Poslední co si pamatuji nežli usnu je to, jak jsem se otočila na bok a Ludvík si mě k sobě přitahuje. Nemáme ani čím se přikrýt, ale to není žádný problém. Je tu i tu dobu kdy si jdeme lehnout minimálně pětadvacet stupňů. Oni to Australané a ostatní národy v téhle lokalitě měří v jiné stupnici nežli celsiově, ale to snad nevadí.
Přitiskne si mě k sobě a ještě cítím a jak mi dává loket na bříško a do dlaně si bere levou kozičku a jemně mi hladí bradavku. To je ale absolutně poslední, co vnímám v okamžiku, kdy usínám.
Pozdě v noci se vzbouzím. Není to doopravdové probuzení. Je to takové zvláštní. Cítím že něco není v pořádku, ale nejsem schopná se absolutně vzbudit. Nakonec si uvědomuji, co mě takhle znejistilo.
Fouká docela slušný větřík a plachta nad námi se nadouvá a plácá do stromu vedle mého ucha. To jsou ty zvuky, které neznám a které mě probudily. Ludvik se vzbouzí se mnou. Chvilku šmátrá kolem sebe a když najde velkou plechovku s lihem, je po problému. Položí ji na plácající část plachty a je ticho. Ulehá zase stejným způsobem a bere si mě k sobě.
Usínám a ještě v polospánku cítím jak se mu jeho příro staví. Vnímám ho na svém zadečku, jak se zvětšuje a kamení. Je to doopravdy pořádnej kus. Kuličky cítím na prdelce a jeho příro tak velký, že se mi ním opírá o páteř až v pase. Cítím jak se mu pořád zvětšuje a tvrdne.
Je to parádní. Kluk kterého mám ráda a který mě vytáhl z pořádnýho průšvihu, snad není možný nemilovat. Vnímám jeho příro a cítím jak se uvnitř uvolňuji. Pokrčím nohy, aby se mu tam mohlo líp.
Ludvik se posunuje kousek dolů. Nasazuje mi ho lehounce na okraj dírky a pomaličku se zasunuje dovnitř. To jsem už tak vydrážděná, že mu to nedá skoro žádnou práci. Klouže pomaličku skoro až dozadu. Když to nakonec trošku zabolí, pohnu se. Okamžitě se zastavuje a nejde dál. Zůstává bez pohnutí, jen se trošku pohodlněji uvelebí. Rukou mě drží za kozičku a přitiskne si mě k sobě.
Žádný šukání, nic takovýho. Je jen uvnitř a hoví si. Je mi báječně. Usínám vyplněná tím nádherným klukem a přitom se cítím naprosto v bezpečí. Nádherný pocit.
Ludvík stoprocentně ví, že bych se nechala. Ale ví, že teď na to není ta správná chvíle. Když jsem mu dovolila tohle, je jasné že se chceme. Budeme mít spoustu času...
Usínáme zřejmě oba v naprosto stejné chvíli.
Dodatečně a až druhý den si uvědomuji, co se mi v noci zdálo.
Bylo to samozřejmě pokračování toho odpoledního snu. Jako by se jen zastavil a jen jsem zavřela oči, všechno jelo dál. Přesně jako před dvěma roky.
Jsem zase v Kanadě po emigraci, v domě u jezera, čekám na Jiřího a s mou kamarádkou Michaelou se a pokouším cvičit. Je to šílená námaha. Paní Tang se s námi moc napárá. Vždycky když nám to nejde, říká:
" Děvenky, musíte se víc snažit."
Připadám si jako galejník. Ne nadarmo nám hned na začátku Hanička říkala, že to bude kouř. Možná že kdyby mě do toho někdo nutil, měl by smůlu a já se na to snažila vykašlat, ale takhle. Přeci musím těm ostatní dokázat, že do taky umím.
Blbost, musím si sama sobě dokázat, že to svedu.
Příští sezení dostávám domů skládací stojánek s poučením, že musí cvičit denně alespoň dvě hodiny. Dvě hodiny, když si to představím, mám toho osypky. Míša se prý bude učit se mnou. Sice jí to jde, ale prý se to neztratí. Nakonec nakládáme ještě jednu soupravu a jedeme domů.
Tu noc toho moc nenaspíme. Máme si pořád o čem povídat. Nakonec usínáme někdy ve dvě v noci.
Míša se vzbouzí v osm a tahá mě z postele. Dnes je sobota a nic nemusíme. To je ta správná doba. Při sprchování si obě slibujeme, že to vydržíme minimálně tři hodiny. Vždycky hodinu, pauzička, zase hodina a po půlhodince ještě jednu.
Je to legrace, ale když stavíme nádobíčko a stojany nemám nejlehčí pocit. Pouštíme si rytmickou pomalou hudbu a jdeme na to.... ( pokud nevíte o jaké cvičení se jedná, přečtěte si předchozí povídku...).
První navlečení je nejhorší. Trochu to bolí, ale musím zatnou zuby a nepovolit. Nakonec jsem navlečená až na konci. Sevřu se uvnitř a postavím se. Sláva udržím ho.
Pochvičku mám sevřenou, co to jde nejvíc, ale přesto v zrcadle vidím jak mi klouže pomaličku ven. Po minutě jsem na konci a musím se uvolnit. Dýl bych to už nevydržela. Pouštím ten kolík ze sebe ven a na chvilku si odpočinu. Znovu dovnitř a znovu se stáhnout.
Nakonec se po půl hodině naprosto zhroucená a zničená odvrávorám od stojánku. Nic se nedá dělat. Prostě mi to nejde. Přemýšlím, proč mi to nejde a těm ostatním to nedělá skoro žádné problémy, ale na nic nepřicházím.
Míša se dokáže stáhnout tak, že si v klídku bimbá třicetidekovým závažíčkem mezi nohama a děsně mě tím provokuje. Nakonec mě dostává, když si tu tyčku se závažíčkem vyvlíkne ze stojanu a v klídku se s ní producíruje po bytě.
Připadám si jako ňouma. Nic mi nejde.
Míša se na mě nemůže dívat. Jsem jak hromádka neštěstí. Povídá:
" Když jsme o tobě mluvily s paní Tang, dala mě pro tebe něco, prý až budeš na konci. Někomu to prostě nejde v týhle poloze, ale kde mu to jinak. Pokud ti ani tohle prý nepomůže, tak na to nemáš."
Jde do předsíně a přináší balíček. Rozbalujeme ho skoro nedočkavě. Je tam docela solidní umělohmotná hruška. Takový to dovnitř kde je to silnější a to co je venku je kratší a tenčí.
" Musíš si to do sebe vzít celý a co nejdál. Máš si to tam dát v poloze, jako když na klukovi klečíš. Nevím proč, ale tohle mi výslovně kladla na srdce. A žádný hovění na zadku, prý hezky klečet a snažit se."
Koukám na to nedůvěřivě, ale nakonec to zkouším. Bolavý konec pochvičky protestuje, ale nakonec se s tou těžkou hruškou dostávám až na konec. V okamžiku kdy se mi dotýká, vzadu vím, že teď je to ono. Tohle dokážu v sobě udržet jak dlouho budu potřebovat.
Michaela sedí proti mně na posteli a nevychází z údivu. Dvě minuty, tři, čtyři...čas utíká sice pomalu, ale když běží čtvrtá písnička od začátku kazety, kterou otáčela, když jsem si to brala do sebe, se neudrží a říká:
" Nekecej, to není možný. Jak to děláš....Dělala sis ze mě, před tím srandu. Vždyť jsi v sobě neudržela ani třetinu toho co v ní držíš teď."
Co Vám mám povídat. Bylo obrovský. Sice to dalo pěknou práci, ale nakonec jsem donutila to svý tělo, aby udělalo přesně to, co nechtělo a čemu se celou dobu vzpouzelo.
Udržet v sobě tohle závažíčko časem nebyl žádný problém. Nakonec mi ani nevadilo, když mi do něj paní Tang dala přídavné závaží. To se dělá přisypáním kovových broků dovnitř.
Ani pak žádný problém. Všechno pominulo jako kouzelným proutkem. Snad to bylo tím, že to nebyla jen tyčka, ale pořádný kus, a nebo se to ve mě nějak zlomilo, či co.
Takže tohle máme slavně po měsíci za sebou. Přicházíme na další hodinu. Paní Tang nám předvádí jak si do sebe vzít kuličky a pomaličku je ze sebe pouštět ven. Kdo to nedělal, neporozumí, ale vy kdo jste to zkoušely, přesně víte, o čem je řeč. Zastavit ty klouzající kuličky tak, aby jedna vypadla a ta druhá zůstala uvnitř je pořádnej kumšt. Měli jsme na to jednu hodinu a dalo nám to všem zabrat.
Potom ale přišlo naprostá finále. Paní Tang nám v podobenství vypráví jak se dřív učilo to, co je naší hlavní náplní. Je to způsob jak pohyby pochvičky vydráždit muže tak, aby se uvnitř nás udělal, ale bez jeho pohybů a přičinění. Prostě tohle všechno musíme obstarat my, navíc ale jen pohyby pochvičky. Ne ježděním nahoru a dolů. Nic takovýho. Jednoduše na něm sedíte a pohyby uvnitř ho vydráždíte tak, že se ve vás udělá. Když jsem tohle slyšela poprvé, šla jsem skoro do kolen. Všechny jsme to sice tušily, ale když to slyšíte potom doopravdy, je to něčem jiném. Podle toho, co jsme si potom povídali, nám všem přeběhl mráz po zádech.
Tam kde se to dřív učilo, byli specielně upravení eunuši. Žádný uříznutí varlat. Nic takovýho. Všechno musí být naprosto realistický. Chlapovi musí stát a kuličky se musí pohybovat. Podle toho kde je má, dokáže holka přesně poznat kolik mu ještě zbývá. Provádělo se to tak, že felčar specialista, každému adeptovi který nastupoval, přerušil chámovody. To je ta spojovací trubička kudy proudí sperma z varlete. Kluka jednoduše omámily a potom mu rozřízli opatrně pytlík. Našli uvedené dvě trubičky a spekli je rozžhaveným železem. Operace tak na pět minut.
Po tomhle zákroku zůstane všecko tak jak má být. Příro stojí, dá se normálně dráždit. Chlap i normálně vystříkne, jen v tom, co z něj jde ven nejsou spermie. On si i normálně užívá. Všecko je normální, až na to že nemůže dělat děti. Je mi proti mysli napsat slova (je sterilní). Tahle metoda je stará 2000 let, jen se jí dneska říká vasektomie. Dnes ji dokážou udělat i prozatímně. To se chámovody stisknou a přeruší průchod spermii, pevnou silonovou nití (proboha, jen se to nepokoušejte aplikovat). Dost, dost, už jsem zase zpátky.
Takže tyhle mládence používaly na to, aby se to na nich pořádně naučily. Co to dělalo s psychikou těch kluků, si nikdo nedělal v tehdejší době starost. Tenkrát je prostě využívaly tak, jako se vyždímá citron. Žádné ohledy. Pro ně to byly vlastně obyčejní nádeníci a dělali práci, kterou nikdo dělat nechtěl. Nevím kolik lidí by se dneska nechalo takhle zmrzačit a dřít jen za jídlo a střechu nad hlavou.
Údajně je používaly tak, že jako první si ho brala nějaká novicka, která se o to pokoušela poprvé a nebo z počátku. Potom když se jí to povedlo, nechali ho chvilku vydechnout a předhodily ho nějaké pokročilejší. Jako třetí ho musela udělat skoro hotová adeptka. Ta první to měla relativně lehký, ta druhá těžší a ta třetí se musela doopravdy snažit. Pak měl do odpoledne volno. Většinou se šlo na další stejnou rundu, asi ve čtyři hodiny odpoledne.
Ti kluci na jednu stranu byli jako nádeníci, ale na druhou stranu se měli vcelku dobře. Poměrně velká sexuální rachota je pořádně vyčerpávala. Toho si samozřejmě byli vědomi i majitelé těchhle mládenců. Tak se jim vařilo speciální jídlo a měli přes den kdy nepracovali i svůj vlastní program. Prostě si je hýčkali, aby jim vydrželi a podávali co nejlepší výkony. Na druhou stranu i holky měli svoje problémy, ale matróny které je měli na starosti už tenkrát, znali jak se dá zmenšit doba měsíčků na minimum a jak zabránit všemu dalšímu. Rostlinné výtažky ze správných rostlin prý dokážou fantastické věci. Když prý byla ženská zdravá, tak mohla pracovat z měsíce plných dvacetšest dní a nemělo to prý na ní žádný negativní vliv.
Hu, to je co... A to je probírání věcí starý minimálně dva tisíce let. Určitě to ale neměly lehký. Zvlášť když si uvědomíme, že po každém klukovi šly na vypláchnutí a když se to tý její matróně nezdálo, tak ji ještě před tím zahnala na postel a specielní lžičkou jí sáhla dovnitř, aby se podívala, jestli nešvindlují. Pokud se jí to nezdálo, že toho je v ní málo a že asi nedokázala kluka udělat, oba dostali dvacet ran na chodidla. Ani se nedivým, že se po jednom takovémhle trestu, který byl pro všechny ostatní výstrahou, se každý snažil co nejvíc.
Na konci když dělali zkoušky, prý to bylo po půl roce, se sešla komise několika znalců. Mládenci museli nastoupit a namátkou vybrali jednoho z nich. Musel si lehnout na záda a uvedená adeptka si ho musela nejdřív třikrát udělat rukou. Ne jen tak, aby se neřeklo. Hezky přede všema, aby to všichni mohli vidět.
Když vystříkl potřetí, tak ho nechali vydechnout a pak ho musela takhle vycucnutého nechat udělat do sebe. Všichni tomu přihlíželi a dávali pozor, aby se ani jeden z nich nepohyboval. No nepohyboval, nadzvihnutí a posunutí, nebo předklonění to se mohlo. Nesmělo se jezdit nahoru a dolů, zrovna tak bylo zakázáno mládenci sáhnout jí na bříško, prsa nebo zadeček. Musel nepohnutě ležet, většinou ruce za hlavou a nechávat se ošukávat. Je jasné, že když ho třikrát ručně předtím udělala, dalo jí to pořádnou práci. Nakonec z ní byl zase lžičkou vyndán vzorek. Většinou bylo všechno v pořádku, byla zapsána do seznamu a mohla normálně pracovat.
No pracovat....Většinou někomu patřila a ten ji prodal dál a nebo sloužila u něj v jiném domě. Tyhle otrokyně, ale měli svoje privilegia a relativně velkou moc.
Měla svůj pokoj, ne ten pracovní, ale svůj na bydlení. Svoje oblečení, jisté jídlo a pokud ji někdo dokázal vyplatit, mohla odtud i odejít. Je známo poměrně velké množství těchhle holek se stalo milenkami velkých vládců a panovníků a doprovázeli je všude na cestách. Zrovna tak jako dnes, měly i větší moc nežli manželky uvedených panovníků a vládců. Co si budeme povídat.
Spousta z nich se naučila několik řečí a málokdo ví, že překlady, starých bájí, pohádek a historie z čínštiny do japonštiny, v tehdejší době mají na svědomý tyhle milenky. Ve většině měly s několika nejbližšími největší vzdělání a přehled o světe z celého dvora panovníka. Tohle málokdo ví a donedávna se to tutlalo. Víte, v době a lokalitě o které mluvíme, byla normální ženská míň než pes. Ani se tomu nechce věřit.
Tak, budeme si povídat dál. Paní Tang zazvoní a přichází mládenec, kterého známe a na kterém nám vždycky předvádí své praktiky. Dneska je to něco, o čem se nám ani jedné nesnilo.
Kluk si lehá na záda. Hlavu si pokládá na miniaturní polštářek. Chvilku si hraje s přírem a když mu pořádně stojí, navléká si prezervativ. Paní Tang si ho ještě upraví a navlhčí. Přejede jazykem po povrchu a když je pořádně vlhký, sedá si nad něj. Pomaličku si ho bere do sebe a nabodává se. Vždycky kousek dolů, pak se kousíček vrátí a zase dovnitř. Trvá to jen chvilku. Slabá minutka a je uvnitř na konci. Zase jen čumíme. Má v sobě celý pětadvaceticentimetrový příro.
Sedím vzadu za ní a vidím, že ho tam má doopravdy, až po kuličky. Rukou si nás zve dopředu a povídá:
" Prosím, pohybujte se okolo nás, kde chcete, ale nemluvte ani na jednoho z nás. Pokud možno nemluvte ani mezi sebou. Žádné otázky. Všechno si to rozebereme potom."
Chviličku se kolem ní motáme, ale protože je nám poněkud proti mysli se jí dívat přímo do tváře když souloží, poklekáme kolem ní ze stran. Nakonec si ale stejně uvědomujeme, že nám to není nic platné. Paní Tang klečí proti zrcadlové stěně a veškeré její napjetí a pocity se dají vyčíst z výrazu její tváře.
Sedím skoro vzadu a vidím jí na zadeček a klukovo kuličky. Vnímám, jak se jí rytmicky stahují svaly na zadečku a jak se jí přerušovaně stahuje a uvolňuje bříško.
Kluk se chvilku ani nehne a po minutce vidíme, jak se mu začínají klepat kolena. Za chvíli si všimnu, jak zatíná rytmicky palce u nohou. Sice nevím, co s jeho přírem dělá uvnitř, ale když se nakloním, abych lépe viděla, vidím jeho kuličky nahoře jak sebou jen poškubávají. Ještě chvilku a mládenec si začíná kousat rty.
Paní Tang se uvolní a nechává mládence na chvilku vydechnout. Tahle první fáze trvala snad pět minut. Jen se trošku uvolní, mládenec uléhá co nejpohodlněji. Byl napnutý jak strunka.
Pak se jí dostává znovu do spárů. Je to jako když kočka zatne drápky. Normálně sebou škubne, zatímco Paní Tang nad ním sedí naprosto nepohnutě jako socha. Jen její výraz tváře dává tušit, co se v ní odehrává.
Zatnuté zoubky a sevřené rty. Oči skoro zavřené, jen malá škvírka. Když se na ní dívám, uvědomuji si, že výraz tváře a mimika celého obličeje říká, "počkej, já ti ukážu".
Mládenec se poškubává a na prdelce paní Tang je vidět, jak uvnitř ní hrají všechny svaly. Kluk leží a přerývaně dýchá. Najednou si přizvedne hlavu. Nadzdvihne si ji sepjatýma rukama které má za hlavou. Na jeho tváři je pro změnu výraz " ne,ne, ještě ne".
Jedou takhle s přestávkami přes deset minut. Nakonec to nevydrží. Paní Tang ho nechá chvilku vydechnout a pak se nad ním na chvilku zavrtí.
Pak se v ní něco odehraje. Normálně se dostává do transu. Možná, že je to příznak orgasmu, ale rozjíždí se tak, že mám pocit, že se jí něco stane. Ruce má ve vlasech. Její nádherně ploché bříško se kroutí a chvěje. Zadeček se poškubává. Přerývaně vydechuje. Ten kluk ho musí mít uvnitř, jako v kafemlejnku. Totální extáze.
Mládenec se klepe jako při záchvatu a vzpíná se trupem nahoru. Najednou všichni vidíme jak se vzepne a už to z něj jede. Na jeho břiše vnímáme naprosto jasně podle stahů jak uvnitř stříká. Minimálně čtyřikrát se udělal a pak se pokládá se zavřenýma očima zpět. Klade svoji hlavu na polštář a uvolňuje si ruce, co měl za hlavou.
Paní Tang je ještě pořád trochu mimo. Přeci jen nám to trvá chvilku dýl, než se srovnáme. Bere mládencovu hlavu do dlaní a líbá ho. Potom mu přejíždí po rukou a prsou, končí na bříšku. Ještě chvilku sedí nahoře a potom se zdvihá a slézá dolů.
Chvilku se dává dohromady. Mládenec se zdvihá. Sundavá si z houpajícího bimbáka prezervativ. Poměrně veliká kulička uvězněného výstřiku, je naprosto jasným dokladem toho, že ho paní Tang dovedla až do konce. Od paní Tang ještě dostává hezkou pusu na tvář. Mírně se nám ukloní a mizí za dveřmi.
Nemůžeme jinak nežli ji zatleskat. Dál to nebudu snad ani popisovat. Přišlo opět sedlo s gumákem a pokračovalo to zničujícím cvičení. Poslední měsíc jsme se nadřely tak, že většina z nás shodila víc než pět kilo. Mě se povedlo skoro sedm. Neskutečný, stahování břicha a zadečku při tomhle cvičení, je totálně zničující na tukové přebytky. Všechno se třebas časem vrátí, ale pokud alespoň trochu cvičíte denně, nemůžete zase přibrat moc.....
Dobrá a teď si to povíme a rozebereme jak to probíhá u mě. Budeme se bavit imaginárně ... Žádná z nás není gumová. Nikdo nedokáže podat maximální výkon bez minimálního rozjetí. Zrovna tak jako to platí u vrcholných sportovců je to s námi. Nejde jen o to podržet mu a pak se otočit a spát ( fuj, to je hrozný co ... ).
Když víte co se bude dít, co se od vás očekává a máte alespoň minimální chvilku na přípravu, je dobré, nebo spíš nutnost dojít si na WC. Ulevit si a procvičit i tam pár cviků. Vyplatí se několikrát sevřít pořádně zadeček, pochvičku a uvolnit se. Pokud jste celý večer tancovala, je to zbytečné, ale když celý večer sedíte...
Nejstrašnější je když jste na někom, o koho vám jde a chytne vás křeč do nohy, nebo nedej, bože, někam jinam. Teď si nedělám legraci. Michaela ví, že ji chytá křeč do levého lýtka. Proto je nezatěžuje a spíš si na tý straně hoví. Je určitě lepší, přezkoušet se, jestli je všechno v pořádku, nežli se potom třebas v nejdůležitější chvíli života pořádně ztrapnit a prošvihnout jí.
Možná, že si říkáte, že jsme potvory. Samozřejmě jsme. Každá z nás chce pro svoje děti to nejlepší. Pokud se naskytne možnost mít někoho, o kom jsem přesvědčená, že mi tohle dá, byla bych hloupá kdybych to nevyužila.
Většina známostí jde přes postel, co si budeme povídat. Kluk to bere tak, že se mu dobře žije s tou, která je pěkná, parádně šuká, kouří ho a dovolí mu všechno, nebo skoro všechno. Meze někde musí být. Prostě perfektní milenka.
U holky je to trochu jinak. Peníze, kdo je má, ve velké většině nemůže být blbej. Ať se k nim dostal jak chce. Peníze, to je volně převoditelná jednotka auto, dům, prosperující firma, ždímaní kamarádi a domyslete si, co chcete... Tím pádem platí to, co jsem napsala o dva odstavce nahoře.
A proto se snažíme předcházet problémům. Nemůžeme si totiž dovolit selhat na prvním rande se svým šéfem, který se právě rozešel se svojí (neskonale blbou...) přítelkyní, a vám se líbí. Navíc bere docela solidní peníze, má byt (zase peníze), slušné auto (jako před tím), a rodiče v USA. Selhat jen kvůli tomu, že vás vezme křeč do lýtka a musíte v nejlepším přestat. Jste napůl odepsaná....proto se nám nedivte, že si dáváme pozor.
Pokračujem ..... nebudeme si namlouvat, že milostná předehra je zbytečnost. Všichni víme, že jen malé množství, asi 5% populace ji nepotřebuje. Tak tedy alespoň minimální laskavosti. Je možné partnera líbat, hladit. Pokud se o to nepokusí kluk sám, je nesmysl mu to vyčítat.
Věřte, že je úplně něco jiného když po něm pojedete dolů a budete ho lehounce škrábat nehty na prsou. Nikde není napsáno že musíte mít drápy jako upír. I normální prodavačka v zelenině má nehtíky natolik velké, že s nima dokáže docela solidně vyrajcovat svou oběť.
Ale ne, to jen tak žertuji. Ono zas není tak moc slov na pojmenování někoho imaginárního. Pokud má jméno, je to jednoduché, je to prostě Jiří a je to. Pokud se jedná o bezejmenného hrdinu, bude to mládenec, nebo kluk možná milenec, ale to se někdy nehodí. Pokud je trošku starší je to chlap a věřte mi, pak už je čeština dost skoupá. Nemám na mysli různé vulgárnosti a pod.....
Aha, zase je to tu. Myšlenky se větví a fantazie si zase začíná vybírat daň..... Jedeme dál...
Nehtíky, víte že na většinu hrádek je nutné mít spíš kratší nežli dlouhé drápy. Klidně byste mohli klukovi ublížit. Zvlášť kolem předkožky, je to zvlášť problematické. Jsou ale přebornice, které to dokážou i s třícentimetrovými drápy. Nechápu jak. Je tok trošku jako sázka do loterie. Přiznávám, se že se mi dlouhý nehty líbí ale... Představte si, že to co budete číst v následujícím odstavci prováděla kočka s třícentimetrovými drápy.
Pokračujeme tedy dál. Představte si, že máte před sebou kluka dřevo. Jen leží a nechá to na Vás. Pojedete rukou dolů po hrudi. Nehtíky se mu budou jemně zarývat do prsou. Nakonec skončíte u položeného příra. Leží a je polozvadlé. Znuděný mládenec čeká, co s ním uděláte. Není nic jednoduššího. Vezměte ho do levé ruky tak, že žalud zůstane volný Budete ho držet prostě jen dál ke kořenu. Stiskněte mu ho trošku, jen přiměřeně. Jen aby to cítil. Předpokládám, že má předkožku přehrnutou přes žalud. Pokud tomu není, uděláte to. Na pravé ruce si nasliňte ukazováček a zasuňte ho do mezery mezi žalud a předkožku. Ubezpečuji vás, pokud to nezná, ztuhne jako dřevo. Pokud ano, bude mu to tutově příjemný. Nemusíte se bát, že mu ublížíte. Samozřejmě to chce dělat přiměřeně citovka.
Nechte ho chvilku vydechnout. Potom pomaličku jeďte kolem dokola žaludu. Ukazováček máte stále uvnitř předkožky. Tohle má dvojí účinnost. Jednak mu dráždíte pořádně žalud a pak na druhé straně předkožku. Ta je na tomhle místě nejcitlivější. Když bude trochu vidět a nebude úplná tma, podívejte se mu na palce u nohou. Uvidíte ten tanec, co mu budou dělat. Pokud se zastavíte u uzdičky a budete ho dráždit jen tam, bez problémů se vám po pár minutách udělá do ruky. Ale to je jen na okraj.
Tutově tímhle prolomíte jeho totální ochranu. Můžete si pak většinou dělat, co chcete. Pokud chcete nahoru a on vás překulí na záda, klidně mu to dovolte. Za chvilku se stejně když budete chtít, dostanete nahoru a hotovo.
Takže k tomu nejdůležitějšímu. Pokračujeme v tom, jak na něj nahoře. Klukovi je ve velký většině nutný přetáhnout předkožku a obnažit žalud. Pokud tohle neuděláte, nadřete se jako dortík a výsledek on stejně bude vnímat, jako když lízá lízátko s obalem. Pokud mu nedrží sama dole, jsou prostředky, které to dokážou a nestojí zase tak moc. Klidně je najde doma v šuplíku a nebo v příborníku. Tuším, že je to popsáno v sedmé povídce. Sice je o úplně něčem jiném, ale uvedený postup je tam dokonale popsán..
Když ho máte ve svých drápkách správně připraveného, myslím tím, že mu stojí a žalud je venku, máte možnost pokračovat.
Většinou po týhle předehře ji má většina z nás tak vlhkou, že není nutný další zákrok. Já si jen vjedu ukazováčkem na kousek dovnitř a navlhčím si jím vnější části lapliček. Posadím se pohodlněji a po kouskách jedu dovnitř. Kousek zpátky, zas dovnitř a to tak dlouho, až jsem na konci. Většinou klukovi zkamení a musíme třebas i chvilku počkat. Někdy je to mládenci i trochu bolestivý, ale má, co chtěl.
Když jsem na konci, chviličku počkám. Většinou je nutný si přitom upravit polohu. Nikam nesmím přepadávat a cítit se labilně. Někdy je to problém. Některé vodní a pérovací postele jsou zapeklitý oříšek.
Věřte že poslední dobou mě ani nebaví při šukání jezdit nahoru a dolů. Mnohem lepší je ta praktika, kterou vám následně popíšu.
Takže sevřít půlky, stisknout okraj pochvička a uvolnit. Většina žen dokáže sevřít vnější okraj pochvy dost velikou silou. Není to problém a kluci na to hezky reagují. Něco úplně jiného je ale umět to s tou částí uvnitř.
Jiří byl tenkrát, když jsem si tyhle nový praktiky na něm zkoušela, tak vyvalenej, že se mi málem udělal hned snad po dvou minutách.
Nevím jak to popsat. Musím se sevřít a uvnitř se stáhnout. Je to neuvěřitelný, ale pak jsme se s Jiřím společně shodly na tom, že výsledný pohyb je, jako když se mu zadní část pochvičky kolem něj sevře a popojíždí po něm nahoru. Je to něco takovýho, jako když mu ho vezmete do ruky a přes obnažený žalud mu sevřenou rukou jedete ven od těla. Teď si to představte, že ho má v teple a vlhku, a kde to nádherně klouže. Je to nepopsatelný pocit. Pak mu ho pustím a on se mu zase sám protlačí na původní místo. Další paráda pro něj je v tom okamžiku, když se mu protlačuje dovnitř a vnější část žaludu se musí třít o stěny pochvičky. V podstatě dokážu částí pochvičky jet uvnitř těla nahou a zase dolů. Je to podobné jako když na něm jezdíte, ale přeci jen je to tak jiné, že se to s normálním šukáním nedá srovnat. Má ho celou dobu sevřeného , v teple a perfektně klouže. V tomhle okamžiku je z něj parádní buchar. Kamenější příro neznám.
Záleží pak jen na rychlosti a síle mého stisku. Dokážu jet rychle, tak rychle, že se nestačí vracet zpět a nebo naopak hezky pomalu. Pak je to parádní vychutnání pro nás oba..
Finále je ale jiné, naučily nás, že je možné přinutit tělo, aby se pochva uvnitř kroutila a tlačila na žalud střídavě. To si potom kluk myslí, že ho má doslova v kafemlejnku. Většinou je to potom velký .....
Není divu že po půlhodinového a nebo delším šukáním jsem naprosto odvařená a hotová. Jednou jsme si to s Jiřím ještě v Kanadě zkoušely a jeli jsme s přestávkami dvě hodiny. Udělala jsem ho šestkrát, ale druhý den jsem se nemohla hnout jak mě všechno uvnitř bolelo.
Svítá..... vzbouzím se. Sen je pryč a první noc na ostrově je za námi. Je docela solidní teplo a sluníčko je napůl nad obzorem. Ludvík je ze mě venku, jen tou ruku mě pořád drží u sebe, jakoby měl o mě strach a nebo mě chtěl chránit.
Škubnu sebou. Okamžitě se probouzí a pouští mě.
" Ahoj."
Pusa na tvář a potom nádherný políbení. Jako holka jsem o takovémhle snila ve svých snech. Takový, že si připadáte tak, že do Vás přes něj, přelévá síla toho kluka, který Vás líbá. Nakonec jen takový nádherný dotknutí rtů a nádherný úsměv.
Stojíme oba nazí na nádherné pláži, kterou zalévá vycházející slunce. Je to jako v ráji. Nikde nikdo. Nikde žádný finančák, žádní celníci, žádní úředníci, prostě nic. Jen moře, za námi palmy a my dva.
Klušeme do vody. Je nádherně teplá. Sluníčko vychází přímo před námi. Jdeme přímo proti němu. Držíme se za ruce a padáme do vody. Plaveme jen na okraji. Pořád máme na paměti proud, který mě pomalu utopil. Po pár minutách toho máme dost. Pomaličku se vracíme. Kousek za čárou přílivu se Ludvík zastavuje a otáčí si mě k sobě čelem. Pomalu mě bere do náruče a nese k vyhřátému písku nahoře na pláži. Pokládá mě na záda a líbá na oči. Mám je zavřené a cítím jak mi jede jazýčkem k naběhlým bradavkám. Každou pomalu obkrouží. A pokračuje pořád dolů k pupíku. Objede ho a jede pořád dolů. Končí na poštěváčku. Je to jako smršť.
Vím, že ho chci a to hned teď. Popadnu ho za vlasy a popotahuji si ho nahoru. Ještě kousek a cítím jeho příro na bříšku. Kolínka mám od sebe a jsem připravená už od té doby kdy jsem ho začala táhnout nahoru.
Je fantastickej. Dává si pozor, aby mě ji neodřel pískem. Chvilku to trvá, ale pak je to nádherný. Vyšukal by člověku mozek z těla. Nemám vůbec představu o čase.
Poprvé jsme hotovi za chvilku. Chceme se moc a to hned. Netrvá to nijak dlouho a Ludvík se už nemůže udržet. Vůbec se nedivým. Je to zakódovaný v nás.
Přestože ho má jako buchar je neskonale něžný. Je si vědom své velikosti a síly. Dojíždí jen tak, aby to moc nebolelo. Jen při totální extázi se neudrží a jede až na doraz. Jsem tak vydrážděná, že to ani nevnímám. Žádná bolest, jenom slast.
Zůstává uvnitř a po chvilce se rozjíždí znova. Jsme oba tak nadržení, že ani jeden nechceme přestat. Tentokrát to trochu bolí. Řešení se ale nachází. Ne nadarmo, jsem se tohle všechno učila v Kanadě.
Stačí trochu se schoulit. Přizdvihnout kolena kousek výš a trošku se sbalit. Vystrčit pičku víc ven. Zdánlivě ji vlastně dáváte víc nahoru a ten kluk do vás může dál a hloub.
Jasně, ale vy mu dáte před ni obě ruce sbalený do kroužku. Obejmete mu to jeho dlouhý příro a necháte do sebe vnikat jen tu část, která projde dovnitř do vás.
Kluk má pocit, že ho tam má celého, a vy si ho dokážete regulovat sama jak daleko ho do sebe pustíte.
Rozumíme si a nebo ne. Ještě jednou. Z obou rukou uděláte pomyslnou část pochvičky. Kluk vám na jedné straně doráží na palec a ukazováček. Malíček máte položený na tý svý buchtičce. Je to parádní. Vnímáte ho uvnitř a zároveň cítíte jeho kuličky, jak vám s nima bimbá do ukazováčku dole. Už si rozumíme.....
Ludvík samozřejmě vycítil, o co jde, a dává do toho celou svou sílu. Je to dílo. Je to nadrženej sameček a když je možnost, musí se předvést.
Co si budeme povídat. Podruhé to trvalo dýl a bylo to docela brutální, ale pak si dal dvakrát záležet. Na tohle zašukání budu snad do smrti vzpomínat. Dodnes se mě při tom naskočí husí kůže a bradavky ztvrdnou. Byl to tak intenzivní nádhernej zážitek....
V každý ženský je snad zakódováno to, že se musí alespoň trošku bránit. Když je jí to znemožněno, milování pro ni má, naprosto jinou dimenzi. Nemám na mysli nějaké svazování a nebo nějaké podivné praktiky. Stačí jen to, co mi tenkrát provedl.
Když zůstal uvnitř po druhé extázi, měla jsem pocit, že je konec. Opak byl pravdou. Pomaličku si mě znovu začal šukat. Když byl tak nějak unavený, alespoň mi to tak připadalo, nadzdvihl se a pod zadeček mi přihodil písek. Vzal moje ruce do svých a zvednul mi je nad hlavu. Tam mi je přitiskl dlaní nahoru do písku. Nejdřív jsem trošku zpanikařila, ale pak se mi začalo líbit. Nemohla jsem se nijak pořádně hnout. Zezdola mě měl nabodnutou, do stran jsem tím pádem nemohla a s rukama nad hlavou toho moc nenaděláte. Navíc mi je tisknul docela silně a aby vyloučil můj jakýkoliv odpor přimáčkl mi moje lokty svým předloktím do písku. Tím mě totálně znehybnil. Nemohla jsem nic dělat.
Šukal pomalu a nikam nespěchal. Paráda, začalo se mi to líbit a čekala jsem netrpělivě na jeho další náraz dovnitř. Bylo to fantastický. Nakonec šukal jako ďáblík. Jel v jednom kuse dvě kola najednou. Nestačila jsem si ani vydechnout. Mezi nima měl jen malou přestávku, možná dvacet vteřin.
Po tom posledním jsem byla naprosto hotová. A moc si toho nepamatuji. Byl to asi nejdelší orgasmus v mém životě.
Když mě pouštěl ruce a mohla jsem se konečně pohnout, věděla jsem, že jsem našla svou novou lásku.
|
|
|
|---|
Pro ty kteří to dočetli do konce a líbilo se jim to
Hlavní stránka povídek