Jdu do vedlejší haly. Slyším volat ve španělštině svoje jméno. Zastavuji a čekám.
Mladík který ke mně přichází, se mě pokouší lámanou hatlamatilkou něco říct. Když zjistí, že se nedomluvíme, vezme mě za předloktí a vede zpět do kanceláře. Sedící vedoucí se kterým jsem měla první rozhovor se mě ptá na první pocity.
Když mu říkám, co si myslím o celém tom lidském zvěřinci tady kolem, jen pokrčí rameny.
" Chcete se podívat ještě na něco dalšího?"
" Určitě, proto jsem tady."
" Víte, nechtěl jsem Vám to říkat, ale vedení před chvílí volalo, jestli jsem vám doopravdy ukázal všechno. Takže teď se tedy dozvíte, jakým způsobem se doplňují stavy a jak sem přichází nová krev."
" Neříkejte, že sem někoho unášíte, nebo ho tu držíte!"
" Omyl milá dámo. Všechno co se tu odehrává je předem domluveno a podepsáno.Tady se totiž budoucí adepti dělají za peníze přímo pro nás."
" Neříkejte, že ty holky seberete na ulici!"
" Ale hloupost, Agenti nám je dohodí a když projdou zdravotními testy jsou na zkoušku přijatý na plac. Odbudou si tam půl roku a když jsou tam dobrý, tak se jim vysadí antikoncepce. Přesunou je do jiného křídla budovy a vybraný jedinec je následně oplodní. Pokud se to nepovede jeden měsíc, necháváme ji možnost zkusit to v druhém měsíci. Pokud se to nepovede ani druhý měsíc, je z další reprodukce vyřazena a vrací se zpátky do původního zařazení."
" Je to takový divný. Mluvíte o těch lidech jako o slepicích. Není možné, že je chyba v tom chlapovi?"
" Milá dámo, uvědomte si, že je to tu jen ohromná lidská fabrika na peníze. Protečou skrz ni hektolitry spermatu za rok a jen malá část se zužitkuje. Navíc všechno je předem vykalkulováno a zaplaceno. Ta budoucí matka dostává peníze v okamžiku, kdy čeká dítě, tedy vlastně předem a stává se po porodu automaticky anonymní dárkyní. Přesně jak je to psáno ve smlouvě. A k tomu, že by ta chyba byla na straně toho mládence? Tak to předem vylučuji. Ti kluci mají na světě každý určitě minimálně desítky potomků."
" Dobře, ale chcete říct, že ta žena to dítě už neuvidí."
" Ale ne, jen na něj nemá právní nárok. Nestává se z něj žádný nevolník. Je to tu takový lepší dětský domov. Ujišťuji vás, že je o jejich vzdělání postaráno tak, jako málokde v téhle zemi. Jen mimochodem nejedná se ve velké většině o jedno dítě, ale o několik. Smlouva se podepisuje minimálně na jednoho potomka, ale drtivá většina žen si troufá na dva. Víc už nedoporučujeme, ale dá se prodloužit, pokud k tomu jsou podmínky."
" Chcete říct, že ta žena porodí dvě děti a odejde odtud."
" Pokud bude chtít, je to přesně tak. Vezměte to z jiné strany. Je vám devatenáct. Nic nemáte, maximálně jistotu, že budete dřít celý život na poli a muž vám jako každý jiný v téhle zemi udělá nejmíň čtyři nebo spíš pět dětí. Takhle sem přijde, užije si, stráví tu pět let a když odchází, má spoustu zkušeností, pokud není úplně hloupá umí další jazyk minimálně angličtinu, peníze na koupi malého krámku a obrovské množství kontaktů. Dost těžko se tomu odolává. Ve čtyřiadvaceti máte celý život před sebou. Nezapomeňte, že oni tu narození dítěte berou úplně jinak. Na vesnici to není žádná slast a dvacetiprocentní úmrtnost dětí do deseti let není nic mimořádného. Většinou se o narození děcka a hlavně o jeho smrti úřady ani nedoví. O mladíka se začnou zajímat v okamžiku, když má jít na vojnu a děvčata..., mám pocit, že tahle vláda ani neví, kolik ženské populace v téhle zemi žije. "
" No, dát dvě děti za tohle... Budiž, pokud se to bude brát takhle, tak je to doopravdy pro ně svým způsobem výhra."
" Takže teď máte možnost se podívat na jednu takzvanou prvničku. To je budoucí mamina, která ještě neměla žádný dítě a dneska se jde poprvé naostro. Po půl roce ji vysadily antikoncepci a je tedy ideálně připravená na oplodnění. Bohužel někdy je to trošku problematický v tom smyslu, že se někdo z toho chce vyvléknout. Nejde jim většinou o to že budou mít styk. Jde o to, že z toho bude mít dítě. Vlastní porod je děsí, ne to, co tomu předchází. A to, že to dítě mají s úplně neznámým člověkem je jim úplně jedno."
" Takže vy mě tu budete tvrdit, že je jim naprosto jedno, kdo jim to dítě udělá?"
" No, naprosto jedno jim to není, ale ve velké většině případů jsou ti kluci takový, že by to dítě s ním chtěla mít každá ženská. Konečně uvidíte sama."
" Nemáte někdy cukání udělat si tu taky potomka. Všechno je tu nej... Nikdo by Vám nemohl nic říct." ptám se škodolibě.
" To je legrační. Nemůžeme si to dovolit. Přiznám se, že mě to taky napadlo. Člověk není z kamene a ty děvčata jsou doopravdy hezký, ale kvalita lidského materiálu je tu prvořadá. Uvidíte sama. Hezký kluk a hezká žena nemůžou mít ošklivé děti. Ještě jednou opakuji. Uvidíte sama.
Zvedám se. Mládenec který mě sem přivedl už před kanceláří není. Šéf zvoní na sekretářku. Ta mě přiděluje jednoho normálně anglicky mluvícího domorodce. Jdeme spolu do druhého křídla budovy. Je to zas o něčem jiném. Připadám si jako v nemocnici. Chodby natřené na světle zelenou. Všechno je tu vlastně do zelena. Pokoje jako v normální evropské nemocnici. Je to všechno tak nějak trhlé. Mládenec mě vede dlouhou chodbou skoro až na konec. Od stolku který stojí, jakoby v pomyslné recepci se zvedají dva mládenci. Jdou před námi k jednomu pokoji. Skleněné velké okno ve dveřích je tak vyleštěno, že mi připadá, že tam není.
Uvnitř sedí na posteli nahá mladá voňavá krásná kočka. Je to jako z pohádky. Nádherný dračí jako uhel černé vlasy, nalakovaný nehtíky nejen na rukou, ale i na nohou. V jazýčku a v levé bradavce náušnici. Nádherná snědá kůže bez poskvrny. Parádně veliké rtíky. Přiměřeně veliká pusinka. Není namalovaná, jen obočí má trochu upravené. Je to taková poloindiánka šmrncnutá španělskou krví, ale je nádherná. Zvláštní, jak si to matka příroda, někdy namixuje. Když se postaví, vyniknou nádherná prsa. Bradavky jí stojí jako špuntíky. Vyholené a nebo v tomhle případě asi vytrhané ochlupení kolem pičky. Jen úzký svislý centimetrový proužek podtrhuje naběhlé lapličky. Nemůžu si jich nevšimnout. Musí skrčit nohu, když se opírá o stoličku a obouvá botičky na polovysokém kramflíčku. Trošku chlapecká postava dává tomuhle děvčeti fantasticky elegantní šmrnc. Musím se pousmát. Tahle kočka doopravdy nemůže mít ošklivé děti s nikým.
Teprve teď si uvědomuji, že nahota tu nic neznamená. Tady zřejmě patří k normálnímu životu. Jeden z mládenců jí podává nemocniční plášť. Vypadá jako hezkej koupací plášť někde v hotelu na Floridě. Všechno je tu trochu jiné, zvláštní. Je to nemocnice a nebo není?
Vedou ji přede mnou do dveří, které nemají žádné okno. Po otevření je přede mnou obrovský, špičkově zařízený pokoj v španělském stylu. Pak si teprve uvědomuji, že je to vlastně ložnice. Docela solidní bar a pořádná vestavěná lednice sem vyloženě patří.
Na posteli je černovlasý mládenec. No mládenec. Je mu určitě víc než třicet, ale sekne mu to. Je to takovej ten typ Itala. Snědé vypracované tělo. Svaly jako hrom. Leží v obrovské posteli na zádech. Pravou rukou si dráždí pořádný přirození. Pětadvacet centimetrů není žádný chudáček. Obnažený velký žalud se na konci péra jen leskne. Když si příro pustí z ruky, samo se postaví kolmo. Nezvykle veliká varlata se spustí pořádně daleko od těla, když se postaví. Péro, jinak se to snad ani nedá nazvat, se houpe, když jde k děvčeti. Ta mu na něj naprosto fascinovaně zírá. Pak se narovná a prohlásí čistou španělštinou.
" Tak to má bejt s tebou? Ty všiváku, hajzle. Cos mi všechno naslibovat. Proboha, jak jsem mohla být takhle blbá. Já ho nechci. Chci někoho jinýho. Tohohle ani náhodou."
Mládenci odcházejí a nechávají nás s jedním chlapíkem z ostrahy uvnitř. Poslední který zavírá dveře jen prohodí " pozdě už je pozdě". Jdu se posadit k baru a pootáčím se bokem, abych na ně viděla. To bude ještě zajímavý. Nahoře na stropě jsou zrcadla, takže je skoro všechno stejně vidět.
Mládenec nejdřív nalije skleničku mě, pak děvčeti a nakonec sobě. Děvče pořád fascinovaně zírá na kývající se bimbo. Jeho kláda se při každém pohybu pohybuje ve vodorovném směru. Prsty si ji vezme pod bradičkou. Přizdvihne ji nahoru a dá jí na pusinku políbení. Děvče je naprosto mimo. Kluk se zasměje a pak vezme její ruku do své. Položí její ruka na svoje bimbo, kousek se zakloní a legračně s ním zakývá nahoru a dolů. Kočka se lekne a okamžitě ho pouští. Tohle asi ještě neviděla. Najednou od něj odskočí!
" Ty všiváku, to bylo řečí. Miláčku sem a miláčku tam. Bude velká fiesta a tak si užijeme. Přijeď za mnou. Uvidíš svět. Třeba budeme mít jednou spolu dítě. Já blbá tomu uvěřila."
" Co chceš, budeš mít se mnou dítě. Co si stěžuješ."
" Ale ne takhle. To tedy ne. Nechci tě. Ať mi dají někoho jinýho."
" Mám pocit, že ti nezbývá nic jiného než si to odbýt se mnou. Jsou jen dvě možnosti. Buď to bude bez problémů a budeš na to ráda vzpomínat a nebo to půjde jinak a bude tě to bolet. Výsledek ale bude v každém případě stejný.
Děvče stojí před postelí. Maník u dveří se zvedne. Svlékne jí plášť a postrčí ji k posteli. Děvče je v podivném polotranzu. Není zfetovaná, je to jen polostrnutí z poznání, kdo to má být.
Mládenec si lehá na záda. Příro ční nahoru a vypadá to na to, že ta kráska z něj má strach. Nakonec si ale dá říct. Poklekne nad ním. Prsa se jí nádherně bimbají. Mini závažíčko se nádherně na bradavce vyvěsilo dolů. Kluk čeká, že si ho vezme do sebe. To se ale spletl.
" Na co čekáš? Tvrdší už nebude!"
Není to určitě poprvé, co je tu jako plemenný hřebec. Snaží se jí pomoct.
" Neblbni, vezmi si ho do sebe. Jsi pitomá vždyť tě k tomu přinutí."
" Ani náhodou. Co si myslíš. Nenechám si od tebe udělat dítě. Na to zapomeň. Nikdo mi nebude poroučet, s kým mám jít.
" Jsi vážně blbá.Smlouvu jsi podepsala, tak co! Koukej si ho alespoň vzít do sebe."
" Trhni si!"
Posadí se tak, že mu klečí nad jeho utahovákem. Kluk ho má sice pořádně nabušenýho, ale leží mu teď na břiše. Obnažený žalud se jí blyští před jejím podbřiškem. Je vidět, že nemá naprosto nejmenší chuť pokračovat. Jen s největším sebezapřením si klekla.
" Víš, že jsi pěkně blbá. Připrav se na to, že si užiješ."
Odvrátí hlavu na stranu a čeká. Čenda, co si znovu sedl na židli, se zdvihá a jde k nim. Kolenem do kočky strčí a ukáže tyčkou, co drží v ruce na mládencovo ležící příro. Něco prohlásí tou její místní hatmatilkou a znovu do ní strčí. Kočka se na něj ani nepodívá a jen odsekne. Pak pokrčí rameny. Gesta i mluva jsou tak výmluvný, že i když jim nerozumím, vím, o co jde.
Maník si nedělá žádné násilí. Vezme tyčku a nastaví jí kočce těsně před nos. Ukáže jí tu tyč a nebo co to je zblízka. Pak zmáčkne knoflík na rukojeti. Docela jasně slyším elektrický výboj.
Tak tohle bude něco. Skoro mám strach a v duchu si říkám, že jsem pitomá a proč jsem sem chodila. Ještě jednou jí ukazuje konec. Je na něm kulička, nebo spíš vajíčko, tak tři krát pět centimetrů. Znovu stiskne tlačítko. Znovu charakteristický zvuk elektrického výboje.
Ital dole se tváří, že on nic. Je to jasné. Má ji jen ošukat a to, aby se nechala, obstarávají druzí. Teď je jasné i to, proč je ten obušek elektrický. Elektrický šok nepoškodí kůži a je při tom dostatečně důrazný. Já na jejím místě bych to určitě vzdala, ale....
Dál už není nic. Tyčka jí končí na prdelce. Žádný úder, nic takového. Jen stiskne vypínač na silné rukojeti. Kočka zaječí a poskočí kus dopředu. Prolomí se v zádech a snaží se uhnout před dalším elektrickým šokem. Moc místa k manévrování nemá. Snaží se utéct z postele, ale maník ji vždycky přinutí kleknout zpět. Po třetí ráně se narovná a pokouší se postavit. Moc jí to nejde. Aby věděla, že to se nedělá, dostává další ránu do lýka. Okamžitě je znovu na kolenou. Tentokrát je dobře, že ta postel je měkká. Noha se jí normálně podlomila, když jí sval vypověděl službu. Dopadla jinak, než si ten dozorce přál.
Popadne za vlasy a táhne ji kousek dozadu. Ukazuje se Italovo přirození znovu v celé kráse včetně kuliček. Jen je teď polostojící. Mládenec si na něj dívá. Je vidět, jak si do něj pumpuje krev. Jde mu to podle mínění dozorce pomalu a tak mu do něj dozorce bouchá obuškem ze stran. Je to patřičně hororová scéna. Měla jsem dojem, že ho tu nedrží, ale po téhle scéně nevím, co si mám myslet.
Děvče se vytřeštěně dívá na to, co se před ní odehrává. Nakonec když klukovi pořádně stojí, mám pocit, že to snad skočilo. Zase se pletu. Dozorce se se zalíbením podívá na dívčina ústa. Obuškem ji na ně nejdřív ukáže a potom se jich i dotkne. Holka se oklepe. Maník se nenechá rozhodit z dobré pohody, která z něj vyzařuje. Žádné rozčilování, co má dělat. Ukáže ještě jednou na nádhernou pusinku a poklepáním na bradu jí dá najevo, aby ji odevřela. Nic se neděje. Kočka ostentativně kouká jinam. Položí ji tyčku na pravý prs a kočka dostává další ránu. Pěkně si zaječí. Snaží se znovu odlézt po posteli jinam, ale dozorce před ní má vždycky náskok. Dostala minimálně další tři rány. Pak si uvědomuje, že to nikam nevede a normálně strne. Maník ji přiloží tyčku pod bradu a donutí ji tak, aby se na něj podívala.
Kočka má slzy v očích. Nejsou asi ani od ran které dostala, jako spíš od ponížení. Donutí ji, aby pootevřela pusu. Následně ji přinutí k úplnému otevření. Potřebuje se asi podívat na náušnici v jazýčku zblízka. Nakonec ji donutí k tomu, že si ten obušek musí vzít celý dovnitř do pusinky. Chvilku jí tam s ním pootáčí a potom jej vyndá. Navlhčený konec pak vezme a poklepe mládencovi na obnažený žalud.
I když se jí evidentně nechce, nakonec si děvče bere žalud do úst. Ani se nehne. Má ho v ústech a nic se neděje. Nevěřím tomu, že je tak pitomá. Musí mu ho přeci kouřit. Jinou možnost nemá. Mládenec to nevydrží.
" Sem ti to povídal. Koukej ho kouřit, nebo si to zase slízneš. Jestli se nehneš, dostaneš další ránu a moc dlouho to trvat nebude."
Děvče se konečně pohne. Jezdí mu po žaludu a pokouší si s ním trošku hrát. Aby se k němu mohla naklonit, musí si kleknout. Zaujímá pěkně rajcovní pozici. Kolena kousek od sebe. Pičku vystrčenou. Poštěváček je jí vidět Ruce roztažený do stran. Její pěkný bimbáky, nejmíň trojky spíš o něco větší se jí houpou pod tělem. Bradavkama se dotýká mládencovo stehen. Závažíčko v bradavce se zase parádně vyvěšuje. Pokouší se ho kouřit ale moc jí to nejde. Vyloženě se jí to nelíbí.
" Dělej náno blbá, nebo dostaneš další pumelici. Snaž se tohle je na hovno!!"
Dozorce se blíží k dvojičce zezadu. Položí jí obušek na prdelku. Kočka se zastaví a přestane se pokoušet něco provádět na mládencovo náčiní. Nadzdvihne hlavu a podívá se dozadu. Maník si se zalíbením prohlíží její vystrčenou prdelku. Pak ji začne jezdit obuškem kolem přirození. Kočka strne a pomaličku začíná vibrovat. Tlustý zaoblený konec obušku jezdí stále blíž a blíž k dírce. Poprvé když se dotkne lapličky, se nic neděje, ale v okamžiku, kdy se dotkne poštěváčku, kočka vytřeští oči.
Maník na chvilku dá obušek stranou. Dvakrát na něj plivne a už znovu míří k poštěváčku. Několikrát jí projede mezi lapličkami a na jeden pohyb jí vjede koncem do dírky. Děvče se rozklepe. Šíleně se stydí a okamžik kdy ji Čenda začne dráždit pomalými pohyby obušku, jsou pro ni asi nejhorší v životě.
Dozorce si s ní hraje. Dráždí ji pomalým posunováním a kroucením v pochvičce. Tyč dráždidla je uvnitř jen kousek. Není to ani deset centimetrů. Přestává ho to za chvilku bavit a tak přitvrdí. Zastrčí jí ho podstatně dál. Teď už je tam minimálně dvacet centimetrů. Kočka drží, co ji zbývá. Evidentně to toho magora baví. Jezdí jí uvnitř sice jen pár centimetrů tam a zpátky, ale i tak. Zatíná zuby a nechává se takhle šíleně dráždit. Koukám na to jako blázen. Dozorce jí strčí do hlavy, aby si vzala do pusinky žalud mládence, který se jí bimbá před obličejem. Zavrtí hlavou, jako že ne. Dozorce ji do ní strčí ještě jednou.
" Ty krávo pitomá, copak to nechápeš, že ten blbec to odpálí klidně v tobě uvnitř, dělej, vem si ho alespoň do pusy."
Znovu zakroucení hlavou. Pak se ozve jen vyjeknutí jak od prasete. Podlomí se jí ruce i kolena a nádherná kráska padne na mládence jako kus dřeva. Ani si nedokážu představit, co takový elektrický výboj dokáže udělat uvnitř prokrvené a sevřené pochvičky. Maník který je za ní a dráždil ji, si musí pomoct zapřením nohy za její prdelku. Jinak totiž není v stavu vyndat to strašlivé dráždidlo z jejího křečovitě sevřeného přirození.
Kráska sebou ještě několikrát škubne.
" Bože, ta je blbá. Vstávej, klekni si a vezmi si ho do pusy. Dělej, nebo dostaneš další ránu, vstávej."
Kope jí do boku kolenem. Pokouší se probrat zmrtvělou dívku z šoku. Nakonec se mu to povede. Ječí na ní jako blázen. Ani se mu nedivým. Musí s ní určitě alespoň trochu cítit.
Kočka se kousek narovná. Už bez odporu si vezme jeho žalud do pusinky a začíná ho kouřit. Dozorce se na ní chvilku dívá a pak si jde sednout na židli. Aby mu ale nic neuniklo, popotahuje si židli až k nim.
Kluk jí několikrát říká co má dělat, aby mu pořádně stál. S úžasem zjišťuji že to není proto, aby si mohl nějak užívat, ale proto aby se ta kočka dokázala bez problémů navlíknout. Ve finále mu na něj třikrát plivne jak jí poručil a tak jej pořádně navlhčí. Rukou rozetře sliny po celé délce.
Popoleze výš a pozdvihne prdelku. Pomaličku bez problémů se nasune na dlouhé přirození, které mládenci ční vysoko nad břicho. Pomalu poklesává a nabodává se dál a dál. Je to stěží uvěřitelný, protože před deseti minutami byla totálně na dně a nedokázala se ani uvolnit tak, aby z ní ten dozorce dokázal vytáhnout to dráždidlo.
Zajede hluboko dovnitř a pokračuje až na konec. Je to neuvěřitelné, ale po kouskách do sebe dokáže vsoukat celé přirození. Na konci nalehne na mládencovo kuličky a zavrtí se na nich.
" Nekecej, že ho tam máš celýho. Čumím jak umím. Tak tebe bych určitě hledal hodně dlouho."
" To víš, budu ho tam mít jen napůl. Tak to mě nebaví."
Aby tomu dala pořádnou ťafku, kousek se povysune a pak znovu dorazí na doraz a pořádně se zavrtí. Mládenec má koule jako malý býček a tak mu je dole pořádně požmoulá.
" Abys věděl, jsi pěknej hajzl. Nejradši bych ti je rozsedla. Třeba by se ti to líbilo. Co takhle ránu do koulí tou elektrikou. Co bys tomu říkal?"
" Žádná sranda. Byl bych v limbu pět minut a pak bych chodil s obkladem dva dni."
" Jak to víš?"
" Všechno se má vyzkoušet."
" Kecáš, to ti nevěřím, na tolik tě znám."
Dochází mi, že oni se asi doopravdy znají. Jaká to byla asi nenávist a nebo pomsta , že ho nechtěla. Vždyť sem šla s tím, že si nechá udělat dítě. Celá se na to vyšňořila a pak když zjistila, o koho jde, tak ani náhodou.
Kluk si teď docela hoví. Jednu ruku jí drží kolem pasu a druhou za prdelku. Za chvilku ji pouští a bere jí za houpající se prsa. Popotahuje ji za náušnici. Jazykem jí dráždí bradavky a nakonec jí je parádně saje. Skoro to vypadá na milenecké škádlení a ne na oplodňovací akt. Hrůza, dozorce i já tu přece nemáme být.
" Mám pocit, že tě vidím naposled."
" Blbost, zítra jsi tu znova."
" Kecáš, děláš si legraci!"
" Jasně, určitě, dělám si legraci. Přeci je ti jasné, že ti mám udělat dítě."
" Počkej, mám tomu rozumět, že budeme spolu šoustat každý den až to bude jistý."
" Proč bys tu asi byla jinak? To dá rozum. Budou tě sem vodit celých čtrnáct dní a každý den si to se mnou odbudeš. Hele začni šukat nebo mu to bude divné že se flákáme."
Pomaličku se nad ním začne nadzdvihávat a šukat ho. Příro jezdí jen kousek, pár centimetrů, ale skoro celá délka je uvnitř.
" Dávej bacha, bolí to. Opatrně si dosedávej na konec. Nemůžu nikam uhnout, když mi na nich sedíš. Pokaždý mi je málem rozsedneš. To jsem ještě neviděl. Do pusy si ho vzít nechce, ale šuká jako ďáblík, docela obstojně. Musím uznat, že ji máš nádhernou. Úzkou a pružnou zároveň. Navíc pěkně dlouhou, tak že se mi tam celý vejde. Žádná změna, jsi jako před rokem."
" Co se mnou udělají?"
" To je jednoduchý. Počkají až bude jisté, že čekáš dítě. Po tu dobu tě budou hlídat a nepustí k tobě nikoho...Už nechodíš na plac co?"
Kočka jen zavrtí hlavou, že ne a povídá:
" Co pak?"
" Pak tě ještě na tři měsíce pošlou mezi normální dav. Od pátého měsíce budeš pod dohledem někde tady a nakonec tě nechají porodit mimino. Na kolik dětí máš smlouvu?"
Proč to musíš vědět?"
Tady žádný tajemství neplatí. Jestli máš smlouvu na dvě děti tak tě tu za další tři měsíce po porodu mám znova. Jestli budeš v pořádku! Ženská vydrží víc než člověk přeci."
" Co tohle celé má za smysl."
" Jsi pitomá, šukej pořádně...Dělají si zásobu pro další roky. První holky který jsem tu začal šukat, už mají děti a ty jsou mezi ostatníma. Je jim teď už šestnáct let."
" Šestnáctileté děti tu šoustají mezi tou sebrankou?"
" Řekni mi jak se chceš bránit. Mají možnosti, jak tě přinutit, aby se to stalo, jak chtějí. Máš docela kliku, protože by ti to mohli udělat jako krávě a to bys určitě nechtěla. Pokud znám jejich praktiky, nebyla by žádná postel ani křeslo. Možná, že by tě uvázali do pranýře a oplodnily tě nějakým ubohým způsobem. Tutově by to do tebe vstříkly nějakou stříkačkou jako když dělají krávě tele. Výsledek je zase stejný. Vlastně jsem ještě nešukal nikoho v pranýři. Zajímavý nápad."
" Děláš si prdel..."
" Ani náhodou, zažil jsem jednou něco podobného. To ještě nebyly tyhle elektrické obušky. Ta holka si nedala říct. Vyváděla jako zběsilá. Museli by jí snad uškrtit, aby podržela. Moc se s ní pak nepárali. Uvázali ji za roztažené nohy mezi dvě postele, takový ty patráky na jejich ubytovně. Ruce jí daly za záda a palce jí strčily do trubky. To je taková trubička, ze které se ty palce nedají vyndat. Dovnitř ho zastrčíš, ale ven tě to nepustí. Tím ji tedy spoutali ruce za zády. Nohy jí roztáhly a uvázaly k nohám postelí. Tělo měla v uličce. Musel jsem si ho před ní vyhonit do sklenice. Pak tam přidaly trochu vlažný vody a zamíchali to. Prý je to zaručeně jistej recept. Do pičky jí zastrčily obyčejnou nálevku. Všechno to do ní potom nalily. Hezky si počkali hodinku, až to do ní zateče."
" Jsi prase!"
" Jasně, určitě, kvůli tobě si asi vymýšlím. Zrovna v pondělí tu byla. Má z tohohle šoku desetiletý nádherný dvojčata a pak ještě holku a kluka. Teď je tu po čtvrté. Asi se jí líbím."
" Nech toho, nevěřím ti!"
Jasně, rozprávka jak u blbejch. Šukej pořádně, budeme to muset ukončit."
" Myslíš, že tě mám udělat?"
" To dá rozum. Žádná levárna. Dej si záležet a šukej pořádně. Zítra si to dopovíme."
" Kočka se podívá na dozorce a když vidí, že se na ně podezřívavě dívá, přidá. Za chvilku šuká jak o život. Všechno je jinak než na začátku, absolutní a nepochopitelná změna myšlení. Skoro tomu nerozumím, ale asi když je uvnitř, tak je všechno jinak. Každopádně nyní je z ní nádherná samička, která věří, že bude mít s tímhle nádherným klukem potomka. Bříško se poškubává a pička se svírá kolem přirození. Nakonec se neudrží. Celá se rozechvěje a v okamžiku kdy se mládenec ztopoří a začíná explodovat, dorazí se na konec. Nechá do sebe vystříkat celou dávku a ještě hodnou chvilku mu ho ždíme. Nádherná prsa se jí poškubávají, když si několikrát vzlykne. Vypadá, že je z toho hotová.
Sedí na klukovy a ani se jí nechce moc pohnout. Chvilku se snaží ovládnout svoje emoce. Moc to ale nejde. Určitě nechtěla, ale tutově se udělala. Je pořád nabodnutá až na doraz a nesnaží se dostat dolu. Tak trochu si to vychutnává. Má spadlé dlouhé černé vlasy přes obličej. Jen oči jsou vidět. Narovnává se. Nádherný plný prsa se dostávají do vyšpulené polohy.
Najednou se hluboko předkloní a pohodí hlavou dozadu. Odhodí si tím vlasy z čela. Teď se může na toho kluka pořádně podívat. Najednou z ničeho nic vypálí otázku:
" Kolik tu máš potomků."
" Co, možná osmdesát, těžko říct.Mám pocit, že to evidují v kanceláři"
" Jen vyhekne...Kecáš! To tě tu mají jako plemenýho býka."
" Jasně, mám to tu jistý. Dělám to, co se mi líbí za slušné peníze a to je to hlavní."
" Kolikrát denně to děláš."
" Jsi třetí a jedna mě ještě čeká."
" Doopravdy ale doopravdy, kolikrát jsi schopnej za sebou to udělat?"
" Už deset let, bez problémů čtyřikrát. Uvidíme zítra. Když bude mít službu normální dozorce a ne tenhle magor, tak se možná i docela hezky pomilujme."
Kočka se zvedá. Odvádí ji chodbou do jiné místnosti. Tam si musí lehnout na postel. Postel je normální, jen poloha na zádech je poněkud divná. Vše se najednou vysvětluje, když jí strážce podává tvrdší polštář. Musí si ho podložit pod prdelku. Teď je to naprosto jasné. Chtějí, aby jí to zateklo doopravdy co nejdál. Poznává a je utvrzována v tom, že tu slouží, jen pro rozmnožování stáda. Poznání je ale na druhou stranu také trochu povzbuzující. Když se pro ni rozhodli, nemůže být ošklivá. Stoprocentně si vybírají jen ty nejlepší a nebudou si ničit to, co je nejlepší.
Jdu ven z místnosti. Nikdo mě nedoprovází. Můžu jít kam chci a nikdo mi v tom nebrání. Vracím se do recepce a sedám si na sedačku zřejmě pro návštěvy. Čekám na mládence, co šukal tu nádhernou krásku. Trvá to přes půl hodiny. Je vidět, že si dává na čas a patřičně si to s další kočkou užívá.
Konečně vedou to děvče okolo mne do jiného pokoje. Je taky parádní. Krasavice k pohledání. Tahle je zase šmrncnutá trošku šikmooce a to se tu moc často nevidí. Konečně přichází hlavní aktér a obšourník. jak jinak to říct. Jsem zvědavá jestli ho tu chovají jako plemeného býčka a nebo je jen zaplacený, za dělání dětí. Moc otázek najednou.
Když mě vidí sedět v rohu, jde ke mně. Zdraví nejdřív španělsky, pak anglicky. Nejdřív se nemůžeme shodnout, kterou řečí budeme mluvit a když mi uklouzne německá nadávka, plynně přechází do němčiny. Po prohození obyčejných zdvořilostních frází přechází k posouzení výjevu, co se odehrál před hodinou v ložnici.
" To zas bylo něco. Ten dozorce je magor, ale naštěstí nejsou všichni takový. Tohle ale byl blázen doopravdy. Už jednou jsem s ním měl konflikt, ale dávají ho tam pořád. Nemám rád takovéhle trestání, většinou to stejně nikam nevede. Stalo se mi, že mi i holka zkolabovala."
" Předpokládám, že to není vždycky takovýhle?"
" Ani náhodou. Tohle bylo něco extra. Měla smůlu, že se se mnou seznámila už dřív. Kolega na kterého měla vyjít je na měsíc v Evropě a tak to musím táhnout i za něj."
" Koukám se na něj zblízka. Nádherný modrý oči. Parádní bílé pravidelné zuby. Věk tak pod čtyřicet. Atletický tip. Obrovské bicepsy. Na sobě má kraťasy. Na nich se rýsuje obrovská koule přirození a varlat. To náčiníčko má doopravdy obrovské, jak jsem se přesvědčila.
" Povšimne si mého zájmu. Trošku se pousměje.
" Nějaký problém?"
" Ne, jen jsem si tak řekla, co to že jste zakotvil tady."
" Peníze, věřte mi že není nad to dělat, co se vám líbí a ještě to dostat dobře zaplaceno. Co se divíte, mám docela rád hezké holky."
" Jak vás platí?"
" Od děvčete a za to když to vyjde mám prémii."
" Prémii za dítě?"
" Ano přesně tak."
" Víte kolik máte dětí?"
" Vím."
" Řeknete číslo?"
" Dejme tomu že je jich za devatenáct let přes dvěstědeset."
Usměje se, když vidí jak to se mnou škubne.
" Jen dvanáct za rok, to je jedno za měsíc. Při tomhle provozu. "
" Znáte je všechny?"
" Přiznám se že ne, ale ti první dva synové, studují v Evropě."
" To jste mě překvapil, myslela jsem, že odtud není úniku."
" Nesmysl. Všichni tu mají podepsanou smlouvu a po uplynutí ji buď můžou prodloužit a nebo odejít."
" Úplně všichni?"
" Jistě vztahuje se to na úplně všechny lidičky v tomhle baráku."
" I na děti?"
" Jistě, pokud to nevíte, v té smlouvě kterou podepisuje dívka než ji .... jak bych to řekl, uděláme dítě je klauzule, že po dosažení poručnického věku, což je tady devatenáct let může zletilec odejít z domova. Nikde není napsáno kam a kdy. Nezáleží na tom jestli je to děvče nebo kluk."
" Chcete říct, že jsou tu takoví dobrodinci, vždyť mají devatenáct let na to, aby toho mladého člověka zpracovali."
" Nou koment..."
" Takže všechno je zase jinak, co?"
" Ještě jednou, bez komentáře..."
" Zdá se, že jste vzdělaný člověk. kolik jazyků ovládáte?"
" Angličtina, rodná němčina, španělština, místní kečuánština a ač je to neuvěřitelné trochu finsky. Několik let jsem dělal na finském konzulátu v Mexiko-city. Stačí..."
Vytřeštěně zírám, tohle jsem tedy nečekala. Mírně se usměje a pokračuje:
" Bude to možná vypadat divně, ale za těch, dejme tomu dvěstědeset dětí jsem devatenáct let žil, postavil tři domy a zařídil farmu. Zaměstnávám přes padesát lidí, nepočítám v to zaplacená studia těch kluků. Ještě máte pocit, že jsem mizera a padouch. Jinak jsem vystudovaný doktor, specializace chirurgie. Lékařská fakulta v Tűbingen. Stačí..."
Jen polykám naprázdno. Moje mínění, že tu jsou jen mizerové dostává povážlivé trhliny.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek