáma, ale přeci jen se na mě usměje. Nevypadá to, že by mě už teď nenáviděla. Navíc se dozvídám, že pokud není slavnostní večeře a tu chodí připravovat kuchař, končí v šest večer.
Řidič BMW, jménem Jindřich přijíždí ráno a končí kdy je potřeba, tedy u té nejmenované osoby. Teď má čtrnáct dnů dovolené, tedy pokud ho nebudeme potřebovat. Jinak tu máme k používání malé Audi TT, Volvo 850 v provedení kombi a dvě čtyřkolky. Co víc si přát. Dáváme si všichni tři v kuchyni u stolu studenou večeři. Je to nádherný, obložený talíř. Trochu lehkého bílého vína. Docela oba litujeme Jindřicha, že pije sodu.
Nakonec se s paní Helgou loučíme. Odchází domů s tím, kdybychom něco potřebovali, máme zavolat. Jindřich odjíždí do garáže a my dva zůstáváme sami.
Marek si nalévá ještě jednu sklenici bílého vína.
" Co si dáš?"
" Ledovou grenadinu s ovocem a nebo umíš ABC?"
" Jasně, neboj se, snad to dáme dohromady."
Trocha Amaretty se našlo, Baileys taky a je tu i ta trocha koňaku. Led je tu, tak co si víc přát. Za chvilku má moje dušička pokoj.
Sedíme na verandě a koukáme na horký podvečer.
Marek se na mě podívá.
" Jdeme se vykoupat?"
" Čteš mi myšlenky."
Oba se předháníme, kdo bude nahoře v patře dřív.
Vyházím kus kufru, abych byla co nejdřív dole, ale nestíhám. Marek je tam dřív. Přinesl zatím pití k bazénu. Doopravdy, už mi nic nechybí.
Sedíme oba na okraji bazénu. Je to ale takový ten malý bazének přifařený k tomu velkému. Vlastně to není bazének, ale taková ta velká vířivka.
Marek se snaží o nezávaznou konverzaci. Je mu ale jasné proč tu jsem. Oba jsme v plavkách a tak to není ono. Nakonec to nevydrží a projeví se:
" Koupeš se pořád v plavkách?"
" Ani náhodou, většinou, vlastně skoro pořád bez nich."
" Proboha, proč sis je tedy brala?"
" Nemůžu tu pobíhat nahá, zatímco ty jsi v plavkách."
" Ale, ono to má to trošku důvod. Když si pustíš proud vody s bublinkami neopatrně proti sobě, docela to bolí. V těch plavkách to přeci jen není tak bolestiví."
" Kecáš, vymejšlíš si."
" Dobře, jdeme na to!"
Stoupne si a sundavá ze sebe plavky.
Samozřejmě mi to nedá a musím se opatrně po očku podívat. Patnácticentimetrový bimbo s obnaženým žaludem na mě výsměšně mrká.
Nicméně, je na mě řada. Stoupám si a zlatově zbarvená pidipodprsenka jde dolu. Po ní následují miniaturní kalhotky.
Po očku se dívám na mládence.
Docela zírá na mou levou trojku s kroužkem v bradavce. Nakonec mu pohled sklouzne na mou prdelku.
" Jsi nádherná. Jak to děláš, že máš tak nádhernou postavu."
" Cvičím mladíku." Odpovídám a sedám si znovu do bazénu.
Kluk mi ukazuje, že si mám sednout před něj.
Konečně proč ne? Docela se mě líbí. Ve vířivce jsem to ještě nedělala, tak proč to nezkusit. Všecko je jednou poprvé.
Otáčí si mě. Sedí uvnitř v bazénku u stěny s roztaženýma nohama. Posazuje si mě před sebe.
Konečně si mě přitáhne k sobě a přejede rukou po kozičce. Sice je to asi nevědomky, ale odezva dole na to nenechá dlouho čekat. Cítím na zadečku, jak se mu pomaličku staví. Takže to zas nebylo, tak bezděčný, nebo se pletu?
Nicméně, nenechává to na sobě znát. Bere do ruky malý joistyk. Gumovou přísavkou ho přicucne na okraj vířivky.
" Kdyby to bylo moc silné, řekneš. Pro toho kdo to ještě nezkoušel, je až dost polovina. Chceš to s bublinkama?"
Jen přikývnu.
Pomalu tiskne na vršku ovladače knoflík.
Přede mnou mezi mýma nohama se pomalu zvedá šumící a kypící kopeček vody. Oba sedíme ve vodě ponořeni po prsa. Marek tiskne knoflík na ovladači. Po každém stisknutí se proud vody zvětší. Po trojím stisknutí knoflíku se sloupec vody už nezvětšuje, ale nádherně bublá. Připadá mi, že je tam vzduchu víc než vody.
Pomalu ovladačem sklápí tenhle nádherně bublající proud vody do vodorovné polohy. Parádně se uvnitř pod hladinou tříští o mé tělo. Bublinky se koulí po lýtkách potom po stehnech.
Nevydržím to a kousek se svezu dolů. Roztáhnu nohy a nechám si ten nádherně bublající proud vody působit na lapličky a poštěváčka.
Marek stiskne ještě jednou knoflík na joistyku. Proud vody se podstatně zvětšuje. Ještě kousek se svezu dolů. Teď je to přesně poloha, kdy mi to nádherně lechtá prdelku a zároveň docela parádně roztahuje lapličky. O tom co, mi to dělá na poštěváčku ani nemluvě.
Marek se znovu natahuje po ovladači. Podržím mu ruku a on ji stáhne zpět.
" Nech to takhle. Teď je to paráda."
Cítím, jak mi rukama chytá za prsa a kousek pozdvihává. Ještě kousek zdvihne proud vody a pak už to nechá na mě.
Za chvilku mi dochází, že když tu budu přesně takhle sedět, nebude trvat ani pět minut a udělám se mu tu.
" Víš, že mě docela solidně dráždíš?"
" Vím, proč bych si tě asi taky bral před sebe."
" A je ti jasný, že se ti za chvilku udělám?"
Vadí ti to, mě ne!"
Tím je řečeno vše.
Nechávám se od něj laskat na prsou. Není to žádný rabiják. Jemně si hraje s oběma bradavkami stejně mu to ale nedá a dráždí hlavně tu kde mám ten kroužek. Kousek ji popotahuje, ale nic moc. Jen tak, aby to nebolelo.
" Víš, že jsi docela zvíře! Dokáže tě ta výřivka taky udělat? Myslím doopravdy, Doopravdy až tak, že si vystříkneš?"
" Že váháš, ale jsi docela, jak se říká, slovně odevřená. To to takhle říkáš každému?"
" Ale, nejsme přeci děti. Oba přesně víme, proč tu jsem. Přeci nebudu ze sebe dělat naivku. Nebudeme si hrát divadlo. Chci si s tebou těch šest týdnů parádně užít a nevidím důvod, proč by to nemělo být pěkný, pro oba dva."
" Dobrý, já jen tak."
" Můžeš ještě kousek přidat, ale jen kousek."
Stiskne ještě jednou knoflík na ovladači.
" Na kolik to jede?"
" Nevím přesně, ale asi na třetinu."
" Dobrý, a teď mě nech, ať si to užiju. Nikdy jsem se neudělala proudem vody a vzduchu."
Ještě si mě kousek k sobě přitáhne. Naprosto jasně cítím, jak mu stojí.
Na zádech cítím jeho příro. Nebude to tedy žádný chudáček.
Za chvilku vnímám mírný mravenčení na vnitřní straně stehen. Paráda, vím, že je to na správné cestě. Od téhle chvíle mi to nikdy netrvá moc dlouho, když si v posteli sama užívám.
Mám pravdu. Neuplynulo ani pár desítek vteřin a bříško se mi začíná poškubávat. Cítím, že to bude nádherný.
Přiznám se, že mám trochu strach s napití, ale v okamžiku kdy se chytím Markovy ruky, jsou všechny obavy pryč.
Mučivá rozkoš se stěhuje ze stehen do podbříšku a pak mě celou prostupuje. Pár vteřin mě drží celou. Nakonec končí uvnitř těla v bříšku.
Během celé téhle extáze jdu nevědomky do mostu. Neuvědomuji si ani to, že nastavuji svou pičku proti největšímu proudu vody.
Nádhera, nádhera. Mučivá extáze odchází a já musím z proudu vody rychle pryč. Je to jen několik vteřin, ale teď to už bolí. Proud vody je přeci jen větší, nežli jsem si představovala.
Marek okamžitě reaguje. Snižuje proud vody na minimum a navíc ji nasměroval kolmo k hladině.
Nádhera, teplá vody hýčká mé tělo s ještě rozjitřenými smysly. Paráda a nádhera. Cítím se jak v pohádce. Správně mírně unavená, ale ještě plná nádherného zážitku. Přesně takhle jsem si to vysnila.
Otáčím se na kolena.
" Je řada na tobě"
Trošku křečovitě se usměje, ale pak se pohodlně posadí.
Podívám se do křišťálově čisté vody. Bimbo je krásně vidět.
Podívám se pečlivěji. Fakt doopravdy se mi to nezdá. Ten kluk, má asi obřízku. Žalud je venku a předkožka, mu není evidentně vidět. Nevadí, vždycky jsem chtěla kluka, který má obřízku. Všechny holky tvrdí, že vydrží daleko víc. Uvidíme, alespoň jestli je to pravda.
Sedám si kousek vedle, ale zas tak, abych mu na něj dosáhla. Marek pomalu přidává na síle proudu a přitom říká.
" Můžeš si prosímtě vzít moje kouličky do dlaně! Víš, ten proud vody je takovej, že mi to pak bolí. Když mi je budeš držet v dlani, klidně vydržím i víc. Normálně si je držím sám, ale když jsi tu dnes ty..."
Nic neříkám. Beru si jeho varlata do dlaně. Marná sláva. Má je takový, že se mi do ruky vejde jen jedno. Nakonec to končí tak, že si mu s ním maličko hraju, ale Marek si je vlastně oběma rukama drží sám.
Přidává víc proudu vody. Je to daleko víc nežli jsem měla já.
Příro se staví do parádní polohy a doslova kamení v mírně prohnutém obloučku. Parádní kamenný hadicóvní stav.
Mládenec si dává ruce před koule. Nedá mi to a jednu dlaň mu odstrkuji. Jednu kuličku si beru do dlaně a pak mezi prsty. Pomaličku mu jí žmoulám a přehazuji mezi prsty jako kouličku kulébru.
Kluk drží jak beran. Když se mu podívám do obličeje, vidím, že si to taky užívá.
Druhou rukou mu uchopím jeho příro u kořene.
Rošťák chvilku čeká, ale když se ujistí, že čekám, začne s ním cvičit. Napíná ho a pumpuje si do něj ještě víc krve. Nakonec mi volnou rukou posune mou na svůj žalud. Stiskne a povolí mou ruku. Takhle to opakuje několikrát po sobě.
Naprosto jasný posuněk. Stisknu a povolím.
Nechá mě několikrát, abych to udělala sama, ale pak změní rytmus. Vždycky když ho chci stisknout, napne se a nechá mě stisknout doopravdy kamenný kus svého těla.
Až po mě přeběhne husí kůže po těle. Bude to jako když mám v sobě robertka, ale ...
Přeci to nebude až zas tak hororový. Hrajeme si spolu pořádnou chvilku, když se najednou napne a kousek sklouzne dolů. Maličko jde do oblouku a pak se přírem zdvihne k hladině. Nejde až nahoru, ale zůstává kousek, tak dvacet centimetrů pod hladinou.
Svou rukou mi vede tu mou. Mám ho sevřít kousek pod žaludem a pohybovat tak, jako když ho mám vyhonit.
Síla, udělám dva pohyby a když se na něj podívám nahoru, zjistím, že kroutí hlavou, jako že ne.
Přestanu, ale ruku mu nechávám na kamenném příru.
Ještě na okamžik pouští proud vody s bublinkami, ale najednou je zastaví a sám se pokusí o několik pohybů proti mé ruce. Je jasné, že je na konci. Sevřu ruku pořádně a udělám několik kopulačních pohybů.
Zírám, jak prvnička. Jednotlivé výstřiky na vzduchu jsou skoro nepostřehnutelné a holka je spíš vnímá, když ji přistanou na obličeji a nebo někde na těle, ale tohle.
Dívám se jak stříká, z ne z víc než třiceti centimetrů. Úchvatný zážitek. Vnímám jeho jednotlivé výstřiky přesně jak jdou za sebou. Vidím okamžik, když opouštějí dírku a musím přiznat, že mě fascinuje množství, které ze sebe ten kluk dokáže vydat.
Ono je to totiž parádně vidět. Má nádherné husté bílé semeno, které se ve vodě vznáší v dlouhých několikacentimetrových provázcích. Nakonec se sice rozplývá, ale ....
Paráda, paráda. Jestli někdy dokážete kluka dostat do podobné pohody a udělat mu to stejně, nebudete litovat. Ten pohled, stojí to za to...
Marek si nakonec parádně vydychne a vyhekne. Síla vystříkl minimálně šestkrát a ne málo. Fakt, je to sameček, který umí a navíc má na rozdávání. Musím uznat, že se asi těch šest neděl nebudeme nudit.
Přiznám se, že je to okamžik kdy bych si na něj nejraději sedla. Nabodnout se na tuhle nádheru. Přeci si to dneska večer nenechám ujít.
Kluk se vyhoupne nad okraj bazénku a sedí. Příro se kousek sklopilo a je na něm vidět, že si chce hrát. Dobře, uvidíme kdo z koho. Večer teprve začíná.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek
Původní stavy anket a stav přístupů, ke dni 27.12.2019 v xlsx